22 C 54/2021-88

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění ve výši 120 000 Kč a náhradu škody ve výši 48 898 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 40 898 Kč zastavuje.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 704 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 3. 2021 domáhala náhrady škody ve výši 48 898 Kč spočívající v nákladech obhajoby a náhrady nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč za nezákonné trestní stíhání vedené u Okresního soudu v [obec] na [příjmení] sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno 9 slov] [ustanovení pr. předpisu]. Žalobkyně byla jako obviněná zproštěna obžaloby dne 15. 4. 2020.

2. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do náhrady škody ve výši 40 898 Kč pro úhradu žalované a požádala o projednání věci v nepřítomnosti.

3. Žalovaná žalobu neuznala, protože žalobkyni odškodnila na základě stanoviska ze dne 15. 6. 2021 na náhradě škody částkou 40 898 Kč a na náhradě nemajetkové újmy žalovanou odškodnila konstatováním porušení práva a omluvou, což považuje vzhledem k povaze následků, procesně důvodnému trestnímu stíhání a neprokázané újmě za dostačující.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

4. Nesporným mezi účastníky bylo, jak plyne z jejich vzájemných vyjádření, uplatnění nároků žalobkyně dne 11. 9. 2020 u žalované; skutečnost, že žalovaná žalobkyni uhradila po podání žaloby částku 40 898 Kč na nákladech obhajoby; skutečnost, že vůči žalobkyni bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání policejního orgánu ze dne 3. 8. 2018, kdy tohoto obvinění byla žalobkyně zproštěna, čímž byla žalobkyni způsobena újma v osobním životě, kterou by pociťovala každá jiná osoba, vůči níž bylo nezákonně zahájeno trestní stíhání. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že příbuzní žalobkyni podporovali.

5. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyně měla obavy o poškození reputace kolegů, přátel i příbuzných; zda žalobkyně trpěla nejistotou, úzkostí, strachem o budoucnost a ztráty možnosti pečovat o děti; zda se informace o trestním stíhání dozvěděl její zaměstnavatel a její kolegové, což u nich mohlo vést k odtažitosti; zda nepříznivým následků trestního stíhání čelila tři roky; zda bylo trestním stíháním vážně zasaženo do jeho osobního života; a zda žalobkyni náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení

6. Soud vzal za prokázané nesporná tvrzení účastníků. Dále má soud ve stručnosti za prokázané, že žalobkyně trpěla nejistotou ohledně průběhu a výsledku trestního stíhání, o kterém se dozvědělo okolí žalobkyně. Nezákonné trestní stíhání poškodilo dobré jméno, čest a důstojnost bezúhonné žalobkyně. Trestní stíhání zanechalo obvyklé následky v osobnostní sféře žalobkyně. Obavy o poškození reputace kolegů, přátel i příbuzných zůstaly neprokázány, stejně jako obava o možnost ztráty pečovat o děti či předání informace o trestním stíhání v zaměstnání žalobkyně u kolegů. Tyto okolnosti by však samy o sobě nebo ve vzájemném spojení neznamenaly jiné zadostiučinění, než kterého se žalobkyni dostalo od žalované s ohledem na procesně důvodné trestní stíhání a specifické okolnosti případu spočívající v tom, že se žalobkyně dopustila hrubě neslušného chování před nezletilými dětmi, když se s bývalým manželem vzájemně napadali.

7. Z trestního spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně byla bezúhonná. Žalobkyně v trestním stíhání vypověděla, že vyhrocené a časté hádky, v nichž se bývalí manželé vulgárně napadali, uráželi a vzájemně fyzicky napadali, byly vzájemné. Proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání i podána obžaloba důvodně, neboť některé z provedených důkazů skutečně na žalobkyni jako možného pachatele projednávaného činu poukazují. Hádky, vulgarity a fyzické napadená byly v domácnosti žalobkyně a bývalého manžela na denním pořádku, kdy tyto incidenty pramenily z obou stran. Chování žalobkyně a bývalého manžela bylo společensky nepřijatelné, výrazně hrubého chování se dopouštěla nejen žalobkyně ale i bývalý manžel, to vše za přítomnosti nezletilých dětí. V daném případu nebyla diferenciována role pachatele trestného činu a oběti. Obvinění z trestného činu přišlo od bývalého manžela v době, kdy se rozváděli a nebyli se schopni rozumně dohodnout o úpravě poměrů k nezletilým. Bývalý manžel nebyl dlouhodobě týraná oběť, proto soud uzavřel, že k obžalovanému jednání nedošlo. Konflikt žalobkyně a bývalého manžela se negativně odrazil na psychice a vývoji jejich dětí.

8. Z faktur za právní služby soud zjistil, že žalobkyně uhradila advokátce [titul]. [jméno] [příjmení] na nákladech právního zastoupení za zastupování žalobkyně v trestním stíhání částku 40 898 Kč (12 600 + 12 568 + 9 422 + 6 308).

9. Ze stanoviska žalované ze dne 15. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná konstatovala porušení práva žalobkyně a současně se za nezákonné trestní stíhání omluvila.

10. Ze schvalovací doložky soud zjistil, že 40 898 Kč bylo žalobkyni uhrazeno dne 17. 6. 2021.

11. Soud blíže nehodnotil předběžné uplatnění nároků ze dne 11. 9. 2020 a akceptační dopis žalované, které byly mezi účastníky nesporné. Soud blíže nehodnotil rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], neboť měl k dispozici trestní spis a jednalo se o důkaz duplicitní.

12. Soud hodnotí provedené důkazy tak, že hlavním důkazem byl trestní spis. Pokud jde o vznik, intenzitu a povahu následků v osobnostní sféře žalobkyně, žalobkyně žádné důkazy nenabídla. Soud proto hodnotí újmu žalobkyně ve shodě s žalovanou tak, že se jednalo o újmu, kterou nezákonné trestní stíhání způsobuje obvykle. Každé nezákonné trestní stíhání je vážným zásahem do morální integrity poškozeného, proto soud nemá pochyb, že bylo poškozeno dobré jméno, čest a důstojnost bezúhonné žalobkyně, která byla povinna strpět úkony orgánů činných v trestním řízení a trpěla nejistotou ohledně průběhu a výsledku trestního stíhání. Soud rovněž žalobkyni věří, že její okolí se o trestním stíhání dozvědělo, neboť příbuzní žalobkyni podporovali. Vážné zásahy do osobnosti žalobkyně nebyly prokázány a ostatně nebyly ani tvrzeny. Obavy o možné poškození reputace či strach, že budou kolegové odtažití, takovými následky nejsou (na rozdíl od ztráty zaměstnání či rozvratu rodinných vztahů). Žalobkyně byla stíhána v době, kdy vedla s bývalým manželem rozvodové řízení a spor o péči o nezletilé děti, avšak vyhrocené rodinné vztahy nelze klást k tíži trestního stíhání či žalované, neboť k rozpadu rodiny žalobkyně došlo ještě před zahájením trestního stíhání. Za podstatné zjištění lze považovat i to, že se žalobkyně dopustila hrubého společensky nepřijatelného chování za přítomnosti nezletilých dětí, když se s bývalým manželem vzájemně napadali, což bylo žalobkyni kladeno za vinu.

13. Soud neprovedl důkaz žalované - opatrovnický spis sporu péče o nezletilé, neboť je to žalobkyně, kterou tíží povinnost tvrzení a důkazní k vytrpěné újmě včetně příčinné souvislosti újmy a nezákonného trestního stíhání. Bez unesení tohoto břemene žalobkyní je zbytečné provádět další dokazování navržené žalovanou.

14. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná. Žalovaná na dalších důkazech netrvala a žalobkyně další relevantní důkazy neměla, proto soud předmět možného dokazování vyčerpal.

IV. Závěr o skutkovém stavu

15. Lze shrnout, že vůči žalobkyni bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání policejního orgánu ze dne [datum], kdy byla obviněna ze [anonymizováno 8 slov] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno], aby byla dne 15. 4. 2020 obvinění pravomocně zproštěna. Nezákonné trestní stíhání poškodilo dobré jméno žalobkyně, její čest a důstojnost. Žalobkyně byla bezúhonná. Nezákonným trestním stíháním byl rovněž narušen soukromý život žalobkyně, když byla povinna strpět úkony trestního stíhání, zejména výslechy. O trestním stíhání vědělo okolí žalobkyně, která se obávala odsouzení i průběhu trestního stíhání. Zahájení trestního stíhání žalobkyně bylo procesně důvodné, neboť na žalobkyni jako možného pachatele vytýkaného činu poukazovala řada důkazů. Trestní stíhání trvalo od [datum] [anonymizováno] [datum], tedy zhruba 1 rok a 8 měsíců, než byla zproštěna z důvodu, že v daném případu nebyla diferenciována role pachatele trestného činu a oběti. Hádky, vulgarity a fyzické napadení byly v domácnosti žalobkyně a bývalého manžela na denním pořádku, kdy tyto incidenty pramenily z obou stran. Chování žalobkyně a bývalého manžela bylo společensky nepřijatelné, výrazně hrubého chování se dopouštěla nejen žalobkyně ale i bývalý manžel, to vše za přítomnosti nezletilých dětí. Žalobkyně vynaložila na nákladech obhajoby v obraně před nezákonným trestním stíháním částku 40 898 Kč a byla odškodněna žalovanou konstatováním porušení práva a omluvou na základě stanoviska ze dne 15. 6. 2021. Skutečnost, že se žalobkyně obávala o poškození reputace kolegů, přítel i příbuzných, trpěla úzkostmi a strachem o budoucnost a ztrátu možnosti pečovat o děti zůstala neprokázána. Nebylo též prokázáno, že se o trestním stíhání dozvěděli její zaměstnavatel a kolegové, což u nich mohlo vést k odtažitosti. Zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobkyně nebýt stíhán ze zákonných důvodů a omluva za nezákonné trestní stíhání se jeví jako dostačující s ohledem na všechny prokázané, ale i tvrzené okolnosti případu. Újmu žalobkyně není nezbytné nahradit v penězích.

V. Právní hodnocení

16. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je tak namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (NS 30 Cdo 2813/2011).

22. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

23. V případě náhrady nemajetkové újmy lze přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, a je třeba přihlédnout k chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2“ (NS 30 Cdo 2256/2011).

24. U nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma musí být prokázána. Při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím zahájení a zvláště pokračování v trestním stíhání - procesně důvodné trestní řízení - (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

25. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a zbývajícího nároku na náhradu nákladů obhajoby. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk a nárok na náhradu škody v podobě nákladů právního zastoupení dle § 31 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala zpět žalobu co do částky 40 898 Kč, soud dle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že na nákladech právního zastoupení v trestním stíhání vynaložila částku 40 898 Kč, nedůvodný požadavek žalobkyně na zaplacení další částky 8 000 Kč soud dle § 31 OdpŠk zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

28. Pokud jde o nárok nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, soud uvádí následující. Jakkoliv si je soud vědom toho, že každé trestní stíhání je vždy spojeno s významným zásahem do osobnostních práv, soud vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale prokazovat. Žalobce tíží břemeno tvrzení i důkazní o intenzitě případné újmy i příčinné souvislosti újmy a nezákonného rozhodnutí odůvodňující peněžní odškodnění. Primární a zákonem preferovanou satisfakcí nemajetkové újmy je totiž konstatování porušení práva.

29. Peněžité zadostiučinění nastupuje až v případě, kdy se nejeví jako dostačující. Soud se proto zabýval, zda morální satisfakce v konstatování porušení práva a vyslovení omluvy je dostatečným zadostiučiněním či nikoliv. Žalobkyni v tomto směru tížila povinnost tvrzení a důkazní ohledně zásahů do osobnostní sféry, do kterých práv žalobkyně bylo zasaženo a s jakou intenzitou. Na žalobkyni pak bylo, aby zvolila přesvědčivé srovnání, podle kterého její újma z hlediska spravedlnosti není menší než v obdobných případech. Bez takového srovnání lze zpravidla učinit závěr, že peněžitá částka není přiměřená a lze spokojit s morální satisfakcí, kterou poskytla žalovaná (viz NS 30 Cdo 1747/2014). Poučení o nedostatku tvrzení a důkazů podle § 118a o. s. ř. se žalobkyně vzdala svou neúčastí při jednání.

30. Žalobkyně byla výzvou soudu ze dne 3. 6. 2021 vyzvána k doplnění obdobných případů odškodňování nemajetkové újmy v důsledku porušení stejných práv. Žalobkyně uvedla, že obdobný případ nenalezla, odkázala na judikaturu Ústavního soudu (II. ÚS 2175/16 a II. ÚS 417/21), které se k odškodňování vymezují v obecné rovině. Prvý případ se týkal poškozeného stíhaného pro poškozování věřitele po dobu více než 9 let s relativně vysokým trestem a neodčinitelnými zásahy do jeho rodinného, osobního a profesního života (mimo jiné pozastavením výkonu advokacie po dobu téměř dvou let). Druhý případ se týkal poškozeného, který byl stíhán pro zjednání výhody při zadání zakázky se zneužitím pravomoci úřední osoby po dobu 5 let a 3 měsíců a likvidací jeho profesní politické kariéry. Z výše uvedeného je zřejmé, že jediným shodným kritériem těchto případů je skutečnost, že všichni poškození byli nezákonně trestně stíháni.

31. Soud proto provedl srovnání s jemu známými případy z úřední činnosti. První případ projednal Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 62 Co 260/2018 – 356 a druhý případ projednal Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem č. j. 12 C 117/2016 – 180.

32. V prvním srovnávaném případu Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 260/2018, byl poškozený stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle ustanovení § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody až 8 let po dobu 6 měsíců, nebyly shledány zásahy do rodinného či profesního života. Násilí, kterého se poškozený dopouštěl, neodůvodňovalo trestní postih. Poškozený trestní stíhání těžce nesl, byl nervózní, reagoval prudce a brečel. Psychický stav se zlepšil až po skončení trestního stíhání, odsouzení se nebál, neboť byl přesvědčen o nevině. Za přiměřené zadostiučinění bylo shledáno samotné konstatování porušení práva. Případ žalobkyně je srovnatelný trestní sazbou i povahou obvinění, které budí společenské odsouzení. Případy jsou srovnatelné též tím, že nebyly shledány významné zásahy do rodinného či profesního života a oba poškození se dopustili jednání, které sice nebylo trestné, avšak neslo znaky neakceptovatelného hrubého jednání. Případ žalobkyně je méně závažný tím, že psychické následky poškozeného byly závažnější. Případ žalobkyně je pak více závažný tím, že trestní stíhání trvalo delší dobu (1 rok a 8 měsíců) než v případě poškozeného. Uvedeným srovnáním dospěl soud k závěru, že morální zadostiučinění poskytnuté žalovanou žalobkyni se jeví jako adekvátní i ve srovnání s případem poškozeného, kdy delší dobu trestního stíhání žalobkyně vyvažují těžší následky v psychické sféře poškozeného.

33. V druhém srovnávaném případu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 12 C 117/2016, se jedná o rozsudek prvního stupně, který nebyl napaden odvoláním, další bližší případ však soud nenalezl. Poškozený byl stíhán pro týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody dvě až osm let po dobu 2 let a 5 měsíců, kdy byl obviněn z bití družky i jejích dětí. Poškozený byl pravomocně odsouzen a ke zproštění poškozeného došlo až na základě rozsudku Nejvyššího soudu. Případ byl medializován. Poškozený špatně spal, snížila se jeho pracovní výkonnost, informace o trestním stíhání se rozšířila mezi jeho bývalé kolegy, což však způsobovala i nezákonná vazba, za kterou byl poškozený odškodněn samostatně. Blízká rodina a přátelé poškozeného podporovali. Závažné zásahy do osobnostní sféry, rodinného a sociálního života nebyly shledány. Za přiměřené zadostiučinění bylo shledáno zadostiučinění ve výši 14 500 Kč. Případ žalobkyně je srovnatelný trestní sazbou i povahou obvinění, které budí společenské odsouzení. Případy jsou srovnatelné též tím, že nebyly shledány významné zásahy do rodinného či profesního života. Případ žalobkyně je méně závažný tím, že její věc nebyla medializována a trestní stíhání trvalo kratší dobu. Žalobkyně rovněž nebyla pravomocně odsouzena a dopustila se jednání, které sice nebylo trestné, avšak neslo znaky neakceptovatelného hrubého jednání. Případ žalobkyně je méně závažný než případ poškozeného. Při úvaze, že žalobkyni by se mělo dostat menšího zadostiučinění, než ve srovnávaném případě v rozsahu bagatelní částky (méně než 10 000 Kč) soud dospěl k závěru, že morální satisfakce od žalované je dostatečným zadostiučiněním, přičemž je tomu zejména pro absenci pravomocného odsouzení a kratší doby trestního stíhání.

34. Pokud jde o další argumentaci žalobkyně, že byla obviněna v době rozpadajícího manželství a vedení sporu o péči nezletilých dětí, k tomu soud uvádí, že toto nejsou okolnosti, které by mohly být kladeny za vinu žalované, naopak se z nich podává, že negativně na psychiku žalobkyně v dané době působilo více faktorů než jen nezákonné rozhodnutí. Obavy ohledně průběhu a výsledku trestního stíhání vzal soud při stanovení morální satisfakce v potaz a dospěl k závěru, že provází v zásadě každé nezákonné trestní obvinění. Skutečnost, že se zaměstnavatel a kolegové dozvěděl o trestním stíhání má soud za neprokázanou, každopádně sama o sobě by nevedla k jinému závěru o formě zadostiučinění. Pro úplnost soud uvádí, že negativní trvání zásahu je ohraničeno maximální dobou trestního stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení trestního stíhání v osobnostní rovině osoby poškozené (NS 30 Cdo 2813/2011), pokud žalobkyně uváděla, že negativním následkům čelila tři roky a započítávala tak do své újmy dobu předcházející či po skončení trestního stíhání, není možné tuto újmu zohledňovat. Pojí-li pak žalobkyně svou újmu s jednáním bývalého manžela (nepravdivé obvinění z týrání dětí) nelze opětovně toto klást k tíži žalované či jej dávat do souvislosti s projednávaným odpovědnostním titulem (nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]). U žalobkyně byly dány objektivní důvody, aby se cítila poškozenou ve složkách, které tvoří ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce, avšak pro odčinění prokázaného poškození stačí morální satisfakce, které se žalobkyni dostalo.

35. Tento závěr je posílen zjištěním, že se žalobkyně dopustila jednání, pro které byla následně stíhána a trestní stíhání tak bylo procesně důvodné (viz zprošťující rozsudek), což jsou důležité okolnosti pro stanovení formy zadostiučinění. Žalobkyně se s bývalým manželem na denní bázi hádala, byla vulgární a fyzicky jej napadala i za přítomnosti nezletilých dětí, které si z konfliktu rodičů odnesli těžko napravitelné následky. Vzhledem k tomu, že tak činili oba manželé, není dána trestní odpovědnost žalobkyně, ale její chování bylo společensky nepřijatelné a výrazně hrubé, proto soud dospěl i k závěru, že peněžité zadostiučinění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a žalobkyni další zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva a omluvy nepřísluší i z hlediska obecné slušnosti (NS 30 Cdo 2813/2011). To nemění nic na tom, že trestní stíhání žalobkyně bylo nezákonné a žalobkyně jím byla poškozena.

36. Soud zohlednil povahu trestní věci, délku trestního stíhání a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně, přičemž vzal v potaz veškeré okolnosti případu a jeví se mu za přiměřené již žalovanou poskytnuté zadostiučinění, proto žalobu na zaplacení částky 120 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 31a odst. 1,2 OdpŠk zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

VI. Náklady řízení

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v případě nemajetkové újmy částečně úspěšná a plnění záviselo na úvaze soudu.

38. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení v rámci trestního stíhání, žalobkyně vzala zpět převážně důvodný návrh z důvodu pozdní úhrady žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Žalovaná se totiž dostala do prodlení dne 12. 3. 2021 dle § 15 odst. 2 OdpŠk po 6 měsících od předběžného uplatnění nároků (11. 9. 2020). Nedůvodný byl pouze návrh žalobkyně na zaplacení částky 8 000 Kč na nákladech obhajoby. Rovněž morální satisfakce se žalobkyni dostalo pozdě, takže ji za nárok nemajetkové újmy náleží náhrada nákladů řízení, což je odrazem toho, že se považuje za plnohodnotnou satisfakci. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů v rozsahu 84 %.

39. Náklady žalobkyně jsou představovány soudním poplatek ve výši 4 000 Kč (2 x 8a Sazebníku) a náklady právního zastoupení. Odměnu advokátky soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokátka učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 98 898 Kč (50 000 Kč + 48 898 Kč) podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT, když za tarifní hodnotu u nemajetkové újmy je považována právě částka 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013): převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí, to vše po 5 060 Kč. K odměně advokáta náleží paušální náhrada 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Za předběžné uplatnění nároků u žalované náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Advokátka je plátcem 21 % DPH. Celkem náhrada nákladů žalobkyně činí 19 704 Kč dle následujícího výpočtu{0,84 x (4 000 + 1,21 x (3 x 5 060 + 3 x 300)) }. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

40. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni nijak nepoškozuje.

41. V daném případě není odvolání přípustné do výroku II. rozsudku, neboť soud rozhodoval o samostatném nároku nepřevyšující 10 000 Kč (8 000 Kč). Soud pak připomíná, že dne 30. 9. 2017 došlo k novelizaci § 202 odst. 2 o. s. ř., které nově přípustnost odvolání zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje 10 000 Kč.

Poučení