22 C 56/2020-222

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem Mg. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zaplacení částky 116 130 Kč a zaplacení 2 886,24 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 10,52 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající náhradu škody ve výši 2 875,72 Kč, se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci ztrátu výdělku ve výši 116 130 Kč se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 4. 2020 domáhal po žalované nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o vazbě ve výši 319 000 Kč za období od 10. 12. 2017 do 10. 7. 2018, nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 150 000 Kč, ušlého zisku ve výši 116 130 Kč za dobu nezákonné vazby, neboť před vzetím do vazby pracoval jako číšník a průměrný hrubý výdělek číšníka v [anonymizováno] kraji v roce 2018 činil 16 590 Kč, a nákladů obhajoby ve výši 30 216,62 Kč, to vše v souvislosti s trestním stíháním vedeným u [název soudu], [anonymizováno] [spisová značka].

2. Žalovaná se žalobě bránila námitkou promlčení ve vztahu k náhradám nemajetkové újmy, ve vztahu k náhradě nákladů obhajoby žalovaná uhradila žalobci částku 27 330,38 Kč, když částku krátila o část nedůvodného cestovné k úkonům trestního stíhání ze dne 10. 1. 2018, protože žalovaná vycházela z délky trasy 2 x 25 km a žalobce délky trasy 2 x 25,9 km, žalovaná krátila náhradu škody za účast u hlavního líčení dne 18. 4. 2018 v čase 8:30 hod. do 10:05 hod. a navazující vazební zasedání od 10:05 hod. do 10:25 hod., za která žalovaná přiznala pouze jeden úkon právní služby nikoli dva požadované. Žalovaná neuznala za oprávněné ani nahlížení do spisu ze dne 19. 10. 2018. Žalovaná namítla ve vztahu k nároku ušlého zisku, že žalobce nedoložil, že by mu ztráta výdělku skutečně vznikla, protože přes výzvu žalované nedoložil žádné důkazy ke svému pracovnímu poměru před vzetím do vazby.

3. Podáním ze dne 7. 1. 2021 žalobce vzal žalobu částečně zpět co do náhrad nemajetkové újmy ve výši 319 000 Kč a 150 000 Kč a co do částky 27 330,38 Kč na nákladech obhajoby. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. Předmětem řízení zůstala částka 116 130 Kč ušlého zisku za nezákonnou vazbu a zbývající náklady obhajoby ve výši 2 886,24 Kč za nezákonné trestní stíhání.

4. Soud podle § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. žalobce při jednání dne 18. 6. 2021 upozornil, že dle odlišného právního názoru soudu při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvětšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, k jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům, vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popřípadě k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebných. Ušlý zisk nelze dovozovat jen ze zmaření zamýšleného výdělečného záměru. Soud proto žalobci uložil povinnost doplnit konkrétní skutková vylíčení a důkazy k tvrzení, že žalobci reálně ušel dosažitelný výdělek, jak konkrétně by tohoto výdělku dosáhl a jaké nutné, či potřebné náklady by na vynaložení zisku vynaložil.

5. Žalobce setrval na svém právním názoru, že při vyčíslení ušlého výdělku lze vycházet z průměrného hrubého výdělku číšníka v [anonymizováno] kraji v roce 2018. Žalobce upozornil, že před vzetím do vazby byl zhruba měsíc na svobodě, kdy se postupně dostával do života po předchozím propuštění z jiné vazby. Žalobce si následně po propuštění z předmětné nezákonné vazby nalezl práci dle pracovních smluv ze dne 3. 12. 2018 a 30. 6. 2019. Žalobce nemohl být veden jako uchazeč o zaměstnání a nemohl pobírat dávky. Situace na trhu práce (34 000 volných míst oproti 9 000 uchazečům) jasně ukazovala, že by si práci našel.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

6. Mezi účastníky bylo nesporné, jak stvrdili u jednání dne 18. 6. 2021, uplatnění nároků žalobce dne 9. 10. 2019 u žalované, úhrada účtovaných úkonů částkou 27 330,38 Kč ze strany žalované dne 15. 5. 2020 a skutečnost, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o vazbě a zahájení trestního stíhání, a že žalobce pobýval ve vazbě od 10. 12. 2017 do 10. 7. 2018, tedy 213 dní.

7. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží zbývající nárok náhrady nákladů obhajoby ve výši 2 886,24 Kč, který se skládal z částky 13,24 Kč za zbývající cestovné, 1 300 Kč za další úkon účasti u hlavního líčení a vazebního zasedání dne 18. 4. 2018 a 1 573 Kč za nahlížení do spisu dne 19. 10. 2018. Mezi účastníky byl spor i o to, zda by žalobce v období od 10. 12. 2017 do 10. 7. 2018 pracoval, zda by mu ušel výdělek a případně v jaké výši.

III. Prokázané skutečnosti

8. Soud má ve stručnosti za prokázané následující skutečnosti.

9. Žalobce vynaložil v důsledku nezákonného trestního stíhání [název soudu], [anonymizováno] [spisová značka], na náklady obhajoby celkem částku ve výši 30 216,62 Kč. Součástí nákladů bylo účelně vynaložené cestovné ve výši 10,52 Kč za cestu obhájce k úkonům trestního stíhání dne 10. 1. 2018, které žalovaná neuhradila.

10. Zbývající uhrazené náklady právního zastoupení za další účast u hlavního líčení a vazebního zasedání dne 18. 4. 2018 trvající v době od 8:30 hod. do 10:25 hod. (1 300 Kč), nahlížení obhájce do spisu dne 19. 10. 2018 (1 573 Kč) a zbývající část cestovného (2,72 Kč) nebyly účelně vynaložené náklady na obranu před nezákonným trestním stíháním a takto vyúčtovaná odměna za zastupování neodpovídá vyúčtování dle úpravy o mimosmluvní odměně.

11. Žalobce byl před vzetím do vazby nezaměstnaný a bez domova. Z evidence uchazečů o práci Úřadu práce byl sankčně vyřazen a po propuštění z vazby dne 10. 7. 2018 nalezl další zaměstnání až dne 3. 12. 2018, tedy bezmála po 5 měsících. Soud má tedy za to, že tvrzení žalobce o tom, že by v období od 10. 12. 2017 do 10. 7. 2017 dosahoval zisku je jen zpětně dovozovaný zamýšlený výdělečný záměr. Žalobce netvrdil a neprokazoval, že by v daném období měl konkrétní a reálnou nabídku zaměstnání, které by nebýt nezákonné vazby vykonával a dosahoval zisku, a jaké nutné či potřebné náklady by na vynaložení zisku žalobce vynaložil, přestože byl soudem poučen podle § 118a o. s. ř.

12. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť odporují zjištěnému, případně nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné. V podrobnostech soud odkazuje na následující dílčí zjištění.

IV. Důkazy a jejich hodnocení

13. Ze spisu [územní celek], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], jehož součástí je i trestní spis [název soudu], [anonymizováno] [spisová značka] a spis o vzetí do vazby [spisová značka], soud zjistil, že dne 8. 12. 2017 komunikoval žalobce ze svého Facebookového profilu s [jméno] [příjmení], které napsal„ Uz jen za tu basu se pomstim. Ona v poslední chvíli teprve pochopí, že nasrala špatnýho člověka. Bude jeden soud a bude klid. Odsedím si svých 13 let a budu v pohodě. A neuvědomuje si že mne jsou následky ukradený. Já nemám co ztratit. Tak tu nebude ani [jméno]. Buď budou prachy nebo pošlu pár lidí do toho baráku. Kamery nekamery. Holt se budu muset obrátit na jiný lidi. Už to řeším s jedním typem z basy.“ Žalobce byl předtím též vazebně stíhán od 9. 6. 2017 do 9. 11. 2017 za jiné nebezpečné vyhrožování. Dne 10. 12. 2017 byl žalobce zadržen policií pro výše uvedený příspěvek. Dne 11. 12. 2017 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro vyhrožování z důvodu shora uvedené facebookové konverzace. Dne 11. 12. 2017 žalobce při výslechu uvedl, že je nemajetný, nemá žádný čistý měsíční příjem. Při vazebním zasedání dne 13. 12. 2017 žalobce uvedl, že po propuštění z vazby dne 9. 11. 2017 nepracoval, hledal práci a je bezdomovec, přičemž v bydlišti pro něj bylo nemožné sehnat práci. Z evidence úřadu práce byl sankčně vyřazen. Dne 1. 3. 2018 byl žalobce upozorněn na možnost prostudovat trestní spis, což učinil dne 19. 3. 2018 od 13:00 hod do 13:21 hod. Dne 21. 3. 2018 byla proti žalobci podána obžaloba. Dne 7. 3. 2018 byl žalobce odsouzen za jiný trestný čin nebezpečného vyhrožování v trvání 16 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky. Dne 18. 4. 2018 se konalo hlavní líčení od 8:30 hod. do 10:00 hod., při kterém žalobce ke svým poměrům uvedl, že byl bez zaměstnání a příjmu a nebyl veden na úřadu práce. V 10:05 hod. bylo pokračováno vazebním zasedáním, které skončilo v 10:25 hod. Žalobce byl nepravomocně uznán vinným dne 4. 5. 2018. K odvolání žalobce byl rozsudek dne 21. 6. 2018 zrušen. Dne 10. 7. 2018 byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Dne 19. 10. 2018 nahlížela do spisu [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], v substituční plné moci za obhájce žalobce v čase od 9:20 do 9:50 hod. Dne 22. 10. 2018 byl žalobce znovu nepravomocně odsouzen. K odvolání žalobce byl dne 13. 12. 2018 rozsudek zrušen a věc žalobce postoupena k projednání v přestupkovém řízení. Řízení pravomocně skončilo dne 13. 12. 2018. Přestupková komise dne 9. 4. 2019 učinila závěr, že se žalobce nedopustil ani přestupku, když přihlédla k tomu, že žalobce byl opilý, skutku se dopustil ve stavu zlostné reakce a jednalo se o soukromou konverzaci mezi blízkými osobami, a proto nebyl dovozen přímý úmysl narušit občanské soužití s poškozenou [jméno] [příjmení]. U paní [příjmení] došlo ke vzniku obav, avšak nikoli k narušení občanského soužití s žalobcem.

14. Soud hodnotí provedený důkaz trestním spisem tak, že žalobce v rozhodném období sám při svých výsleších vypovídal ke svým majetkovým poměrům, ve kterých vylíčil, že je bez příjmu a zaměstnání a stálého bydlení. Žalobce si práci před dalším vzetím do vazby nestihl nalézt a příjem po dobu nezákonného držení ve vazbě zůstal pouze v hypotetické rovině. V tomto směru soud vyzdvihuje právě poměrně delší období, kdy byl žalobce bez práce i po svém dalším propuštění z vazby, jak se podává z předložených pracovních smluv.

15. Z vyúčtování odměny obhájce soud zjistil, že zástupce žalobce zastupoval žalobce jako obhájce v předmětném trestním stíhání a za obhajobu mu vyúčtoval mu částku 30 216,62 Kč, jejíž součástí byla náhrada hotových výdajů za cestu k výslechu [obec] – [obec] a zpět v rozsahu 505,62 Kč, účast u hlavního líčení dne 18. 4. 2018 od 8:30 hod. do 10:25 hod. v rozsahu 1 300 Kč a vazební zasedání dne 18. 4. 2018 v rozsahu 1 300 Kč a nahlédnutí do spisu dne 19. 10. 2018 v rozsahu 1 573 Kč vč. DPH.

16. Z předložených faktur soud zjistil, že zástupce žalobce odměnu za obhajobu žalobci vyúčtoval.

17. Z osvědčení o DPH soud zjistil, že zástupce žalobce je od [datum] plátcem DPH.

18. Z osvědčení o registraci vozidla soud zjistil, že zástupce žalobce vykonal cestu dne 10. 1. 2018 k výslechu vozidlem s kombinovanou spotřebou 6,2 litru nafty na 100 km.

19. Účastníci nebyli ve sporu ohledně vyúčtování odměny, spotřebě vozidla ani úhradě.

20. Z výpisu z tras na [webová adresa] a google maps soud zjistil, že ze sídla obhájce na Obvodní oddělení [obec] lze zvolit tři účelné trasy při délce 23,4 km, 27,8 km a 29,2 km dle google maps a trasy při délce 23,5 km, 27 km a 31,7 km dle [webová adresa].

21. Soud hodnotí důkaz výše uvedenými mapami tak, že délka trasy tam a zpět 2 x 25,9 km vypočtená obhájcem odpovídá běžné vzdálenosti možných a účelných tras, kterou může obhájce jako motorista zvolit. Odchylku necelého kilometru nelze odmítnou jako neúčelnou, když dvě vhodné trasy počítají s cestou ještě delší.

22. Z pracovní smlouvy ze dne 3. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce si po svém propuštění z vazby (10. 7. 2018) nalezl zaměstnání na pozici řidiče u [právnická osoba], s. r. o. sídlem [adresa], až dne 3. 12. 2018 s průměrnou měsíční mzdou 13 000 Kč hrubé mzdy a možnými prémiemi jako nenárokovou částí mzdy. [obec] výkonu práce byla sjednána Česká republika.

23. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce na předchozí zaměstnání navázal u společnosti [právnická osoba] s pozicí řidiče a průměrnou hrubou měsíční mzdou 13 350 Kč a možnými prémiemi jako nenárokovou částí mzdy. [obec] výkonu práce bylo sjednáno [adresa].

24. Soud hodnotí výše uvedené pracovní smlouvy tak, že žalobci trvalo nalezení zaměstnání od 10. 7. 2018 do 3. 12. 2018 poměrně dlouhou dobu. Sám žalobce při jednání dne 18. 6. 2020 sdělil, že právě tyto pracovní pozice nalezl po svém propuštění. Není tedy pravdou, že by si žalobce našel práci měsíc či dva po svém propuštění. Skutečnost, že žalobce byl práce schopný a na trhu práce byla příznivá doba pro nalezení zaměstnání, bez dalšího neznamená, že by žalobce dosáhl za období, kdy pobýval ve vazbě, průměrného měsíční mzdy číšníka ve výši 16 590 Kč. Žalobce rovněž za prací řidiče s ohledem na místo výkonu práce musel dojíždět, čímž mu vznikaly náklady, o kterých žalobce přes výzvu soudu nic neuvedl. Ostatně sám žalobce tvrdil, že na pozici číšníka již nepracoval a našel uplatnění ve stavebnictví s nižšími příjmy, což jsou okolnosti, které boří žalobou vytvořenou konstrukci. Soud v této souvislosti připomíná, že skutečnosti v občanském soudním řízení musí být postaveny najisto a soud si nevystačí s pouhým závěrem o pravděpodobnosti. Závěr, že by žalobce po dobu nezákonné vazby pravděpodobně pracoval, nestačí, aby soud žalobě vyhověl.

25. Soud blíže nehodnotil některé provedené důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků u žalované a částečné úhradě (uplatnění náhrady škody s dodejkou datové zprávy ze dne 9. 10. 2017, doplnění žádosti ze dne 14. 2. 2020, stanovisko žalované ze dne 12. 5. 2020 se schvalovací doložkou). Soud blíže nehodnotil ani ty důkazy, z nichž by učinil duplicitní zjištění k přestupkovému spisu (rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova]. [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum]).

26. Ze zprávy Úřadu práce ČR pro [příjmení] kraj v roce 2018 soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti kromě toho, že pracovní trh byl příznivě naladěn pro uchazeče o zaměstnání. [ulice] počet volných pracovních míst v roce 2018 však neznamená to, že by žalobce po dobu nezákonné vazby skutečně pracoval a dosahoval žalovaného příjmu.

27. Soud neprovedl důkaz vyžádání zprávy od Úřadu práce se zaměřením na evidenci volných míst odpovídající současnému zaměstnání žalobce a původnímu zařazení žalobce jako číšníka, neboť údaje o volných místech na těchto pozicích opětovně neznamenají, že by si žalobce takovou práci nalezl, když sám žalobce na pozici číšníka již nepracoval a zaměstnání řidiče hledal bezmála 5 měsíců po svém propuštění. Soud má za prokázané, že před vzetím do vazby byl žalobce nemajetný, bez příjmu a stálého bydlení. Tvrzení o dosažení průměrného výdělku číšníka je pouhá spekulace. Dalším důvodem, proč soud neprovedl navržený důkaz je neúplnost žalobních tvrzení, která sama bez dalšího postačuje pro zamítnutí žaloby bez nutnosti provádět další dokazování.

28. Účastníci při jednání dne 18. 6. 2021 sdělili, že neevidují další navržené a neprovedené důkazy, na dalších důkazních návrzích netrvali. Současně sdělili, že navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání svých tvrzení a rozhodných skutečností. Soud tak předmět možného dokazování zcela vyčerpal.

V. Skutkový závěr

29. Soud učinil závěr, že žalobce byl v období od [datum] [anonymizováno] [datum] ve vazbě, aby byl následně v trestním řízení vedeném u [název soudu], [anonymizováno] [spisová značka], zproštěn obvinění, pro které byl do vazby vzat. Před vzetím do vazby byl žalobce nezaměstnaný, bez příjmu a bez domova. Z evidence uchazečů o práci Úřadu práce byl předtím sankčně vyřazen. Žalobce další zaměstnání nalezl po svém propuštění z vazby až dne 3. 12. 2018 mimo své bydliště na pozici řidiče s hrubou měsíční mzdou 13 000 Kč. Žalobci proto neušel průměrný výdělek číšníka v [anonymizováno] kraji v roce 2018, který činil 16 590 Kč měsíčně. Žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání uhradil obhájci [titul]. [jméno] [příjmení] mimo jiné částku 10,52 Kč na cestovné ze dne 10. 1. 2018, která zůstala žalovanou neuhrazena. Zbývající žalované náklady právního zastoupení nebyly vynaloženy účelně a nebyly účtovány v souladu s úpravou o mimosmluvní odměně.

VI. Právní posouzení

30. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

31. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

33. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

34. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

35. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

36. Ušlý zisk jako druh majetkové újmy (škody) spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl. Ušlý zisk tedy znamená ztrátu očekávaného přínosu. Při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným. Ušlý zisk nelze dovozovat jen ze zmaření zamýšleného výdělečného záměru (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2385/2014, rozsudek ze dne 14. 7.2 011, sp. zn. 25 Cdo 4313/2008, rozsudek ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 či rozsudek ze dne 31. 10.2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005).

37. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, musí být ušlý zisk vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. Je-li ušlým ziskem majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, pak o ušlém zisku nelze v tomto případě hovořit.

38. Aby mohl být stát odpovědný za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

39. Existence nezákonného rozhodnutí je v daném případě splněna, neboť na rozhodnutí o zahájení trestního stíhání i o vazbě žalobce je nutno hledět jako nezákonné s ohledem na zproštění žalobce v následném trestním stíhání, a proto se soud zaměřil na příčinnou souvislost a případný vznik škody.

40. Pokud jde o zbývající nárok na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí o trestním stíhání, soud k němu stručně uvádí následující právní posouzení (viz § 157 odst. 4 o. s. ř.).

41. Obhájce vykonal cestu k úkonu nezákonného trestního stíhání žalobce při délce trasy 51,8 km s kombinovanou spotřebou vozidla 6,2 l nafty na 100 km při ceně nafty 29,80 Kč za účinnosti vyhlášky 463/2017 Sb., kdy výše cestovného činí 502,90 Kč (6,2 x 0,518 x 29,80 + 4 x 51,8). Žalovaná žalobci uhradila částku 492,38 Kč, a proto žalobci podle § 7 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 31 odst. 1,3 OdpŠk náleží ještě částka 10,52 Kč (502,90 Kč – 492,38 = 10,52 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

42. Zbývající část cestovného není dle shora uvedených důvodů po právu.

43. Za účast obhájce na jednání před soudem dne 18. 4. 2018 od 8:30 hod. do 10:25 hod. náleží pouze jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Je přitom nerozhodné, že se v tomto čase konalo jak hlavní líčení tak i vazební zasedání, podstatné je čas strávený před soudem, který nepřekročil trvající dvě hodiny. [příjmení] 1 300 Kč tak nebyla vynaložena žalobcem účelně a nebyla účtována v souladu s AT.

44. Ani nahlížení do spisu dne 19. 10. 2018 nebylo vynaloženo žalobcem účelně a nebylo účtováno v souladu s AT. Soud je sice na rozdíl od žalované toho názoru, že prostudování spisu lze účelně provést i jindy než při skončení vyšetřování, avšak tato potřeba musí nutně vyvstat z průběhu trestního řízení. Z obsahu trestního spisu se taková nutná potřeba nepodává a zástupce žalobce při jednání dne 19. 6. 2021 k dotazu soudu sdělil, že si již nevybavuje, proč poslal substituentku nahlížet do spisu. V takovém případě se na nahlížení ze dne 19. 10. 2018 nahlíží jako na součást kvalifikovaného a informovaného převzetí věci a přípravy obhajoby podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, která již byla žalovanou uhrazena (k tomu lze srovnat usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9.2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, dle kterého„ Soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci).“ Výjimečné podmínky pro přiznání odměny obhájci za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu tak nebyly splněny.

45. Soud proto zbývající nárok na náhradu škody za nezákonné trestní stíhání podle § 7 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 31 odst. 1,3 OdpŠk zamítl jako nedůvodný, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

46. Pokud jde o nárok na ušlý zisk po dobu nezákonné vazby, soud předně uvádí, že žalobce dostatečně netvrdil a neprokázal, že by mu po dobu nezákonné vazby reálně ušel dosažitelný výdělek, jak konkrétně by tohoto výdělku žalobce dosáhl a jaké nutné, či potřebné náklady by na vynaložení zisku vynaložil. Odkaz žalobce na situaci na trhu práce je v tomto ohledu nedostatečný, neboť ustanovení § 30 OdpŠk nezakládá fikci vzniku ušlého zisku. Žalobce totiž dostatečně netvrdil, že by v předmětném období práci skutečně vykonával, na jaké pozici by byl zaměstnán, výši průměrného měsíčního anebo hodinového výdělku, jaká by byla jeho pracovní doba v předmětném období, případně jaké náklady by na vynaložení zisku vydal. Naopak soud má v řízení prokázáno, že před vzetím do vazby byl žalobce zcela bez příjmu. Pokud jde o náklady na dosažení zisku, tento požadavek není samoúčelný, neboť v případě, že žalobce za prací dojíždí, musí se tyto náklady na dosažení mzdy odečítat od výše zisku. O nutnosti doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně podmínek vzniku a výše ušlého výdělku byl žalobce poučen, přesto žalobce setrval na názoru, že postačuje, že byl práceschopný a na trhu existovala poptávka po pracovnících. To je však pouze zamýšlená hypotetická možnost nikoli nepochybné dosažení určitého příjmu, jak vyžaduje zákon a judikatura.

47. Žalovaná se sice z odpovědnosti za škodu nemůže zprostit, žalobce však musí vznik škody a příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím náležitě tvrdit a prokázat. Příznivé okolnosti zproštění jsou pak pro posouzení důvodnosti nároku na náhradu škody irelevantní.

48. Z výše uvedených důvodů soud nedůvodnou žalobu na náhradu ušlého zisku podle § 7 OdpŠk za užití § 30 OdpŠk zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

49. Náklady řízení soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal převážně úspěšné žalované paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě, přípravu a účasti na jednání ve výši 900 Kč, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

50. Soud v souladu se zásadou rovností stran oběma účastníkům dopřál podle § 160 odst. 1 o. s. ř. delší lhůtu pro splnění povinností, neboť žalovaná si tuto lhůtu vyžádala pro plnění ze státního rozpočtu.

51. V daném případě není odvolání přípustné do výroků o nárocích žalobce, které nepřesahovaly svou výší částku 10 000 Kč. Soud připomíná, že dne 30. 9. 2017 došlo k novelizaci ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. Cílem této změny bylo zajištění konzistentnosti zákona. Návrh sjednocuje ustanovení § 202 o. s. ř. s ustanovením § 238 o. s. ř., které upravuje podmínky pro dovolání (viz důvodová zpráva k zákonu č. 296/2017 Sb.). Přípustnost odvolání se tak zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje částku 10 000 Kč.