22 C 60/2021 - 446

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalobci přikazují do výlučného vlastnictví pozemky parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], všechny v obci a k. ú. [adresa], všechny evidované na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálního pracoviště [adresa].

II. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalobci přikazuje do výlučného vlastnictví nesplacený závazek vyplývající ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb. ze dne 21. 10. 2010, poskytnutý Státním fondem rozvoje bydlení (nyní Státní fond podpory investic), kdy zůstatek tohoto úvěru činil ke dni 21. 5. 2020 částku 142 374,60 Kč.

III. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalobci přikazují do výlučného vlastnictví práva k bankovnímu účtu č. [č. účtu] vedenému u [právnická osoba]., kdy zůstatek na tomto účtu činil ke dni 21. 5. 2020 částku 1 029,86 Kč, a k bankovnímu účtu č. [č. účtu] vedenému u [právnická osoba]., kdy zůstatek na tomto účtu činil ke dni 21. 5. 2020 částku 1 170 000,73 Kč.

IV. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalované přikazují do výlučného vlastnictví pozemky parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], jejichž součástí jsou rozestavěné stavby (garáže), a pozemky parc. č. [Anonymizováno] všechny v obci a k. ú. [adresa], všechny evidované na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálního pracoviště [adresa], a spoluvlastnický podíl o velikosti id. pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa], evidovaný na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálního pracoviště [adresa].

V. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalované přikazuje do výlučného vlastnictví podíl v družstvu [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], vážící se k bytové jednotce č. [hodnota] v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v obci a k. ú. [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota] a [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálního pracoviště [adresa].

VI. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalované přikazuje do výlučného vlastnictví osobní automobil tovární značky Volkswagen Golf, RZ [SPZ], VIN [VIN kód].

VII. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalované přikazují do výlučného vlastnictví cenné papíry emitované společností [právnická osoba]. – korporátní dluhopisy [Anonymizováno] (č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], všechny ISIN CZ [Anonymizováno], datum emise [datum]).

VIII. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 2 065 962,50 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.

IX. Řízení se zastavuje co do vypořádání movitých věcí tvořících vybavení stavby č. p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] (zařízení kuchyně, vestavná skříň pod schody, zařízení šatna ložnice, zařízení zádveří, zařízení šatna dětského pokoje, svítidla, garnýže, jídelní stůl a 6 židlí, konferenční stůl, TV skříňka, TV, zařízení pracovny, zařízení pokoje č. 1, zařízení pokoje č. 2, pračka, sušička, odzrňovač, pila, žebříky, žehlící generátor, zahradní nábytek, zahradní gril a plastový sud na víno), a bytové jednotky č. 8 v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] (kuchyňská linka, sporák, mikrovlnná trouba, myčka, lednice, šatní skříň v předsíni), a co do vypořádání tzv. odklonu finančních prostředků žalovanou ze zaniklého společného jmění manželů ve výši 552 529,26 Kč.

X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

XI. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů státu 5 370 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

XII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů státu 5 370 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právní mocí rozsudku zdejšího soudu ze dne 11. 5. 2020, č. j. [spisová značka], tj. ke dni 21. 5. 2020. Předmětem vypořádání učinil žalobce na prvním místě pozemky parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], všechny v obci [adresa] a k. ú. [adresa], všechny evidované na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálního pracoviště [adresa] (dále jen „rodinný dům ve [adresa]“). Dále žádal vypořádat též nesplacený závazek vyplývající ze „Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb.“ ze dne 21. 10. 2010, poskytnutý Státním fondem rozvoje bydlení (nyní Státní fond podpory investic, dále též jen „Smlouva č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI“), který je úzce navázán na pořízení rodinného domu ve [adresa]. Na třetím místě činil žalobce předmětem vypořádání pozemky parc. č. [Anonymizováno], jejichž součástí jsou rozestavěné stavby (garáže), a pozemky parc. č. [Anonymizováno] všechny v obci [adresa] a k. ú. [adresa], všechny evidované na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálního pracoviště [adresa], a spoluvlastnický podíl o velikosti id. pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa] a k. ú. [adresa], evidovaný na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálního pracoviště [adresa] (dále též jen „pět garáží s manipulační plochou a příjezdovou cestou“). Předmětem vypořádání dále byl podíl v družstvu [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen „bytové družstvo“), vážící se k bytové jednotce č. [hodnota] v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v obci [adresa] a k. ú. [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota] a [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálního pracoviště [adresa] (dále též jen „družstevní byt ve [adresa]“). Předmětem vypořádání byl také osobní automobil tovární značky Volkswagen Golf, RZ [SPZ], VIN [VIN kód] (dále též jen „VW Golf“). Žalobce navrhoval vypořádat též cenné papíry emitované společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba]. (korporátní dluhopisy [Anonymizováno] č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], všechny ISIN CZ [Anonymizováno], všechny datum emise [datum], hromadná listina [Anonymizováno].[Anonymizováno] č. [hodnota], ISIN CZ [Anonymizováno], datum emise [datum], a hromadná listina [Anonymizováno] č. [hodnota], ISIN CZ [Anonymizováno], datum emise [datum]), a práva k bankovnímu účtu č. [č. účtu] vedenému u [právnická osoba]., a k bankovnímu účtu č. [č. účtu] vedenému u [právnická osoba]. Konečně žalobce žádal vypořádat vnos ze svého výlučného majetku na splácení závazku ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI v celkové výši 52 580 Kč za období od června 2020 do ledna 2024, vnos ze svého výlučného majetku v podobě plateb spojených s provozem rodinného domu ve [adresa] v celkové výši 95 728 Kč (opět za období od června 2020 do ledna 2024) a tzv. odklon finančních prostředků náležejících do společného jmění manželů (podnájemné za podnájem družstevního bytu ve [adresa], inkasované žalovanou v hotovosti v celkové výši 197 100 Kč v době trvání manželství).

2. Na tomto základě navrhoval, aby soud do jeho výlučného vlastnictví přikázal rodinný dům ve [adresa] spolu se závazkem ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI s tím, že do výlučného vlastnictví žalované by byly přikázány zbývající majetkové hodnoty tak, aby vypořádací podíl byl, pokud možno, co nejnižší.

3. Žalobce učinil původně předmětem vypořádání též movité věci tvořící vybavení rodinného domu ve [adresa] (zařízení kuchyně, vestavná skříň pod schody, zařízení šatna ložnice, zařízení zádveří, zařízení šatna dětského pokoje, svítidla, garnýže, jídelní stůl a 6 židlí, konferenční stůl, TV skříňka, TV, zařízení pracovny, zařízení pokoje č. 1, zařízení pokoje č. 2, pračka, sušička, odzrňovač, pila, žebříky, žehlící generátor, zahradní nábytek, zahradní gril a plastový sud na víno), a družstevního bytu ve [adresa] (kuchyňská linka, sporák, mikrovlnná trouba, myčka, lednice, šatní skříň v předsíni), a dále tzv. odklon finančních prostředků žalovanou v celkové výši 552 529,26 Kč jakožto sumy finančních prostředků, které žalovaná převedla na svůj účet z tzv. dětských kont nezletilé [jméno FO] (č. [č. účtu]) a nezletilého [jméno FO] (č. [č. účtu]) a po zrušení vkladních knížek těchto dětí. V průběhu řízení však žalobce netrval na vypořádání movitých věcí a navrhl, aby následovaly osud nemovité věci, v níž se nacházejí; ve vztahu k odklonu částky 552 529,26 Kč akceptoval, že tyto vkladní knížky a účty nebyly součástí společného jmění manželů, ale naopak majetkem nezletilých dětí účastníků. Žádal nicméně, aby tyto položky byly zahrnuty do samostatného výroku konečného rozhodnutí, jímž bude řízení o nich zastaveno ve smyslu § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud tomuto návrhu vyhověl a vtělil jej do výroku IX. rozsudku. V průběhu řízení upustil žalobce též od návrhu, aby se soud odchýlil od pravidla o rovnosti vypořádání podílů (tj. aby aplikoval tzv. disparitu podílů), a to s ohledem na princip zásluhovosti, kdy se o masu společného jmění zasloužil dle svého mínění převážně on.

4. Žalovaná učinila předmětem vypořádání nad rámec toho, jak masu majetku vymezil žalobce, též úroky z cenných papírů emitovaných společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]., vyplacených po právní moci rozsudku o rozvodu, a rovněž tzv. odklon ze společného jmění manželů do výlučného jmění žalobce, a to odpovídající podnájemnému za podnájem družstevního bytu ve [adresa], které žalobce inkasoval od okamžiku právní moci rozvodového rozsudku na svůj účet. Vzhledem k informační asymetrii panující mezi účastníky však nedokázala výši tohoto odklonu přesně vyčíslit a žádala v tomto směru soud o součinnost při opatřování důkazů. V průběhu řízení žalobkyně též usilovala o vypořádání zůstatku na blíže neidentifikovaném účtu žalobce u MBank, a. s., avšak tento dílčí nárok uplatnila až po uplynutí tříleté lhůty od právní moci rozsudku o rozvodu.

5. Co se týče způsobu vypořádání, žalovaná původně neměla námitek vůči variantě vypořádání předestřené žalobcem, ale později názor změnila a taktéž navrhla, aby soud do jeho výlučného vlastnictví přikázal rodinný dům ve [adresa] spolu se závazkem ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI s tím, že do výlučného vlastnictví žalobce by byly přikázány zbývající majetkové hodnoty tak, aby vypořádací podíl byl, pokud možno, co nejnižší.

6. Mezi účastníky je nesporné, že dne 27. 4. 2002 uzavřeli v kostele [jméno FO] ve [adresa] sňatek a že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 5. 2020, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci ke dne 21. 5. 2020; obojí potvrzuje obsah spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. Z odůvodnění citovaného rozsudku vyplývá, že návrh na rozvod manželství podal žalobce (manžel) a že se žalobkyně (manželka) k návrhu připojila; účastníci se shodli na tom, že příčinou rozvratu jejich manželství byl nesoulad zájmů a povah. Dále lze považovat za nesporné, že předžalobní pokusy o vypořádání zaniklého společného jmění manželů dohodou skončily neúspěchem; to potvrzuje i návrh [tituly před jménem] [jméno FO], která dříve zastupovala žalobce, směřující vůči žalované (viz dopis ze dne 27. 11. 2020) či záznam o jednání s klientem (ze dne 18. 12. 2020), a dále též korespondence ze závěru roku 2022 mezi nynějším právním zástupcem žalobce a (tehdejším) právním zástupcem žalované, [tituly před jménem] [jméno FO].

7. Mezi účastníky bylo dále nesporné i to, že rodinný dům ve [adresa] a garáže spolu s manipulační plochou a příjezdovou cestou, jsou v (zaniklém) společném jmění manželů, což soud ověřil nahlédnutím do katastru nemovitostí. Ve vztahu k naposledy uvedeným garážím učinili účastníci za nesporné, že obvyklá cena jedné garáže činí 300 000 Kč, tj. v souhrnu 1 500 000 Kč, kdy tato částka zahrnuje i cenu obvyklou manipulační plochy a příjezdové cesty. Taktéž nebylo mezi účastníky sporu o tom, že se ve společném jmění manželů nachází podíl v družstvu [právnická osoba], vážící se k výše vymezenému družstevnímu bytu ve [adresa] (tomu koresponduje i potvrzení ze dne 8. 2. 2021 vydané tímto bytovým družstvem o tom, že oba účastníci jsou jeho společnými členy a nájemci družstevního bytu č. 8 na adrese [adresa]). Žalovaná současně učinila při jednání dne 25. 5. 2023 ve vztahu k podnájmu tohoto družstevního bytu za nesporné, že v době trvání manželství platby podnájemného přijímala v hotovosti výhradně ona a že se v celkovém souhrnu jednalo o částku 197 100 Kč. Tomu ostatně koresponduje i čestné prohlášení [jméno FO] ze dne 29. 5. 2020, který platil jakožto podnájemce družstevního bytu ve [adresa] od května 2018 do května 2020 na podnájemném a úhradách spojených s užíváním tohoto bytu měsíčně 7 300 Kč, a to v hotovosti k rukám žalované.

8. Účastníci nerozporovali ani to, že součástí společného jmění manželů je automobil VW Golf, a učinili nespornou též jeho obvyklou cenu ve výši 120 000 Kč.

9. Nesporným učinili účastníci i to, že předmětem nevypořádaného společného jmění manželů je závazek ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI a dále zůstatky na bankovních účtech žalobce č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]., a na bankovnímu účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba].

10. Co se týče cenných papírů (dluhopisů), mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že v průběhu řízení došlo k vyplacení dluhopisů [Anonymizováno] č. [hodnota], ISIN CZ [Anonymizováno], datum emise [datum] a [Anonymizováno] č. [hodnota], ISIN CZ [Anonymizováno], datum emise [datum], a to tak, že nominální hodnoty těchto dluhopisů (v obou případech 250 000 Kč) byly vyplaceny na účet žalobce č. [č. účtu] (viz sdělení [právnická osoba]. ze dne 8. 3. 2020 a 19. 4. 2023 a [právnická osoba]. ze dne 25. 10. 2021 a 19. 4. 2023, ve spojení s potvrzeními emitentů o vrácení cenin k emisím [Anonymizováno], ISIN CZ [Anonymizováno], ze dne [datum] a [Anonymizováno], ISIN CZ [Anonymizováno], ze dne [datum]). Výpisy z účtu č. [č. účtu] prokazují, že žalobce obdržel dne 1. 2. 2021 od společnosti [právnická osoba]. celkem tři úhrady v souhrnné výši 275 500 Kč (z toho představovalo 250 000 Kč jistinu dluhopisu a dvojí úhrada částky 12 750 Kč kupony z dluhopisu) a že v období od 22. 2. 2021 do 20. 2. 2023 obdržel od společnosti [právnická osoba]. celkem šest úhrad v souhrnné výši 322 250 Kč (z toho představovalo 250 000 Kč jistinu dluhopisu, dvojí úhrada částky 10 625 Kč kupon dluhopisu a trojí úhrada částky 17 000 Kč taktéž kupon dluhopisu). Žalobce tak od emitentů dluhopisů obdržel po právní moci rozsudku o rozvodu celkem 597 750 Kč. Naproti tomu v době vyhlášení rozsudku byly stále ještě nesplaceny dluhopisy [Anonymizováno] č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], všechny ISIN CZ [Anonymizováno], všechny datum emise [datum], jejichž nominální hodnota činí v souhrnu 250 000 Kč.

11. Účastníci se nicméně nebyli schopni shodnout na ceně obvyklé rodinného domu ve [adresa] a podílu v bytovém družstvu. Žalovaná dále měla za to, že podnájemné v celkové výši 197 100 Kč, které v měsíčních platbách inkasovala v hotovosti od podnájemce družstevního bytu ve [adresa] v době, kdy ještě manželství účastníků trvalo, by nemělo být předmětem vypořádání, neboť jednotlivé částky byly spotřebovány. Konečně, mezi účastníky nepanovala shoda ohledně toho, komu je na místě přikázat do jeho výlučného vlastnictví rodinný dům ve [adresa] a na něj navázaný úvěr ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI.

12. Soud ve věci provedl následující důkazy:

13. Potvrzení vydané [právnická osoba]. dne 8. 2. 2021 prokazuje, že ke dni 21. 5. 2020 činil zůstatek na účtu č. [č. účtu] částku 1 029,86 Kč. Obdobně bylo z potvrzení vydaného [právnická osoba]. dne 4. 2. 2021 zjištěno, že na bankovnímu účtu č. [č. účtu] byl ke dni 21. 5. 2020 zůstatek ve výši 1 170 000,73 Kč.

14. Obsah Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI prokazuje, že tento úvěr byl poskytnut ve výši 300 000 Kč za účelem výstavby rodinného domu se vznikem jedné bytové jednotky na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Příjemce úvěru (jímž byl v záhlaví smlouvy označen pouze žalobce) zajišťuje splacení svého závazku dohodou o ručení (čl. V odst. 1 této smlouvy) a zavázal se pod sankcí odstoupení od smlouvy mít předmět úvěru po dobu splácení ve svém výlučném vlastnictví, případně, pokud byl úvěru poskytnut jen jednomu z manželů, musí být, trvá-li manželství, předmět ve společném jmění manželů nebo ve výlučném vlastnictví toho z manželů, kterému byl úvěr poskytnut [čl. VI odst. 2 písm. g) smlouvy]. Podle rekapitulace smlouvy č. [hodnota] činila nesplacená výše úvěru ke dni 21. 5. 2020 částku 142 374,60 Kč. Výpisy z účtu č. [č. účtu] potvrzují, že žalobce hradil od června 2020 do ledna 2024 včetně pravidelné měsíční splátky tohoto úvěru ve výši 1 195 Kč; za shora uvedené období tak (výhradně) žalobce uhradil na splátkách úvěru celkem 52 580 Kč. „Dohodou o ručení“ uzavřenou dne 21. 10. 2010 mezi sestrou žalobce [jméno FO] (jako ručitelkou) a SFPI, se tyto smluvní strany dohodly na zajištění pohledávky ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI, a to tak, že ručitelka ručí v plném rozsahu za závazky žalobce pro případ, že by je on sám nesplnil.

15. Soud vzal z řady žalobcem předložených dokladů (konkrétně platební doklady SIPO vystavené za období června 2020 až ledna 2024, vyúčtování dodávky elektřiny č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] a vyúčtování dodávek plynu č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], vše vystavené společností Innogy [právnická osoba]., faktury č. [IBAN], č. [IBAN] a č. [IBAN], všechny vystavené společností [právnická osoba]., a potvrzení o provedených platebních transakcích) též za prokázané, že žalobce hradil v tomto období platby spojené s užíváním rodinného domu, a to zejména za dodávky elektrické energie a plynu, koncesionářské poplatky a vodné a stočné, včetně nedoplatků); tyto doklady tak podpořily nárok žalobce na zaplacení částky 95 728 Kč. Výše těchto úhrad včetně otázky, zda k úhradám skutečně došlo, ostatně nebyla ze strany žalované jakkoli zpochybňována.

16. Znalecký posudek č. [č. účtu], který vyhotovil [tituly před jménem] [jméno FO], stanovil obvyklou cenu rodinného domu ve [adresa] na 7 000 000 Kč a obvyklou cenu podílu v bytovém družstvu vážícího se k družstevního bytu ve [adresa] na 2 500 000 Kč.

17. Stran žalovanou tvrzeného odklonu finančních prostředků ze společného jmění manželů do výlučného jmění žalobce, odpovídajícímu podnájemnému za podnájem družstevního bytu ve [adresa], které žalobce inkasoval od okamžiku právní moci rozvodového rozsudku na svůj účet, žalovaná s ohledem na informační deficit (tedy nedostatek informací o tom, jaká byla výše podnájemného po právní moci rozvodového rozsudku a jaké konkrétní částky tedy žalobce od podnájemce inkasoval) žádala soud o součinnost při obstarání výpisů z účtů žalobce č. [č. účtu] u [právnická osoba]., a č. [č. účtu] u [právnická osoba]., aby tento svůj dílčí nárok mohla též přesně vyčíslit. Soud k tomu stručně poznamenává, že jakkoli je postup, kdy účastník dotváří chybějící skutková tvrzení z navržených důkazů, v teoretické rovině přinejmenším problematický, přesto je v řízeních o vypořádání společného jmění manželů častý pro specifika vztahů mezi bývalými manžely, a proto jej zdejší soud do určité míry toleruje. Tento důkazní návrh přitom navazoval na poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti doplnit chybějící skutková tvrzení a o následcích nesplnění této povinnosti, kterého se žalované dostalo při jednání dne 25. 5. 2023. Žalovaná nicméně nevyužila možnosti do soudem opatřených výpisů nahlédnout a na vyčíslení výše shora popsaného tzv. odklonu rezignovala; byl to naopak žalobce, který předestřel soudu podrobné vyúčtování příjmů a výdajů souvisejících s podnájmem družstevního bytu ve [adresa] za období od června 2020 do května 2023, kdy tento vztah skončil výpovědí ze strany podnájemce (jak vyplývá z e-mailu ze dne 31. 3. 2023). Žalobce tak dospěl vlastním výpočtem k čistému podnájemnému (po zohlednění výdajů a poplatků spojených s užíváním bytu, včetně daně z příjmu) v souhrnné výši 119 555 Kč (viz podání ze dne 26. 1. 2024, který opravil původní výpočet předestřený při jednání dne 16. 1. 2024) a žalovaná vůči takto provedenému výpočtu nic nenamítala, s výjimkou irelevantní polemiky o tom, zda žalobce měl v daňových přiznáních uplatnit výdaje paušálem, či v reálné výši (předložená daňová přiznání za roky 2020 až 2022 indikují, že se tak stalo druhým jmenovaným způsobem). Výpočet předestřený žalobcem podporují též jíž předložené listinné důkazy, mezi které patří podnájemní smlouvy včetně jejich dodatků (ze dne 29. 5. 2020, 2. 3. 2021, 24. 11. 2021, 2. 12. 2021, 12. 12. 2022, 13. 1. 2023), potvrzení o provedených transakcích vůči [právnická osoba] (výpis z účtu č. [č. účtu] ze dne 2. 3. 2020, 12. 1. 2022 a 15. 1. 2024, z účtu č. [č. účtu] ze dne 26. 1. 2021, a konečně výpisy z téhož účtu opatřené samotnou [právnická osoba]. ze dne 22. 1. 2024 o transakcích vůči bytovému družstvu z období od ledna 2018 do prosince 2023), sdělení tohoto bytového družstva ze dne 11. 1. 2021, 7. 1. 2022 a 9. 1. 2023 týkající se podnájmu a předpisy plateb za služby spojené s užíváním bytu pro roky 2020 až 2024.

18. Co se týče solventnosti žalobce, ten ji opíral o stav peněžních prostředků na svém účtu č. [č. účtu] u [Anonymizováno] [jméno FO], a. s. (podle výpisu z tohoto účtu činil jeho zůstatek ke dni 22. 1. 2024 částku 502 360,67 Kč) a na dalším svém účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]. (z výpisu je patrno, že zůstatek na tomto účtu činil ke dni 17. 1. 2024 částku 1 765 050,72 Kč).

19. Žalovaná svou solventnost podpořila výpovědí svědkyně [jméno FO], která je její matkou. Svědkyně potvrdila, že je schopna žalované poskytnout okamžitě 500 000 Kč, které má na účtu. Dále svědkyně uvedla, že očekává v nejbližších měsících příjem z prodeje spoluvlastnického podílu k bytu v Praze v hodnotě cca 1 900 000 Kč, který zdědila po svém bratrovi. I tuto částku by tedy svědkyně byla připravena poskytnout žalované k vypořádání žalobce, byť v době podání své výpovědi ještě neměla jasno, zda by se jednalo o dar či půjčku. Tato transakce je momentálně ve fázi před podpisem rezervační smlouvy, kupní smlouvy a smlouvy o advokátní úschově. I kdyby však k podpisu těchto smluv z nějakého důvodu nedošlo, vyslovila svědkyně přesvědčení, že by zcela jistě nebyl problém byt prodat jinému zájemci za tutéž nebo i vyšší kupní cenu.

20. Konečně, pokud jde o dílčí otázku, kterému z účastníků by měl přikázán do výlučného vlastnictví dům ve [adresa], si soud z vlastní úřední činnosti opatřil rozsudek ze dne 7. 12. 2018. č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 24. 1. 2020, o úpravě péče a výživy pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství a o úpravě styku. Z tohoto rozsudku mj. vyplývá, že nezletilá [jméno FO] byla svěřena do péče žalobce a nezletilý [jméno FO] do péče žalované.

21. Soud neučinil žádná skutkový zjištění z „Odhadu ceny nemovitosti/Property valuation – Garáž ve [adresa]“, z „Odhadu ceny nemovitosti/Property valuation – Rodinný dům 5+kk ve [adresa]“ a z „Odhadu ceny nemovitosti/Property valuation – Byt 2+1 ve [adresa]“, všechny vyhotovené vždy ke dni 22. 6. 2020 a ke dni 14. 7. 2022 společností RE/[jméno FO], a z e-mailu ze dne 24. 4. 2023, který zaslala žalobci za společnost RE/[jméno FO] paní [jméno FO] o aktuálním vývoji na realitním trhu, neboť pro absenci podrobného popisu metody zjištění obvyklé ceny jsou zcela nepřezkoumatelná. Pouze pro úplnost soud dodává, že z hlediska obvyklé ceny mají význam již realizované prodeje, nikoli pouze nabídky, reflektující pouhé představy a přání vlastníků o tom, za jakou cenu by se jejich nemovitost měla prodat.

22. Na základě takto zjištěného skutkového stavu provedl soud následující právní hodnocení a rozhodl o nároku účastníků takto:

23. Podle § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

24. Podle § 708 odst. 1 občanského zákoníku, to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

25. Podle § 709 odst. 1 občanského zákoníku, součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů [§ 709 odst. 1 písm. a) tohoto zákona], nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl [§ 709 odst. 1 písm. b) tohoto zákona], nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech [§ 709 odst. 1 písm. c) tohoto zákona], nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví [§ 709 odst. 1 písm. d) tohoto zákona], nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku [§ 709 odst. 1 písm. e) tohoto zákona].

26. Podle § 740 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

27. Podle § 742 odst. 1 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 občanského zákoníku, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

28. Co se týče rodinného domu ve [adresa], z postoje účastníků bylo více než evidentní, že oba mají zájem na tom, aby byl přikázán do jeho výlučného vlastnictví. Zatímco však žalobce tento postoj zastával již od samého počátku řízení, žalovaná jej zaujala teprve v jeho závěrečných fázích.

29. V dilematu, komu z účastníků rodinný dům ve [adresa] přikázat do výlučného vlastnictví, přitom soud stěží mohl finální závěr odvodit od zájmů nezletilých dětí, neboť možnost bydlet v rodinném domě dozajista dává smysl pro každého z nich. Žalovaná sice argumentovala tím, že syn [adresa] zde vyrostl a jiné domácí prostředí nezažil, zatímco pro dceru [jméno FO] by (z blíže neobjasněného důvodu) nebylo vhodné, aby se (znovu) stěhovala, podle názoru soudu však nelze přehlížet, že zde minimálně určitou dobu vyrůstala a že její rozhodnutí opustit rodinný dům ve [adresa] bylo spíše sekundárním důsledkem přání být v péči tohoto z rodičů, který se z této nemovitosti v předrozvodové partnerské krizi odstěhoval (tedy s žalobcem). Ačkoli tedy nelze současný stav ignoroval, nelze ani opomíjet, že postoj dětí se může v návaznosti na věková specifika vyvíjet a měnit, a to ať již z hlediska preference osoby, která péči o ně bude převážně vykonávat, tak z hlediska preference místa, kde hodlají žít.

30. Taktéž kritérium solventnosti účastníků nedalo jednoznačnou odpověď na to, kdo z nich by měl rodinný dům ve [adresa] nabýt do svého výlučného vlastnictví. Dostatečnou solventnost totiž prokázali oba, byť žalobce tak učinil přesvědčivějším způsobem. Na rozdíl od žalované totiž prokazatelně má již v době přijetí tohoto rozhodnutí dostatek finančních prostředků na svých bankovních účtech a může je k vyplacení vypořádacího podílu pro žalovanou použít prakticky okamžitě. Naproti tomu žalovaná má finanční prostředky garantovány pouhým příslibem daru či půjčky od své matky, kdy v tuto chvíli není zcela jasné, v jakém časovém horizontu je matka bude mít k dispozici, jsou-li vázány na dosud nedokončený prodej jejího spoluvlastnického podílu k bytu v Praze.

31. Soud se tedy musel rozhodování, komu rodinný dům ve [adresa] přikázat do výlučného vlastnictví, postavit na hlediscích jiných. Žalobci z pohledu soudu prospíval v prvé řadě konzistentní postoj ke způsobu vypořádání jednotlivých položek společného jmění manželů od samého počátku řízení do jeho skončení, na druhém místě aktivní přístup k úhradě nákladů, které s provozem rodinného domu úzce souvisejí (ať už jde o energie a poplatky, tak o splátky z úvěru poskytnutého ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI). Konečně soudu nezbývalo než přitakat argumentu žalobce, že by s ohledem na podmínky poskytnutí úvěru (viz čl. V odst. 1 této smlouvy) mohlo přikázání rodinného domu do výlučného vlastnictví žalované do budoucna vytvořit půdu pro další spory, pokud by žalovaná závazek vůči SFPI z nějakého důvodu nesplatila, nadto s přihlédnutím k tomu, že za splnění dluhu ručí sestra žalobce.

32. Soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku přikázal rodinný dům ve [adresa] do výlučného vlastnictví žalobce. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] odhadl jeho cenu obvyklou na 7 000 000 Kč; ani jeden z účastníků závěry znalce nijak nezpochybnil a rovněž žádný z nich netrval na vyslechnutí znalce.

33. Do výlučného vlastnictví žalobce bylo nicméně třeba přikázat též práva k bankovním účtům č. [č. účtu] u [právnická osoba]., a k účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]., kdy souhrnný zůstatek na těchto účtech činí 1 171 030,59 Kč, a to podle pravidla, že účty a finanční produkty se zásadně přikazují tomu z bývalých manželů, který byl veden jako jejich majitel (viz výrok III. rozsudku).

34. To samé platí též pro závazek ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI, neboť ten je, jak vyplývá z čl. V odst. 1 této smlouvy, úzce navázán na vlastnictví k rodinnému domu ve [adresa] (viz výrok II. rozsudku). V tomto dílčím závěru se tedy soud odchýlil od obecně platného pravidla (vyjádřeného například v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020), podle kterého se společný dluh tvořící součást společného jmění manželů v případě, že SJM zaniklo po 1. 1. 2014 a je vypořádáváno na základě aplikace zákona č. 89/2012 Sb., má v zásadě vypořádávat jeho přikázáním oběma manželům rovným dílem. Jak ale Nejvyšší soud připustil, „[p]řesto nelze zcela vyloučit, že ve výjimečných případech, ve kterých pro to budou dány okolnosti konkrétní projednávané věci, bude společný dluh náležející do společného jmění manželů přikázán jen jednomu z manželů. Podmínkou takového postupu bude zpravidla souhlas manžela, jemuž má být celý dluh přikázán, a řádné zdůvodnění mimořádných okolností případu, které přikázání celého dluhu jen jednomu z manželů odůvodňují. Za takovou mimořádnou okolnost lze v poměrech konkrétního případu označit například situaci, kdy společný dluh vznikl v souvislosti s pořízením věci, která je také předmětem vypořádání, ale její obvyklá cena je snížena právní závadou (např. zástavním právem). Vzhledem k tomu bude snížena i náhrada za přikázání věci jednomu z manželů. V takovém případě se může (po zvážení všech okolností případu – např. délky předpokládaného splácení dluhu) jevit jako nespravedlivé, aby dluh související s vypořádávanou věcí byl přikázán oběma manželům rovným dílem.“. Stran těchto mimořádných okolností nezbývá než znovu zopakovat, že za ně soud považuje jednak podmínky poskytnutí úvěru zakotvené v čl. V odst. 1 Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI, jednak závazek sestry žalobce, že v případě, že nebude závazek z této smlouvy uhrazen, zaplatí ho ona. Soud tedy nastíněným způsobem vypořádání usiluje o minimalizaci dalších potenciálních sporů mezi účastníky navzájem nebo účastníky a třetími osobami, za současného zohlednění, že přikázání úvěru do jeho výlučného vlastnictví navrhl sám žalobce.

35. Jelikož se oba účastníci shodovali na tom, že rozdělení masy společného jmění má být provedeno nejlépe tak, aby vypořádací podíl byl co nejnižší, přikázal soud zbývající položky do výlučného vlastnictví žalované. Konkrétně tedy do jejího výlučného vlastnictví přikázal pět garáží s manipulační plochou a příjezdovou cestou, jejichž souhrnnou cenu obvyklou účastníci ve výši 1 500 000 Kč nečinili předmětem sporu (výrok IV. rozsudku), dále podíl v družstvu [právnická osoba], vážící se k družstevnímu bytu ve [adresa], jehož obvyklou cenu odhadl [tituly před jménem] [jméno FO] na 2 500 000 Kč a kterou žádný z účastníků nerozporoval (výrok V. rozsudku), osobní automobil VW Golf, jehož obvyklou cenu ve výši 120 000 Kč taktéž učinili účastníci nespornou (výrok VI. rozsudku) a konečně dluhopisy [Anonymizováno] (č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], všechny ISIN CZ [Anonymizováno], datum emise [datum]), jejichž nominální hodnota činí 250 000 Kč, a to výrokem VII. rozsudku.

36. Co se týče výše a započitatelnosti vnosů z výlučného majetku žalobce do masy společného jmění, které se promítají do výše vypořádacího podílu, soud přiznal žalobci v prvé řadě právo na kompenzaci částky 95 728 Kč, která představuje souhrn plateb na dodávky energií (elektřina, plyn, voda) a dalších poplatků spojených s provozem rodinného domu ve [adresa] v období od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků (červen 2020) do ledna 2024, v němž žalobce učinil poslední platby před skončením dokazování v této věci. Ačkoli by se teoreticky měli na těchto nákladech podílet oba bývalí manželé rovným dílem, a to v duchu zásady, že zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění manželů není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně (věta poslední ustanovení § 736 občanského zákoníku), soud nemohl ignorovat námitku žalobce, že mu žalovaná neumožnila rodinný dům užívat a ani mu toto své nadužívání nijak nekompenzovala. Žalovaná toto tvrzení při jednání dne 1. 2. 2024 v podstatě potvrdila (s drobnými námitkami, které však na podstatě věci ničeho neměnily). Žalobce tedy platil za dodávky a služby, které fakticky nevyužíval, a proto se soudu nejeví jako spravedlivé, aby se na takto vzniklých nákladech měl i jen částečně podílet.

37. Žalobce dále od června 2020 do ledna 2024 uhradil v souhrnu částku 52 580 Kč na platbách pravidelných měsíčních splátek úvěru ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI. Vzhledem k tomu, že účastníci v průběhu řízení nikterak nerozporovali, že tento závazek vznikl za trvání manželství a že se jedná o závazek společný (jakkoli se ve smlouvě jako dlužník uvádí pouze žalobce), má žalobce právo, aby mu ze společného jmění byla nahrazena polovina této částky (tj. 26 290 Kč), k jejíž úhradě by byla povinna žalovaná.

38. Konečně žalobci byl přikázán do výlučného vlastnictví nesplacený závazek ze Smlouvy č. [hodnota] o poskytnutí úvěru z prostředků SFPI, jehož výše ke dni právní moci rozvodu činila (záporných) 142 374,60 Kč. Na úhradě tohoto společného závazku by však měla participovat i žalovaná; ostatně, nebýt specifických okolností případu, soud by přikázal tento závazek každému z bývalých manželů z jedné poloviny (jak již bylo vysvětleno výše). Žalovaná je tedy do společného jmění manželů povinna nahradit polovinu tohoto závazku, tj. 71 187,30 Kč.

39. Soud nicméně žalovanou, která v době trvání manželství (tj. až do května roku 2020 včetně) inkasovala podnájemné v celkové výši 197 100 Kč z podnájemní smlouvy vztahující se k bytu ve [adresa], nezavázal k tomu, aby polovinu této částky navrátila do společného jmění manželů. Soud uvěřil tvrzení žalované, že tato částka již není k dispozici, neboť se netransformovala v nějakou stále existující majetkovou hodnotu, ale že byla spotřebována. Žalobce toto tvrzení nijak relevantně nerozporoval; jeho námitky spočívaly pouze v poukazu na to, že v dané době již účastníci nevedli společnou domácnost a že tedy žalovaná spotřebovala podnájemné fakticky jen pro svou potřebu. I kdyby tomu tak bylo (což zase nepopírala žalovaná), podstatné z pohledu soudu je to, že v dané době společné jmění manželů stále existovalo a měsíční podnájemné ve výši 7 300 Kč nepředstavovalo částku, která by se vymykala rámci obvyklého hospodaření a která by nemohla být přímo spotřebovávána.

40. Naopak žalobce je povinen do společného jmění manželů navrátit polovinu vyplacené hodnoty cenných papíru, včetně úroků vyplacených po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Jak vyplývá z výsledků dokazování, žalobce od emitentů dluhopisů obdržel celkem 597 750 Kč, a tedy musí do společného jmění navrátit 298 875 Kč.

41. Konečně, žalobce je povinen do společného jmění manželů navrátit polovinu zisku z podnájmu bytu ve [adresa], tedy částku 59 777,50 Kč, která představuje polovinu čistého podnájemného, které přijímal na svůj bankovní účet v období od června 2020 do května 2023 včetně od tehdejšího podnájemce.

42. Rozdíl mezi částkou, kterou má do společného jmění navrátit žalobce (tj. 358 652,50 Kč), a částkou, kterou naopak má do společného jmění navrátit žalovaná (tj. 193 205,30 Kč), tak činí 165 447,20 Kč v žalobcův neprospěch (jinými slovy, tuto částku do společného jmění musí vrátit on).

43. Suma peněžní hodnoty veškerého majetku určeného k vypořádání přitom činí 12 541 030,59 Kč, tedy polovina, která by měla každému z účastníků připadnout, je představována částkou 6 270 515,30 Kč.

44. Žalobci však byly přikázány věci a práva v celkové hodnotě 8 171 030,59 Kč a nadto má povinnost do společného jmění navrátit 165 447,20 Kč, zatímco žalované byly přikázány věci v celkové hodnotě pouze 4 370 000 Kč. Proto žalobce musí žalobkyni dorovnat na vypořádacím podílu částku 2 065 935,49 Kč, kterou soud promítl do výroku VIII. rozsudku. Vzhledem k výši této částky se soud odklonil od obecného pravidla stanoveného v § 160 odst. 1 větě před středníkem o. s. ř., podle kterého uložil-li v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a v duchu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. určil žalobci k úhradě lhůtu 3 měsíců od právní moci rozsudku.

45. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud v prvé řadě odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19 (aplikovatelný nejen pro řízení o vypořádání spoluvlastnictví, ale i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů), v němž soud dospěl k závěru, že „v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.“. Dále zdejší soud uvádí, že považuje za prakticky nemožné jednoznačně určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, a to tím spíše, že byl závislý na odborném posouzení. Pouze pro úplnost soud konstatuje, že úvahu o míře procesního úspěchu neodvíjel od toho, že přinejmenším v závěrečné fázi řízení oba z účastníků usilovali, aby jim nejhodnotnější aktivum z celé masy společného jmění manželů (tedy rodinný dům ve [adresa]) přikázal do výlučného vlastnictví, neboť soud není vázán návrhem účastníků na způsob vypořádání a toto rozhodnutí závisí na jeho úvaze; v této části tedy nelze úspěch přesně vyčíslit (vyjádřit v penězích). Vzhledem k výše uvedenému proto soud rozhodl výrokem X. rozsudku o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

46. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud dále rozhodl o povinnosti účastníků nahradit státu náklady, které v řízení stát platil, neboť tyto náklady vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckých posudků. Jelikož nelze procesní úspěchu obou účastníků přesně určit, jak již bylo vysvětleno, vyšel soud z myšlenky, že by se na nákladech státu měli oba účastníci podílet stejným. Náklady státu představuje odměna ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO], kterému byla přiznána odměna ve výši 20 740 Kč usnesením ze dne 13. 9. 2023, č. j. [spisová značka]. Oba účastníci již na záloze na náklady vyhotovení znaleckého posudku zaplatili 5 000 Kč, a tedy zbývá uhradit 10 740 Kč. Ty soud rozdělil rovným dílem mezi oba účastníky a výroky XI. a XII. rozsudku zavázal každého z nich k úhradě částky 5 370 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení