22 C 67/2019 - 245

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobkyně: "[Anonymizováno]: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupena [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] o náhradu škody ve výši 250 653,63 Kč, 49 714,40 Kč, 30 753 Kč a zadostiučinění ve výši 50 000 Kč a 50 000 Kč takto:

Výrok

I. Změna žalobních tvrzení učiněná žalobkyní při dnešním jednání namítající nesprávnost opakovaného projednání žádosti o vymezení chráněného místa ze dne 10. 6. 2019 a nečinnost žalované se nepřipouští.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 250 653,63 Kč se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 49 174,40 Kč se zamítá.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 753 Kč se zamítá.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zamítá.

VI. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zamítá.

VII. Konstatuje se, že zamítnutím žádosti žalobkyně o vymezení chráněného pracovního místa doručné žalované dne 7. 3. 2016 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v porušení práva na spravedlivý proces.

VIII. Žalobkyně je povinna nahradit náklady žalované ve výši 675 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 11. 2019 po žalované domáhala: a) náhrady škody ve výši 250 653,63 Kč za to, že se Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Hradci Králové při zamítnutí žádosti žalobkyně doručené dne 7. 3. 2016 o vymezení chráněného pracovního místa dopustil svévole, diskriminace a zásahu do legitimních očekávání žalobkyně, když s ní neuzavřel takovou smlouvu, aniž by jí předal objektivně a racionálně odůvodnění sdělení, proč s ní smlouvu neuzavřel, a to navíc za situace, kdy smlouva byla za stejných podmínek v minulosti uzavřena, jak konstatoval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 1. 2019, č. j. [spisová značka]. Škodu žalobkyně vyčíslila jako příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, které by žalobkyně obdržela od 2. čtvrtletí roku 2016 do 2. čtvrtletí roku 2017 za pracovní místo v objektu [adresa]. b) náhrady škody ve výši 49 714,40 Kč představující náklady právního zastoupení, které žalobkyně vynaložila na obranu svých práv proti shora uvedenému nesprávnému úřednímu postupu ad a), konkrétně příprava a převzetí, další porada přesahující jednu hodinu, odvolání proti neuzavření smlouvy ze dne 25. 5. 2016 a předběžné uplatnění nároku. Žalobkyně vycházel z mimosmluvní odměny 9 860 Kč a paušálu 300 Kč, zvýšené o 21 % DPH za jeden úkon právní služby. c) náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 30 753 Kč za to, že v období od července 2017 do prosince 2017 žalobkyně neobdržela zisk ze spolupráce ze společností [právnická osoba]., když nedošlo k vymezení chráněných míst. Žalobkyně nemohla žádat o příspěvky, a rozhodla se proto ukončit spolupráci s touto společností, neboť mzdové náklady bez příspěvků převyšovaly odměnu od společnosti [právnická osoba]. za střežení objektu [adresa]. Žalobkyně vyčíslila ušlý zisk s přihlédnutím k tomu, že čistý zisk žalobkyně činil 12,75 Kč na jednu odpracovanou hodinu zaměstnance, který průměrně pracoval 134 hodin v měsíci, a žalobkyně by zaměstnávala na tomto chráněném místu 3 zaměstnance. d) přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za nejistotu ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v [Anonymizováno] kraji, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup spočívající v nedostatku odůvodnění ad a). e) přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za ztrátu důvěry v řádný a nestranný úřední postup státních orgánů, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup spočívající v nedostatku odůvodnění ad a).

2. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila, že nezákonný zásah, jak jej popsal Městský soud v Praze, měl za následek neuzavření dohody o vymezení pracovního místa, žalobkyně by tak zcela jistě příspěvky obdržela, náklady právního zastoupení žádá za řízení před správním orgánem. Spolupráci se společností [právnická osoba]. při střežení objektu [adresa], žalobkyně ukončila v červenci 2017. Nesprávným úředním postupem bylo porušeno právo na řádný proces. Žalobkyně zdůraznila, že si je vědoma toho, že na uzavření veřejnoprávní smlouvy tohoto typu neexistuje právní nárok, a je čistě na Úřadu práce, zda takovou smlouvu uzavře nebo ne, ale jistě se nemůže se jednat o libovůli. Vzhledem k tomu, že dohodu na chráněná pracovní místa nelze uzavírat zpětně s účinky ex tunc, nemohla být veřejnoprávní smlouva uzavřena, neboť tato pracovní místa v mezidobí zanikla.

3. Pokud jde o výtky žalobkyně v závěrečném přednesu při jednání dne 10. 7. 2020 namítající nesprávnost opakovaného projednání žádosti o vymezení chráněného místa ze dne 10. 6. 2019 a nečinnost žalované, tuto změnu žalobních tvrzení soud podle § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil, neboť dosavadní výsledky řízení se vztahovaly na nesprávný úřední postup, který spočíval v nedostatku řádného odůvodnění sdělení ze dne 10. 5. 2016, kterým se žalovaná rozhodla nevymezit chráněné pracovní místo dle žádosti žalobkyně doručené dne 7. 3. 2016. Nedostatky tohoto postupu jasně stanovil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 1. 2019, č. j. [spisová značka]. Namítala-li nově žalobkyně, že k pochybení došlo i při opakovaném projednání dne 10. 6. 2019 a projednání žádosti ze strany žalované bylo stiženo nečinností, jedná se o nová tvrzení, ke kterým dokazování nesměřovalo a žalovaná neměla možnost tyto nároky předběžně projednat podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“). Nově vytýkaná pochybení představují samostatné nároky, u nichž jsou dány jiné podmínky odpovědnosti státu za škodu a požadované peněžitého plnění žalobkyně nijak neodlišila od dosud požadovaných nároků. Připuštěním změny žaloby by se tak žaloba stala nezpůsobilou projednání (srov. např. NS sp. zn. [spisová značka]). Na základě výše uvedeného a s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení soud změnu žaloby nepřipustil (výrok I.).

4. Žalovaná se žalobě o náhradu škody ve výši 250 653,63 Kč bránila tím, že proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019 byla podána kasační stížnost, o které dosud nebylo rozhodnuto. Městský soud přitom specifikoval, že nezákonnost zásahu spatřuje v nedostatku odůvodnění nikoli neuzavření dohody. Pokud by bylo ve správním řízení došlo k vymezení chráněných míst, žalobkyni budou příspěvku uhrazeny. Mezi škodou a nesprávným úředním postupem není příčinná souvislost a příčinná souvislost je i přetržena neexistencí dohody o vymezení chráněných pracovních míst, na kterou není právní nárok a současně je nezbytným předpokladem přiznání a výplaty příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. K náhradě škody spočívající v právním zastoupení žalovaná uvedla, že část nákladů byla přiznána žalobkyni ve správním řízení soudním a za tarifní hodnotu by měla být považována částka 5 000 Kč. Náklady na předběžné uplatnění nároku nejsou škodou. K nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku žalovaná namítla, že žalobní tvrzení jsou nedostatečná a sporovala příčinnou souvislost s nesprávným úředním postupem. Žalovaná výslovně sporovala i existenci ušlého zisku a nemajetkové újmy.

5. Mezi účastníky bylo nesporné předběžné uplatnění nároků žalobkyně dne 13. 5. 2019 u žalované a skutečnost, že při posouzení žádosti u žalobkyně doručené 7. 3. 2016 o vymezení chráněného pracovního místa došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda řízení o žádosti žalobkyně o vymezení pracovního místa stále běží nebo bylo skončeno sdělením Úřadu práce ČR ze dne 1. 7. 2020, zda žalobkyni vznikla škoda za situace, kdy řízení stále běží a s žalobkyní nebyla dosud uzavřena dohoda, zda je dána příčinná souvislost mezi škodou a nesprávným úředním postupem, jaká byla konkrétní výše škody a ušlého zisku, zda došlo k nemajetkové újmě na straně žalobkyně spočívající v nejistotě ohledně další možné činnosti.

7. Soud při jednání dne 10. 7. 2020 v souladu s § 118a odst. 1,3 o. s. ř. žalobkyni uložil povinnost doplnit konkrétní tvrzení a důkazy o tom, že tvrzeným nesprávným úředním postupem došlo k újmě, právě a jen v příčinné souvislosti s vytýkaným nesprávným úředním postupem, a právě v požadované výši, jak je žádáno žalobou, a jak bylo konkrétně zasaženo do sféry podnikání žalobkyně, popřípadě s jakou intenzitou. Současně byla žalobkyně vyzvána k tomu, aby případně doplnila judikaturu srovnatelnou s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak porušení práv obdobných, které vykazují významné množství jednotlivých prvků. Současně byla žalobkyně poučena o následcích nesplnění výzvy.

8. Žalobkyně požádala o odročení jednání za účelem splnění výzvy s odůvodněním, že žalobkyně byla při jednání zastoupena v substituci. [tituly před jménem] [jméno FO], který žalobkyni dlouhodobě zastupoval, čerpal dovolenou a substituent není s případem plně seznámen. Soud žádosti o odročení nevyhověl, neboť obrana žalované, že tvrzení žalobkyně o vzniklé újmě nejsou dostatečná a prokázaná, je setrvalá. Stejně tak žalovaná namítla, že není dána příčinná souvislost mezi škodou a nesprávným úředním postupem. Žalovaná toto namítala od počátku řízení (viz vyjádření žalované ze dne 24. 1. 2020). Shora uvedená výzva proto nebyla nijak překvapivá a zástupce žalobce na ni měl být připraven.

9. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. tvrzení ani důkazy nedoplnila. Otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být dostatečně tvrzena a prokázána. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá jen ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována.

10. Soud vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a důkazů, zejména proto, že v daném případě má soud za to, že mezi škodou žalobkyně a tvrzeným nesprávným úředním postupem zcela absentuje příčinná souvislost, neboť nesprávný úřední postup sám o sobě nevedl ke vzniku škody, jak od počátku oprávněně namítala žalovaná, a žalobkyni tak byl poskytnut prostor, aby toto soudu vysvětlila.

11. Pokud jde o zastoupení žalobkyně při jednání dne 10. 7. 2020 substitucí, do této situace se žalobkyně dostala svojí nedůvodnou a opožděnou žádostí o odročení jednání. Žalobkyně těsně před jednáním požádala o odročení z důvodu čerpání dovolené právního zástupce a jednatele žalobkyně. Soud obratem sdělil, že této žádosti nevyhoví, neboť k jednání byli účastníci předvoláni již dne 12. 6. 2020 a dovolená nebyla s předstihem nijak avizována. Náhlé rozhodnutí čerpat dovolenou není důvodem pro odročení jednání. Žádný zákonný ani stavovský předpis pak advokátovi neukládá, aby zastupování vykonával výlučně či převážně osobně a přílohový spis vyžádaný od Nejvyššího správního soudu měl být po nařízeném jednání ihned vracen. Žádost o odročení tak nebyla včasná ani důvodná.

12. Pokud jde o námitku žalobkyně, že nedostatek srovnávací judikatury k nemajetkové újmě nemůže vést k neúspěchu ve sporu, soud k tomu uvádí, že není vhodnějšího procesního institutu než § 118a o. s. ř. Žalobkyně má sice pravdu, že absence srovnávací judikatury nemusí vést nutně k zamítnutí žaloby, pokud soud dohledá vlastní podobné případy, ale je to především žalobkyně, kterou tíží povinnost nabídnout argumentaci, proč je požadovaná částka zadostiučinění odpovídající a k odškodnění újmy by nestačila menší částka či konstatování porušení práva.

13. Aby mohl být stát odpovědný za škodu či nemajetkovou újmu podle OdpŠk je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody nebo nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na žalobkyni jako poškozené.

14. Existence nesprávného úředního postupu je dána, proto se soud zabýval splněním dalších podmínek, zejména příčinné souvislosti.

15. Soud učinil následující skutková zjištění, které vzal za prokázané.

16. Z osvědčení o registraci ze dne 23. 10. 2006 soud zjistil, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH od 23. 10. 2006.

17. Ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 28. 12. 2007 včetně dodatku soud zjistil, že žalobkyně jako dodavatel dodávala pro odběratele [právnická osoba]. od 1. 1. 2008 vrátné služby za blíže neurčitou cenu. Z dodatku č. [hodnota] soud zjistil, že od 28. 12. 2007 žalobkyně pro [právnická osoba]. poskytovala 2 vrátné, kteří střežili objekt pro smluvního partnera odběratele, konkrétně společnosti [právnická osoba] na adrese [adresa], od pondělí do neděle v rozsahu 12 hodin denně na jednoho zaměstnance.

18. Z dohody o vymezení chráněného pracovního místa č. [Anonymizováno]-[právnická osoba]/2013 soud zjistil, že dne 11. 4. 2013 žalobkyně a [adresa] uzavřeli dohodu o vymezení chráněných pracovních míst na 3 vrátné na adrese [adresa] v objektu společnosti [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena na dobu 3 let, tedy do 11. 4. 2016.

19. Ze seznamu zaměstnanců se zdravotním postižením předloženým žalobkyní (č. l. 108-165 spisu) soud zjistil, že v rámci pracovního místa označeném jako č. [Anonymizováno]-[právnická osoba]/2013 žalobkyně evidovala: [jméno FO] se mzdovými náklady včetně odvodů 11 216 Kč a uplatňovaným příspěvkem 8 412 Kč za měsíc duben 2016, náklady 8 518 Kč a příspěvkem 6 388,50 Kč za měsíc květen 2016 a náklady 7 687 Kč a příspěvkem 5 765,25 Kč za měsíc červen 2016, náklady ve výši 8 091 Kč a příspěvkem 6 068,25 Kč za měsíc červenec 2016, náklady 8 038 Kč a příspěvkem 6 028,50 Kč za srpen 2016, náklady 8 077 Kč a příspěvkem 6 057,75 Kč za září 2016, náklady 7 833 Kč a příspěvkem 5 874,75 Kč za říjen 2016, náklady 8 216 Kč a příspěvkem 6 162 Kč za listopad 2016, náklady 9 398 Kč a příspěvkem 7 048,50 Kč za prosinec 2016, náklady 10 037 Kč a příspěvkem 7 527,75 Kč za leden 2017; 20. [jméno FO] s náklady 11 166 Kč a příspěvkem 8 374,50 Kč za měsíc duben 2016, náklady 8 513 Kč a příspěvkem 6 384,75 Kč za měsíc květen 2016 a náklady 7 670 Kč a příspěvkem 5 752,50 Kč za měsíc červen 2016, náklady 8 060 Kč a příspěvkem 6 045 Kč za červenec 2016, náklady 7 979 Kč a příspěvkem 5 984,25 Kč za srpen 2016, náklady 8 419 Kč a příspěvkem 6 314,25 Kč za září 2016, náklady 8 112 a příspěvkem 6 084 Kč za říjen 2016, náklady 7 757 Kč a příspěvkem 5 817,75 Kč za listopad 2016 a náklady 9 349 Kč a příspěvkem 7 011,75 Kč za prosinec 2016; 21. [jméno FO] s náklady 11 292 Kč a příspěvkem 8 469 Kč za měsíce duben 2016, náklady 8 526 Kč a příspěvkem 6 394,50 Kč za měsíc květen 2016, náklady 7 683 Kč a příspěvkem 5 762,25 Kč za měsíc červen 2016, náklady 8 105 Kč a příspěvkem 6 078,75 Kč za červenec 2016, náklady 8 271 Kč a příspěvkem 6 203,25 Kč za měsíc srpen, náklady 8 040 Kč a příspěvkem 6 030 Kč za měsíc září 2016, 7 794 Kč a příspěvkem 5 845,50 Kč za říjen 2016, náklady 8 181 Kč a příspěvkem 6 135,75 Kč za listopad 2016, náklady 8 545 Kč a příspěvkem 6 408,75 Kč za prosinec 2016, náklady 10 154 Kč a příspěvkem 7 615,50 Kč za leden 2017, náklady 8 225 Kč a příspěvkem 6 168,75 Kč za únor 2017 a náklady 9 177 Kč s příspěvkem 6 882,75 Kč za březen 2017, náklady 10 194 Kč a příspěvkem 7645 Kč za duben 2017, náklady 10 538 Kč a příspěvkem 7 903,50 Kč za květen 2017 a náklady ve výši 6 941 Kč s příspěvkem 5 205,75; 22. a [jméno FO] s náklady 9 588 Kč a příspěvkem 7 191 Kč za měsíc duben 2016.

23. Soud dále ze seznamu zaměstnanců se zdravotním postižením zjistil, že žalobkyně evidovala nárok na zvýšení příspěvku za [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] 3 x 3 x 1036,12 Kč za říjen až prosinec 2016. Žalobkyně evidovala možné uplatnění nároku na zvýšení příspěvku za [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] 3x 1 943,60 Kč za duben 2016, a 3 x 2 x 1036,12 Kč za květen a červen 2016. [jméno FO] byla zařazena v lednu až březnu 2017 na pozici s označením [Anonymizováno]). Žalobkyně evidovala 3 x 1080 Kč zvýšení příspěvku za [jméno FO] za měsíce duben až květen 2017. Žalobkyně evidovala možné uplatnění nároku na zvýšení příspěvku za [jméno FO] za leden 2017 ve výši 1080 Kč a za [jméno FO] 3 x 1080 Kč za leden až březen 2017.

24. Soud dále ze seznamu zaměstnanců se zdravotním postižením zjistil, že [jméno FO] pracoval na pozici č. [Anonymizováno]-[právnická osoba]/2013 minimálně od dubna 2016 do ledna 2017, [jméno FO] pracovala na této pozici minimálně od dubna 2016 do prosince 2016, [jméno FO] pracoval na této pozici minimálně od dubna 2016 do června 2017. [jméno FO] pracovala na pozici v dubnu 2016.

25. Z dohody o vymezení chráněného pracovního místa č. [Anonymizováno], soud zjistil, že dne 29. 5. 2015 žalobkyně jako zaměstnavatel uzavřela s [adresa] dohodu o vymezení chráněného pracovního místa na pozici vrátného v [Anonymizováno] [Anonymizováno] s maximálním počtem dvou zaměstnanců se zdravotním postižením na toto místo.

26. Z žádosti o vymezení chráněného pracovního místa ze dne 4. 3. 2016 soud zjistil, že žalobkyně požádala o vymezení chráněného pracovního místa v [adresa], na které se již vztahovala dohoda [Anonymizováno]-[právnická osoba]/2013, na adrese [adresa] s pracovní náplní vrátní - kontrola osob a vozidel, evidence návštěv a kontrola uzamykání objektu pro tři zaměstnance se zdravotním postižením.

27. Ze zamítnutí žádosti ze dne 10. 5. 2016, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno] soud zjistil, že žádost o vymezení chráněného pracovního místa doručená dne 7. 3. 2016 byla zamítnuta, o čemž byla žalobkyně informována elektronicky dne 11. 4. 2016 z důvodu řetězení smluvních vztahů. Žalovaná neshledala důvody pro subdodávky, když se nejednalo o odborně specifickou zakázku a by bylo možné řešit služby napřímo a dochází pouze k maximalizaci příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, což odporuje hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti použití veřejných prostředků.

28. Z odvolání ze dne 25. 6. 2016 soud zjistil, že žalobkyně proti zamítnutí žádosti ze dne 10. 5. 2016 brojila odvoláním.

29. Z informací Ministerstva práce a sociálních věcí na portálu https://portal.mpsv.cz soud zjistil, že žalovaná informovala potencionální zaměstnavatele, že dohodu o vymezení chráněného pracovního místa uzavře s těmi, co splní podmínky § 75 odst. 2, 3 zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. a § 6 odst. 2 vyhlášky č. 518/2004 Sb.

30. Z žaloby proti rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 13. 6. 2016 soud zjistil, že se žalobkyně bránila proti sdělení [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 10. 5. 2016 správní žalobou.

31. Z rozhodnutí [Anonymizováno] Prahu ze dne 4. 7. 2016 soud zjistil, že za 1 čtvrtletí roku 2016 byla žalobkyni poskytnuta částka 4 169 389 Kč na příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, žalobkyni nebyla přiznána částka 1 928 Kč za zaměstnance [jméno FO], který byl přeobsazen jiným zaměstnancem.

32. Z rozhodnutí [Anonymizováno] Prahu ze dne 30. 8. 2017 soud zjistil, že za 2 čtvrtletí roku 2017 bylo žalobkyni poskytnuto 4 636 284 Kč příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

33. Z protokolu o předání ostrahy objektu [adresa] ze dne 30. 9. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. se rozhodla ke dni 30. 9. 2017 ukončit ostrahu objektu [právnická osoba] se společností [Anonymizováno], a. s. dle vzájemné dohody.

34. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že sdělení žalovaného ze dne 10. 5. 2016 bylo nezákonným zásahem, neboť při zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 4. 3. 2016, doručené dne 7. 3. 2016, o vymezení chráněného pracovního místa bylo odmítnuto uzavření veřejnoprávní smlouvy s nedostatečným odůvodněním, že žalobkyně řetězí smlouvy, čímž by mohlo dojít k nejistotě zdravotně postižených osob pro koho vykonávají činnost, když není dobrého důvodu, aby zdravotně postižené nezaměstnávala přímo společnost [právnická osoba]. Takové odůvodnění bylo soudem shledáno jako nedostatečné, neboť podnikatelská činnost žalobkyně v tomto směru nijak omezena a odůvodnění není založeno na konkrétních objektivních důvodech. Odůvodnění bylo shledáno jako diskriminační pro podnikatele, kteří si založí více společností pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, bylo narušeno legitimní očekávání žalobkyně, když za stejných podmínek byla již v minulosti smlouva uzavřena a [adresa] se dopustil svévole, když ostatní krajské pobočky Úřadu práce smlouvu s žalobkyní uzavřely. Žalovaná tak nedodržela mantinely tzv. „řádného procesu“ při posouzení dané žádosti. Žalované bylo přikázáno, aby v porušování žalobcova práva nepokračovala, a při opětovném posouzení žádosti vyložila na základě jakých skutkově a právně podložených kritérií byla žádost posouzena. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, změnu žaloby a účast u dvou jednání soudu.

35. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že dne 10. 6. 2019 došlo k opakovanému sdělení [adresa], že s žalobkyní neuzavře dohodu o vymezení chráněných pracovních míst dle její žádosti ze dne 4. 3. 2016, čímž došlo (opětovně) k nezákonnému zásahu, neboť toto sdělení nebylo opětovně odůvodněno, když se jednalo o ničím nepodložené závěry.

36. Ze stanoviska k žádosti o vymezení chráněného pracovního místa [adresa] ze dne 1. 7. 2020 č. j. ÚPCR-HK-2020/8209-20120304, soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 3. 2020 žalobkyně předložila Úřadu práce Dohodu o ukončení smlouvy o poskytování služeb ze dne 20. 6. se společností [právnická osoba]. na ukončení dodávání služeb v souvislosti s objektem [právnická osoba]. v ulici Osvobození 277, České Meziříčí ke dni 30. 6. 2016 a Dohodu ze dne 8. 6. 2017 o ukončení dodávání služeb společnosti [právnická osoba]. v souvislosti s objektem [adresa] ke dni 15. 6. 2017. Dne 12. 5. 2020 žalobkyně doložila správnímu orgánu, že žádná ze zdravotně postižených osob u žalobkyně již na těchto místech nepracuje, a protože místa dle žádosti č. dohody [Anonymizováno] již zanikla a smlouvu lze uzavřít pouze s účinky ex nunc, [Anonymizováno] v [adresa] dohodu o vymezení chráněných pracovních míst s žalobkyní neuzavřel.

37. Ze spisové dokumentace Úřadu práce ČR pobočka v Hradci Králové č. dohody [Anonymizováno], který byl soudu zaslán z [adresa], soud zjistil, že žádost žalobkyně o vymezení chráněného pracovního místa byla doručena dne 7. 3. 2016. Na tomto pracovním místě (pozice vrátný 9 300 Kč při 40 hodinách týdně) měla dle příloh pracovat na zkrácený úvazek 37,5 hodin týdně na základě pracovních smluv ze dne 18. 12. 2015: [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO], jednalo se o ostrahu objektu [adresa] pro společnost [právnická osoba]. od pondělí do neděle včetně svátků od 18.00 hod do 6:00 hodin, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 10. 2012 a mohla být ukončena dohodou či jednostrannou výpovědí s výpovědní dobou tři měsíce bez udání důvodu. Dále bylo žádáno o vymezení pracovního místa v [adresa] pro dva zaměstnance ([Anonymizováno], [jméno FO]) na zkrácený pracovní úvazek 35 hodin týdně – vrátný operátor (10 300 Kč při 40 hodinách). K žádosti byla doložena smlouva mezi [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] s. r. o.) a [právnická osoba]. o ostraze objektu ze dne 30. 6. 1995. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 30. 6. 1995, smlouva mohla být ukončena písemnou dohodou, jednostranným rozhodnutím odběratele v případě závad a tříměsíční výpovědí bez udání důvodu. Ze spisové dokumentace Úřadu práce dále soud zjistil, že dne 11. 4. 2016 byla žalobkyně e-mailem informována, že žádost bude zamítnuta, neboť komise Úřadu práce vyhodnotila předloženou dokumentaci jako řetězení smluvních vztahů, kdy smlouva by mohla být realizována přímo žalobkyní. Dne 11. 4. 2016 podala žalobkyně stížnost na podjatost komise. Dne 10. 5. 2016 byla žalobkyně vyrozuměna o zamítnutí stížnosti a stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná. Dne 25. 5. 2016 podala žalobkyně odvolání proti zamítnutí stížnosti. Dne 30. 5. 2016 bylo žalobkyni sděleno, že vyrozumění o zamítnutí žádosti je pouze sdělení, že dohoda nebude uzavřena, žadatel nemá právní nárok na uzavření dohody a nelze se proti němu bránit opravnými prostředky.

38. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, žaloba proti rozhodnutí [adresa]/[Anonymizováno] ze dne 10. 5. 2016 byla podána ke Krajskému soudu v Hradci Králové dne 13. 6. 2016. Žalobkyně byla zastoupena [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 27. 6. 2016 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze. Dne 8. 7. 2016 byl spis doručen Městskému soudu v Praze. Dne 22. 7. 2016 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku a žaloba rozeslána. Dne 24. 8. 2016 se vyjádřil ve věci Úřad práce ČR, že rozhodnutí žalovaného je vyloučeno ze soudního přezkumu. Dne 14. 9. 2016 žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 18. 7. 2018 bylo nařízeno jednání na den 25. 9. 2018. Dne 24. 10. 2018 soud poskytl lhůtu žalobkyni, aby žalobu upravila, aby soud mohl žalobkyni poskytnout efektivní ochranu jeho práv. Dne 15. 11. 2018 žalobkyně žalobu upravila na návrh ochrany před nezákonným zásahem. Dne 20. 12. 2018 soud nařídil jednání na den 29. 1. 2019. Dne 21. 1. 2019 se žalobkyně vyjádřila. Dne 29. 1. 2019 Městský soud v Praze vyslovil, že zásah spočívající v zamítnutí žádosti žalobkyně o vymezení chráněného pracovního místa byl nezákonný, žalovanému se přikázalo, aby v porušení žalobcova práva nepokračoval. Dne 26. 3. 2019 zaplatil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Dne 29. 3. 2019 byl žalovanému Úřadu práce vrácen spisový materiál. Dne 10. 4. 2019 žalovaný podal kasační stížnost. Dne 9. 5. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu. Dne 24. 6. 2020 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

39. Z vyčíslení ušlého zisku od července 2017 do prosince 2017 soud zjistil, že žalobkyně při vyčíslení ušlého zisku zpracovaného jednatelem žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vycházela ve vztahu k místu [adresa] z počtu 3 zaměstnanců se zdravotním postižením z průměrného měsíčního fondu pracovní doby 134 hodin za měsíc při zisku 12,75 Kč na jednoho zaměstnance, což činilo 1 708,50 Kč/ měsíc. Za šest měsíců při třech zaměstnancích částka 30 753 Kč.

40. Lze shrnout, že žalobkyně dodávala společnosti [právnická osoba]. zaměstnance na pozici vrátných pro 24 hodinovou ochranu objektu [adresa], přičemž dle dohody [Anonymizováno]-[právnická osoba]/2013 s Úřadem práce ze dne 11. 4. 2013 bylo toto pracovní místo vymezeno jako chráněné pro tři zaměstnance do 11. 4. 2016. Na tomto místě pracoval [jméno FO] do ledna 2017, [jméno FO] do prosince 2016 a [jméno FO] do března 2017 a [jméno FO] v dubnu 2016. Žádostí ze dne 4. 3. 2016 doručenou dne 7. 3. 2016 žalobkyně požádala o vymezení chráněného pracovního místa pro tři zaměstnance na další období, čemuž nebylo ze strany [adresa] vyhověno. O zamítavém stanovisku byla žalobkyně informována nejprve e-mailem dne 11. 4. 2016. Dne 10. 5. 2016 dostala žalobkyně stanovisko, proti kterému podala nepřípustné odvolání a žalobu. Žaloba byla změněna na ochranu před neoprávněným zásahem, které vyhověl Městský soudu v Praze rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. [spisová značka], když uzavřel, že důvody pro neuzavření dohody nebyly dostatečně vysvětleny a přikázal Úřadu práce, aby byla žádost znovu projednána. Dne 10. 6. 2019 došlo k opětovnému projednání žádosti žalobkyně a znovu s nedostatečným odůvodněním zamítavého stanoviska, jak konstatoval Městský soud v Praze v dalším rozsudku ze dne 20. 11. 2019, č. j. [spisová značka]. Dne 1. 7. 2020 Úřad práce neuzavřel s žalobkyní dohodu o vymezení chráněného pracovního místa, neboť ke dni 15. 6. 2017 se žalobkyně dohodla na ukončení spolupráce při ostraze objektu [adresa] a pracovní místo tak zaniklo. Žalobkyni tak od 1. 7. 2017, kdy došlo k ukončení spolupráce na ostraze objektu, nemohly vzniknout žádné náklady se zaměstnáváním osob, ani nemohla důvodně očekávat, že by jí byly vypláceny příspěvky na neexistující pracovní místo. Na příspěvcích na mzdové náklady by žalobkyně za zdravotně postiženého zaměstnance [jméno FO] za duben 2016 až leden 2017 mohla pobírat částku 57 805,50 Kč a zvýšený příspěvek za měsíce duben až červen 2016, říjen až prosinec 2016 a leden 2017 ve výši 8 204,20 Kč; za zdravotně postiženého zaměstnance [jméno FO] za duben 2016 až prosinec 2016 by mohla žalobkyně pobírat příspěvek 57 768,75 Kč a zvýšení příspěvku za měsíce duben až červen 2016, říjen až prosinec 2016 ve výši 7 124,20 Kč; za zdravotně postiženého [jméno FO] za duben 2016 až červen 2017 na příspěvcích mohla pobírat částku 98 749 Kč a zvýšení příspěvku za měsíce duben až červen 2016, říjen až prosinec 2016 a leden až červen 2017 částku ve výši 13 604,20 Kč, celkem by žalobkyně při uzavření dohody na chráněné pracovní místo na své zaměstnance pobrala na příspěvcích na zaměstnávání zdravotně postižených osob částku 243 255,90 Kč. Částku 7 191 Kč za zaměstnávání [jméno FO] by žalobkyně nezískala, neboť v dubnu 2016 bylo místo obsazeno čtyřmi zaměstnanci a vymezení chráněného pracovního místa počítalo maximálně s třemi zaměstnanci. Zvýšení příspěvku za zdravotně postižené zaměstnance za měsíce červenec až září 2016 žalobkyně nedoložila žádnými důkazy.

41. Získání všech příspěvků bylo vázáno na uzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa, k čemuž nikdy nedošlo. Nedostatek odůvodnění samotného zamítavého stanoviska Úřadu práce ze dne 10. 5. 2016 k uzavření dohody sám o sobě nemohl způsobit nezískání zamýšlených příspěvků, pravou příčinou, proč žalobkyně kýžené příspěvky nezískala, byla absence uzavřené dohody o vymezení chráněného místa, avšak na uzavření takové dohody není právní nárok. Do vztahu příčiny a následku (tvrzené škody) pak vstupuje další okolnost nezávislá na vůli žalované, a to skutečnost, že se žalobkyně v mezidobí dohodla na ukončení spolupráce se společností [právnická osoba]., čímž došlo k zániku pracovních míst, na které žalobkyně zamýšlela pobírat příspěvky. Mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem ad a) není vztah příčinné souvislosti.

42. Stejné závěry o nedostatku příčinné souvislosti se uplatní mezi nesprávným úředním postupem a tvrzeným ušlým ziskem ad c), tedy, že pravou příčinou, proč žalobkyně kýžené příspěvky nezískala, byla absence uzavřené dohody o vymezení chráněného místa nikoli nedostatky v odůvodnění negativního stanoviska. Žalobkyni pak nemohl ani ujít zisk ze spolupráce se společností [právnická osoba]. za období od července 2017 do prosince 2017, když spolupráce byla ukončena dohodou stran a v tomto období žalobkyně žádné zaměstnance na této pracovní pozici nezaměstnávala. Výše ušlého zisku pak zůstala zcela nedotvrzena a neprokázána, když průměrná částka 12,75 Kč hodinového zisku je ničím nepodložené tvrzení žalobkyně. Ostatně žalobkyně nesprávně počítá s třemi zaměstnanci, ačkoliv má soud za prokázané, že od února 2017 bylo toto místo obsazeno pouze jedním zdravotně postiženým zaměstnancem. Žalobkyně pak ani neprokázala výši získávané odměny, když smlouva se společností [právnická osoba]. má začerněné podmínky o ceně za služby.

43. Požadavek na úhradu nákladů právního zastoupení ad b) není důvodný. Za převzetí věci byly žalobkyni nahrazeny rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. [spisová značka], porada ani odvolání ze dne 25. 5. 2016 nebyly účelně vynaložené úkony právní služby, neboť jakékoli právní kroky v ukončeném správním řízení byly zbytečné. Jedinou obranou žalobkyně proti zamítavému stanovisku ze dne 10. 5. 2016 mohla být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, přičemž žalobkyni ničeho nebránilo, aby se porada uskutečnila v rozsahu 1 hodiny, případně ji zahrnula do nákladů v řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka].

44. K požadavku na úhradu nemajetkové újmy ad d), lze uvést, že nejistota žalobkyně ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v Královehradeckém kraji není v příčinné souvislosti s nedostatečným odůvodněním zamítavého stanoviska. Taková nejistota by mohla být hypoteticky součástí nejistoty, jak správní řízení dopadne, ale zde by se jednalo o jiný odpovědností titul (nepřiměřená délka správního řízení), než je žalováno (nesprávný úřední postup spočívající v nedostatku řádného odůvodnění). Navíc žalobkyni se již dne 11. 4. 2016 dostalo sdělení, že Úřad práce další dohodu o vymezení chráněného pracovního místa uzavřít nechce, a proto možnosti a udržitelnost dalšího podnikání mohla žalobkyně zvážit již v té době. Lze tak hovořit pouze o nejistotě, proč k uzavření takové dohody nedošlo pro absenci relevantního odůvodnění. Žalobkyně na negativní stanovisko ostatně reagovala a své podnikání stanovisku podřídila, když dle svých tvrzení ke dni 30. 4. 2016 ukončila dodávání služeb v ulici Osvobození 277, České Meziříčí, přičemž žádost o vymezení tohoto chráněného pracovního místa byla podávána shodně s žádostí o vymezení pracovního místa na adrese Vážní 957, Hradec Králové, kde ale žalobkyně ukončila podnikání až o rok později.

45. Soud má za prokázanou újmu ad e) spočívající ve ztrátě důvěry v řádný a nestranný úřední postup státních orgánů, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup spočívající v nedostatku odůvodnění zamítavého stanoviska ze dne 10. 5. 2016. Odůvodnění stanoviska nebylo založeno na konkrétních objektivních důvodech a správní orgán zneužil své správní uvážení, což je zásah způsobilý poškodit důvěru ve správný postup státních orgánů. Pokud žalobkyně tvrdí, že k takové ztrátě důvěry skutečně došlo, nemá soud žádného důvodu tomuto tvrzení nevěřit, neboť takový otřes by prožíval každý rozumný člověk důvěřující ve státní aparát, který má povinnost zachovávat právo na spravedlivý proces. Právě toto právo žalobkyně bylo porušeno (viz odůvodnění rozsudku Městského soud v Praze ze dne 29. 1. 2019, že se žalobkyni při zdůvodnění, proč s ní Úřad práce neuzavře veřejnoprávní smlouvu, nedostalo „řádného procesu“). Nejedná se však o újmu, kterou by nebylo možné nahradit konstatováním porušení práva. K tomuto závěru vede soud i úvaha, že částečné morální satisfakce se žalobkyni dostalo i tím, že Městský soud v Praze vyslovil nezákonnost zásahu a správní orgán podrobil kritice. Vzhledem k tomu, že žalovaná sice připustila nesprávný úřední postup, avšak výslovně konstatování porušení práva ani omluvu nevyslovila, soud porušení práva žalobkyně vyslovil. Žalobkyně k výzvě soudu žádnou judikaturu, kde by v obdobném případě bylo přiznáno peněžité zadostiučinění, nenabídla. Bez srovnání obdobných případů nebude možná zpravidla učinit závěr, že požadovanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění a za přiměřené zadostiučinění může být považováno konstatování porušení práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka]). Ostatně soud je toho názoru, že žádná odškodňovací judikatura se v tomto směru ještě nestačila vyvinout, když Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 29. 1. 2019 recentně uvádí, že se odchyluje od dosavadní judikatury, která neuzavření veřejnoprávní smlouvy ze soudního přezkumu vylučovala, neboť se nejedná o správní rozhodnutí, které by mohlo být napadeno správní žalobou na zrušení rozhodnutí.

46. Soud hodnotil důkazy následovně.

47. Smlouva o poskytování služeb dokládá existenci smluvního vztahu mezi žalobkyní a společnosti [právnická osoba]. na ostrahu objektu. Soud neměl možnost z tohoto důkazu zjistit výši odměny žalobkyně, což nemusí být rozhodné pro náhradu škody v podobě příspěvků, ale mohlo by být podstatné pro stanovení ušlého zisku žalobkyně, kdy bez posouzení výše odměny za spolupráci nelze ušlý zisk dovodit. Lze si jistě představit situaci, kdy vzájemná spolupráce obou subjektů by mohla být pro žalobkyni ztrátová a ušlém zisku by nešlo ani uvažovat.

48. Předchozí dohoda o vymezení chráněného pracovního místa HHK-[právnická osoba]/[Anonymizováno] má význam zejména pro určení, od kdy měla být uzavřena nová dohoda, která by na tuto dohodu navazovala, dále dokládá legitimní očekávání žalobkyně, že při uzavření nové dohody bude postupováno obdobně a rovněž označuje i relevantní zaměstnance v seznamu žalobkyně, kteří měli střežit objekt na adrese [adresa].

49. Seznamu zaměstnanců se zdravotním postižením, které byly rozděleny na jednotlivá čtvrtletí, je vodítkem, jakou výši příspěvků mohla žalobkyně očekávat. Ačkoliv se jedná o interní dokument žalobkyně, není důvod částkám v tomto dokumentu nevěřit. Seznamy jsou podrobné a z těchto dokumentů vychází i Úřad práce při rozhodování o poskytnutí příspěvku (viz rozhodnutí Úřadu práce hlavní město Praha ze dne 13. 6. 2016 a 4. 7. 2016 a 30. 8. 2017), soud v těchto tabulkách nenarazil na žádné nesrovnalosti a výše mzdových nákladů odpovídá i mzdě sjednané v pracovních smlouvách se zaměstnanci, které žalobkyně doložila jako přílohu ke své žádosti. Rozdíl ve výpočtu samotné výše příspěvků je nesjpíše dán tím, že soud nezapočítal příspěvek na [jméno FO] za měsíc duben 2016, která byla čtvrtým zaměstnancem z povolených tří.

50. Seznam zaměstnanců se zdravotním postižením je rovněž podstatným důkazem pro zjištění soudu, že od ledna 2017 pracovali na dané pozici pouze dva zaměstnanci a od února 2017 pouze jeden zaměstnanec, ačkoliv žalobkyně při výpočtu zisku (nikoli škody v podobě příspěvků) operovala s nasazením plného počtu tří zaměstnanců.

51. Žádost o vymezení chráněného místa ze dne 4. 3. 2016 soud zhodnotil tak, že se jednalo o faktické prodloužení původní dohody č. [Anonymizováno]-[právnická osoba]/2013. Žádost v době podání splňovala podmínky pro uzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa dle informací zveřejněných Ministerstvem práce a sociálních věcí na internetu.

52. Zamítnutí žádosti ze dne 10. 5. 2016 soud zhodnotil tak, že při vydání tohoto stanoviska došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nedostatku odůvodnění, proč s žalobkyní nebude uzavřena nová dohoda o vymezení chráněného pracovního místa, když důvod spočívající v řetězení smluvních vztahů je nedostačující a diskriminační. Nesprávný úřední postup pak potvrdil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 1. 2019. Zamítnutí žádosti není rozhodnutím, a proto se nedostatek odůvodnění postupu Úřadu práce při uzavírání veřejnoprávní smlouvy může považovat za nesprávný úřední postup. Tímto nesprávným úředním postupem bylo zasaženo do práva žalobkyně na spravedlivý proces, neboť žalobkyně měla právo od státu žádat racionální zdůvodnění, proč s ní nehodlá uzavřít veřejnoprávní smlouvu. Odvolání proti zamítavému stanovisku bylo zbytečné stejně jako správní žaloba na zrušení rozhodnutí.

53. K protokolu o předání ostrahy objektu [adresa] soud uvádí, že náhrada škody za objekt v [adresa], není předmětem tohoto řízení.

54. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. [spisová značka], je důležitý pro posouzení, zda došlo či nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a v čem měl tento nesprávný úřední postup spočívat. Nesprávný úřední postup je v dané věci představován nedostatečným odůvodněním negativního stanoviska ze dne 10. 5. 2016 nikoli však samotným neuzavřením dohody o vymezení pracovního místa. Žalobkyni byla také přiznána náhrada nákladů za převzetí zastoupení. Převzetí zastoupení ve správním řízení k podání nepřípustného odvolání nebylo účelné. Samotnou žádost o vymezení chráněného pracovního místa žalobkyně podala bez právního zastoupení.

55. Opakované sdělení ze dne 10. 6. 2019 a následné opětovné zrušení tohoto sdělení, není pro posouzení věci podstatné, neboť soud změnu žalobních tvrzení v tomto směru nepřipustil, jak je uvedeno shora. Podstatné je pouze to, že sdělením ze dne 10. 6. 2019 nebyla žádost žalobkyně ze dne 4. 3. 2016 s konečnou platností posouzena.

56. Stanovisko Úřadu práce ze dne 1. 7. 2020 je podstatné pro posouzení, zda bylo o žádosti žalobkyně ze dne 4. 3. 2016 rozhodnuto a s jakým výsledkem. Minimálně od 1. 7. 2017 žalobkyně nemohla očekávat, že předmětné chráněné pracovní místo bude dohodou vymezeno, když toto pracovní místo již neexistovalo. Z tohoto důvodu s žalobkyní nebyla uzavřena veřejnoprávní dohoda, jak požadovala.

57. Spisová dokumentace [adresa] č. dohody [Anonymizováno] byla k dispozici jenom v kopii, neboť originál byl poslán Nejvyššímu správnímu soudu, který dokumentaci společně se spisem nezaslal. Spisová dokumentace správního orgánu není příliš podstatná, neboť samotný osud žádosti žalobkyně dokumentují i jiné důkazy.

58. Spis Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] je podstatný pro průběh soudního řízení správního, kdy proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019 byla podána kasační stížnost, o které dosud nebylo rozhodnuto, když žalovaná z toho dovozuje důvod zamítnutí žaloby, neboť rozhodnutí ze dne 29. 1. 2019 může být ještě zvráceno.

59. Vyčíslení ušlého zisku žalobkyní představuje výpočet žalobkyně ušlého zisku ve výši 30 753 Kč. Samo o sobě ničeho nedokazuje, částku hodinového zisku 12,75 Kč žalobkyně nijak neodůvodnila ani v tomto výpočtu ani v rámci svých tvrzení.

60. Některé provedené důkazy soud blíže nehodnotil, neboť se vztahovaly k nesporným skutečnostem (předběžné uplatnění nároku či přijetí žádosti), popřípadě se jednalo o důkazy, ze kterých by soud učinil duplicitní zjištění, nebo nebyly podstatné pro rozhodnutí ve věci.

61. Soud neprováděl výslech jednatelů žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatele [tituly před jménem] [jméno FO] k prokázání nemajetkové újmy (ztráta důvěry), neboť takový otřes by prožíval každý rozumný člověk důvěřující ve státní aparát. Jednalo by se o důkaz nadbytečný, pokud jde o druhou nemajetkovou újmu (nejistota podnikání) soud nedovodil příčinnou souvislost s nedostatkem odůvodnění stanoviska žalované.

62. Účastníci při jednání dne 10. 7. 2020 uvedli, že neevidují další navržené a neprovedené důkazy a na dalších důkazních návrzích netrvali. Soud tak vyčerpal předmět dokazování 63. Soud blíže nehodnotil některé provedené důkazy a tvrzení účastníků, neboť by to bylo nadbytečné, když výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

64. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedostatku řádného odůvodnění stanoviska žalované, proč s žalobkyní nebyla uzavřena veřejnoprávní smlouva o vymezení chráněného pracovního místa, nebyla žalobkyni způsobena škoda, neušel žalobkyni žádný zisk a nepůsobilo žalobkyni nejistotu v podnikání, avšak byla otřesena důvěra žalobkyně v řádný postup (spravedlivý proces) správních orgánů.

65. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

66. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

67. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

68. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

69. Podle § 31 odst. 1, 2 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

70. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5.2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována.

71. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3437/2011 za nezákonné ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. nelze považovat takové rozhodnutí orgánu státu, které sice bylo pro nezákonnost zrušeno, avšak orgán státu po jeho zrušení v zahájeném řízení pokračuje. Uvedený rozsudek by nebyl aplikovatelný pouze v případě, že řízení bylo pravomocně skončeno bez možnosti mimořádného opravného prostředku. Okolnost, že v průběhu řízení probíhajícího v několika stupních bylo zrušeno rozhodnutí, sama o sobě nesprávný úřední postup nezakládá. Opačný názor by vedl k nepřijatelnému důsledku, že nárok na náhradu škody by vznikl účastníkům jakéhokoli řízení vždy, když by instančně vyšší orgán dospěl k odlišnému právnímu názoru od instančně nižšího orgánu.

72. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. Je-li ušlým ziskem majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, pak o ušlém zisku nelze v tomto případě hovořit.

73. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 pro závěr o vzniku nemajetkové újmy nepostačuje právní kvalifikace, že došlo k zásahu do některého z práv, neboť tento zásah představuje možnou příčinu vzniku újmy, nikoliv však újmu samotnou. Bez srovnání obdobných případů nebude možná zpravidla učinit závěr, že požadovanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění a za přiměřené zadostiučinění může být považováno konstatování porušení práva.

74. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. b) OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a výše uvedené judikatury, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení náhrady škody, ušlého zisku a nemajetkové újmy za řádně neodůvodnění stanovisko žalované ze dne 10. 5. 2016 a náhrady účelně vynaložených nákladů na odstranění nesprávného úředního postupu podle § 31 odst. 1,2 OdpŠk.

75. V daném případě nedostatečné odůvodnění nenašlo svůj odraz v rozhodnutí správního orgánu (srov. např. NS 2 Cdon 129/97 (SJ 5/2000), neboť stanovisko žalované ze dne 10. 5. 2016 nebylo rozhodnutím, které by zakládalo, měnilo nebo rušilo práva anebo povinnosti žalobkyně nebo by prohlašovalo, že žalobkyně práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo by se jím rozhodovalo o procesních otázkách (srov. § 67 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu). Správní orgán zamítnutím žádosti žalobkyni pouze sdělil, že s ní nehodlá uzavřít veřejnoprávní smlouvu, a proto se ustanovení § 8 OdpŠk neužije.

76. Podle § 170 správního řádu se při postupu při uzavírání veřejnoprávní smlouvy obdobně použijí ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé správního řádu; nevylučuje-li to povaha a účel veřejnoprávních smluv, tedy i při uzavírání veřejnoprávní smlouvy se užije ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, dle kterého správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V daném případě nebyl dodržen postup § 2 odst. 4 správního řádu, neboť nedostatečné odůvodnění bylo svévolné.

77. Z výše uvedeného se tak podává, že se Úřad práce se dopustil při odůvodnění svého negativního stanoviska ze dne 10. 5. 2016 nesprávného úředního postupu, o čemž nebylo mezi stranami sporu. V podrobnostech lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 Ad 12/2016-71, se kterým se soud ztotožňuje.

78. Samotné neuzavření veřejnoprávní smlouvy nelze považovat za nesprávný úřední postup, neboť se jedná o vícestranný úkon, na jehož uzavření není právní nárok, ani o tom nebylo mezi stranami sporu.

79. Hlavní spornou otázkou bylo, zda nedostatek odůvodnění žalobkyni způsobil úbytek majetku, přičemž soud je toho názoru, že samotné nesprávné odůvodnění takový následek způsobit nemohlo.

80. Žalobkyně sice nerozmnožila svůj majetek o příspěvky na zaměstnávání osob zdravotně postižených v celkové výši 243 255,90 Kč, avšak nestalo se tak z důvodu nedostatečného odůvodnění rozhodnutí, ale protože s žalobkyní nebyla uzavřena veřejnoprávní smlouva, a také proto, že v mezidobí pracovní místa zanikla dohodou žalobkyně a jejího obchodního partnera. Pokud se žalobkyně a společnost [právnická osoba]. jako svobodně uvažující právní entity dohodly na ukončení spolupráce, nelze zánik pracovních pozic klást k tíži žalované a dovodit přímou odpovědnost státu za toto jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 30 Cdo 4879/2015).

81. Náklady právního zastoupení nebyly podle § 31a odst. 1,2 OdpŠk nebyly vynaloženy účelně, jak bylo podrobně rozebráno shora.

82. Žalobkyni neušel zisk v důsledku nesprávného odůvodnění, žalobkyně tento zisk pak nijak neprokázala, přičemž naopak z dokazování soud zjistil, že žalobkyně dané pracovní místo neměla obsazené třemi zaměstnanci ale pouze jedním na zkrácený úvazek.

83. Soud má dokazováním za vyvrácené, že by nedostatečné odůvodnění způsobilo nejistotu v plánování podnikání.

84. Nemajetkové újma na straně žalobkyně tak spočívá pouze ve ztrátě důvěry v řádný postup správního orgánu, který se dopustil svévole při odůvodnění svého postoje.

85. Na základě výše uvedeného soud nedůvodnou žalobu zamítl (výrok II. až VI.) s výjimkou konstatování porušení práva žalobkyně na řádný proces (výrok VII.).

86. K námitce žalované, že je nutno vyčkat výsledku kasačního řízení, lze uvést, že řízení o žádosti žalobkyně bylo ukončeno sdělením ze dne 1. 7. 2020. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není podstatné, neboť nevyřízení kasační stížnosti neznamená, že by k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žalobkyně již možnost uzavřít veřejnoprávní smlouvu nemá a žalovanou naznačená judikatura o nevyčerpání opravných prostředků a nutnosti vyčkat výsledku řízení se vztahuje k žalobám z titulu nezákonného rozhodnutí nikoli nesprávnému úřednímu postupu.

87. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byla převážně úspěšná žalovaná. Žalobkyně byla z celkově žalované částky 430 581 Kč úspěšná pouze s konstatováním porušení práva, které se započítává na úspěch tarifní hodnotou 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a proto žalované náleží 75 % náhrada nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za paušální náhradu hotových výdajů 3 x 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b) c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, přípravu a účast na jednání. Žalované náleží na náhradě nákladů řízení částka 675 Kč (výrok VIII.).

Poučení