22 C 70/2022-74

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] na straně žalobce sídlem [adresa] insolvenční správkyně žalobce o zaplacení částky 560 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 560 000 Kč společně s úrokem ve výši 8 % měsíčně z částky 560 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 560 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, náhradou účelně vynaložených nákladů za předžalobní výzvu ve výši 39 024 Kč a smluvní pokutou ve výši 175 Kč a dále ve výši 0,5 % denně z částky 560 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 113 546,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 560 000 Kč, úroků ve výši 8 % měsíčně z částky 560 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení od [datum] do zaplacení, náhrady účelně vynaložených nákladů za předžalobní výzvu ve výši 39 024 Kč, smluvní pokuty ve výši 175 Kč a dále ve výši 0,5 % z částky 560 000 Kč za každý den prodlení od [datum] do zaplacení. Uvedl, že žalovanému poskytl v hotovosti půjčku dne [datum] ve výši 300 000 Kč a dne [datum] ve výši 260 000 Kč, přičemž dne [datum] uzavřeli smlouvu o půjčce. Dohodou o uznání dluhu se závazkem úhrady ze dne [datum] žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše. Smlouva o půjčce i dohoda o uznání dluhu se závazkem úhrady sice obsahovala rozhodčí doložku, ale ta byla sjednána neplatně, a proto se žalobce se svým nárokem obrátil na zdejší soud. Žalovaný sice v minulosti žalobci uhradil určité částky, žalobce však zpochybňuje, že byly platně započteny na tuto pohledávku. Namítá tedy, že úhrada ve výši 66 000 Kč ze dne [datum] a úhrada ve výši 42 000 Kč ze dne [datum] byly započteny na jiný dluh. Proti žalovanému byla vedena exekuce, v níž byla část dluhu vymožena (částka 896 581 Kč). V exekučním řízení byla žalovanému přiznána náhrada nákladů exekuce ve výši 58 044 Kč, což žalobce obratem započetl na dluh žalovaného. Tyto částky žalobce zcela započetl na smluvní pokutu, přičemž postačí k její úhradě ode dne [datum] do dne [datum] a ze smluvní pokuty za den [datum] zůstává k úhradě částka 175 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný byl v době poskytnutí půjčky vysoce postavený finanční poradce, z čehož plyne, že si byl dobře vědom toho, jaké důsledky může mít jeho prodlení. Výše smluvního úroku je vysoká pouze z toho důvodu, že žalovaný řádně nehradil řadu let. Smluvní pokutu musí žalobce uplatňovat v plné výši, protože je sám v úpadku a zkracoval by jinak své věřitele.

2. Podáním ze dne [datum] přistoupila insolvenční správkyně žalobce jako vedlejší účastník do řízení na straně žalobce.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že závazek ze smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu se závazkem úhrady již byl předmětem rozhodčího řízení a následně vedené exekuce, v rámci níž byla vymožena částka 1 074 128,33 Kč, přičemž částka 177 546,91 Kč byla poukázána zpět na účet žalovaného a částka 896 581,32 Kč byla vyplacena žalobci. Žalobce až do roku 2020 neučinil žádného kroku k vymáhání svého nároku a účelově vyčkával navyšování příslušenství pohledávky tak, aby mohl vůči žalovanému uplatňovat lichvářské úroky ve výši 96 % ročně, spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně. Sjednaná výše úroků a smluvní pokuty je tudíž nemravná. Žalovaný byl podle smlouvy povinen hradit úrok 96 % ročně, k čemuž se přidružila sankce ve výši přibližně 190 % ročně (smluvní pokuta 182,5 % ročně a zákonný úrok z prodlení). Z toho plyne, že za každé čtyři měsíce se dluh žalovaného zdvojnásobil. Dále žalovaný namítá, že dluh je na jistině i na příslušenství promlčen. Pohledávka žalobce zanikla též splněním, protože svůj dluh žalovaný zcela uhradil. Pokud žalobce ex post vyjádřil svůj nesouhlas se započtením částky 108 000 Kč, nelze k tomu přihlížet, protože z předložených e-mailových zpráv vůle účastníky zřetelně vyplývá.

4. Účastníci shodně tvrdili a podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vzal soud tato tvrzení za svá skutková zjištění a vycházel z toho, že žalobce poskytnul žalovanému půjčku v hotovosti dne [datum] ve výši 300 000 Kč a dne [datum] v částce 260 000 Kč. Žalobce s žalovaným též uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce a dne [datum] dohodu o uznání dluhu se závazkem úhrady dané částky, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše. Žalovaný uhradil žalobci dne [datum] částku 66 000 Kč a dne [datum] částku 42 000 Kč. V exekučním řízení byla ve prospěch žalobce vymožena částka 896 581,32 Kč, což plyne též ze sdělení soudního exekutora ze dne 21. 10. 2020, č. j. 137 Ex 19805/10-161.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovanému v hotovosti dne [datum] předal částku 300 000 Kč a dne [datum] předal částku 260 000 Kč, což žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem. Dlužnou částku měl žalovaný žalobci vrátit do 1 měsíce. Účastníci si též ujednali, že žalovaný je povinen uhradit úrok ve výši 8 % měsíčně splatný ke dni splatnosti půjčky. Za každý den prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně. K zajištění pohledávky žalobce měl dále žalovaný vystavit zajišťovací bianco směnku. Též bylo sjednáno, že žalovaný je povinen na výzvu žalobce bezodkladně zřídit zástavní právo k zajištění pohledávky žalobce na všechny nemovitosti v jeho vlastnictví. Žalovaný se současně zavázal, že všechny své nemovitosti bez předchozího písemného souhlasu nezatíží ve prospěch třetích osob.

6. Z dohody o uznání dluhu se závazkem úhrady ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v něm prohlásil existenci dluhu z titulu půjčky, kdy mu žalobce dne [datum] předal částku 300 000 Kč a dne [datum] částku 260 000 Kč; oboje podle smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Dluh žalovaného činil částku 560 000 Kč, úrok ve výši 8 % měsíčně z částky 560 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, náhrada účelně vynaložených nákladů za předžalobní výzvu ve výši 39 024 Kč, smluvní pokuta ve výši ve výši 0,5 % z částky 560 000 Kč za každý den prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaný se zavázal dluh zaplatit ve splátkách tak, že učiní písemný pokyn [právnická osoba] Allfinanz k poukázání všech plateb, na kterých u této společnosti žalovanému vznikne nárok. Součet všech takových plateb za každé čtvrtletí nesmí být nižší než 300 000 Kč.

7. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] odeslané žalobcem žalovanému soud zjistil, že žalobce žalovaného informoval o podání žaloby, kterou podal, aby se pohledávka nepromlčela, a vyzval ho k uzavření narovnání. Pro účely smíru uvedl, že smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně nebude uplatňovat. Smluvní úrok pro účely smíru navrhoval redukovat na částku 15 % ročně.

8. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] odeslané žalobcem žalovanému soud zjistil, že žalobce žalovanému potvrdil přijetí platby ve výši 42 000 Kč. Žalobce platbu započetl na pohledávku blíže specifikovanou ve výzvě k úhradě smluvní pokuty ze dne [datum].

9. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] odeslané žalovaným žalobci soud zjistil, že žalovaný výslovně prohlásil, že částka 42 000 Kč má být započtena na jeho dluh uplatňovaný žalobcem v tomto řízení.

10. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] odeslané žalobcem žalovanému soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval, aby mu sdělil, na co mají být obě a všechny následující splátky žalovaného započteny.

11. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] odeslané žalovaným žalobci soud zjistil, že žalovaný žalobci sdělil, aby všechny platby započítával na dohodu o splátkách.

12. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] odeslané žalovaným žalobci soud zjistil, že se žalovaný dotazoval, jak dané platby žalobce započetl.

13. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] odeslané žalovaným žalobci soud zjistil, že žalovaný opětovně výslovně uvedl, že dané splátky měly být započteny na pohledávku uplatňovanou žalobcem v tomto řízení.

14. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] odeslané žalobcem žalovanému soud zjistil, že žalobce žalovanému sdělil, že s námitkou, na co byly platby započteny, se má obrátit na soudního exekutora.

15. Z e-mailových zpráv ze dne [datum] a ze dne [datum] odeslaných žalovaným žalobci soud zjistil, že žalovaný opětovně uvedl, aby dané splátky byly započteny na jistinu 560 000 Kč.

16. Z usnesení soudní exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorského úřadu Brno ze dne 11. 11. 2015, č. j. 137 Ex 19805/10-151, soud zjistil, že exekuce vedená ve prospěch žalobce proti žalovanému byla zastavena. Žalobci byla uložena povinnost uhradit žalovanému náklady zastoupení ve výši 58 044 Kč. Z odůvodnění usnesení plyne, že soudní exekutor byl zdejším soudem pověřen k vedení exekuce dne 18. 10. 2010, č. j. 16 EXE 7339/2010-18. Žalovaný podal dne [datum] návrh na zastavení exekuce a žalobce se zastavením exekuce dne [datum] souhlasil.

17. Z výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem [jméno] [příjmení] vyzván k zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč a příslušenství, jejíž nárok vyplýval ze smlouvy o budoucí smlouvě o půjčce.

18. Z výpisu [příjmení] soud zjistil, že v březnu 2010 byla úrokové sazby pro domácnost 7,75 % ročně a pro úvěry pro spotřebu 14,73 % ročně.

19. Soud k návrhu žalobce neprovedl jako důkaz e-mailovou zprávu ze dne [datum] včetně její doručenky ke spisu zdejšího soudu sp. zn. 36 C 195/2020, k prokázání toho, že žalobce k tomuto dni podal žalobu ke zdejšímu soudu, protože pro rozhodnutí této věci není tato skutečnost relevantní (viz bod 30 tohoto rozsudku). Stejně tak nevyhověl návrhu žalobce na provedení celého exekučního spisu, protože pro závěr soudu je dostačující obsah usnesení soudní exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorského úřadu Brno ze dne 11. 11. 2015, č. j. 137 Ex 19805/10-151 (viz bod 32 tohoto rozsudku). Pokud žalobce navrhoval provést veškerou e-mailovou komunikaci mezi účastníky, jedná o neurčitý důkazní návrh, k němuž žalobce ani neuvedl relevantní skutková skutečnosti, z čehož plyne, že se nejedná o řádně uplatněný důkazní návrh.

20. Na základě provedeného dokazovaná soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce poskytnul žalovanému půjčku v hotovosti dne [datum] ve výši 300 000 Kč a dne [datum] v částce 260 000 Kč s tím, že dne [datum] uzavřeli smlouvu o půjčce a dne [datum] dohodu o uznání dluhu se závazkem úhrady dané částky, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše. Žalovaný uhradil žalobci dne [datum] částku 66 000 Kč a dne [datum] částku 42 000 Kč, přičemž opakovaně výslovně projevil vůli, aby tyto částky byly započteny na jeho dluh uplatňovaný žalobcem v tomto řízení. V exekučním řízení pak byla ve prospěch žalobce vymožena částka 896 581,32 Kč a žalovanému byla vůči žalobci přiznána náhrada exekučního řízení ve výši 58 044 Kč. Exekuční řízení pak bylo zastaveno z tohoto důvodu, že žalovaný podal dne [datum] návrh na zastavení exekuce, přičemž žalobce se zastavením exekuce dne [datum] souhlasil.

21. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

22. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

23. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

24. Podle § 110 odst. 1 obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

25. Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

26. Pokud jde o právní posouzení, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná a je namístě ji ze dvou samostatně uplatnitelných důvodů zamítnout. Zaprvé, pohledávka žalobce je ke dni podání žaloby promlčena, přičemž tuto skutečně žalovaný namítl. Zadruhé, jelikož je úrok a smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, zanikl dluh žalovaného splněním.

27. Zaprvé, k promlčení dluhu (pohledávky) odborná literatura uvádí, že„ (s ) oud za předpokladu, že námitka promlčení byla vznesena dlužníkem odůvodněně (tj. dlužník musí prokazovat, že uplynula promlčecí doba a že věřitel, ač tak měl učinit, své právo nevykonal), nemůže věřiteli promlčené subjektivní občanské právo přiznat, nýbrž musí žalobu věřitele, kterou se tohoto promlčeného subjektivního občanského práva domáhá, zamítnout. Vznesením námitky promlčení dlužníkem totiž došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo přestalo být vznesením námitky promlčení u soudu autoritativně vynutitelné (§ 3). Samo subjektivní občanské právo věřitele však ani po zamítavém pravomocném rozhodnutí soudu nezaniká, nýbrž existuje a trvá dále (i když je, jak se v části literatury někdy uvádí, již oslabené o nárok; proto se také hovoří o tzv. naturálním právu věřitele, kterému odpovídá naturální dluh neboli závazek dlužníka). Splnil-li proto dlužník věřiteli předmět plnění dobrovolně i po zamítavém pravomocném soudním rozhodnutí, splnil mu – a to i vzdor případnému omylu ohledně promlčení – to, co byl povinen na dluh splnit (dlužník plnil debite). V souladu se soudní praxí (NS sp. zn. 22 Odo 466/2004) je třeba dodat, že tento právní účinek se projevuje nejen v relaci k pohledávce, ale i k jejímu příslušenství, tj. k smluvnímu (smluvenému) úroku či úroku z prodlení. Proto také po účinném vznesení námitky promlčení nelze přiznat jistinu a úroky od okamžiku, kdy uplynula promlčecí doba ohledně práva na zaplacení jistiny. Od tohoto okamžiku se totiž právo na zaplacení jistiny stalo pouze naturálním, takže i právo na zaplacení úroků z jistiny se od tohoto okamžiku stalo pouze naturálním. Jiná však je situace do tohoto okamžiku. Pokud právo na zaplacení úroků vzniklo před promlčením jistiny, je třeba promlčení práva na zaplacení úroku posuzovat samostatně.“ ([příjmení], Jiří. § 100 (Pojem promlčení). In: ŠVESTKA, [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 584 a 585, marg. [číslo]).

28. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum] a v jejím čl. IV. byla sjednána splatnost jeden měsíc od podpisu smlouvy, tj. do [datum]. K uznání dluhu však došlo dne [datum], a proto začala běžet nová desetiletá promlčecí doba. Promlčecí lhůta podle § 110 odst. 1 obč. zák. pak uplynula dne [datum], přičemž žaloba žalobce v nyní projednávaném sporu byla podána dne [datum]. Pro posouzení toho, zda je pohledávka žalobce již promlčena, je přitom zásadní závěr, že nedošlo ke stavění promlčení lhůty podle § 112 obč. zák., a to následujících důvodů:

29. Namítá-li žalobce, že ke zdejšímu soudu dne [datum] podal žalobu ve věci vedené pod sp. zn. 36 C 195/2020, tak podáním tohoto návrhu nedošlo podle 112 obč. zák. ke stavění promlčecí lhůty. Taktomu je proto, že z obsahu spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 36 C 195/2020 je zřejmé, že žalobce podal žalobu a požádal o osvobození od soudních poplatků. Tomu zdejší soud vyhověl a přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku v rozsahu 80 % s tím, že poplatek ve výši 10 600 Kč byl žalobce oprávněn platit ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 12. 3. 2021, č. j. 36 C 195/2020-93, však zdejší soud řízení pro nezaplacení (splátky) poplatku zastavil. Proti tomu rozhodnutí podal žalobce odvolání, ale toto rozhodnutí o zastavení řízení bylo usnesením ze dne 24. 9. 2021, č. j. 23 Co 214/2021-117, potvrzeno.

30. Promlčecí lhůta se pak ve smyslu § 112 obč. zák. staví pouze tehdy, pokud je v zahájeném řízení řádně pokračováno. Řádně přitom nepokračuje ten účastník řízení, který vezme žalobu zpět nebo po výzvě, poučení a ve stanovené lhůtě podání řádně neopraví či nedoplní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1440/2001, Soubor C [číslo], rozsudek ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 84/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročníku 2004, pod [číslo] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3767/2007) a rovněž v případě nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4585/2014, a ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2560/2020). Pakliže žalobce podal žalobu ke zdejšímu soudu, čímž zahájil řízení, které následně bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, řádně nepokračoval v řízení a podání žaloby nemělo oproti běhu promlčecí lhůty žádný účinek. Nebylo tedy rozhodné, zda žalobce tuto žalobu podal dne [datum], jak v řízení tvrdil, či [datum], jak vyplývalo z obsahu tohoto spisu. Za tímto účelem navrhoval provést jako důkaz e-mailovou zprávu, jež by prokazovalo doručení žaloby zdejšímu soudu dne [datum]. Soud proto tento důkazní návrh zamítl, jelikož i kdyby se toto tvrzení prokázalo, na tom, že podání žaloby by nezpůsobilo stavění promlčecí lhůty, by to ničeho nezměnilo. Nemělo tedy smysl tento důkaz provádět.

31. Soud dále posuzoval i to, zda ke stavění promlčecí lhůty nedošlo v důsledku vedení exekučního řízení. Exekuce byla nařízena usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2010, č. j. 16 EXE 7339/2010-18 (viz usnesení soudní exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorského úřadu Brno ze dne 11. 11. 2015, č. j. 137 Ex 19805/10-151) a byla skončena usnesením soudní exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorského úřadu Brno ze dne 11. 11. 2015, č. j. 137 Ex 19805/10-151 (v právní moci dne [datum]). I v tomto případě se soud zabýval, zda žalobce řádně pokračoval v zahájeném řízení, přičemž soud dospěl k závěru, že i v tomto případě tomu tak nebylo. K tomu, kdy je v řízení řádně pokračováno, odborná literatura uvádí, že„ (z) hlediska promlčení má stejné právní účinky jako uplatnění práva u soudu či jiného orgánu (§ 112 věta první) i návrh na výkon rozhodnutí, jímž se oprávněný domáhá výkonu rozhodnutí, kterým mu bylo přiznáno právo (§ 112 druhá věta OSŘ). I ve vykonávacím řízení je proto třeba řádně pokračovat. (…) Bylo-li soudní řízení o uplatněném právu v důsledku zpětvzetí návrhu na zahájení řízení zastaveno, nastává stav, jako kdyby k řízení vůbec nedošlo. Při posuzování tohoto případu z hlediska § 112 je namístě závěr, že v řízení nebylo řádně pokračováno (srov. k tomu dále sub II). Věřitel proto může uplatnit totéž právo u soudu znovu, ovšem jen za předpokladu, že k jeho uplatnění ještě vůbec běží promlčecí doba.“ ([příjmení], Jiří. § 112 (Stavení promlčení). In: ŠVESTKA, [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 623 a 364).

32. Z tohoto je namístě dovozovat, že pokud je zahájeno exekuční řízení a to je následně zastaveno se souhlasem oprávněného (souhlas se zastavením exekuce je třeba považovat za zpětvzetí návrhu v exekučním řízení), nelze dospět k závěru, že žalobce ve smyslu § 112 obč. zák. řádně pokračoval v zahájeném řízení. Žalobce sice na jednání namítal, že je takový výklad přepjatě formalistický, protože se zastavením exekuce souhlasit toliko z toho důvodu, že věděl, že by žalovaný jako povinný při věcném posuzování jeho návrhu na zastavení exekuce určitě uspěl, k čemuž navrhoval provést celý exekuční spis, soud se ovšem s touto námitkou neztotožňuje. Pro závěr o tom, zda žalobce řádně pokračoval v zahájeném řízení, je totiž třeba přihlížet k širším okolnostem a následnému chování žalobce. Důležité pak je, že již ode dne [datum], kdy bylo vydáno sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, měl žalobce vědět, že rozhodčí nález je pro neplatnost rozhodčí doložky bez přímého označení rozhodce nevykonatelný. Od tohoto okamžiku si již žalobce měl být vědom této vady exekučního řízení, přesto ničeho v exekučním řízení neučinil. Exekuce pak byla zastavena až z iniciativy žalovaného jakožto povinného, kde žalovaný na tyto vady exekučního titulu poukazoval (tato skutečnost vyšla v řízení podle § 132 o. s. ř. najevo), přičemž žalobce pod tíhou této argumentace se zastavením exekuce souhlasil. Podstatnější pak je, že od zastavení exekuce v roce 2015 další kroky k uplatnění své pohledávky nečinil a žalobu podanou ke zdejšímu soudu pod sp. zn. 36 C 195/2020 podal až v roce 2020 v domnění, že tím pozastaví běh promlčecí lhůty. Zjednodušeně řečeno, pokud žalobce od roku 2011, kdy měl vědět o nevykonatelnosti svého exekučního titulu ničeho až do roku 2015 nečinil a i následně od roku 2015 do roku 2020 svoji pohledávku vůči žalovanému neuplatňoval, nelze dospět k závěru, že by splnil podmínky § 112 obč. zák. Za výše popsaných okolností ani soud nepovažuje za přepjatě formalistické nepřihlížet k vedení exekuce a naopak považuje za zcela souladné se smyslem institutu promlčení, pokud dospěl k závěru, že pohledávka žalobce je promlčela.

33. Účinek promlčení jistiny se pak vztahuje i nejen v relaci k pohledávce, ale i k jejímu příslušenství, tj. k smluvnímu úroku či úroku z prodlení. Úroky a smluvní pokuta, jsou rovněž promlčeny podle § 110 odst. 3 obč. zák., z něhož plyne, že na příslušenství a opakující se plnění přirostlé po dni uznání dluhu se uplatní obecná promlčecí lhůta tří let, přičemž tato opětující se plnění se promlčují jako celek (srov. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006). Dále platí, že úroky z prodlení se v tomto případě nepromlčují v desetileté promlčecí lhůtě, protože nedošlo k jejich platnému uznání, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 104/2012. Úrok z prodlení totiž musí být totiž vyjádřen buď numericky, nebo alespoň tak, že uznáván je - při specifikaci počátku prodlení - úrok z prodlení v plné výši stanovené prováděcím předpisem. Vzhledem k tomu, že dohoda o uznání dluhu neobsahuje žádný odkaz na podzákonnou úpravu a není v ní specifikovaná jejich výše, nelze uznání dluhu v této části považovat za platné a účinné.

34. Ze všech výše uvedených důvodů je třeba dospět k závěru, že pohledávka žalobce je promlčena, což žalovaný v řízení včas a řádně namítl.

35. Zadruhé je žaloba žalobce nedůvodná i z toho důvodu, že dluh žalovaného zanikl splněním. V tomto ohledu je totiž klíčové, že ujednání o úrocích a smluvní pokutě je třeba hodnotit jako neplatné, čehož se žalovaný důvodně dovolával. Ustálená judikatura považuje za přiměřenou a platně sjednanou výši smluvního úroku odpovídajíce přibližně trojnásobku obvyklého úroku. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud posoudil jako neplatnou půjčku, při které byl sjednán úrok ve výši 5 % měsíčně, přičemž za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005. Jsou-li tyto závěry aplikovány na nyní projednávanou věc, v době uzavření smlouvy o půjčce dosahovala obvyklá úroková míry bankovních úvěrů pro domácnosti 7,75 % ročně a v případě úvěrů na spotřebu 14,73 % ročně, z čehož plyne, že sjednaná úroková sazba ve výši 96 % ročně dosahuje přibližně 6,5 násobek obvyklé sazby v době poskytnuté půjčky žalovanému. Ve smyslu výše citované judikatury Nejvyššího soudu je tudíž sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký.

36. Jde-li dále o smluvní pokutu, lze přisvědčit žalobci, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně nemusí být nutně v rozporu s dobrými mravy. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3000/19 – 2„ (k ) otázce přiměřenosti nebo nepřiměřenosti smluvní pokuty Nejvyšší soud uvedl, že smluvní pokuta má kromě jiného sankční charakter, neboť účastníka smluvního vztahu, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Poměřování výše smluvní pokuty s cenou finančních prostředků na trhu, která odpovídá obvyklé výši úroků z poskytovaných úvěrů, tak představuje neadekvátní způsob posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 3947/2017). Dovolací soud již dříve dovodil, že v závislosti na konkrétních okolnostech daného případu je smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky v zásadě posuzována ještě jako odpovídající dobrým mravům, a ujednání o ní proto není neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012 sp. zn. 33 Cdo 772/2010, ze dne 25. 11. 2009 sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, či ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005).“ 37. V závislosti na konkrétních okolnostech tohoto případu je však podle soudu smluvní pokuta nepřiměřená v souvislosti se sjednaným úrokem a dalšími zajišťovacími instituty podle smlouvy o půjčce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 77/2002). Smluvní pokuta byla totiž stanovena ve výši 0,5 % denně a úrok byl sjednán ve výši 8% měsíčně, z čehož plyne, že smluvní pokuta je stanovena ve výši 182,5 % ročně a úrok ve výši 96 % ročně. Za čtyři měsíce by se tedy dluh žalovaného zdvojnásobil. Dále byla ve smlouvě o půjčce stanovena povinnost žalovaného vystavit ve prospěch žalobce zajišťovací bianco směnku. Též bylo sjednáno, že žalovaný je povinen na výzvu žalobce bezodkladně zřídit zástavní právo k zajištění pohledávky žalobce na všechny nemovitosti v jeho vlastnictví. Žalovaný se současně zavázal, že žalovaný všechny nemovitosti bez předchozího písemného souhlasu nezatíží ve prospěch třetích osob. Jelikož pak platí, že v oblasti občanskoprávních vztahů není upraveno moderační právo soudu, ujednání o smluvní pokutě lze podle § 39 obč. zák. posoudit z hlediska (ne) souladu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy jen jako platné či neplatné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2135/2010). V tomto případě je přitom rovnováha vzájemných práv a povinností stavena výrazně ve prospěch žalobce a tedy nepřípustně, aniž by pro to byl rozumný důvod; a to i za předpokladu, že žalovaný nebyl běžný spotřebitel, ale finanční poradce.

38. Pakliže je ujednání o úvěru a smluvní pokutě z výše uvedených důvodů neplatné, zanikl dluh žalovaného splnění. Soud má totiž za prokázané, že ve prospěch žalobce byla vymožena částka 896 581,32 Kč a žalovanému byla v exekučním řízení přiznána částka ve výši 58 044 Kč, jež žalobce na svoji pohledávku jednostranně započetl. Dále žalovaný žalobci uhradil dne [datum] částku 66 000 Kč a dne [datum] částku 42 000 Kč, přičemž opakovaně výslovně projevil vůli, aby tato částka byla započtena na jeho dluh uplatňovaný žalobcem v tomto řízení. Pokud žalobce v e-mailových zprávách uváděl, že dané platby započítává na jinou pohledávku, tak s tímto žalovaný výslovně a bezprostředně nesouhlasil. Vícekrát opakoval, že dané platby mají být započteny na pohledávku uplatňovanou v tomto řízení. Z toho plyne, že žalovaný uhradil žalobci částku 1 062 625,32 Kč, tj. dlužnou jistinu a částku, jež podle soudu představuje spravedlivé úroky a úroky z prodlení. Žalovaná částka tak byla žalovaným žalobci zcela uhrazena a žaloba žalobce je tudíž nedůvodná též z tohoto důvodu.

39. Soud proto konstatuje, že žaloba žalobce je nedůvodná ze dvou výše uvedených samostatně uplatnitelných důvodů, a proto žalobu žalobce ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

40. O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému. Náklady řízení byly stanoveny podle tarifní hodnoty ve výši 5 670 000 Kč jako součet částky 560 000 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a částky 5 110 000 Kč podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu (roční výše smluvní pokuty je 1 022 000 Kč). Soud přiznal žalovanému nárok na náhradu odměny advokáta za 3 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 30 980 Kč za (převzetí a příprava zastoupení podle písm. a), vyjádření k podané žalobě ze dne [datum] podle písm. d), a účast na soudním jednání dne [datum] podle písm. g)). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu za DPH ve výši 19 706,40 Kč ze všech shora uvedených částek, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalovaných činily 113 546,40 Kč.

41. Lhůtu k plnění soud ve II. výroku stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. obecnou lhůtu k plnění tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je danou částku povinen zaplatit žalobce i vedlejší účastník společně a nerozdílně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99) k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval.