22 C 77/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: podle části v. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Řízení v rozsahu, v němž žaloba žalobce směřuje proti výroku I. nálezu Finančního arbitra ze dne ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum], se zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud nahradil nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] tak, že má znít: i) Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 821 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05 % ročně z částky 13 821 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, ii) žalovaný je povinen zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci dle bodu i), a to na účet Kanceláře finančního arbitra, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Finanční arbitr svým nálezem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [číslo] [rok], potvrzeným Rozhodnutím o námitkách, č. j. [spisová značka] [číslo] [rok], ze dne [datum] (dále jen„ Nález“) rozhodl tak, že ve výroku I. zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacením v části vztahující se k úrazovému pojištění sjednanému v pojistné smlouvě [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli žalobce s žalovaným (dále jen„ Pojistná smlouva“). Ve výroku II. finanční arbitr uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 9 317 Kč. Výrokem III. finanční arbitr ve zbývající části návrh žalobce zamítl. Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“).

2. Finanční arbitr v rámci meritorního rozhodování vyšel ze skutkových zjištění (učiněných na základě podkladů předložených mu oběma stranami) o tom, že účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ Životní pojištění PROFI invest“ s počátkem pojištění od [datum] a pojistnou dobou 33 let, s měsíčním běžným pojistným ve výši 1 000 Kč (z toho 64 Kč činí rizikové pojistné za úrazové pojištění), sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s umístněním 40% běžného pojistného do Fondu vyváženého portfolia, s umístěním 10% běžného pojistného do Fondu ropného a energetického průmyslu, s umístěním 50% běžného pojistného do Fondu dynamického portfolia a s umístěním 100% mimořádného pojistného do Fondu vyváženého portfolia (dále jen„ Pojistná smlouva“). Smlouvou bylo sjednáno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití. Poslední doloženou platbu pojistného uhradil žalobce dne [datum] ve výši 500 Kč; celkem žalobce uhradil žalovanému na pojistném částku 179 656 Kč, kdy za úrazové pojištění uhradil žalobce částku 4 504 Kč a za životní pojištění částku 175 152 Kč. Finanční arbitr zjistil, že pojištění sjednané Pojistnou smlouvou zaniklo na základě žádosti žalobce o ukončení pojištění ze dne [datum], bez výplaty odkupného v červnu roku 2017. Dále zjistil, že žalovaný vyplatil žalobci na základě jeho žádostí mimořádné výběry ve výši 68 005 Kč dne [datum], dne [datum] částku ve výši 93 630 Kč a dne [datum] částku ve výši 4 200 Kč.

3. Finanční arbitr se předně zabýval svou příslušností k řešení sporů a dospěl k závěru, že je příslušný řešit pouze spory ze životního pojištění. Vzhledem k uvedenému uzavřel, že k řešení části sporu o platnost ujednání o úrazovém pojištění a o vydání bezdůvodného obohacení z úhrad na toto úrazové pojištění finanční arbitr příslušný není. Proto v této části řízení zastavil.

4. Pokud jde o meritum věci, finanční arbitr se s ohledem na zásadu procesní ekonomie a konstantní soudní judikaturou přednostně zabýval námitkou absolutní neplatnosti Pojistné smlouvy. Finanční arbitr shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném, o kterých dále dovodil, že nejsou oddělitelná od ostatních ustanovení Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dovodil tudíž absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy od počátku se dále finanční arbitr zabýval vydáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatně sjednané smlouvy a s tím související námitky promlčení.

5. Žalovaný se dle finančního arbitra bezdůvodně obohatil přijatým pojistným z neplatné Pojistné smlouvy a žalobce naopak vyplacenými mimořádnými výběry a odkupným. Finanční arbitr posoudil otázku vydání bezdůvodného obohacení obou stran Pojistné smlouvy ve smyslu § 451 a § 457 o.z. Žalovaný pak v průběhu řízení před finančním arbitrem vznesl námitku promlčení uplatňovaného nároku žalobce. Ve vztahu k určení běhu promlčecí lhůty vyšel finanční arbitr z obecné úpravy v § 107 odst. 1 o.z., podle níž je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá, resp. objektivní promlčecí lhůta tříletá. Počátek běhu lhůty pak finanční arbitr určil jako okamžik, kdy se žalobce skutečně dozvěděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Tento okamžik dle finančního arbitra nastal v měsíci květnu 2017, protože od května 2017 neuplynula do zahájení řízení před finančním arbitrem dvouletá subjektivní lhůta, finanční arbitr použil pro posouzení promlčení nároku objektivní tříletou lhůtu. Z toho finanční arbitr dovodil, že mezní datum rozhodné pro promlčení nároku je den [datum], tj. tři roky před podáním návrhu žalobce k finančnímu arbitrovi. Finanční arbitr pak určil (ve smyslu rozhodnutí o námitkách), že od tohoto data do vydání rozhodnutí ve věci žalovaný uhradil a doložil platbu pojistného v celkové výši 175 152 Kč připadající na životní pojištění. Žalovaný uhradil žalobci mimořádné výběry v celkové výši 165 835 Kč. Finanční arbitr tedy zaúčtoval žalobcem uhrazené nepromlčené pojistné za životní pojištění proti žalovaným vyplacených částek, a tedy rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 9 317 Kč.

6. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal změny [příjmení] tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 13 821 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 821 Kč od [datum] do zaplacení.

7. Žalobce ve své žalobě namítal, že finanční arbitr nesprávně výrokem I. zastavil řízení ohledně úrazového pojištění, když úrazové pojištění spadá do odvětví životního pojištění, pokud je sjednáno jako doplňkové pojištění k pojištění podle písm. a) bodu 1, části A přílohy k zákonu č. 363/1999 Sb., tedy k pojištění pro případ smrti nebo dožití. I Pojistná smlouva pak připouští možnost, že kromě základního pojištění může obsahovat i další pojištění, jak tomu bylo i v tomto případě. Žalobce je přesvědčen, že závěru o zastavení řízení musí předcházet otázka, zda ujednání o těchto pojištěních jsou oddělitelná od zbývající části Pojistné smlouvy ve smyslu ust. §41 o.z., či nikoliv. S takovou otázkou se finanční arbitr nevypořádal. Žalobce dále namítal, že finanční arbitr dovodil neplatnost smlouvy na základě neoddělitelnosti neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a rizikovém pojistném, když přitom žalobce neplatnost spatřoval v rozporu vůle žalovaného s obsahem smlouvy, nesjednání pojištění (tedy nesjednání rozsahu pojistného plnění a rizikového pojistného) a nekalých obchodních praktikách. Žalobce dále poukazoval na úmysl žalovaného bezdůvodně se obohatit, když si byl vědom vzhledem k úřednímu sdělení ČNB ze dne [datum] i důsledků takového jednání, tedy neplatnosti pojistné smlouvy a toho, že přijímáním plnění (pojistného) od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Námitku promlčení uplatněnou ze strany žalovaného pak žalobce považuje za nemravnou a finanční arbitr k ní neměl přihlédnout, neboť takovému jednání žalovaného nelze poskytnout právní ochranu.

8. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.2.2019, č. j. 31 Cdo 1566/2017, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Nejvyšší soud zde konstatoval, že„ Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu“, a dále:„ Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.“ Žalobce toto rozhodnutí zmínil i z hlediska posouzení dobré víry žalovaného při vznesení námitky promlčení. Žalobce jako další důvod pro absolutní neplatnost pojistné smlouvy uvedl, že důsledkem nesjednání nákladové a poplatkové struktury pojištění a rizikového pojistného v Pojistné smlouvě je neurčitost ujednání Pojistné smlouvy o rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě, které je esenciální náležitostí každé pojistné smlouvy. Pojistná smlouva je tedy absolutně neplatná také z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Rovněž tak absence rizikové složky jako esenciální složky Pojistné smlouvy je Pojistná smlouva jako celek absolutně neplatná.

9. Žalobce dále shrnul důvody, pro které považuje námitku žalovaného o promlčení nároku za nemravnou. Poukázal na důvody neplatnosti Pojistné smlouvy, které spočívají výlučně na straně žalované a v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012, ve kterém tento soud ke kritériu zjevné nespravedlnosti uvedl, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále pak okolnosti, za nichž byla Pojistná smlouva uzavřena, zejména nevyváženost smluvních stran a časová asymetrie plnění z Pojistné smlouvy, hledisko spravedlnosti, zásadu poctivosti a také závěr Nejvyššího soudu ČR, že námitku promlčení může účinně vznést pouze osoba, která se dovolává právní jistoty v dobré víře. V neposlední řadě pak žalobce namítal, že finanční arbitr nesprávně aplikoval § 457 o.z., když nepřiznal z důvodu promlčení žalobcem požadované plnění, ačkoliv bylo v řízení prokázáno, že z neplatné Pojistné smlouvy plnil žalobce k datu vydání [příjmení] žalovanému částku 89 872 Kč a žalovaný žalobci pouze 30 703 Kč. Dle žalobce není pro účely vypořádání dle § 457 o.z. podstatné, zda je některá pohledávka ke dni, kdy soud provádí vypořádání, promlčena a je tedy nezpůsobilá k započtení. Je to dáno tím, že pohledávky se vypořádávají (zúčtovávají) k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy nebyly promlčeny a žalovaný by tedy měl žalobci uhradit částku ve výši 59 169 Kč.

10. Žalovaný ve své replice ze dne [datum] pak uvedl, že Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě, a i pokud by tomu tak v některých částech snad nebylo, působilo by to nejvýše relativní neplatnost dílčích ujednání smlouvy, přičemž právo dovolat se relativní neplatnosti je na straně žalovaného promlčeno a ani neplatnost dílčích ujednání by neměla za následek neplatnost celé Pojistné smlouvy. Pokud žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, nepovažuje žalovaný toto za přiléhavé, neboť v souzeném případě se jednalo o skutkově odlišnou situaci, kdy byla řešena ujednání smlouvy o úrazovém nikoliv životním pojištění. Výše odkupného je u životního pojištění dána matematickým modelem, kdy naopak u pojištění úrazového lze vyplácenou částku pojistného při uzavírání smlouvy přesně určit. Žalovaný naopak odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2019 sp. zn. 33 Cdo 382/2018, kde se soud zabýval otázkou platnosti ujednání obchodních podmínek banky, ze kterého vyplynulo, že banka je oprávněna měnit výši svých poplatků v návaznosti na konkrétní skutečnosti, a soud tedy posoudil značně neurčité ujednání ve smlouvě za platné. Kategoricky žalovaný odmítl, že by uzavření Pojistné smlouvy mělo představovat jeho úmysl obohatit se na úkor žalobce. Žalovaný neměl ani nemohl mít jakoukoli možnost zjistit, že žalobce si není vědom všech pojistných podmínek či dokonce že s nimi nesouhlasí, neboť žalobce nikdy nerozporoval uzavření Pojistné smlouvy a ani nijak nenapadal pojistné podmínky či rozsah informací, které mu byly či měly být sděleny. K nemravnosti námitky promlčení pak žalovaný uvedl, že tuto nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy, neboť v předmětném případě nejsou žádné relevantní okolnosti svědčící pro takový závěr. Žalovaný nijak nebránila žalobci v uplatnění jeho práv, ani nijak nepřiměřeně (zejména lstivě, kupř. předstíraným vyjednáváním o smíru, narovnání apod.) žalobce od uplatnění jeho nároků nezrazovala. [příjmení] fakt, že žalovaný s žalobcem uzavřel Pojistnou smlouvu, nemůže závěr o nemravnosti uplatněné námitky odůvodnit. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem žalovaný pak navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

11. K podané žalobě žalobkyně se vyjádřil finanční arbitr tak, že žalobce ani žalovaný nepřednáší ničeho, s čím by se finanční arbitr již nevypořádal a zopakoval stručně své závěry uvedené v předmětném řízení.

12. S přihlédnutím k dikci § 250b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo vedeno společné řízení o žalobách obou účastníků, kdy žalovaný svou žalobu podal k soudu dne [datum] a byla zapsána pod sp. zn. [spisová značka] a žaloba žalobce byla zapsána pod sp. zn. [spisová značka]. Společné řízení bylo vedeno pod spisovou značkou přiřazenou dříve podané žalobě, tedy žalobě žalovaného.

13. K podání žalovaného ze dne [datum], kterou žalovaný vzala svou žalobu zpět, soud rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že řízení o žalobě žalovaného zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

14. Předmětem meritorního projednání věci tak zůstal nárok požadovaný žalobcem [celé jméno žalovaného] dle jeho žaloby z [datum].

15. Soud zastavil řízení o žalobě v té části, v níž se domáhal nahrazení [příjmení] v rozsahu výroku I., kterým finanční arbitr zastavil řízení o platnosti pojistné smlouvy v části úrazového pojištění.

16. Pokud finanční arbitr řízení o platnosti pojistné smlouvy v části úrazového pojištění podle § 14 písm. a) zákonu o finančním arbitru, s odůvodněním, že není oprávněn řešit platnost úrazového pojištění sjednaného pojistnou smlouvou a není ani příslušný rozhodnout o vydání pojistného, které slouží na úhradu úrazového pojištění, nedošlo pak ani k projednání a rozhodnutí o těchto částech návrhu žalobce, tedy k meritornímu rozhodnutí finančního arbitra. Podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 2 cit. ust. pak platí, že spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Odst. 3 cit. ust. stanoví, že jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Konečně pak podle odst. 4 cit. ust. pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon. Podle ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. pak platí, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Z právě uvedeného je zřejmé, že žalobu podle páté části o. s. ř. lze projednat pouze tehdy a v takovém rozsahu, existuje-li tu rozhodnutí správního orgánu o sporu nebo o jiné právní věci, tj. meritorní rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávních vztazích účastníků. Naopak, pokud tu takové rozhodnutí není, nelze se ani žalobou podanou podle páté části o. s. ř. věcně zabývat. Tak je tomu i v tomto případě, pokud žalobce podanou žalobou napadá výrok I. [příjmení] finančního arbitra, jímž však nebylo (věcně) rozhodnuto o sporu účastníků, nýbrž finanční arbitr naopak konstatoval, že není oprávněn tyto otázky řešit a řízení zastavil. Toto procesní (nikoli meritorní) rozhodnutí pak může být přezkoumáváno nikoli v řízení o žalobě podle páté části o. s. ř., nýbrž soudem ve správním soudnictví (srov. usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, sp. zn. Konf 22 [číslo] a na něj navazující ustálená rozhodovací praxe – kupř. usnesení sp. zn. Konf [číslo], Konf [číslo]). Soud proto postupoval podle ustanovení § 104b odst. 1 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalobce nyní může podat proti napadenému rozhodnutí finančního arbitra v rozsahu jeho výroků I. o částečném zastavení řízení u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení (§ 72 odst. 3 s. ř. s.).

17. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před Finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a dospěl k následujícím závěrům.

18. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Soud na tomto místě konstatuje, že vlastní dokazování nad rámec důkazů provedených Finančním arbitrem – až na dále popsané výjimky – neprováděl, neboť podle ustanovení § 250e odst. 2 o. s. ř. může soud vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Mezi účastníky přitom nebyl o skutkovém stavu věci spor, neshodli se toliko v jeho interpretaci a zejména právním posouzení. Podle věty druhé cit. ust. soud pouze zopakoval důkaz pojistnou smlouvou, doplňkovými a všeobecnými pojistnými podmínkami, výročními dopisy, přehledem zaplaceného pojistného, potvrzeními o provedení mimořádných výběrů, sděleními o aktuálním stavu účtu. Nad rámec těchto listin provedl důkaz též listinami nazvanými dohledový benchmark [číslo] z [datum], interní sdělení [číslo] [rok], úřední sdělení ČNB z [datum].

19. Účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu„ Životní pojištění PROFI invest“ [číslo] s počátkem pojištění [datum] na pojistnou dobu 33 let, a to na pojištění pro případ smrti nebo dožití, s ročním běžným pojistným ve výši 1 000 Kč (z toho 64 Kč činí pojistné za úrazové pojištění), sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti 10 000 Kč, s umístěním 40% běžného pojistného do Fondu vyváženého portfolia, s umístěním 10% běžného pojistného do Fondu ropného a energetického průmyslu, s umístěním 50% běžného pojistného do Fondu dynamického portfolia a s umístěním 100% mimořádného pojistného do Fondu vyváženého portfolia. Pojistná smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalobce), že při uzavření smlouvy převzal Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění a Doplňkové podmínky životního pojištění (pojistná smlouva [číslo]).

20. Podle bodu 2.3 doplňkových pojistných podmínek se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, bod 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. 1 bod 1. 6. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Ustanovení čl. 2 bod 1.1 a 1.2 stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalobkyně mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění (doplňkové pojistné podmínky).

21. Žalobce na běžné pojistné platil v době od [datum] do [datum] částku 1 000 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] částku 1 039 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] částku 1 086 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] částku 1 135 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] částku 1 191 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] částku 1 236 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] částku 4 900 Kč měsíčně, v době od [datum] do [datum] částku 500 Kč měsíčně.. Celkem tak žalobce žalovanému uhradil na pojistném 179 656 Kč. Naopak žalovaný žalobci k jeho žádostem vyplatil celkem 165 835 Kč (přehled placení pojistného, potvrzení o převodu mimořádného výběru, skutková zjištění finančního arbitra).

22. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jež vyústilo ve vydání [příjmení], žalobce podal [datum] (podstatný obsah spisu finančního arbitra).

23. Žalovaný v řízení uplatnil námitku promlčení nároků žalobce, neboť tyto nároky vyplývají z jednotlivě placených částek pojistného, přičemž návrh na vydání rozhodnutí finančního arbitra byl podán dne [datum], za nepromlčené pojistné lze tak s přihlédnutím k dvouleté, resp. tříleté, promlčecí době dle ust. §107 zákona č. 40/1964 Sb., považovat pojistné zaplacené v období od [datum]. Celkově zaplacené pojistné v tomto období dosahuje částky 129 454 Kč. Žalovaný pak v tomto období vyplatil žalobci částku 165 835 Kč, pročež žalovaný navrhl, aby byla celá žaloba zamítnuta.

24. K prokázání svých tvrzení žalobce navrhl provedení důkazu (řazeno dle časové posloupnosti) interním sdělením [číslo] [rok] z [datum], úředním sdělením ČNB [číslo] z [datum], dokumentem nazvaným Dohledový benchmark [číslo] z [datum], vybranými články z tisku v období let 2005 – 2010, anonymizovanými protokoly z různých řízení před finančním arbitrem, obsahující informaci finančního arbitra o předběžném právním názoru na řešení sporu uskutečněných v roce 2014 a výročními dopisy.

25. Z dokumentu nazvaného interní sdělení [číslo] 2005 soud zjistil, že jím jeden interní zaměstnanec žalovaného sděloval v roce 2005 dalším interním zaměstnancům žalovaného, jak postupovat v případě, že klient žádá vyplatit odkupné a jak klientovi vysvětlit, že výplata odkupného je pro něj nevýhodná a vyplatí se mu ve smlouvě pokračovat.

26. Z dokumentu nazvaného úřední sdělení ČNB z [datum] soud zjistil, že tímto sdělením vydaným v rámci působnosti dohledového orgánu v oblasti pojišťovnictví a částečně i dodržováním vybraných povinností vyplývajících ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ČNB upozornila na problematiku ryze formálního výkladu plnění informačních povinností s tím, že„ u pojistných smluv životního pojištění, zvláště pak u těch, kde je nositelem investičního rizika pojistník (tzv. investiční životní pojištění), ČNB i s ohledem na zákaz nekalých obchodních praktik očekává, že pojišťovny a pojišťovací zprostředkovatelé vezmou v úvahu nejen vhodný rozsah, názornost a způsob sdělování informací, ale také individuální situaci zájemců o uzavření pojistné smlouvy, zejména jejich finanční gramotnost (tj. schopnost porozumět, pochopit a vyhodnotit sdělované informace), věk, finanční možnosti, požadavky a potřeby, včetně investičních cyklů!“ Dále upozornila na to, že zájemce o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění musí být seznámen se všemi nákladovými parametry pojištění, a to nejen těmi, které jsou spojeny s uzavřením pojistné smlouvy, ale i těmi, které jdou nebo mohou jít k tíži pojistníka během trvání pojistné smlouvy, a dále se strukturou předepsaného pojistného, minimálně v členění na tyto položky: rizikové pojistné (v členění dle jednotlivých rizik), rezervotvorná složka pojistného, veškeré náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Za vhodnou strukturu informací považuje ČNB např. přehledné grafické znázornění nebo tabulku, aby bylo zjevné, jaká část z předepsaného pojistného připadá na úhradu nákladů spojených se vznikem a správou konkrétního pojištění a na jednotlivá rizika pojištění nebo připojištění, a dále jaká část tvoří rezervotvornou složku pojistného. Grafické znázornění nebo tabulka obsahuje dále informace o všech částkách snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů.

27. Z dokumentu nazvaného Dohledový benchmark [číslo] z [datum] soud zjistil, že ČNB vydala další doporučení ohledně způsobu informování potenciálních zákazníků žalovaného v oblasti pojištění, přičemž názory obsažené v této informaci vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, který je aplikován v dohledové praxi. Soud a případně i bankovní rada ČNB mohou zaujmout odlišný názor. Postup v souladu s informacemi v tomto materiálu však bude ČNB při výkonu dohledu nad finančním trhem považovat, v mezích okolností posuzování daného konkrétního případu, za postup v souladu s relevantními právními předpisy vztahujícími se k dané oblasti.

28. Z protokolů o jednání před finančním arbitrem soud zjistil, že v blíže nespecifikovaných případech arbitr účastníkům řízení v létě roku 2014 sdělil, že posuzované smlouvy o investičním životním pojištění jsou zřejmě neplatné.

29. Z výročních dopisů z [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný žalobci každoročně, vždy k výročí pojistné smlouvy, zasílala výroční dopis, ve kterém jej informovala o indexaci celkového měsíčního pojistného, o výši pojistné částky pro případ smrti pojištěného, dále o výši zaplaceného běžného pojistného, mimořádného pojistného, jakož i o výši výběrů. Dále jej informovala o počtu podílových jednotek v jednotlivých investičních fondech a výši kapitálové hodnoty pojištění.

30. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z tvrzení žalobce je zřejmé, že úmysl žalovaného bezdůvodně se obohatit dovozuje již ze skutečnosti, že se žalovaný neřídil dostatečně pokyny svého dohledového orgánu ohledně rozsahu poskytovaných informací při uzavírání pojistných smluv i v průběhu jejich trvání, byť mohly být pouze doporučujícího charakteru, a z této skutečnosti dovozuje srozumění žalovaného s tím, že pojistné smlouva může být neplatná a přesto nadále inkasoval pojistné. Tato tvrzení jsou pak prokazována dokumenty popsanými v odst. 25. až 29. výše a provedení výslechu navržených osob ke stejným skutečnostem považuje soud za nadbytečné. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že pokud mělo být od navrhovaných svědků obecně zjišťováno, jak byly v rámci organizační struktury žalovaného komunikovány pokyny regulátora či jak žalovaný při přípravě a správě pojistné smlouvy reagoval na pokyny z ČNB udílené v rámci dohledu nad oblastí pojišťovnictví a sdělení finančního arbitra o vadách pojistných smluv životního pojištění, tak si nelze představit, že by si ve vztahu k množství uzavřených pojistných smluv, mohli vybavit okolnosti uzavření pojistné smlouvy se žalobcem, s vědomím jejího uzavření jako neplatné smlouvy od samého počátku s úmyslem obohatit se na úkor žalobce.

31. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

32. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

33. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

34. Dle ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

35. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

36. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

37. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

38. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

39. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

40. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

41. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

42. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

43. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

44. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

45. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

46. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předmětná Pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V tomto případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z Doplňkových pojistných podmínek či jiných smluvních dokumentů. Pokud je v článku 1, bod 1 odst. 1.7 Doplňkových pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalovaný ve svém podání, o objektivně existující metody, které žalovaný obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon.

47. Pokud byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalobce dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 o.z. představující platby pojistného, přičemž soud zcela souhlasí s právním názorem finančního arbitra, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť. Současně však, s ohledem na mimořádný výběr, který žalobce učinil v souladu s pojistnou smlouvou ve dnech [datum] (částka 68 005 Kč), [datum] (částka 93 630 Kč) a [datum] (částka 4 200 Kč), vzniklo bezdůvodné obohacení i na straně žalobce.

48. Podle § 107 odst. 1 o.z. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

49. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, pak, dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalovaný ke dni podpisu pojistné smlouvy znal konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobce pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou (shodně též např. usnesení NSČR sp. zn. 28Cdo 2598/2020 z 24.11.2020). Proto bylo možné přiznat žalovanému bezdůvodné obohacení nejvýše za dva roky zpětně od podání návrhu finančnímu arbitrovi, tedy do dne [datum]. [příjmení] bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, za dva roky zpětně, by činila částku 102 039 Kč.

50. Stejné závěry pak lze aplikovat i na bezdůvodné obohacení žalobce z důvodu mimořádného výběru, neboť žalovaný zcela jistě též znal konkrétní obsah pojistné smlouvy a tedy i rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalovaný pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou. V tomto rozsahu jsou nepromlčena plnění z mimořádného výběru poskytnutý dne [datum] (částka 93 630 Kč) a [datum] (částka 4 200 Kč), celkem tedy 97 830 Kč.

51. Pouze nad rámec uvedeného soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobce, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalovaný měl jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalovaný se žalobcem uzavřel neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalovaného se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalobce v žalobě argumentoval, že úmysl žalovaného vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalovaného po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že tento považoval pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalobce rovněž pojistnou smlouvu uzavřel, ačkoli mu z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalovaný chtěl úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za zcela správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je částečně promlčen.

52. V posuzované věci, kdy nepromlčená část zaplaceného pojistného žalobcem činí 102 039 Kč a nepromlčené vyplacené pojistné plnění částku 97 830 Kč, činí vypořádání (zúčtování) ve smyslu ust. §457 o.z. částku 4 209 Kč ve prospěch žalobce. Pokud žalobce v této souvislosti namítá, že takto učiněné zúčtování je v rozporu s platnou judikaturou, a to usnesením NS ČR sp. zn. 29 Odo 52/2002, pak soud stejný názor nesdílí. Podle ust. §457 o.z. každý z účastníků neplatné smlouvy je povinen vrátit druhému vše, co podle této smlouvy dostal. Tato povinnost, která je synallagmatické povahy, podléhá promlčení dle ust. § 107 a násl. o.z. Z ust. §457 o.z. nijak nevyplývá, že posouzení promlčení je třeba provádět až k rozdílu vzájemně poskytnutých plnění, jak dovozuje žalobce. Uvedené nevyplývá ani z jím citovaného judikátu Nejvyššího soudu ČR, když tento otázku promlčení ve svém rozhodnutí nijak neposuzuje a pouze obecně dává návod, jak zúčtovat vzájemně poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy.

53. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR z edne 24.11.2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).

54. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, když ze všech vyjádření žalovaného např. reakcí na před žalobní výzvu jednoznačně vyplývalo, že žalovaný nárok žalobce neuznává a námitkou promlčení se bránil ještě před zahájením řízení. Placením pojistného žalobce vytvořil na pojistném kapitálovou hodnotu, která měla být oprávněné osobě vyplacena v případě pojistné události. S ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva kryla jak riziko smrti, tak i riziko dožití, bylo jisté, že žalovaný vyplatí z pojistné smlouvy pojistné plnění vždy. V případě platnosti pojistné smlouvy tedy nemohla nastat situace, kdy by si žalovaný mohl po právu zaplacené pojistné ponechat. Konečně žalobce ani netvrdil, že by žalovaný nebyl v případě pojistné události připraven plnit. Žalobce se tak mohl domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby.

55. Pokud pak žalobce nemravnost vznesené námitky promlčení dovozoval z toho, že Pojistná smlouva je neplatná a o této neplatnosti musel žalovaný vědět, i tento argument považuje zdejší soud za nepřiléhavý. Jak uvedl Nejvyšší soud, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat pouze z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Skutečnost, že se někdo vědomě bezdůvodně obohacuje, nemá samo o sobě vliv na fakt, zda následně vznesená námitka promlčení je či není v rozporu s dobrými mravy, když tato skutečnost může mít vliv pouze na délku promlčecí doby, pokud se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení. Navíc v daném případě bylo možno neplatnost Pojistné smlouvy dovodit ze samotného textu Pojistné smlouvy, resp. Doplňujících pojistných podmínek, které jsou její nedílnou součástí, jež byly žalobci známy, když v těchto byla jednoznačně uvedena vůle žalovaného strhávat si z kapitálové hodnoty pojištění počáteční a správní náklady, jež žalobce neznal, a rizikové pojistné, jehož výše nebyla určitě stanovena, nýbrž byla určena na základě technických zásad pojistitele, které však nebyly součástí Pojistné smlouvy.

56. Ze všech důvodů uvedených shora uvedených se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že v posuzované věci jde o případ, kdy by soud po zohlednění specifických okolností konkrétního sporu dospěl k závěru, že připuštění námitky promlčení by vedlo k neopodstatněnému vychýlení rovnováhy mezi účastníky smluvní vztahu způsobem, který by bylo nutno pokládat za nemravný.

57. Na závěr lze tedy uzavřít, že žalobce by měl nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 4 209 Kč, jelikož však finanční arbitr návrhu žalobce vyhověl v rozsahu vyšším (v částce 9 317 Kč), než bylo dovozeno soudem v tomto řízení, a uspokojil tak návrh navrhovatele nad rámec toho, k čemu došel soud, nezbývá než uzavřít, že žalobu, kterou žalobce požaduje změnit výroky I. - II. [příjmení] tak, že žádá přiznat částku ve výši 13 821 Kč s příslušenstvím je třeba pro nedůvodnost zamítnout.

58. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť proti totožnému nálezu finančního arbitra (ve znění rozhodnutí o námitkách) byla současně podána žaloba jak žalobcem, tak žalovaným, přičemž obě tato řízení byla spojena dle § 250b odst. 1 o s. ř. ke společnému projednání. Žalovaný však vzal svou žalobu dne [datum] zpět, přičemž v tomto rozsahu bylo následně řízení zastaveno usnesením ze dne 9.12.2021, č.j. 22 C 77/2020-67, které nabylo právní moci dne [datum]. Jelikož by tak žalovaný byl povinen hradit žalobci náklady řízení za úkony spojené s žalobou podanou žalobcem, kterou však tento před prvním jednáním ve věci vzal zpět, a současně by žalobce byl povinen hradit žalovanému náklady řízení ohledně žaloby podané žalobcem, která však byla tímto rozsudkem částečně zamítnuta, částečně zastavena, došel soud k závěru, že vzhledem k tomu, že ani jedna ze stran nebyla se svou žalobou úspěšná, nemá nárok na náhradu nákladů řízení žádná z nich.