22 C 78/2022-181

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Chládka a přísedících Josefa Hahna a Ing. Jaromíra Hůly ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o zaplacení 166 686 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení 166 686 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 64 640 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na náhradě nákladů řízení státu částku 1 421,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 166 686 Kč s příslušenstvím v podobě z úroku z prodlení uvedeným ve výroku rozsudku. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015 ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 2. 2016 a dodatku č. 2 ze dne 23. 2. 2018 a dne 1. 7. 2016 uzavřené dohody o konkurenční doložce, když žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici technika STK a v konkurenční dohodě se žalovaný zavázal, že se po dobu jednoho roku zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalobkyně v době uzavření konkurenční doložky, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, při sjednané smluvní pokutě v případě, že ze strany žalovaného jako zaměstnance, dojde k porušení povinnosti dodržet konkurenční doložku s tím, že výše smluvní pokuty činí šestinásobek průměrného měsíčního výdělku. Žalovaný ukončil pracovní poměr u žalobkyně výpovědí ze dne 16. 8. 2021 a žalobkyně se následně ke svému dotazu od Ministerstva dopravy ČR dne 2. 12. 2021 dozvěděla, že žalovaný pracuje jako technik na STK u provozovatele v [anonymizováno] kraji od 1. 11. 2021, u společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], která provozuje STK ve městech [obec], [obec] a [obec] [anonymizováno], jak žalobkyně dále zjistila. Ze strany žalovaného tak došlo k porušení konkurenční doložky a proto má žalobkyně nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 166 686 Kč (šestinásobek průměrného měsíčního platu), když žalobkyně řádně povinnosti z dohody o konkurenční doložce vůči žalovanému plnila, neboť mu hradila přiměřené peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku. Žalobkyně též poukazovala na náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace žalovaného, které v žalobě vyčíslila, na čemž projektovala ztrátu při odchodu žalovaného k jinému zaměstnavateli.

2. Soud vyzval žalobkyni po zahájení jednání ve věci výzvou ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen„ o. s. ř.”, aby doplnila svou žalobu o právně významná tvrzení, s jakými s informacemi, poznatky a dokumenty zvláštní povahy, které by mohly být pro konkurenci využitelné a jejichž zveřejnění či využití by mohlo žalobkyni přivodit škodu, mohl žalovaný při svém pracovním poměru přijít do styku, resp. jak mohl tyto využít u nového zaměstnavatele, a aby k těmto tvrzením označila a předložila soudu důkazy. Soud zároveň poučil žalobkyni, že uvedené je podstatné pro posouzení platnosti konkurenční doložky, tedy jestli bylo možné od žalovaného jako zaměstnance spravedlivě požadovat uzavření konkurenční doložky, přičemž toto posouzení může mít významný vliv na úspěch žalobkyně ve věci.

3. Žalobkyně k výzvě soudu svou žalobu doplnila tak, že při provádění technických prohlídek a kontrol emisí je skutečně předepsán postup právními předpisy, tedy pracovní postup žalovaného by se při výkonu práce neměl v hlavních směrech lišit od jiných techniků při provádění prohlídek, nicméně technik STK přichází při výkonu své práce do kontaktu se zákazníky žalobkyně a informace o nich má k dispozici z dokladů předkládaných při technické prohlídce i systému Ministerstva dopravy a disponuje též informacemi o podnikání žalobkyně, které je konkurenčně zneužitelné. Zákazníky žalobkyně nejsou pouze osoby, které jsou uvedeny na dokladech, které měl žalovaný při provádění technických prohlídek k dispozici. Při provádění technických prohlídek je běžné, že o technické prohlídky nežádají jenom individuální zákazníci, ale existují zákazníci, kteří zajišťují technické prohlídky ve velkém množství, např. pro větší společnosti, které mají více vozidel nebo pro velké množství individuálních zákazníků, kteří se rozhodnou služeb těchto společností využít. Důvody jsou především ty, aby vozidla byla řádně připravena na STK, často jsou těmito velkými zákazníky autoservisy a provedení technické prohlídky vozidle nabízejí jako doplňkovou službu tam, kde zjistí, že datum technické prohlídky prochází. O technické prohlídce pak s STK komunikuje odborník na vozidla a pro vlastníka či provozovatele vozidla, které technickou prohlídku potřebuje je přínosem i časová úspora, pokud prohlídku pro více vozidel vyřizuje hromadně jedna osoba a zákazník nemusí na průběh technické kontroly trávit čas čekáním a řešit technické záležitosti, které s technickými prohlídkami souvisejí. Žalobkyně má velké zákazníky, kteří tvoří obchodně i 50 % objemu finančního objemu zakázek a tito velcí zákazníci jsou jednotlivým technikům nejen známi, ale přímo s nimi spolupracují. Se zákazníky vstupuje technik STK do přímého kontaktu nejen proto, že zákazník má právo se účastnit průběhu technické prohlídky, aby byl přímo informován, a technik STK také běžně sděluje závady, které je třeba odstranit osobně přítomnému zákazníkovi. Liší se též postupy jednotlivých STK i při právními předpisy předepsaných postupech provádění STK. Každá lidská práce je individuální a také pracovní postupy u každého podnikatele jsou jiné. Jako příklad je možné poukázat na opravu vozidla, ke které existuje manuál od výrobce, ale přesto autoservisy mohou mít odlišnou praxi při provádění oprav. Žalobkyně se snaží v rámci svého obchodního přístupu k zákazníkům postupovat rozdílně od jiných STK. Zákazníci mají u žalobkyně možnost depozitního ukládání velkých technických průkazů, aby bylo jejich využívání při technických prohlídkách snadnější a např. nedocházelo k jejich ztrátám. Pravidlem také je, že technické kontroly se u žalobkyně vždy dokončují a nepřerušují se, i když se délka provádění protáhne mimo pracovní dobu nebo do dalšího dne. Každý podnikatel i žalobkyně, pracuje jinak a má právo si chránit své pracovní postupy a přístup k zákazníkům a převzetí těchto postupů a praxe je způsobilé přivodit žalobkyni škodu. Rozsah informací, které z výkonu svého pracovního poměru žalovaného u žalobkyně měl, žalovanému tedy jednoznačně umožňuje jejich zneužití konkurenční STK.

4. Žalovaný s žalobou od počátku nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že absolvoval kurz technika STK v období 2. 2. 2015 do 20. 2. 2015, úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku před komisí Ministerstva dopravy ČR a stal se tak způsobilým k provádění technické prohlídky - prohlídek vozidel na celém území ČR, když získal profesní osvědčení kontrolního technika od Ministerstva dopravy ČR. Jako technik STK nastoupil do zaměstnání u žalobkyně a v tomto druhu práce zde působil až do skončení pracovního poměru. Při výkonu práce u žalobkyně ve funkci kontrolního technika STK byl žalovaný zejména povinen se řídit zák. č. 56/2001 Sb., o provozu vozidel na pozemních komunikací a stejně tak žalobkyně při provozování STK byla povinna tuto provozovat zejména v souladu s citovaným zákonem a v souladu s podmínkami správního rozhodnutí, které bylo vydáno k žádosti žalobkyně o povolení STK zřídit a provozovat. Žalovaný, tak jako všichni kontrolní technici zaměstnaní u žalobkyně, měl k ruce svůj počítač s údaji potřebnými pro výkon své profese. Technici v žádném případě neměli přístup k jakýmkoliv databázím žalobkyně, a know-how neměli od žalované, ale z proškolení a právních předpisů. Žalovaný se domnívá, že všechny informace žalobkyně, které lze označit za obchodní tajemství a profesní databázi, je žalobkyně povinna chránit před nahlížením ať z ohledu na osobní údaje, tak údaje o vozidlech přistavených k opravě i plateb za služby v STK žalobkyně. Databáze klientů, obchodních partnerů i jiná firemní dokumentace byly v prostorách, kde je žalovaná prostřednictvím svých administrativních pracovníků zakládali, využívali a spravovali. Žalovaný pak má za to, že konkurenční doložky, které jeho a další zaměstnance přiměla uzavřít, neměly za účel ochránit žalobkyni ve smyslu § 310 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ale že se jednalo ze strany žalobkyně o krok, který by omezil zaměstnance ve snaze změnit zaměstnavatele z důvodů nákladů vynaložených na prohlubování kvalifikace svých zaměstnanců, a proto má žalovaný uzavření takových konkurenčních doložek za nemravné. Žalovaný dále namítal, že jeho pracovní poměr byl uzavřen nejprve na dobu určitou od 2. 3. 2015 do 1. 3. 2016, dále na dobu určitou od 2. 3. 2016 do 28. 2. 2018 a naposledy na dobu neurčitou 23. 2. 2018, když se jednalo o samostatné pracovní smlouvy nikoliv dodatky pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015 a v těchto navazujících pracovních poměrech nebyla konkurenční doložka sjednána, resp. po sjednání samostatné konkurenční dohody ze dne 1. 7. 2016 byla uzavřena nová pracovní smlouva, ve které nebyla konkurenční doložka sjednávána, tedy taková doložka nebyla k datu ukončení pracovního poměru sjednána.

5. Mezi účastníky shledal soud na základě jejich písemných vyjádření a stanovisek sdělených při jednání nesporným, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici kontrolní technik stanice technické kontroly ke dni 23. 2. 2018 na pracovní poměr na dobu neurčitou. Dne 1. 7. 2016 žalobkyně s žalovaným uzavřela dohodu o konkurenční doložce, jak je založena ve spise na (na č. l. 14 a 31). Peněžité vyrovnání za dodržení doložky bylo sjednáno jako polovina průměrného výdělku žalovaného, vypláceného mu po dobu jejího trvání (jednoho roku), za nedodržení doložky byla sjednána smluvní pokuta ve výši šestinásobku průměrného výdělku žalovaného (tj. ekvivalentní částka). Žalovaný ukončil pracovní poměr u žalobkyně výpovědí ze dne 16. 8. 2021, a ten tak skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby ke dni 31. 10. 2021. Žalobkyně platí žalovanému vyrovnání za uzavřenou konkurenční doložku a žalovaný tuto částku po celou dobu zasílá žalobkyni zpět na účet. Žalovaný od 1. 11. 2021 pracuje jako technik STK u zaměstnavatele [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], na pracovišti v [obec]. Soud vzal mezi účastníky nesporná tvrzení, tedy shodně tvrzené skutečnosti účastníků za své ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.

6. Mezi účastníky tak zůstalo především sporné, zda byla část pracovního poměru, upravená dohodu o konkurenční doložce ze dne 1. 7. 2016, následně opět upravena dodatkem č. 2 pracovní smlouvy ze dne 23. 2. 2018 tak, že konkurenční doložka se nesjednává, resp. zda byl tímto dodatkem založen nový pracovní poměr bez sjednané konkurenční doložky, a dále, zda je působení žalovaného u nového zaměstnavatele porušením sjednané konkurenční doložky, či zda je sjednaná konkurenční doložka platná. Zejména k vyřešení těchto sporných otázek pak soud vedl dokazování následujícími důkazními prostředky.

7. K ve věci vystupujícím právnickým osobám soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 7. 3. 2022 (na č. l. 6), že žalobkyně je českou společností s ručením omezeným, se sídlem uvedeným v záhlaví rozsudku, jejímž předmětem podnikání je v současnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Společníky žalobkyně jsou [jméno] [příjmení], [datum narození], a [příjmení] [příjmení], [datum narození], kteří jsou též jedinými jednateli žalobkyně, oprávněnými jednat za žalobkyni každý samostatně. [právnická osoba], [IČO], jak soud zjistil z jejího výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 3. 2022 a ze dne 1. 5. 2022 (na č. l. 11-12, 30), je českou společností s ručením omezeným, se sídlem [adresa], jejímž předmětem podnikání je v současnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob, a jejímž jediným společníkem a jednatelem je pan [příjmení] [příjmení], [datum narození]. Obě společnosti měly dle výpisů dříve evidovaný též předmět podnikání směřující k provádění technických prohlídek silničních vozidel, který již po změně legislativy není v předmětech činnosti výslovně uváděn a této činnosti se věnují do současnosti, jak soud zjistil též mj. z provedených svědeckých výpovědí a účastnické výpovědi žalovaného (viz zjištění z výslechů svědků a žalovaného dále). [právnická osoba], pak provozuje stanice technické kontroly (dále též jen„ STK“) na pobočkách v obcích [obec], [obec], [obec] [anonymizováno] a [obec], jak soud zjistil ze snímku webových stránek společnosti [právnická osoba] (na č. l. 13), a dále z provedených výslechů (viz dále), přičemž do STK v [obec] k datu pořízení snímku dle těchto zjištění k datu jeho pořízení též poptávala technika STK.

8. K pracovnímu poměru žalovaného u žalobkyně z provedeného dokazování nad rámec shodných tvrzení účastníků soud zjistil z pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015 (na č. l. 7-8), že tato založila pracovní poměr žalovaného u žalobkyně na pracovní pozici kontrolní technik STK v místě výkonu práce v [obec], a to na dobu určitou od 2. 3. 2015 do 1. 3. 2016 (bod 2. smlouvy) se zkušební lhůtou na 3 měsíce (bod 3. smlouvy). Výpovědní doba byla sjednána jako dvouměsíční. Pracovní smlouva byla sepsána v obvyklém formátu a obvyklým obsahem a podepsána účastníky dne 2. 3. 2015. Z listiny označené jako„ PRACOVNÍ SMLOUVA - DODATEK Č. 1“ ze dne 15. 2. 2016 (na č. l. 9) soud zjistil, že se jedná o dodatek k pracovní smlouvě ze dne 2. 3. 2015, když se v listině uvádí pod bodem 4., že:„ Tímto dodatkem se mění ustanovení č. 2 a 3 pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015, ostatní ustanovení zůstávají nezměněna“. Tomu pak odpovídá v bodě 2. údaj, že pracovní poměr se sjednává na dobu určitou od 2. 3. 2016 do 28. 2. 2018 a v bodě 3. údaj, že pracovní poměr se sjednává bez zkušební doby. Obdobně pak soud z listiny označené jako„ PRACOVNÍ SMLOUVA - DODATEK Č. 2“ ze dne 23. 2. 2018 (na č. l. 10) zjistil, že se jedná o dodatek k pracovní smlouvě ze dne 2. 3. 2015, když se v listině uvádí pod bodem 4., že:„ Tímto dodatkem se mění ustanovení č. 2 a 3 pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015, ostatní ustanovení zůstávají nezměněna“. Tomu pak odpovídá v bodě 2. údaj, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou a v bodě 3. údaj, že pracovní poměr se sjednává bez zkušební doby. Oba dodatky pak byly uzavřeny s uvedenou datací ve zjevně formulářovém znění, formuláře pro pracovní smlouvu, avšak s ohledem na shora uvedené soud nemá pochyb, že se jedná v tomto případě právě pouze o dodatky původní pracovní smlouvy s cílem prodloužení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně, bez ohledu na další nevyužité body„ formuláře dodatků“, jak ostatně dále soud ověřil výslechem žalovaného a svědků (viz skutečnosti zjištěné výslechy dále), když účastníci připojili pod dodatky pracovní smlouvy své podpisy. Pracovní poměr byl pak ukončen výpovědí zaměstnance, jak soud ověřil z výpovědi z pracovního poměru žalovaného ze dne 16. 8. 2021 (na č. l. 97), a to bez udání konkrétního důvodu a skončil uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 10. 2021 (jak je mezi účastníky nesporné).

9. Ze shora uvedeného vzal tedy soud za prokázané, že pracovní poměr žalovaného jako kontrolního technika STK u žalobkyně v [obec] trval od 2. 3. 2015 do 31. 10. 2021, přičemž s ohledem na projevený úmysl stran soud neshledal relevantní námitku žalovaného, že se nejednalo o jeden pracovní poměr, ale o řetězení na sebe navazujících pracovních poměrů, když i žalovaný sám posuzoval pracovní poměr jako trvající po celou uvedenou dobu, jak uvedl dále ve své výpovědi (viz skutečnosti zjištěné účastnickým výslechem žalovaného dále). Rovněž soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že dodatky pracovní smlouvy rušily uzavřenou konkurenční doložku (viz dále), a to právě opět s ohledem na jasně projevenou vůli měnit dodatky právě pouze dobu trvání pracovního poměru a sjednanou zkušební dobu.

10. Z konkurenční doložky ze dne 1. 7. 2016 (na č. l. 14, 31) soud zjistil, že touto účastníci upravili pracovní poměr žalovaného u žalobkyně, jak je její uzavření a znění mezi účastny nesporné, přičemž práva a povinnosti byly upraveny konkrétně následovně:„ Vzhledem k tomu, že zaměstnanec pracoval s databázemi klientů a obchodních partnerů a jinou firemní dokumentací, jejíž existence a utajení je podmínkou udržení se zaměstnavatele na trhu mezi konkurenčními společnostmi, a dále při práci využíval zkušenosti zaměstnavatele a dalších zaměstnanců, dohodli se zaměstnanec a zaměstnavatel, že zaměstnanec nesmí po dobu jednoho roku počínaje dnem následujícím po dni skončení pracovního poměru mezi nimi pro jiného zaměstnavatele nebo jinou osobu, která je se zaměstnavatelem v hospodářském styku nebo se kterou udržuje zaměstnavatel obchodní styky nebo na vlastní účet (a) přímo nebo zprostředkovaně vykonávat činnost, která byla ke dni skončení pracovního poměru předmětem činnosti zaměstnavatele, zejména činnost související s prováděním technických kontrol a prohlídek, nebo (b) přímo nebo zprostředkovaně vykonávat jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele, zejména činnost provozování stanice technické kontroly, a to ať již by měla být uvedená činnost vykonávána úplatně či bezúplatně, na základě pracovního nebo obdobného poměru, obchodní nebo jiné smlouvy či bezesmluvně nebo jako činnost statutárního orgánu nebo společníka obchodní společnosti, člena sdružení, tichého společníka, člena orgánu obchodní společnosti nebo jiné osoby. Toto omezení se vztahuje i na činnost pro dceřiné společnosti dotčených osob a jiné osoby v rámci podnikatelských seskupení s dotčenými osobami. Činnost podrobenou zákazu konkurence po skončení pracovního poměru nesmí zaměstnanec vykonávat po dobu 1 roku počínaje dnem následujícím po dni skončení pracovního poměru na území České republiky. Pracovní činností dotčenou zákazem konkurence se rozumí činnost v pracovním nebo obdobném nebo jiném poměru, která by se na základě sjednané nebo Skutečně vykonávané práce jakkoliv přímo či nepřímo týkala činnosti zaměstnavatele…“. Za dodržení konkurenční doložky pak účastníci sjednali peněžité vyrovnání vyplácené žalovanému za každý měsíc plnění závazku ve výši poloviny příslušného průměrného výdělku ke dni skončení pracovního poměru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku, příslušnému ke dni skončení pracovního poměru, a to pro případ porušení zákazu dle konkurenční doložky žalovaným, se splatností na výzvu zaměstnavatele do 30 dnů ode dne doručení výzvy k jejímu zaplacení zaměstnanci.

11. Ze sdělení Ministerstva dopravy ČR ze dne 2. 12. 2021 (na č. l. 18) pak soud zjistil, že tímto popsaný správní orgán sdělil jednateli žalobkyně, že technici žalovaný a [celé jméno svědka], [datum narození] (dále též vyslechnut jako svědek), vykazují činnost jako technici STK od 1. 11. 2021 u stejného provozovatele STK v Ústeckém kraji.

12. Z uplatnění nároků z konkurenční doložky ze dne 22. 12. 2021 včetně obálky (na č. l. 16-17), jak je jeho doručení žalovanému mezi účastníky nesporné, pak soud zjistil, že tímto žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení 166 686 Kč do 15. 1. 2022, jako smluvní pokuty za porušení konkurenční doložky (viz shora) tím, že žalovaný začal jako technik STK od 1. 11. 2022 u společnosti [právnická osoba] Vedle odůvodnění tohoto nároku ještě žalobkyně uvedla náklady, které vynaložila na zvyšování kvalifikace žalovaného za trvání jeho pracovního poměru u žalobkyně a jeho jednání označila za amorální. Pro případ, že žalovaný k výzvě žalobkyně smluvní pokutu nezaplatí byla připojena doložka, že žalobkyně se bude jejího zaplacení domáhat u soudu, včetně náhrady nákladů soudního uplatnění.

13. K osobě žalovaného a jeho pracovnímu poměru u žalobkyně pak soud dále z předložených důkazů zjistil z potvrzení o evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 27.2.2015 (na č. l. 36), že ten byl v době od 1. 7. 2014 do 1. 3. 2015 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, při které mu byla v období od 1. 7. 2014 do 30. 11. 2014 poskytována podpora v nezaměstnanosti, přičemž mu nebyla poskytnuta podpora při rekvalifikaci. Dále, že žalovaný absolvoval v období od 2. 2. 2015 do 20. 2. 2015 u Ministerstva dopravy ČR základní kurz pro kontrolní techniky stanic technické kontroly v České republice, vykonal úspěšně závěrečnou zkoušku před zkušební komisí a je na základě toho odborně způsobilý k provádění technické prohlídky vozidel ve stanici technické kontroly na území České republiky pro vymezené kategorie silničních vozidel, jejichž technické prohlídky je kontrolní technik oprávněn provádět, jak soud zjistil z profesního osvědčení kontrolního technika (žalovaného) ze dne 29.6.2021 (na č. l. 35). Z toho soud dále zjistil, že žalovaný byl v tomto oprávnění dne 29. 6. 2021 přezkoušen, přičemž osvědčení je platné do 22. 2. 2024 a dále dle prodloužení osvědčení. Průměrný výdělek žalovaného činil k datu ukončení jeho pracovního poměru (31. 10. 2021) 164,89 Kč/hod, jak soud zjistil z potvrzení o průměrném výdělku žalovaného ze dne 1. 3. 2022 (na č. l. 15) a kopií výplatnic za měsíce květen, červen, červenec, srpen a září 2021 (na č. l. 92). Z potvrzení pro účely soudního řízení ze dne 30. 5. 2022 (na č. l. 89) a soupisu nákladů (na č. l. 90) soud zjistil, že žalobkyně uhradila za dobu trvání jeho pracovního poměru v souvislosti se školeními, cestovným, stravným, nocležným, řidičskými oprávněními, poplatky apod. náklady v částce 50 060 Kč. Žalovaný pak dle výpisů z účtu žalovaného za 12/21, 01 až 05/ 2022 (na č. l. 93, 93 p. v.) po uvedené období přijímal platby ve výši 10 277 Kč měsíčně (6x) s poznámkou B. K. syn centrum s.r. Příchozí úhrada – výplata konkurenční doložky, když tyto byly následně obratem vraceny na účet plátce jako neoprávněná platba.

14. K provozu žalobkyně na úseku STK a k jejímu provádění pak soud z předložených listinných důkazů zjistil z dopisu„ popis příčin a návrh opatření ke zlepšení personální situace“ ze dne 16. 8. 2021 (na č. l. 57, 166), jak byl posléze založen též s předloženým e-mailem z 22. 8. 2021, že tímto dopisem se pan [celé jméno svědka] (dále též vyslechnut jako svědek) obrátil e-mailem na všechny zainteresované osoby, mající zájem na dalším fungování žalobkyně a společnosti [právnická osoba], a to v návaznosti na podané výpovědi žalovaného a pana [celé jméno svědka], který podal výpověď ve shodný den a v obdobném obsahu jako žalovaný (jak soud ověřil z jeho výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 8. 2021 na č. l. 96). V dopise pak pan [celé jméno svědka] shrnul příčiny situace a problémy žalobkyně, když za ně ve stručnosti označil jednání jednatele, pana [jméno] [příjmení], se zaměstnanci, které má podíl na vysoké fluktuaci zaměstnanců a zhoršení jejich psychického stavu, aniž by si připouštěl vlastní chyby, přičemž nedojde-li dle dopisu k nápravě, nelze očekávat stabilizaci personálního stavu, ale naopak hrozí další odchody zaměstnanců. Na dopis pak reagoval druhý z jednatelů žalobkyně, další rekce adresátů (z celkem osmi uvedených ve zprávě se kterou byl dopis odesílán) nebyly soudem zjištěny.

15. Dále z potvrzení pro účely soudního řízení ze dne 30. 5. 2022 (na č. l. 67), vypracovaného panem [jméno] [příjmení], [datum narození], provozním ředitelem žalobkyně, na pokyn žalobkyně pro toto soudní řízení a přehledů podle dnů pro hromadné zákazníky za období roku 2021 (12 měsíců) a období od ledna do května roku 2022 (5 měsíců) (na č. l. 68-78) soud zjistil poměr zakázek v těchto obdobích v případě zákazníka [jméno] [příjmení] 470:2; zákazníka [jméno] [příjmení] 169:0; zákazníka [jméno] [příjmení] 381:0, zákazníka [právnická osoba] 224:52, zákazníka [jméno] [příjmení] 304:

0. Z přehledů se dále podává, že nebyly vypracovány pro žádné konkrétní středisko, ale pro firmu [právnická osoba], když se má jednat o kompletní údaje evidované k těmto konkrétním zákazníkům, jelikož v jiném období než od 1. 10. nedošlo k ukončení spolupráce s tolika zákazníků, přičemž nedošlo k jakémukoliv ukončení uzavřených smluv z jejich strany.

16. Z potvrzení pro účely soudního řízení ze dne 30. 5. 2022 (na č. l. 78) a přiložených sestav za období od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2022 (na č. l. 79-88), jak byly opětovně předloženy v čitelném formátu (na č. l. 111-131), když se jedná o potvrzení a sestavy vytvořené na pokyn žalobkyně pro účely tohoto řízení panem [celé jméno svědka], [datum narození] (dále vyslechnut též jako svědek), který poskytuje žalobkyni IT služby a v rámci toho zpracovává pro žalobkyni i data žalobkyně a společnosti [právnická osoba] o zákaznících, že tyto obsahují informace o jednotlivých zakázkách za uvedené období s označením informace o dokladu, název zákazníka, poskytnuté služby a označení technika, který službu poskytoval. Konkrétně pro řešenou věc ze sestav soud zjistil pouze toliko, že žalovaný spolu s dalšími techniky STK poskytoval v rámci činnosti pro žalobkyni v uvedeném období služby STK, a to jak zákazníkům konkrétně identifikovaným, tak zákazníkům neidentifikovaným, když z přehledu neplyne žádná zjevná dysbalance v provádění služeb mezi zaměstnanci žalobkyně ani mezi jejími konkrétními zaměstnanci. Jak sám autor potvrzení přiznává v průvodním dopise ze dne 18. 7. 2022, takto získaná data nemusejí mít přímou relevanci ve vztahu k soudnímu sporu. Z poskytnutých přehledů nicméně ještě soud zjistil, že žalobkyně obsluhuje svými službami řádově větší počet pravidelných identifikovaných zákazníků, než byli uvedeni v potvrzení ze dne 30. 5. 2022 (na č. l. 67) a jeho přílohách, a dále že stornování jednotlivých zakázek není v praxi u žalobkyně zcela zřídkavým jevem.

17. Z technického průkazu (na č. l. 61-62) soud pro řešenou věc zjistil, že tento obsahuje údaje o vlastníkovi, případně též provozovateli, a to jeho název/jméno, IČO/RČ a tam evidované sídlo či adresu bydliště, a dále informace o vozidle a jeho technické způsobilosti, když obdobné údaje obsahuje též osvědčení o registraci vozidla, viz předložené (na č. l. 63), a protokoly o technické a emisní kontrole, viz předložený protokol č. CZ [číslo] o technické prohlídce ze dne 13. 5. 2022 (na č. l. 64) a protokol č. CZ [číslo] o měření emisí vozidla se zážehovým motorem s řízeným systémem s OBD ze dne 13. 5. 2022 (na č. l. 65), které navíc obsahují informace o výsledcích kontroly. Z protokolů soud dále zjistil, že STK provádí žalobkyně a měření emisí vozidla provádí společnost [právnická osoba], která jej též vyúčtovává, jak soud ověřil z faktury – daňového dokladu č. FVEM [číslo] 2022 ze dne 13. 5. 2022, včetně dokladu o pokladním příjmu (na č. l. 66).

18. Soud dále provedl výslech současných a bývalých zaměstnanců žalobkyně.

19. K osobě svědka [celé jméno svědka], vztahu svědka k osobám účastníkům a projednávané věci soud jeho výslechem zjistil, že se jedná o zaměstnance žalobkyně na pozici kontrolního technika STK, kde k datu výslechu působil přibližně měsíc, když předtím od roku 2019 byl u žalobkyně zaměstnaný jako emisní technik, resp. v té době byl zaměstnaný společností [právnická osoba], která dělá emisní kontroly. Žalovaného zná jako kolegu, byť po většinu času pracovali v různých halách, takže spolu moc do kontaktu nepřišli.

20. K věci samé soud výslechem svědka zjistil, že žalovaný od žalobkyně odešel, když podal výpověď, ale důvod nebyl svědkovi znám. Od žalobkyně odešlo více techniků STK, zhruba 4 až 5 techniků STK, důvod nebyl svědkovi znám.

21. U žalobkyně podepisoval svědek konkurenční doložku, asi měsíc před svým výslechem, když přestupoval z jedné společnosti do druhé. Obsahem bylo, že pokud odejde ze zaměstnání, tak nemůže vykonávat stejnou profesi.

22. Jako technik STK vykonává svědek kontrolu osobních vozidel. Průběh kontroly spočívá v tom, že si vezme zakázku, kde je obsažený velký technický průkaz, malý technický průkaz, osvědčení o registraci, dále si vezme vozidlo, nebo požádá zákazníka a přihlásí se přes mobilní aplikaci na čarový kód toho záznamu v záznamníku a provádí vlastní kontrolu. Pokud tam je zákazník přítomen, tak s ním je v kontaktu, musí ho upozornit a vyrozumět, pokud najde nějakou závadu a popřípadě zákazníkovi závadu ukáže, jiný kontakt se zákazníky nemá. Vždy se snaží, aby byl zákazník se vším zcela obeznámen. Zákazníka osobně nepřijímá, přijímají ho kolegyně, které jsou na příjmu zakázek, aktuálně jsou tam tři kolegyně, [jméno], [anonymizováno], a paní [jméno] [příjmení].

23. Příjem zakázek funguje tak, že přijde zákazník do kanceláře příjmu zakázek, kde se technici STK nepohybují, kolegyně zadá vozidlo do systému, dále zakázka putuje k nim na okýnko a technik přijde pro zakázky, zakázky se přesunou na STK, kde mají foch, tam si berou zakázky podle číselné hierarchie podle toho, která je na řadě. Může se stát, že si technik vybere konkrétního zákazníka, vozidlo, na které bude dělat technickou, ale pokud se to stane, protože i svědkovi osobně se to stalo, že tam byly přehozené zakázky, tak si vzal tu první, ale většinou se stane to, že ti zákazníci si hned ztěžují, protože zákazníci, kteří venku stojí, to vidí, že ten přijel před ním, nebo po něm a jde na řadu. Zakázky si tak přebírají v tom pořadí, v jakém přijdou zákazníci, už jenom kvůli těm zákazníkům, bere se to vždy od kraje, kdo tam je, které auto tam je, aby nedošlo právě k té komplikaci se zákazníkem, aby si pak nestěžoval, a oni se musejí starat o zákazníka. Záleží na tom, jestli tam je tzv. auto s klíči, to nemusí být jen firma, ale i zákazník, který na to nechce čekat třeba 4 hodiny, tak ho tam nechá a pak jsou zákazníci, kteří stojí u toho auta a ti zákazníci mají přednost. Technici STK si tak berou auto po autě, u toho zákazník není. Svědek se osobně nesetkal s tím, že by si před zahájením technické prohlídky vyměnil na žádost jiného technika auto s ním, nebo něco podobného. Zakázka by vždy měla být dokončena, když zákazníci čekají u auta, tak se vždy dokončí. Stalo se též, že tam zůstala auta s klíči velkých firem, u kterých se zakázky stornovaly na konci pracovního dne, případně se dodělávaly, bylo jich tam moc a už se to nestíhalo. Zakázky se stornovaly, pokud se nestihly. Druhý den ráno se hned auta zadávala znovu a hned ráno se udělala. V zákoně není specifikovaný čas, ale technik musí provést veškeré úkony prohlídky, nemůže udělat prohlídku za 10 minut, u osobního vozidla je to cca 30-45 minut, možnost přerušení je pouze pokud to vozidlo má zásadní závadu, nebo nejde nastartovat, dá se tak kontrola přerušit pro technickou závadu. Trvání zakázky ovlivňuje též typ poskytované služby (prohlídky) a v průměru za den udělá asi 15 prohlídek, ale jsou v tom rozdíly, může jich stihnout například pouze 11 v závislosti na uvedeném.

24. Jako technik STK má svědek veškeré prostředky, které jsou potřeba, jako je počítač, mobilní telefon, přístroje k tomu určené, aby se prohlídka provedla. Má firemní počítač, který je umístěn v sídle žalobkyně, v místě výkonu práce. V počítači má přístup jen pouze do systému zadávání technických prohlídek, kde se nacházejí pouze vozidla. Databázi zákazníků v tom systému k dispozici nemá.

25. K žalobkyni jezdí zákazníci, kteří jezdí opakovaně, nebo vozí na technické prohlídky více vozidel a svědek je schopný je odlišit od jiných a identifikovat je. Mezi větší zákazníky patří [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno], [ulice] podnik [územní celek]. [příjmení] [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] svědek zná pouze ze zakázek, ale osobně je nezná, je to to samé jako [anonymizováno], [příjmení] a jako dopravní podnik [územní celek]. Osobně zná jen pana [příjmení], protože se ním chodil do školy. Kromě vlastní kontroly se zákazníky v kontaktu není, jen se třeba pozdraví, řeknou si pár vět, ale to je asi vše. Kontakty na zákazníky nejsou k dispozici ani v jeho počítačovém systému.

26. Technici STK jezdí pravidelně po třech letech na školení, bezpečnost práce je každý rok. Jednou za tři roky musí obhajovat pozici kontrolního technika STK. Pro to, aby vykonával práci, jako technik STK musí být vyučen v oboru a musí mít tři roky praxi jako automechanik. Musel skládat zkoušku a musel jet na školení kontrolního technika STK na 5 týdnů, poté musel splnit zkoušku ústní, písemnou a praktickou. Zkouška se týká odbornosti kontrolního technika, aby mohl provádět činnost kontrolního technika. Školení a zkoušku svědkovi zařizoval jednatel společnosti. Technik emisí je náročnější než technik STK., ale v přístupu k zákazníkovi se neliší od technika STK. Praxi vykonal svědek v jiném provozu, než u žalobkyně, ale provozy probíhají úplně stejně i u žalobkyně. Jen třeba v příjmu zakázek jsou nějaké odlišnosti, systém příjmu zakázek je trošku jiný, ale prohlídka vozidla jako taková je úplně stejná.

27. Žalobkyně a společnost [právnická osoba] jsou dvě firmy, je to oddělené, že emise dělá jiná firma, než technické prohlídky. U společnosti [právnická osoba] se opravují i vozy.

28. K osobě svědka [celé jméno svědka], vztahu svědka k osobám účastníkům a projednávané věci soud jeho výslechem zjistil, že se jedná o bývalého zaměstnance žalobkyně na pozici kontrolního technika STK, kde pracoval od roku 2003 do 2018 (jak svědek uvedl) celou dobu na této pozici, a kde s ním na stejné pozici pracoval též žalovaný, byli tedy kolegové, když s žalovaným ukončili pracovní poměr ve stejný den. Z rozhodovací činnosti je pak soudu známo, že k datu výslechu svědka s tímto vedla žalobkyně spor obdobný sporu v této věci (sp. zn. [spisová značka]). U žalobkyně svědek skončil z důvodu, že v práci nebyla pohoda, ale stres, který měl každý den z toho, že přijde o peníze, jako když byl trestán dle libovůle jednatele a popsaných pravidel jednatele pro srážky z výdělku, např. byl takto potrestán za kouření po pracovní době. Tedy hrála roli též finanční stránka, když měl dojem, že jiní lidé mají za stejnou práci u žalobkyně větší výdělek, jak viděl na výplatnicích, bez uvedení bližších konkrétních údajů. Po ukončení práce u žalobkyně svědek nastoupil u společnosti [právnická osoba], shodně jako žalovaný, pouze na pracovišti v [obec], a to od 1. 11. 2021, hned poté co skončil u žalobkyně. Otázku tohoto sporu řešil se zást. žalovaného, s žalovaným o tom nehovořil. Před výslechem se ním však nikdo nehovořil, o čem má vypovídat.

29. K věci samé soud výslechem svědka zjistil, že standardní výkon technika STK je, že vezme auto, vezme si doklady, provede technickou kontrolu a zaparkuje, též sdělí zákazníkovi závady, a to je celý proces. Konkrétně přebráním vozidla je myšleno, že mají příjem, kde mají postupně položené zakázky, operátorka předá technikovi papíry, aby udělal vozidlo. Operátorky přijímají zakázku, pak to pošlou na emisní a emisní to pošle na STK. Dostává přidělené, jaké auto si má vzít, nevybírá si. Takto bylo i u žalobkyně. Provoz STK a provádění kontrol STK je shodné u žalobkyně i u [právnická osoba] Dostal vždy velký technický průkaz, malý technický průkaz a záznamník. U žalobkyně měli odkládací prostor, odkud si bral papíry. Protokol vyhotovoval sám, orazítkoval technický průkaz a vystavil protokol. Údaje na protokolu jsou jen o vozidle. Nebyl svědkem toho, že by docházelo k nějakému braní jiných zakázek, než byly na řadě, ale nevšímal si, kdo si co bere. Dlouho se tam čeká a nechcete, aby tam lidi čekali. Vozidla se musela vždy dodělat. Za den udělal svědek u žalobkyně průměrně 12-13 (11-12) zakázek, protože záleželo na tom, jestli dělal osobní vozy, nákladní vozy anebo evidenční kontroly, a také každé auto se dělá jiný čas, takto měli všichni tak stejně.

30. Zákazníci byli všichni stejní. Čekající lidi se dělali přednostněji. Určitě tam byly firmy, které tam jezdily pořád, mají tam určitě udělanou svou zakázku. Svou zakázku svědek dělal vždy, jako by tam byl zákazník poprvé. Když u žalobkyně bylo vozidlo s klíči, tak si najel technik STK sám, a když tam byl zákazník, tak byl se ním a na konci kontroly mu technik sdělil, v jakém je stavu jeho vozidlo. Když byl zákazník někdo, koho svědek znal, tak si normálně povídali, to je vše. Zákazníci mají právo být přítomni technickým kontrolám a byli přítomni kontrolám. Nikdy si neměnil zákazníka s jiným technikem STK., ani toho nebyl svědkem.

31. Z pravidelných zákazníků, kteří k nim chodili u žalobkyně, tak některé z nich potkává ve svém současném pracovišti, ale otevřelo se víc STK, např. před [anonymizováno] a v [obec] a tam jezdila auta i z [obec]. V [obec] otevřeli pobočku až teď, to je asi týden. Výkon práce svědka je u [právnická osoba] úplně stejný, jako u žalobkyně. Žalobkyně si nechávala u sebe velké technické průkazy pro technické kontroly jen nějakých velkých firem a tato praxe je dle názoru svědka všude stejná. [příjmení] [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] zná, jezdili k žalobkyni. V současné době občas přijedou k jeho současnému zaměstnavateli, ale ne všichni.

32. U zákazníka má technik STK jen informace o autě. V technickém průkazu je jméno, ale jestli je to vlastník, nebo ne, to neví. U žalobkyně měli též počítač, kde uzavírali kontrolu vozidla, kde bylo všechno jen o vozidle, VIN, pomocný VIN, registrační značka, co je to za vozidlo, o osobě nevěděli nic, ani žádné identifikační údaje ani kontaktní údaje. Informační systém se jmenuje CIS. Neví o tom, že by žalobkyně měla nějakou databázi zákazníků, nesháněl nikdy žádné kontakty na zákazníky, ani nebyl svědkem toho, že by je sháněl někdo jiný.

33. Kvalifikaci kontrolního technika STK získal tím, že jel na školení v roce 2003 na tři týdny, pak získal osvědčen. 10 let se to nemuselo vůbec opakovat a po 10 letech chodí každé tři roky na přezkoušení. Obsahem školení jsou věstníky, zákony a problematika provádění technických. Vědomosti o vozidle jsou všude stejné. U žalobkyně byl ještě přeškolen v meteorologii, tzn., že dělal tachograf.

34. U společnosti [právnická osoba], jsou zaměstnány zaměstnankyně z příjmu žalobkyně, a ty tam pracovaly už když tam přišel, a to jsou [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na pracovišti STK v [obec] této společnosti působí svědek jako jediný, který pracoval u žalobkyně. Žalovaný pracuje ve společnosti [právnická osoba] na pracovišti ve [anonymizováno] a ještě jeden další bývalý zaměstnanec žalobkyně pracuje taky na shodném pracovišti. Svědek neví o nikom, kdo by odešel od žalobkyně pracovat jinam, než do společnosti [právnická osoba] U žalobkyně pracovalo asi 10 techniků STK při odchodu svědka. U společnosti [právnická osoba], v [obec] je více techniků STK než 10.

35. Svědek byl v kontaktu se společností [právnická osoba], už před podáním výpovědi a zajel se tam zeptat, jestli mají volné místo, a to bylo v srpnu 2021, výpověď podal až potom, co se tam byl zeptat, a to sám. V té době u společnosti [právnická osoba], nebyl žádný bývalý zaměstnanec žalobkyně. Výpověď si napsal sám, když připustil, že ji dal k dispozici také žalovanému, přičemž už dříve dával jednateli žalobkyně výpověď, ale ten ji schoval, aniž by ji podepsal, a proto s žalovaným chtěli, aby jim tu výpověď podepsal, protože už tam nechtěl být. Svou výpověď dostatečně identifikoval na č. l. 96, jednalo se o formulář z internetu. Současnému zaměstnavateli řekl, že je u žalobkyně finančně a psychicky nespokojený, nesděloval žádné zákazníky, pro které pracoval u žalobkyně. Lidi, se kterými se zná od dětství, za ním však budou jezdit vždy. Pan [anonymizováno] za ním jezdil, když pracoval u žalobkyně, a protože jsou kamarádi, tak za ním začal jezdit k jeho novému zaměstnavateli. Neoslovoval zákazníky žalobkyně s tím, že u žalobkyně končí, a že budu pracovat u společnosti [právnická osoba], ani nikdo jiný tak nečinil, včetně žalovaného, avšak to, že u žalobkyně končí, říkal každému, kdo k žalobkyni přijel, jak následně doplnil.

36. V roce 2001 ani nikdy jindy neuzavřeli žádnou dohodu s úmyslem poškodit svého zaměstnavatele, ani se nedomluvili s dalšími zaměstnanci, že kvůli tomu odejdou a odvedou zákazníky. Smlouvu o konkurenční doložce mu předložil vedoucí pan [celé jméno svědka], aby jí podepsal, paní [celé jméno svědka] u toho nebyla. Částku, která mu byla vyplácena z konkurenční doložky, vrátil zpátky, protože to nebyly jeho peníze, nevydělal si je. U žalobkyně pracoval 18 let nepřetržitě bez přerušení. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od října 2003.

37. K předložené listině„ popis příčin a návrh opatření ke zlepšení personální situace“ ze dne 16. 8. 2021 (na č. l. 57), soud výslechem svědka zjistil, že tuto listinu svědek jednou viděl, psal to pan [celé jméno svědka]. Nevybavil si, jak se s tou listinou seznámil, asi ležela na stole a pan [celé jméno svědka] jim to dal přečíst, okolnosti si nevybavil.

38. K osobě svědka [celé jméno svědka], vztahu svědka k osobám účastníkům a projednávané věci soud jeho výslechem zjistil, že u žalobkyně byl zaměstnán od roku 2006 do současnosti (k datu výslechu), když aktuálně je ve výpovědní lhůtě a pracovní poměr mu končí k 31. 7. 2022, přičemž byl zaměstnán vedoucí stanice technické kontroly, ředitel žalobkyně a také působí jako řadový technik STK a žalovaného tak zná jako kolegu a podřízeného. Náplní práce svědka u žalobkyně bylo převážně řízení provozu STK, v rámci čehož vykonával dozor nad ostatními techniky, jak provádí technickou kontrolu, měl na starosti dokumentaci STK pro státní odborní dozor a sám prováděl technické prohlídky. Dozoroval též autorizované meteorologické středisko žalobkyně, potažmo kalibrování tachografu. S jednatelem žalobkyně měl svědek fyzický konflikt asi čtyři týdny před výslechem, ale nesouviselo to s projednávaným sporem. Měli výměnu názorů na provozní problémy žalobkyně, stran větrání, nošení krátkých kalhot a pan [příjmení] k němu přistoupil a řekl mu, že je krypl, svědek se ohradil slovy:„ pane [příjmení], to si ke mně nesmíte dovolovat tohle“ a on začal, že je:„ krypl, krypl, krypl“, což svědek nevydržel, chytil ho pod krkem a zatáhl ho a taky mu řekl, že je:„ starý kretén“ a pustil ho. O výslechu s právní zástupkyní žalovaného ani s žalovaným nekomunikoval. Svědek obdržel od žalobkyně ústní výtky ke své činnosti, mnohdy sdělené nevybíravým způsobem, vytýkacím dopisem však ne. Svědek se snažil napravit vztahy ve firmě žalobkyně, k čemuž mu bylo dopisem sděleno co dělá špatně, a to souhrnem asi 8-10 bodů, kde mu jednatel žalobkyně vytýkal, co dělá špatně, a k tomu se svědek písemně vyjádřil, že to tak není. Byl to dopis, pro jehož doručení si ho jednatel žalobkyně pozval do kanceláře a předložil mu tuto písemnost.

39. K předložené listině„ popis příčin a návrh opatření ke zlepšení personální situace“ ze dne 16. 8. 2021 (na č. l. 57), soud výslechem svědka zjistil, že tuto listinu vypracoval na pokyn jednatele a za tím co tam uvedl si stojí. Zaslal jej každému, kdo by měl být zainteresován na chodu firmy, včetně rodinných příslušníků, jako budoucích dědiců, takže jej dostal pan [příjmení], paní [celé jméno svědka], pan [příjmení] a jeho rodinní příslušníci. Tento dokument technici k dispozici nedostali, asi se k němu nějak dostali, ale on jim jej nezpřístupňoval, považoval to za interní záležitost. Sdělil jim však, že byl požádán o zpracování toho dokumentu i to, že jej vypracoval.

40. K věci samé soud výslechem svědka zjistil, že pro žalovaného byl poslední kapkou spor mezi ním, panem [celé jméno svědka] a jednatelem žalobkyně, které jednatel údajně nachytal, jak se někde plazí trávou. Pan jednatel žalobkyně svědka vyzval, aby jim sepsal vytýkací dopis z důvodu, že se plazili trávou a vystavili se nakažení boreliózou, že to viděl na kamerovým záznamu, což svědek odmítl jako nesmysl. K žalovanému neměl svědek jako nadřízený žádné výhrady, byl jeden z nejlepších. K výpovědi žalovaného tak vedly neshody s jednatelem žalobkyně. U žalobkyně je neskonalý psychický teror ze strany pana jednatele žalobkyně vůči zaměstnancům. Před odchodem žalovaného a pana [celé jméno svědka] měla žalobkyně asi 8 techniků. O výpovědi žalovaného s panem [celé jméno svědka] se dozvěděl, a to asi na rozhraní dubna a května, když mu sdělovali, že chtějí ukončit pracovní poměr, bylo to asi týden před podáním jejich výpovědí. Nestalo se nikdy v čase jeho působení u žalobkyně, že by odešlo tolik zaměstnanců jako poslední rok předtím, než odešel pan žalovaný s panem [celé jméno žalovaného], konkrétně na pozici technik.

41. Jako technik STK svědek prováděl pravidelné technických prohlídky, evidenční kontroly a kontroly individuálně dovezených vozidel ze zahraničí. Technická prohlídka probíhá tak, že zákazník přijde na příjem zakázek, zde specifikuje svůj požadavek, jaký druh prohlídky chce, operátorka přijme zakázku, zadá ji do informačního systému technických prohlídek, jejichž správce je Ministerstvo dopravy České republiky, odebere od zákazníka platbu. Zakázky se, pokud to bylo na stanici měření emisí, odnesou na stanici měření emisí. Pokud přijde zákazník z vlastní emise, nebo to je prohlídka, na kterou není nutná platba, tak měření emisí není nutné, a následně se to odnese do místnosti kontrolních techniků, technik STK do toho vstupuje následně. Technici komunikují s operátorkou příjmu, ale ne o konkrétních zákaznících. Pokud se nabral kontrolní technik, který neměl řidičské oprávnění skupiny C, nemohl provádět technickou prohlídku na nákladní automobil, tudíž pokud byl na řadě nákladní automobil a za ním byl osobní automobil, vzal si ten osobní automobil a čekalo se, až se uvolní kontrolní technik s řidičským oprávněním skupiny C. Zakázky byly přiřazovány technikům postupně, jediné co se zohledňovalo, byla buď specializace, jestliže dělal individuální vozy ze zahraničí, anebo podle toho, jaké měli řidičské oprávnění. Nebyl žádný rozdíl mezi zákazníkem smluvním a náhodným. Pořadí zakázek se měnilo jen z důvodů specializace, anebo když technik neměl příslušné řidičské oprávnění a z provozních důvodů. Nebyl si vědom toho, že by si nějaký z techniků STK vyměnil zakázku s jiným technikem STK. Každá zakázka i živý zákazník označoval se červeným Z, pokud to byl zákazník s klíči a dávalo se to na stranu, zpracovávalo se to později, nejdříve se zpracovávají čekající zákazníci. Také se stávalo, že když nabrali nadmíru zakázek, že se to stornovalo a zpracovalo se to ráno dalšího dne, a to se označovalo velkou červenou hvězdou, aby to bylo co nejdříve zpracované. Živý zákazník je ten, kdo je přítomen prohlídce, byl u vozidla od začátku do konce a zákazník s klíči, to jsou zpravidla velké servisy, které naberou ráno zakázky a navozí vozidla do areálu. Pokud si zákazník přeje být u prohlídky, tak je stále u prohlídky.

42. Technik STK přichází k údajům o zákazníkovi jen z technického průkazu, ale to taky není směrodatné, protože tam bývají zpravidla údaje o společnosti a ne o zákazníkovi. Žalobkyně má databázi zákazníků, to jsou tzv. smluvní partneři, kterým se poskytuje 20 % sleva. Tuto databázi vede pan [příjmení] a po finanční stránce na to dohlíží paní [celé jméno svědka] Pan [anonymizováno] má tuto databázi asi v elektronické podobě a paní [celé jméno svědka] má uložené smlouvy. K databázi má přístup paní [celé jméno svědka], pan [příjmení], svědek také, ale z té pozice, když se naskytne nějaký neplatič a mají na něj kontakt, tak ho upozorní, že nezaplatil. Technik STK přístup k této databázi nemá. Nikdy nebyla databáze zpřístupněna nějakému technikovi STK. Technik STK má přístup pouze k informacím z technického průkazu, když se od roku 2018 nepíšou už ani adresy do protokolu o vykonané prohlídce. Technik STK pracuje s informačním systémem technických prohlídek Ministerstva dopravy, k tomu musí mít příslušné oprávnění, tzv. osvědčení o tom, že je schopný ovládat tento informační systém. Aby technik STK nezískával informace o zákaznících a kontakty na ně je zařízeno tak, že informace o zákaznících a kontakty na ně jsou uložené v elektronické podobě u pana [příjmení] a v papírové podobě u paní [příjmení] Tyto informace v rámci firmy informačního systému nejsou sdíleny.

43. Za 16 let co u žalobkyně svědek pracuje, tak má přehled o firemních velkých zákaznících. Pocítili úbytek zákazníků v posledních dvou letech, zejména jmenuje [anonymizována dvě slova], [právnická osoba] a [ulice] [anonymizováno] [územní celek]. Přišli o zákazníky z nedostatku techniků a dlouhé čekací lhůty. Není mu známo, že by některý z těch velkých zákazníků byl v nějakém bližším kontaktu s technikem STK, nebo konkrétně s žalovaným. Zpravidla zákazníci jednali se svědkem, např. [právnická osoba] [obec], když se vyskytl nějaký problém, takto řešili s ním, jako s vedoucím STK, a to s tím, že např. ráno jim dali auto a ještě to není hotové, že to musejí předat zákazníkovi. Veškeré problémy, co se týče zákazníků, tak řešil svědek.

44. U žalobkyně se též berou technické průkazy do depozita u žalobkyně, jsou to zejména vzdálené firmy, např. [anonymizována dvě slova] [obec], která obchoduje hlavně tady v severní části Německa a Dánska, tak aby pokaždé vedoucí dopravy firmy [anonymizována dvě slova] nemusel sednout do vozidla a jet z [obec] k nim a předložit technický průkaz, protože je přísně zakázáno provádět technické prohlídky na kopie technických průkazů, a proto tyto společnosti u nás ukládají řádově i několik desítek technických průkazů, jak je běžnou praxí i u jiných stanic STK.

45. Technik STK musí splňovat podmínky, že musí být minimálně vyučen v oboru, co se týče provozu, nebo oprav automobilů, musí absolvovat více než třítýdenní školení u prověřené organizace Ministerstvem dopravy, musí složit závěrečné zkoušky, a poté může provádět pravidelné technické kontroly. Obsahem školení je víceméně legislativa, praktické provádění prohlídek a výpočty. Tyto vědomosti nebo tato odbornost se neliší ve vztahu k jednotlivým pracovištím STK, je to taxativně dáno legislativou, co musí splňovat, včetně závěrečných zkoušek, z čeho se ty zkoušky skládají, a kdo jmenuje komisi ke skládání zkoušek. Školení pro žalovaného zařizoval Úřad práce a svědek to zařizoval organizačně, na jaký termín nastoupí, kdy tam nastoupí, předkládal tam požadavky o praxi a o vzdělání. Ze zákona jednou za tři roky musí technici STK absolvovat prohlubovací kurz, což je opakování a novinky, které proběhly za ty tři roky legislativou. Je to obecná znalost technika. Tento prohlubovací kurz zařizoval pro žalovaného po administrativní stránce rovněž svědek, žalobkyně jej zaplatila. Vzhledem k tomu, že svědek tuto práci dělá 26 let, tak může zhodnotit, že provozy STK jiné než žalobkyně se liší jenom v detailech, všude je to tak v zásadě stejné.

46. Ke společnosti [právnická osoba], soud výslechem svědka zjistil, že je konkurencí žalobkyně a pana [příjmení] juniora a pana [příjmení] seniora jednou viděl na školení v [obec], je to minimálně 5 měsíců S panem [příjmení] juniorem a panem [příjmení] seniorem se vůbec nestýkají, netelefonují si, neznají se přátelsky ani pracovně. U společnosti [právnická osoba], je zaměstnáno 6 bývalých zaměstnanců žalobkyně a důvody jsou jednoznačně jiná pracovní atmosféra, jiné finanční ohodnocení a jiná vize firmy než žalobkyně. Zatímco společnost [právnická osoba], vidí do budoucna, takže si např. postavila vlastní emisní stanici, na rozdíl od žalobkyně, kde vůbec také neřešili počet techniků, a zatímco mají 7 techniků STK, společnost [právnická osoba], jich má 15 na pracovišti v [obec]. K informacím o společnosti [právnická osoba], se dozvěděl od paní [příjmení] (kterou označil v jednací síni mezi přítomnou veřejností).

47. Odchod zákazníků od žalobkyně je permanentní a nemůže se to spojovat s panem žalovaným a s panem [celé jméno svědka]. Někteří bývalí zákazníci žalobkyně jsou nyní zákazníky společnosti [právnická osoba], a důvodem jejich odchodu od žalobkyně jsou dlouhé čekací doby a finanční, jak svědkovi např. konkrétně sdělil jeden z bývalých zákazníků, dovozce vozidel, že u společnosti [právnická osoba], to má o 600 Kč levnější než u žalobkyně.

48. Informaci, že by chtěl žalobkyni někdo koupit, mu sdělil pan [příjmení] zhruba před dvěma lety, ukazoval mu nějakou nabídku od nějaké realitní kanceláře ze [obec]. Pomáhal mu dokonce vyhledat, kdo je za tou realitní kanceláří na pro svědka přístupných informačních zdrojích. Nebylo důležité, kdo stál za tou realitní kanceláří a nevybavil si to, ale nebyl to pan [příjmení] a ani společnost [právnická osoba], asi to byla obecně rozesílána informace na všechny STK.

49. Ke společnosti [právnická osoba] soud výslechem svědka zjistil, že je to sesterská společnost žalobkyně. Praktický vztah těchto společností je jeden jednatel, a dále, co se týká provozu, když žalobkyně dostala oprávnění k provozu STK a ze zákona bylo nastaveno, že nesmí vlastnit stanici měření emisí, a proto zřejmě pan [příjmení] v té době založil společnost [právnická osoba], aby na ní mohla být napsána stanice měření emisí. Je tam jeden jednotný příjem, kdy operátorka vybere peníze jak za službu pro [právnická osoba], tak pro žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se účet vystavuje pod hlavičkou [anonymizována dvě slova], tak zákazníci uzavírají smlouvu s touto společností.

50. K podpisu konkurenční doložky zaměstnanci žalobkyně soud výslechem svědek zjistil, že k tomu došlo asi v reakci pana jednatele na zvýšenou odchodovost, aby si podchytil, nebo zavázal lidi. Byla zpracována advokátní kanceláří. Konkurenční doložky, paní [celé jméno svědka] (vyslechnuta též jako svědkyně), personalistka žalobkyně, přinesla do místnosti kontrolních techniků, rozložila je tam na stůl a řekla, podepište to. Našli se snad jenom dva či tři technici, kteří řekli, že si to nejdřív přečtou, a že se poradí s právníkem a pak to podepíšou, kontrolní doložku nakonec podepsali všichni, ale nebyly jim ze strany žalobkyně sdělovány následky toho, když konkurenční doložku nepodepíšou.

51. K osobě svědkyně [celé jméno svědkyně], vztahu svědkyně k osobám účastníkům a projednávané věci soud jejím výslechem zjistil, že pracovala u žalobkyně jako pokladní od 1. 2. 2019 do května 2022, když obsahem její práce byly zakázky, které brala od zákazníků, zapisovala je do počítače, a pak je dávala k úhradě buď hotově, nebo na fakturu a předávala je technikům, odkud zná žalovaného jako svého kolegu, blíže jej nezná. O předmětu řízení není svědkyni nic známo a nikdo s ní o něm nehovořil. U žalobkyně skončila pracovní poměr kvůli financím po dvouměsíční výpovědní lhůtě, když od 1. 5. 2022, bezprostředně po odchodu od žalobkyně, nastoupila ke společnosti [právnická osoba], na pracoviště v [obec], a to poté co tam v únoru téhož roku na vlastní žádost absolvovala pohovor. S ukončením pracovního poměru uvažovala i o odchodu k jinému zaměstnavateli, vše následně v pořadu sdělila jednateli žalobkyně.

52. K věci samé soud výslechem svědkyně zjistil, že na příjmu zakázek zapsali vozidlo do počítače, vytiskli záznamník, a to vše položili na okénko, pak přišli technici, a ti si to od nich z okénka vzali k sobě do kanceláře, kde to zpracovávali dál. Zákazníci jim předávali pouze malý a velký technický průkaz, který byl předáván i s tím záznamníkem na okno. Desky si technici brali, když šel nějaký okolo a viděl, že tam jsou a brali si je do kanceláře, kde si je zase dali na okénko a brali je v postupu, jak bylo číslo, každý záznamník měl své číslo v pořadí, ale jak si je brali, toho už svědkyní nebyla. Když toho měli hodně, tak je odnesli k technikům sami a seřadili jim je na okénko, na poličku. Nesetkala se s tím, že by si přišel technik pro konkrétního zákazníka k nim na okénko. Zda některý technik pracoval pro konkrétního zákazníka opakovaně, toho už osobně svědkyní nebyla, pro ni to končilo zadáním zakázky a předáním záznamníku.

53. Technici přicházeli do kontaktu se zákazníky možná venku, když si vzali ten záznamník vozidla a šli si pro zákazníky ven. Nebyla svědkyní toho, že by žalovaný komunikoval se zákazníkem v nějaké větší míře. Nikdy nehovořila s žádným technikem o konkrétním zákazníkovi.

54. Zákazníky evidované neměli, ale ti co tam chodili na fakturu, ti chodili častěji, ty jednou měsíčně fakturovali. Zákazníky měli ve evidované v systému FLORES, kde byli všichni zákazníci, kteří chodili na fakturu. FLORES je program, ve kterém je vedeno účetnictví a je tam pro zapsané zákazníky vedena jejich firma a IČO a DIČ. Jinde asi zákazníci zapsáni nebyli. K programu FLORES měli kromě svědkyně přístup její dvě kolegyně, pak paní účetní a možná pan [příjmení]. Technici STK k ní přístup neměli přístup a nebyla svědkyní toho, že by jim přístup byl umožněn. Vozidla se zaváděla podle velkého technického průkazu, podle VIN, dle kterého se vozidlo zavedlo už samo. Když zákazníci chodili na fakturu, tak měli slevové kartičky, takže na příjmu zakázek věděli, že je budou každý měsíc fakturovat a ten zákazník, který neměl tu kartičku, tak ten platil hned za hotové.

55. Žalovaný odešel za lepšími penězi a svědkyně už neví kdy odešel, ale bylo to v roce 2021. Žalovaný odešel s panem [celé jméno žalovaného], který odešel též kvůli penězům. Za tu dobu, co svědkyně pracovala u žalobkyně, tak odešel ještě jeden technik STK, asi v roce 2020 a taky kvůli financím. Důvody odchodu tří techniků od žalobkyně byly kvůli financím, povídali si o tom v práci, že si budou muset z tohoto důvodu najít jinou práci.

56. K osobě svědkyně [jméno] [příjmení], vztahu svědkyně k osobám účastníkům a projednávané věci soud jejím výslechem zjistil, že pracuje u žalobkyně od roku 2008 do současnosti jako mzdová účetní a osobu žalovaného tak rovněž zná. Náplní její práce je po celou dobu zpracování kompletního účetnictví firmy, daňových přiznání, DPH, daň z příjmu, stará se též o personalistiku, o nástupy a výstupy zaměstnanců, včetně přípravy smluvní dokumentace (smlouvy podepisuje následně jednatel), výplaty a mzdovou agendu. Připravuje podklady pro výběrová řízení (zakázky na technické a emisní služby), ceníky a návrhy smluv, včetně jejich vypovídání v případě špatné platební morálky. Pracovní smlouvy neuzavírá, nemá právo podepsat pracovní smlouvu. Standardně když je nabírán nový pracovník, přijde do personálního oddělení, kde dostane k podpisu všechny vstupní doklady, tzn. pracovní smlouvu, platový výměr, všechny náležitosti, co jsou potřeba, vstupní školení a zaměstnanec následně vše podepíše a následně podepíše též jednatel společnosti. U dodatků je to stejné, zavolá si pracovníka k sobě a nechá ho to podepsat.

57. K věci samé soud výslechem svědkyně zjistil, že žalovaný nastupoval u žalobkyně na základě doporučení z Úřadu práce, dostal standardně smlouvu na dobu určitou se zkušební lhůtou a následně smlouvu prodloužili. Standardní pracovní smlouvy se mění dodatkem pouze tak, že se prodlužují, tzn. že buď se dá na dobu určitou, anebo se potom následně dá na dobu neurčitou. Dodatek pracovní smlouvy byl v případě žalovaného asi jenom o prodloužení pracovního poměru. K předložené pracovní smlouvě žalovaného na (na č. l. 7-8), a dále dodatků (na č. l. 9 a 10), soud výslechem zjistil, že skutečnost, že na dodatcích je proškrtnuto, že se nedohodli (u bodu 8. dodatků), znamená, že na konkurenční doložku byla smlouva zvlášť a byla uzavřena později. Zaměstnanci v průběhu podepisují i jiné dokumenty. Žalovaný podepisoval konkurenční doložku mimo pracovní smlouvu, bylo to na příkaz vedení. Standardní smlouva neobsahuje konkurenční doložku. Konkurenční doložka tak nebyla uzavřena v rámci pracovní smlouvy, protože to firma to v té době nepožadovala. Konkurenční doložky roznesla pracovníkům, aby si je prošli a podepsali a přinesli jí je zpět. Pracovní poměr žalovaného trval po celou dobu, nedošlo k přerušení. Žalovaný skončil u žalobkyně na vlastní žádost s výpovědí s dvouměsíční lhůtou, ve výpovědi asi nebyl uveden důvod, ani jej nezná. V této době v rozmezí přibližně dvou měsíců skončili asi další dva lidé, v průběhu roku potom taky skončili určitě další osoby. Asi to nebyla nadprůměrná fluktuace zaměstnanců oproti jiným letům. Standardně tak dva lidé ročně skončí. Nebyl uveden konkrétní příklad konfliktu mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným, ale byly to běžné konflikty, standardní. Žalobkyně vyplácela náhradu z konkurenční doložky, nevyplatila jí celou, jen 6 měsíců se vyplatilo a bylo evidováno, že se všechny platby, co byly zaslány žalovanému, vrátily od žalovaného zpět.

58. Svědkyně vypracovala žalobkyni potvrzení o úhradě nákladů proplacených panu žalovanému jako zaměstnanci, které jí bylo jako listina (na č. l. 89 s přílohami na č. l. 90) předloženo. K tomuto potvrzení pak soud výslechem svědkyně ověřil, že jej vypracovávala svědkyně, a že náklady vyplácela. Obsahem potvrzení bylo vyčíslení nákladů na vzdělání technika, tzn. náklady na školení, náhrady mzdy po dobu jeho účasti na školení, ubytování, pokud byl někde na školení, cestovné, stravné, náklady na zkoušku a kolky. Zkouška se týkala rozšíření řidičského průkazu, a dalších položek, které si svědkyně již nevybavila.

59. Při výkonu své práce pracuje s účetním programem FLORES, do jiných databází žalobkyně přístup nemá. Program FLORES obsahuje údaje, které zadá, hlavní knihu, výsledovku firmy, databázi odběratelů, databázi vydavatelů, kompletní složky zaměstnanců, mzdové výkazy, evidenční listy. Program FLORES ve vztahu k zákazníkům obsahuje údaje, jako jsou IČO, čísla účtů, telefonní kontakty, pokud je zákazník uvede. Zákazníci na smlouvu jsou vesměs zákazníci, kteří mají účet, takže podnikající osoby, nebo firmy, standardní zákazníci, kteří přijdou z ulice, jsou pro žalobkyni neidentifikovatelní zákazníci. Přístup do programu FLORES mají druhá účetní, IT technik, tři pokladní (operátorky příjmu), ředitel společnosti, pan [příjmení], paní [příjmení] (druhá účetní), pan [celé jméno svědka] (ředitel STK), pan [příjmení] (provozní ředitel), pan [celé jméno svědka] (správce sítě), paní [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] (operátorky příjmu) a přijímací technici v servisu. Do účetního systému nemají přístup technici STK. Osoby na příjmu mají přístup do účetního systému jen do své části, tzn., že nevidí zakázky techniků a technická část nevidí zakázky servisu. Smluvní zákazníci jsou sdíleni mezi autoservisy. Autoservis neprovozuje žalobkyně, to je společnost [právnická osoba] [právnická osoba] a žalobkyně si předávají služby mezi sebou. Jedná se o jeden areál. Zaměstnanci jsou oddělení zvlášť. Svědkyně nikdy nezpřístupnila žádnému technikovi STK přístup účetního programu FLORES, nebyla ani svědkyní toho, že by někdo jiný zpřístupnil systém technikovi STK, ani to neslyšela. Další databáze, kde by byly informace o zákaznících, u žalobkyně není.

60. Zákazníci určitě ubyli v době covidové, většina zákazníků přestala jezdit, ti pravidelní zákazníci, ty z ulice nedokážu posoudit, protože je neeviduje. Důvody, proč zákazníci přestali jezdit, nebyly uvedeny. Některé smlouvy vypovídala osobně, např. smlouvu s [anonymizováno] [obec] vypověděla z důvodu špatné platební morálky. Od roku 2021 do roku 2022 byly vypovězeny jednotky smluv. Smluvních zákazníků je 300.

61. Se zákazníky většinou komunikuje svědkyně, dále asi slečny na příjmu. Těžko říct, jestli se zákazníky přijdou do kontaktu technici, z té firmy zákazníka může přijet i zaměstnanec, to nemusí být konkrétně majitel té firmy, ale asi s nimi přijdou do kontaktu. Nebyla svědkem toho, že by někdo, kdo uzavírá smlouvu, jako firemní zákazník s technikem STK komunikoval, protože sedí jinde než technická část. Většinu faktur vystavují operátorky na příjmu, některé VIP zákazníky uzavírám svědkyně osobně. Pokud je to zákazník, který k žalobkyni jezdí opakovaně, tak se mohli s techniky znát, ale nevěděla, jestli např. i jmény, nebo jestli k žalobkyni jezdí přímo majitel té společnosti, nebo nějaký zaměstnanec. 62. [právnická osoba] vlastní emisní stanici a žalobkyně vlastní stanici technické kontroly. Slevové karty a smlouvy jsou uzavírány na firmu [právnická osoba], která ty služby technické nakupuje od žalobkyně a následně se to fakturuje. Smluvní zákazníci, kteří jezdí na kontroly STK, jsou zákazníky [právnická osoba] a firmy mají mezi sebou smlouvu o zprostředkování služeb.

63. Technik STK musí mít kvalifikaci sestávající ze základního kurzu, po kterém se asi jednou za dva roky chodí na nějaké přezkoušení, která jsou ze zákona povinná. Zaměstnavatel je objedná a platí.

64. K osobě svědka [celé jméno svědka], vztahu svědka k osobám účastníkům a projednávané věci soud jeho výslechem zjistil, že žalobkyně je jeho zákazníkem a spravuje její informační systém jako externista OSVČ, a to od jejího od založení. Pro žalobkyni tak spravuje systémy, které se u žalobkyně používají, konkrétně FLORES,, dále počítače žalobkyně, internet atd. Informační systém CIS si však spravuje ministerstvo. Spravuje též účty, které provozuje žalobkyně v rámci svého provozu. V rámci funkce správce sítě žalobkyně svědek též funkci ochrany osobních údajů klientů. Popsanou činnost vykonává pro žalobkyni i pro společnosti [právnická osoba] Činnost, kterou vykonává pro žalobkyni, pro jinou [právnická osoba] nevykonává. Žalovaného zná jako svého kolegu v širším smyslu slova.

65. K věci samé soud výslechem svědka zjistil, že každý zaměstnanec žalobkyně, který používá nějaký ze systémů, které vyžadují autorizaci, má nějaký uživatelský účet, vyjma systému CIS spravovaného ministerstvem. Technik STK používá k výkonu své práce informační systém CIS, mobilní telefon, kterým obsluhuje informační systém CIS, v současné době též nějaké internetové stránky, když potřebuje najít nějaké identifikační údaje či doplňující údaje o vozidle. Každý technik musí pracovat s počítačem, většinou každý technik má svůj počítač, nestřídají si ho mezi sebou. Systém CIS je systém na vedení ministerstvem, který eviduje úkony, které jsou asi ze zákona, nebo vyhlášky nutné dělat na technické kontrole a ke každé technické kontrole je potom přiřazen technik a doplňující údaje, kdy to začalo, kdy to skončilo, jaký byl výsledek technické kontroly, a jsou tam údaje o zákazníkovi, možná je tam uveden i provozovatel. Změna se nastala v roce 2019 kvůli GDPR, od kdy se musí skrývat údaje, které jsou osobního charakteru. Tím začal i problém s tím, když vznikl rozdíl mezi vlastníkem a provozovatelem. Systém CIS jako takový funguje od roku 2016, do té doby byl přístup asi i k provozovateli a vlastníkovi vozidel. U fyzické osoby tam jsou údaje jako je adresa, jméno, možná ani rodné číslo tam nebylo. U právnické osoby tam jsou údaje jako je sídlo a IČO, kontaktní údaje nejsou předmětem této databáze. Žalobkyně provozuje ještě účetní databáze a svědek má pomocné databáze. Co se týče účetních databází, takto je systém FLORES, do kterého technik STK přímý přístup nemá, musí jen zprostředkovaně přes zaměstnance, který má účet u FLORES. Byl svědkem toho, že technik STK nahlížel do databáze prostřednictvím někoho, kdo k tomu měl oprávnění. Dle povědomí svědka neexistuje nějaký další seznam zákazníků. Existuje nějaký systém slev, který je pro nějaké zákazníky, ale jakým způsobem se vyměňuje tato informace mezi technikem a zákazníkem a mezi vedením, to svědek nevěděl. Aby se nikdo nedostal k osobním údajům klientů, je zajištěno uživatelským účtem, tzn. že pokud ta osoba není oprávněná, tak do osobních údajů nemůže nahlížet. Svědek, jako osoba oprávněná, nikomu neumožňuje nahlédnout do databází. Dalšími osobami oprávněnými u žalobkyně jsou účetní a zaměstnanci na příjmu. Technici jako takoví nepotřebují k práci přístup do účetního systému.

66. Co se týče systému CIS, tam mají technici školení od ministerstva. Pokud se jedná o materiály, které se nacházejí běžně na serverech, které nejsou nijak zabezpečené, což může mít jakýkoliv obsah, tak se můžou technici STK podívat na to, kdo si tam co vložil, a co se týče databází, tak tam mají technici STK přístup k CIS a k ničemu jinému. Na stanici měření emisí mají k dispozici zákaznickou databázi přímo v programu, protože tam to funguje trošku jinak, neboť se to tam musí zadávat 2x, takže tam mají k dispozici zákaznickou databázi, ale přímo na technické kontrole jen to, co je v systému CIS, jinak jiné informace jim nepřichází.

67. Při práci pro žalobkyni asi svědek spolupracoval s žalovaným, když měl třeba od něj nějaký požadavek, že mu něco nejde, ale není tam stále, přichází na zavolání. Pokud ví, tak dal žalovaný u žalobkyně výpověď, ale svědek důvod neznal.

68. Zákazníků, kteří jsou tzv. individuální je 50 % a zákazníků, kteří tam přijedou jednou za tři roky s jedním autem je taky 50 %. Zákazník, který ví, že bude u žalobkyně odebírat, tak má možnost si udělat smluvní vztah, kde dostane nějakou slevu asi 10 %, nebo 20 %, a pak samozřejmě jezdí k žalobkyni s vozidly tím způsobem, že tam nemusí přijet a čekat na auto. Tito zákazníci jsou pak zvýhodňováni, nějakým způsobem preferováni, vychází se jim vstříc. Jsou evidováni v systému FLORES, protože mají evidovánu slevu a ještě mají systém karet (platových zákaznických kartiček), takže asi existuje nějaký seznam karet, ale svědek ho nevytvářel, ani ho nikdy neviděl. Karty spolupracují s účetním programem FLORES. Někteří zákazníci tak jsou lepší zákazníci a s nimi se tak technici STK znají víc, s některými zákazníky se znají méně, takže vazby se určitě vytvářely, jsou zcela zřejmé.

69. Vazbám mezi zákazníky a techniky byl svědkem a dovodil je z toho, že jeho úkolem bylo rozbít tu strukturu 50 % na 50 % (poměru zákazníků, viz shora), protože to je z obchodního hlediska velice nebezpečné. Měl vymyslet nějaký způsob, jakým určitý klientelismus rozbít, takže se tomu provozu musel věnovat a viděl, že s některými zákazníky si technici tykají, telefonují a s některými ne. K některým zákazníkům mají technici STK blíž, některým tykají a některým vykají, z toho je zřejmé, že tam je ten vztah jiný, a to nemusí být nutně o tom, že jsou příbuzní. U žalovaného byl určitě svědkem takového jednání, že žalovaný měl bližší vztah s někým ze zákazníků. Úkolem svědka bylo, aby nedocházelo k přebírání, když je zákazník kamarád a člověk z lidu musí čekat, až na něj dojde řada. Současný systém, který se svědkovi nepodařilo změnit, funguje tak, že existuje dlouhý pultík, na kterém jsou zakázkové listy a technici chodí a berou si ta auta, která mají dělat, podle jejich preferencí si z toho seznamu vybírají. Dochází k tomu, že se zakázky berou na přeskáčku, toho byl přímo svědkem.

70. Vztah mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] je takový, že kdysi na začátku nebylo možné provozovat STK a emise pod jednou firmou, takže z tohoto důvodu vznikly dvě právnické osoby, kdy jedna obhospodařovala emise a jedna STK, a to s tím, že pan [příjmení] je jednatel obou společností, ale vlastníci jsou různí, statutární zástupce je pan [příjmení], ale ve společnosti [právnická osoba] je vlastníkem žena pana [příjmení]. Žalobkyně je přímo provázána společností [právnická osoba], společnosti jsou v jedné budově dokonce i účetně, i když z daňových důvodů musejí u žalobkyně vykazovat položky, které jsou technické prohlídky nikoliv emise, ty musí vyřizovat v zástupu té druhé firmy, neprodávají přímo technickou kontrolu.

71. Svědek pro toto řízení vystavoval pro žalobkyni dvě potvrzení, když vytvářel přehledové sestavy ohledně odběru zákazníků před a po s tím, že vytvářel dvě struktury, aby byly srovnatelné, takže vytvářel dvě porovnávací sestavy, kdy jedna byla v období 1. 1. – 30. 5. 2021 a to samé k roku 2022, přičemž ta druhá zohledňovala období před odchodem žalovaného a po odchodu žalovaného. Po předložení listin potvrzeními (na č. l. 78 s přílohami na č. l. 79-88) soud k těmto výslechem svědka dále ověřil, že se jedná o tyto potvrzení vypracované svědkem a obsahem sestav je zakázka, výkon, který se prováděl a technik, který prováděl a zákazník. Stručně šlo o to, že technik prováděl pod č. programu CIS obchodní výkon pro zákazníka. Z toho plyne, že existují zákazníci, kteří tady před touto událostí byli a už nejsou, ale z jakého důvodu tam uvedeno není. Od určitého data se už neobjevovali někteří zákazníci, ale je to pouhá statistika. Data potvrzují to, že technici pracovali pro velké zákazníky. Z výpisu ale též vyplývá, že technici pracovali i na jiných zakázkách, než na zakázkách pro velké zákazníky. Svědek z podkladů nepotvrzuje, že žalovaný ovlivnil snížení počtu hromadných zákazníků, přičemž úkolem pro svědka bylo podložit toto tvrzení. Zástupce žalobkyně se na svědka obrátil s tím, jestli by byl schopný vytvořit nějakou sestavu, ze které by plynulo, že nějací zákazníci přestali k žalobkyni jezdit. Svědek však nemůže potvrdit, že by zákazníci přestali chodit kvůli odchodu žalovaného. Nedokáže uvést, proč a zda došlo ke snížení větších zákazníků. U sestavy u sloupce B., jsou uvedeny křížky, protože data nebyla vytištěna. byť data tam byla zadána. Jiné potvrzení pro toto řízení svědek nevytvářel.

72. K osobě žalovaného jeho účastnickým výslechem a jeho výkonu práce pro žalobkyni, soud zjistil, že ten pro výkon své práce kontrolního technika STK u žalobkyně, kterou vykonával nepřetržitě bez přerušení od roku 2015 do roku 2021, musel mít profesní osvědčení, pro které musel doložit Ministerstvu dopravy šestiletou praxi, kterou získal postupně. Od ministerstva na základě pracovních smluv dostal schválení ke školení, které absolvoval v únoru 2015, před zaměstnáním u žalobkyně, ale dopředu kontaktoval žalobkyni, zda by tam mohl s tímto oprávněním nastoupit. Vše bylo založeno na tom, zda udělá kurz a zda dostane oprávnění, se kterým jej následně zaměstnají. V průběhu zaměstnání musel žalovaný po třech let absolvovat prohlubovací kurz, ty absolvoval dva, jak to bylo žádáno Ministerstvem dopravy. Jedná se o školení a na závěr se píše zkušební test. Pracovní postup se při technické kontrole neliší, základ je stále stejný, technikem je od roku 2015 a postupy jsou od té doby dané Ministerstvem dopravy. Kvalifikace se tak nezvyšuje, pouze prohlubuje. Na prohlubovacím kurzu se žalobkyně podílela tak, že mu jej proplácela. V průběhu pracovního poměru u žalobkyně získal žalovaný posledním prohlubovacím kurzem též oprávnění na měření emisí, které však nevyužívá. Během pracovního poměru u žalobkyně žalovaný získal praxi na lince, ale jak dělat prohlídky uměl z kurzu ministerstva. Po kurzu a prohlubovacího testu si u žalobkyně udělal řidičský průkaz o 3 kategorie a poslední byl řidičský průkaz na motocykl v roce 2017. Osvědčení na nákladní vozidla a vleky nepoužívá, osvědčení na motocykl využívá. Na získání řidičských oprávnění se v roce 2016 podílela žalobkyně na kurzu na nákladní auta a vleky a v roce 2017 na motocykl. Čistý měsíční příjem žalovaného u žalobkyně byl v průměru 25 000 Kč, hrubého asi 31 000 Kč. Osobní ohodnocení a prémie dostávali tím způsobem, že byl např. jednou s kolegou u stánku občerstvení, po pracovní době ve 14:45, když pracovní dobu měl do 14:30, a poté byl pozván p. [příjmení] nahoru, a ten mu řekl, že je žalovaný bez osobního ohodnocení, a to mu následně sebral. Bylo mu tak odebráno osobní ohodnocení za to, že po pracovní době kouřil u stánku. Bylo to těsně před podáním výpovědi.

73. K předloženým listinám soud účastnickým výslechem žalovaného zjistil následující. K listině na č. l. 7-8, že je to pracovní smlouva, když nastupovat do zaměstnání. K listině na č l. 9, že první pracovní smlouvu doslal žalovaný na rok, a další na 2 roky a další na dobu neurčitou, přičemž to chápal tak, že když má smlouvu na rok, že dostane smlouvu na další roky. Byla mu obnovena smlouva na dva roky a pak na dobu neurčitou. Další listina (č. l. 10) je na dobu neurčitou. Ustanovení bodu 11 (dodatků) chápal na uvedených listinách žalovaný tak, že s ním nebylo nic sjednáno. Listinu předloženou na č. l. 14 soud výslechem ověřil, jako konkurenční doložku, kterou museli zaměstnanci podepsat. Byla jim předložena k podpisu s tím, že kdo nepodepíše, nebude tam pracovat, což jim vzkázal asi pan jednatel. To jim říkal vedoucí provozovny, pan [celé jméno svědka], přinesl jim to a řekl, ať to podepíšou. Podepisovali to všichni technici naráz, bylo jich tam asi 5 nebo 6. Přečetl si to a chápal to tak, že by mohl být omezený v práci. V té době však nepředpokládal, že bude práci měnit, byla to pravděpodobně chyba. Když podepisoval pracovní smlouvu - dodatek [číslo] bral to tak, že dostal smlouvu a bude pokračovat v zaměstnání, souvislost s konkurenční doložkou neshledával v té době, byl rád, že má smlouvu na dobu neurčitou. Nyní mu žalobkyně vyplácela každý měsíc peníze, asi z té doložky, s žalobkyní o tom nekomunikoval. Peníze vracel zpět bankovním převodem na účet převodce. Ty peníze mu nepatří, nejsou jeho a nesouhlasí s tím.

74. Od žalobkyně žalovaný odešel na konci října 2021, po dvouměsíční výpovědní lhůtě. S panem jednatelem měli nesrovnalosti, pracoval pro něj šest let a nelíbilo se mu, jak se k němu chová. Bylo to spíš pro nesmyslné věci, napadal ho, sebral mu osobní ohodnocení ani neví, za co, bylo to spíš slovní, nechtěl dál u firmy pokračovat. Výpověď podal bez dohody s jinými zaměstnanci žalobkyně, důvodem byly jeho spory s jednatelem. Od žalobkyně dostal žalovaný též výstrahu pro porušování pracovní kázně, někdy v začátcích, ale nebyl to důvod k jeho odchodu.

75. V současné době žalovaný pracuje pro firmu [právnická osoba], jako kontrolní technik STK, a to od listopadu 2021. Zaměstnání u tohoto zaměstnavatele si sehnal, když podal výpověď, to se poprvé kontaktovali. U této společnosti s ním v provozovně pracuje další bývalý zaměstnanec žalobkyně, pan [příjmení] Pan [celé jméno svědka] nepracuje u nich na provozovně v [obec], ale pracuje na jiné provozovně.

76. Úkolem žalovaného u žalobkyně byla kontrola vozidel přistavených na linku a po kontrole předání protokolu operátorce na výdej, k zapsání závad. Operátorka přijala od zákazníků doklady, přijala zakázku, a tu donesla do kanceláře techniků, dávají je do polic, odkud si je brali technici STK. Dostal tedy desky, kde byl technický průkaz a protokol k prohlídce. Zákazníky žalovaný nepřijímal, ti přišli na příjem k přepážce, tam pracovnice přijímá veškeré doklady.

77. Kontrola technického stavu vozidla pak probíhala tak, že dostal do ruky zakázku, převzal vozidlo, na kontrolní lince provedl kontrolu se zápisem a pak předal ke zpracování a výdeji. Pro svou práci musí používat centrální informační systém (CIS), který spravuje Ministerstvo dopravy, je pro celou Českou republiku. Na tuto databázi má přezkoušení od Ministerstva dopravy a má k ní podepsanou mlčenlivost. Přistupoval tak pouze k datům vozidel a informacím o minulých prohlídkách. V této databázi nejsou uvedeni vlastníci vozidla, nesmí to tam být. Pouze data k vozidlům. K jiné databázi přístup neměl. Netušil, zda má žalobkyně databázi zákazníků.

78. Při své práci pro žalobkyni zadával žalovaný údaje do databáze STK do centrálního systému Ministerstva dopravy závady na vozidle, a jejich data. Jména a příjmení, adresy zákazníka nezadával, to již není obsahem této databáze. Od doby zavedení GDPR. To bylo asi od roku 2016, kdy začal platit GDPR a údaje o zákaznících přestaly být obsahem databáze. U žalobkyně měli každý na stole svůj počítač, kde byl přístup k internetu a databázi Ministerstva dopravy. Přístup k dalším databázím žalobkyně nepotřeboval a má za to, že tam nebyl. Při práci s počítačem postupoval tak, že zapnul počítač, ikonou systému otevřel přes své heslo přímo systém ministerstva a dostal se do databáze. O jiném propojení mezi databází ministerstva a databází či evidencí žalobkyně ničeho neznal. Do počítače heslo neměl. Počítač, který měl, byl asi propojen se sítí, všechny počítače tam byly propojeny. K jiným počítačům žalobkyně nechodil, měl pouze svůj počítač, neměl tam k ostatním přístup. Na příjmu jsou rovněž počítače, ale vše je na přístup. Nemohl se dostat ani ke kolegům, pouze do svého počítače. Žalobkyně je neproškolovala pro práci s databázemi, nebo jinými informačními systémy, pouze pracoval s databází Ministerstva dopravy.

79. Náplň práce se v současném zaměstnání od práci pro žalobkyni neliší, jen ve zpracování fotodokumentací na lince je odlišný. U současného zaměstnavatele nemá podepsanou konkurenční doložku.

80. Dále navržený důkaz videozáznamem konfliktu mezi jednatelem žalobkyně a panem svědkem [celé jméno svědka], se rozhodl soud neprovést, když žalobkyně jako navrhovatel k tomuto následně uvedla, že tento nemá k dispozici, což doložila e-mailem pana [celé jméno svědka] jednateli žalobkyně ze dne 14. 7. 2022 (na č. l. 161), a že na tomto důkazu netrvá, když nad to měl důkaz soud za nadbytečný s ohledem na nerozporovaný průběh incidentu, jak jej popsal svědek [celé jméno svědka] při svém výslechu.

81. Dále soud rozhodl, že neprovede důkaz listinami mzdovou dokumentaci, pana [příjmení], pana [celé jméno svědka] včetně jejich docházky a potvrzení účetní paní [jméno] [příjmení] s vysvětlení (na č. l. 155 p. v. – 163), neboť byly tyto listiny soudu předloženy a navrženy po lhůtě koncentrace řízení, přičemž tyto listiny nemohou sloužit ani k dotvrzení skutečností pro věc rozhodných, když předmětem řízení není odměňování pana [celé jméno svědka] ani žalovaného a potvrzení vztahů tohoto svědka s žalobkyní, potažmo s jejím jednatelem, má soud již za dostatečně objasněné provedeným dokazováním, a proto soud pokládá tyto listiny jako důkaz též za nadbytečné.

82. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování, při zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke shodným tvrzením účastníků, dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci samé:

83. Ohledně vzniku, trvání a skončení pracovního poměru má soud za prokázané, že pracovní poměr žalovaného jako kontrolního technika STK u žalobkyně v [obec] trval od 2. 3. 2015 do 31. 10. 2021, kdy byl skončen výpovědí žalovaného bez udání důvodu, jak bylo mezi stranami z části nesporné a z části doloženo pracovní smlouvou a jejími dodatky [číslo] ze kterých má soud za prokázané přes částečnou interpretační nepřesnost dodatků (uzavíraných na formulářích pracovní smlouvy), že pracovní poměr trval po celou uvedenou dobu bez přerušení, jak k tomu směřovala vůle stran zjištěná výslechem žalovaného, i personalistky žalobkyně, svědkyně veselé, když k tomu směřoval zjevně i obsah písemností. Dodatky pak ze shodného důvodu upravovaly pouze zejména trvání pracovní smlouvy a neměly vliv na úpravy konkurenční doložky žalovaného, když tento úmysl žádná ze smluvních stran výslovně nesledovala (k tomu viz právní posouzení a podrobnější odůvodnění viz shora).

84. Jak oba účastníci shodně uvedli a potvrdilo dokazování, byla mezi účastníky uzavřena tzv. konkurenční doložka, dohoda zamezující žalovanému po dobu jednoho roku od skončení pracovního poměru vykonávat činnost vykonávanou pro žalobkyni v pracovním poměru pro jiného zaměstnavatele či jiným způsobem, a za poskytnutí finanční náhrady, pod sankcí sjednané pokuty (podrobněji viz shora). Konkurenční doložka byla uzavřena písemně a po formální stránce splňovala v zásadě všechny podstatné náležitosti dané zákonem, nicméně podmínkou pro její platné uzavření je též skutečnost, že její uzavření je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele (k tomu dále právní posouzení), jak ostatně soud o tomto právním názoru poučil účastníky též při prvním jednání ve věci, s ohledem na průběh dokazování a procesní povinnosti účastníků, a dále v tomto směru též dokazování vedl.

85. Žalobkyně je osobou, která provozuje mj. STK v obci [obec], kde též po dobu trvání pracovního poměru vykonával žalovaný práci technika STK. Po skončení pracovního poměru u žalobkyně (31. 10. 2021), nastoupil žalovaný od 1. 11. 2021 k novému zaměstnavateli, společnosti [právnická osoba], která mj. provozuje několik STK, kde začal v na pracovišti v Ústeckém kraji vykonávat shodnou práci technika STK (k tomu srov. zjištění o společnosti [právnická osoba] výpovědi svědků a žalovaného). K těmto skutkovým otázkám soud v zásadě nezjistil rozporná tvrzení, proto je předkládá jako skutkový závěr bez bližší citace provedených důkazů.

86. Činnost technika STK je pak upravena legislativně a pro její výkon musí osoba vykonat kurz u Ministerstva dopravy a složit příslušnou zkoušku, čímž získá oprávnění pro její výkon. V řešené věci získal žalovaný takové oprávnění ještě před nástupem do zaměstnání u žalobkyně, byť jeho v průběhu docházelo ke konání povinných prohlubovacích kurzů a přezkušování. Vlastní výkon činnosti je pak rovněž legislativně upraven a probíhá ve stručnosti tak, že technik STK přebere od přijímajících zaměstnanců podklady v připraveném pořadí a následně provádí osobně kontrolu motorových vozidel dle příslušné vyhlášky, přičemž může též komunikovat s řidičem vozidla, který může být též zákazníkem STK. Při této činnosti má technik STK přístup do systému CIS, provozovaného a spravovaného Ministerstvem dopravy, pod svými přihlašovacími údaji, kde má uvedeny údaje o vozidle a identifikovaného vlastníka/provozovatele vozidla. Naopak náplní práce technika STK není obchodní komunikace se zákazníky (přijímání zákazníků, řešení plateb za služby, uzavírání smluv apod.), kterou zajišťují buď zaměstnanci příjmu zakázek, popřípadě další zaměstnanci STK. Technik STK nemá, resp. v řešené věci u žalobkyně neměl, přístup k dalším údajům o zákaznících ani ke kontaktům na ně, jak je žalobkyně vede v systému FLORES, když další seznamy zákazníků nebyly u žalobkyně dokazováním zjištěny. V řešené věci nebyl zjištěn ani žádný podstatný nebo konkrétní případ, kdy by žalovanému byl seznam zákazníků s kontakty na ně zpřístupňován, když tento je chráněn přístupovými účty pro konkrétní zaměstnance, kterým je přístup umožňován. Popsaná praxe technika STK u žalobkyně se pak neliší od praxe na jiných STK ani od praxe u nového zaměstnavatele žalovaného, společnosti [právnická osoba] K těmto skutkovým otázkám soud v zásadě nezjistil rozporná tvrzení, proto je předkládá jako skutkový závěr bez bližší citace provedených důkazů. K průběhům prohlídek STK a jejich přístupu k seznamům zákazníků viz podrobněji zejména výslechy techniků STK, když tvrzení svědka [celé jméno svědka] o přístupu techniků k seznamům zákazníků zůstalo v tomto ohledu osamocené a nekonkrétní.

87. Mezi odchodem žalovaného od žalobkyně ke společnosti [právnická osoba] a obchodními výsledky žalobkyně pak nebyla shledána žádné souvislost, když jak bylo soudu svědky sděleno, k fluktuaci zaměstnanců a zákazníků u žalobkyně dochází dlouhodobě, a ta má mnoho důvodů, od podmínek na pracovišti, které někteří (bývalí i současní) zaměstnanci žalobkyně vnímají z hlediska psychického zatížení jako nevyhovující, přes systém osobního ohodnocení žalobkyní aplikovaný, po cenovou politiku služeb žalobkyně a prodlužování termínů pro jejich poskytování. Naopak soud zjistil další možné důvody pro odchody pro odchody zaměstnanců a zákazníků (viz podrobněji výslechy svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] [obec]).

88. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce, a to zejména dle zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce – dále jen„ z. p.“, a v mezích jeho zásad a odkazů též dle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen„ o. z.”.

89. Zákoník práce v §§ 18-29 z. p. upravuje právní jednání pouze kuse, a to tak, že je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější (§ 18 z. p.), a dále pak již pouze neplatnost ve vztahu k nutnosti předchozího souhlasu či projedná (§ 19 z. p.) a jednání ve vztahu k odborovým organizacím a kolektivním smlouvám (§ 22-29 z. p.). Zakládá též možnost dovolávat se nedostatku formy právního jednání, s výjimkou jednání, na základě kterých již bylo započato s plněním, u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah (§ 20 z. p.). V ostatním je tak namístě ve smyslu § 4 z. p. užít o. z., a to v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

90. Dle § 545 o. z., právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. O právní jednání pak nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem (§ 553 odst. 1 o. z.).

91. Právní jednání se pak posuzuje podle svého obsahu (§ 555 o. z.). Dle § 556 o. z. pak platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

92. V posuzované věci tak vzal úmysly stran při uzavírání dodatků pracovní smlouvy za zřejmý jak z jejich obsahu vyjádřeného slovy, tak jejich zjištěnou praxí a úmyslu obou smluvních stran, tedy toliko prodloužení pracovního poměru na další období, resp. na dobu neurčitou, nikoliv měnit další práva a povinnosti v pracovněprávním vztahu, včetně úpravy samostatně uzavírané konkurenční doložky, když takový úmysl musel být oběma účastníkům znám, a to v takové míře, že dle názoru soudu nebylo namístě přistoupit k výkladu tohoto právního jednání pro zaměstnance příznivějšího (§ 18 z. p.), když takový výklad uvedeného právního jednání byl též v souladu se zjištěnou praxí smluvních stran.

93. Možnost uzavřít se zaměstnancem konkurenční doložku a její přípustnost upravuje § 310 z. p. a je pak přímo ze zákona vyloučena pro pedagogické pracovníky škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, a pedagogické pracovníky v zařízeních sociálních služeb.

94. Dle § 310 z. p., (1) byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti. (3) Konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1 by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. (4) Zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. (5) Zaměstnanec může konkurenční doložku vypovědět, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil peněžité vyrovnání nebo jeho část do 15 dnů po jeho splatnosti; konkurenční doložka zaniká prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. (6) Konkurenční doložka musí být uzavřena písemně; to platí obdobně pro odstoupení od konkurenční doložky a pro její výpověď.

95. Dle § 310 odst. 2 z. p. pak platí, že konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1 téhož ustanovení by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

96. Z citovaných ustanovení vyplývá, že předmětem pracovněprávního vztahu z dohody, v níž se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, jsou práva a povinnosti účastníků pracovněprávního vztahu zajišťující ochranu zaměstnavatele po skončení pracovněprávního vztahu účastníků před výdělečnou činností zaměstnance, která by měla vůči němu soutěžní povahu. Smysl a účel takového ujednání spočívá zejména v tom, aby zaměstnavatel byl chráněn před únikem informací ke konkurenčnímu podnikateli prostřednictvím zaměstnanců, kteří v průběhu pracovního poměru u zaměstnavatele získávají informace, poznatky a znalosti, které mají povahu obchodního tajemství nebo které jsou takového charakteru, že jsou způsobilé zjednat konkurenčnímu podnikateli v hospodářské soutěži výraznou výhodu a tím závažným způsobem ztížit činnost zaměstnavatele (viz též definice a výklad ustanovení v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1135/2020).

97. Jednou z kumulativních podmínek pro možnost sjednat konkurenční doložku je tak podmínka, že to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při výdělečné činnosti po skončení zaměstnání by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Konkurenční doložku tak nelze sjednat s jakýmkoli zaměstnancem. (uzavření konkurenční doložky s jiným zaměstnancem by mělo za následek její neplatnost). Posouzení těchto skutečností je třeba posuzovat vždy individuálně podle druhu práce vykonávané zaměstnancem, podle povahy činnosti zaměstnavatele a s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. Stěží si lze například představit uzavření konkurenční doložky se zaměstnancem vykonávajícím jednoduché či pomocné práce (srov C.H.Beck: Zákoník práce, 3. vydání, 2019, s. 1216 - 1221: M. Bělina).

98. Práce technika STK, kterou vykonával žalovaný pro žalobkyni a nyní vykonává pro společnost [právnická osoba], je prací do značné míry regulovanou zákonem a podzákonnými předpisy.

99. Dle § 6a odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, technické silniční kontroly jsou prováděny bez ohledu na státní občanství řidiče a stát, ve kterém je vozidlo registrováno. Technickou silniční kontrolu nesmí provádět osoba, která je s ohledem na svůj poměr k řidiči nebo provozovateli vozidla podjatá. Osoba provádějící technickou silniční kontrolu nesmí získat majetkový nebo jiný prospěch v závislosti na výsledku kontroly. Osoba obsluhující mobilní kontrolní jednotku musí být držitelem profesního osvědčení kontrolního technika.

100. Citovaným ustanovením zákona je tak přímo vyloučeno, aby technik STK, jako osoba provádějící technickou silniční kontrolu, byl jakkoliv podjatý ve vztahu k řidiči či provozovateli (ať už pozitivně či negativně), a aby získával majetkový nebo jiný prospěch v závislosti na výsledku kontroly. Průběh vlastní kontroly je pak konkrétně upravován zejména vyhláškou Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel. K výkonu této činnosti navíc musí technik získat osvědčení Ministerstva dopravy, jehož získání žalovaný doložil a ministerstvo se tak stává garantem jeho odbornosti technika STK.

101. Z uvedeného pak dle názoru soudu plyne, že technik STK, tedy i žalovaný, je již z hlediska výkonu své profese do značné míry odborně oddělen jak od zaměstnavatele, provozovatele STK, tak od jeho zákazníků, když garantem jeho odbornosti je stát a bližší kontakty se zákazníky mu zapovídá zákon. S ohledem na to by se pak jakákoliv účast na obchodním styku se zákazníky, tedy i na jejich obchodním oslovování a zájmu na jejich zakázkách, jevila minimálně v rozporu s uvedeným, přičemž takové rozporné jednání nebylo soudem shledáno.

102. Nad to v projednávané věci nevyplynulo ani po skutkové stránce, že by žalovaný jako řadový technik STK měl jakýkoliv z hlediska obchodního relevantní přístup k zákazníkům žalobkyně či kontaktů na ně, jak bylo zajištěno nastavením příslušných systémů žalobkyně a zavedenými postupy, které jsou do značné míry shodné a platné z hlediska řadových techniků STK i pro jiné provozovatele STK.

103. Soud proto uzavřel tuto otázku s tím, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně nepřicházel do kontaktu s informacemi, poznatky, znalostmi pracovních a technologických postupů, které by získal v zaměstnání u žalobkyně, a jejichž využití při výdělečné činnosti po skončení zaměstnání by bylo způsobilé závažným způsobem ztížit činnost žalobkyně, když z hlediska přístupu k zákazníkům a vyřizování zakázek z obchodního pohledu se práce technika jeví jako práce jednoduchá, bez zvláštního„ know how“ žalobkyně a z hlediska odborného je pak zajištěna legislativou a garantována státem, a proto po něm nebylo lze spravedlivě žádat uzavření dohody ve smyslu § 310 z. p. Na tuto dohodu o konkurenční doložce tudíž soud pohlížel k námitce žalovaného jako na neplatnou.

104. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, zejména platné uzavření dohody o konkurenční doložce se smluvní pokutou, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

105. Ke skutečnostem tvrzeným a dokládaným žalobkyní, ohledně nákladů na další vzdělávání žalovaného pak soud závěrem doplňuje, že ochrana takto učiněných investic zaměstnavatele není účelem dohody ve smyslu § 310 z. p., ale slouží k ní jiné právní instituty, např. dohoda o zvýšení kvalifikace ve smyslu § 234 z. p. Při posuzování platnosti, popřípadě účelnosti sjednání konkurenční doložky tedy pro soud tyto skutečnosti nebyly rozhodné. Účelem konkurenční doložky rovněž není zamezení fluktuaci zaměstnanců, nýbrž ochrana jiných zájmů zaměstnavatele, jak byly podrobněji popsány shora.

106. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 640 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 166 686 Kč sestávající z částky 7 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vy dření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 4. 2022, z částky 15 560 Kč (2 x 7 780 Kč) za účast na jednání soudu (jednání přesahující dvě hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 5. 2022, z částky 23 340 Kč (3 x 7 780 Kč) za účast na jednání soudu (jednání přesahující čtyři hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 7. 2022 a z částky 7 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 9. 2022 včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

107. O náhradě nákladů státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve věci vznikly státu náklady v podobě přiznané náhrady svědkům, jak o nich rozhodl soud usnesením ze dne 21. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], ve prospěch svědka [celé jméno svědka] a ze dne 8. 9. 2022, č. j. [číslo jednací] ve prospěch svědkyně [celé jméno svědkyně], tj. náklady v celkové částce 1 421,30 Kč, které v souladu se shora uvedeným ustanovením uložil soud k zaplacení procesně neúspěšné žalobkyni, když u ní ze soudního spisu neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

108. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení