22 C 79/2021-607

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul] Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] trvale bytem [adresa] zastoupen advokátem [titul]. et [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o přiměřená zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč, 1 095 000 Kč, 720 000 Kč a 920 000 Kč, to vše s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 84 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 7 650 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se domáhal po žalované v souvislosti s trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] následujících zadostiučinění nemajetkové újmy spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 4. 2021 do zaplacení z důvodu: a) nezákonného zahájení trestního stíhání ze dne 8. 5. 2002 a pokračování nezákonného stíhání ve výši 5 000 000 Kč. b) nezákonného rozhodnutí o vazbě za dobu od 10. 5. 2002 do 9. 5. 2003 ve výši 1 095 000 Kč. c) nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení za období od 8. 5. 2002 do 4. 5. 2020 ve výši 720 000 Kč. d) zadržení cestovního dokladu od 31. 7. 2002 do 31. 12. 2010 ve výši 920 000 Kč. Žalobce podrobně popsal průběh trestního stíhání, ve kterém zdůraznil, že na usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu navázala další rozšíření trestního stíhání a podání čtyř obžalob (21. 6. 2004, 2. 8. 2006, 26. 11. 2009, 8. 3. 2012). Věc byla opakovaně vracena k došetření do přípravného řízení pro závažné procesní nedostatky, když procesně obstála až usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 3. 2009 a 21. 7. 2009. Předchozí trestní stíhání včetně omezení osobní svobody neměly zákonného podkladu. O vadách musely orgány činné v trestním řízení vědět, a proto je lze označit za svévolné. Dne 31. 3. 2013 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno pro amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky. Stížnost státního zástupce ze dne 13. 2. 2013 byla Vrchním soudem v Praze dne 11. 4. 2013 zamítnuta. Dne 3. 1. 2013 byl vůči žalobci podán návrh na zabrání majetku, který byl dne 22. 4. 2020 pravomocně zamítnut. Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti státního zástupce o zamítnutí zabrání majetku bylo žalobci doručeno dne 4. 5. 2020. Žalobce namítal, že v průběhu trestního stíhání byly provedeny svévolné domovní prohlídky, byl mu odňat cestovní pas, zajištěn majetek, nebylo mu umožněno nahlížet do spisu, byl teatrálně zadržen a držen ve vazbě, trestní stíhání značně přispělo k rozpadu manželství žalobce, manželka a děti žalobce byli vyklizeni, syn [jméno] měl kvůli medializovanému trestnímu stíhání problémy ve škole a o postiženého syna [celé jméno žalobce] se nemohli starat oba rodiče. Žalobce byl dehonestován, když figuroval na tzv. černé listině bank. Trestní řízení bylo složité, avšak bylo postiženo průtahy, když došlo k zbytečnému přerušení prostudování spisu, obžaloba byla podána k místně nepříslušnému soudu, obžaloby byly nezpůsobilé projednání. Pas byl zadržen žalobci až do 31. 12. 2010, než došlo k novelizaci trestního řádu (§ 77a trestního řádu), předtím byl žalobce zvyklý často cestovat, když vlastnil nemovitost na ostrově [anonymizována dvě slova]. Mimořádné okolnosti nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání žalobce spatřoval ve skutečnosti, že obžaloby nebyly způsobilé projednání a trestní stíhání trvalo téměř 11 let, než došlo k zastavení pro udělení amnestie. Žalobci se nelze divit, že v trestním stíhání po takovém průběhu nechtěl pokračovat a nesouhlasil s krácením řízení o zabrání věci za první dva roky na polovinu, neboť je měl za integrální součást trestního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uplatnil nároky dne 20. 10. 2020 u žalované a žalovaná odškodnila žalobce jen za nepřiměřenou délku řízení o zabrání majetku ve výši 84 375 Kč, pro které vzal žalobu zpět.

2. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět, soud dle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

3. Žalovaná se bránila tím, že důvodným je pouze nárok za nepřiměřenou délku řízení o zabrání věci, za což žalobci poskytla dostatečné zadostiučinění (15 000 [spisová značka] od druhého roku řízení se snížením o 10 % za složitost věci). Zbývající nároky měla žalovaná za nedůvodné, neboť právo náhrady škody nepřísluší tomu, kdo byl amnestován. Amnestie za nepřiměřenou délku trestního stíhání je dostatečnou satisfakcí, kterou žalobce akceptoval. Žalovaná rovněž namítla promlčení nároků, když trestní stíhání skončilo v roce 2013.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

4. Nesporným účastníci při jednání dne 22. 9. 2021 učinili následující. Skutečnost, že žalobce dne 20. 10. 2020 uplatnil své nároky předběžně u žalované. Průběh řízení o návrhu na zabrání věci, jak jej popsala žalovaná ve vyjádření ze dne 11. 5. 2021 v čl. III odst. 4 s tím, že dne 23. 8. 2019 podal žalobce obsáhlé vyjádření ke stavu řízení. Vyplacení částky 84 375 Kč žalovanou za nepřiměřenou délku řízení o zabrání věci dne 30. 4. 2021. Konečně nebylo sporu ani o tom, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno.

5. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda jsou nároky nemajetkové újmy žalobce promlčeny či nikoliv, zda žalobci náleží další zadostiučinění za nepřiměřenou délku a nezákonné trestní stíhání kromě zastavení trestního stíhání z důvodu amnestie, zda trestní stíhání značně přispělo k rozpadu manželství žalobce, zda v důsledku trestního stíhání došlo k vyklizení nájmu, zda žalobce pozbyl své sociální postavení a důvěru bývalých obchodních partnerů a byl profesně dehonestován, když se ocitl na tzv. černé listině [právnická osoba] a záložna [anonymizováno] měla podmínku, že žalobce nebude vystupovat ve [právnická osoba], a.s., dále zda byl žalobce zadržen při nakládání postiženého syna do vozidla teatrálním způsobem, a zda byl žalobce zvyklý často cestovat.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení

6. Soud vzal za prokázané nesporná tvrzení účastníků, tedy i následující průběh řízení o návrhu na zabrání věci. Dne 7. 1. 2013 byl Krajskému soudu v Hradci Králové doručen návrh Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (č. l. 42290), na zabrání věci ve smyslu § 101 odst. 2 písm. a) a § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy návrh směřoval k zabrání věcí, výnosů z trestné činnosti a k majetku pachatele, jehož nelze stíhat a odsoudit (cenných papíru a finančních prostředků [právnická osoba] a agentury [právnická osoba] a dalších věcí). Datum doručení daného návrhu žalobci, popř. jeho obhájci, nebylo zjištěno. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že žalobce je podle článku II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 účasten této amnestie prezidenta republiky. Stížnosti státního zástupce a poškozených podaná proti danému usnesení byly zamítnuty usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], byly podle § 79a odst. 4, § 79c odst. 4 a § 80 odst. 1 tr. řádu zamítnuty návrhy [titul]. [jméno] [příjmení] (správce konkurzní podstaty [právnická osoba]) a [titul]. [jméno] [příjmení] na zrušení zajištění finančních prostředků a cenných papírů. Dne 4. 7. 2013 podal žalobce vyjádření k návrhu Vrchního státního zastupitelství v Praze na zabrání věci. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byly zamítnuty návrhy dalších osob na zrušení zajištění cenných papírů. Proti tomuto usnesení podal dne 25. 7. 2013 žalobce stížnost, kterou vzal zpět dne 2. 9. 2013 (usnesením z téhož dne vzal soud zpětvzetí stížnosti na vědomí). Stížnost proti danému usnesení podal i bývalý obviněný [titul]. [jméno] [příjmení]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], byly zamítnuty stížnosti bývalého obviněného [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byla zamítnuta stížnost [právnická osoba] proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] Vrchní státní zastupitelství v Praze doplnilo návrh na zabrání věci. Dne 3.1 2014 (podáním ze dne 23. 12. 2013) se k návrhu na zabrání věci vyjádřil poškozený ([anonymizováno 6 slov]). Dne 10. 2. 2014 byla část trestního spisu zapůjčena na Ústavní soud k řízení o ústavní stížnosti [titul]. [anonymizováno] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013. Dne 28. 5. 2014 podal žalobce vyjádření ve věci. Dne 25. 7. 2014 podala vyjádření ve věci zúčastněná osoba [právnická osoba] Usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. [ústavní nález], byla zamítnuta ústavní stížnost [titul]. [jméno] [příjmení] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] bylo na dny 22. a 23. 6. 2015 nařízeno veřejné zasedání o návrhu Vrchního státního zastupitelství v [obec] na zabrání věcí, které však bylo odročeno z důvodu omluvy žalobce a [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 13. 8. 2015 bylo nařízeno veřejné zasedání na dny 10. a 11. 9. 2015. Dne 25. 8. 2015 podal [titul]. Sehnal vyjádření k návrhu na zabrání věci a návrh na zrušení zajištění hodnot, které nebyly navrženy k zabrání. Toto podání doplnil [titul]. Sehnal dne 10. 9. 2015. Ve dnech 10. a 11. 9. 2015 se uskutečnilo veřejné zasedání u Krajského soudu v Hradci Králové, které bylo odročeno na dny 1. a 2. 10. 2015. Dne 24. 9. 2015 podal bývalý obviněný [titul]. [jméno] [příjmení] návrh na provedení důkazů a vyjádření k návrhu na zabrání věcí. Dne 1. 10. 2015 se uskutečnilo veřejné zasedání, které bylo odročeno na dny 5. a 6. 11. 2015. Dne 5. 11. 2015 byl u soudu proveden výslech znalce [titul]. [jméno] [příjmení], který se podílel na vypracování znaleckých posudků v dané trestní věci. Téhož dne vydal soud opatření č. j. [spisová značka], o přibrání znalce [titul]. [jméno] [příjmení] (znalce pro obor ekonomika, specializace účetnictví finančních nástrojů a finančních institucí, finanční analýzy). Dne 5. 11. 2015 též proběhlo u soudu veřejné zasedání, které bylo odročeno na dny 7. a 8. 1. 2016. Dne 24. 11. 2015 doplnilo Vrchní státní zastupitelství v Praze návrh na zabrání věcí. Ve dnech 7. a 8. 1. 2016 proběhlo u soudu veřejné zasedání a bylo vydáno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto o zabrání věcí specifikovaných v daném usnesení (přičemž ve vztahu k některým věcem byl návrh na zabrání zamítnut). Dne 4. 2. 2016 byla na žádost předsedy senátu prodloužena lhůta pro vyhotovení usnesení do dne 4. 3. 2016. Dne 4. 3. 2016 byla na žádost předsedy senátu prodloužena lhůta pro vyhotovení usnesení do dne 5. 4. 2016. Dne 8. 4. 2016 podalo Vrchní státní zastupitelství v [obec] stížnost do usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [spisová značka], kdy stížnost byla doplněna dne 4. 5. 2016. Dne 12. 5. 2016 podal proti usnesení stížnost bývalý obviněný [titul]. [jméno] [příjmení] a dne 16. 5. 2016 [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 20. 5. 2016 soud sdělil na dotaz soudkyně vedoucí u téhož soudu související řízení pod sp. zn. [spisová značka] stav řízení. Dne 6. 6. 2016 podalo Vrchní státní zastupitelství v Praze 2. doplnění své stížnosti, které doplnilo podáním doručeným soudu dne 7. 6. 2016. Dne 8. 6. 2016 podal žalobce odůvodnění stížnosti, dne 30. 6. 2016 a 6. 9. 2016 podal vyjádření ke stížnosti státního zástupce. Podáními ze dnů 24. 3. 2017 a 29. 3. 2017 se Krajský soud v Hradci Králové dotazoval Vrchního soudu v Praze na stav finančních prostředků zajištěných na účtech u několika bankovních institucí. Dne 31. 3. 2017 proběhlo u Vrchního soudu v Praze neveřejné zasedání o podaných stížnostech a bylo vydáno usnesení č. j. [spisová značka], jímž bylo napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové částečně zrušeno podle § 149 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. řádu a soudu prvního stupně bylo ve vztahu k některým věcem uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl, ve vztahu k části věcí (finančních prostředků) Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že se oběma bývalým obviněným podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku ukládá zabrání věci a ve vztahu k některým věcem soud potvrdil zamítnutí návrhu na jejich zabrání. Dne 22. 5. 2017 sepsal Krajský soud v Hradci Králové v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Praze protokol o předání akcií [právnická osoba], a.s. a [právnická osoba] Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dne 13. 6. 2017 podal bývalý obviněný [titul]. [jméno] [příjmení] dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Dne 28. 6. 2017 podal dovolání [anonymizováno 6 slov]. Dne 3. 7. 2017 podal dovolání žalobce. Dne 21. 8. 2017 bylo soudu doručeno dovolání bývalého obviněného [titul]. [jméno] [příjmení] v listinné podobě. Dne 29. 8. 2017 byl soudní spis předložen Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález] byla odložena vykonatelnost usnesení nižších soudů do rozhodnutí o ústavní stížnosti [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 31. 10. 2017 bylo Krajskému soudu v Hradci Králové doručeno vyjádření [anonymizováno 6 slov]. Dne 11. 9. 2017 Nejvyšší státní zastupitelství podalo souhlas s projednáním dovolání žalobce a bývalého obviněného [titul]. [jméno] [příjmení] v neveřejném zasedání. Podáním ze dne 1. 12. 2017 žalobce doplnil své dovolání. Dne 6. 12. 2017 vydal Nejvyšší soud ČR usnesení č. j. [číslo jednací], jímž dovolání žalobce a bývalého obviněného [titul]. [jméno] [příjmení] odmítl. Dne 28. 12. 2017 byl spis vrácen na Krajský soud v Hradci Králové. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], bylo zrušeno zajištění nemovitostí, na nichž má podíl bývalý obviněný [titul]. [jméno] [příjmení]. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 2. 2018. Dne 2. 2. 2018 sdělil Ústavní soud Krajskému soudu v Hradci Králové, že skončení řízení vedeného pod sp. zn. I ÚS 1949/17 lze očekávat přibližně do čtyř měsíců. Dne 6. 3. 2018 požádal Ústavní soud Krajský soud v Hradci Králové o vyjádření k ústavní stížnosti [titul]. Sehnala ve lhůtě 20 dnů. Dne 9. 3. 2018 Krajský soud v Hradci Králové sdělil Ústavnímu soudu, že nevyužívá svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti. Dne 29. 8. 2018 sdělil Ústavní soud Krajskému soudu v Hradci Králové na jeho dotaz, že rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. I ÚS 1949/17 lze očekávat v rozpětí měsíců září a říjen 2018. Dne 19. 12. 2018 sdělil Ústavní soud Krajskému soudu v Hradci Králové na jeho dotaz, že„ toto řízení stále probíhá a v současnosti se nachází ve fázi, kdy byl koncept rozhodnutí soudce zpravodaje předložen k projednání I. senátu. Pokud tedy nebudou ze strany senátu vzneseny zásadní výhrady, lze očekávat vydání rozhodnutí na začátku ledna 2019. Dne 23. 1. 2019 zaslal Ústavní soud Krajskému soudu v Hradci Králové vyrozumění o vyhlášení nálezu. Nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 1949/17, bylo rozhodnuto, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a usnesením Krajského soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka], v části, kde zůstalo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nedotčeno, nebyl respektován zákaz libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž došlo k porušení práva stěžovatele [titul]. [jméno] [příjmení] na spravedlivý proces (výrok I.), daná usnesení byla v předmětné části zrušena (výrok II.) a ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta (výrok III.). Nález byl Krajskému soudu v Hradci Králové doručen dne 29. 1. 2019. Dne 19. 2. 2019 podalo Vrchní státní zastupitelství v Praze k soudu návrh, aby před rozhodnutím o případném zpětvzetí návrhu na zabrání výnosů z trestné činnosti ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud vyžádal aktuální zprávu o konkursním řízení bývalého obchodníka s cennými papíry [právnická osoba] (vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka]). Podáním ze dne 14. 3. 2019 Vrchní státní zastupitelství v Praze požádalo [titul]. [jméno] [příjmení] o poskytnutí informací. [titul]. Sehnal odpověděl dne 15. 4. 2019. Dne 24. 4. 2019 Vrchní státní zastupitelství v Praze sdělilo soudu, že vstoupilo podle § 35 odst. 1 písm. l) o.s.ř. do konkursního řízení úpadce bývalého obchodníka s cennými papíry [právnická osoba] a soudu bude sděleno stanovisko k věci po ukončení prováděných intenzivních analýz. Dne 16. 5. 2019 bylo k žádosti [titul]. Sehnala o nařízení jednání Krajským soudem v Hradci Králové sděleno, že předseda senátu [titul]. [jméno] [příjmení] zemřel a věc byla přidělena [titul]. [příjmení], přičemž věc bude nařízena po nastudování spisu, který v té době čítal asi [číslo] stran. Dne 24. 5. 2019 Vrchní státní zastupitelství v Praze sdělilo soudu, že s ohledem na nález Ústavního soudu a provedené analýzy je nutno trvat na původním návrhu na zabrání výnosů z trestné činnosti ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] bylo nařízeno veřejné zasedání na dny 30. a 31.7.2019. Dne 21. 6. 2019 byl soudu doručen souhlas Vrchního státního zastupitelství v [obec] s přečtením podstatného obsahu všech protokolů z veřejných zasedání v dané věci, včetně všech provedených důkazů. Dne 19. 7. 2019 a 22. 7. 2019 byla soudu doručena vyjádření zúčastněných osob [právnická osoba] a [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 22. 7. 2019 žalobce sdělil, že souhlasí s přečtením všech protokolů o veřejných zasedáních konaných ve starém složení senátu. Dne 24. 7. 2019 bylo soudu doručeno vyjádření bývalého obviněného [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 25. 7. 2019 bylo soudu doručeno vyjádření Garančního fondu obchodníků s cennými papíry. Podáním ze dne 29. 7. 2019 se vyjádřil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dne 1. 8. 2019 informovalo Vrchní státní zastupitelství v Praze soud o rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 7. 2018 ve věci [číslo] – [právnická osoba] proti České republice, kdy byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná stížnost [právnická osoba], a.s., v níž namítala porušení svého práva na ochranu majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, k němuž mělo dojít v důsledku zajištění akcií pro účely trestního řízení. Dne 30. 7. 2019 proběhlo u Krajského soudu v Hradci Králové veřejné zasedání, které bylo odročeno na dny 23. – 24. 9. 2019. V průběhu měsíců srpna a září roku 2019 byla soudu doručena vyjádření žalobce, bývalého obviněného [titul]. [jméno] [příjmení] a zúčastněných osob. Dne 23. 9. 2019 proběhlo veřejné zasedání a bylo vyhlášeno usnesení č.j. [spisová značka], jímž byl zamítnut podle § 101 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), e) tr. zákoníku per analogiam návrh státního zástupce ze dne 7.1.2013 na zabrání věcí, jež měly být výnosem z trestné činnosti a věcí náležejících pachateli, kterého nelze stíhat a odsoudit. Dne 21. 10. 2019 byla na žádost předsedy senátu místopředsedou soudu prodloužena lhůta k písemnému vyhotovení usnesení do dne 19. 11. 2019. Dne 19. 11. 2019 byla na žádost předsedy senátu prodloužena lhůta k písemnému vyhotovení usnesení do dne 17. 12. 2019. Dne 19. 12. 2019 podalo Vrchní státní zastupitelství v Praze proti tomuto usnesení stížnost. Dne 31. 1. 2020 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze. Dne 10. 2. 2020 podal bývalý obviněný [titul]. [jméno] [příjmení] vyjádření k podané stížnosti a dne 21. 2. 2020 podal vyjádření žalobce. V měsících únor a březen roku 2020 se vyjádřily též další zúčastněné osoby. Dne 22. 4. 2020 proběhlo u Vrchního soudu v Praze neveřejné zasedání a bylo vydáno usnesení [číslo jednací] [spisová značka], jímž byla stížnost státního zástupce zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 4. 2020.

7. Dále má soud ve stručnosti za prokázané, že nárok nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, nezákonné omezení svobody, nepřiměřenou délku trestního stíhání a zadržení cestovního dokladu žalobce uplatnil opožděně, neboť trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo dne 11. 4. 2013. Zastavení řízení z důvodu účasti žalobce na amnestii prezidenta republiky je dostatečnou satisfakcí za nezákonné trestní stíhání žalobce a jeho následky a za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Zbývající okolnosti soud za prokázané nevzal, neboť nejsou pro rozhodnutí soudu podstatné.

8. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo dne 11. 4. 2013, když usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] - [číslo], které nabylo právní moci dne 11. 4. 2013, a které bylo doručeno zástupci žalobce dne 5. 6. 2013 a osobně žalobci dne 12. 6. 2013. Tímto usnesením byla zamítnuta stížnost státního zástupce proti zastavení trestního stíhání žalobce pro amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Současně dne 11. 4. 2013 skončila nejistota žalobce ohledně otázky viny a trestu ke skutku, který byl žalobci kladen za vinu.

9. Ze spisu bylo dále zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla vyslovena procesní neúčinnost sdělení obvinění s pokynem k vydání nového usnesení o zahájení trestního stíhání a provedení celého přípravného řízení znovu. Tato situace se opakovala, když ani po doplnění obvinění toto neobstálo, neboť usnesením KS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla vyslovena procesní neúčinnost i dalšího sdělení obvinění s pokynem k vydání nového usnesení o zahájení trestního stíhání a provedení celého přípravného řízení znovu.

10. Ze spisu se pak soud rovněž zjistil následující výčet nejpodstatnějších úkonů. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 8. 5. 2002 pro trestný čin podvodu, kdy měl žalobce zatajit informace před tisíci poškozenými klienty [anonymizována dvě slova], a.s, čímž jim měl způsobit škodu. Na usnesení navázala další usnesení o rozšíření trestního stíhání (4. 8. 2003 a 20. 2. 2004).

11. Na žalobce byly podány čtyři obžaloby (21. 6. 2004, 2. 8. 2006, 26. 11. 2009, 8. 3. 2012).

12. Na žalobce byla první obžaloba podána dne 21. 6. 2004, kdy žalobce měl poškodit klienti [anonymizována dvě slova], a.s, zatajením informací, čímž od nich měl vylákat zhruba 3,9 mld. Kč. Dne 31. 8. 2004 byla věc přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové. Dne 28. 4. 2005 byla věc vrácena k došetření pro procesní vady a opatření dalších důkazů k objasnění skutkových okolností. Sdělení obvinění bylo označeno za neúplné, když škodu bylo třeba vyčíslit ve vztahu k jednotlivým poškozeným. Stížnost státního zástupce byla zamítnuta dne 15. 12. 2005 a stížnost pro porušení zákona Nejvyšším soudem dne 30. 11. 2006, kdy za podstatné bylo vyzdvihnuto tvrzení podvodného úmyslu u každého skutku a to, že součet škod, musí odpovídat celkové škodě škoda je rozdíl mezi vklady a výběry klientů. Následky usnesení trestního stíhání trestního stíhání nenastaly.

13. Dne 3. 4. 2006 bylo znovu zahájeno trestní stíhání pro podvod. Dne 2. 8. 2006 podána druhá obžaloba. Dne 13. 3. 2007 věc vrácena k došetření a stížnost státního zástupce zamítnuta dne 8. 11. 2007, kdy nadále chybí podstatné náležitosti usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy mělo nastat plnění ze smluv klientům, a zda byly peníze klientům vyplaceny a obžalobu a trestní stíhání nelze považovat za zákonný podklad pro trestní stíhání. Dne 31. 3. 2009 bylo znovu zahájeno trestní stíhání pro podvod se spácháním škody ve výši zhruba 215 milionů Kč a dále dne 21. 7. 2009 bylo zahájeno trestní stíhání se způsobenou škodou zhruba 879 milionů Kč. Tyto rozhodnutí na rozdíl od předchozích obstály po procesní stránce. Dne 7. 9. 2009 žalobce odmítl vypovídat.

14. Dne 26. 11. 2009 byla podána třetí obžaloba. Dne 20. 5. 2010 bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové, který měl za to, že není věcně příslušný. Současně bylo vysloveno, že se jedná o stejný skutek, pro který byla podána obžaloba ze dne 7. 6. 2004. Usnesením ze dne 29. 12. 2010 byla i třetí obžaloba vrácena státnímu zástupci k došetření a bylo uloženo, aby na základě usnesení ze dne 31. 3. 2009 a 31. 7. 2009 provedly nové přípravné řízení. Stížnost státního zástupce byla odmítnuta dne 16. 3. 2011 jako opožděná 15. Dne 8. 3. 2012 byla podána čtvrtá obžaloba s právní kvalifikací podle nového trestního zákoníku pro zvlášť závažný zločin podvodu. Dne 20. 6. 2012 byla věc vrácena k došetření, avšak k stížnosti státního zástupce ze dne 7. 8. 2012 bylo vrácení k došetření zrušeno a bylo uloženo soudu, aby ve věci jednal. Dne 1. 1. 2013 vydal prezident amnestii pro trestné činy, s hrozícím trestem odnětí svobody nepřevyšující 10 let, kdy od zahájení trestního stíhání uplynulo více než 8 let. Dne 31. 3. 2013 bylo trestní stíhání žalobce pro amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky zastaveno. Stížnost státního zástupce ze dne 13. 2. 2013 byla Vrchním soudem v Praze dne 11. 4. 2013 zamítnuta, čímž trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo.

16. Pokud jde o řízení o zabrání majetku žalobce, ve shodě s nespornými tvrzeními účastníků soud shrnuje, že dne 3. 1. 2013 podalo státní zastupitelství návrh na zabrání věcí žalobce, k čemuž se vyjádřil žalobce dne 4. 7. 2013. K projednání došlo na veřejných zasedáních dne 10. 9. 2015, 11. 9. 2015 a 1. 10. 2015, 5. 11. 2015 a 7. 1. 2016. Byl ustanoven znalec. Dne 8. 1. 2016 soud vyhověl státnímu zástupci a zabral žalobci akcie, finanční prostředky, cenné papíry, výtěžku dražby, ve zbytku byl návrh zamítnut. Ke stížnosti stran bylo usnesení částečně zrušeno současně se zrušením zastavení zajištění, dále bylo nařízeno, aby soud o zbývající části znovu rozhodl. Usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání žalobce odmítnuto dne 6. 12. 2017, avšak ve výrocích nedotčených usnesením Vrchní soudu, byl nálezem [ústavní nález] bylo usnesení zrušeno z důvodu porušení práv stěžovatele na spravedlivý proces. Dne 30. 7. 2019 a 23. 9. 2019 byl návrh znovu projednáván, kdy dne 23. 9. 2019 byl návrh státního zastupitelství na zabrání věcí zamítnut, bylo shledáno, že nelze s potřebnou mírou jistoty uzavřít, že žalobce spáchal trestný čin a není tak možné mluvit o výnosech z trestné činnosti a k zamítnutí návrhu došlo i z důvodu nepřiměřené délky trvání zajištění. Stížnost státního zástupce po vyjádření žalobce dne 22. 4. 2020 zamítnuta se zdůrazněním nepřiměřené délky trvání zajištění, na které žalobce nenese vinu. Právní moc nastala dne 22. 4. 2020. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 4. 5. 2020. Řízení o zabrání majetku trvalo vůči žalobci od 7. 1. 2013, kdy byl doručen návrh na Krajský soud v Praze a ve spise se nepodařilo zjistit datum doručení návrhu žalobci, do 22. 4. 2020, kdy nastala právní moc usnesení o zamítnutí stížnosti státního zástupce. Celkem řízení o návrhu na zabrání věci trvalo vůči žalobci zhruba 7 let a 3 měsíce.

17. Soud hodnotí důkaz trestním spisem tak, že za nejpodstatnější zjištění vzhledem k podané námitce promlčení lze považovat datum pravomocného skončení trestního stíhání žalobce z důvodu účasti na amnestii. K tomuto zjištění soud dodává, že si OČTŘ nepočínaly svévolně, když vydaly nezákonná usnesení o zahájení trestního stíhání, která procesně neobstála, neboť je ze spisu evidentní, že na požadavky soudů usnesení o zahájení trestního stíhání i obžaloby reagovaly, i když se tak zprvu stalo nedostatečným způsobem. Soud pak má za to, že vzhledem k průběhu řízení se trestní stíhání žalobce vedené o jednom skutku (viz účast žalobce na amnestii) rozpadalo na tři fáze, které oddělují jednotlivá nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání, když první dvě zahájení trestního stíhání byla shledána trestními soudu jako procesně neúčinná (nezákonná) a poslední fáze trestního stíhání skončila zastavením pro účast na amnestii. Trestní stíhání žalobce tak obsahuje tři samostatné odpovědnostní tituly - nezákonné rozhodnutí. Žalobcem vymezený nesprávný úřední postup nepřiměřené délky řízení se pak rozpadá na trestní stíhání a řízení o návrhu na zabrání věci, jenž dle názoru soudu rovněž tvoří dva samostatné odpovědnostní tituly. Soud nepovažoval za podstatné zjištění, že žalobce byl zproštěn v řízení [spisová značka] za část skutku vyčleněný k samostatnému projednání, neboť toto zjištění by na rozhodnutí ve věci samé ničeho neměnilo.

18. Soud neprovedl další důkazy navržené žalobcem (listinné důkazy, výslechy svědků a žalobce a výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba]) jako nadbytečné, neboť pro rozhodnutí věci je podstatné právní posouzení nároku, jenž si vystačí se zjištěními shora uvedenými. Zbývající důkazy jsou též důkazy duplicitní k dokazování trestním spisem, případně se zabývají okolnostmi vzniku nároků žalobce, které však nejsou dány co do základu.

IV. Závěr o skutkovém stavu

19. Lze shrnout, že vůči žalobci bylo vedeno nezákonně trestní stíhání od 8. 5. 2002 do 15. 2. 2005, kdy byla vyslovena nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 5. 2002. Dále bylo žalobci vedeno nezákonné trestní stíhání od 3. 4. 2006 do 8. 11. 2007, kdy byla vyslovena nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 4. 2006 a dále bylo vůči žalobci vedeno trestní stíhání od 31. 3. 2009 ukončené právní mocí usnesení o zastavení trestního stíhání dne 11. 4. 2013 z důvodu udělené amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Řízení o zabrání majetku žalobce trvalo od 7. 1. 2013 do 22. 4. 2020, jednalo se o řízení složité, stižené průtahem, na jehož délce se žalobce nepodílel a jedno se o řízení s běžným významem pro žalobce. Žalobce předběžně uplatnil nároky nemajetkové újmy dne 20. 10. 2020 u žalované a dne 21. 4. 2021.

V. Právní hodnocení

20. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. (3) Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

27. Stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu tak počíná běžet ode dne následujícího po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (NS 30 Cdo 962/2012).

28. Závěr o existenci odpovědnostního titulu i v případě, kdy státní zástupce na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání a obsahu vyšetřovacího spisu nemůže posoudit, zda je trestní stíhání vedeno z důvodů či způsobem, který stanoví zákon, a rozhodnutí zruší a věc vrátí policejnímu orgánu, aby dále jednal a rozhodl, je naplněn znak nezákonnosti ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk, a to právě s ohledem na podmínky kladené článkem 8 odst. 2 Listiny; tím spíše závěr o nezákonnosti rozhodnutí platí, pokud nesplnění konkrétních podmínek pro zahájení trestního stíhání státní zástupce shledá (NS 30 Cdo 1771/2014).

29. Zastavení trestního stíhání pro jeho nepřiměřenou délku z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 představuje zásadně pro poškozeného způsobilé, účinné a dostatečné zadostiučinění za délkou trestního stíhání způsobenou nemajetkovou újmu (NS 30 Cdo 785/2015), ovšem nejsou vyloučeny mimořádné situace, v nichž nebude možné zastavení trestního stíhání považovat za dostatečné zadostiučinění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení (NS 30 Cdo 3305/2015).

30. Trestní stíhání žalobce a řízení o zabrání věci jsou samostatná a odlišná řízení, neboť smysl a účel těchto řízení je odlišný. Účelem trestního stíhání je rozhodnutí o vině či nevině konkrétní osoby za spáchaný trestní čin a rozhodnutí o trestu za spáchaný trestný čin. Žalobce tak mohl být v nejistotě ohledně toho, zda bude shledán vinným ze spáchání trestného činu a bude mu uložen trest pouze do doby, než bylo pravomocně rozhodnuto o zastavení trestního stíhání z důvodu amnestie prezidenta republiky. Po tomto okamžiku již žalobce nebyl trestně stíhán, jeho trestní stíhání skončilo. Žalobce již nemohl být ohledně výsledku řízení (trestního stíhání) v nejistotě, a to i přesto, že probíhalo řízení o zabrání věci. V řízení o zabrání věci totiž nemohla být vyslovena vina žalobce či mu uložen trest za spáchaný trestný čin, nýbrž v tomto řízení mohl být žalobce v nejistotě pouze ohledně toho, zda dojde k zabrání věci, jež mu náleží či nikoli (rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] vydaný v obdobné věci).

31. Soud posoudil nárok po právní stránce dle shora uvedené judikatury a podle § 7 OdpŠk a 8 OdpŠk za užití § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk a § 32 odst. 3 OdpŠk, když se žalobce domáhá nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, nezákonné omezení svobody rozhodnutím o vazbě a zadržení cestovního dokladu v důsledku nezákonného stíhání, které pravomocně skončilo amnestií žalobce v roce 2013 a žalovaná namítá promlčení, a dále soud posoudil podle § 13 odst. 1 OdpŠk za užití § 31a OdpšK, když se žalobce domáhá odškodnění za nepřiměřenou délku trestního stíhání za období od 8. 2. 2002 do 4. 5. 2020.

32. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná na základě následujícího právního hodnocení.

33. Prvním důvodem pro zamítnutí žaloby bylo nesplnění výzvy podle § 118a o. s. ř.

34. Žalobce byl při jednání dne 22. 9. 2021 upozorněn na odlišný právní názor soudu, že vůči žalobci byla vydána tři samostatná nezákonná usnesení, na základě kterých byly vedeny tři stíhání, kdy žalobce byl stíhán v období 1) od 8. 5. 2002 do 15. 12. 2005, kdy bylo trestní stíhání zrušeno a věc poprvé vrácena k došetření se závěrem, že zahájení trestního stíhání bylo nezákonné, 2) od 3. 4. 2006 do 8. 11. 2007, kdy bylo trestní stíhání zrušeno a věc vrácena po druhé k došetření se závěrem, že zahájení trestního stíhání bylo nezákonné a 3) od 31. 3. 2009 do 11. 4. 2013, kdy bylo pravomocně rozhodnuto, že je žalobcem účastem amnestie. Žalobci soud uložil, aby žalovanou částku 5 000 000 Kč za nezákonné trestní stíhání rozdělil tak, že ohledně jednotlivých nároků nezákonných rozhodnutí uvede peněžitou částku, kterou z každého nezákonného trestního stíhání požaduje za výše uvedená období.

35. Žalobce byl při jednání dne 22. 9. 2021 také upozorněn na odlišný právní názor soudu, že pokud jde o nepřiměřenou délku trestního řízení, žalobce uplatnil dva samostatné nároky nesprávného úředního postupu spočívající v tom, že nebylo vydáno konečné rozhodnutí v přiměřené době, a to 1) nárok nepřiměřené délky řízení ohledně obvinění žalobce ze skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání dne 8. 5. 2002, a které skončilo dne 11. 4. 2013, kdy bylo pravomocně rozhodnuto, že je žalobcem účastem amnestie, čímž nejistota žalobce ohledně otázky viny a trestu ohledně skutku, který byl žalobci kladen za vinu, skončila a 2) nárok nepřiměřené délky o návrhu státního zastupitelství na zabrání majetku žalobce, pro který bylo řízení zahájeno dne 7. 1. 2013, a které skončilo dne 22. 4. 2020, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se návrh státního zastupitelství zamítá, čímž nejistota ohledně otázky zabrání majetku žalobce skončila. Žalobci soud uložil, aby žalovanou částku 720 000 Kč nesprávného úředního postupu rozdělil tak, že ohledně jednotlivých nároků nesprávného úředního postupu uvede peněžitou částku, kterou z každého jednotlivého odpovědnostního titulu požaduje.

36. Žalobce byl poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu. Žalobce na svém odlišném právním názoru setrval a žalobní tvrzení nedoplnil.

37. Pokud jde o rozdělení trestního stíhání na tři samostatná nezákonná rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu (NS 30 Cdo 1771/2014) a shledal, že i v daném případě byla první dvě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce vracena k došetření do přípravného řízení s pokyny, aby byla znovu vydána usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť původní rozhodnutí byla pro vady procesně neúčinná (nezákonná). V projednávaném případě tak činil soud, který pravomocným rozhodnutím označil usnesení o zahájení trestního stíhání za rozhodnutí postrádající právní účinky. Dle názoru soudu se jedná o obdobný případ jako je vyslovení nicotnosti u správních rozhodnutí (NS 25 Cdo 3375/2008). Žalobce (od 15. 12. 2005 pro první zahájení a vedení trestního stíhání a v době od 8. 11. 2007 pro druhé zahájení a vedení trestního stíhání) měl k dispozici odpovědnostní titul dříve, než trestní stíhání skončilo pravomocným zastavením. Není dobrého důvodů rozlišovat mezi zrušením usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem ke stížnosti obviněného (§ 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu) nebo vrácení věci státnímu zástupci k došetření soudem (§ 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu), pokud shodným důvodem obou postupů je nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání. Výsledek případného pokračování řízení je ve vztahu k odpovědnosti státu významný pouze z hlediska závažnosti vzniklé újmy (NS 25 Cdo 4379/2007 či NS 30 Cdo 1771/2014).

38. Pokud jde o rozdělení nepřiměřené délky na trestní stíhání a řízení o zabrání majetku, soud má za to, že od 11. 4. 2013 žalobce nemohl být v nejistotě, jak trestní stíhání skončí. I když se nejistota žalobce ohledně výsledku trestního stíhání a zabrání majetku po určitou krátkou dobu překrývaly (7. 1. 2013 – 11. 4. 2013), neznamená to, že by řízení o zabrání majetku„ prodlužovalo“ obavy žalobce, zda bude uznán vinným z trestného činu a uložen trest. Návrh na zabrání věci byl novým návrhem na zahájení řízení, žalobce i jako laik musel vnímat, že se jedná o řízení kvalitativně odlišné od trestního stíhání, pro které byl amnestován. V souladu s ustálenou judikaturou je nutné za konec trestního stíhání považovat právní moc usnesení o zastavení trestního stíhání. Otázka, zda je řízení o zabrání majetku samostatné řízení byla již pravomocně vyřešena Městským soudem v Praze, č. j. 22 Co 157/2021-151, který rozhodoval o nároku nemajetkové újmy z nepřiměřené délky téhož řízení k návrhu poškozený, který byl společně s žalobcem též obviněn, přičemž soud nemá důvod se od tohoto právního názoru odchylovat (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., dále „o. z.“).

39. Z žaloby je zřejmé, čeho se žalobce a na jakém skutkovém základě domáhá, avšak veden odlišným právním názorem považuje soud žalobní tvrzení za neúplná, což podle § 118a odst. 1, 2 o. s. ř. znamená zamítnutí žaloby bez dalšího.

40. Druhým důvodem pro zamítnutí žaloby byla důvodně vznesená námitka promlčení.

41. Nároky nemajetkové újmy 5 000 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, 1 095 000 Kč nezákonné omezení svobody za období od 10. 5. 2002 do 9. 5. 2003, 920 000 Kč za zadržení [číslo pasu] 7. 2002 do 31. 12. 2010 v důsledku nezákonného stíhání, a část nároku žalobce připadající na nepřiměřenou délku trestního stíhání jsou k důvodně vznesené námitce žalované promlčeny, když trestní stíhání žalobce skončilo s konečnou platností dne 11. 4. 2013, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání. Posledním dnem pro uplatnění nároků u žalované nebo soudu byl po uplynutí 6 měsíční promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 OdpŠk pátek dne 11. 10. 2013. Žalobce uplatnil nároky u žalované až dne 20. 10. 2020, proto je žaloba nedůvodná. Pokud jde o první a druhé trestní stíhání žalobce tam se nároky promlčely ještě dříve (v roce 2005 a 2007, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonnosti trestních stíhání). V této souvislosti soud připomíná i objektivní promlčecí dobu 10 let ode dne, kdy újma žalobce z nezákonného rozhodnutí vznikla, která není vázána na skončení řízení, jako je tomu u nesprávného úředního postupu nepřiměřené délky. Ke stejnému závěru o promlčení nároku dospěl Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 22 Co157/2021-151, který rovněž vzal za rozhodné datum pro běh promlčecí doby 11. 4. 2013. Zároveň se Městský soud v Praze vypořádal i s tvrzením, že námitka je v rozporu s dobrými mravy, protože si OČTŘ měly být vědomy svých pochybení. Z pouhé vědomosti žalované o pochybení OČTŘ nelze spatřovat zneužití námitky na úkor žalobce. Odepření námitky promlčení lze pouze za mimořádných okolností, které prolamují princip právní jistoty a jen na základě skutečností, které nastaly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný brání. Mimořádné okolnosti pro prolomení principu právní jistoty soud neshledal. Žalobce se dovolává dobrých mravů nedůvodně ([spisová značka] či [spisová značka]).

42. Třetím důvodem pro zamítnutí žaloby je účast žalobce na amnestii ze dne 1. 1. 2013.

43. Nároky nemajetkové újmy 5 000 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, 1 095 000 Kč nezákonné omezení svobody za období od 10. 5. 2002 do 9. 5. 2003, 920 000 Kč za zadržení [číslo pasu] 7. 2002 do 31. 12. 2010 v důsledku nezákonného stíhání jsou nedůvodné podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, neboť zastavení trestního stíhání z důvodu amnestie vylučuje poškozeného z náhrady škody po státu za nezákonnost trestního stíhání. Žalobce měl možnost navrhnout pokračování trestního stíhání i při vědomí, že mu již trestní postih nehrozí, čímž by mohl dosáhnout plné rehabilitace včetně uplatnění nároku na náhradu škody z odpovědnosti státu za škodu, avšak nevyužitím této možnosti se žalobce vzdal žalobou uplatněných nároků.

44. Pokud jde o nárok za nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud shledal, že udělení amnestie z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání je dostatečnou satisfakcí, přičemž soud neshledal žádné důvody, proč by tato satisfakce neměla být pro žalobce dostačující. V řízení se vyskytly opakovaně průtahy za období, kdy soudy nadbytečně projednávaly nezpůsobilé obžaloby, což vede soud k závěru, že délka trestního stíhání byla nepřiměřená. Na druhou stranu jednalo se o trestní stíhání extrémně složité pro rozsáhlost vyšetřované trestné činnosti s tisíci poškozenými a mezinárodním prvkem (dožádání na Kypr, Irsko, Seychelly). Věc byla složitá i po skutkové stránce (výslechy poškozených a zajištění jejich smluvní dokumentace, zpracování znaleckých posudků). Vzhledem k tomu, že důvodem udělení amnestie byla právě délka trestního stíhání, která však není v hrubém nepoměru s předpoklady pro účast na amnestii a průtahy jsou částečně vyváženy složitostí trestního stíhání, není důvod žalobci přiznat další zadostiučinění. Újma žalobce byla nahrazena udělenou amnestií, k čemuž dospěl i Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 22 Co157/2021-151, v případě spoluobviněného, kterému vznikla obdobná újma (viz § 13 o. z.).

45. Posledním důvodem pro zamítnutí žaloby je adekvátní plnění ze strany žalované za nepřiměřenou délku o návrhu na zabrání majetku žalobce.

46. Pomine-li soud, že žalobce neuvedl k výzvě soudu podle § 118a o. s. ř., kolik z žalované částky připadá na návrh na zabrání majetku, neboť žalobce měl mylně za to, že se jedná o integrální součást trestního stíhání, má soud za to, že zadostiučinění 84 375 Kč je adekvátní náhrada za vytrpěnou nemajetkovou újmu.

47. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, které zpravidla překročí dobu 10 let. Vzhledem k tomu, že šlo o samostatné řízení, není důvodu za první dva roky řízení zadostiučinění nesnižovat.

48. Při délce řízení 7 let a 3 měsíce činí základní orientační částka 93 750 Kč. Jedná se o orientační rozmezí, které je dále nutné upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

49. Řízení o zabrání majetku žalobce bylo složité. Jak se podává ze shora uvedeného průběhu řízení, soudy v posuzovaném řízení vypořádaly řadu procesních návrhů stran. V řízení bylo rozhodováno na čtyřech instancích (krajský soud, vrchní soud, Nejvyšší soud a Ústavní soud). Krajský soud a vrchní sodu rozhodovaly věcně dvakrát. Právní složitost věci se odráží i věcnou příslušností krajského soudu. Snížení zadostiučinění o 10 % se soudu jeví jako snížení přesné zahrnující i to, že ačkoliv byla věc rozhodována na více stupních, první rozhodnutí soudu byla jako neústavní zrušena Ústavním soudem.

50. Žalobce se na délce řízení nepodílel svým chováním.

51. Nekoncentrovaný postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřené délce soudního řízení (NS 30 Cdo 1240/2013), když návrh podaný v lednu 2013 začal být projednáván až v červnu 2015, avšak je nutné si uvědomit, že prodlení nastalo zejména s nutností projednat zamítnutí zrušení zajištění finančních prostředků včetně zapůjčení spisu Ústavnímu soudu. Zadostiučinění za postup orgánů veřejné moci má být zvyšováno jen za závažné procesní pochybení jako např. zrušení rozhodnutí pro úplnou nepřezkoumatelnost rozsudku či nerespektování vysloveného závazného právního názoru vyššího soudu, proto soud za postup soudů zadostiučinění neupravoval.

52. Význam řízení soud shledal pro žalobce jako běžný. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 / 2010). Vzhledem k tomu, že nebylo rozhodováno o vině a trestu žalobce, neuplatní se zvýšený význam řízení dovozený u trestního stíhání.

53. Pro úplnost soud dodává, že stejnými kritérii hodnotil posuzované řízení Městský soud v Praze v rozsudku, č. j. 22 Co157/2021-151, v případě spoluobviněného, kterému vznikla obdobná újma (viz § 13 o. z.).

54. Základní zadostiučinění 93 750 Kč soud snížil o 10 % za složitost a dospěl k závěru, že adekvátní přiměřené zadostiučinění po zaokrouhlení činí 84 375 Kč, které přiznala žalovaná.

55. Z výše uvedených důvodů soud nedůvodnou žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

VI. Náklady řízení

56. Úspěšné žalované náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. paušální náhrada nákladů řízení v rozsahu 300 Kč za vyjádření k věci vč. doplnění a příprava a účast na jednání dne 22. 9. 2021 podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.

57. Žalované ničeho nebránilo namítnout promlčení již v rámci prvního vyjádření ve věci, proto doplnění vyjádření nelze považovat za účelný (samostatný) úkon. Soud proto žalované přiznal náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

58. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá rovnosti stran, když si žalovaná tuto delší lhůtu pro sebe vyžádala a delší lhůta pro žalobce žalovanou nijak nepoškozuje.