22 C 79/2022-67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupen Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 69 598 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 21 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 31. 1. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku 48 598 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 1. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 22 823 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení o žádosti žalobce [anonymizováno 12 slov] za 1. čtvrtletí 2015. Řízení bylo zahájeno na základě žádosti žalobce ze dne 27. 4. 2015 a pravomocně skončilo dne 9. 7. 2021. Řízení nebylo složité, průtahy vznikly postupem orgánů veřejné moci, když vydaná rozhodnutí byla opakovaně zrušena. Řízení se nevedlo jen o příspěvek ale také o náklady řízení, které byly vyčísleny na 20 342 Kč. Nepřiznání příspěvku ohrozilo existenčně [role v řízení] [anonymizováno 22 slov]. Za přiměřené zadostiučinění považuje žalobce částku 93 598 Kč, z nichž mu 24 000 Kč bylo vyplaceno v rámci předběžného uplatnění nároku, a proto se žalobce domáhá 69 598 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 31. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se bránila tím, že žalobce za nepřiměřeně dlouhé řízení dostatečně odškodnila částkou 24 000 Kč. Částku snížila za procesní složitost, když řízení probíhalo na čtyřech stupních a přihlédla zejména k tomu, že řízení se vedlo o částku 23 998 Kč, takže s ohledem na význam řízení pro žalobce, kdy obecně není důvodné, aby peněžité odškodnění svou výší přesahovalo peněžitou částku, o kterou v řízení šlo, stanovila výsledné zadostiučinění na 24 000 Kč. Pro mimořádné okolnosti nehovoří ani to, že žádost byla neúplná a potřebné doklady dokládal žalobce dodatečně, když na počátku řízení tyto podklady ani neexistovaly. Spor vznikl na základě nesrovnalostí na straně žalobce ohledně oprávnění podepisovat pracovní smlouvy. Oprávnění bylo zapsáno do rejstříku až dodatečně. Žalovaná toto ve výši zadostiučinění nezohlednila. Řízení nemělo typově zvýšený význam, když se jedná o náhradu zvýšených nákladů na zaměstnání osob se zdravotním postižením a nejedná se o sociální dávku. Tvrzení o existenčním ohrožením žalobce nedoložil. Zadostiučinění mohlo být sníženo i za chování žalobce.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 30. 7. 2021 předběžně uplatnil nárok u žalované a řízení trvalo od 27. 4. 2015 do 9. 7. 2021. Mezi účastníky nebylo sporu o podstatném průběhu řízení, jak jej shrnul žalobce v bodech 5 až 14 žaloby ze dne 28. 4. 2022, tedy že žádost o příspěvek byla žalobcem podána dne 27. 4. 2015. Dne 15. 7. 2015 bylo Úřadem práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu rozhodnuto a žádosti částečně vyhověno výrokem I. v částce 68 060 Kč, část nároku ve výši 23 998 Kč byla výrokem II. zamítnuta. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 16. 7. 2015. Proti zamítavému výroku bylo dne 28. 7. 2015 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto zamítavě dne 13. 11. 2015 rozhodnutím č. j. 2015/51400-421/1. Přiznaná částka příspěvku byla vyplacena dne 24. 11. 2015. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu byla podána správní žaloba, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, č.j. 3 Ad 2/2016-66 tak, že žalobu zamítnul. Klíčovou a spornou otázkou v projednávané věci bylo, zda mezi stěžovatelem a MUDr. [příjmení] byla platně uzavřena pracovní smlouva, a tedy zda vznikl pracovní poměr. MPSV i Městský soud v Praze konstatovali, že nikoliv. Dle správních orgánů i městského soudu byla smlouva uzavřená mezi MUDr. [příjmení] jakožto zaměstnancem na straně jedné a p. M., kterého k tomuto úkonu zmocnil MUDr. [příjmení] jako zástupce stěžovatele na straně druhé absolutně neplatná. Tento závěr učinili na základě judikatury Nejvyššího soudu, z níž dovodili, že„ rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy, která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy jako zaměstnanec, neboť nemůže odpovídajícím způsobem (současně) hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele“. Městský soud z tohoto důvodu označil jednání mezi stěžovatelem a MUDr. [příjmení] za účelové, vedené snahou o získání státního příspěvku, a rozporné s dobrými mravy. Žalobce podal proti rozsudku kasační stížnost. Poukázal na to, že Nejvyšší správní soud se ve věci č. j. 10 Ads 284/2017 – 42, vyjádřil k interpretaci starších judikaturních závěrů na základě nálezu Ústavního soudu ze dne ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. III. ÚS 669/17. Uvedl, že„ střet zájmů v těchto případech nenastává automaticky, paušálně. Neplatné pro střet zájmů rozhodně nejsou všechny pracovní smlouvy, které jsou uzavřeny mezi obchodní korporací a statutárním orgánem (jeho členem). Soudy musí dle Ústavního soudu vždy zvážit, zda lze střet zájmů dovodit z konkrétních okolností, za nichž k uzavření pracovní smlouvy došlo, jaká činnost má být statutárním orgánem či jeho členem pro společnost vykonávána, apod.“ Městský soud ani správní orgány nehodnotili možnost střetu zájmů zaměstnance a zaměstnavatele na základě konkrétních okolností projednávané věci, ale uplatnili právě Ústavním soudem kritizovaný paušální přístup. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dne 20. 2. 2020, č.j. 1 Ads 97/2019-50 tak, že zrušil rozsudek MS v [obec] i rozhodnutí odvolacího orgánu. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti částku 20 342 Kč NSS k věci samé uvedl: Jednání stěžovatele tedy městský soud vyhodnotil v kontextu judikatury Nejvyššího soudu jako snahu protiprávně získat příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a to na základě skutečnosti, že smlouva byla za spolek jako zaměstnavatele podepsána na základě zmocnění [anonymizováno], který však byl současně druhou smluvní stranou (zaměstnancem). Nejvyšší správní soud však již výše uvedl, že základní východisko městského soudu (a ostatně i žalovaného) o automatické neplatnosti pracovní smlouvy uzavřené se členem statutárního orgánu jako zaměstnancem, je chybné. V tomto světle tak nemůže obstát ani závěr o obcházení zákona stěžovatelem. Účelovost jednání spatřoval městský soud též v nejasnostech v předkládaných listinách. Dle Nejvyššího správního soudu však skutečnost, že stěžovatel předložil ve správním řízení dvě plné moci pro pana [příjmení], jednu podepsanou členkami stěžovatele p. M. a p. K., a jednu podepsanou [anonymizováno], jakožto předsedou stěžovatele, sama o sobě neukazuje na snahu o obcházení zákona stěžovatelem a [anonymizováno] a ještě méně na střet jejich zájmů. Sám [anonymizováno] při jednání městského soudu jako zástupce stěžovatele uvedl, že důvodem pro předložení více plných mocí byla snaha doložit všechny podklady Úřadu práce, neboť nevěděl, zda některé podklady nebude správní orgán pokládat za vadné. K sepsání dvou různých plných mocí pak uvedl, že jejich účelem bylo demonstrovat též vůli členské schůze stěžovatele k uzavření pracovního poměru s jeho osobou. Toto vysvětlení není nijak neuvěřitelné a je tedy zřejmé, že soud jej považoval za účelové právě v kontextu judikatury týkající se neplatnosti pracovní smlouvy uzavřené za obě strany téže osobou. Na obcházení zákona nelze usuzovat ani z„ kvantitativní prvku“ věci, jak učinil městský soud, neboť jak stěžovatel upozornil, tato mnohost řízení u městského soudu je dána opakujícím se charakterem poskytovaného příspěvku. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že mohou existovat případy, kdy jediným cílem uzavření pracovní smlouvy je vylákání příspěvku poskytovaného státem. Má-li však správní orgán podezření, že se o takový případ jedná, musí tímto směrem vést dokazování. To se ovšem v projednávané věci nestalo. Správní orgán nehodnotil na základě skutkových okolností případu ani možné obcházení zákona, ani faktický střet zájmů zaměstnance a zaměstnavatele. Dne 25. 4. 2020 bylo odvolacím orgánem znovu rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že rozhodnutí úřadu práce ze dne 15. 7. 2015 bylo ve výroku II. zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Úřad práce dne 23. 7. 2020 vyzval žadatele k prokázání skutečností rozhodných pro nárok. Dopisem ze dne 8. 8. 2020 žalobce požádal o prodloužení lhůty ke splnění výzvy a namítl podjatost pověřené úřední osoby. Dne 2. 9. 2020 žadatel doložil požadované dokumenty. O žádosti bylo rozhodnuto dne 12. 10. 2020 zamítnutím nároku. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dne 30. 10. 2020 odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dne 9. 6. 2021 tak, že předchozí rozhodnutí úřadu práce bylo zrušeno. Úřad práce rozhodl znovu dne 21. 6. 2021 a nárok ve výši 23.998 Kč žalobci přiznal. Rozhodnutí bylo doručeno dne 23. 6. 2021, nabylo právní moci dne 9. 7. 2021. Dne 14. 7. 2021 byl příspěvek v částce 23.998 Kč vyplacen.

4. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, zda šlo o řízení složité, zda se na délce řízení podíleli zejména orgány veřejné moci, zda má být zohledněno, že se řízení se nevedlo jen o příspěvek ale také o náklady řízení, které byly vyčísleny Nejvyšším soudem v průběhu řízení na částku 20 342 Kč, zda se žalobce na délce řízení podílel svým chováním, zda nepřiznání příspěvku ohrozilo existenčně žalobce jako neziskovou organizaci a žalobce si tak byl nucen vzít půjčky, a zda proto mělo řízení pro žalobce zvýšený význam.

5. Soud má ve stručnosti za prokázané, že žalobci náleží další zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, které se nevedlo jen o příspěvek ve výši 23 998 Kč ale také o náklady řízení, které byly vyčísleny Nejvyšším správním soudem na částku 20 342 Kč. Jednalo se o řízení procesně složité. Zásadní vliv na délku řízení měl postup soudu, který rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu bezmála 3 roky. Chování žalobce, který doložil podklady dodatečně je dostatečně zohledněno v procesní složitosti řízení. Nepřiznání příspěvku za 1. čtvrtletí 2015 částečně ohrozilo existenčně žalobce jako neziskovou organizaci s vynucením půjček od MUDr. [jméno] [příjmení], ale na tomto ohrožená mělo vliv i další zpoždění výplat u jiných příspěvků než v projednávaném posuzovaném řízení. Řízení mělo pro žalobce proto z tohoto důvodu jen lehce zvýšený význam. Za přiměřené zadostiučinění je nutné považovat částku 45 000 Kč s ohledem na výši příspěvku a náklady soudního řízení správního, tedy co bylo pro žalobce v posutovaném řízení v sázce.

6. Soud měl k dispozici spis posuzovaného řízení a listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.

7. Z obsahu spisu o žádosti žalobce o příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením za 1. čtvrtletí 2015 soud zjistil podstatný průběh řízení ve shodě s nespornými tvrzeními účastníků. Nad rámec nesporných tvrzení bylo v řízení rozhodnuto i o návrhu na obnovu řízení podaném žalobcem ze dne 13. 1. 2016, kterým žalobce napadl rozhodnutí ze dne 15. 7. 2015, ačkoliv proti němu již podal odvolání. Rozhodnutím ze dne 4. 2. 2016 byla žádost o obnovu zamítnuta, doručeno žalobci dne 10. 2. 2016. K odvolání žalobce doručené dne 4. 3. 2016, žalovaná dne 6. 5. 2016 rozhondutí o obnově jako věcně správné potvrdil, když žalobce mohl důvody uváděné ve své žádosti o obnovu řízení uplatnit již v průběhu řízení.

8. Z přípisu Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2022, č. j. 3 Ad 2/2016 – 98 společně s přílohami soud zjistil, že správní žaloba byla doručena Městskému soudu v Praze dne 18. 1. 2016. Dne 10. 3. 2016 se k žalobě vyjádřila žalovaná. Dne 19. 2. 2019 ve věci rozhodl Městský soud v Praze, který žalobu zamítl. Ke kasační stížnosti byl rozsudek dne 20. 2. 2020 zrušen a věc vrácena žalovanému. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nabylo právní moci dne 24. 2. 2020 a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v částce 20 342 Kč. Spis není k dispozici, neboť se nechází v kontaminované části centrální spisovny.

9. Z výpisu z obchodního resjtříku žalobce soud zjistil, že základním účelem spolku je rozvíjet možnosti, jak pomoci zdravotně postiženým s uplatněním na thru práce a jejich plnohodnotné zapojení do společnosti. Předsedou spolku byl a je MUDr. [jméno] [příjmení].

10. Z osvědčení DPH soud zjistil, že advokátní kancelář zástupce je plátcem této daně.

11. Soud měl k dispozici i výpověď žalobce, [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], ze které zjistil, že provozní náklady žalobce na nebytové prostory jsou mu poskytovány bezplatně a mzdové náklady zhruba ze zajišťují příspěvky žalované, zbývající čtvrtinu zajištují dary. Z důvodu opožděného rozhodování o příspěvku v posuzovaném řízení žalonce trpěl nedostatkem finančních prostředků (viz též tabulka o zůstatcích na účtu od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015). současně bylo nutné zajistit výplaty mzdy a odvody na sociální a zdravotní pojištění. Žalobci půjčil její předseda sérií půjček od srpna do října 2015, celkem 80 000 Kč (viz též historie z účtu [číslo] žalobce za období od 1. 8. 2015, 30. 9. 2015). Nedostatek finančních prostředků nebyl způsoben jen délkou posuzovaného řízení, ale také problémy s výplatou předchozích příspěvků za 2 a 3 čtvrtletí roku 2014, jednalo se o problémy vleklé. Nedostatek finančních prostředků byl řešen rozvázáním pracovního poměru s předsedou (viz též dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 12. 2015), kterého stiuace s nedostatkem prostředků stresovala. Soud výpověd žalobce hodnotí jako přesvědčivou. Žalobce objektivně připustil, že finanční potíže nezpůsobilo jen posuzované řízení, ale též zpoždění výplat z dalších řízení. Skutečnost, že se při výpadu příspěvků žalobce ocitl ve finančních těžkostech se soudu jeví [anonymizováno] logická, a není důvodu nevěřit, že to představovalo zvýšenou zátěž při zajištění fungování žalobce.

12. Za hlavní lze označit nesporná tvrzení účastníků a spis posuzovaného řízení, ze kterých jsou zřejmé veškeré rozhodné okolnosti vytýkaného nesprávného úředního postupu.

13. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku a jeho vyřízení (stanovisko žalované ze dne 6. 4. 2022 s dodejkou, platební poukaz).

14. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž by učinil duplictiní skutková zjištění k nesporným tvrzením účastníků (rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 21. 6. 2021, rozsudek NSS sp. zn. 1 Ads 97/2019 – 50).

15. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě.

16. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, kterou lze nahradit pouze peněžitým zadostiučiněním, které je však zásadně omezeno na peněžitou částku odpovídající výši žádaného příspěvku včetně nákladů na řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Posuzované řízení bylo procesně složité. Nekoncentrovaný postup soudu při rozhodování o správní žalobě v období od 10. 3. 2016, kdy se vyjádřila žalovaná do 19. 2. 2019, kdy soud rozhodl o správní žalobě se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřené délce soudního řízení. Chování žalobce, který na počátku řízení nedoložil podklady se dostatečně odráží v procesní složitzosti řízení. Řízení pro žalobce mělo lehce zvýšený význam, neboť příspěvek byl pro žalobce podsatatný pro jeho fungování a byl nucen si na chod neziskové organizace vypůjčit, na čemž se však podílely průtahy i v dalších řízeních a zpoždění s výplatami příspěvků.

17. Soud vycházel z následujících ustanovení zákona a judikatury.

18. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a OdpŠk (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

21. Zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 OdpŠk v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) uvedeného zákona (viz NS 30 Cdo 3412/2011).

22. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, jehož předmětem byla peněžitá pohledávka, je nutno přihlížet k výši této pohledávky včetně jejího příslušenství. Při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného nelze odhlédnout ani od příslušenství plnění, které je předmětem řízení, a tedy ani od nákladů řízení (viz NS 30 Cdo 6056/2016).

23. Kritérium významu řízení z hlediska toho, co bylo pro účastníka v něm v sázce, zejména šlo-li v něm o peněžité plnění je podle judikatury Nejvyššího soudu ČR kritériem rozhodujícím. Je tomu tak proto, že smyslem zadostiučinění za nesprávný úřední postup tu není trestat stát či jeho orgány, nýbrž poskytnout tímto postiženému účastníku odpovídající zadostiučinění nemajetkové újmy. Ta se pak odvíjí právě především od významu řízení pro něj vyjádřenému všeobecným ekvivalentem – penězi – v souvislosti s předmětem řízení. Význam řízení pak se nahlíží objektivně, tedy v podobě, v jaké by jej zpravidla vnímala jakákoli osoba v pozici účastníka. K tomu právě slouží zejména předmět řízení, tedy to, oč v něm šlo. Soud správně vycházel z tohoto kritéria, které také správně kvantifikoval, zohlednil-li i příslušenství pohledávky. Úvahy soudu o tom, jaká by byla výše zadostiučinění nebýt limitace významem (vyjádřeným kritériem„ co v sázce“) jsou zbytečné (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2022 č. j. 55 Co 395/2021- 54).

24. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

25. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 27. 4. 2015 (podání žádosti) do 9. 7. 2021 (pravomocné přiznání příspěvku). Řízení nabralo délku zhruba 6 let a 2 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K závěru o nepřiměřené délce vede soud vyhodnocení zejména kritéria postupu orgámů veřejné moci během řízení. V řízení došlo k průtahu v období od vyjádření žalované k správní žalobě do rozhodnutí soudu. Ani vyhodnocení zbývajících kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk pak soud nevede k závěru, že by celkovou dobu řízení bylo ještě možno akceptovat jako přiměřenou ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřeně dlouhou, i když se jednalo o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující (viz IV. ÚS 2058/20).

26. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, NS 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což v daném případě nenastalo. Soud má rovněž za to, že s ohledem na složitost řízení danou projednáním věci na čtyřech stupních nešlo očekávat, že by délka řízení byla mnohonásobně delší, než by bylo možno očekávat.

27. Při základní částce 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční) činí základní orientační odškodnění 77 500 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Právě posledně zmiňované kritérium významu sporu je klíčové pro vyznění sporu. V řízení šlo nejen o příspěvek ve výši 23 998 Kč ale také o náklady řízení, které byly vyčísleny Nejvyšším soudem na částku 20 342 Kč. S ohledem na výše citovanou judikaturu (NS NS 30 Cdo 3412/2011, NS 30 Cdo 6056/2016) je význam řízení pro žalobce a tím pádem i výše přiměřeného zadostiučinění zásadně omezeno částkou 45 000 Kč po zaokrouhlení odpovídající částce 24 000 Kč příspěvku a částce 21 000 Kč nákladům řízení. Soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, dle kterých by se žalobci mělo dostat méně než 45 000 Kč či více než 45 000 Kč.

28. Ačkoliv si je soud vědom, že úvahy soudu o tom, jaká by byla výše zadostiučinění nebýt limitace významem můžou být zbytečné (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2022 č. j. 55 Co 395/2021- 54), pro úplnost a podpoření závěru o absenci mimořádných okolností soud vyhodnotil i další kritéria zadostiučinění.

29. Řízení bylo složité. Řízení bylo složité po procesní stránce, zejména tím, že věc byla projednána na čtyřech stupních soudní soustavy. Do procesní složitosti řízení je nutno zahrnout i komplikace spojené s neúplností podkladů, které byly žalobcem do řízení předkládány dodatečně. Složitosti řízení by odpovídalo snížení o minus 20 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

30. Žalobce se na délce řízení chováním nepodílel, když neúplnost podkladů je dostatečně zohledněna již v procesní složitosti řízení a za více zásadní soud považuje průtah na straně správního soudu. Soud by proto za chování žalobce zadostiučinění neupravoval (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

31. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Nekoncentrovaný postup vytčený shora se dostatečně projevil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení. Za postup soudů by soud zadostiučinění proto neupravoval (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

32. Při významu řízení pro žalobce soud vzal za prokázaný lehce zvýšený význam řízení z důvodu odkázanosti žalobce na příspěvky státu, aby mohl naplňovat svůj účel a nutnost si vypůjčit, což však bylo způsobeno jen nepřiměřenou délkou řízení pouze částečně (plus 5 %). Nejedná se řízení s typově zvýšeným významem. Celkově zváženo musí být zadostiučinění pro význam řízení sníženo, aby odpovídalo tomu, co bylo v řízení skutečně sázce, jak na to správně poukázala žalovaná, která však při předmětu řízení v rozporu s pozdější judikaturou Nejvyššího soudu nezohlednila i náklady řízení, které žalobci v řízení prokazatelně vznikly. Orientační částku soud za snížený význam odpovídající předmětu posuzovaného řízení omezil (minus 27 %) na částku na 45 000 Kč. Za význam řízení pro žalobce soud snížil zadostiučinění o 22 % (31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

33. Celkem tak bylo snižováno zadostiučinění o 42 % (minus 20 plus 5 minus 27), takže 77 500 Kč násobeno 0,58 činí po zaokrouhlení částku 45 000 Kč. Po zohlednění významu řízení proto soud dospěl k závěru o adekvátnosti zadostiučinění ve výši 45 000 Kč.

34. Vzhledem k tomu, že žalobci se dostalo již částky 24 000 Kč, zbývá žalované uhradit částka 21 000 Kč.

35. Prodlení žalované nastalo dne 31. 1. 2022 po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku (§ 15 odst. 2 OdŠk). Žalobci tak náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 31. 1. 2022 do zaplacení, to vše posouzeno dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

36. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl jen částečně, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

37. Žalobu na zaplacení zbývajícího zadostiučinění včetně příslušenství jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Náklady řízení 38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu částečně úspěšný. Náklady žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna za následující úkony: příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 30. 6. 2022 a účast na jednání soudu, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT. Advokátovi náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokátovi náleží podle § 14 odst. 3 AT náhrada promeškaného času za 10 půl hodin po 100 Kč. Advokát je plátcem DPH. Advokát má právo na cestovné ve výši 3087 Kč na trase ze svého sídla ([obec]) do [obec] a zpět k jednání při celkové délce trasy 1 200 km (2 x 207 km) vozem [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 6,2 litru benzinu na 100 km dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. s cenou benzinu 44,50 Kč za litr a náhradou za používání vozidla 4,7 Kč za 1 km. Hotové výdaje představuje parkovné ve výši 70 Kč. Celkem náklady žalobce činí 22 823 Kč (2000 + 1,21 x (4 x 3 100 + 4 x 300+ 1 000) +70 + 3087), jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

39. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení