22 C 83/2023 - 94

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 44 707 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 22 353,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 353,50 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) částku 22 353,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 353,50 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným je žalovaný na náhradě nákladů řízení povinen uhradit žalobkyni a) částku 18 396,80 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a).

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným je žalovaný na náhradě nákladů řízení povinen uhradit žalobkyni b) částku 18 396,80 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně b).

Odůvodnění

1. Žalobkyně podaly soudu žalobní návrh, jímž se domáhaly uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 44 707 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalobkyně jsou spoluvlastnicemi pozemku parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je budova čp. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [hodnota] m2, [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], obé obec [adresa], část obce a k. ú. [adresa]. Dle kupní smlouvy uzavřené s panem [adresa] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), 6. 7. 2020, právní účinky 8. 7. 2020, náleželo každé vlastnické právo id. k uvedeným věcem. Dle kupní smlouvy uzavřené s žalovaným 23. 11. 2020, jim s právními účinky od 25. 11. 2020 náleží každé vlastnické právo id. k uvedeným věcem. Žalovaný byl taktéž spoluvlastníkem do 25. 11. 2020, spoluvlastnický podíl . Od 8. 7. 2020 do 15. 1. 2021 byl žalovaný výlučným uživatelem uvedených nemovitých věcí, rodinného domu se zahradou, které užíval k uspokojení svých bytových potřeb, aniž žalobkyním (spoluvlastnictvím) cokoli hradil, aniž existovala jakákoli dohoda spoluvlastníků, k užívání jej opravňující. Předmětný dům je koncipován jako jedna jednotka, nelze ji užívat více rodinami. Žalovaný užíval předmětné nemovité věci bez právního důvodu (nadužíval svůj podíl na nich) ještě před vznikem jejich spoluvlastnictví, kdy jeho [Anonymizováno], p. [Anonymizováno]. [adresa], se svých nároků na vydání bezdůvodného obohacení domáhal u OS Praha 10, sp. zn. 12 C 97/2020, usnesení z 25. 10. 2022, kdy rozhodnutím čj. 12 C 97/2020-256 byl schválen smír, žalovanému uloženo zaplatit právnímu předchůdci žalobkyň 300 000 Kč. Že žalovaný byl v rozhodném období výlučným uživatelem předmětných nemovitých věcí, je schopen potvrdit p. [adresa], plyne to i z kupní smlouvy žalobkyň a žalovaného z 23. 11. 2020, kde žalovaný v čl. 1.2. mj. prohlašuje, že je jediným a výlučným uživatelem nemovitých věcí, v čl. 5.4. převzal závazek předat předmět prodeje do 7 pracovních dnů ode dne povolení vkladu vlastnického práva žalobkyň do katastru nemovitostí žalobkyním. V řízení OS Praha 10, sp. zn. 12 C 97/2020, byl vypracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], sídlem [adresa], soudní znalec ekonomika, ceny a odhady, zadáno bylo určit výši obvyklého nájemného za předmětné nemovité věci 1. 1. 2017 - 30. 6. 2020, resp. bezdůvodné obohacení za nadužívání podílu žalovaného 1. 1. 2017 - 30. 6. 2020 (početně => výše jedné poloviny obvyklého nájemného). Závěr znalce byl takový, že výše bezdůvodného obohacení za nadužívání podílu žalovaného od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2020 činí 324 525 Kč -> 7 726 Kč měsíčně, obvyklé nájemné za celek nemovitých věcí 15 452 Kč měsíčně. Je notorietou, že nájemné nemovitých věcí způsobilých k uspokojování bytových potřeb od roku 2017 nikdy nekleslo, stále narůstá. Přesto žalobkyně nárok odvíjejí od zjištění [tituly před jménem] [jméno FO], dále jej ponižují, jako kdyby běžné nájemné činilo 14 000 Kč měsíčně. Žalobkyně reflektují, že v průběhu spoluvlastnických vztahů došlo ke koupi podílu žalovaného, § 2130 o. z. Tedy každá z žalobkyň má vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení obvyklého nájemného za období od vzniku spoluvlastnictví a dále dle § 2130 o. z. obvyklého nájemného za období počínaje dnem následujícím po dni, kdy měl žalovaný předmětné nemovité věci žalobkyním dle u jednání v kupní smlouvě předat, konče dnem, kdy je předal. Spoluvlastnictví účastníků vzniklo 8. 7. 2020, kdy nastaly právní účinky kupní smlouvy a každá z žalobkyň nabyla vlastnické právo k id. podílu na nemovitostech. K předání dle kupní smlouvy z 23. 11. 2020 uzavřené účastníky (čl. 5.4. smlouvy) mělo dojít do 7 dnů ode dne povolení vkladu vlastnického práva žalobkyň dle smlouvy, do 3 dnů ode dne povolení vkladu měl žalovaný žalobkyně vyzvat a stanovit dva možné termíny. K vkladu vlastnického práva žalobkyň k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí došlo 28. 12. 2020, k výzvě na převzetí (a stanovení dvou možných termínů) mělo dojít do 2. 1. 2021, předání nejpozději 7. 1. 2021. Žalovaný žalobkyně k převzetí nevyzval, došlo k němu až 15. 1. 2021, po ingerenci právního zástupce žalobkyň (e-mail 13. 1. 2021). Každé žalobkyni svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení 8. 1. 2021 do 14. 1. 2021 obvyklého nájemného předmětných nemovitých věcí, žalovaný v tomto období neměl žádný právní titul k užívání, byl povinen je nejpozději 7. 1. 2021 předat. Je-li výše obvyklého nájemného 14 000 Kč měsíčně a každá z žalobkyň má 8. 7. 2020 - 7. 1. 2021 nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného a v období od 8. 1. 2021 do 14. 1. 2021 má každá z žalobkyň nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného, jedná se celkem o částku 44 707 Kč, 22 353,50 Kč každá z žalobkyň, které se na žalovaného s výzvou k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení obrátily prostřednictvím právního zástupce 26. 1. 2023, žádaly úhradu dlužné částky bezodkladně, doručeno 31. 1. 2023. Bezodkladnost žalobkyně vykládají dle § 1959 písm. e) o. z. maximálně 5 dnů, pro úrok z prodlení vycházejí z toho, že nárok je splatný 6. 2. 2023. Žalovaný nereagoval, ničeho neplnil. Nezbývá, než se nároku domáhat soudní cestou, kdy před podáním žaloby prostřednictvím právního zástupce byla zaslána žalovanému předžalobní upomínka, 14. 2. 2023.

2. V návaznosti na výzvu dle § 118a o. s. ř. žalobkyně doplnily skutková tvrzení následně. V kupní smlouvě uzavřené s bratrem žalovaného dne 6. 7. 2020, článek 1, bod 1. 2., je uvedeno, poslední věta, že věci, které jsou předmětem převodu, užívá [Anonymizováno] prodávajícího jako své obydlí. Toto je výslovně ve smlouvě uvedeno, a je tedy zřejmé, tedy již v době uzavření kupní smlouvy to bylo zřejmé a žalobkyně to věděly, že nemovitost je užívána k uspokojení bytové potřeby žalovaného. Takto to bylo po celou dobu. Žalobkyně tvrdí, že jim nic nebylo předáno, žádný klíč. A to proto, že od počátku věděly, že nemovitost užívá žalovaný k uspokojení své bytové potřeby a neměly tak důvod, v zásadě se jim to i příčilo, vstupovat někomu do jeho obydlí. Zdali měl klíč od nemovitosti bratr žalovaného v době uzavření kupní smlouvy, to ani neví. Nejsou si tím jisté. Jediný, kdo v nemovitosti byl, byl [tituly před jménem] [adresa], který tam viděl věci žalovaného, knihy, nábytek, bylo evidentní, že žalovaný zde bydlí. Přístup do nemovitosti nebyl žalobkyněmi nikdy využit, a to právě proto, že věděly od počátku, že nemovitost je užívána k uspokojení bytové potřeby žalovaného, i kdyby se o toto snažily, nemohly by právo užívání nijak realizovat. K předání nemovitosti a změně této situace došlo až 15. 1. 2021. Co se týká jednání o kupní ceně, tak je pravdou, že žalovaný měl jinou představu. Ovšem nikoliv proto, že by mělo být něco kompenzováno, ale pouze proto, že žalovaný si představoval, že dostane za nemovitost vyšší částku. Je pravdou, že částka kupní ceny se poté snižovala, nebylo to však z důvodu nějakého ujednání, ale výhradně proto, že žalobkyně představu žalovaného neakceptovaly. Kupní cena byla tedy výsledkem vzájemného konsenzu. Nic se nezapočítávalo. To, proč kupní cena následně byla taková, jaká byla, nebylo nijak ovlivněno jakýmikoliv zápočtem, nýbrž výhradně smluvním ujednáním stran, když původně byly představy o kupní ceně rozdílné. Žalobkyně vyšly z kupní ceny, která byla uvedena v kupní smlouvě uzavřené s bratrem žalovaného. Kupní cena, která následně byla uvedena ve smlouvě uvedené s žalovaným, byla i vyšší. Žádnou výzvu k plnění žalobkyně od žalovaného neobdržely, žalobkyně se nedomáhaly užívání nemovitostí, tudíž zde ani nemohly čerpat žádné energie. Žádné smlouvy, a to ani ve vztahu k pojištění domácnosti, neuzavřely.

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává, ani zčásti. Žalobkyně tvrdí nabytí vlastnictví k podílu na nemovitostech id. (každá ze žalobkyň spoluvlastnice o velikosti podílu id. ) od [adresa] ([Anonymizováno] žalovaného), kupní smlouva 6. 7. 2020, právní účinky 8. 7. 2020, druhý spoluvlastník nemovitostí s podílem žalovaný, jež údajně výlučně užíval celé období 8. 7. 2020 - 15. 1. 2021 nemovitosti k uspokojování své bytové potřeby, bez právního důvodu, a to i před vznikem spoluvlastnictví nemovitostí žalobkyněmi, odkazují věc OS Praha 10, sp. zn. 12 C 97/2020, kde se žalobce [Anonymizováno]. [adresa] ([Anonymizováno] žalovaného) domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí, kdy tvrdí, že jim je známo, že v tomto řízení byl vypracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], soudní znalec ekonomika, ceny a odhady, zadán na určení ceny obvyklého nájemného nemovitostí 1. 1. 2017 - 30. 6. 2020, měla být určena výše tvrzeného bezdůvodného obohacení žalovaného, z nějž dovodily obvyklé nájemné nemovitostí 15 452 Kč měsíčně, nárok odvíjejí od výše v místě obvyklého nájmu ve znaleckém posudku, ač konečný nárok snižují na 14 000 Kč měsíčně. Tvrdí, že 23. 11. 2020 byla mezi žalobkyněmi a žalovaným sepsána kupní smlouva, úplatný převod podílu žalovaného na nemovitostech na žalobkyně, mělo dojít k předání nemovitostí údajně 7 dní ode dne povolení vkladu vlastnického práva, do 3 dnů od povolení vkladu měl žalovaný žalobkyním stanovit dva termíny, v nichž k předání dojde, k vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí došlo 28. 12. 2020, tudíž k předání nemovitostí mělo dojít nejpozději 7. 1. 2021, ale údajně k tomu došlo až 15. 1. 2021. Tvrzený nárok odvozují od toho, že výše obvyklého nájemného za nemovitosti činí 14 000 Kč měsíčné, přičemž od 8. 7. 2020 do 7. 1. 2021 žalobkyně uplatňují nárok každá této částky, za období od 8. 1. 2021 do 14. 1. 2021 každá tvrzeného obvyklého nájemného z této hodnoty. Byl tak uplatněn nárok 22 353,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 22 353,50 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení pro každou z žalobkyň. Žalovaný jej považuje za nedůvodný, nemovitosti v rozhodné době neužíval pro bydlení, žalobkyně měly možnost je užívat dle spoluvlastnických podílů, kupní cena zaplacená žalobkyněmi za nemovitosti reflektovala předání nemovitostí až k lednu 2020, zpětné požadování bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný měl v nemovitostech zřízenu domácnost před vznikem spoluvlastnictví s právním předchůdcem žalobkyň. Oba bývalí spoluvlastníci jsou bratři, po vypořádání pozůstalosti po jejich (společné) zemřelé matce, připadl každému z nich podíl id. . Každý z bratrů měl od nemovitostí vlastní klíče, mohli je společně užívat. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [adresa], ale měl zřízenu domácnost v jiné nemovitosti, tudíž je užíval toliko žalovaný, měl zde dlouhodobě zřízenu domácnost. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [adresa] po žalovaném žádný nájem nikdy nepožadoval, domníval se tak žalovaný, že jeho obývání nemovitostí dobrovolně trpí pro příbuzenský vztah. Od listopadu 2019 si žalovaný pronajal byt (adresa současného trvalého bydliště, [adresa]), kde vede domácnost i nyní. Žalovaný, tou dobou ještě pracovně činný, dojížděl do práce ze současného bydliště, viz tzv. „lítačka“. O záměru [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] prodat svůj podíl na nemovitostech žalobkyním nebyl nikým informován. Bylo překvapením, když z náhledu do katastru nemovitostí koncem roku 2019 zjistil, že nemovitosti spoluvlastní nikoliv s bratrem, ale žalobkyněmi. O to překvapivější byla žaloba v květnu 2020, kde se [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [adresa] domáhal bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí, do té doby žádný spoluvlastník žádný takový nárok neuplatňoval, žalovaný od podzimu 2019 v nemovitostech prakticky nepřebýval, občas je dojížděl kontrolovat. Po domluvě s žalobkyněmi je definitivně opustil na podzim 2020. To je patrno z nájemní smlouvy k nemovitosti, současné trvalé bydliště žalovaného. Již při převodu vlastnického práva k nemovitostem od [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] obdržely žalobkyně klíč od nemovitostí, jejich užívání nikdy nenárokovaly. Při jednání v listopadu 2020 byly volné, žalobkyním nic nebránilo se nastěhovat. Žalovaný byl při převodu spoluvlastnického podílu na nemovitostech z jeho bratra na žalobkyně postaven tzv. „před hotovou věc“. Zásadním bylo doručení žaloby, bratr se domáhal zaplacení náhrady za užívání nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu. Optimálním tak bylo převést na žalobkyně zbývající spoluvlastnické podíly žalovaného na nemovitostech, aby je vlastnily celé. Žalovaný jednal prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce s žalobkyněmi -> dohoda o prodeji spoluvlastnických podílů žalovaného (id. ) žalobkyním, písemně uzavřená kupní smlouva 23. 11. 2020. Žalovaný nepopírá pravost žalobkyněmi předložené kupní smlouvy, ale k tvrzenému pozdnímu předání nedošlo z důvodu na straně žalovaného. Konkrétně tento důvod představuje komunikační nedorozumění žalovaného a žalobkyň. Snažil se jim vyjít vstříc, ač původně žádal za svůj spoluvlastnický podíl vyšší kupní cenu, snížil ji na konečnou kupní cenu v kupní smlouvě, mj. protože žalobkyně nemovitosti neužívaly, ač tomu v rozsahu jejich spoluvlastnických podílů nic nebránilo. Dle § 2 odst. 3 o. z.: „výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.“. Výklad pojmů „dobré mravy“ provedl opakovaně Nejvyšší soud ČR v rozsáhlé judikatuře, např. rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4490/2018, kdy je lze přiměřeně aplikovat. S ohledem na aplikovatelnost zásad týkajících se dobrých mravů žalovaný odkazuje právní větu rozsudku NS ČR sp zn. 22 Cdo 2738/2012. Žalovaný považuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení za rozporný s dobrými mravy, držel nemovitosti coby poctivý držitel, měl důvodně za to, že druhý spoluvlastník, bratr, je s tímto srozuměn. K převodu spoluvlastnického podílu na každou z žalobkyň došlo smlouvou s bratrem žalovaného bez vědomí žalovaného. Žalobkyně při koupi spoluvlastnických podílů na nemovitostech obdržely od bratra žalovaného klíče od nemovitostí, o jejich užívání ale nijak neusilovaly, žalovaného nevyrozuměly o převodu vlastnických práv ke spoluvlastnickým podílům na nemovitostech od bratra žalovaného. Právo na vydání bezdůvodného obohacení uplatnily prvně předžalobní upomínkou z 14. 2. 2023, více než dva roky od doby, od které počátek splatnosti nároku uplatňují. Žalovaným poskytnutá sleva z kupní ceny spoluvlastnických podílů na nemovitostech navíc odrážela skutečnost, že žalobkyně nemovitosti do doby uzavření kupní smlouvy neužívaly. Dle žalovaného za žalobou je snaha žalobkyň obohatit se, když se (patrně od rodiny bratra žalovaného) dozvěděly o uzavřeném smíru, což žalovaný dovozuje zejména z toho, že při podání žaloby uplatnily informace (znalecký posudek) ze sporu žalovaného a bratra, kde ale nebylo rozhodováno dle posudku, byl uzavřen smír, zejména pro intervenci soudkyně zdůrazňující, že obě strany jsou si příbuzné, je namístě se smířit. V tomto sporu byl účastníkem bratr, proto uzavřel žalovaný smír, na nějž by u jiné osoby asi nepřistoupil. Ze soudního smíru nelze dovozovat, že nárok bratra byl po právu, tím méně žalobkyň. Tyto obdržely od žalovaného slevu kupní ceny reflektující neužívání nemovitostí jimi do okamžiku formálního předání dle kupní smlouvy. Opětovné uplatňování nároku bezdůvodného obohacení za dobu před tímto právním jednáním (kupní smlouvou), je dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy, nemělo by požívat soudní ochrany. I kdyby byl nárok po právu, což žalovaný odmítá, z procesní opatrnosti vznáší námitku započtení nákladů vynaložené v souvislosti se správou a údržbou nemovitostí dle § 1136 o. z., mezi něž dle žalovaného patří náklady na pojištění nemovitostí, které žalobkyně, ani právní předchůdce [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [adresa], žalovanému nikterak nekompenzovali. Také by se dle žalovaného měly podílet na nákladech vynaložených žalovaným za dodávky tepla a elektřiny.

4. V návaznosti na výzvu dle § 118a o. s. ř. žalovaný doplnil skutková tvrzení následně. Žalovaný nemovitost užíval se svojí matkou. Po její smrti nemovitost užíval v nezměněném rozsahu, nicméně změnilo se to, že druhým vlastníkem se stal bratr žalovaného. Co se týká údajné, nebo případné, dohody o užívání nemovitosti, tak žalovaný nemovitost užíval po smrti matky v nezměněném rozsahu, nicméně bratr proti tomuto nikdy nic nenamítal, sám měl zajištěnu bytovou potřebu v nedalekém místě, tedy žalovaný měl za to, že bratr takto konkludentně souhlasí s užíváním nemovitosti žalovaným. Žalovaný, respektive bratr žalovaného, uzavřel kupní smlouvu s žalobkyněmi v době, kdy nebylo v zákoně zakotveno předkupní právo, aniž by to žalovaný jakkoli věděl. Proto, žalovaný užíval nemovitosti v nezměněném rozsahu v domnění, že bratr s tímto konkludentně souhlasí. V době, kdy se však žalovaný dozvěděl o kupní smlouvě, tušil, že bude muset nemovitosti opustit, proto si zajistil bydlení v [adresa]. Ve vánočním období roku 2019 již byl v tomto bytě, tedy uspokojoval svoji bytovou potřebu v novém pronajatém bytě. Žalovaný dříve, v době, kdy uzavřely žalobkyně kupní smlouvu s bratrem, nemovitosti užíval v poměrně velkém rozsahu. Bylo to ovšem za situace, kdy nevěděl o uzavření kupní smlouvy, a co se týká bratra, měl za to, že jako osoba blízká je s tímto ztotožněn a konkludentně s tímto souhlasí. Co se týká kupní ceny, tak je pravdou, že obě strany měly jinou představu o její výši a následně došlo k snížení částky oproti původní představě žalovaného, kdy žalovaný se domníval, že je to právě proto, že je reflektováno, že obývá nemovitost. Je ovšem pravdou, že toto nebylo ve smlouvě zakotveno. Žalovaný je přesvědčen, že bratr předal žalobkyním klíče od nemovitosti a tyto je držely. Jinak o nemovitosti a jejím užívání s žalovaným komunikoval pan [adresa], který se žalovaného dotazoval, zdali má zajištěno bydlení a žalovaný mu sdělil, že ano, že svoji bytovou potřebu uspokojuje na adrese dle nově uzavřené nájemní smlouvy v [adresa]. Co se týká výzvy, tak tato žalovaným dána k plnění vůči žalobkyním nebyla. Žalovaný má za to, že žalobkyně jsou povinny hradit i energie, neboť se jedná o náklady na zachování nemovitosti, k čemuž odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 2466/2018 ze dne 27. 11. 2018.

5. Skutková zjištění:

6. Katastrální úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] vyhotovil dne 3. 8. 2020 Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V-[č. účtu]-[Anonymizováno], který byl proveden dne 31. 7. 2020 s právními účinky k 8. 7. 2020 dle kupní smlouvy. Rušeným údajem je vlastnické právo v poměru [adresa], zapsáno vlastnické právo [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalobkyně A], každá jedna ideální . Nadále Katastrální úřad [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] vyhotovil dne 29. 12. 2020 Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V-[č. účtu]-[Anonymizováno], který byl proveden dne 28. 12. 2020 s právními účinky k 25. 11. 2020 dle smlouvy kupní – č. [hodnota]. Rušeným údajem je vlastnické právo v poměru [Jméno žalovaného], vlastnické právo [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalobkyně A], každá jedna ideální , zapsáno je vlastnické právo [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalobkyně A], každá jedna ideální . A to pro list vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je budova čp. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [hodnota] m2, [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] dle kupní smlouvy ze dne 6. 7. 2020. Dle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 4. 1. 2021 byly jmenované zapsány jako podílové spoluvlastnice označených nemovitostí každá v podílu , kdy vlastnické právo bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne 6. 7. 2020 s právními účinky zápisu k okamžiku 8. 7. 2020, zápis proveden 31. 7. 2020, a dále na základě smlouvy kupní č. [hodnota] ze dne 23. 11. 2020, právní účinky zápisu k okamžiku 25. 11. 2020. (vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí na čl. 28-29 spisu, vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí na čl. 18-19 spisu, výpis z katastru nemovitostí na čl. 20 spisu)

7. Dne 6. 7. 2020 uzavřeli [adresa], narozený [rodné přijmení] [datum], jakožto prodávající, a žalobkyně, jakožto kupující, Smlouvu o koupi nemovité věci, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je budova čp. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [hodnota] m2, [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], a to za částku 2 100 000 Kč. (V-[č. účtu]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]). (smlouva o koupi movité věci na čl. 62-63 + plná moc na čl. 64 65, 65, 2. strana – 67 spisu)

8. Dne 23. 11. 2020 uzavřeli žalovaný jakožto prodávající a žalobkyně jakožto kupující Smlouvu o koupi nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je budova čp. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [hodnota] m2, [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl shora označených nemovitostech věcí s tím, že každá z žalobkyň nabyde . Kupní cena činila 2 150 000 Kč. V článku I., bodu 1.2 smlouvy je uvedeno, že žalovaný je uvedeno, že v nemovitých věcech se nenachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, která by mohla být ve smyslu § zák. 89/2012 Sb. ohrožena a prodávající je jediným a výlučným uživatelem označených pozemků i rodinného domu, žádné třetí osobě užívací právo nesvědčí. V článku V., bodu 5.4 smlouvy je uvedeno, že prodávající se zavazuje předat kupujícím předmět prodeje do 7 pracovních dnů ode dne povolení vkladu vlastnického práva kupujících k předmětu prodeje v katastru nemovitostí. Prodávající se zavazuje vyzvat kupující k předání do tří pracovních dnů ode dne povolení vkladu vlastnického práva kupujících k předmětu prodeje v katastru nemovitostí a stanovit dva možné termíny předání. Prodávající se zavazuje poskytnout nezbytnou součinnost k převodu médií. (smlouva o koupi nemovité věci na čl. 23-25 spisu)

9. Obvodní soud Praha 10 rozhodl usnesením čj. 12 C 97/2020-256 ze dne 25. 10. 2022 tak, že schvalují smír účastníků řízení žalobce [adresa], narozeného dne [datum], bytem [adresa] a [Jméno žalovaného], narozeného dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], bytem [adresa], o 301 000 Kč tak, že schvalují smír účastníků řízení, dle nějž žalovaný uhradí žalobci částku 300 000 Kč nejpozději do 30. 11. 2022. Bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení. (usnesení na čl. 21-22 spisu)

10. Ve dnech 4. 1. 2021 a 13. 1. 2021 byla vedena elektronická komunikace mezi právním zástupcem žalobkyně, [jméno FO], žalovaným, žalobkyní b), [adresa], a to dne 4. 1. 2021 mezi druhým jmenovaným a žalovaným, kdy sdělil, že si uvedeného dne opatřil výpis z katastru nemovitostí, který zasílá v příloze a který osvědčuje splnění podmínek dle čl. 5 smlouvy o úschově peněžních prostředků a listin ze dne 23. 11. 2020, provedl tak výplatu úschovy. V komunikaci vedené dne 13. 1. 2021 bylo sděleno právním zástupcem žalobkyň dále shora uvedeným osobám, že žalovaný měl dle kupní smlouvy (čl. 5.4) povinnost vyzvat kupující k předání do tří pracovních dnů ode dne povolení vkladu s návrhem alespoň dvou termínů tak, aby k předání došlo do 7 pracovní dnů, kdy tuto povinnost nesplnil. Bezodkladně nechť je sděleno, kdy tuto povinnost hodlá splnit, aby bylo postaveno najisto, zda bude nezbytným domáhat se práv soudně.

11. Dále byla vedena elektronická komunikace dne 13. 1. 2024 a 14. 1. 2024, kdy dne 13. 1. 2021 bylo sděleno, že nedopatřením v předchozím týdnu byly odeslány e-maily s termíny navrženými klientem, po dohodě s klientem je tak navržen termín předání v pátek 15. 1. v 11.00 či v pondělí 18. 1. v 14.

0. Dne 14. 1. 2021 bylo sděleno, že v návaznosti na telefonický rozhovor žádá o předání zítra v 11.00 hodin, kdy za kupující převezme věc manžel paní [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], narozený [rodné přijmení] [datum], [adresa], kterému je tímto udělena substituční plná moc k převzetí předmětných nemovitostí a který se již s panem [jméno FO] setkal při prohlídce. Zároveň byl zaslán návrh předávacího protokolu s tím, že bude ručně doplněn na místě, přičemž dle předpokladu budou doplněny rubriky předané klíče, stav měřitel, stav nemovitostí, závazky majetek prodávajícího v nemovitosti a protokol bude vyhotoven ve dvou paré, z nichž každá strana si ponechá jedno. Zároveň bude řešen převod médií. (elektronická komunikace na čl. 26 spisu, elektronická komunikace na čl. 68-69 spisu)

12. Dne 15. 1. 2021 byl sepsán Předávací protokol mezi prodávajícími a kupujícími na adrese nemovitosti [adresa], [adresa]. Prodávající a předávající [Jméno žalovaného], [Jméno žalobkyně B] a [Jméno žalobkyně A] jako kupující a přejímající, obě zastoupeny [adresa]. Dle tohoto bylo uvedeného dne v souvislosti s uzavřením smlouvy o koupi nemovité věci č. [hodnota] ze dne 23. 11. 2020 provedeno předání předmětných nemovitostí včetně klíčů a uvedení stavu měřidel. Klíče předány 4x, uveden je stav měřidel elektro a plyn, závazy neuvedeny, majetek prodávajícího v nemovitosti – žádný. Signováno [Jméno žalovaného], [tituly před jménem] [adresa]. (protokol na čl. 27 spisu)

13. Společnost [právnická osoba]. jakožto nájemce a žalovaný jakožto podnájemce uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem je jednotka o velikosti [Anonymizováno] m2, dispozice 1+1, který je vlastnictvím pronajímatele [tituly před jménem] [jméno FO], s tím, že podnájem se sjednává na dobu určitou od 17. 11. 2019 do 31. 12. 2020, přičemž smlouva může být dohodou stran prodloužena. Předmět nájmu bude užíván společně s podnájemcem [jméno FO], narozenou dne [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 13 000 Kč měsíčně, zálohy na plnění spojená s užíváním bytu byla sjednána ve výši 3 500 Kč měsíčně. (podnájemní smlouva na čl. 54-55 spisu)

14. Právním zástupcem žalobkyň byla žalovanému adresována Výzva k vydání bezdůvodného obohacení – nadužívání podílu na nemovitých věcech – předžalobní upomínka, a to dopisem ze dne 26. 1. 2023. A dále byla právním zástupcem žalobkyň dopisem ze dne 14. 2. 2023 adresována žalovanému Výzva k vydání bezdůvodného obohacení – nadužívání podílu na nemovitých věcech – předžalobní upomínka. (předžalobní upomínka + podací lístek + sledování zásilek PoštaOnline na čl. 31, 32, 33 spisu, dopis + podací lístek na čl. 30 spisu)

15. Svědek [adresa] zdědil nemovitost po matce. Nabídl ji k prodeji, rovnou řekl, že se nemovitost prodá. S žalovaným měli neshody. Věc řešil s právníkem, který mu doporučil do nemovitosti nevstupovat. V určitý okamžik zákon umožnil prodej nemovitosti bez nutnosti nabídky žalovanému. Začal tak zjišťovat, kdy by nemovitost koupil. Toto zajišťovala paní [jméno FO], která sháněla kupce. Měl klíče od nemovitosti, následně je předal kupci. Předtím měl smlouvu s jiným zprostředkovatelem, panem [jméno FO], který zajistil tři zájemce, ovšem v té době se nebyli schopni s žalovaným o prodeji dohodnout. Jednání žalovaného hodnotí tak, že prodeji nemovitosti pasivně bránil, když například s tím, že v nemovitosti není uklizeno, neumožnil prohlídku nemovitosti. Poté došlo k ukončení spolupráce s tímto zprostředkovatelem a věc již řešila paní [jméno FO]. Jakmile mohl realizovat prodej nemovitosti bez dalšího, prodal ji žalobkyním bez prohlídky nemovitosti, kterým také následně předal klíče. Do nemovitosti po smrti matky nedocházel, neměl k tomu důvod, vyjma jednotlivých případů, kdy si chtěl z nemovitosti odnést své věci, které tam měl. Takto vstoupil do nemovitosti asi dvakrát pro své věci, nikoliv však osobní věci, měl zde uložen žebřík a nářadí. Žalovaný bydlel v nemovitosti po smrti matky. Byla neudržovaná, opraven byl pouze radiátor, který tekl. S matkou měl žalovaný dohodu. Nemovitost byla situována tak, že dole byly dva pokoje, ložnice, obývací pokoj, kuchyň a příslušenství (záchod a koupelna). Nahoře byl malý pokoj cca 4x4 metry, v němž byla elektřina, to bylo vše, veškeré zázemí bylo dole, muselo se chodit dolů. Za života matky tento pokoj užíval žalovaný, po jejím úmrtí se přestěhoval dolů do obýváku a ložnice, dal si tam své věci, měl tam své oblečení, aby nemusel chodit nahoru. Jako spoluvlastníci řešili společně pouze sdělení od plynáren, že se musí opravit skříň, kdy i zde došlo k neshodě. Toto bylo jediné, kdy řešili společně nějakou věc, jinak žádnou dohodu spolu neměli. Vzájemné spory se následně vyhrotily, k žádné dohodě nebyli schopni nikdy dospět. Ví, že žalovaný bydlí v [adresa], to však zvěděl až následně. Bydlí asi 60 metrů od předmětného domu, žalobce zde viděl se pohybovat, měl u domu vždy zaparkovaný automobil, vyjma víkendů, kdy někdy odjížděl. Chodil do práce přibližně do ledna 2021. V [Anonymizováno] dům prodal. V prosinci už něco stěhoval, ale byl tam v podstatě až do ledna následujícího roku. Svědek měl vždy klíče od všech zámků v domě, neboť v nemovitosti dříve bydlel a poté se staral o matku, která byla nemocná. Klíčů se zbyl až po prodeji nemovitosti. To, zdali lze klíče použít však již následně nezkoušel, dostal i informaci, že žalovaný zámky vyměnil, nepamatuje si ale od koho, možná od žalobkyň. Žalovaný původně bydlel se svojí manželkou, po rozpadu vztahu však začal bydlet s matkou v daném domě. Takto v domě bydlel již několik let před smrtí matky. Při prodeji nemovitosti se do ní dostavil pan [adresa]. Žalovanému sdělil, že nemovitost kupují žalobkyně. Již se nevybavuje formu tohoto sdělení, buď to bylo formou SMS či e-mailem. [jméno FO] sděloval žalovanému i zájemce, které měl ke koupi. Žalobkyně se vyjádřily tak, že nemovitost kupují, protože ji chtějí postupně zrekonstruovat a následně ji užívat k bydlení. To, že v nemovitosti žalovaný bydlí, bylo zřejmým nejenom proto, že zde měl auto, ale ráno i vycházel z domu. Svědek ráno vstává přibližně v době, kdy žalovaný chodil do práce, bere léky. Má výhled přímo na danou nemovitost. Žalovaného vídal, i když chodil domů, pokud nebyla tma, v tomto případě jej neviděl, ale pokud bylo světlo a byl v kuchyni, tak jej viděl, protože výhled má přímo na danou nemovitost. (svědecká výpověď [adresa])

16. Svědkyně [adresa] je ve vztahu k žalovanému takovém, že tento je její švagr. Jeho bratr, její manžel, měl polovinu nemovitostí, které prodal v roce 2020. V nemovitosti bydlel žalovaný. Do domu po smrti matky s manželem nedocházeli. Když matka žalovaného zemřela, byla v domě dvakrát, když se řešil pohřeb a pozůstalostní řízení, a když si zde manžel bral nějaké své věci a drobnou památku na rodiče. Manžel měl klíče od branky a domu, na brance byl však ještě umístěn řetízek, od nějž klíče neměli. Po smrti matky dům užíval žalovaný, předtím jej užíval s matkou. V domě byli, když jej žalovaný vyklidil. Pustil je tam pan [adresa]. Byla to taková nostalgie a rozloučení se. Původně se dohodlo, že oba bratři budou mít stejného makléře, pana [jméno FO] s tím, že se dům prodá. K tomuto nedošlo a bratr žalovaného tak v roce 2020 prodal pouze svoji polovinu. [jméno FO] snahu o realizaci prodeje následně vzdal, pochopil, že tento obchod nezrealizuje. Žalovaný neumožnil obhlídku domu, vždy uvedl důvod, proč to není možné. Následně si tak žalovaný zajistil jako zprostředkovatele paní [právnická osoba]. Tato taktéž původně měla zprostředkovat prodej celé nemovitosti, žalovaný však smlouvu o zprostředkování nepodepsal. Po změně zákona tak jmenovaná zprostředkovala pouze prodej části, jíž vlastnil manžel svědkyně. Komunikovala o tom i s žalovaným, který se negativně vymezoval. Žalovaný v nemovitosti bydlel a užíval ji několik let. Užíval ji takto i po smrti matky. V prosinci 2020 byla před domem vidět dodávka a to, že žalovaný něco stěhuje. V lednu hovořili s panem [jméno FO]. Předávali mu nějaké listiny od nemovitosti, vyčkali, až žalovaný z nemovitosti odjede a poté požádali pana [jméno FO], zdali do nemovitosti mohou vstoupit, což jim bylo umožněno. Byla to poslední návštěva z nostalgie. Ze své nemovitosti mají okna na ulici a vidí předmětnou nemovitost. V době předání nemovitosti viděli žalovaného s panem [jméno FO], sepisovali stav měřidel. [adresa], které obdržel pan [adresa] nebylo možné použít, uzavřeli tedy, že žalovaný klíče vyměnil. Manžel žalované původně po žalovaném nepožadoval finanční plnění, protože již od začátku předpokládal prodej domu. Poté se řešilo vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy žalovanému navrhl převzetí nemovitosti do výlučného vlastnictví oproti výplatě vypořádacího podílu, s čímž žalovaný nesouhlasil. Manžel žalované vyhledal právníka, který mu nastínil různé možnosti řešení věci, v zastoupení manžela žalované podal předžalobní výzvu a když žalovaný nereagoval, podal návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitosti. Toto řízení skončilo, když žalovaný prodal svůj spoluvlastnický podíl žalobkyním a žaloba byla vzata zpět. V souvislosti s vedením tohoto sporu se vzájemné vztahy mezi žalovaným a jeho bratrem vyhrotily, žalovaný rodině svědkyně zasílal velké množství výhrůžných SMS zpráv, věc řešila i Policie ČR. Následně byl podán návrh o úhradu bezdůvodného obohacení. Žalovaný užíval veškeré nemovitosti, zahradu, dům. Ve všech místnostech měl své věci. Dům byl postavený tak, že se ani nedala užívat jeho část. Všechny místnosti byly dole, byly z hlediska užitného spojené, nahoře byla malá místnůstka v podkroví. V domě vše zůstalo tak, jak to bylo po smrti matky, přičemž žalovaný si své věci přestěhoval do ložnice a začal bydlet ve všech místnostech. Nebyl důvod, aby tak neučinil, neboť v domě nikdo, kdo by tomu bránil, nebyl. Uvedené bylo zřejmým, když dům pan [jméno FO] fotil, snažil se tam udělat nějaké hezké fotky na prodej. Kromě toho, že žalobkyně jsou kupující manželovy poloviny nemovitostí, jiný vztah k nim nemá. (svědecká výpověď [adresa])

17. Svědek [jméno FO] do domu vstoupil v srpnu 2020, setkal se s panem [Jméno žalovaného]. Jel na obhlídku nemovitostí za účelem uzavření kupní smlouvy, měl k tomu plnou moc, chtěl vidět, jak to v nemovitosti vypadá. Viděl, že nemovitost je plnohodnotně užívána, tedy tak, jak je normálně dům obýván. Bylo vidět, že se užívá ložnice, byly tam lůžkoviny, knihy, jídlo v kuchyni. V přízemí byla situována ložnice, zde viděl lůžkoviny, na dvoulůžku bylo vidět, že jsou zde lůžkoviny pro dvě osoby, neví, zdali zde žalovaný bydlel sám, ale ustláno bylo pro dvě osoby. V kuchyni bylo normální jídlo, bylo vidět, že se kuchyň obývá, v pokoji byly knihy, všude bylo vidět, že je to obývaný prostor. V podkroví je pouze jedna malá místnost, zde bylo zřejmé, že užívána není, byla užívána jako sklad. Bylo vidět, že bytová potřeba je uspokojována dole, nikoliv v horní místnosti. Co se týká dispozice domu nahoře, tak se vyšlo po schodech a tam byla malá místnost, výměru odhaduje 3x3 metry, potom tam byla již pouze malá šatnička, víc místností nahoře nebylo. Obytné části byly dole. V domě takto byl, když byl pověřen, aby zjistil stav domu před uzavřením kupní smlouvy a poté několik měsíců poté, čtyři až pět měsíců, když se předávaly klíče. To do domu přišli [jméno FO], tedy druhá část rodiny, protože dům chtěli ještě vidět. Tedy v kontaktu s rodinou [jméno FO] byl dvakrát jednou v měsíci srpnu 2020 a poté při předání klíčů. Předtím se o vstup nesnažili, protože od realitního makléře paní [jméno FO] měli informaci, že je problém se vstupem, žalovaný tam nechce nikoho pustit. Jmenovaná zastupovala jako realitní makléřka rodinu [jméno FO]. Situaci se snažila řešit a komunikovat s žalovaným, měla zjištěné, že právě v tomto je problém, tedy v tom, že do nemovitosti nelze vstoupit. Když do nemovitosti přišel v srpnu 2020, řešil se i prodej přímo s žalovaným, který tam bydlel, kdy už byla situace trochu jiná. To jej do nemovitosti pustil, nechal jej dům prohlídnout, komunikaci při prohlídce hodnotí i jako vstřícnou. Následně do domu vstoupil až v lednu 2021. V mezidobí došlo k uzavření kupní smlouvy. V lednu 2021 došlo k předání domu bez problémů. [adresa] dostali. [adresa] však neřešili, protože ihned vyměnili zámky, jinak se pouze zjistil stav měřidel. [jméno FO], druhá část rodiny, požádali o vstup do domu, protože by se s ním chtěli rozloučit, byla tam i vnučka, hovořili o tom, že v domě bydlela babička. Žalobkyním předali klíče, má za to, že nikoliv však všechny, taktéž má za to, že se do domu dostat nemohli, bylo zřejmým, že v něm dlouho nebyli. Předané klíče však žalobkyně neřešily, protože je ihned vyměnili. Přístup do nemovitosti řešila v době jednání o uzavření kupní smlouvy realitní makléřka paní [jméno FO], nikdo jiný se o vstup do nemovitosti v průběhu jednání o kupní smlouvě nesnažil. Při prvém prodeji vše proběhlo bez jakéhokoliv kontaktu či vstupu do nemovitosti, věděli, že se do ní nedá vstoupit, tedy nemovitosti zakupovaly žalobkyně s tím, že nabydou jednu polovinu nemovitostí a budou to řešit až poté, kdy nabydou druhou polovinu. Určitě není dispozice domu taková, aby zde mohlo bydlet více rodin. Obyvatelné bylo v podstatě pouze přízemí nemovitosti, v prvém patře, byla pouze jedna malá místnost a šatnička. Z ohledání provedl svědek videozáznam, z nějž bylo zjištěno, že v přízemí se nachází ložnice, obývací pokoj, kuchyň, příslušenství a část, kde jsou složené věci, k čemuž osoba, která je na záznamu (žalovaný) popisuje technologické zařízení, které se zde nachází. Dále jsou na záznamu vidět schody do podkroví, které není součástí záznamu. Svědek je manželem žalobkyně b). Žalovaný nemovitosti vyklidil předtím, než došlo k popisovanému předání, k přesnému okamžiku vyklizení nemovitosti se však není schopen vyjádřit.

18. Skutkový závěr:

19. Katastrální úřad pro [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] vede na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je budova čp. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [hodnota] m2, [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno]. Podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí byli žalovaný a jeho [Anonymizováno] [adresa], narozený [datum]. Druhý jmenovaný uzavřel jakožto prodávající s žalobkyněmi kupní smlouvu, jejímž předmětem byly označené nemovitosti, a to dne 6. 7. 2020, právní účinky zápisu k okamžiku 8. 7. 2020. Na základě této kupní smlouvy se žalobkyně staly podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí každá v poměru jedné ideální . Vlastníkem druhé ideální i nadále zůstal žalovaný. Dne 23. 11. 2020 uzavřely žalobkyně, jakožto kupující, s žalovaným, jakožto prodávajícím, smlouvu kupní č. [hodnota], právní účinky zápisu k okamžiku 25. 11. 2020, jejímž předmětem byla jedna ideální vlastněná žalovaným, kdy následně byly žalobkyně zapsány jako podílové spoluvlastnice označených nemovitostí, každá v podílu ideální 1/2.

20. Shora uvedená skutečnost nebyla v řízení spornou, nadto se podává z listinných důkazů provedených v řízení. Sporným však bylo, zdali žalovaný rozhodné období nemovitost obýval, potažmo, zdali ji měl uzavřenu tak, že žalobkyně tuto nemohli užívat, zdali došlo případně ke kompenzaci té skutečnosti, že žalovaný nemovitost užíval zápočtem na kupní cenu, zdali žalovaný vůči žalobkyním uplatnil jakýkoliv nárok na zápočet z titulu nákladů spojených s nemovitostí. A dále jaká částka odpovídá částce hrazené za užívání označených nemovitostí.

21. Z důkazů provedených v řízení lze vzít za prokázané, že žalovaný předmětnou nemovitost obýval. Zde je namístě odkázat provedené výslechy, ale taktéž i listinné důkazy, z nichž se podávají skutečnosti shodně jako ze svědeckých výpovědí. Především je hodnocena výpověď svědka [adresa]. Jmenovaný je sic ve vztahu osoby blízké žalobkyni a), v rámci své výpovědi se však vyjadřoval věcně, situaci popisoval evidentně tak, jak si ji vybavuje. Výpověď tohoto svědka nepůsobila naučeným dojmem. Svědek, a toto se podává i z listinných důkazů, které jsou s výpovědí svědka v souladu, jako zmocněnec žalobkyň byl pověřen jednáním o kupní smlouvě, kdy v rámci tohoto pověření provedl i prohlídku nemovitosti. Popis nemovitosti odpovídá popisu této svědky [adresa]. Nemovitost je vystavěna jako jedna bytová jednotka. Pokud svědek popisoval, že v každé její části bylo evidentní, že je obývána jako jeden byt, tak toto koresponduje i se svědeckými výpověďmi [adresa], kteří popisovali dispozici domu, situaci žalovaného, jeho soužití s matkou, s tím, že po smrti matky žalovaného a [adresa] nebylo ničeho, co by žalovanému bránilo užívat nemovitost jako celek, kdy se nejeví logickým, aby žalovaný užíval pouze jednu místnost v podkroví, má-li k dispozici celou bytovou jednotku v přízemí včetně příslušenství. Svědek [jméno FO] popisoval, že v každé místnosti bylo evidentní její užívání k danému účelu. V kuchyni popsal, že se nacházely potraviny, v obývacím pokoji knihy a osobní předměty žalovaného, v ložnici bylo povlečeno a ustláno. Ve vztahu k posledně uvedené místnosti zmínil, že působila dojmem, že je užívána dvěma osobami, neboť lůžkoviny i povlečení byly v místnosti pro dvě osoby, k čemuž je třeba odkázat žalovaným předloženou podnájemní smlouvu, kde je výslovně uvedeno, že žalovaný bude prostory, které jsou předmětem smlouvy, obývat s další osobou, a to [jméno FO], narozenou dne [datum], což nasvědčuje závěru, že žalovaný sdílí, či sdílel, domácnost s další osobou. Pokud svědek předložil videozáznam z prohlídky nemovitosti (přízemí, prvé patro nebylo zaznamenáno), tak tento záznam taktéž působil autenticky, přičemž je z nějž zcela jednoznačně patrné, že nemovitost je obývána, osoba, která se na tomto záznamu vyjadřuje (k čemuž bylo sděleno, že se jedná o žalovaného) se evidentně v nemovitosti pohybuje jako ve svém domově.

22. Pokud žalovaný předložil soudu smlouvu o podnájmu, dle níž byl tento sjednán od 17. 11. 2019, tak tato skutečnost bez dalšího nevylučuje obývání předmětných nemovitostí, kdy zde je postačující pouze ta skutečnost, že žalovaný užívá nemovitost již pouze tím způsobem, že zde má umístěny své věci, do nemovitosti spoluvlastníci nemají přístup. [jméno FO], že spoluvlastnice do daných nemovitostí neměly přístup se taktéž podává z provedených důkazů. Všichni ve věci slyšení svědci popisovali, že žalovaný vstupu do nemovitosti bránil, umožnil až prohlídku svědkem [adresa]. Tento svědek však výslovně uvedl, že takto poprvé do nemovitosti vstoupil až při uzavření druhé kupní smlouvy, neboť poté, kdy došlo k prodeji poloviny nemovitosti, která patřila bratrovi žalovaného, se situace změnila. I zde byly výpovědi svědka [adresa] a svědků [adresa] shodnými, když tito uváděli, že nemovitost obýval žalovaný, při prodeji poloviny, kterou vlastnil [adresa] nebylo možné realizovat prohlídku nemovitosti. Posledně jmenovaní svědci popisovali, že do nemovitosti nevstupovali, vyjma řešení pozůstalosti a odvozu drobných movitých věcí, zcela ve shodě jejich výpověď byla i v tom, že svědka [adresa] žádali o vstup do nemovitosti při jejím předání v lednu 2021, aby si připomněli dobu, kde zde žila matka žalovaného a svědka [adresa] s tím, že se jedná o určité rozloučení s nemovitostí. Tedy, to, že nemovitost nebyla přístupnou, žalovaný ji měl pod uzamčením, měl zde umístěny své věci, lze vzít za prokázané.

23. Pokud žalovaný tvrdil, že došlo ke kompenzaci té skutečnosti, že nemovitost obýval zápočtem na kupní cenu, tak tato skutečnost nebyla prokázána. Zde je třeba zdůraznit, že právní jednání, kterým je činěn zápočet musí být zcela jednoznačné a srozumitelné tak, aby bylo nepochybné, na který nárok je zápočet činěn a co konkrétně je započítáváno. Tzn., muselo by být v řízení prokázáno, že byl učiněn zápočet konkrétní částky za konkrétní období užívání nemovitosti. Ničeho takovéhoto se nepodává ani ze znění kupní smlouvy uzavřené účastníky řízení, ale ani z žádného jiného důkazu v řízení provedeného. Naopak svědek [jméno FO] výslovně uvedl, že kupní cena byla výstupem kontraktačního jednání stran, kdy návrh žalovaného ohledně výše kupní ceny byl vyšší, nežli byly žalobkyně ochotné akceptovat. Jak již bylo shora uvedeno, v řízení nebyl proveden žádný důkaz, z nějž by bylo možné dohodu o započtení nároku žalobkyně na kupní cenu dovodit, nicméně pro úplnost je namístě odkázat i na znění kupní smlouvy uzavřené žalobkyněmi a [adresa], z níž se podává, že kupní cena uvedená v této kupní smlouvě byla nižší nežli kupní cena dle kupní smlouvy uzavřené žalobkyněmi a žalovaný, k čemuž je třeba zároveň uvést, že obě kupní smlouvy byly uzavřeny v zásadě v témže roce, tudíž není možné ani uvažovat o zvýšení ceny v čase.

24. Co se týká případných nákladů, které měl žalovaný plnit v souvislosti s nemovitostí, zejména média, tak zde je na žalovaném, aby zcela jednoznačně vymezil, o jaké částky se jedná, a především, když žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, dle nějž náklady na média, která byla vydána na udržování nemovitosti jsou náklady, které by měly být plněny spoluvlastníky, vymezil, že se nejedná o média jím spotřebované, nýbrž splňující kritéria médií spotřebovaných na údržbu nemovitosti. Žalovaný toto však nejenom že nevymezil, ale ani nepředložil žádné důkazy, z nichž by v tomto směru bylo možné činit skutková tvrzení.

25. Z hlediska skutkových závěrů týkajících se výše nájmu, soud považuje za rozhodný důkaz, jímž jest smlouva o podnájmu bytu na čl. 54-55 spisu. Z této se podává, že cena za užívání bytu o velikosti [Anonymizováno] m2, dispozice 1+1 činí 13 000 Kč měsíčně. Pokud je tedy předmětem sporu užívání rodinného domu s dispozicí obývací pokoj, ložnice, kuchyň, pokoj v podkroví zároveň s pozemkem o velikosti [Anonymizováno] m2 a zahradou o velikosti [Anonymizováno] m2, je zcela nepochybným, že částka 14 000 Kč za užívání těchto nemovitostí odpovídá ceně v místě a čase. K uvedenému je taktéž nutným zdůraznit, že částka 13 000 Kč za užívání bytové jednotky je v [adresa], přičemž nemovitosti, ve vztahu k nimž se žalobkyně domáhají plnění, jsou v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], kdy je všeobecně známou skutečností, že ceny nájmů, ceny nemovitostí, jsou ve městě [adresa] vyšší, nežli v jiných částech ČR. Svědek [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi předložil videozáznam z nemovitosti užívané žalovaným, z nějž bylo zřejmým, že nemovitost byla zcela standardně užívána, vstup byl do chodby, následně do dalších místností, které byly vybavené nábytkem, kuchyň byla vybavena kuchyňským nábytkem.

26. Po právní stránce soud věc posuzuje dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

27. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 1126 odst. 1 o. z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci. Podle odst. 2 se při rozhodování o společné věci hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. Podle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z. vyjadřuje podíl míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

29. Žalobci se domáhají plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., když tvrdí, že žalovaný nad rámec svého spoluvlastnického podílu užívá nemovitost, jejímž je podílovým spoluvlastníkem.

30. Co se týká právního hodnocení, tak soud odkazuje na rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 z 16. října 2018, které přesně definuje daný nárok, a které uvádí, že má být nadále posuzován jako nárok z bezdůvodného obohacení, nikoliv jako jiný „specifický“ nárok, respektive nárok z titulu § 1115, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (potažmo § 137, odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), což dříve Ústavní soud ČR prezentoval v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2919/10 ze dne 10. 03. 2011, konstatujícím, že otázka plnění za užívání předmětu podílového spoluvlastnictví podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na společné věci není bezdůvodným obohacením, ale nárokem vyplývajícím z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. Nadále Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 konstatoval, že „Užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, eventuálně bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (např. § 1117 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). To znamená, že spoluvlastník nemůže „bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Lze tedy uzavřít, že užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž (přivlastňováním si užitné hodnoty společné věci nad spoluvlastnický podíl) vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. šlo o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu (§451 odst. 2), v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2).“.

31. Dále soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR, 28 Cdo 4018/2017, které uvádí, že je setrvale judikováno (a tomuto právnímu závěru rekodifikace soukromého práva na platnosti neubrala), že za neoprávněného uživatele věci, nabývajícího majetkový prospěch, se pokládá i subjekt, jenž bez účinného právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora například tím, že měl nemovitost uzamčenu a přístupnou jen pro sebe, respektive pro svou potřebu, bez zřetele k okolnosti, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2029/2003, ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2739/2012, a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015), což je aplikovatelné i ve sporech mezi spoluvlastníky, neboť i zde je dovozováno, že spoluvlastník, který má společné věci pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním přístup, se dopouští nadužívání předmětných statků (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3525/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4445/2016). Bylo-li tedy zjištěno, že žalovaný měl ve své výhradní dispozici klíče umožňující užívání sporných nemovitostí, žalobkyni je odmítal vydat, čímž ji fakticky vyloučil z jejich užívání, aniž jej k tomu opravňovala dohoda spoluvlastníků či jiný právní důvod, lze jejich závěr o vzniku bezdůvodného obohacení v majetkové sféře dovolatele označit za plně konformní s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu bez ohledu na míru, v níž dům č. p. 2968 (související pozemky) fakticky využíval, kupříkladu umístěním svých osobních věcí. Jinak lze odkázat například na rozhodnutí NS ČR vydaná ve věcech spisových značek 28 Cdo 4287/2016, 28 Cdo 4445/2016, 28 Cdo 5386/2016, 28 Cdo 5269/2014.

32. V řízení bylo vzato za prokázané, že žalovaný užíval celou nemovitost, v této uspokojoval svoji bytovou potřebu, nemovitost měl přístupnou pouze pro sebe, měl zde umístěny své věci žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl nemohly užívat, kdy v tomto případě není rozhodným, zdali zájem o užívání nemovitosti projevily či nikoliv. Není rozhodnou ani ta skutečnost, že žalovaný případně měl uzavřenu nájemní či podnájemní smlouvu pro byt na jiné adrese, neboť měl-li v předmětné nemovitosti výhradně žalovaný umístěny své věci, měl ji pod uzamčením, nemovitost ani nemohla užívat jiná osoba, má žalovaný postavení výlučného detentora.

33. Pokud žalobkyně odkazují ustanovení § 2130 o. z. s tím, že došlo k převodu vlastnictví, tak odkaz na toto právní ustanovení není příhodný, neboť i za situace, kdy žalovaný by užíval předmětnou nemovitost v době, kdy již nebyl jejím vlastníkem bez právního titulu, bylo by namístě aplikovat ustanovení § 2991 o. z. o bezdůvodném obohacení, nikoliv o čerpání užitků.

34. Otázkou nadužívání se zaobírá i rozhodnutí Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 119/2018- 170 ze dne 31. 5. 2019, které uvádí: „Žalobkyně nabyla dům vydáním usnesení soudního exekutora ..ve věci oprávněné …a povinné …(bývalé manželky žalovaného), kdy žalobkyni, jakožto vydražiteli, byl udělen příklep spoluvlastnického podílu povinné ve výši na domě za částku 300 000 Kč. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že žalobkyně nemá zájem dům užívat, nabídla žalovanému buď odkoupení svého spoluvlastnického podílu za 506 000 Kč, anebo prodej domu a rozdělení získané ceny. .. …Co se týče právního posouzení věci, tak je i podle názoru odvolacího soudu nutno vycházet z § 1122 odst. 1 o. z., neboť účastníci jsou podílovými spoluvlastníky domu, každý s velikostí podílu . ….nelze učinit závěr ať už o existenci dohody mezi účastníky ohledně způsobu užívání domu či o tom, že by žalobkyně vstoupila do práv a povinností své právní předchůdkyně, bývalé manželky žalovaného, z jakékoliv dohody mezi ní a žalovaným. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k podílu na domě udělením příklepu v dražbě, a tedy bez návaznosti na jakákoliv ujednání, jež by i případně existovala mezi původní spoluvlastnicí a žalovaným (navíc žádná taková dohoda nebyla prokázána a ani tvrzena). A skutečnosti, že je v domě pouze jeden byt, žalobkyně dům nehodlá užívat a že je dům ve špatném technickém stavu, jí bez dalšího nemohou vyloučit z realizace jejích oprávnění odvíjejících se od vlastnického práva, mimo jiné mít z věci užitek, či vést k závěru o existenci konkludentní dohody. Účastníci netvrdili, že by o užívání domu rozhodl soud. Dům, tedy společnou věc, mají oba účastníci právo užívat v míře odpovídající velikosti jejich podílů, tj. ve stejném rozsahu. Pakliže žalovaný užívá bez právního důvodu (bez dohody spoluvlastníků, bez rozhodnutí soudu a bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků za situace, kdy podíly spoluvlastníků jsou stejné) dům nad rámec svého podílu, tak má žalobkyně právo na vydání toho, o co se tímto způsobem žalovaný na její úkor obohacuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 17/2013, jež je aplikovatelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění), a to podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.. Výše bezdůvodného obohacení je v posuzovaném případě dána výší v místě a čase obvyklého nájemného za užívání obdobné věci, zde domu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014).“. V souzené věci odvolací soud rozhodoval za situace, kdy bylo zjištěno, že předmětnou nemovitost obývá žalovaný ve stejném rozsahu jako v době spoluvlastnictví s předchozím spoluvlastníkem, bývalou manželkou, která proti tomuto stavu nikdy nebrojila, a takto zjištěný skutkový stav byl soudem prvého stupně hodnocen jako dohoda spoluvlastníků. V této věci byla situace odlišná v tom, že k nabytí vlastnictví došlo v dražbě, k čemuž odvolací soud podotkl, že tak není žádná návaznost na předchozí ujednání, nicméně se vyjadřuje i k tomu, za jakých okolností by takováto dohoda měla být zohledněna, respektive zdali lze pouze z faktického užívání činit závěr o konkludentní dohodě. Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí uvádí výslovně, že dohoda nebyla tvrzena ani prokázána. Tedy, aby žalovaný se mohl úspěšně dovolat toho, že nemusí plnit ničeho z důvodu nadužívání, musel by tvrdit a prokázat dohodu spoluvlastníků, kdy dle tvrzení žalovaného by případně bylo hodnoceno, zdali byla uzavřena s bratrem žalovaného a do tohoto smluvního vztahu vstoupily i žalobkyně, či zdali byla uzavřena s žalobkyněmi. Žalovaný však žádnou konkrétní dohodu uzavřenou s [adresa] či žalobkyněmi netvrdil, pouze poukazoval na to, že zejména bratr [adresa] jej tam nechal bydlet, aniž se čehokoliv domáhal (pro úplnost je k tomuto třeba konstatovat, že jmenovaný podal žalobu o plnění bezdůvodného obohacení, tudíž svůj nárok uplatnil). Ve vztahu k žalobkyním uvedl, že užívání nemovitostí žalovaným bylo započteno na částku kupní ceny. Tedy dohoda spoluvlastníků musí být tvrzena a prokázána. Pouze ta samotná skutečnost, že spoluvlastník se ničeho nedomáhal, ničeho nenamítal, nemůže vést k úvaze o konkludentní dohodě spoluvlastníků. V řízení žalovaný netvrdil konkrétní dohodu, která by měla být uzavřena. Pokud i by spoluvlastníci byli pasivními ve vztahu k žalovanému, tak z této skutečnosti nelze dovozovat konkludentně uzavřenou dohodu. Nadto však [adresa] se svých nároků domáhal v řízení před soudem, což tvrzení žalovaného, že užívání nemovitostí jím bez dalšího akceptoval, vylučuje. Co se týká žalovaným tvrzeného započtení na kupní cenu, tak k tomuto soud uvádí hodnocení níže.

35. Žalovaný v rámci obrany proti nároku vznesenému žalobkyněmi uvedl, že by se měly podílet na úhradě nákladů spojených s nemovitostí včetně nákladů na média, k čemuž výslovně uvedl, že se jedná o obranu. K tomuto soud odkazuje ustanovení § 98 o. s. ř., dle nějž „Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.“ Jinými slovy domáhá-li se žalovaný plnění vyššího nežli uplatněného žalobcem, jedná se o vzájemný návrh, který nadto podléhá poplatkové povinnosti. Žalovaný však pouze podotýká, že má proti žalobcům nárok, nedomáhá se ale svým podáním výslovně uložení povinnosti k plnění, ani neuvádí, jakou částku uplatňuje jako obranu. Tedy plnění, kterého by žalobkyně měly být povinny, nijak nekonkretizuje, není tudíž zřejmé, v jaké výši by tento nárok měl být, zdali přesahuje žalobci uplatněný nárok. A i pokud by se jednalo pouze o uplatnění obrany proti návrhu žalobkyň, musela by výše této obrany být zřejmá, neboť musí být konkretizováno, o jakou částku případně má být nárok žalobkyň ponížen. Nadto by bylo nutným hodnotit, zdali došlo k řádnému započtení, což je třeba hodnotit z hlediska procesního i hmotněprávního.

36. Co se týká hmotněprávního hlediska, tak je nutné nejdříve odkázat ustanovení § 1982 o. z., dle nějž „Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.“.

37. Platí, že není-li splatnost pohledávky sjednána dohodou, určena právním předpisem či rozhodnutím soudu, případně jiného orgánu, nastává splatnost doručením výzvy k plnění. V dané věci se z obsahu spisu nepodává, že by žalovaný učinil výzvu k plnění ve vyjádření k návrhu (úhrada nákladů spojených s nemovitostmi, energií). K tomuto je třeba konstatovat, že je nutným vždy posuzovat, zdali již nastala splatnost pohledávky, či nikoliv, když platí, že splatnost může být sjednána smluvně, rozhodnutím soudu či příslušného orgánu, výzvou k plnění. Aby bylo možné kompenzovat pohledávku započtením, je nutné, aby byla splatná, neboť z hlediska aktivního je podmínkou započtení splatnost pohledávky, z hlediska pasivního splnitelnost, byť nejsou splatné. Tedy, pokud je podmínkou aktivní kompenzability pohledávky žalovaného její splatnost, tak platí, že splatnost není možné přivodit současně s výzvou směřující k započtení. Tzn., právní jednání směřující k započtení pohledávky je nutné provést po nástupu splatnosti, což znamená, že nejdříve musí být pohledávka splatnou, tedy musí být učiněno právní jednání splatnost přivozující, teprve následně lze činit hmotněprávní jednání k započtení. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, dle nějž „Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. (…) Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).“ 38. Tzn., že k datu započtení již musí být pohledávky, které žalovaný označuje jako pohledávky, uplatňuje na započtení splatnými (tzn., buď nastala přímo z právního vztahu či zákona, nebo její započtení musí být přivozeno účastníkem sporu). Teprve pokud tomu tak je, lze nadále činit jejich započtení, kdy s odkazem na rozhodnutí NS ČR vydané ve věci 23 Cdo 3407/2020 soud hodnotí, zdali započtení je řádným hmotněprávním úkonem, jímž bylo učiněno započtení pohledávek, kdy platí, že musí být zcela přesně specifikována pohledávka, která je započtena a musí být specifikováno na jakou pohledávku je započítáváno, a to včetně číselného vyjádření pohledávky.

39. Pro rozhodnutí ve věci je tak zásadním s ohledem k námitkám žalovaného, zdali jím uplatněné pohledávky jsou splatné, poté, zdali bylo řádně učiněno hmotněprávní započtení a teprve následně, zdali bylo řádně učiněno započtení z procesního hlediska. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný učinil jakékoliv jednání, jímž by přivodil splatnost jím namítnuté pohledávky, k čemuž je třeba zdůraznit, že tato by musela být zcela jednoznačně označena, specifikována. Pokud v řízení nebylo zjištěno, že by podání žalovaného, kterým učinil vyjádření k návrhu, předcházelo právní jednání, které by způsobovalo splatnost pohledávek, případně hmotněprávní právní jednání k započtení pohledávek, kdy teprve poté je namístě provést procesní započtení, nemůže být žalovaný s tímto nárokem úspěšným.

40. Z hlediska započtení dále bylo namítnuto i započtení na kupní cenu. K tomuto je třeba však konstatovat logický rozpor v rámci skutkových tvrzení žalovaného. Žalovaný tvrdí, že nárok žalobkyň není důvodným, neboť předmětnou nemovitost neužíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu, zároveň však tvrdí, že užívání nemovitosti žalovaným bylo zohledněno ve výši kupní ceny a byl tak započten nárok žalobkyň => pokud žalovaný tvrdí, že jím nebylo nadužíváno nad jeho spoluvlastnický podíl a z tohoto důvodu by tak vůči němu žalobkyně nemají žádný nárok, není zřejmým, proč by měl být tento nárok započítáván. I pro případné započtení tohoto nároku však platí shora uvedené, a to, že by muselo dojít k řádnému hmotněprávnímu jednání, jímž jest započtení pohledávky dle § 1982 o. z., nestalo-li se tak, přičemž zároveň byl nárok žalobkyně zohledněn v kupní ceně, tedy v tomto došlo k dohodě, mohlo se případně jednat o dohodu buď v režimu ustanovení § 1995, odst. 1 o. z., dle nějž promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu, nebo by případně bylo možné, dle jejího následně zjištěného obsahu, takovouto dohodu hodnotit v režimu § 1746, odst. 2 o. z., dle nějž strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V řízení však nebylo zjištěno, že by strany sporu učinily jakékoliv hmotněprávní jednání, jímž by byla provedena kompenzace. To, že byla na kupní cenu provedena kompenzace nároku uplatněného žalobkyně (pomiňme nyní logický rozpor v tvrzeních žalovaného uvedený shora) se nepodává z žádného z provedených důkazů. Naopak, byl-li slyšen svědek [jméno FO], který byl zmocněn jednat o uzavření kupní smlouvy, výslovně uvedl, že pokud došlo snížení kupní ceny oproti návrhu žalovaného, bylo tomu tak výhradně proto, že smluvní strany měly rozdílný náhled na to, v jaké výši by měla být kupní cena plněna, následné snížení původně požadované kupní ceny žalovaným bylo výstupem kontraktačního jednání, nikoliv jakékoliv dohody stran. K tomuto je třeba také podotknout, že žalovaný ani netvrdí, jaké konkrétně bylo znění zápočtu, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 23 Cdo 3407/2020 výslovně uvádí, že musí být přesně specifikována pohledávka, která je započítávána a taktéž pohledávka, na níž je započítáváno. Aby tedy bylo možné uzavřít, že z hlediska hmotněprávního bylo provedeno řádné započtení, muselo by být stranami smlouvy uvedeno, v jaké výši, z jakého titulu je započítáváno, a uvedeno na jakou přesně pohledávku je zápočet činěn, v jaké výši. Ničeho takového žalovaný netvrdí, nadto se žádná takovéto právní jednání nepodává ani z provedených důkazů. Tedy závěr o zápočtu na kupní cenu z titulu nadužívání žalovaným nemovitosti, která byla předmětem kupní smlouvy uzavřené účastníky sporu, nelze učinit.

41. Pakliže žalovaný namítá rozpor s dobrým mravem, tak tuto námitku směřuje k tomu, že na kupní cenu byl započten nárok žalobkyň proti žalovanému z titulu nadužívání nemovitosti. K tomuto soud konstatuje, že tento právní institut ve věci není namístě aplikovat. Protože za situace, kdy žalovaný nemovitost nadužíval, je nárok žalobkyň je zcela po právu (k tomuto je hodnocena věc shora), nebo by došlo k započtení a v tomto případě by bylo namístě věc hodnotit dle § 1982 o. z. (k tomuto je taktéž věc hodnocena shora). A pro úplnost je třeba konstatovat, že pokud by nárok důvodným nebyl, byl by dán předpoklad pro zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně nejsou nositelkami tvrzeného práva, což se však v dané věci nepodává.

42. Tedy ve věci bylo uzavřeno, že žalovaný užíval nemovitosti, které byly předmětem účastníků řízení uzavřené kupní smlouvy, a jichž byli účastníci spoluvlastníky, a to výhradně, žalobkyně do těchto neměly přístup. Dohoda o užívání nemovitostí žalovaným nebyla prokázána. Kompenzace tohoto nároku nebyla v řízení prokázána. Nárok je tak hodnocen jako důvodný. Co se týká výše žalobkyněmi uplatněného nároku, tak žalobkyně se domáhají plnění za užívání domu s dispozicí obývací pokoj, ložnice, kuchyň, pokoj v podkroví zároveň s pozemkem o velikosti [Anonymizováno] m2 a zahradou o velikosti [Anonymizováno] m2 v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v částce 14 000 Kč měsíčně. Za situace, kdy bylo zjištěno, že žalovaný za užívání bytu o velikosti [Anonymizováno] m2, dispozice 1+1 mimo [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [adresa], kdy částky za užívání nemovitostí v [Anonymizováno] jsou vyšší nežli v obci s počtem obyvatel 1 500, hradí částku 13 000 Kč měsíčně, je žalobou uplatněná částka důvodnou.

43. Žalobkyně se domáhají peněžitého plnění za období 8. 7. 2020 do 14. 1. 2021 (15. 1. 2021), kdy žalobní návrh byl podán dne 12. 6. 2023. Ve vztahu k námitce promlčení vznesené žalovaným soud věc hodnotí dle § 609 o. z., dle nějž nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil; dále dle § 619 o. z., podle kterého jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, kdy právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla a dále podle § 629, odst. 1 o. z., dle nějž promlčecí lhůta trvá tři roky. Pakliže prvý den, pro který se žalobkyně domáhají plnění je 8. 7. 2020, žaloba byla podána dne 12. 6. 2023, přičemž promlčení doba v tomto případě je tříletá, tak není nárok promlčen, neboť by doba promlčecí uplynula dne 8. 7. 2023.

44. Výše obvyklého nájemného za nemovitosti užívané žalovaným činí 14 000 Kč měsíčné. V řízení bylo prokázáno, že právní účinky vkladu kupní smlouvy, na jejímž základě se každá z žalovaných stala vlastníkem nemovitosti byly ke dni 8. 7. 2020, právní účinky vkladu smlouvy, na jejímž základě se každá z žalobkyň stala vlastníkem nemovitosti byly ke dni byly ke dni 25. 11. 2020. Tedy za období od 8. 7. 2020 do 24. 11. 2020 je tak podíl každé z žalobkyň , za období od 26. 11. 2020 do 15. 1. 2021 je tak podíl každé z žalobkyň . Tedy každá z žalobkyň tak má za prvé uvedené období nárok na úhradu částky 3 500 Kč měsíčně. Za období 07/2020 je tak nárok žalobkyň tvořen částkou 2 599 Kč (23x113 Kč) => 3 500 Kč : 31 = 112,90 Kč, tedy 113 Kč po zaokrouhlení x 23 (31-8). Za období 08/2020 - 10/2020 je tak nárok každé z žalobkyň tvořen částkou 3 x 3 500 Kč = 10 500 Kč. Za období 11/2020 činí nárok žalobkyň 113 Kč x 24 = 2 712 Kč. Celkem tedy 2 599 Kč + 10 500 Kč + 2 712 Kč => 15 811 Kč pro každou z žalobkyň.

45. Za období 25. 11. 2020 – 15. 1. 2021 činí nárok každé z žalobkyň 7 000 Kč. Pro měsíc 11/2020 se tak jedná o částku (7 000 Kč : 30 dnů = 233,33 x 6 dnů => 1 399,9999 Kč, tedy 1 400 Kč po zaokrouhlení. Za měsíc 12/2021 se jedná o částku 7 000 Kč pro každou z žalobkyň. A za měsíc 1/2021 se jedná o částku 7 000 Kč : 31 dnů = 225,80 Kč x 15 dnů => 3 387 Kč po zaokrouhlení pro každou z žalobkyně. Tedy celkem částku 1 400 Kč + 7 000 Kč + 3 387 Kč =11 787 Kč pro každou žalobkyni.

46. Tedy součet částek 15 811 Kč a 11 787 Kč činí 27 598 Kč. Pakliže se tedy za období od 8. 7. 2020 do 15. 1. 2021 žalobkyně domáhaly plnění 22 353,50 Kč pro každou z nich lze návrh hodnotit jako důvodný. Žalobě tak bylo plně vyhověno a žalovaný byl zavázána uhradit každé z žalobkyň částku 22 353,50 Kč, když soud je vázán žalobním žádáním, kdy pro úplnost je namístě konstatovat, že žalobkyně nejsou nerozlučnými společnicemi. Dle § 1968, § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovaný zavázán i k úhradě úroku z prodlení z částky 22 353,50 Kč od 7. 2. 2023 v návaznosti na výzvu k plnění. Lhůta k plnění byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost zakládající úvahu o delší lhůtě k plnění či plnění ve splátkách.

47. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., když každá z žalobkyň byla ve věci plně úspěšnou a má tak nárok na plnou náhradu nákladů řízení, přičemž žalobkyně nejsou v pozici nerozlučných společníků.

48. Na straně každé žalobkyň vznikly náklady na právní zastoupení. a odměny za právní zastoupení za úkony právní služby, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žalobního návrhu, zaslání předžalobní výzvy, podání na čl. 59-61 spisu, účast při jednání soudu dne 1. 3. 2024 od 9.00 hodin do 12.17 hodin, účast při jednání soudu dne 31. 5. 20245 od 9.25 hodin do 10.00 hodin á 1 980 Kč, účast při jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku dne 7. 6. 2024 á 990 Kč, a to dle § 7, bodu 5, § 11, odst. 1, písm. a), d), g), odst. 2, písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy 7x 1 980 Kč + 990 Kč = 14 850 Kč. Protože právní zástupce žalobkyň zastupoval dvě účastnice řízení, je tak odměna za právní zastoupení dle § 12, odst. 4 citované vyhlášky snížena o 20 %, tedy činí částku 11 880 Kč. A dále z náhrady hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 8x 300 Kč = 2 400 Kč. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 4 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 2 998,80 Kč. Celkem tak 11 880 Kč + 2 400 Kč + 2 998,80 Kč = 17 278,80 Kč. Dále byl žalobkyněmi hrazen soudní poplatek z návrhu celkem ve výši 2 236 Kč, kdy za situace, kdy žalobkyně nejsou nerozlučnými společníky je na straně každé z žalobkyň soudní poplatek stanoven ve výši 2 236 Kč : 2 = 1 118 Kč. Celková částka nákladů řízení je tak tvořena součtem částek 17 278,80 Kč a 1 118 Kč a činí 18 396,80 Kč. Náhradu nákladů řízení každé z žalobkyň je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyň (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.)

Poučení