22 C 84/2017 - 210

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Hany Jakubcové a přísedících Mgr. Lenky Antolové a Ivany Němečkové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [právnická osoba]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 950 305 Kč, takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 950 305 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení, částku ve výši 106 143,47Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem v [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Chomutově částku ve výši 34 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 12.4.2017 domáhal obnovení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, neboť v pracovním poměru u žalované utrpěl dne 22.8.2007 pracovní úraz levé ruky, byl žalovanou odškodněn a do 30.6.2015 mu byla poskytována náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle tehdy platného zákoníku práce ust. § 371. Ke dni 1. 7. 2015 [právnická osoba] (dále jen pojišťovna) ukončila vyplácení náhrady, neboť u žalobce došlo ke vzniku nového obecného onemocnění, které jej samo o sobě vyřadilo z původní profese. Toto obecné onemocnění však pominulo a žalobce požadoval, aby mu náhrada byla vyplácena dále. K tomu však nedošlo. Žalobce uvedl, že je pravdou, že se u něj projevilo na pravé ruce onemocnění tzv. syndrom karpálního tunelu a z tohoto důvodu se v červenci roku 2015 podrobil operaci. Zhoršený stav však odezněl a dle lékařských zpráv byl žalobce schopen pravou rukou vykonávat původní profesi od listopadu 2015. Stav levé ruky zůstal nezměněn. Žalobce s těmito skutečnostmi seznámil pojišťovnu, která prováděla odškodnění. Doložil i lékařské zprávy. Požadoval, aby mu byla náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti opětovně vyplácena, a to od listopadu 2015. Při stanovení náhrady vycházel z toho, že pravděpodobný hrubý měsíční výdělek před vznikem škody, to je za rok 2007, činil 24 015 Kč hrubého. Od tohoto pravděpodobného výdělku byla odečítána minimální mzda, která činila 8 000 Kč měsíčně. Výše náhrady za ztrátu na výdělku se každoročně v důsledku nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady) měnila. Pro rok 2016 upravilo výši náhrady nařízení vlády číslo 351/2015 Sb. ze dne 7. 12. 2002 a došlo ke zvýšení o 40 Kč. Pro rok 2017 upravil výši náhrady nařízení vlády číslo 443/2016 Sb. ze dne 14. 12. 2014, kdy došlo ke zvýšení o 2,2 %. Žalobce byl přesvědčen o tom, že příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody byla obnovena nejpozději od 1. 11. 2015. Jeho nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu skončení pracovní neschopnosti zanikl pouze na přechodnou dobu, když se zhoršil jeho zdravotní stav v důsledku obecného onemocnění. Žalobce byl přesvědčen o tom, že příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody byla obnovena, když odezněly jeho zdravotní potíže způsobené syndromem karpálního tunelu a výplata náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tak měla být obnovena nejpozději v listopadu 2015.

2. Při podání žaloby se žalobce domáhal náhrady za měsíc listopad a prosinec roku 2015 ve výši celkem 38 486 Kč (2 x 19 243Kč), rok 2016 ve výši 231 396 Kč a první čtvrtletí roku 2017 celkem ve výši 59 649 Kč. Celkem částky ve výši 329 531 Kč.

3. Písemným podáním ze dne 9.6.2021 rozšířil žalobce žalobu o další roky a sice o druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2017. V roce 2017 v únoru nastoupil žalobce do zaměstnání, a proto místo minimální mzdy byla odečítána skutečná hrubá mzda. Zbytek roku 2017 (duben až prosinec) činil výpočet náhrady částku ve výši 137 883Kč. Rozdíl oproti žalobě podané v roce 2017 za měsíce leden až březen činil 3 870 Kč. V roce 2016 činil tento rozdíl oproti žalobě podané v roce 2017 částku 8 400 Kč. Pro rok 2018 vypočetl žalobce nárok na náhradu ve výši 186 763 Kč. Pro rok 2019 vypočetl žalobce náhradu ve výši 147 932 Kč. Pro rok 2020 vypočetl žalobce náhradu ve výši 141 925 Kč. Pro leden roku 2021 vypočetl žalobce náhradu na 18 541 Kč. Celkové zvýšení oproti žalobě podané v roce 2017 činilo 620 774Kč. (137 883 +186 763 +147 932 +141 925 +18 541 - 8400 - 3870). Usnesením ze dne 21.6.2021 č.j. 22 C 84/2017-50 soud změnu žaloby o 620 774 Kč připustil. Právní mocí tohoto usnesení ke dni 15.9.2021 se žalovanou částkou stala částka ve výši 950 305Kč.

4. Žalovaná k věci uvedla, že nárok žalobce neuznává a s argumenty žalobce zásadně nesouhlasí. Uvedla, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci hradit škodu do té doby, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tj., dokud nedojde k tzv. změně poměrů ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zák. práce. Nejedná se tedy o to, zda v průběhu doby odpadne některý z předpokladů pro vznik nároku, nýbrž naopak, zda po vzniku nároku nastane skutečnost, s níž zákon spojuje zánik nároku. O právně relevantní změnu poměrů se jedná jen tehdy spočívá-li změna poměrů přímo v osobě žalobce a jde-li o změnu podstatnou. Žalovaná dále uvedla, že ke změně poměrů na straně žalobce došlo z důvodu vzniku nového obecného onemocnění na pravé ruce žalobce, které žalobce vyřadilo z výkonu původní profese. Proto se jedná o podstatnou změnu poměrů dle ustanovení § 390 zák. práce a nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu skončení pracovní neschopnosti dle ustanovení § 371 zák. práce od 1. 7. 2015 zanikl.

5. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení, co do plnění náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti představovaného částkami za 2. a 4. čtvrtletí roku 2017 a plnění za leden, únor, březen, duben a květen 2018 a prvních devět dní měsíce června 2018, když žalobce tyto u soudu uplatnil dne 9.6.2021. Tato plnění v souhrnu představovala částku ve výši 220 602,70 Kč.

6. Soud posoudil důvodnost námitky promlčení ve smyslu ust. §§ 609 – 653 o.z., neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 2341/2019 platí, že promlčení práv na jednotlivá plnění vyplývající z nároku zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu a vzniklých v době po 31. 12. 2013 se řídí těmito ustanoveními, i když k pracovnímu úrazu zaměstnance a vzniku práva na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti došlo před 1. 1. 2014. Přechodné ustanovení § 3036 o.z. se zde neuplatní, neboť lhůty k uplatnění práv na jednotlivá plnění vyplývající z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklých v době od 1. 4. 2017 do 9.6.2018 začaly běžet až po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb..

7. Podle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

8. Podle ustanovení § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

9. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá 3 roky.

10. Aplikací shora uvedených ustanovení na řešenou věc dospěl soud k závěru, že nárok na plnění náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 220 602,70 Kč za shora uvedené období byl promlčen.

11. Skutkový stav byl v řízení zjištěn ze shodných tvrzení účastníků, z výpovědi žalobce, důkazů listinných a zejména ze znaleckého posudku znalce z oboru Zdravotnictví - Zdravotnická odvětví různá, posudkové lékařství, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobce pracoval u žalované, která se zabývala vývojem, výrobou a prodejem dveřních a okenních klik, jako dělník-zámečník.

12. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce pracoval na stroji - karuselu, na kterém kliky leštil. Kliky se při leštění musely nasazovat do držáků, které se otvíraly a zavíraly. Na takovém karuselu bylo těch držáků třeba přes 30 a ne každý držák šel snadno ve smyslu, bez použití síly, otevřít. Často se stávalo, že kliku bylo potřeba silou vyškubnout. V roce 2004 začala žalobce z této práce bolet ruka.

13. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že se s bolestí ruky léčil a bylo zjištěno, že má namožené šlachy. Nakonec se podrobil operaci a nadále pokračoval v práci na uvedeném karuselu.

14. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že v roce 2007 se mu stal pracovní úraz, kdy při vytahování kliky z držáku zavadil levou rukou o druhou kliku, která v držáku ještě byla a uhodil se do hřbetu levé ruky. Na levé ruce se mu udělala boule a žalobce se musel podrobit operaci. Tento pracovní úraz mu zaměstnavatel odškodnil a žalobce pobíral tzv. rentu.

15. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že po zaléčení levé ruky byl od karuselu přeřazen na jinou práci, která spočívala v přípravě materiálu pro výrobu.

16. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že asi v roce 2010 byl přeřazen na slévárnu, kde pracoval na Pískovačce - stroji, na kterém se očišťovaly už opálené formy, aby mohli být znovu použity. Forma se dala na držák a potom se ručně pískovala pistolí, kterou žalobce držel v pravé ruce a levou rukou formu otáčel, aby se dostal do všech míst a forma byla čistá. V pravé ruce držel žalobce pistoli a levou rukou formu otáčel.

17. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že po úraze nesměl žalobce pracovat s vibračními nástroji a odmítl tedy přeřazení na práci, která spočívala v broušení klik.

18. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaná ukončila pracovní poměr se žalobcem v roce 2012. Následně žalobce nastoupil k [právnická osoba].

19. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce utrpěl pracovní úraz dne 22. 8. 2007 a pojišťovna vyplácela ze zákonného pojištění zaměstnavatele žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 19 243 Kč s přímou výplatou žalobci ve výši 16 348 Kč. Vyplácení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti bylo žalobci ukončeno ke dni 1.7.2015 na základě potvrzení praktického lékaře žalobce o vzniku nového onemocnění na straně žalobce.

20. Ze záznamu o úrazu ze dne 22.8.2007 sepsaného mistrem žalobce soud zjistil, že žalobce utrpěl jako obsluha stroje na leštění klik (karuselu) naraženinu levé ruky, když při vyndavání klik ze stroje došlo ke sklouznutí levé ruky a bouchnutí do záprstí o další kliku. Nebylo shledáno porušení předpisů.

21. Dopisem pojišťovny žalobci ze dne 21.9.2009 bylo zjištěno, že pojišťovna sdělila žalovanému podmínky pro výplatu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, když žalobce byl po ukončení pracovní neschopnosti dne 2.6.2008 převeden na jinou méně placenou práci. Upozornila jej i na změnu poměrů na jeho straně a dovolávala se povinnosti žalobce ji o takové změně uvědomit.

22. Vyrozumívacím dopisem ze dne 14.7.2015 soud zjistil, že přímá výplata poškozenému od 1.6.2015 do 30.6.2015 činila 16 348 Kč.

23. Dopisem pojišťovny žalobci ze dne 18.9.2015 soud zjistil, že pojišťovna obdržela od žalobce potvrzení o zdravotním stavu od ošetřujícího praktického lékaře a potvrzení o zdravotním stavu vyplněné lékařem pracovnělékařských služeb. Z lékařských vyjádření vyplynulo, že u žalobce došlo v období po pracovním úrazu ze dne 22. 8. 2007 ke vzniku jiného obecného chronického onemocnění, které by jej vyřazovalo z původní profese, kterou před tímto pracovním úrazem vykonával. Pojišťovna považovala tuto skutečnost za podstatou změnu poměrů dle ustanovení § 390 zák. práce a nárok na náhradu za ztrátu na výdělku tak podle jejího názoru od 1. 7. 2015 zanikl.

24. Dopisem pojišťovny žalobci ze dne 9. 10. 2015 soud zjistil, že pojišťovna sdělila žalobci, že nepopírá, že u žalobce dosud trvají následky po pracovním úraze, ale že u něho došlo ke vzniku nového obecného onemocnění, které bylo potvrzeno ošetřujícím praktickým lékařem [tituly před jménem] [jméno FO] a také lékařkou pracovnělékařských služeb [tituly před jménem]. [jméno FO]. Z těchto důvodů bylo vyplácení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ukončeno ke dni 1. 7. 2015.

25. Dopisem pojišťovny žalobci ze dne 10. 11. 2015 soud zjistil, že pojišťovna žádala po žalobci doplnění lékařské zprávy, v níž bylo uvedeno, že došlo ke zlepšení obecného onemocnění o skutečnost, zda by žalobce byl schopen vykonávat původní profesi, jenž vykonával před vznikem nemoci z povolání i přes vznik obecného onemocnění.

26. Výzvou právní zástupkyně žalobce žalované ze dne 6. 6. 2016 soud zjistil, že tato žádala po žalované, aby se vyjádřila, jak bude pokračovat odškodňování žalobce poté, co pojišťovně žalobce oznámil v listopadu 2015, že jeho obecné onemocnění již pominulo a požadoval zpět vyplácení náhrady.

27. Z výpisu z lékařské dokumentace [tituly před jménem] [jméno FO]/Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti v době od 15. 6. 2011 do 30. 12. 2011 pro onemocnění šlachy, která byla dne 22. 8. 2007 zhmožděna pracovním úrazem. Není zde přímá souvislost s tímto pracovním úrazem, ale nynější onemocnění by pravděpodobně vůbec nevzniklo, pokud by uvedená šlacha nebyla úrazem poškozena. Onemocnění, pro které byl nyní v pracovní neschopnosti lze tedy považovat za komplikaci pracovního úrazu ze dne 22. 8. 2007 s trvalými následky.

28. Z výpisu z lékařské dokumentace [tituly před jménem] [jméno FO]/Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že v srpnu 2012 absolvoval žalobce komisi na OSSZ, ale invalidní důchod mu přiznán nebyl.

29. Z výpisu z lékařské dokumentace [tituly před jménem] [jméno FO]/Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že lékař vydal zprávu pro [právnická osoba], že žalobce není schopen těžší manuální práce, práce s větším zatížením rukou horních končetin, zejména manipulace s břemeny či předměty, popřípadě těžšími nástroji.

30. Z výpisu z lékařské dokumentace [tituly před jménem] [jméno FO]/Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobce dne 13.6.2015 prodělal operační zákrok.

31. Z lékařské zprávy neurologického vyšetření [právnická osoba] [adresa]. ze dne 22. 10. 2015 sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že v červenci 2015 prodělal žalobce operaci karpálního tunelu vpravo. Původně v roce 2004 na EMG nález těžkého postižení středního nervu (n.medianus) a po operaci na EMG nález středně těžkého postižení, tudíž došlo ke zlepšení. Lékařka uvedla, že žalobce se cítí dobře a je schopen pracovního zařazení s používáním pravé ruky.

32. Z lékařské zprávy ortopedického vyšetření [právnická osoba] [adresa]. ze dne 12. 10. 2015 soud zjistil, že lékař doporučil omezit přetěžování levé ruky bez manipulace s těžkými břemeny a při bolestech nosit zápěstní ortézu. Stav se jeví jako trvalý.

33. Znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, posudkové lékařství [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 10.7.2023 soud zjistil, že znalec zodpověděl na dotaz soudu, že nadále přetrvávají ve zdravotním stavu žalobce následky vyvolané pracovním úrazem, který žalobce utrpěl dne 22. 8. 2007, nikoliv však v rozhodné míře.

34. Znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, posudkové lékařství [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 10.7.2023 soud zjistil, že syndrom karpálního tunelu pravé ruky byl žalobci diagnostikován a operačně léčen již v roce 2004. Vlivem přetrvávajícího zatěžování pravé ruky došlo k recidivě onemocnění a zhoršení tohoto postižení s nutností reoperace v roce 2015. K úplné úzdravě tohoto onemocnění pravé ruky však nedošlo. Od roku 2015 do současnosti přetrvala středně těžká léze středního nervu z důvodu syndromu karpálního tunelu v oblasti zápěstí pravé ruky.

35. Znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, posudkové lékařství [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem][Anonymizováno]ze dne 10.7.2023 soud zjistil, že syndrom karpálního tunelu pravé ruky ve fázi středně těžkého postižení (druhého stupně) jako onemocnění obecné povahy významně zasahuje do zdravotních omezení žalobce a vyřazuje ho z původní profese dělníka – zámečníka. Toto postižení není jedinou příčinou, ale je důležitou, podstatnou a značnou příčinou ztráty zdravotní způsobilosti žalobce k původní předmětné práci dělníka – zámečníka (obsluhy strojních zařízení) u žalované.

36. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce pracoval u žalované jako dělník - zámečník a dne 22.8.2007 utrpěl pracovní úraz levé ruky. Na základě toho, že musel být převeden na jinou méně placenou práci, byla mu pojišťovnou vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu skončení pracovní neschopnosti ve výši 16 348 Kč. V červnu 2015 prodělal žalobce reoperaci syndromu karpálního tunelu pravé ruky a sdělil pojišťovně, že se u něho vyskytlo toto obecné onemocnění. Pojišťovna od 1.7.2015 zastavila výplatu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu skončení pracovní neschopnosti s odůvodněním, že v důsledku nastalé změny poměrů na straně žalobce nárok na další odškodňování žalobce za následky pracovního úrazu utrpěného v roce 2007 zanikl. Žalobce předložil pojišťovně lékařské zprávy z října 2015, že je schopen pracovního zatížení s používáním pravé ruky. Pojišťovna odmítla obnovit vyplácení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu skončení pracovní neschopnosti. Žalobce k prokázání skutečnosti, že obecné onemocnění již odeznělo a že v jeho zdravotním stavu nadále přetrvávají pouze následky pracovního úrazu z roku 2007 navrhl zpracování znaleckého posudku. Znalec se k otázce, zda přetrvávají ve zdravotním stavu žalobce následky vyvolané pracovním úrazem, který žalobce utrpěl dne 22. 8. 2007 vyjádřil tak, že uvedl, že ano, ale nikoliv v rozhodné míře. Uvedl rovněž, že syndrom karpálního tunelu pravé ruky byl žalobci diagnostikován a operačně léčen již v roce 2004. Vlivem přetrvávajícího zatěžování pravé ruky došlo k recidivě onemocnění a zhoršení tohoto postižení s nutností reoperace v roce 2015. K úplné úzdravě tohoto onemocnění pravé ruky však nedošlo. Doplnil, že syndrom karpálního tunelu pravé ruky ve fázi středně těžkého postižení (druhého stupně) jako onemocnění obecné povahy významně zasahuje do zdravotních omezení žalobce a vyřazuje ho z původní profese dělníka – zámečníka.

37. Na projednávanou věc je třeba i v současné době použít zákoník práce z.č. 262/2006 Sb. účinný v době, kdy došlo k pracovnímu úrazu žalobce a ke vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku z tohoto důvodu tj. do 31.12.2007 (dále jen zák. práce).

38. Podle ust. § 366 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem jsou poškození zdraví zaměstnance (pracovní úraz), ke kterému došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění, a nevyžaduje se ani porušení právní povinnosti z jeho strany.

39. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem úrazu snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za tuto ztrátu je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem dosahovaným zaměstnancem po pracovním úraze, popřípadě, je-li zaměstnanec po pracovním úraze veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, výdělkem odpovídajícím výši minimální mzdy, s připočtením případného plného nebo částečného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením. vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) a pracovním úrazem se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla). Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniká dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) výdělku.

40. Ve vztahu k nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku uplatněnému v období od 1.11.2015 do března 2017 a dále v období od 10.6.2018 do ledna 2021 ze znaleckého posudku vyplynulo, že ve zdravotním stavu žalobce přetrvávají i nadále následky vyvolané pracovním úrazem, který žalobce dne 22.8.2007 utrpěl, nikoliv však v rozhodné míře. Dále ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že k úplnému uzdravení onemocnění nazvaného syndrom karpálního tunelu u pravé ruky žalobce nedošlo. Od roku 2015 až do současnosti přetrvává středně těžká léze středního nervu z důvodu syndromu karpálního tunelu v oblasti zápěstí pravé ruky. Znalec rovněž určil, že syndrom karpálního tunelu jako onemocnění obecné povahy významně zasahuje do zdravotních omezení žalobce a vyřazuje ho z původní profese zámečníka. Toto postižení pak znalec považoval za důležitou, podstatnou a značnou příčinu ztráty zdravotní způsobilosti žalobce k původní profesi dělníka-zámečníka.

41. Podle ust. § 390 odst. 1 zák. práce změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ustanovení § 390 odst. 1 zák. práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného, spočívá-li přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů poškozeného ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zák. práce, který je v daném případě rozhodující z hlediska posuzování změny okolností, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity), a nové poměry poškozeného.

42. Změna poměrů zpravidla spočívá ve změnách zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, ať již v kladném či záporném smyslu, a ve výdělkových schopnostech zaměstnance, které jsou s tím spojeny. Konstantní judikatura ( 21 Cdo 3424/2017 a 21 Cdo 2673/2017) vychází z názoru, že onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a které samy o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, znamenají podstatnou změnu poměrů poškozeného (ve smyslu ustanovení 390 odst. 1 zák. práce), v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení své povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu zopakovala, že vyskytne-li se u poškozeného současně více zdravotních problémů, které ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti, je právně bezvýznamné aritmetické zjištění podílu, jakým se následky nemoci z povolání nebo pracovního úrazu podílejí na nepříznivém zdravotním stavu poškozeného, neboť rozhodující je, zda nemoc z povolání nebo pracovní úraz byl příčinou škody (zda jeho důsledkem byl vznik škodního nároku) anebo, zda má škoda podklad v příčinách jiných s nemocí z povolání nebo pracovním úrazem nesouvisejících. Přitom je třeba mít na zřeteli, že pro závěr o existenci příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání nebo pracovním úrazem a škodou, jíž se zaměstnanec z tohoto titulu domáhá, stačí, aby nemoc z povolání nebo pracovní úraz byl jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou.

43. Ve vztahu k vznesenému nároku žalobce nejsou již následky způsobené pracovním úrazem rozhodující příčinou ztráty schopnosti žalobce konat dosavadní práci tj. práci dělníka - zámečníka, nýbrž je to výskyt nového obecného onemocnění, syndromu karpálního tunelu. Výskyt tohoto obecného onemocnění, které následkem pracovního úrazu žalobce není, znamená podstatnou změnu poměrů, která má za následek zánik povinnosti žalované platit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, neboť žalobce by – i kdyby neutrpěl pracovní úraz – nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav konat stejnou práci jako před vznikem škody a dosahovat tedy stejný výdělek jako před poškozením zdraví pracovním úrazem. V důsledku těchto zjištěných skutečností prokázaných znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by po 1.11.2015 stav obecného onemocnění zcela odezněl a ve zdravotním stavu žalobce by nebyl příčinou, která vedla ke změně poměrů na jeho straně.

44. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má v řízení úspěšný účastník právo na zaplacení všech účelně vynaložených nákladů k bránění svého práva. V daném případě byla žalovaná právně zastoupena a za stavu, kdy žalovaná částka činila 329 531Kč učinil její právní zástupce tři úkony právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 4.6.2019 a účast na jednání dne 8.4.2021) tj. 3 x 9 620 Kč, částku ve výši 28 860 Kč a 3 x 300 Kč tj. částku ve výši 29 760 Kč. Za stavu, kdy žaloba byla změněna a žalovaná částka činila 950 305 Kč učinil zástupce žalované celkem 4 úkony právní služby ( účast na jednání 21.6.2021, sepis otázek pro znalce, účast na jednání dne 4.11.2021 a účast na jednání 12. 2. 2024) tj. 4 x 12 140 Kč, a 4 x 300 Kč, tj. částku ve výši 49 760Kč. Cestovní náhrady za tři cesty k jednáním v roce 2021 a jednu cestu v roce 2024 činily celkem 5 801,87 Kč (1 377,77 Kč + 1 377,77 Kč+ 1 466,21 Kč + 1 580,12 Kč), přičemž první tři cesty v roce 2021 podnikl advokát z Prahy do Chomutova a zpět při vzdálenosti 110km a průměrné spotřebě pohonných hmot (benzínu 95) 6,7 l/100km při ceně paliva 27,80 Kč/l a sazbě základní náhrady ve výši 4,40 Kč/km a čtvrtou cestu podnikl advokát v roce 2024 z Prahy do Chomutova a zpět při vzdálenosti 110km, průměrné spotřebě pohonných hmot (benzín 95) 0,8 l/100 km, při ceně paliva 38,20 Kč/l, při průměrné spotřebě elektřiny 15,2 kWh při ceně 7,70Kč/kWh a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km. Náhrada za ztracený čas na cestách činila 24 půlhodin po 100Kč tj. částku ve výši 2 400 Kč. DPH ze všech tučně vytištěných částek pak činilo 18 421,60 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení představovala 106 143,47 Kč.

45. Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek má oporu v ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud znalci vyplatil dne 28.8.2023 na znalečném celkem částku ve výši 34 500Kč.

Poučení