22 C 85/2023 - 71

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] s. r. o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zřízení práva stavby takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud zřídil právo stavby ve prospěch žalobkyně a každého vlastníka rozestavěné stavby, postavené na pozemku par č. st. [Anonymizováno], která se nachází v obci [adresa] a katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], spočívající v právu mít tuto stavbu umístěnou na pozemku par. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 (zastavěná plocha a nádvoří), zapsaném na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na dobu trvání 99 let, a za právo stavby na pozemku par. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 (zastavěná plocha a nádvoří), zapsaném na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], byla žalobkyně povinna poskytovat žalovanému náhradu ve výši, která bude určena znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu návrh, jímž se domáhala zřízení práva stavby s následujícími tvrzením. Žalobkyně je společnost s ručením omezeným podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [adresa], předmět podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, zapsána od [datum], obchodní rejstřík [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dle usnesení soudního exekutora, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorský úřad [adresa] č.j. [spisová značka] z [datum] a rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] čj. [spisová značka] z [datum] je výlučným vlastníkem rozestavěné stavby na pozemku par č. st. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa] u Řehenic, list vlastnictví č. 858, Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], kdy stavba je na pozemku par. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 (zastavěná plocha a nádvoří), list vlastnictví č. [hodnota], Katastrálním úřadem [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], vlastníkem je žalovaný. Dle žalobkyně jde-li o pozemek pod stavbou, tj. parc. č. st. [Anonymizováno], je předmětem řízení posouzení stavu, kdy je stavba na cizím pozemku. Tj. problematika v minulosti opakovaně řešená Nejvyšším soudem, kdy obecně platí, že nikoliv všechny stavby umístěné bez existujícího právního titulu na cizích pozemcích jsou stavby neoprávněné. Rozhodující je, zda právní titul k umístění stavby na cizím pozemku existoval v době, kdy byla stavba zřízena. Nejvyšší soud rozlišuje dva případy, a to stavby od počátku neoprávněně postavené na cizím pozemku a stavby postavené na cizím pozemku na základě práva (časově omezeného i neomezeného), později zaniklého. O neoprávněnou stavbu se jedná pouze v prvním jmenovaném případě. Žalovaný nabyl vlastnické právo ke stavbě v dražbě dne [datum], exekuční řízení bývalého vlastníka, paní [jméno FO], nar. [datum], trvale bytem [adresa], soudní exekutor, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorský úřad [adresa], sp. zn. [spisová značka], tj. právního nástupce oprávněného stavebníka, kterému k umístění stavby svědčilo časově neomezené právo později zaniklé, resp. rozštěpené mezi více spoluvlastníků, a proto ji nelze označit za stavbu neoprávněnou. Nadto paní [jméno FO] byla v době zřízení předmětné stavby i vlastníkem pozemku par. č. st. [Anonymizováno], vlastnické právo k němu rovněž pozbyla v dražbě dle usnesení soudního exekutora, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorský úřad [adresa], čj. [spisová značka], z [datum]. Pro posouzení otázky, je daný právní stav, spočívající v rozdílném vlastnictví pozemku a stavby, je třeba zohlednit, kromě zmiňovaného hlediska oprávněnosti i kritérium časové, tj. zda byla stavba na cizím pozemku zřízena před 1. 1. 2014, za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nebo po 31. 12. 2013, účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S ohledem na odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] z 30. 1. 2020, vypracovaného v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vedeného u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], je zřejmé, že jde o stavbu zřízenou za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (znalkyně odhaduje stáří stavby cca 15 let). Je tak otázkou, jaký právním předpisem se bude vypořádání tohoto stavu řídit. Odpověď je dána judikatorně, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jde-li o stavby umístěné historicky na cizích pozemcích na základě práva, které zaniklo, platí § 3055 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.“, tedy stavby zřízené na cizích pozemcích se nestanou jejich součástí. Zde však použitelnost současné právní úpravy končí, Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, z 16. 3. 2016 stanovil výjimku z obecného pravidla, že vypořádání stavby umístěné na cizím pozemku by mělo probíhat podle právní úpravy účinné v době, kdy soud o vypořádání rozhoduje: „Pro vypořádání neoprávněných staveb zřízených před 1. 1. 2014 není nová úprava použitelná.“ Druhý potencionálně použitelný právní předpis, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, žádnou právní úpravu staveb zřízených na cizím pozemku na základě práva, které zaniklo, rozštěpilo se mezi více vlastníků, neobsahuje, odpověď je třeba hledat v judikatuře, rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 746/2007, z 19. 3. 2007: „Vrchní soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že tu dochází ke konkurenci dvou relativně samostatných a nezávislých režimů vlastnictví - žalobcova vlastnictví k pozemkům a vlastnictví žalovaného ke stavbám na těchto pozemcích stojícím. Tomu, aby tento střet byl vyřešen za použití ustanovení § 126 ObčZ, brání skutečnost, že zásah do vlastnictví (právních předchůdců) žalobce nebyl zásahem neoprávněným; žalovanému ke zbudování staveb svědčil způsobilý právní důvod. Posouzení věci podle ustanovení § 135c ObčZ o neoprávněné stavbě však rovněž není možné. Rovná ochrana všech forem vlastnictví, zavedená do našeho právního řádu ústavním zákonem č. 100/1990 Sb. a znovu proklamovaná Listinou základních práv a svobod, neumožňuje na posuzovanou věc nahlížet tak, že by žalobce jako vlastník pozemků měl více práv, a jako by se žalované družstvo, které je vlastníkem staveb na těchto pozemcích stojících, muselo podřídit panujícímu vlastnictví k půdě.“ Tedy lze uzavřít, že vlastník stavby, zřízené před 1. 1. 2014 na cizím pozemku, požívá stejné ochrany jako vlastník pozemku, původní stavebník předpokládal na tomto její trvalé zřízení. Dalším významným důsledkem citovaného závěru Nejvyššího soudu je, že žalobkyně, vlastník stavby, se může domáhat přikázání pozemku do výlučného vlastnictví stejně, přikázání stavby. V návaznosti na tuto konkurenci dvou rovnocenných vlastnických práv tak žádá o zřízení práva stavby dle § 1240 a následující zákona č. 89/2012 Sb., ve svůj prospěch, i každého dalšího vlastníka rozestavěné stavby, spočívající v právu mít na pozemku par. č. st. [Anonymizováno] umístěnou stavbu. Právní zájem na určení práva stavby k pozemku par. č. st. [Anonymizováno] spočívá v potřebě právní jistoty nerušeného umístění jeho stavby. Nadto je zásadní, že zřízení práva stavby k pozemku par. č. st. [Anonymizováno] žalovaného nijak neomezuje, když není, v minulosti nikdy nebyl, jím užíván, lze si těžko představit, že by jeho užívání stejným způsobem (za náhradu) pociťoval jako újmu. V době nabytí vlastnického práva žalovaného k pozemku par. č. st. [Anonymizováno], 6. 5. 2015, kdy nastaly účinky vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí, byla rozestavná stavba na tomto pozemku zřízena, např. usnesení o příklepu soudního exekutora, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorský úřad [adresa], č.j. [spisová značka], z [datum], kde je předmětná stavba uvedena, odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], vypracované v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, Okresní soud v [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka]. Lze s jistotou uzavřít, že daná stavba se na pozemku par. č. st. [Anonymizováno] nacházela dříve, než se žalovaný stal jeho vlastníkem, mnohem dříve, když byla v katastru nemovitostí zapsána minimálně k 31. 12. 2013, žalovaný musel být v době nabytí vlastnického práva k pozemku par. č. st. [Anonymizováno] s touto skutečností nezbytně obeznámen, srozuměn, přesto od vydražení pozemku par. č. st. [Anonymizováno] neustoupil. Je tak zřejmé, že u pozemku par. č. st. [Anonymizováno] je předmětem tohoto řízení posouzení právního poměru týkajícího se věcných práv, konkrétně práva vlastnického a práva stavby. Dle § 1240 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, „Pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízeno.“ Dle § 1243 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, „Právo stavby se nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci.“ Dle žalobkyně jsou splněny všechny podmínky vyžadované citovanými ustanoveními. Umístění stavby žalobkyně na pozemku žalovaného nelze právně zajistit jinak než zřízením práva stavby v jeho prospěch dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zřízením práva stavby, jako práva věcného. Úplata za zřízení práva stavby, nechť je určena znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí.

2. V návaznosti na výzvu dle § 118a, odst. 1, 3 o. s. ř., kdy byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání, kdy nestane-li se tak, může být ve věci neúspěšnou, jaký žalobkyně tvrdí veřejný zájem, na jehož základě by mělo dojít k zásahu do vlastnického práva, nechť uvede, za jakou náhradu by k tomuto mělo dojít, žalobkyně uvedla, že skutková tvrzení již nadále nedoplňuje, nechce uplatnit další skutková tvrzení, setrvává na tom, že náhrada by měla být určena znaleckým posudkem.

3. Žalovaný k výzvě soudu, nechť učiní vyjádření k návrhu, uvedl, že proti uvedenému se odvolává, ničeho dalšího neuvedl, kdy s ohledem k obsahu vyjádření žalovaného je zřejmým, že s návrhem nesouhlasí.

4. Skutkový závěr:

5. Žalobkyně je společnost s ručením omezeným sídlem [adresa], jejím předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. (výpis o OR na čl. 18 spisu)

6. Soudní exekutor, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorský úřad [adresa] č.j. [spisová značka] vydal dne [datum] usnesení o udělení příklepu vydražiteli, jímž jest žalobkyně, kdy předmětem dražby byl podíl 2/3 nemovitosti na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], rozestavěné stavby zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to rozestavěné stavby zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota]. (usnesení na čl. 19 spisu) Dne 7. 7. 2022 vydal Okresní soud v [Anonymizováno] rozsudek čj. [spisová značka] ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, kdy rozhodl, že toto se zrušuje, výlučným vlastníkem rozestavěné stavby na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota], Katastrální úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], se stává žalobkyně. Žalobkyně je zapsána jako výlučný vlastník pozemku parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota], rozestavěné stavby na pozemku č. st. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota], Katastrální úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. (rozsudek na čl. 15 – 17 spisu, výpis z katastru nemovitostí na čl. 20 – 21 spisu)

7. Ze shora uvedeného usnesení a rozsudku je tak zjištěno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem stavby na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa].

8. Soudní exekutor, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorský úřad [adresa] č.j. [spisová značka] vydal dne [datum] usnesení o udělení příklepu vydražiteli, jímž jest žalovaný, kdy předmětem dražby byl pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], na němž se nachází rozestavěná stavba zapsaná na listu vlastnictví č. [hodnota], kdy dne [datum] vydal potvrzení čj. [spisová značka], že žalovaný jakožto vydražitel uhradil dne [datum] nejvyšší podání. Podáním ze dne [datum] čj. [spisová značka] učinil označený exekutorský úřad žádost o zápis vlastnického práva, vyrozumění o zániku účinků dalších nařízení výkonů rozhodnutí a exekučních příkazů v rozsahu týkajícím se zpeněžených nemovitých věcí. Řízení bylo vedeno proti povinné [jméno FO], kdy dle výpisu na listu vlastnictví na čl. 22 spisu bylo zjištěno, že jmenovaná byla zapsána jako výlučný vlastník označené nemovitosti, nadále je jako výlučný vlastník veden žalovaný. (usnesení na čl. 25 spisu, potvrzení na čl. 25 spisu, záznam o výsledku ověření elektronických podpisů, značek a časových razítek + upozornění na čl. 27, 2. strana – 29 adresované Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], výpis z katastru nemovitostí na čl. 22 – 23 spisu, výpis z katastru nemovitostí na čl. 40 – 42 spisu, výpis z katastru nemovitostí na čl. 24 spisu)

9. Ze shora uvedeného usnesení a potvrzení je zjištěno, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], na němž se nachází rozestavěná stavba zapsaná na listu vlastnictví č. [hodnota], 10. [tituly před jménem] [jméno FO] učinila odborné vyjádření ve věci sp. zn. [spisová značka] ve vztahu k rozestavěné stavbě na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno],[Anonymizováno]kdy uzavřela, že hodnota této činí 1 500 000 Kč. (odborné vyjádření + přílohy na čl. 30 – 39 spisu) Uvedenou listinu z hlediska skutkového děje soud nehodnotí jako rozhodnou. Žalobkyně touto listinou prokazovala tvrzení ve vztahu ke stáří stavby, kdy však tato skutečnost není pro rozhodnutí ve věci relevantním.

11. Co se týká důvodů, které by měly zakládat zákonný důvod pro určení práva stavby rozhodnutím soudu, tak pro tento se žádné skutečnosti z hlediska skutku nepodávají.

12. Podle § 3028, odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. K čemuž rozhodnutí vydané Nejvyšším soudem ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 480/2015 uvádí, že oprávněnost stavby se posuzuje podle právní úpravy platné k okamžiku vzniku stavby.

13. Podle § 1240 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou. Právo stavby může být zřízeno tak, že se vztahuje i na pozemek, kterého sice není pro stavbu zapotřebí, ale slouží k jejímu lepšímu užívání.

14. Podle § 1242 o. z., právo stavby je věc nemovitá. Stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, ale také podléhá ustanovením o nemovitých věcech.

15. Podle § 1243 o. z., právo stavby se nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci. Právo stavby zřízené smlouvou vzniká zápisem do veřejného seznamu. Zápisu do veřejného seznamu podléhá i právo stavby vzniklé rozhodnutím orgánu veřejné moci.

16. Soud cituje komentář ASPI, Wolters Kluwer, k ustanovení § 1243 o. z., který uvádí: „Komentované ustanovení občanského zákoníku vypočítává jednotlivé právní skutečnosti, na jejichž základě dochází k nabytí práva stavby (odstavec 1). Jedná se o právní důvody (právní tituly), které způsobují právní následek, tj. vznik práva stavby jako subjektivního oprávnění. Pojem "zřízení práva stavby" komentované ustanovení užívá ve vztahu k jednomu z druhů právních skutečností, tj. ke smluvnímu konstituování tohoto oprávnění (odstavec 2). Ve věci vzniku práva stavby je totiž nezbytné důsledně činit rozdíl mezi právními skutečnostmi, na jejichž základě právo stavby (jako právní následek) vzniká, neboť okamžik vzniku tohoto oprávnění se v závislosti na nich odlišuje: zatímco při smluvním zřízení práva stavby oprávnění vzniká až zápisem do veřejného seznamu (katastru nemovitostí), a tento zápis tedy má konstitutivní charakter, v případě rozhodnutí orgánu veřejné moci a vydržení splývá okamžik zřízení práva stavby s okamžikem jeho vzniku (deklaratorní povaha zápisu do veřejného seznamu). S ohledem na věcnou povahu zřízeného (vzniklého) oprávnění je na svých právech omezen nejen jeho zřizovatel, ale i každý další vlastník pozemku, přičemž toto oprávnění stavebníka zapsané do veřejného seznamu bude mít přednost před ostatními věcnými právy, která z tohoto seznamu zjevná nebudou (srov. § 981 obč. zák.).“. Zřízení práva stavby smlouvou: „Právo stavby zřizuje smlouvou výhradně vlastník pozemku, neboť toto oprávnění ani občanský zákoník, ani zvláštní zákon nedává dalším osobám. Smlouva může být uzavřena samostatně, zákon však nevylučuje ani její sepsání na jedné listině se smlouvou o převodu vlastnického práva k pozemku. Smlouva o zřízení práva stavby je synallagmatickým právním jednáním smluvních stran - vlastníka pozemku a stavebníka, tedy jednáním, které zavazuje obě smluvní strany (ukládá jim vzájemné povinnosti) a současně jim poskytuje určitá oprávnění. Závazek ze smlouvy o zřízení práva stavby je (jako ostatní obligační závazky) chápán jako závazková právní povinnost a závazkový právní vztah. V případě smlouvy o zřízení práva stavby je dlužníkem jednak vlastník pozemku, jehož povinností je předat pozemek do užívání stavebníkovi a zdržet se (dočasně) jeho užívání a požívání, jednak stavebník, jehož povinností je naplnit právo stavby realizací smluvně určené stavby na pozemku, přičemž věřitelem je jak stavebník (oprávněný k převzetí pozemku), tak vlastník pozemku (oprávněný požadovat realizaci stavby). Pojmovými znaky smlouvy o zřízení práva stavby jsou oprávnění stavebníka mít na pozemku, resp. na jeho povrchu či pod jeho povrchem, stavbu již zřízenou nebo dosud nezřízenou (srov. § 1240 o. z.), dočasnost zřizovaného práva stavby včetně stanovení posledního dne doby, na kterou je právo stavby zřizováno, s cílem zveřejnit tento den ve veřejném seznamu (srov. § 1244 odst. 1) a vyloučení rozvazovací podmínky (srov. § 1246)…. Ze skutečnosti, že občanský zákoník prohlašuje právo stavby za nemovitost (srov. § 1242), vyplývá, že smlouva musí ke své platnosti splňovat určité náležitosti, mimo jiné i písemnou formu (srov. § 560) s podpisy smluvních stran na téže listině (srov. § 561 odst. 2). Nedodržení formy by nevedlo ke vzniku práva stavby, neboť by nebylo možné provést jeho zápis do veřejného seznamu a smlouva by zjevně nenaplnila sledovaný cíl.“. Vznik práva stavby rozhodnutím orgánu veřejné moci: „Orgán veřejné moci může zřídit právo stavby jen v zákonem stanovených případech (v souladu s článkem 4 odst. 1 Listiny). Občanský zákoník to předpokládá pouze v případě zrušení, resp. vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci (srov. § 1145). Formou rozhodnutí bude rozsudek (dle § 152 odst. 1 o. s. ř.), neboť občanský zákoník přiznává kompetenci zřídit právo stavby touto formou pouze soudu. Z toho důvodu je zřejmé, že podstatnými náležitostmi tohoto právního titulu zřizujícího právo stavby bude výrok, odůvodnění a poučení. Právo stavby vznikne dnem uvedeným v rozhodnutí soudu, resp. nabytím právní moci rozhodnutí. Následný zápis práva stavby do veřejného seznamu tak bude mít pouze deklaratorní povahu.“ 17. Vznik práva stavby vydržením: „Vznik práva stavby vydržením (maximálně na 40 let) je podmíněn splněním všech zákonem stanovených podmínek pro nabytí (jakéhokoli) oprávnění tímto způsobem. Občanský zákoník tyto podmínky upravuje v § 1089 a násl. Jsou jimi zejména poctivost držitele oprávnění (srov. § 992; přičemž případná nepoctivost jeho předchůdce na ni nemá vliv), nepřetržitý výkon oprávnění po určitou dobu, pravost držby (srov. § 993) a existence právního důvodu (srov. § 1090). K vydržení práva stavby jako nemovité věci je třeba nepřerušená držba trvající 10 let (srov. § 1091 odst. 2 o. z.). Podstatnou novinkou, kterou poskytuje občanský zákoník, je možnost mimořádného vydržení práva stavby (srov. § 1095), kterého se může dovolávat i ten, kdo neprokáže právní důvod své držby. Předpokladem vydržení v daném případě však je uplynutí dvojnásobně dlouhé vydržecí doby, tedy v případě práva stavby uplynutí nepřetržité držby po dobu 20 let. Bude-li však držiteli prokázán nepoctivý úmysl (např. zloději), nemůže právo stavby vydržet ani mimořádně.“.

18. Shora uvedené shrnuje podstatné skutečnosti pro hodnocení věci. Předně je třeba uvést, že právo stavby může být zřízeno smlouvou, což by znamenalo, že by právo stavby vzniklo jiným způsobem nežli rozhodnutím soudu, kdy právě rozhodnutí soudu se žalobkyně domáhá. K hodnocení toho, zdali bylo zřízeno právo stavby smlouvou, by přicházelo pouze v tom případě, pokud by toto žalobkyně tvrdila a žalovaný by to sporoval. V tomto případě by však muselo být žalobní žádání postaveno jinak, ne tak, že právo stavby se zřizuje rozhodnutím soudu, k čemuž shora citovaný komentář uvádí, že právo stavby vzniká rozhodnutím soudu, ale určením, že toto právo vzniklé již smlouvou existuje. V úvahu tak připadá hodnocení případného vydržení a určení soudem. Co se týká vydržení, tak zde nebyla splněna držba minimálně 10 let, a to s ohledem k okamžiku nabytí nemovitosti žalobkyní, kdy žalobkyně se vydržení ani nedovolává, toto je konstatováno pouze pro úplnost. Žalobkyně se domáhá vzniku tohoto práva rozhodnutím soudu. Úvahy žalobkyně však vycházejí z toho, že existuje-li stavba na pozemku, musí být dáno právo stavby, kdy se zaobírá otázkou stavby oprávněné a neoprávněné, dovozuje, že je-li stavba oprávněnou, což tvrdí, že v daném případě je, zakládá to právo na rozhodnutí dle § 1243 o. z. Existence oprávněné stavby ovšem nemůže založit úvahu o tom, že vzniká právo stavby ze zákona, kdy pouze existence zákonem zakotveného důvodu může vést k závěru, že je dán předpoklad pro vznik práva stavby. Pouhá existence oprávněné stavby nezakládá předpoklad pro zřízení práva stavby. Stavba je buď oprávněná či neoprávněná, oprávnění ke vzniku stavby není věcným právem, a nemůže založit závěr takový, že z tohoto důvodu existuje zákonem definovaný předpoklad pro zřízení práva stavby, které je věcným právem. Nadto, kdyby oprávněnost stavby znamenala existenci věcného práva stavby, nebyl by dán předpoklad ke stanovení tohoto soudem. Jak také uvádí shora citovaný komentář, tak orgán veřejné moci může zřídit právo stavby jen v zákonem stanovených případech, přičemž občanský zákoník toto předpokládá pouze v případě zrušení, resp. vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci v režimu § 1145).

19. Tedy ve vztahu k žalobcem podanému návrhu by připadlo v úvahu pouze zřízení práva stavby rozhodnutím orgánu veřejné moci, kdy toto rozhodnutí je zásahem do vlastnického práva a musí být učiněno v souladu s čl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod, kdy musí na tomto zásahu existovat veřejný zájem, musí být provedeno za náhradu, a především pouze na základě zákona. Občanský zákoník III., Věcná práva, Spáčil a kol., C. H. BECK, str. 898 uvádí, že v okamžiku dokončení komentáře nejsou žádné právní předpisy, které pravomoc orgánu veřejné moci zřídit právo stavby na základě rozhodnutí, upravují. Ani ke dni rozhodnutí soudu se nelze dovolat žádného předpisu, který by zřízení práva stavby v souladu s žalobním návrhem umožňoval. Co se týká posouzení právního zájmu, tak žádný takovýto se z obsahu spisu nepodává, pokud byla žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru, žádná neuvedla.

20. Po zhodnocení shora uvedeného tak bylo soudem uzavřeno, že návrh žalobkyní uplatněný není důvodným, proto byl žalobní návrh zamítnut.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, o. s. ř., kdy soud přiznal v řízení zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů v řízení nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., §§ 1, 2, 3, písm. a), c), 2, odst. 3 ve výši 300 Kč za jeden úkon. Úkon, který byl žalovaným ve sporu vykonán, je písemné vyjádření. Celkem tak částka nákladů řízení činí 300 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit žalovanému v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.).