22 C 87/2015 - 151

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce] bytem [Adresa Zástupce] pro určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], vymezeného geometrickým plánem [právnická osoba]., č. [hodnota], eventuálně, že vlastnicí byla k okamžiku své smrti [Jméno žalobkyně], nar. [datum], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty v podobě služebnosti ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jak je vyznačená v geometrickém plánu [právnická osoba]., č. [hodnota], na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 742 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala určení, že právě žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (nebude-li dále výslovně uvedeno jinak, nacházejí se označované nemovité věci vždy v k. ú. [adresa]) a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], vymezeného geometrickým plánem [právnická osoba]., č. [hodnota]. Uvedla, že v katastru nemovitostí je evidována jako vlastnice chaty ev. č. [hodnota] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]. Žalovaná je evidována jako výlučný vlastník mj. pozemku p. č. st. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno]. V roce 1995 podala žalovaná se svým dnes již zemřelým manželem [jméno FO] u Okresního soudu v [adresa] žalobu, jíž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost odstranit chatu z pozemku p. č. [hodnota] a její příslušenství z pozemku p. č. [Anonymizováno]. Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne 1. 10. 2003, č.j. [spisová značka], žalobu zamítl. Vyšel ze závěru, že výstavba chaty byla zahájena v létě 1956 a dokončena nejpozději v roce 1957, stavebníci (právní předchůdci nynější žalobkyně) neměli výstavbu povolenu správním rozhodnutím, postavili chatu odlišného charakteru oproti pozdějšímu správnímu rozhodnutí a stavbu, třebaže charakteru trvalého, postavili na cizím pozemku bez práva stavby. Pozemek se stavbou proto tvořili jedinou věc, jejímž vlastníkem se podle § 126 zákona č. 141/1950 Sb. (dále též jen „o. z. 1950“) stali stavebníci chaty, kteří do věci vložili vyšší hodnotu, než byla hodnota pozemku. Žalobkyně je proto nyní přesvědčena, že je vlastnicí chaty i s pozemkem parc. č. st. 49, na kterém chata stojí. [jméno FO] však přístavkem vybudovaným v roce 1976 zasahuje též na pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Při stavbě předchůdce žalobkyně [jméno FO] předpokládal, že staví na pozemku obce [adresa]. Výstavbou přístavku vznikla chata o novém půdorysu. Přístavba se stala „příslušenstvím a součástí“ původní chaty, nikoliv samostatnou stavbou. Jakožto příslušenství sdílí přístavba osud věci hlavní a žalobkyni svědčí vlastnické právo i k pozemku o výměře cca 10 m2. Tato část pozemku byla později specifikována jako parc. č. st. 93 geometrickým plánem [právnická osoba]., o výměře 12 m2). Jelikož žalovaná nevyhověla výzvě žalobkyně, aby zápis v katastru nemovitostí byl uveden do souladu s tímto stavem, domáhala se svého práva žalobkyně žalobou. Konečně se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] jiný přístup nemá. Pro případ, že se vlastnicí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] nestala žalobkyně na základě darovací smlouvy z 24. 4. 1990, navrhla, aby eventuálně bylo určeno, že vlastnicí byla v době své smrti její matka [Jméno žalobkyně].

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že nelze použít pravidlo § 126 o. z. 1950, neboť takový postup by dnes vedl k další nespravedlnosti. Dle žalované nesmí žalobkyně těžit z jednání svých předchůdců, kteří neměli právo stavby a chatu postavili načerno. Za vhodné proto považuje řešení, kdy vlastnictví stavby ustoupí pozemku. Jestliže chata nejprve vznikla jako dočasná bouda na nářadí, šlo jen o movitou věc, která nebyla spojena s pozemkem. Výstavba chaty nebyla předchůdcům žalobkyně stavebním úřadem povolena. Pokud byla chata dostavěna později (po roce 1975), stanovil pozdější občanský zákoník již oddělené vlastnictví od pozemku. Podotkla, že vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku má proběhnout podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu. V tomto ohledu žalovaná vyloučila, aby přišla o vlastnictví bez náhrady, a navrhla, aby pro žalobkyni bylo zřízeno věcné břemeno za úplatu a se stavbou a pozemkem se nadále zacházelo jako se samostatnými věcmi. Jde-li o přístavek vzniklý v roce 1975, ten se z žádného důvodu nemohl stát součástí pozemku, na kterém se nachází. Přišli-li někdy žalovaná, resp. její předchůdci, o vlastnictví k pozemku, bylo jejich vlastnictví opětovně nabyto vydržením. Žalobkyně či její předchůdci se nikdy nedomnívali, že pozemek pod chatou jim patří a naopak vlastnické právo žalované nikdy nezpochybnili a platili nájemné. K návrhu na zřízení nezbytné cesty uvedla žalovaná, že by se přístup dal řešit nájmem.

3. K posouzení skutkové stránky věci provedl soud dokazování podle návrhu účastníků.

4. Z informací o stavbách a pozemcích vydaných Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a též shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně je evidována jako vlastnice stavby pro rodinnou rekreaci č. e. [Anonymizováno] v obci [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]. Žalovaná je evidována jako vlastnice pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno].

5. Za své skutkové zjištění vzal soud podle § 120 odst. 3 o. s. ř. shodné skutkové tvrzení účastníků, že stavba č. e. [Anonymizováno] zasahuje nejen pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], ale na své severní straně též část pozemku parc. č. [Anonymizováno].

6. Z geometrického plánu společnosti [právnická osoba]., č. [hodnota], zjistil soud, že chatou č. e. [Anonymizováno] je zastavena plocha pozemku parc. č. [Anonymizováno], která je pro potřebu plánu se souhlasem katastrálního úřadu označena číslem st.

93. Z plánu soud též zjistil tvar a polohu žalobkyní uvažované cesty k chatě přes pozemek parc. č. [Anonymizováno].

7. Ze směnné smlouvy ze dne 27. 1. 1937 soud zjistil, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] nabyli [jméno FO] a [jméno FO] od obce [adresa].

8. Z výměru Jednotného národního výboru v Jihlavě ze dne 28. 5. 1951 soud zjistil, že referent [jméno FO] rozhodl, že [jméno FO] vydá konkrétní zemědělkou techniku.

9. Z rozhodnutí Okresního národního výboru ze dne 4. 1. 1956 soud zjistil, že nebylo vyhověno žádosti [jméno FO] o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby rekreační chaty. Rozhodnutí byl zdůvodněno tím, že uvažovaný pozemek parc. č. [Anonymizováno] je v těsné blízkosti obce a rekreační chata tam není přípustná.

10. Z rozhodnutí Okresního národního výboru v Jihlavě ze dne 5. 11. 1956 a 10. 12. 1956 soud zjistil, že [jméno FO] a [jméno FO] nebyla povolena výstavba chat na pozemku tehdejšího parc. č. [Anonymizováno], neboť nedopovídala směrnici pro výstavbu. Z žádosti o stavební povolení z 6. 8. 1957 soud zjistil, že [jméno FO] pak požádal o povolení stavby zahradní boudy, k čemuž přiložil náčrt boudy a katastrální snímek. Stavba mu byla rozhodnutím Okresního národního výboru v [adresa] z 12. 8. 1957 povolena s tím, že musí mít rozměr 3 × 4 m, výšku k hřebeni 3,5 m a má být dřevěné konstrukce na kamenné podezdívce, nesměla mít komín a vytápění, podlahu musela tvořit jen dusaná hlína, strop musela tvořit samotná střecha, nesměla být užívána k přechodnému obývání a vnitřek boudy nesměl tvořit prostředí chaty.

11. Ze snímků katastrální mapy z 25. 9. 1956 soud zjistil, že na jednom vyhotovení byla ručně vyznačena poloha chaty [jméno FO] na pozemek parc. č. [Anonymizováno], mimo pozemek parc. č. [Anonymizováno]; na druhém vyhotovení byla obdobně vyznačena chata [jméno FO].

12. Z polního náčrtu zn. Pol .čís. 13 l. m. čís. 3 soud zjistil, že ve dnech 17. – 18. 8. 1956 (jak na něm bylo čitelně poznamenáno) byla zaměřena poloha chat na vznikajících pozemcích parc. č. [Anonymizováno] z nichž pozemek parc. č. [Anonymizováno], kde stavěli [jméno FO], celý ležel za hranicí pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno], kde stavěli [jméno FO], ležel za touto hranicí částečně. Náčrt současně zaměřil hranice částí pozemků užívaných dalšími osobami, mj. [adresa]. Náčrt obsahuje znak R 1959-IV.

13. Z rozhodnutí Městského národního výboru ve Střížově ze 4. 7. 1975 soud zjistil, že byla [jméno FO] povolena přístavba chaty.

14. Z notářského zápisu ze dne 4. 11. 1976 soud zjistil, že [jméno FO] a [jméno FO] převedli mj. pozemek parc. č. [Anonymizováno] do vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO].

15. Ze žádosti ze 4. 1. 1978 soud zjistil, že [jméno FO] žádost povolení k rekonstrukci chaty na pozemku parc. č. [Anonymizováno], kterou postavil před 22 lety o rozměrech 5 × 5 m. Stavební povolení mu bylo vydáno rozhodnutím z 19. 2. 1978, přičemž se stále hovořilo o stavbě dočasné. [jméno FO] byla kolaudována rozhodnutím z 21. 4. 1982. Na žádost z 22. 3. 1990 bylo [jméno FO] a [Jméno žalobkyně] přiděleno evidenční číslo [Anonymizováno].

16. Z notářského zápisu ze dne 2. 10. 1981 soud zjistil, že [jméno FO] prodala [jméno FO] a [jméno FO] chatu, která byla označena evidenčním číslem 5/3, která se měla nacházet na pozemku parc. č. [Anonymizováno].

17. Z kolaudačního rozhodnutí Okresního národního výboru v [adresa] ze dne 21. 4. 1982 soud zjistil, že bylo [jméno FO] povoleno užívání nástavby chaty, která byla zhotovena podle povolení z 19. 2. 1979.

18. Z notářského zápisu ze dne 24. 4. 1990 soud zjistil, že [Jméno žalobkyně] darovala žalobkyni chatu č. e. [Anonymizováno] postavenou na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], který je ve vlastnictví jiné osoby a k jehož užívání je uzavřena nájemní smlouva s Městským národním výborem [adresa].

19. Z kupní smlouvy ze dne 26. 9. 1991 soud zjistil, že [jméno FO] a [jméno FO] převedli mj. pozemek parc. č. [Anonymizováno], rozdělený do evidenčních částí č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] do vlastnictví [jméno FO] a [Jméno žalované].

20. Z částečného výpisu z evidence nemovitostí z 12. 5. 1992 soud zjistil, že pozemek [jméno FO] parc. č. [Anonymizováno], les o výměře 2 757 m2 byl v užívání jiné organizace.

21. Z dopisů Jihomoravských státních lesů z 19. 5. 1992 a 26. 10. 1992 se snímkem mapy lesního hospodářského plánu k 1. 1. 1998 soud zjistil, že chata [jméno FO] byla uvažována mimo pozemek [jméno FO].

22. Z přípisu [právnická osoba] [adresa] ze dne 18. 5. 1995 soud zjistil, že obec na žádost z 3. 5. 1995 vydala žalobkyni s manželem 1 820 Kč jako náhradu za užívání části pozemku parc. č. [Anonymizováno] v letech 1956 – 1994, který obec evidovala jako své vlastnictví.

23. Z kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2011 soud zjistil, že [adresa] a [jméno FO] koupili od města [adresa] mimo jiné pozemek parc. č. st. [Anonymizováno].

24. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 25. 3. 2014, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že po smrti [jméno FO] pozemky mj. parc. č. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] nabyla ze společného jmění žalovaná.

25. Ze spisu Okresního soudu v Jihlavě zn. 8 C 1135/95 soud zjistil, že se nynější žalovaná tehdy ještě se svým manželem jako žalobci proti nynější žalobkyni a manželům [jméno FO] jako žalovaným domáhali odstranění staveb chat č. e. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 10. 2003, č. j. 8 C 1135/95 – 203, se zdůvodněním, že stavby tehdejších žalovaných byly vystavěny v roce 1956 či 1957 fakticky jako stavby trvalého charakteru, avšak bez oprávnění od vlastníka pozemku (bez práva stavby); každá chata se zastavěným pozemkem se stala jedinou věcí, jejímž vlastníkem se stal stavebník, neboť podle poměrů v té době do věci vložil vyšší hodnotu. Nosným důvodem k zamítnutí žaloby tedy byl závěr, že [jméno FO] nejsou vlastníky pozemku, z něhož žádají odstranění staveb. Mezi účastníky tehdy nebylo sporu o tom, že [jméno FO] jsou vlastníky mj. pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Při jednání byl dne 31. 7. 2002 vyslechnut [jméno FO], který uvedl, že pan [jméno FO], předchůdce nynější žalované, před stavbou chat [jméno FO] a [jméno FO] upozorňoval obec, že budou stát na jeho pozemku; pozemky stavebníkům nikdo na místě nebyl ukázat či předat. Svědkyně [Jméno žalobkyně], matka nynější žalobkyně, při výslechu dne 1. 10. 2003 uvedla, že v roce 1956 se vybudovaly základy půl metru hluboké o rozměrech 4 × 4 m; v roce 1957 stavěli chatu; sama svědkyně na stavbě hodně pracovala, mj. hoblovala prkna. [jméno FO], matka [Jméno žalované], uvedla při výslechu 2. 7. 2003, že na podzim 1955 se kácel les a v roce 1956 se postavily chaty; paní [jméno FO] st. znala a ta se jí ptala, čí jsou pozemky, neboť by na nich byla hezká chata; na to jí svědkyně odpověděla, že stráň je obecní a les [jméno FO].; sama svědkyně s manželem žádala o nájem pozemku pod strání (východním směrem), proto už v létě 1956 měli zhotovený plot a v roce 1957 dostali nájem. Při ohledání 24. 4. 1997 byly ještě na některých místech, kde se vystavěly chaty [jméno FO] a [jméno FO], vidět kořeny stromů z bývalého lesa. Odvolací soud rozsudkem ze 14. 3. 2007, č. j. 16 Co 386/2003 226, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, když mj. uzavřel, že stavebníci nevěděli, že staví na jiném pozemku než obecním; důkaz o opaku označený [jméno FO] nebyl v odvolacím řízení již připuštěn. Podané dovolání pak zamítl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 9. 2008, č. j. 22 Cdo 5103/2007 – 260, když potvrdil jako správný postup odvolacího soudu.

26. Ze spisu Okresního soudu v Jihlavě zn. 5 C 51/2015 soud zjistil, že [jméno FO] a [jméno FO] se proti žalované domáhali určení, že jsou vlastníky pozemku tehdy označeného parc. č. st. [Anonymizováno], na němž částečně stála chata č. e. [Anonymizováno]. Žalobě soud vyhověl rozsudkem ze dne 9. 9. 2015, č. j. 20 C 51/2015 – 101, poté, co shledal, že stavebníci stavěli bez oprávnění na cizím pozemku, stavba se stala součástí pozemku a vlastníkem stavebník, který vložil do věci vyšší hodnotu; dospěl současně k závěru, že nebyla prokázána vědomost [jméno FO] (předchůdců [jméno FO]), že staví částečně na cizím pozemku, který za tím účelem nemají v nájmu – vědomost [jméno FO] před soudem nebyla prokázána ani náčrtem ze 17. – 18. 8. 1956. Rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem, bylo odmítnuto dovolání i ústavní stížnost.

27. Ze zprávy [právnická osoba] pro Vysočinu ze dne 20. 1. 2016 soud zjistil, že pozemky parc. č. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] byly zaměřeny v náčrtu, který katastrální úřad datoval do roku 1959.

28. Ze sdělení [právnická osoba] pro Vysočinu ze dne 15. 5. 2019 soud zjistil, že měřický náčrt, kterým byly zaměřeny parcely č. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] (později st. [Anonymizováno]) a st. [Anonymizováno] (později st. [Anonymizováno]) byl vyhotoven v srpnu 1956. Parcela č. [Anonymizováno] vznikla sloučením částí parcel č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]; jako její vlastník byl zaevidován [adresa], ač nebyla dohledána žádná listina o přechodu části parcely č. [Anonymizováno] na [Anonymizováno].

29. Z výpočtu provedeného žalovanou zjistil soud, že na stavbu chatu [jméno FO] bylo použito odhadem 44 stromů ve stáří 40 roků.

30. Konečně soud zjistil z vyjádření účastníků, že chatu č. e. [Anonymizováno] obývá nyní syn žalobkyně. Z fotografií pořízených žalobkyní zjistil soud, že borovice, ke které byla bezprostředně přistavěna [jméno FO] chata, v posledních měsících uschla. Na chatu žalobkyně byl vyvěšen obrázek s vulgárním gestem směrem k místům, kde se pohybuje žalovaná s blízkými.

31. Hodnocením důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

32. V roce 1956 byli [jméno FO] a [jméno FO] vlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno], neboť jej nabyli směnou za jiné nemovité věci od obce [adresa] v roce 1937. Pozemek byl do roku 1956 zalesněn, jak vyplývá ze snímku katastrální mapy z 25. 9. 1956 a polního náčrtu podle zaměření 18. 8. 1956, kde je již odstraněn symbol lesa u pozemku parc. č. [Anonymizováno], nikoliv však u pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Přítomnost lesa má soud za prokázanou též z výpovědi [jméno FO] v řízení sp. zn. [spisová značka], která ve stejné době budovala zahradu východně od dotčeného pozemku pod strání. Ještě při ohledání v roce 1997 byly soudem v řízení sp. zn. [spisová značka] v terénním zářezu pozorovány zbytky kořenů stromů. S touto skutečností je též v logickém celku vysvětlení žalované, která uvedla, že stromy tvořící les v místě pozdějších chat byly použity právě na výstavbu, neboť jinak nebylo možné stromy na místo dopravit, a zbylou borovici nebylo s technikou stavebníků možné pokácet. Též výpověď [Jméno žalobkyně] st. v řízení sp. zn. [spisová značka] o tom, že měla mnoho práce s hoblováním dřeva, podporuje závěr, že do výstavby chat stál na místě les, z něhož pak byly použity stromy; soud naopak nepokládá za pravděpodobné, že stavební řezivo bylo nakoupeno na jiném místě a na stavbu dopraveno v natolik surovém stavu, že vyžadovalo ještě ruční hoblování. 33. [adresa], kde se stýkaly pozemky tehdy parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] si zvolili k výstavbě chaty manželé [jméno FO] a manželé [jméno FO]. [jméno FO] se o možnost výstavby zajímal u tajemníka [právnická osoba] [jméno FO]. Ten mu ukázal obecní pozemek pod lesem, kde pokládal za možné stavět. Jestliže [jméno FO], který byl vyslechnut jako svědek v řízení sp. zn. [spisová značka] uváděl, že palouk byl bez lesa, jen se vzrostlou borovicí, nepokládá nyní soud takovou skutkovou verzi za přesvědčivou, neboť i v případě, že les na místě chat již nestál, musely další les vzdálený cca 5 metrů i jediná borovice, která se zachovala do dnešní doby, rozšiřovat prostředí lesa a nemohlo jít o zatravněnou plochu, zvláště v nejbližších metrech od borovice, kde stavěli později [jméno FO]. [jméno FO] ostatně ani podle své výpovědi na palouku nebyl a místo ukázal [jméno FO] od nádraží. Obdobně se na věc dotazovala [Jméno žalobkyně] st. nedaleko bydlící [jméno FO], která byla vyslechnuta v řízení sp. zn. [spisová značka], a dostala odpověď, že stráň je obecní, kdežto les [jméno FO].

34. Jelikož [jméno FO] i [jméno FO] měli informaci, že o stavbě chaty se dá uvažovat na obecním pozemku, který začíná pod lesem, a podobu lesa měl současně celý tehdejší pozemek [jméno FO] parc. č. 149/32 (tedy i dnešní pozemky parc. č. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno]), bylo dobře patrné, kde začíná pozemek v soukromém vlastnictví, na kterém naopak nemají oprávnění stavět.

35. Přestože pak v lednu 1956 bylo zamítnuto vydání stavebního povolení manželům [jméno FO] k výstavbě chaty na pozemku parc. č. [Anonymizováno], začali jak [jméno FO], tak [jméno FO] v polovině roku s výstavbou. [jméno FO] umístili na pozemek tehdy parc. č. [Anonymizováno] – [jméno FO] zcela, [jméno FO] částečně. Do konce roku 1956 tak museli vykácet patřičnou část lesa a vybudovali v zemi pevné základy. V dalším roce se stavěla nadzemní část chat, jak popsala v řízení sp. zn. [spisová značka] [Jméno žalobkyně] st., i [jméno FO] (i když ta posunula události o rok).

36. V době, kdy [jméno FO] stavěli nadzemní část chaty, existoval již polní náčrt podle zaměření ze 17. – 18. 8. 1956. Jde-li o datum zaměření, nemá soud i přes výhrady žalobkyně pochyb, že šlo právě o rok 1956, neboť v něm lze zřetelně rozeznat číslice [Anonymizováno] a [Anonymizováno], nikoliv nedokončenou číslici [Anonymizováno] a nepatřičně vyzdobenou číslici [Anonymizováno]. Polní náčrt zachytil hranici mezi pozemkem [jméno FO] parc. č. [Anonymizováno] a pozemkem obecním parc. č. [Anonymizováno] Zaměřil polohu chaty [jméno FO] (tehdy základů) zcela na dosavadním pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Okolo chat náčrt vyčlenil z obou sousedních pozemků odlišných vlastníků při zrušení hranice novou parcelu, očíslovanou později evidenčně [Anonymizováno]. Vedle toho náčrt zaměřil hranice uživatelů obecních pozemků, mj. [Anonymizováno], kteří je později dostali do nájmu, jak vypověděla [jméno FO]. Soud je přesvědčen, že [Jméno žalobkyně], stejně jako ostatní osoby, které byly v plánu zmíněny, byl se zaměřením seznámen, neboť právě od těchto osob měl měřič informace, o osobách a pozemcích, které do plánu zanesl. [jméno FO] [jméno FO], když 2. 10. 1981 prodávala svou chatu [jméno FO], označila chatu evidenčním číslem [Anonymizováno], což bylo právě parcelní číslo pozemku zavedené polním náčrtem a ze znění náčrtu bylo možné domnívat se, že jde o identifikaci stavby (srov. „[jméno FO] čís. [Anonymizováno] [jméno FO]“).

37. V době výstavby nadzemní části chaty v roce 1957 tedy již [jméno FO] věděli, že nestaví na obecním pozemku parc. č. [Anonymizováno], nýbrž na pozemku sousedním, kterým byl soukromý pozemek parc. č. [Anonymizováno], konkrétně jeho část uvažovaná jako parc. č. [Anonymizováno]

38. Dne 10. 12. 1956 byla zamítnuta druhá žádost [jméno FO] o stavební povolení na chatu, s čímž byl [jméno FO] vrácen i jejich náčrt polohy ve snímku katastrální mapy. Samotný snímek z katastrální mapy byl vyhotoven 25. 9. 1956 a poloha chaty [jméno FO] v něm byla vyznačena do obecního pozemku tehdy parc. č. [Anonymizováno]. Obdobným způsobem o povolení stavby chaty žádali [jméno FO]. Při znalosti snímku katastrální mapy z 25. 9. 1956 přitom muselo být každému obezřetnému člověku v poměrech místa samotného patrné, že základy chat nejsou umístěny na obecní louce parc. č. [Anonymizováno], nýbrž právě na pozemku [jméno FO] parc. č. [Anonymizováno]. Ze snímku z 25. 9. 1956 bylo možné dobře identifikovat tvar pozemku [jméno FO] a dala se snadno odečíst šířka jejich pozemku [právnická osoba] na západní straně tehdy parc. č. [hodnota]. Na mapě bylo možné laicky změřit šířku pozemku parc. č. [Anonymizováno] v severní části cca [právnická osoba], což při měřítku 1:2880 znamená cca 26 m v terénu. Pokud však chatu umístili cca 18 m od západního konce lesa a od okraje pole parc. č. [hodnota], muselo být i při všech myslitelných odchylkách měření naprosto zřejmé, že staví na pozemku [jméno FO]. 39. [jméno FO] i při tomto vědomí v roce 1957 postavili nadzemní část chaty. Postavili přitom chatu, která jim byla ve stavebním řízení výslovně zapovězena, pokud žádost byla spojena s pozemkem parc. č. [Anonymizováno]. Po zhotovení chaty podali bezskrupulózně lživou žádost o povolení stavby pouhé zahradní boudy podle připojeného náčrtu k zamýšlenému ovocnému sadu. Rozhodnutím z 12. 8. 1957 byla stavba povolena s tím, že musí (nejspíš v souladu s předloženým náčrtem) mít rozměr 3 × 4 m, výšku k hřebeni 3,5 m a má být dřevěné konstrukce na kamenné podezdívce, nesměla mít komín a vytápění, podlahu musela tvořit jen dusaná hlína, strop musela tvořit samotná střecha, nesměla být užívána k přechodnému obývání a vnitřek boudy nesměl tvořit prostředí chaty.

40. Pokud soud uvažuje o motivaci [jméno FO] (i [jméno FO]), domnívá se, že jednak měli o chatu v [adresa] mimořádný zájem a současně spoléhali na ochranu při svém dobrém postavení v tehdejší společnosti. Proto si dovolili postavit se pohrdavě k vlastnictví jiných osob a k veřejnoprávním pravidlům pro výstavbu. Přesto pro jistotu, neboť rekreační chaty nebyly povoleny v zastavené části obce, umístili své chaty co nejdál od kompaktní části obce, čímž zasáhli právě do vlastnictví [jméno FO]. [jméno FO], vlastník pozemku o výstavbě věděl a sám upozornil národní výbor, že se staví na jeho pozemku. Skutečnost, že proti výstavbě nezasáhl a doslova nad ní mávl rukou, si soud vysvětluje tím, že šlo o dobu, kdy pozemky v důsledku majetkových křivd neměly valnou hodnotu, a nechtěl při znalosti stavebníků vystavit sebe a svou rodinu represím, které v té době nebyly výjimečné ([jméno FO] ostatně vystavoval výměry o zabrání soukromého majetku).

41. I bez konkrétního dokazování, avšak podle obecné zkušenosti vyjádřené již v dřívějších soudních rozhodnutích, je soud přesvědčen, že v poměrech roku 1957 měla vystavěná chata (vnímána odděleně) vyšší hodnotu než zastavený a bezprostředně přilehlý pozemek. 42. [jméno FO] byla v 70. letech 20. století plošně rozšířena o přístavbu na severní straně a později byla rekonstruována. V roce 1982 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. 43. [jméno FO] darovala [Jméno žalobkyně] st. žalobkyni smlouvou z 26. 9. 1991 s tím, že chata stojí na pozemku jiného vlastníka, který je v nájmu od [právnická osoba] [adresa].

44. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] prodali [jméno FO] a [jméno FO] v roce [adresa] a [jméno FO]. Ti pozemek parc. č. [Anonymizováno], rozdělený do evidenčních částí č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] prodali v roce 1991 [jméno FO] a [Jméno žalované].

45. K chatě č. e. [Anonymizováno] nyní není jiný přístup, než přes pozemek parc. č. [Anonymizováno].

46. Soud pro potřebu nynějšího rozhodnutí nehodnotil důkazy o událostech, ke kterým došlo po roce 1991 při předání lesa žalobkyni a konfliktech mezi účastnicemi.

47. Ohledání místa samého soud neprovedl ani přes návrh žalované. Stav místa je podle mínění soudu dobře doložen listinnými důkazy a významné jsou především okolnosti v době výstavby, které ještě byly částečně pozorovatelné při ohledání v jiném řízení v roce 1997, nikoliv však v současné době.

48. Před právním posouzením věci samotné uzavřel soud, že žalobkyně má na podání žaloby naléhavý právní zájem, neboť pokud je přesvědčena o tom, že je sama vlastnicí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno], ačkoliv jsou pozemky nyní vedeny jako vlastnictví žalované, nemá žalobkyně jiný nástroj jak uvést stav zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečností.

49. Podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 nyní účinného občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. (dále též jen „o. z. 2012“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Vlastnictví pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]

50. Neboť předchůdci žalobkyně podle tvrzení žalobkyně měli nabýt vlastnictví pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v roce 1956 nebo 1957, je třeba otázku vzniku vlastnického práva v tomto ohledu posoudit dle o. z. 1950.

51. Podle § 125 o. z. 1950 zpracuje-li cizí věc v dobré víře socialistická právnická osoba, je výrobek v socialistickém vlastnictví, jinak se věc, lze-li tak učinit, uvede v předešlý stav.

52. Podle § 126 o. z. 1950 (1) Není-li uvedení věci v předešlý stav dobře možné, zejména brání-li tomu povaha výrobku anebo obecný zájem, stane se vlastníkem výrobku ten, jehož podíl oceněný v penězích je největší. Při určení ceny podílu se přihlédne i k hodnotě vytvořené prací. (2) Jsou-li si podíly rovny anebo brání-li zvláštní ustanovení nebo obecný zájem tomu, aby se vlastníkem stal ten, jehož podíl je největší, určí vlastníka soud; přitom dá zpravidla přednost tomu, kdo k vzniku výrobku přispěl prací.

53. Podle § 127 o. z. 1950 zpracuje-li někdo cizí věc vědomě, může soud po uvážení všech okolností případu a s přihlédnutím k obecnému zájmu rozhodnout jinak; zejména může uložit, aby se navrátilo každému, co jeho jest, i když tím výrobek bude porušen, nebo jej přiřknout tomu, jehož podíl je menší.

54. Pro posuzovaný případ bylo již dřívějšími rozsudky ve věci sp. zn. 8 C 1135/95 a 20 C 51/2015, kdy věc posuzoval i Nejvyšší soud, ujasněno, že v poměrech o. z. 1950 mohla vzniknout na pozemku jiného vlastníka stavba jako samostatná věc v právním smyslu jen na základě práva stavby (viz § 159 o. z. 1950). Naopak výstavbou na cizím pozemku (jinak řečeno zpracováním pozemku) bez práva stavby vznikla věc jediná, která patřila buď zpracovateli, anebo vlastníku pozemku. Tyto závěry vyplývají již z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 398/96, který v otázce vlastnického práva podle zásady analogia legis připustil aplikaci ust. § 125 a násl. o. z. 1950 i na případy, že cizí věc zpracuje člověk, nikoliv socialistická právnická osoba. Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že při posouzení, jaký je osud zpracované věci, je třeba brát na zřetel možnost uvedení věci do předešlého stavu, na dobrou víru zpracovatele, na velikost podílů a na obecný zájem projevující se v hospodárnosti přijatého řešení.

55. Žalobkyně v nynějším případě sama prohlásila (a žalovaná potvrdila), že [jméno FO] právo stavby na pozemku tehdy parc. č. [Anonymizováno] neměli. [jméno FO], kterou vybudovali, se proto stala součástí pozemku.

56. Soud je přesvědčen, že vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno], nyní pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], s chatou, která má nyní č. e. [Anonymizováno], se stali, resp. zůstali [jméno FO] s [jméno FO].

57. Při právním hodnocení případu je třeba aplikovat nejen ust. § 126, ale též § 127 o. z. 1950. [jméno FO] s největší pravděpodobností do zpracovaného pozemku vložili vyšší hodnotu, než měl samotný zastavený pozemek, což je jediná okolnost, která podporuje úvahu, že se stali vlastníky. [jméno FO] mohli sice očekávat, že jim bude propůjčen obecní pozemek parc. č. [Anonymizováno], avšak, jak bylo vysvětleno výše, nebyli v dobré víře, že staví na obecním pozemku, a přímo věděli, že staví na soukromém pozemku sousedním. Toto vědomí, které pro ně představuje zlou víru, [jméno FO] nabyli předtím, než stavba chaty vznikla.

58. I v posuzovaných poměrech 50. let 20. století lze okamžik vzniku stavby vztáhnout k době, v níž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhové i individuálně určené věci. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (viz odborný názor Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000). 59. [jméno FO] se nejpozději do konce roku 1956 dozvěděli, že základy chaty, které v té době vybudovali, stojí na pozemku [jméno FO]. [jméno FO] jako věc v právním smyslu pak vznikla až budováním nadzemí části v roce 1957, kdy bylo patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. [jméno FO] se tedy rozhodli, že nechají vzniknout chatu, třebaže věděli, že bude stát na soukromém pozemku.

60. Kromě skutečnosti, že vystavěli vědomě chatu na cizím pozemku, pokládá soud za významnou tu okolnost, že chatu postavili i přes dvakrát zamítnutou žádost o stavební povolení a při třetí žádosti uvedli mimořádně zkreslené údaje, aby alespoň nějakého pozitivního rozhodnutí dosáhli. Jejich jednání mělo znaky svévole a bezohlednosti. Soud též uvážil, že hodnota chaty, ač převyšovala hodnotu pozemku, nebyla zvlášť vysoká, jak lze odhadovat z jejích rozměrů a konstrukce. Kdyby navíc soud dnes posuzoval hodnotu zahradní boudy, kterou podsouvali [jméno FO] v žádosti o stavební povolení, patrně by nedosáhla ani ceny pozemku.

61. Ze všech výše uvedených důvodů je soud přesvědčen, že pozemek s chatou, kterou vystavěli [jméno FO], je třeba (slovy § 127 o. z. 1950) přiřknout v době vzniku chaty vlastníku pozemku. Jejich vlastnické právo bylo převedeno na manžele [jméno FO], později na žalobkyni s manželem a nyní je vlastnicí pozemku žalobkyně sama. Vlastníky pozemku se naopak nestali manželé [jméno FO] ani později [Jméno žalobkyně] st. sama. Vlastnické právo nemohlo být nikdy ani převedeno na žalobkyni [Jméno žalobkyně] ml.

62. Soud proto žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zamítl, eventuálně, že vlastnictví byla do své smrti [Jméno žalobkyně] st., zamítl.

63. Ačkoliv vlastnictví chaty prozatím nebylo výrokem pravomocného rozhodnutí určeno, stali se podle názoru soudu na počátku existence chaty jejími vlastníky jako součásti pozemku [jméno FO] s [jméno FO]. Další osud chaty poté, co bylo občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., již pro všechny případy odděleno vlastnictví pozemku a stavby, soud v tomto řízení nemohl sledovat. Nedošlo-li však k originárnímu nabytí jinou osobou (přičemž byla zrušena možnost vydržení), stala se chata pozůstalostí po [jméno FO] či [jméno FO]. Vlastnictví pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]

64. Vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] vymezeného geometrickým plánem pro případný zápis do katastru nemovitostí, se měli [jméno FO] podle žaloby stát v roce 1976 vybudováním přístavku chaty. Zde je třeba otázku vlastnictví posoudit podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále též jen „o. z. 1964“).

65. Dle § 135b o. z. 1964 (1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud. (2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.

66. Dle § 135c o. z. 1964 (1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby"). (2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. (3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

67. Dle § 120 odst. 2 o. z. 1964 stavba není součástí pozemku.

68. Přístavba chaty jako její část ze stavebně technického hlediska nebyla samostatnou věcí, a nemohla být příslušenstvím chaty. Stala se naopak součástí chaty po dalším „zpracování“ chaty. Soud se domnívá s ohledem na poměr hmoty hlavní stavby vůči hmotě přístavby, že větší hodnotu tvořila původní chata, proto vlastníkem rozšířené chaty byl nadále její původní vlastník, kterým nebyli [jméno FO], nýbrž [jméno FO]. K obdobné situaci došlo po pozdější rekonstrukci chaty.

69. Vybudováním přístavby však v každém případě nedošlo ke zpracování pozemku, neboť stavba byla z právního hlediska věcí od pozemku oddělenou. Vlastnictví pozemku pod přístavbou tedy nebylo vybudováním přístavby dotčeno. Vlastníky pozemku, který je nyní pracovně označován parc. č. st. [Anonymizováno] byli [jméno FO], kteří pozemek ve stejné době převedli [jméno FO] a [jméno FO].

70. Vlastníkem se nestali [jméno FO] ani žalobkyně, proto soud zamítl též žalobu, pokud se žádalo určení vlastnictví pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]. Nezbytná cesta 71. Dle § 1029 odst. 1 o. z. 2012 vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

72. Žalobkyně své vlastnictví chaty dovozuje z výstavby chaty manžely [jméno FO] a převodu do jejího vlastnictví v roce 1990. V řízení bylo pozitivně zjištěno, že žalobkyně se vlastnicí tímto právním jednáním nestala. Soud pak neměl důvod vyzvat žalobkyni k dalšímu tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř.

73. Jelikož je nezbytná cesta institutem, kterým lze zjednat přístup vlastníku nemovité věci, nemohl soud vyhovět žalobkyni, která vlastnicí není, a její žalobu i v poslední části zamítl.

74. Soud si je vědom toho, že nynější rozhodnutí spočívá na odlišném posouzení předběžných otázek, než rozhodnutí mezi stejnými účastnicemi v řízení sp. zn. 8 C 1135/95 a rozhodnutí o sousední chatě [jméno FO] v řízení sp. zn. 20 C 51/2015. Tato odlišnost není způsobena svévolným hodnocením důkazů soudem, nýbrž odlišnou aktivitou žalované, díky níž mohly být provedeny další důkazy, které se v ostatních řízeních neobjevily (resp. neobjevily včas), zejména o dobré víře [jméno FO]. Ve srovnání s věcí žalobců [jméno FO] je třeba zmínit též odlišnost ve skutkovém základu, kdy předchůdci [jméno FO] stavěli pouze částečně na pozemku [jméno FO] a jejich subjektivní vztah k užití cizího pozemku mohl být rozdílný.

75. Výrok nynějšího rozsudku však přesto není v protikladu k výroku rozsudku sp. zn. 8 C 1135/95. Výroky spolu naopak tvoří logický celek, neboť v případě, že nynější rozhodnutí pokládá za vlastníky pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] i chaty č. e. [Anonymizováno] nástupce manželů [jméno FO], musela být zamítnuta i žaloba na odstranění stavby proti [Jméno žalobkyně] ml., která vlastnicí není.

76. Vzhledem k tomu, jak věc soud posoudil, bylo by nadbytečné zabývat se námitkou vydržení, kterou uplatnila žalovaná. K vydržení v obdobné věci žalobců [jméno FO] však zaujal stanovisko již Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 10. 2017, č. j. 22 Cdo 3894/2017 – 169, na str. 7.

77. Žalované, která měla v řízení plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalované vznikly náklady na odměnu za 3 úkony právní služby vykonané advokátem, kterým byla žalovaná dříve zastoupena, ve výši celkem 9 300 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k věci a účast na jednání s mediátorem), náklady na náhradu hotových výdajů na tyto 3 úkony ve výši celkem 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, DPH 2 142 Kč a na odměnu mediátora ve výši 400 Kč. Náhrada, kterou je povinna zaplatit žalobkyně činí 12 742 Kč. Náhrada nebyla přiznána za podání z 6. 3. 2018, neboť nešlo o vyjádření k věci, nýbrž pouze o informativní podání bez významu pro věc.

Poučení