22 C 95/2022-100

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o 38 992,30 Kč, o 8 798,40 Kč a zadostiučinění ve výši 250 000 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se co do 38 992,30 Kč a co do 15 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8 798,40 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 220 000 Kč se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 46 630 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se domáhal po žalované v souvislosti s trestním stíháním u Okresního soudu ve [obec] vedeného pod sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého byl zproštěn obžaloby, následujících nároků: a) nákladů obhajoby ve výši 38 992,30 Kč, b) ušlého zisku ve výši 8 798,40 Kč za dny strávené při úkonech trestního řízení ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) s přihlédnutím k daňovým přiznáním žalobce za roky [rok] a [rok] a nálezu Ústavního soudu [ústavní nález]. c) náhradu nemajetkové újmy za nezákonnost trestního stíhání ve výši 250 000 Kč se zdůrazněním, že trestní stíhání bylo nedůvodné, žalobci hrozil trest odnětí svobody jeden rok až 5 let, případné odsouzení by znamenalo konec živnostenského podnikání žalobce a žalobci byla devastována pověst mezi obchodníky s dřevní hmotou, když obvinění se této činnosti týkalo a byli vyslýchání členové této komunity. Obvinění žalobce se stalo věcí obecně známou, na čemž si dali záležet svědci, kteří měli na věci zájem. Ve spolupráci s žalobcem nepokračovala svědkyně [příjmení]. Žalobci se propadl zisk, což pokračuje v současnosti. Obchodníci žalobci neřekli, co bylo důvodem neuzavření konkrétních zakázek, ztrátu kreditu a kontaktů však žádá žalobce zohlednit v rámci nemajetkové újmy.

2. Žalovaná uznala dluh 38 992,30 Kč na náhradě škody v podobě nákladů obhajoby a konstatovala porušení práva žalobce na stíhání jinak, než z důvod a způsobem, který garantuje zákon, vyslovila omluvu a přiznala žalobci i finanční satisfakci za 15 000 Kč za narušení pracovního života, pověsti a dobrého jména. Žalovaná neuznala ušlý zisk z podnikání žalobce ve výši 8 798,40 Kč za účast na úkonech, neboť žalobce se úkonů účastnil v daný den jen pár hodin a neměla za jisté, že byl ztracen ušlý zisk za celý den. Samotná ztráta času nezakládá nárok na náhradu ušlého zisku, který nesmí být jen hypotetický.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět pro plnění žalované při jednání dne [datum], proto soud podle § 96 odst. 2, 3 řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Sporné a nesporné skutečnosti 4. Nesporným účastníci při jednání dne [datum] učinili uplatnění žalovaných nároků dne [datum] u žalované. Nebylo sporu o tom, že řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Dne [datum] byla Okresním státním zastupitelstvím ve [obec] podána obžaloba Okresnímu soudu ve [obec]. Dne [datum] byl Okresním soudem ve [obec] vydán rozsudek o zproštění obžaloby dle § 226 b) trestního řádu. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne [datum]. Nepochybné mezi stranami bylo i to, že žalovaná uhradila žalobci 38 992,30 Kč na nákladech obhajoby a 15 000 Kč nemajetkové dle stanoviska dne [datum].

5. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zda byl žalobce vyloučen z dosahování zisků celé dny [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], zda je nárokovaná výše ušlého zisku správná, z čeho by tedy žalobce zisku dosahoval, a zda se tedy jednalo pouze o hypotetickou možnost dosažení zisku. Dále bylo mezi účastníky sporné, že byla žalobci narušena pověst mezi obchodníky s dřevní hmotou, že to vedlo k devastaci podnikání žalobce, a ztrátě zisků, že pro trestní stíhání ve spolupráci s žalobcem nepokračovala svědkyně [příjmení], a že u žalobce došlo ke ztrátě kreditu a kontaktů při podnikání. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení 6. Soud má ve stručnosti za prokázané, že trestní stíhání žalobce trvalo 11 měsíců pro zpronevěru, za kterou žalobci hrozil trest odnětí svobody od jednoho roku do 5 let. Trestní stíhání bylo procesně důvodné. Soud shledal, že nezákonným trestním stíháním byl narušen život žalobce, který se obával o své živnostenské podnikání, a obviněním došlo k mírnému poškození jeho podnikatelské pověsti, když se obvinění přímo týkalo podnikání žalobce. Žalobce též prožíval mírný diskomfort, že nemá k dispozici zbraň na svou obranu.

7. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] doručeno dne [datum]. Žalobce byl bezúhonný. Trestní oznámení na žalobce podala svědkyně [příjmení], která byla rozčarovaná z toho, že žalobci, který byl ve špatné finanční situaci, chtěla vypomoci s podnikáním, svěřila mu dřevo na opravu chatek, ty však po návštěvě pily nenalezla. Jednáním žalobce se cítila poškozena, což stvrdila i ve svých výpovědích. Svědkyně žalobci půjčila 2,3 milionu Kč, které jí měl postupně splácet právě prací s dřevem. [příjmení] 2,3 milionu Kč byla z notářské úschovy vyplácena na dluhy a exekuce žalobce. Svědkyně nenalezla na pile dřevo, které svěřila žalobci. Při hledání dřeva svědkyně žalobce z místa, kde mělo být složeno, odešel, poté co ji další muži na pile odbyli, zavolala policii. Je tedy evidentní, že pověst žalobce byla u svědkyně poškozena již samotným incidentem, kdy svědkyně své dřevo na pile nenalezla a žalobce ji na pile nechal samotnou a nevyvinul snahu k nápravě situace. Dále soud ze spisu zjistil, že dne [datum] byl proveden výslech žalobce jako obviněného ve [obec], výslech nařízen na 9:00 hod., započat v 9:31 a ukončen v 10:06 hod. Žalobce uvedl, že v rámci podnikání cestuje po různých místech. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení ve [obec] nařízené na 8:30 hod., skončeno 12:48 hod. Dne [datum] proběhlo ve [obec] hlavní líčení nařízené na 8:30 hod., skočeno v 11:33 hod. Dne [datum] proběhlo ve [obec] hlavní líčení nařízené na 8:45 hod., skončeno 11:34 hod. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení nařízené 12:30 hod., skončeno 14:15 hod. Ve věci vystupoval svědek [příjmení] i [příjmení]. Svědek [příjmení] potvrdil, že v roce [rok] obchodoval s žalobcem, kterému zavezl prostřednictvím svědka [příjmení] na pilu, kde bylo složeno. Svědek [příjmení] vypověděl, že si žalobce objednal přepravu dřeva, což provedl a úhrada byla provedena formou zápočtu. Žalobce byl zproštěn trestním soudem po provedeném dokazování se závěrem, že je kuriózní, že žalobce nevyvinul žádnou aktivitu ke zjištění, co se s dřevem svědkyně [příjmení] stalo, důvěryhodně nepůsobily ani jeho dluhy, o kterých neřekl své dobrodince svědkyni [příjmení], a které přeprodal dřevo dráže, na druhou stranu věrohodně ani nepůsobilo líčení svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] pro jejich vzájemné rozpory ve výpovědích, z nichž někteří měli předchozí trestní zkušenost. Postaveno na jisto bylo zmizení dřeva svěřenému žalobci, avšak po provedeném dokazování v rámci trestního stíhání se nepodařilo prokázat ani jednu z protichůdných verzí, ve které by buď žalobce dřevo zpronevěřil, nebo neměl s jeho zmizením nic společného, a proto byl v souladu se zásadou v nejistotě ve prospěch obžalovaného zproštěn obžaloby. Z výše uvedené sumarizace je zřejmé, že trestní stíhání bylo vůči žalobci vedeno procesně důvodně, když bylo zapotřebí dalšího dokazování, aby se vyšetřilo, jaký byl jeho podíl na zmizení dřeva, které mu svědkyně [příjmení] svěřila.

8. Z daňového přiznání žalobce za rok [rok] soud zjistil, že žalobce v roce [rok] dosáhl příjmů 10 318 830 Kč s výdaji 9 562 712 Kč a dosáhl zisku 756 118 Kč, což v přepočtu na 251 pracovních dnů v roce [rok] činí výdělek 3 012,40 Kč na den.

9. Z transakční historie o vyplacení částky 53 992,30 Kč, dne [datum], soud zjistil, že téhož dne žalovaná žalobci tuto částku uhradila.

10. Z potvrzení o poradě soud zjistil, že dne [datum] se žalobce radil s obhájcem v souvislosti s nezákonným trestním stíháním od 15:00 hod do 16:30 hod.

11. Z osvědčení o DPH soud zjistil, že zástupce žalobce je plátcem této daně.

12. Proti žalobci bylo zahájeno správní řízení o zajištění zbrojního průkazu z důvodu předmětného nezákonného trestního stíhání (viz oznámení o zahájení správního řízení ze dne [datum]), s čímž žalobce vyslovil nesouhlas (vyjádření žalobce ze dne [datum]). Dne [datum] byl žalobci zbrojní průkaz zajištěn, žalobce byl rovněž upozorněn na povinnost odevzdat revolver a pušku (viz rozhodnutí o zajištění ze dne [datum]), proti čemuž se žalobce odvolal (viz odvolání ze dne [datum]). Řízení bylo zastaveno dne [datum], neboť žalobce byl zproštěn obžaloby (viz usnesení o zastavení správního řízení [datum]).

13. Soud neučinil žádných zjištění z těch důkazů, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků u žalované (předběžné uplatnění, akceptační dopis žalované ze dne [datum], stanovisko ze dne [datum]).

14. Soud neučinil žádných zjištění z rozsudku č. j. [číslo jednací], které by byly duplicitní k provedenému dokazování trestním spisem.

15. Soud neučinil žádné zjištění z těch důkazů, které se vztahovaly k uhrazenému nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby (vyúčtování odměny ze dne [datum], faktura č. [rok] [číslo], oznámení o úhradě, osvědčení o registraci vozidla).

16. Soud neučinil žádných zjištění z daňového přiznání žalobce za rok [rok] a [rok], neboť tyto nejsou pro rozhodnutí podstatné, když pro účely určení výše ušlého zisku je dle ustálené judikatury rozhodující výše zisku před vydáním nezákonného rozhodnutí, když pozdější výši ušlého zisku již nutně ovlivňuje příčina škody v podobě nezákonného rozhodnutí.

17. Po provedení všech navržených důkazů soud žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil, že nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, že kvůli trestnímu stíhání byla devastována pověst žalobce mezi obchodníky s dřevní hmotou, a ztratil v oboru kontakty. Trestní stíhání se stalo v této komunitě věcí obecně známou, že právě v důsledku nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání s žalobcem nepokračovala ve spolupráce svědkyně [příjmení], že právě v důsledku trestního stíhání bylo devastováno podnikání žalobce, a žalobce se propadl do ztráty, a že žalobce při zajištění zbrojního průkazu trnul v obavách na obchodních cestách. Soud zdůraznil, že existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat, jako porušení konkrétního práva žalobce, vznik nemajetkové újmy a příčinnou souvislost je nutné prokazovat. Současně byl žalobce upozorněn na následky nesplnění výzvy, jímž se vystavil neúspěchu ve sporu. Žalobce navrhl svůj účastnický výslech a svědky [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení].

18. Soud z výpovědi žalobce zjistil, že dlouhodobě se živí ve dřevovýrobě. Svědci [příjmení] a [příjmení] se s ním již nebaví. Po žalobci je v oboru vyžadována platba předem nebo při doručení. Žalobci byla zajištěn revolver z důvodu trestního stíhání. Revolver měl pro svou obranu, když vozil hotovost. Svědek [příjmení] mu prodával dřevo, což v době trestního stíhání přestalo. Svědek [příjmení] dřevo vozil. Obchodovali spolu vesměs na základě kamarádství. [příjmení] o spolupráci v současné době nežádal, ani neví, jestli stále v přepravě podniká. Lidí, co obchodují se dřevem je poměrně dost, ale znají se. Žalobce v rámci běžného dne domlouvá zakázky, obvolává kontakty a cestuje, při výsleších si nemohl naplánovat žádnou práci, když nedokázal odhadnout, kdy bude konec úkonu. Pokud nedomlouvá zakázky, připravuje si faktury. Přichystat obchod se musí naplánovat. Žalobce hodně cestuje po České republice i na Slovensku. Žalobce má dlouhodobě zbrojní průkaz a revolver, který mu byl v souvislosti s trestním stíhání zajištěn. V oboru žalobce se pohybují [příjmení] [jméno] a [příjmení], kteří v rámci trestního stíhání prosazovali jinou verzi událostí, než žalobce, který má podezření, že spolupracovník [příjmení] pan [příjmení], o něm šířil, že je trestně stíhán. Z výpovědi žalobce se dá vycházet jen částečně. Žalobce ve shodě s žalobními tvrzeními je přesvědčen, že za obchodními nesnázi může právě a jen trestní stíhání. Z trestního spisu se však podává, že žalobce měl dluhy a exekuce v řádu milionů korun českých ještě před zahájením trestního stíhání a že je smutnou skutečností, že dřevo, které mu bylo svěřeno, na pile jeho majitelka nenalezla. To samo o sobě může být důvodem, proč je po žalobci vyžadována platba předem či doručení, a proč může být pověst podnikání žalobce poškozena. Jedná se přitom o skutečnosti nezávislé na zahájení trestního stíhání. Sám žalobce objektivně připustil, že svědka [příjmení] v současné době ani o spolupráci nežádal. Pokud osoby v postavení svědků [příjmení] [jméno], [příjmení] podnikají ve stejném oboru jako žalobce, a jak konstatoval i trestní soud, mají odlišný náhled na to, co se stalo se svěřeným dřevem, mohlo dojít k poškození žalobce nejen v důsledku informace o trestním stíhání, ale i na základě informací od těch osob. Toto jako možnost připustil i žalobce při výslechu, kdy poukázal na [příjmení] jako spolupracovníka [příjmení]. Žalovaná však nenese odpovědnost za šíření informací konkurencí žalobce. Výpověď žalobce působila lehce nervózním dojmem a byla chudší na detaily. Soud proto vycházel z výpovědi žalobce při zjištění skutkového děje jen částečně.

19. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zná žalobce obchodně, nezaznamenal, že by byl žalobce trestně stíhán. Vzájemná obchodní spolupráce ohledně obchodů se dřevem trvala bez problémů zhruba od roku [rok] a ustala minimálně tři roky zpětně. Sházeli se v kavárnách, na pivo spolu nechodili. Svědek poté, co byl předvolán k svědecké výpovědi k trestnímu soudu, ztratil o spolupráci se žalobcem zájem, nestál o další problémy. Ví, že se soud zajímal o dřevo, které bylo dovezeno a ztratilo se. V obchodě se dřevem se spousta lidí zná, ale neznají se všichni. Svědek povídačkám a pomluvám nepřikládá váhu, nevybavil si, ani že by se tak mělo dít směrem k žalobci. Nezná osoby [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]. Pod laickou rozlišovací schopnost svědka bylo odlišení, že soud, u kterého svědčil, se týkal trestního stíhání žalobce. Skutečnost, že byl žalobce obviněn ze spáchání trestního činu, postoj svědka k žalobci neovlivnilo. Svědek nevěděl, že byl žalobce stíhán. Negativně svědek vnímal již pouze to, že v rámci obchodní spolupráce se žalobcem došlo k nějakému problému, který musel svědek vysvětlovat soudu (A víte, čeho se ten soud týkal?„ Nějaká dodávka dříví. Odvezlo se, někde se dovezlo a až dříví se nějak ztratilo nebo já nevím no, něco takovýho. [příjmení] jsme jenom dokladovali, jestli se u nás naložilo jo, bylo zaplacený prostě a tím to pro mě haslo. Takže jenom tady kvůli tomu.“). Nelze tedy uzavřít, že by pověst žalobce byla poškozena nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání, když jde o svobodné rozhodnutí svědka dále v obchodech s žalobcem nepokračovat, poté, co vyhodnotil podnikání žalobce jako problémové, neboť dřevo, které žalobci prodal, zmizelo. Zmizení dřeva samo osobě mohlo vést k poškození pověsti žalobce. Z výpovědi svědka se dá v zásadě vycházet při zjištění skutkového děje. Postoj svědka směrem k žalobci byl lhostejný, svědek odpovídal rychle a bez přetvářky, soud nezaznamenal, že by měl svědek snahu si vymýšlet či pravdu zkreslovat. Žalobní tvrzení tato výpověď neprokazuje.

20. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že spolu v menší míře krátce v minulosti obchodovali (asi třikrát). Svědek opakovaně vypovídal ohledně dřeva, které mělo být žalobci odcizeno. I tento svědek nevěděl, že byl žalobce trestně stíhán. Svědek neměl o další spolupráci zájem, neboť tuto vyhodnotil jako problémovou, když se dozvěděl, že žalobci měli odcizit dovezené dřevo a měl k tomu vypovídat. Nevěděl, zda se jednalo o trestní či civilní soud. Nezaznamenal o žalobci šíření negativních informací. Někteří se v komunitě s obchodováním se dřívím znají. Svědek nezaznamenal, že by žalobce pomlouvali. Výpověď je ve shodě s předchozí výpovědí svědka [příjmení]. Z výpovědi lze vycházet jen částečně, neboť svědek odpovídal vyslechnutých nejvíce kuse. Jinak měl vystupování přirozené. Svědek v průběhu výpovědi odmítl, že by přikládal váhu pomluvám, dotaz na pomluvy evidentně svědek považoval za nevhodný, současně však vyloučil, že by něco takového zaslechl o žalobci. Odpovědi svědka byly jasné. Ve shodě s výše uvedeným lze shledat, že zmizení dřeva samo osobě mohlo vést k poškození pověsti žalobce. Ani tato výpověď neprokazuje žalobní tvrzení.

21. Skutečnost, že svědci jako laici si nejsou jistý postavením žalobce u soudu, či rozlišením mezi trestním a civilním řízení, není zcela ojedinělá, a nelze z toho dovozovat snahu svědků podstatné věci zamlčet. Časovou souvislost (rozvázání spolupráce a trestní stíhání) nelze zaměňovat se souvislostí příčinnou, kterou svědci nepotvrdili.

22. Po provedeném dokazování lze shrnout, že míra narušení pověsti je dána zejména tím, že žalobce byl obviněn z trestného činu související s jeho podnikáním. Žalobce po poučení soudem však neprokázal, že by šlo o zásahy vážné intenzity. Žalobce neprokázal, že by jeho pověst a podnikání trestním stíháním devastováno. Nebylo prokázáno, že by ztratil kontakty, spolupráci a zisky pro nezákonné trestní stíhání, nebo výrazně negativně prožíval zajištění zbrojního průkazu. Závěr o skutkovém stavu 23. Soud uzavírá, že újmu žalobce lze charakterizovat jako běžné následky nezákonného trestního stíhání. Usnesením o zahájení trestního stíhání byl narušen osobní život žalobce, který se obával o sebe i své podnikání. Trestní stíhání trvalo relativně krátce 11 měsíců s hrozícím trestem 5 let odnětí svobody. Trestní stíhání bylo procesně důvodné, když bylo zapotřebí vyšetřit, jaký byla role žalobce ohledně zmizení dřeva, které mu svědkyně [příjmení] svěřila. S ohledem na bezúhonnost žalobce nepodmíněný trest žalobci reálně nehrozil. Trestní stíhání bylo procesně důvodné. Obviněním byla narušena pověst žalobce, neboť obvinění přímo souviselo s podnikáním žalobce. Žalobci bylo nepříjemné, že nemá zajištěnou osobní zbraň, kterou užíval pro svou obranu. Pověst žalobce však mohla být poškozena i samotnou skutečností, že jemu svěřené dřevo z pily zmizelo. Žalobce měl před zahájením trestního stíhání vysoké dluhy a exekuce. Žalobce prokázal, že jej trestní stíhání negativně ovlivnilo, ale již neprokázal, že by šlo o zásahy vysoké intenzity, neprokázal, že by byly jeho pověst a podnikání trestním stíháním devastovány. Nebylo prokázáno, že by ztratil kontakty, spolupráci a zisky pro nezákonné trestní stíhání, nebo výrazně negativně prožíval zajištění zbrojního průkazu. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v předcházející části rozsudku. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť je žalobce po poučení soudem dostatečně neprokazoval, případně jsou tyto skutečnosti v rozporu s výše uvedeným. Právní hodnocení 24. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

25. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle § 30 náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

29. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti ([spisová značka]).

31. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka ([spisová značka]).

32. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. [spisová značka]).

33. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě ([spisová značka]). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (srov. [název soudu] č. j. [číslo jednací]).

34. Pokud jde o zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk, § 31a odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, čímž vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

35. V případě náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem prokazoval existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Žalobce byl o tomto po provedeném dokazování o tom poučen dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobce nabídl další důkazy svého výslechu, a výslechu dvou svědků, avšak vznik a rozsah újmy prokázal jen částečně.

36. Soud rozhodl při vědomí, že každé nezákonné trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem, tak jako tomu bylo v případě žalobce, jehož usnesení o zahájení trestního stíhání bylo jako vadné zrušeno.

37. Soud posoudil shora zjištěné skutečnosti v souladu s právní úpravou a citovanou judikaturou a shledal poskytnuté morální zadostiučinění nedostatečné, když zásahy trestního stíhání do života nejsou ještě vyváženy dostatečně. V tomto směru soud upozorňuje, že trestní stíhání sice trvalo relativně krátkou dobu, avšak týkalo se podnikání žalobce, do kterého zasahovalo, minimálně tím, že se žalobce věnoval obhajobě místo podnikání, na které se i jistě hůře soustředil. Žalobce se důvodně obával, že by odsouzení znamenalo konec jeho živnostenského podnikání. Bezúhonný žalobce byl v intenzivním stresu, díky kterému trpěl. Na druhou stranu trestní stíhání bylo vedeno procesně důvodně, když bylo zapotřebí vyšetřit, jaká byla role žalobce na zmizení dřeva, které mu bylo svěřeno. Bezúhonnému žalobci rovněž reálně nehrotil trest odnětí svobody bez podmíněného odkladu na zkušební dobu. V řízení nebylo prokázáno, že by právě v důsledku trestního stíhání byla pověst a podnikání žalobce devastováno. Dluhy a exekuce měl žalobce již před trestním stíháním. Ve srovnání s případy, které měl soud k dispozici, se výše poskytnutého zadostiučinění nezdála soudu přiměřená.

38. Žalobce upozornil na následující případy ke srovnání ([název soudu] pod č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací] a [název soudu] pod č. j. [číslo jednací]).

39. V případu [název soudu] č. j. [číslo jednací] byla poškozená odškodněna 137 666 Kč za nezákonné trestní stíhání trvající zhruba 20 měsíců pro přečin poškozování věřitele s hrozící trestní sazbou. Trestní stíhání mělo velký dopad na rodinné vztahy, psychické zdraví poškozené, chod domácnosti i výchovu dětí, nepříznivě bylo ovlivněno i povolání poškozené, neboť k povolání letušky potřebovala prověrku NBÚ, a vnímání poškozené v místě jejího bydliště. Byl blokován majetek poškozené, což zmařilo záměr prodat byt. Obvinění bylo dle závěru trestních soudů naprosto vykonstruované. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění z majetkové trestné činnosti a důvodnými obavami o ztrátu zaměstnání, u žalobce se ještě přidávají obavy ze zajištění zbraně. Případ žalobce je v ostatních ohledem méně závažný, neboť prokázané dopady do života žalobce byly méně závažné, nejednalo se o vykonstruované obvinění, trestní stíhání trvalo kratší dobu. S ohledem na to, že se srovnávaný případ shoduje pouze povahou a obavy o zaměstnání, soud má za to, že zadostiučinění žalobce by mělo být čtyřikrát až pětkrát nižší, čemuž částka 30 000 Kč vyhovuje.

40. V případu [název soudu] č. j. [číslo jednací] byl poškozený odškodněn 400 000 Kč za nezákonné trestní stíhání trvající zhruba tři roky pro pomoc k podvodu s trestní sazbou dva až 8 let. Byly shledány zejména profesní dopady, kdy jako lékař byl nucen přeměnit své podnikání, přišel o řadu pacientů, rozvázaly s ním spolupráci některé odborné organizace, nemohl se podílet na vzdělání začínajících lékařů, trpěl velkým stresem a zasažena byla pověst i v bydlišti poškozeného. Poškozený čelil vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění. Případ žalobce je jinak obecně méně závažný, než případ poškozeného. Žalobce byl stíhán třikrát kratší dobu pro méně závažný trestný čin, nečelil ani nepravomocnému odsuzujícímu rozsudku, pověst žalobce byla obviněním pouze narušena, ale nebylo prokázáno, že by byl nucen své podnikání přeměňovat, nemohl se podílet na akademickém životu jako poškozený, nebylo prokázáno výraznější zasažení pověsti. S ohledem na absentující srovnatelné dopady soud shledal, že ve srovnání s tímto případem je třeba žalobci poskytnout pouze symbolické odškodnění, čemuž částka 30 000 Kč vyhovuje.

41. V případu [spisová značka] byl poškozený odškodněn 80 000 Kč za nezákonné trestní stíhání trvající zhruba 10 měsíců pro zpronevěru s trestní sazbou dva až osm let s reálně hrozícím trestem na dolní hranici trestní sazby s ohledem na jeho bezúhonnost. Poškozený trpěl depresemi, nesoustředěností, přecitlivělostí, byl plačtivý a zoufalý, trpěl průjmy a úbytky váhy, několikrát se psychicky zhroutil. Poškozený byl omezen v zaměstnání, kde častěji absentoval a poklesl jeho pracovní výkon. Poškozený se stranil společnosti, rozpadl se mu vztah s přítelkyní, nervově se zhroutila jeho sestra a k vyhrocení vztahů s matkou. Poškozený vnímal trestní stíhání velmi intenzitě s obavami o své zaměstnání, byla narušena jeho pověst. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, délkou trvání negativního zásahu i obavami o zaměstnání. Případ žalobce je méně závažný hrozícím trestem. Zásahy do psychiky žalobce byly mnohem méně výrazné a u žalobce nedošlo k rozpadům blízkých citových vazeb. Soud shledal, že zadostiučinění u žalobce by se mělo pohybovat na dolní polovině zadostiučinění srovnávaného případu, neboť oba případy jsou si podobné, avšak u žalobce nedošlo k tak vážným zásahům jako je narušení blízkých vazeb. Soud proto zvolil zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, když případ žalobce shledal jako méně závažný.

42. V případu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], byl poškozený odškodněn 170 000 Kč za nezákonné trestní stíhání trvající dva a čtvrt roku pro podvod s trestní sazbou dva až 8 let. Poškozený byl bezúhonný. Zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu. U poškozeného došlo k narušení vztahů s manželkou, důvodně se obával o rozpad manželství, zhoršila se mu finanční situace, a psychicky strádal z obav z trestu spojeného s vysokou náhradou škody přes 3 miliony Kč. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění i důvodem zproštění i obavami z trestu. Případ žalobce je méně závažný dobou trvání trestního stíhání, která byl více než dvakrát kratší i trestní sazbou. U žalobce absentují důvodné obavy z rozpadu manželství, v případě odsouzení žalobci hrozilo odsouzení k náhradě škody řádově nižší (419 577 Kč dle zprošťujícího rozsudku). Opětovně v daném případě ve srovnání s žalobcem absentuje u žalobce vážný zásah v podobě narušení intimních vztahů s ohledem na delší dobu trestního stíhání (oproti předchozímu případu) soud zvolil odškodnění v dolní čtvrtině srovnávaného případu, čemuž částka 30 000 Kč vyhovuje.

43. Soudu byly známy následující případy, se kterými srovnal případ žalobce při jednání dne [datum].

44. V případu [název soudu] č. j. [číslo jednací], byl poškozený odškodněn morální satisfakcí pro nezákonné stíhání pro zpronevěru podle § 206 odst. 1,4 trestního zákoníku s trestní sazbou 2 – 8 let po dobu zhruba 1 roku a 2 měsíců, poškozený byl zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu. Trestní stíhání u poškozeného vyvolalo nejistoty a stres, v důsledku trestního stíhání zhubl. Poškozený v důsledku trestního stíhání do práce přestal krátkodobě docházet, posléze pracoval z domova, avšak dělo se tak i před a po trestním stíhání. Pro vedené trestní stíhání proti poškozenému přestali rodiče jeho přítelkyně komunikovat s celou jejich rodinou, a to včetně nezletilých dětí. V okolí poškozeného došlo k negativní reakci spoluobčanů z důvodu trestního stíhání, avšak k rozkolu rodiny poškozeného nedošlo. Poškozený byl dříve pravomocně odsouzen, kdy předchozí peněžitý trest byl zahlazen, a proto nebylo reálné, aby byl ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Věc nebyla medializována. Soudy přihlédly k povaze trestné činnosti, které zpravidla nepůsobí přílišné společenské odsouzení stíhaného a že trestní stíhání trvalo krátkou dobu. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, vyvoláním nejistoty a stresu, narušení pověsti a i relativní krátkostí trestního stíhání. Oba poškození byli zproštěni podle § 226 písm. b) tr. řádu. Případ žalobce je obecně více závažný. Žalobce neměl předchozí zkušenost s trestním stíháním a trestní stíhání souviselo s jeho podnikáním, o které se důvodně obával. Soudu se proto se srovnání s tímto případ nejeví dostatečné konstatování porušení práva a zvolil zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.

45. V případu [název soudu] [číslo jednací] ve věci [spisová značka] byl poškozený byl stíhán pro organizátorství úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1,4 trestního zákoníku v souběhu s přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody jeden rok až pět let po dobu 2 let a 9 měsíců. Proti poškozenému byl vydán trestní příkaz a byly mu zajištěny finanční prostředky ve výši 2 000 liber, který byl k odporu poškozeného zrušen, poškozený byl zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu. Poškozený byl zasažen na cti a důstojnosti, bylo zasaženo do rodinného života. Poškozený se kvůli trestnímu opakovaně dostavovat z [příjmení] [jméno] zpět do České republiky kvůli čemuž opouštěl své dvě nezletilé děti a musel jim zajistit náhradní péči. Poškozený byl též předveden policií. Trestní stíhání nemělo vliv na jeho pracovní život, neutrpěla pověst, ani zdraví. Zaměstnání nemohl poškozený sehnat z důvodu zdravotních problémů. Jednalo se o osobu v minulosti trestanou, byť od posledního potrestání uplynula dlouhá doba. Věc nebyla medializována. Za přiměřené odškodnění byla shledána částka 20 000 Kč. Případy jsou podobné povahou obvinění i trestní sazbou. Poškozenému byla zajištěna hotovost, žalobci byl zajištěn zbrojní průkaz. Případ žalobce je méně závažný dobou trvání trestního stíhání, nebyl zasažen jeho rodinný život. Případ žalobce je obecně více závažný, když převažuje skutečnost, že se jednalo o osobu bezúhonnou, trestní stíhání souviselo s jeho podnikáním a byl zproštěn z příznivějšího důvodu. Žalobci by se tak mělo dostat vyššího zadostiučinění, avšak s ohledem na podobnost obou případů a dvojnásobnou délku trvání negativního zásahu u srovnávaného případu by odškodnění žalobce nemělo být v hrubém nepoměru k odškodnění poškozenému, čemuž vyhovuje právě částka 30 000 Kč.

46. Soud tak shledal za dostatečné zadostiučinění za vytrpěnou nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobci již částku 15 000 Kč, proto zbývá zaplatit 15 000 Kč. Soud považuje takové zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález [název soudu] sp. zn. I. ÚS 4293/18).

47. Soud proto částečně žalobě vyhověl a žalobci přiznal 15 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

48. Soud ve zbývajícím rozsahu žalobu na zadostiučinění zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

49. Pokud jde o ušlý výdělek v době účasti žalobce na úkonech trestního stíhání, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk za užití § 28 OdpŠk.

50. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pak [název soudu] poukázal na judikaturu [název soudu] reprezentovanou jeho nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 922/18, z níž vyplynulo, že při řešení otázky ušlého zisku podnikatele nelze odhlížet od charakteru podnikání jako takového. Na podnikatelskou činnost tak nelze nahlížet pouze v jejím úzkém slova smyslu, kdy dochází k realizaci konkrétní smlouvy či konkrétní zakázky, neboť činnost podnikatele je nepochybně širší a zahrnuje i činnosti, které nesměřují bezprostřednímu dosažení zisku, ale které se následně projeví v podnikatelském výsledku jako takovém. Činnost podnikatele směřující k vydobytí zisku je nepochybně bohatší, než samotná konečná finální realizace té které zakázky. Požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku proto musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného a zohledňovat to, že podstatnou je především ta skutečnost, že v důsledku nezákonného rozhodnutí poškozený nemohl vykonávat svou podnikatelskou činnost.

51. Soud při zjištění, že ve dnech [datum] (výslech žalobce jako obviněného) [datum] (porada s obhájcem), [datum] (hlavní líčení), [datum] (hlavní líčení), [datum] (hlavní líčení) a [datum] (hlavní líčení) se žalobce účastnil úkonů nutných v obraně před nezákonným rozhodnutím, dospěl k závěru, že žalobci ušel zisk právě z důvodu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Nebýt tohoto nezákonného rozhodnutí, žalobce by se v tyto dny věnoval svému podnikání obchodu a dosahoval by zisku. Dne [datum] byl žalobce nucen vynahradit si časový prostor k výslechu za celý den, neboť nemohl předpokládat délku trvání výslechu. Tento den také nemohl vykonat žádné delší cesty. S ohledem na doručení nezákonného rozhodnutí žalobci dne [datum], soud dospěl k závěru, že je zapotřebí vyjít z daňového přiznání za rok 2019, neboť výsledky roku 2020 již byly negativně ovlivněny nezákonným rozhodnutím. Za rok 2019 připadal na jeden den v průměru zisk žalobce ve výši 3 012,40 Kč. Soud se přidržel z úvahy, že u daňových přiznání není důvodu předpokládat, že by si žalobce uměle zvyšoval zisk a tím navyšoval svou daňovou zátěž.

52. Ve všech výše uvedených dnech by tak žalobci ušel zisk právě ve výši 3 012,40 Kč.

53. S ohledem na bagatelní výši požadovaného ušlého zisku soud vyšel z daňových přiznání žalobce a výpovědi žalobce s přihlédnutím k judikatuře citované shora s vědomím, že požadavky kladené na prokázání ušlého zisku proto musí být přiměřené konkrétní činnosti žalobce, který je v daném případě činorodý a má pestrý podnikatelský program zaměřený na získání obchodních příležitostí v oblasti dřevo zpracování zahrnující spoustu cestování. V případě účasti na úkonech trestního stíhání a obhajoby může žalobce jako drobný podnikatel flexibilně upravit své obchodní aktivity, ale neznamená to, že by o žádný zisk nepřišel, neboť tento čas v rámci pracovního dne mohl sloužit k rozmnožení jeho zisku, k čemuž vlivem nezákonného rozhodnutí nedošlo. Není správná úvaha žalované, že žalobci stačilo vynahradit si pouze polovinu dne, neboť pomíjí nutnost za obchodními příležitostmi žalobce cestovat. I tato námitka žalované však neobstojí s ohledem na výši žalobního žádání, když kromě dne [datum], žalobce žádá ušlý zisk za den jen ve výši 1 157,20 Kč, tedy méně než v poloviční výši.

54. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do ušlého zisku z důvodu nezákonného trestního stíhání vyhověl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. Náklady řízení 55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl úspěšný. Vzhledem k tomu, že plnění ohledně zadostiučinění záviselo na úvaze soudu, žalobce uspěl s nárokem ušlého zisku. Náklady obhajoby vzal žalobce zpět pro chování žalované. Žalobce má proto nárok na plnou náhradu nákladů řízení.

56. Žalobce uhradil 6 000 Kč soudního poplatku a vynaložil náklady na právní zastoupení. Nároky nemajetkové újmy se započítávají i na úspěch tarifní hodnotou 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (NS sp. zn. [spisová značka]). Tarifní hodnota sporu proto činila 97 791 Kč (50 000 + 8 798,40 + 38 992,30). Advokát učinil následující úkony právní služby: převzetí zastoupení, podání žaloby, dvě účasti na jednání soudu, to vše s odměnou po 5 020 Kč za úkon. Advokát má právo na náhradu režijních nákladů 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát promeškal na cestě k soudu 2 x 16 půl hodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT. Advokát je plátcem DPH. Advokát má právo na cestovné ve výši 5 408 Kč za cestu dne [datum] na trase ze svého sídla ([obec]) do [obec] a zpět k jednání při celkové délce trasy 700 km (360 x2) vozem RZ 4 SD [číslo] s kombinovanou spotřebou 6,8 litru benzinu na 100 km s cenou benzinu 44,50 Kč za litr a náhradou za používání vozidla 4,7 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. Cestovné se o DPH nezvyšuje, neboť je započítáno v ceně ve vyhlášky. Advokát má právo na cestovné ve výši 5 601 Kč za cestu dne [datum] na trase ze svého sídla ([obec]) do [obec] a zpět k jednání při celkové délce trasy 700 km (360 x2) vozem RZ 4 SD [číslo] s kombinovanou spotřebou 6,8 litru benzinu na 100 km s cenou benzinu 41,20 Kč za litr a náhradou za používání vozidla 5,2 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. Náklady žalobce činí 46 630 Kč dle následujícího výpočtu (6 000 + 5 408 + 5 601 + 1,21 x (4 x 5 020 +4 x 300 + 2 x 16 x 100)), jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

57. Závěrem soud uvádí, že v daném případě není odvolání přípustné do výroku III. rozsudku, neboť rozhodoval o bagatelním nároku pod 10 000 Kč (§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.). Dne [datum] došlo k novelizaci ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. Cílem této změny bylo sjednocení úpravy odvolání a dovolání, tedy ustanovení § 202 o. s. ř. s ustanovením § 238 o. s. ř., které upravuje podmínky pro dovolání (viz důvodová zpráva k zákonu č. 296/2017 Sb.). Přípustnost odvolání se zkoumá ve vztahu ke každému z uplatněných nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje částku 10 000 Kč, stejně jako je tomu u dovolání (viz např. [spisová značka]).