22 C 96/2019-187

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 137 035 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 008 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 136 027 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 136 027 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 101 102 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresního soudu v Hodoníně částku, jejíž přesná výše bude specifikována v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 137 035 Kč s příslušenstvím. Zažalovaná částka má představovat bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, neboť žalovaná od [datum] do [datum] bez právního důvodu a jakékoli kompenzace užívá ke své podnikatelské činnosti nemovitosti v jeho vlastnictví; jedná se konkrétně o pozemky parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra] a parc. [číslo] jiná plocha o výměře [výměra] (dále též jen„ pozemky tvořící břeh rybníka“) a pozemky parc. [číslo] vodní plocha o výměře [výměra], parc. [číslo] vodní plocha o výměře [výměra] a parc. [číslo] vodní plocha o výměře [výměra] (dále též jen„ pozemky tvořící dno rybníka“), všechny v k. ú. [obec] a všechny zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce] – [stát. instituce] (pozn.: je-li dále v textu uveden pozemek pouze s parcelním číslem bez uvedení katastrálního území, jedná se o [katastrální uzemí]). Žalobce se s odvoláním na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 622/07, domáhá peněžité náhrady ve výši odpovídající obvyklému nájemnému, které podle znaleckého posudku [číslo] vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] činí 19,11 Kč za 1 m2 ročně. K dobrovolnému vydání bezdůvodného obohacení vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 20. 9. 2018 ve lhůtě do 14. 10. 2018, avšak žalovaná nárok neuznala. Žalobce nyní požaduje po žalované též zákonné úroky z prodlení od 15. 10. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že uplatněný nárok ani částečně neuznává. Především uvedla, že je třeba rozlišovat režim pozemků tvořících dno rybníka na straně jedné, a režim pozemků tvořících břeh rybníka na straně druhé. Co se týče pozemků tvořících dno rybníka, [příjmení] rybník je vodním dílem vybudovaným před 1. 1. 2002, a proto je žalobce povinen na předmětných pozemcích strpět nejen toto vodní dílo, ale i jeho užívání žalovanou. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1911/16, předestřel v rámci své procesní obrany právní názor, že ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) (dále jen„ vodní zákon“), založilo věcné břemeno ve prospěch žalované k tíži žalobce, což představuje onen právní titul, pro jehož existenci není již třeba uzavírat žádnou další dohodu (respektive to ani není právně možné). Ve vztahu k pozemkům tvořících dno rybníka vznesla žalovaná rovněž námitku promlčení, a to na podkladě ustanovení § 50 až § 59a vodního zákona a dále přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva; podle nich se může vlastník pozemku domáhat vydání jednorázové částky (náhrady z věcného břemene) u soudu v promlčecí dvouleté lhůtě. Posledním dnem, kdy mohlo být toto právo uplatněno, je však datum 31. 12. 2018, zatímco žaloba byla podána teprve 1. 3. 2019. Co se týče pozemků tvořících břeh rybníka, jakkoli žalovaná v průběhu řízení připustila, že pozemky tvořící břeh rybníka v plném rozsahu užívá, a je tedy připravena uhradit žalobci obvyklé nájemné za zažalované období, nesouhlasila s oceněním obvyklého nájemného podle znaleckého posudku [číslo] vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení]; domáhala se proto nového odborného posouzení výše obvyklého nájemného.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra]), parc. [číslo] (jiná plocha o výměře [výměra]), parc. [číslo] (vodní plocha o výměře [výměra]), parc. [číslo] (vodní plocha o výměře [výměra]) a parc. [číslo] (vodní plocha o výměře [výměra]), všechny v k. ú. [obec] a všechny zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce] – [stát. instituce]; tomu koresponduje i výpis z katastru nemovitostí. Není rovněž sporu o tom, že pozemky parc. [číslo] tvoří dno [příjmení] rybníka a pozemky parc. [číslo] jeho břeh. V průběhu řízení učinila strana žalovaná nesporné i to, že užívá pozemky parc. [číslo] v celé jejich výměře. V průběhu řízení pak podle shodného tvrzení účastníků došlo k uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě žalovaná nabude vlastnické právo ke všem sporným pozemkům.

4. Mezi účastníky bylo nicméně sporu o tom, zda [příjmení] rybník představuje vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002, spadající pod režim ustanovení § 59a vodního zákona, tedy, zda se v tomto případě uplatní pravidlo, že vlastník pozemků by vůči uživateli měl právo pouze na jednorázovou náhradu z legálního věcného břemene, pokud by nárok na její úhradu u soudu uplatnil do 31. 12. 2018. Stran pozemků, které tvoří břeh rybníka, byla předmětem sporu výše obvyklého nájemného za jeho užívání.

5. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav.

6. Podle výpisu z obchodního rejstříku vznikla žalovaná ke dni [datum] a jejím předmětem činnosti je chov ryb a vodní drůbeže a další zemědělská činnost.

7. Dne [datum] vydal Okresní úřad [obec] – referát životního prostředí rozhodnutí č. j. ŽP [číslo], kterým na podkladě žádosti Státního rybářství, státního podniku [obec], schválilo manipulační řád pro rybniční soustavu [obec] – [obec] vpravo (tedy rybníků [anonymizováno], [ulice], [anonymizována dvě slova], [příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno]), kdy žádost byla doložena návrhem manipulačního řádu zpracovaného odbornou organizací [anonymizováno] [obec] v prosinci roku 1991 pod [číslo]. Dne [datum] schválilo Státní rybářství, státní podnik [obec], manipulační řády pro rybník [anonymizováno], stavidla [obec] a [obec] (z předložených rozhodnutí je přitom zřejmé, že tyto rybníky společně tvoří rybniční soustavu). [stát. instituce] – odbor územního plánování a stavebního řízení následně dne [datum] pod č. j. ÚP [číslo], povolil užívání areálu farmy [obec] [obec].

8. Dne [datum] uzavřel Pozemkový fond České republiky a žalovaná smlouvu o prodeji podniku [číslo] kterou prvně jmenovaný na žalovanou převedl majetek, který je vyjmenován v „ Soupisu nemovitých věcí“ tvořících přílohu [číslo] této smlouvy. V této příloze [číslo] se mj. zmiňuje„ odvodová stoka rybníka [příjmení] (…)“,„ rybník [příjmení] [anonymizováno]“ a„ rybník [příjmení]“, s tehdy platnými parcelními čísly. Touto smlouvou přešlo na žalovanou nejen výše uvedené vlastnické právo, ale rovněž práva a povinnosti vyplývající z předmětu činnosti v oblastech obchodních, občanskoprávních, správních a pracovněprávních.

9. Rozhodnutím [stát. instituce] – odboru životního prostředí ze dne [datum], č. j. ŽP [číslo], bylo vydáno ve prospěch žalované povolení ke vzdouvání povrchových vod na toku [anonymizováno] na jezu [obec] [obec], povolení s nakládáním s vodami, které spočívá v odběru povrchové vody z toku [anonymizováno] na stavidlovém jezu, a povolení k nakládání s vodami v pravostranné soustavě rybníků [obec] spočívající v jejich vzdouvání a akumulaci a k užívání pro chov ryb za účelem podnikání. V tomto rozhodnutí je v přehledu rybníků uveden též [příjmení] [anonymizováno] a [příjmení] [anonymizováno] rybník.

10. Znaleckým posudkem č. zpracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] byla metodikou podle vyhlášky č. 441/2013 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále jen„ vyhláška o oceňování majetku“), zjištěna cena pozemků parc. [číslo] v celkové výši 1 969 150 Kč. Znalec v ústním doplnění znaleckého posudku nicméně potvrdil, že jej vypracoval pro účely daňového přiznání k dani z nabytí nemovitosti, a cena v něm uvedená je tudíž tzv. cenou zjištěnou (administrativní), nikoli cenou tržní (obvyklou). Na hypotetickou otázku, nakolik by se cena obvyklá lišila od ceny administrativní, vyslovil domněnku, že by první jmenovaná byla výrazně nižší než druhá jmenovaná. Svůj závěr odůvodnil tím, že ačkoli jeden z pozemků je stavební parcela, přiléhá k ní poměrně rozsáhlý pozemek s určením„ ostatní plocha“ a dohromady tvoří jeden funkční celek; znalec tedy nepředpokládal, že by je bylo možné prodat za cenu, jako kdyby celá plocha byla stavební parcelou. Dále dodal, že předpokládá lineární navýšení cen s ohledem na navýšení cenové hladiny mezi lety 2014, kdy byla administrativní cena posudkem zjišťována, a rokem 2016 a 2017, za něž má být vydáno bezdůvodné obohacení. Závěrem dodal, že v posudku zohlednil i vysokou hladinu spodní vody a provedl redukci ceny podle vyhlášky o jednu setinu; únosnost půdy tím, že by na ni přímo vstoupil, však nezkoumal.

11. K úhradě dlužné částky vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 20. 9. 2018, podaným k poštovní přepravě dne 1. 10. 2018, a to do 14. 10. 2018. Z odpovědi žalované ze dne 8. 12. 2018 je zřejmé, že ta zažalovaný nárok neuznala, neboť právo užívat sporné pozemky jakožto zvláštní druh služebnosti pro ni plyne přímo ze zákona o vodách.

12. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] stanovila společnosti [právnická osoba] – znalecký ústav obvyklé roční nájemné za užívání pozemků parc. [číslo] ve výši 549,90 Kč, což znamená za zažalované období od [datum] do [datum] částkou 1 008 Kč. Při ústním doplnění tohoto znaleckého posudku znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] dodal, že výši finančního prospěchu, která vznikla žalovanému, nezkoumal, neboť se dle jeho názoru jedná o otázku právní, nikoli znaleckou. K závěrům o výši obvyklého nájemného dodal, že pozemky, které posuzoval, tvoří oplocený areál, a že při stanovení ceny obvyklé vycházel z kupních a nájemních smluv, které žalovaná uzavřela s vlastníky pozemků, na kterých hospodaří, a to konkrétně s vlastníky pozemků [příjmení] rybníka, [obec] rybníka, [anonymizováno] rybníka, rybníků [anonymizována tři slova] a rybníka v [anonymizováno] (kdy předmětem těchto nájemních smluv jsou i pozemky, které tvoří dno jmenovaných rybníků).

13. Co se týče předložených fotografií a katastrálních map předmětných pozemků, z těch soud zásadní skutková zjištění neučinil, avšak v hrubých obrysech dokreslily skutečnosti vyplývající z důkazů jiných a pomohly soudu učinit si obraz o poměrech na místě samém. Fotografie katastrálních map rovněž potvrdily, že došlo k přečíslování předmětných pozemků. Dále, fotografie místa samého byly předloženy stranou žalující na podporu tvrzení, že žalovaná užívá celou plochu pozemku tvořícího břeh rybníku, což později v řízení učinila žalovaná nesporným, a proto soud jimi důkaz neprováděl. Z téhož důvodu soud neprovedl původně navrhované výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které měly taktéž směřovat k prokázání rozsahu užívání pozemků tvořících břeh rybníka.

14. Na podkladě provedeného dokazování činí soud následující závěr o skutkovém stavu:

15. Co se týče pozemků tvořících dno [příjmení] rybníka (tedy pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec]), provedené dokazování vyústilo závěr, že [příjmení] rybník ([anonymizováno] a [anonymizováno]) byl kupní smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi Pozemkovým fondem České republiky a žalovanou, včetně přílohy [číslo] k této smlouvě, převeden na žalovanou jakožto na kupující. Porovnáním přílohy [číslo] snímku s označením předmětných pozemků před a po přečíslování je zřejmé, že předmětné pozemky jsou zahrnuty do [příjmení] rybníka, a jsou tedy jeho součástí. [příjmení] [příjmení] rybníka jakožto vodního díla nasvědčuje obsah rozhodnutí Okresního úřadu v [obec] ze dne [datum], č. j. ŽP [číslo], a dále rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum], č. j. ŽP [číslo]. Je tedy evidentní, že [příjmení] rybník je vodním dílem, které vzniklo před datem 1. 1. 2002.

16. Co se týče pozemků tvořících břeh [příjmení] rybníka (tedy pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec]), uznala žalovaná, že tyto pozemky v plném rozsahu užívá. Současně byla ve vztahu k nim zjištěna znaleckým posudkem obvyklá cena nájemného za období od [datum] do [datum] (tedy za 34 měsíců) ve výši 1 008 Kč.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2999 odst. 1 věta první občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

19. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Podle § 55 odst. 1 písm. a) vodního zákona, vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže. Podle § 55 odst. 4 vodního zákona, v pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad.

21. Podle § 59a vodního zákona je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

22. Podle čl. 55 zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud.

23. Podle § 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rybářství“) se rybníkem rozumí vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.

24. Ve vztahu k pozemkům tvořícím břeh rybníka soud na prvním místě uvádí, že žalobce byl v zažalovaném období jejich vlastníkem. Žalovaná tyto pozemky v celé jejich výměře a výhradně užívala, a to bez právního důvodu, a žalobci na ně fakticky zamezila přístup tím, že je oplotila. Jinými slovy, nakládala s těmito pozemky způsobem, kterým pro žalobce vyloučila reálnou možnost s nimi nakládat jako se svými, užívat je a z tohoto užívání čerpat plody a užitky. Žalovaná je proto povinna žalobci vydat bezdůvodné obohacení, které jí vzniklo nezmenšením jejího majetku o částku odpovídající obvyklému nájemnému, které by jinak z nájmu takových pozemků musela vlastníku hradit.

25. Ve věci byly vypracované dva znalecké posudky, a to nejprve znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] v roce 2014 (tj. ještě před zahájením soudního řízení), poté v rámci probíhajícího řízení společností [právnická osoba] – znalecký ústav. V pořadí první posudek byl soud nucen z důkazního hlediska odmítnout, neboť cena pozemků jím stanovená není cenou obvyklou (tržní), nýbrž cenou administrativní (zjištěnou pro účely podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovitosti), a tedy pro toto řízení nepoužitelnou (a to ani po procentuální úpravě do podoby nájemného, jak provedl žalobce). V pořadí druhým posudkem již znalecký ústav [právnická osoba] stanovil cenu obvyklého nájemného za zažalované období a dospěl k částce 1 008 Kč, která představuje obohacení žalované na úkor žalobce. V tomto rozsahu tedy soud žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení přiznal výrokem I. tohoto rozhodnutí, a to včetně zákonného úroku z prodlení od prvního dne prodlení žalované podle lhůty, kterou jí žalobce stanovil ve výzvě ze dne 20. 9. 2018, tj. od data 15. 10. 2018.

26. Soud neprovedl navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem vůči posudku zpracovanému společností [právnická osoba] – znalecký ústav, a to proto, že ze strany žalobce nezazněly v průběhu řízení žádné relevantní námitky, které by tento posudek činily nevypovídajícím či vadným; veškeré otázky a výhrady vůči znaleckému posudku [anonymizována dvě slova] zevrubně a přesvědčivě zdůvodnil v ústním doplnění posudku, a proto má soud za to, že by případný revizní znalecký posudek nadměrně a nedůvodně zatížil toto řízení pouze dalšími prodlevami a náklady.

27. Konečně, pokud jde o námitku žalobce, že žalovaná má žalobci vydat veškerý„ finanční prospěch“ z užívání předmětných pozemků, nebylo soudu zřejmé, co přesně (nad rámec obvyklého nájemného) tím má žalobce na mysli, tím méně, o jakou částku by se mělo jednat. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci, jehož se obohacenému (v daném případě žalované) dostalo, není tento schopen in natura vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (srov. § 2999 odst. 1 větu první občanského zákoníku). Výše peněžité náhrady musí pak vycházet z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacené osobě, jež takto realizovala uživatelská oprávnění k cizí věci, aniž by za to platila úhradu a aniž by se tedy její majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat, kdy majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, jíž by byl nájemce povinen plnit podle platné nájemní smlouvy a kdy se proto výše náhrady poměřuje právě s hladinou obvyklého nájemného (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4022/2011, ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2638/2012, ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 208/2013, ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3748/2014, a ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017). Prizmatem právě citovaných rozhodnutí proto soud nahlížel i na nyní souzený případ, a jelikož sám žalobce nijak blíže onen„ finanční prospěch“ nedefinoval (tedy nevymezil, co by jím nad rámec obvyklého nájemného mělo být, a to ať už v rovině obecné, tak v rovině vztahující se k souzené věci), přisoudil mu soud pouze částku odpovídající obvyklému nájemnému tak, jak je v podrobnostech již výše vysvětleno.

28. Co se týče pozemků tvořících dno rybníka, zde byla situace složitější. Na prvním místě musel soud vyřešit (dílem skutkovou, dílem právní) otázku, zda [příjmení] rybník je vodním dílem ve smyslu vodního zákona. Dospěl přitom k závěru, že ano, a to na podkladě výše citovaných rozhodnutí Okresního úřadu v [obec], kterým byl schválen manipulační řád pro rybniční soustavu [obec] – [obec] vpravo, a rozhodnutí [stát. instituce], jímž bylo žalované uděleno mj. povolení k nakládání s vodami v pravostranné soustavě rybníků [obec] spočívající v jejich vzdouvání a akumulaci a k užívání pro chov ryb za účelem podnikání. Soud nadto vyšel z definice rybníka tak, jak se podává v relevantních právních normách, konkrétně v ustanovení § 2 písm. c) zákona o rybářství, které u slovního spojení„ vodní dílo“ v poznámce pod čarou odkazuje na ustanovení § 55 odst. 1 a § 127 odst. 14 vodního zákona Rybník je tedy vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními. Rybník (či obecně vodní dílo) dle ustálené soudní judikatury není ve smyslu občanskoprávním samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno odděleně od pozemku tvořícího jeho dno a břehy, neboť součástí vodního díla jsou i zatopené pozemky tvořící jeho dno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008).

29. Z ustanovení § 59a vodního zákona dále vyplývá povinnost vlastníka pozemku strpět na něm umístění vodního díla zřízeného před [datum]; tato povinnost je zákonným věcným břemenem, jak již judikoval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1624/2000. Pro tyto případy zákonodárce vyloučil obecný občanskoprávní režim a povinnost strpět existenci vodního díla má být kompenzována jednorázovou náhradou, avšak pouze ve lhůtách stanovených čl. 55 zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva. Jedině v rámci těchto lhůt je možné, aby se vlastník vodního díla a vlastník pozemku dohodli na výši této jednorázové náhrady, a pro případ, že se tak nestane, mohou právo na určení výše náhrady uplatnit u soudu; jakmile však tato lhůta marně uplyne, je nárok promlčen a nelze se náhrady za užívání pozemku (věcného břemene) již úspěšně domoci.

30. Ustanovení § 59a vodního zákona, včetně přechodných ustanovení čl. 55 zákona č. 303/2013 Sb. (jímž byl § 59a začleněn do právního řádu), dopadá přitom na všechna vodní díla, včetně těch, která již byla ve vodním zákoně dříve uvedena; podle důvodové zprávy k naposledy zmíněnému ustanovení měl zákonodárce v úmyslu stanovit, aby se povinnost vlastníků strpět na cizím pozemku vodní dílo za náhradu rozšířila na všechna vodní díla ve smyslu vodního zákona. Právní úprava vodního zákona tak řeší stav, který přetrvává z doby před jeho účinností; od tohoto okamžiku tak bylo na vlastnících vodních děl zřizovaných na cizích pozemcích vyřešit včas (tj. do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, což znamená do 31. 12. 2018) své poměry k vlastníkům pozemků.

31. V souzené věci žádný z účastníků netvrdil, že by si před datem 31. 12. 2018 dohodou upravili vzájemné poměry plynoucí z rozdílného vlastnického režimu vodního díla a pozemků tvořících jeho dno, a rovněž nikdo netvrdil, že by žalobce do výše uvedeného data nárok na jednorázovou náhradu za legální věcné břemeno podle § 59a vodního zákona uplatnil u soudu. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobce vůči žalované nemá právo na žádné plnění za užívání pozemku tvořícího dno [příjmení] rybníka, neboť to z důvodu vyloučení obecné občanskoprávní úpravy nepřichází v úvahu, a to ani na plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Jak konstatoval ostatně Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1911/16, bezdůvodné obohacení má subsidiární povahu a přichází do úvahy jen tak, kde nárok nelze odvodit z jiného právního titulu. Jelikož vodní zákon tuto speciální úpravu náhrady za legální věcné břemeno obsahuje, nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované za užívání pozemků tvořících dno [příjmení] rybníka v období od [datum] až [datum] dán není.

32. Namítal-li žalobce v této souvislosti, že žalovaná uzavřela nájemní smlouvy s vlastníky pozemků tvořících dno [příjmení] rybníka, [obec] rybníka, [anonymizováno] rybníka, rybníků [anonymizována tři slova] a rybníka v [anonymizováno], a opíral-li o tuto skutečnost svůj právní názor, že by žalovaná měla vydat bezdůvodné obohacení z užívání pozemků tvořících dno rybníka, pak tak činil bez znalosti konkrétních okolností uzavření těchto smluv (zejména dat, k nimž se tak stalo).

33. Ve zbývající části 136 027 Kč soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V řízení byla žalovaná neúspěšná právě z této pouhé nepatrné části (zatímco žalovaná byla úspěšná z téměř 99 %, z pouhého cca 1 % byl úspěšný žalobce), a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

35. Náklady řízení sestávají ze složené zálohy na vyhotovení znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalované advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalované učinil ve věci deset úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 30. 7. 2019, 29. 10. 2019, 7. 11. 2019, 25. 11. 2019, 29. 4. 2020 a 12. 1. 2021, účast u jednání dne 1. 10. 2019 v délce 1 hodiny a 55 minut, dne 3. 3. 2020 v délce 1 hodiny a 20 minut a dne 2. 2. 2021 v délce 1 hodiny a 45 minut). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 advokátního tarifu 6 620 Kč (celkem 66 200 Kč), a dále mu za ně podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů (celkem 3 000 Kč).

36. Soud zástupci žalobců přiznal rovněž náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáním u soudu, a to za 10,5 hodiny (tj. 21 započatých půlhodin), v souhrnné výši 2 100 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu), a dále náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáním u soudu, a to ve výši 8 040,27 Kč (cesta vozem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět o celkové délce 456 km, při ceně nafty 33,60 Kč (ke dni 1. 10. 2019), 31,80 Kč (ke dni 3. 3. 2020) a 27,20 Kč (ke dni 2. 2. 2021), průměrné spotřebě 5,8 l /100 km a základní náhradě ve výši 4,1 Kč/km (ke dni 1. 10. 2019), 4,2 Kč/km (ke dni 3. 3. 2020) a 4,4 Kč/km (ke dni 2. 2. 2021)). Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 16 661,46 Kč) činí po zaokrouhlení částku 101 102 Kč.

37. Výrokem IV. uložil soud žalobci jakožto neúspěšnému účastníku zaplatit náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., a to v souvislosti s vyhotovením znaleckého posudku a výslechem znalců. Jejich konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením.