22 Ca 92/2007-25
Právní věta
Z § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 vyplývá povinnost správního orgánu dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Zákonem není dána forma, jakou tak musí učinit. Z citovaného ustanovení nevyplývá povinnost správního orgánu stanovit účastníkovi lhůtu k realizaci tohoto procesního práva. Pokud se účastníci řízení s podklady rozhodnutí seznámili v rámci ústního jednání a měli možnost se k nim vyjádřit, nelze takovému postupu správního orgánu nic vytknout.
Citované zákony (22)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 159 § 160 odst. 1
- o odpadech a o změně některých dalších zákonů, 185/2001 Sb. — § 39 odst. 2
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 54 odst. 5 § 60 odst. 1 § 75 odst. 1 § 75 odst. 2 § 76 odst. 1 § 76 odst. 1 písm. a § 78 odst. 4 § 78 odst. 5
- správní řád, 500/2004 Sb. — § 18 odst. 4 § 36 odst. 2 § 36 odst. 3 § 38 § 39 odst. 2 § 46 odst. 1 § 48 odst. 1 § 64 § 67 § 67 odst. 2 § 89 odst. 2
Rubrum
Z § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 vyplývá povinnost správního orgánu dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Zákonem není dána forma, jakou tak musí učinit. Z citovaného ustanovení nevyplývá povinnost správního orgánu stanovit účastníkovi lhůtu k realizaci tohoto procesního práva. Pokud se účastníci řízení s podklady rozhodnutí seznámili v rámci ústního jednání a měli možnost se k nim vyjádřit, nelze takovému postupu správního orgánu nic vytknout.
Výrok
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce PharmDr. Františka K o upila, bytem Šumperk, Bratrušovská 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2006, čj. KUOK 121815/2006, ve věci uložení pokuty za správní delikt, takto:
Odůvodnění
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 28. 12. 2006, čj. KUOK 121815/2006, se pro vady řízení zrušujea věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2000 Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2006, čj. KUOK 121815/2006, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šumperk ze dne 26. 10. 2006, čj. MUSP 165978/2006, jímž byla žalobci uložena pokuta a úhrada nákladů řízení za nesplnění oznamovací povinnosti podle ust. § 39 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci uložena pokuta ve výši 500 Kč, neboť porušil oznamovací povinnost stanovenou § 39 odst. 2 zákona o odpadech tak, že původce má povinnost zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi. Žalobcem podané odvolací námitky, které směřovaly proti postupu prvostupňového správního orgánu, neshledal žalovaný důvodnými, když se s nimi vypořádal pod body 1 – 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že správní orgán I. stupně shromáždil dostatečné důkazy a ve smyslu ust. § 36 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád), umožnil účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ke způsobu jejich zjištění, případně navrhnout doplnění. Této možnosti využila na základě plné moci udělené žalobcem Eva Koupilová. Následně vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí. Práva žalobce nebyla jeho postupem nijak zkrácena. Pokuta byla uložena při dolní hranici zákonné sazby a v míře dostatečné vzhledem k závažnosti porušení zákona o odpadech. V podané žalobě žalobce namítl především procesní pochybení správního orgánu I. stupně. Rovněž vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalovaného, že ve věci nebyla dána překážka litispendence. Žalobce ji spatřuje v tom, že v řízení zahájeném dne 23. 5. 2006 pod čj. MUSP 74655/2006 bylo správním orgánem I. stupně dne 10. 7. 2006 vydáno rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 500 Kč za porušení povinnosti podle ust. § 39 odst. 2 zákona o odpadech. Na základě podaného odvolání bylo toto rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 8. 2006, čj. KUOK 80705/2006, zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Ten však doručil dne 2. 10. 2006 žalobci oznámení ze dne 27. 9. 2006, že zahajuje správní řízení o uložení pokuty podle ust. § 66 odst. 2 písm. a) správního řádu. Tento předmět řízení však byl stejný jako v řízení zahájeném oznámením ze dne 23. 5. 2006. Žalobce poukázal na ust. § 48 odst. 1 správního řádu, podle něhož zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci a z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. To, že bylo zahájeno správní řízení dne 27. 9. 2006, uvedl správní orgán I. stupně ještě v rámci ústního jednání dne 11. 10. 2006. Když následně své pochybení zjistil, začal tvrdit, že se jedná o tiskařskou chybu. Nesprávnost tohoto tvrzení však uznalo i ministerstvo životního prostředí v rámci přezkumného řízení, kdy tento postup správního orgánu v přípise ze dne 14. 2. 2007 označilo za neobratný. Přes toto pochybení však ministerstvo odmítlo napadené rozhodnutí přezkoumat. Nepochopitelné je také tvrzení správního orgánu, že ve věci chtěl vydat oznámení o pokračování v řízení podle § 46 odst. 1 správního řádu, které je upraveno ve zcela jiném ustanovení správního řádu jako následná fáze poté, co byly odstraněny důvody pro přerušení řízení. Posuzované řízení však nikdy přerušeno nebylo a odvolací řízení nelze považovat za přerušení správního řízení. Žalovaný neměl tolerovat postup prvostupňového správního orgánu, který své pochybení vyřešil tím, že přeškrtl slovo zahájení a napsal „pokrač.“. Rozhodnutí správního orgánu mělo být s ohledem na tuto vadu zrušeno a vráceno zpět správnímu orgánu, aby překážku litispendence ve věci odstranil a nově rozhodl. Z těchto skutečností vyplývá zřejmá zmatečnost řízení. Žalobce dále namítl nepravdivost a nepřezkoumatelnost tvrzení žalovaného, že žalobci bylo doručeno správním orgánem I. stupně dne 2. 10. 2006 usnesení, kterým měl žalobci před vydáním rozhodnutí určit lhůtu, do kdy se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí a navrhovat důkazy. Žalovaný neuvedl, na základě čeho dospěl k závěru, že toto usnesení bylo žalobci doručeno, když to nevyplývá z doručenky, neboť na doručence ze dne 2. 10. 2006 je toliko uvedeno oznámení o zahájení řízení. Skutečnost, že toto usnesení nebylo žalobci doručeno, je zřejmá i ze zápisu o ústním jednání ze dne 11. 10. 2006, kdy v bodě 3 správní orgán uvedl, že dne 2. 10. 2006 doručil účastníkovi řízení oznámení o zahájení správního řízení a nařízení ústního jednání. Správní orgán tedy v řízení porušil svou povinnost usnesením určit účastníkovi před vydáním rozhodnutí lhůtu, do kdy se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí a navrhovat důkazy. Žalobce zdůraznil, že důvodem pro zrušení prvního rozhodnutí správního orgánu byla zejména skutečnost, že žalobce nebyl řádně vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí. V této souvislosti považuje žalobce za zcestné tvrzení žalovaného, že žalobce využil svého práva seznámit se s podklady rozhodnutí dne 25. 10. 2006, kdy jeho manželka na základě plné moci nahlédla do spisu. Žalovaný totiž nerozlišil dva zcela odlišné procesní instituty, kterými jsou právo nahlížet do spisu a právo seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Samotná skutečnost, že manželka žalobce jako jeho zmocněnec bez tohoto vyrozumění nahlédla do spisu, nemůže nahradit povinnost správního orgánu vyrozumět žalobce o právu navrhovat ve věci důkazy a určit žalobci lhůtu k vyjádření a k podkladům pro vydání rozhodnutí. Rovněž žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že na ústním jednání byl pořízen protokol podle správního řádu. Správní orgán pořídil na ústním jednání ze dne 11. 10. 2006 toliko zápis a až dne 12. 10. 2006 bez vědomí účastníků ústního jednání doplnil tento zápis listinou označenou jako protokol z ústního jednání. Skutečnost, že tato listina byla dodána následně, je zřejmá z toho, že v pravém horním rohu je datum 12. 10. 2006 a není žalobcem podepsána. Celý protokol musí být vyhotoven v době provádění úkonu a jeho doplnění bez vědomí účastníků je nepřípustné. To je zřejmé i z ust. § 18 odst. 4 správního řádu. Doplněná první strana protokolu má podstatné nedostatky, neboť z ní není zřejmé, ve které věci je protokol pořizován, není tam uvedeno, že úkonu je přítomna manželka žalobce. Žalobce na konci protokolace nebyl poučen o právu podat námitky proti protokolaci. Správní orgán tak opětovně zmařil ústní jednání a nemůže v odůvodnění rozhodnutí výsledky tohoto jednání argumentovat. Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí nemá všechny náležitosti, neboť v rozporu s ust. § 67 odst. 2 správního řádu chybí datum jeho vyhotovení. Dále ve výroku chybí konkretizace, jaké odvolání se zamítá a rozhodnutí kterého orgánu se potvrzuje. Rozhodnutí žalovaného je tedy nicotné a nezákonné. Žalovaný rovněž nepřesně uvedl v odůvodnění rozhodnutí, že námitky odvolatele míří do řízení o přestupku. Dále žalobce namítl, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s námitkou, že ve věci nebylo nutné žalobci ukládat za jeho čistě formální pochybení pokutu a jeho odůvodnění je v tomto bodu nepřezkoumatelné. Žalobce se totiž dopustil zcela formálního pochybení a bezprostředně poté, co byl na ně upozorněn, podal pravdivé hlášení o nakládání s odpady, potvrdil, že se jedná o ojedinělé a neúmyslné pochybení a z tohoto správního řízení si vzal poučení, že je povinen ke dni 15. 2. podávat na standardizovaném formuláři u místně příslušného správního orgánu hlášení o odpadech. Správní orgán proto měl přihlédnout k tomu, že toto pochybení žalobce vzniklo ze špatné interpretace ust. § 39 odst. 2 zákona o odpadech, kdy se domníval, že tato povinnost mu vzniká teprve tehdy, jakmile jednotlivé provozovny překročí limit 50 kg nebezpečných odpadů. V roce 2007 žalobce již v řádném termínu hlášení za rok 2006 podal. Proto se domnívá, že mu nebylo nutno ukládat sankci, obzvlášť za situace, kdy si svou hlavní povinnost, a to likvidovat použité léky prostřednictvím odborného zpracovatele, řádně plní. Žalovaný měl v odůvodnění rozhodnutí k této námitce uvést, proč je nezbytné v daném případě žalobce sankcionovat. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce napadeným rozhodnutím ani řízením jemu předcházejícím nebyl zkrácen na svých právech. Žalobci byla dána možnost vyjádřit se k předmětu řízení, navrhovat důkazy, činit návrhy a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Postupem správního orgánu I. stupně nebyla vytvořena překážka litispendence, neboť se skutečně jednalo toliko o chybu v psaní. Šlo o jedno řízení vedené pod jednou spisovou značkou, což vyplývá z celého průběhu správního řízení a současně z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Usnesení o určení lhůty k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí bylo vypraveno společně s oznámením o pokračování v řízení dne 29. 9. 2006 a žalobce je podle dodejky převzal do vlastních rukou dne 2. 10. 2006. Žalobce zpochybňuje převzetí, avšak neuvádí jediný relevantní důkaz pro toto své tvrzení. Manželka žalobce, jakožto zmocněná osoba, se dne 25. 10. 2006 seznámila se všemi podklady pro vydání meritorního rozhodnutí včetně předmětného usnesení a jeho nedoručení nenamítala. Mezi dnem seznámení se se spisem a dnem vyhotovení meritorního rozhodnutí uplynulo dalších šest dní, ve kterých mohl žalobce vyjádřit své připomínky a stanoviska ke správnímu řízení. Skutečnost, že správní orgán I. stupně nesprávně uvedl v záhlaví přípisu ze dne 25. 10. 2006 „protokol z nahlížení do spisu sp. zn. 74655“ místo toho, aby přípis označil jako záznam o seznámení účastníka s podklady pro vydání meritorního rozhodnutí, nemá za následek zkrácení elementárních práv účastníka správního řízení, zejména, když účastníkovi bylo fakticky umožněno seznámit se s veškerými podklady pro vydání rozhodnutí. K námitce týkající se nesprávnosti protokolu o ústním jednání ze dne 11. 10. 2006 žalovaný uvedl, že ústní jednání proběhlo, byl z něj sepsán protokol, který obsahuje poučení účastníků, plnou moc udělenou Evě Koupilové a vyjádření účastníků, které je nazvané „příloha k ústnímu jednání“ a které si manželé Koupilovi přinesli vyhotovené na ústní jednání. Správní orgán I. stupně toto vyjádření akceptoval a zařadil je jako přílohu k protokolu. Dále žalovaný uvedl, že v záhlaví I. strany napadeného rozhodnutí je uvedeno datum jeho vydání, a to 28. 12. 2006, které je také datem vyhotovení, neboť rozhodnutí bylo vydáno v písemné formě. Ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí je také uveden správní orgán, který prvostupňové rozhodnutí vydal i číslo jednací rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobní námitky směřující do nedostatků náležitostí napadeného rozhodnutí proto žalovaný považuje za nedůvodné. Nesprávné uvedení v odůvodnění rozhodnutí, že odvolací námitky směřují do řízení o přestupku, považuje žalovaný za zjevnou chybu v psaní. Z obsahu napadeného rozhodnutí i z výroku je jasně zřejmé, že žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu a že bylo řízení vůči němu vedeno jako vůči podnikající fyzické osobě a protiprávního jednání se dopustil v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce jednal v rozporu s ust. § 39 odst. 2 zákona o odpadech a tím porušil svou povinnost danou ust. § 39 odst. 2 tohoto zákona, takže naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 66 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 500 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že při provozu lékárny vzniká nebezpečný odpad ve smyslu vyhlášky č. 381/2001 Sb., v platném znění, je povinností správních orgánů kontrolovat dodržování ustanovení zákona o odpadech. Pokuta byla uložena na spodní hranici zákonem stanoveného rozpětí, je sankcí a současně má výchovnou funkci. Ve veřejném zájmu je pak ochrana života a zdraví občanů a ochrana životního prostředí, mj. také v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 9. 5. 2007 zdůraznil, že doručování musí prokazovat správní orgán, a to právě doručenkou, a nikoliv účastník řízení, jak mylně uvádí žalovaný. Žalovaný navíc v napadeném rozhodnutí neuvedl, jak k závěru, že bylo usnesení skutečně žalobci doručeno, dospěl. S ohledem na obsah bodu 3 protokolu z ústního jednání ze dne 11. 10. 2006 je pak otázkou, zda toto usnesení bylo vůbec vyhotoveno. Žalobce odmítá tvrzení žalovaného, že se dne 20. 10. 2006 na základě tohoto nikdy nedoručeného usnesení prostřednictvím své manželky se spisem seznámil. Žalobcova manželka na základě plné moci pouze nahlédla do spisu, což je procesní institut zcela odlišný od seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce konstatoval, že žalovaný je schopen téměř každé pochybení (včetně svého odkazu na přestupkové řízení) svádět na písařskou chybu. Závěrem žalobce shrnul pochybení správního orgánu I. stupně s tím, že nepovažuje za spravedlivé, aby na jedné straně byl pokutován správním orgánem za ryze formální nedbalostní pochybení, které okamžitě napravil a na druhé straně, aby se správní orgán dopouštěl v jednoduchém správním řízení takových fatálních procesních chyb prokazujících kombinaci neznalosti a lajdáctví. Žalovaný však na tato závažná pochybení adekvátně nereagoval a nevedl správní orgán I. stupně k zákonnému postupu, naopak jeho pochybení alibisticky a nesmyslně omlouvá. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s. ř. s.), a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně vydal dne 19. 5. 2006 oznámení o zahájení správního řízení o uložení pokuty podle ust. § 66 odst. 2 písm. a) správního řádu za porušení povinnosti původce odpadu stanovené v § 39 odst. 2 zákona o odpadech s žalobcem jako fyzickou osobou oprávněnou k podnikání. Dne 29. 3. 2006 podal žalobce hlášení o nakládání s odpady v roce 2005 a současně podal vysvětlení k celé situaci. Správní orgán I. stupně dne 10. 7. 2006 vydal rozhodnutí, jímž uložil žalobci pokutu ve výši 500 Kč za uvedený správní delikt. Toto rozhodnutí bylo na základě odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 8. 2006, čj. KUOK 80705/2006, a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení byly od subjektů oprávněných k převzetí nebezpečných odpadů MVDr. Stanislava Skuly – TERPES a MEGAWASTE – EKOTERM s. r. o. vyžádány evidenční listy pro přepravu nebezpečených odpadů, fakturační údaje za odvezený odpad, smlouva s žalobcem zajišťující sběr a další nakládání s odpady a průběžná evidence žalobce vedená u těchto podnikajících osob. Dne 27. 9. 2006 vydal správní orgán I. stupně „oznámení o zahájení správního řízení“ ve stejné věci s tím, že slovo zahájení bylo přeškrtnuto tužkou a nahrazeno slovem „pokračování“ s tím, že se jedná o tiskovou chybu. Dne 29. 9. 2006 bylo vyhotoveno usnesení, jímž se žalobci určuje lhůta pro vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí, a to do dvaceti dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Podle doručenky založené ve správním spise bylo žalobci dne 2. 10. 2006 doručeno oznámení o zahájení (pokračování) správního řízení. Dne 29. 9. 2006 bylo nařízeno ústní jednání, k němuž byl žalobce předvolán. Tato písemnost byla doručena rovněž 2. 10. 2006, ale na jinou doručenku, která je rovněž založena ve správním spise. Dne 11. 10. 2006 proběhlo ústní jednání. Protokol z tohoto úkonu je založen ve správním spise s datem 12. 10. 2006 a s uvedením data a času ústního jednání středa 11. 10. 2006 od 16.00 hod. Součástí protokolu je plná moc udělená ústně do protokolu žalobcem Evě Koupilové, dále poučení účastníka správního řízení ve smyslu příslušných ustanovení správního řádu a jako příloha jsou vedeny námitky písemně vyhotovené žalobcem před tímto jednáním a předložené správnímu orgánu, na něž navázal správní orgán vyjádřeními k jednotlivým bodům těchto námitek. S výjimkou první strany protokolu jsou všechny další podepsány, mj. žalobcem. Dle protokolu z nahlédnutí do spisu ze dne 25. 10. 2006 se dostavila Eva Koupilová k nahlédnutí do správního spisu, k čemuž předložila plnou moc žalobce ze dne 24. 10. 2006, kterou ji zmocnil, aby jeho jménem jednala u Městského úřadu v Šumperku a aby nahlédla do jeho spisu podle ust. § 38 správního řádu. Dne 26. 10. 2006 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž uložil žalobci pokutu ve výši 500 Kč za spáchaný správní delikt. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. Žalobní námitku, že vydání napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu I. stupně bránila překážka litispendence, jelikož ve věci došlo k dvojímu zahájení správního řízení, neshledal krajský soud důvodnou. Řízení bylo zahájeno dne 23. 5. 2006, kdy bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení ze dne 19. 5. 2006. Poté, co bylo první rozhodnutí správního orgánu ve věci samé zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 8. 2006, byla věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Toto „další řízení“ mělo probíhat návazně a žádný úkon správního orgánu zahajující toto „další řízení“ nebyl podle správního řádu zapotřebí. Správní orgán I. stupně tedy skutečně postupoval nadbytečně, když vydal dne 27. 9. 2006 usnesení o zahájení správního řízení změněné následně na usnesení o pokračování ve správním řízení. Vydání žádného z nich nemá oporu ve správním řádu. Lze souhlasit s žalobcem, že řízení bylo již zahájeno, a to ve smyslu ust. § 46 odst. 1 správního řádu dnem, kdy bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení správního řízení ze dne 19. 5. 2006, tj. dnem 23. 5. 2006. Odvolací řízení také není zákonným důvodem pro přerušení řízení ve smyslu ust. § 64 správního řádu, a proto ani usnesení o pokračování v řízení nemá v tomto právním předpise oporu. Nezbytné je však vyhodnotit, jak se tato evidentní pochybení správního orgánu I. stupně dotkla procesních práv žalobce. Z oznámení ze dne 27. 9. 2006, ať už je označováno správním orgánem jakkoliv, jednoznačně vyplývá procesní návaznost na předchozí část řízení, bylo vydáno pod stejnou spisovou značkou, z jeho obsahu je zřejmý předmět řízení a nemohlo v žádném případě uvést žalobce v omyl nebo jakkoliv zkrátit jeho procesní práva. Proto krajský soud uzavírá, že vydání tohoto usnesení bylo zcela nadbytečné, nemohlo tudíž vyvolat žádné právní účinky, ani nemohlo vytvořit překážku litispendence. Další žalobní námitka směřovala proti tomu, že žalobci nebyla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí před jeho vydáním. Žalobce jednak tvrdil, že oznámení o stanovení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí ze dne 29. 9. 2006, které mu mělo být dle tvrzení správních orgánů doručeno dne 2. 10. 2006, mu nikdy doručeno nebylo a jednak, že žalovaný, jakož i správní orgán I. stupně nesprávně vyhodnotili nahlédnutí do spisu prostřednictvím zmocněnkyně Evy Koupilové dne 25. 10. 2006 jako seznámení se s podklady rozhodnutí. Ani tuto žalobní námitku neshledal soud důvodnou. Je pravdou, že tvrzení správních orgánů o sdělení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí žalobci oznámením ze dne 29. 9. 2006 není dle obsahu správního spisu prokazatelné. Ve správním spise se nachází kopie této listiny, nikoliv však doručenka, která by průkazně dokladovala, že právě tato listina byla žalobci doručena. Dne 2. 10. 2006 měly být podle tvrzení správních orgánů doručeny žalobci tři písemnosti, avšak na dvě doručenky. Jednou z písemností je nařízení ústního jednání, které bylo doručeno na samostatnou doručenku, spisová značka 74655/2006 ŽPR/MAHO/11 a dále dvě písemnosti, a to oznámení o zahájení (pokračování) správního řízení a usnesení o určení lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí, jimž by měla svědčit druhá doručenka, na níž je však uvedena pouze jedna listina, které svědčí č. 10 za lomítkem spisové značky. Podle řazení písemností ve správním spise č. l. 10 svědčí oznámení o zahájení (pokračování) správního řízení. Na základě uvedeného nelze proto učinit jiný závěr, než že doručení usnesení, jímž byla žalobci určena lhůta k seznámení se s podklady rozhodnutí, je neprůkazné. Krajský soud však dospěl k závěru, že k seznámení se s podklady rozhodnutí žalobcem došlo, a to v rámci ústního jednání, které proběhlo dne 11. 10. 2006. Na poslední straně tohoto protokolu ve vyjádření k bodu č. 1 je uvedeno, že správní orgán nařídil ústní jednání z důvodu seznámení účastníka s podklady pro vydání rozhodnutí, načež jsou vyjmenovány podklady, které byly shromážděny. Tato strana protokolu je podepsána mj. také žalobcem. Ust. § 36 odst. 3 správního řádu ve větě před středníkem uvádí „nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; …“. Z dikce tohoto ustanovení krajský soud dovozuje, že správní orgán má povinnost před vydáním rozhodnutí dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, aniž by byla zákonem dána forma, jakou tak musí učinit. Už vůbec z tohoto ustanovení nevyplývá, že by byl správní orgán povinen účastníkovi k realizaci tohoto procesního práva stanovit nějakou lhůtu. Po takovémto seznámení se s podklady rozhodnutí by správní orgán již neměl podklady nijak doplňovat. V opačném případě by musel opět dát účastníku řízení možnost seznámit se s nově doplněnými podklady. K takové situaci však v posuzované věci nedošlo. Krajský soud je toho názoru, že žalobce se tedy seznámil s podklady rozhodnutí v rámci ústního jednání a jelikož si nevyžádal žádnou další lhůtu k vyjádření, ani jinak v tomto směru nebyl aktivní (nenavrhl další důkazy, nevyjádřil se do protokolu apod.), nic nebránilo správnímu orgánu I. stupně, aby po proběhnuvším ústním jednání vydal prvostupňové rozhodnutí. Shodně s žalobcem však považuje krajský soud za zcela nesprávné vyhodnocení žalovaného, že k seznámení se s podklady rozhodnutí došlo na základě nahlédnutí do spisu manželkou žalobce Evou Koupilovou dne 25. 10. 2006. Žalobce totiž Evu Koupilovou zplnomocnil k nahlédnutí do spisu a nikoliv k seznámení se s podklady rozhodnutí. Jedná se skutečně o dva rozdílné právní instituty, které jsou upraveny odlišně, a to v ust. § 38 a § 36 odst. 3 správního řádu. Nahlédnutí do spisu nelze v žádném případě považovat za seznámení se s podklady rozhodnutí. Jelikož však k seznámení se s podklady rozhodnutí podle názoru krajského soudu došlo při ústním jednání dne 11. 10. 2006, jak již bylo výše rozvedeno, nemohlo ani tímto nesprávným vyhodnocením procesního úkonu zmocněnkyně žalobce dojít ke zkrácení žalobcových procesních práv, jelikož tato byla realizována v rámci ústního jednání. Nesprávná právní úvaha žalovaného vyhodnocující tento procesní úkon nemohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce nebyl úspěšný ani v další žalobní námitce týkající se formálních náležitostí protokolu o ústním jednání ze dne 11. 10. 2006. Žalobce byl s protokolem seznámen, jak vyplývá z podpisu, který obsahují s výjimkou první strany všechny stránky tohoto protokolu. Z první strany protokolu je pak patrno, v jaké věci bylo ústní jednání nařízeno a je zde také uvedeno, že Evě Koupilové byla udělena plná moc, která je (na str. 2) součástí protokolu. Z obsahu protokolu je tedy nepochybné, že Eva Koupilová se tohoto jednání osobně účastnila. Nelze proto souhlasit s žalobcem, že z protokolu tato skutečnost nevyplývá. Poučení žalobce o všech právech vztahujících se k tomu procesnímu úkonu je rovněž součástí protokolu. Je pravda, že poučení o možnosti vznášet námitky proti protokolaci zde výslovně uvedeno není, avšak žalobce neuvedl, že by nějaké námitky vznášel nebo měl v úmyslu vznášet, v čemž mu správním orgánem nebylo vyhověno. Porušení procesního práva je tvrzeno pouze v hypotetické rovině, a proto k němu soud nepřihlédl. To, že součástí protokolu je nestandardně také plná moc udělená manželce žalobce a písemné námitky žalobce, které přinesl vyhotovené k ústnímu jednání, jej v žádném směru neznehodnocuje. Soud nepovažuje za důvodnou ani námitku žalobce, že napadené rozhodnutí nemá všechny náležitosti požadované zákonem. Napadené rozhodnutí bylo vyhotoveno v souladu s ust. § 67 správního řádu včetně data jeho vydání, čísla jednacího, uvedení jména pracovníka, který je vyhotovil a který věc vyřizoval i toho, který rozhodnutí podepsal. Ve výroku rozhodnutí je přesně konkretizováno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, proti němuž odvolání směřovalo a také podané odvolání je specifikováno osobou, která je podala, i věcí, v níž je činěno. Nemohlo tudíž dojít k žádné záměně rozhodnutí ani rozhodujících orgánů a krajský soud neshledal žádný důvod, pro který by napadené rozhodnutí bylo z těchto či jiných důvodů nicotné, resp. nezákonné. Další žalobní námitka směřuje proti označení správního řízení v odůvodnění napadeného rozhodnutí jako řízení o přestupku. Krajský soud souhlasí s žalobcem, že toto označení je nesprávné, neboť se jednalo o řízení o správním deliktu. Správní delikt na rozdíl od přestupku může spáchat pouze právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů. Toto kritérium žalobce splňuje a z obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i z průběhu celého řízení, je zřejmé, že s ním bylo vedeno řízení právě jako s osobou podnikající podle zvláštních předpisů, tedy jako s osobou, která se mohla dopustit správního deliktu a nikoliv přestupku. Krajský soud proto považuje uvedenou nepřesnost v odůvodnění rozhodnutí žalovaného za chybu v psaní, která nemohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Důvodnou shledal krajský soud námitku žalobce, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou, že ve věci nebylo nutno žalobci uložit za jeho čistě formální pochybení pokutu a jeho odůvodnění je tak v tomto bodě nepřezkoumatelné. Z obsahu podaného odvolání v porovnání s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepochybné, že se žalovaný s touto odvolací námitkou nevypořádal vůbec. Ani správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v tomto směru žádnou právní úvahu nevyjádřil. V podaném odvolání žalobce přitom tuto odvolací námitku uvedl poměrně rozsáhle. Nezbývá proto než uzavřít, že žalovaný ve vztahu k této odvolací námitce porušil ust. § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož má povinnost přezkoumat napadené rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Krajský soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Ve věci bylo rozhodnutí bez jednání v souladu s ust. § 76 odst. 1 s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízení náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 2000 Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku (srov. ust. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.