22 CO 122/2022-141

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárkou Hůrkovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. února 2022, č.j. 10 C 20/2021-109, <b>I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], [rodné číslo] a žalované [titul] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], k bytové jednotce [číslo] vymezené v budově [adresa], postavené na pozemku – pozemkové parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v obci a [katastrální uzemí], s níž je spojen podíl ve výši 1/12 na společných částech budovy [adresa] - bytového domu, v níž je jednotka vymezena, a podíl ve výši 1/12 na pozemku - pozemkové parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí budova [adresa] - bytový dům, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listech vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (výrok I.), dále rozhodl, že bytová jednotka [číslo] vymezená v budově [adresa], postavená na pozemku – pozemkové parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v obci a [katastrální uzemí], s níž je spojen podíl ve výši 1/12 na společných částech budovy [adresa] - bytového domu, v níž je jednotka vymezena, a podíl ve výši 1/12 na pozemku - pozemkové parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí budova [adresa] - bytový dům, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listech vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované [titul] [jméno] [příjmení], [rodné číslo] (výrok II.), žalované uložil zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 927 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), žalobkyni uložil nahradit České republice na nákladech řízení částku 4 303,50 Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a žalované uložil nahradit České republice na nákladech řízení částku 4 303,50 Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

2. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce [číslo] vymezené v budově [adresa], postavené na pozemku [parcelní číslo] v obci a [katastrální uzemí], s níž je spojen podíl ve výši 1/12 na společných částech budovy [adresa], a podíl ve výši 1/12 na pozemku [parcelní číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí na listech vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (dále i jen„ jednotka“ či„ nemovité věci“). Žalobkyně nabyla spoluvlastnictví podíl na základě usnesení soudu o dědictví, žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl darem od své matky. Účastnice nejsou schopny bytovou jednotku společně užívat, není shoda na způsobu užívání bytu, aktuálně je byt neužívaný. Rozdělení jednotky není možné, na vypořádání spoluvlastnictví se účastnice nedohodnou. Jednotka by měla být přikázána žalobkyni z důvodu, že žalobkyně od počátku požadovala jednotku do výlučného vlastnictví, má zájem jednotku užívat a starat se o ní, k [obec] má kladný citový vztah a poblíž jednotky vlastní dvě stavby garáží.

3. Žalovaná navrhovala, aby podílové spoluvlastnictví nebylo rušeno případně, aby byla jednotka přikázána žalované. Účastnice v jednotce vyrostly, rodiče účastnic zakoupili pro žalobkyni byt v [obec], matka žalované darovala dům v [obec], který rodina užívala k víkendovým a prázdninovým pobytům. Otec žalovanou vydědil a veškerý majetek odkázal žalobkyni. Matka účastníků žádala v jednotce dožít, žalobkyně se o svou matku nestará. O správě a údržbě jednotky se účastnice dohodly. Žalovaná, respektive její synové, též v [obec] vlastní garáže, též rodinný dům v obci [obec], a má k [obec] úzký citový vztah, bytovou jednotku chce zachovat k užívání matce účastnic. Žalobkyně se nikdy nezmiňovala, že by chtěla v [obec] žít, do [obec], kde žalobkyně pracuje a má zde i chatu, je lepší dostupnost z [obec].

4. Okresní soud měl provedenými důkazy (výslechem účastnic, výslechem matky účastnic, znaleckým posudkem a listinnými důkazy- znaleckým posudkem k ocenění nemovitosti, výpisem z katastru nemovitostí, usnesením okresního soudu 20 D 175/2017-201, smlouvou o zajišťování správy společných částí domu z 12.8.2020, ze smlouvy o nájmu hrobového místa, výpisy z katastru nemovitostí ohledně dalších nemovitostí v k.ú. [obec], komunikací mezi žalobkyní a její matkou a komunikací mezi účastnicemi), že účastníce jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitých věcí, každá v rozsahu jedné ideální poloviny. Účastnice o vzájemných poměrech jako spoluvlastnic, případně o vypořádání podílového spoluvlastnictví jednaly, o způsobu vypořádání se nedohodly. Žalovaná žádala podílové spoluvlastnictví zachovat, případně nemovité věci přikázat do svého výlučného vlastnictví, žalobkyně žádala podílové spoluvlastnictví zrušit a nemovité věci přikázat do svého výlučného vlastnictví.

5. Předmětem podílového spoluvlastnictví je jednotka a podíl na společných částech budovy a pozemku, jedná se proto o věc, která není reálně dělitelná. Obě účastnice žádaly přikázání jednotky do svého výlučného vlastnictví. Obě účastnice jsou připraveny vyplatit vypořádací podíl, jak bylo zjištěno i z výpisů z účtů účastnic. Obě účastnice mají k nemovitým věcem a potažmo městu [obec] úzké vazby, spočívající nejenom v okruhu známých, ale i v místě posledního uložení zesnulých příbuzných, když jako sestry obě v jednotce a ve městě [obec] žily se svými rodiči a vyrostly zde. Obě účastnice vlastní v okruhu nemovitých věcí další nemovité věci, které by bylo možno užívat společně s jednotkou. Ze svědecké výpovědi matky účastnic okresní soud shledal její opravdový zájem na setrvání v bytě, který s manželem svépomocí postavila, ve kterém prožila část svého života, a která má též své centrum zájmů v [obec]. Obě účastnice v řízení deklarovaly ochotu umožnit matce bydlení v jednotce. Z otisků e-mailové komunikace účastnic a potažmo i jejich výpovědí jako účastnic řízení je zřejmé, že žalobkyně měla užší citové vazby k otci, žalovaná k matce. Z otisků komunikace žalobkyně s matkou bylo zjištěno, že vztahy mezi žalobkyní a matkou jsou napjaté, nejsou bezkonfliktní. Jak vyplynulo ze svědecké výpovědi matky účastnic, tato vyjadřuje obavu ze společného soužití s žalobkyní, respektive z potencionálního užšího navázání (když žalobkyně vyjádřila možnost matce v jednotce poskytnout k užívání pokoj), neboť po převodu jednotky mezi žalobkyní a matkou nastaly rozpory ohledně nájemného i plateb energií a plateb na služby spojené s užíváním bytu. V řízení nevyvstaly pochyby o tom, že by svědecká výpověď matky účastnic byla nedůvěryhodná, když i z ostatních předložených důkazů vyplynulo, že matka účastnic má lepší vztahy s žalovanou.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.).

7. Dle ust. § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle ust. § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle ust. § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle ust. § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

8. Okresní soud věc právně posoudil následovně.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvat, a v souladu s ust. § 1140 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, přičemž ve věci nejsou dány důležité důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví dle ust. § 1154 a násl. o.z., okresní soud rozhodl o tom, že podílové spoluvlastnictví se zrušuje (výrok I).

10. Přestože na straně obou účastnic byly shledány naprosto stejné předpoklady, kdy obě účastnice žádaly jednotku, obě jsou připraveny vyplatit vypořádací podíl, obě jsou ochotny poskytnout v jednotce zázemí své matce, měl okresní soud za to, že je vhodnější, bude-li jednotka přikázána žalované, která má s matkou lepší vztahy a v řízení deklarovala svůj úmysl jí tam bydlení umožnit zcela. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není vypořádacím sporem věcí minulých, pro posouzení není podstatné, jakým způsobem který z účastníků předmět spoluvlastnictví nabyl, a jaké další hodnoty nabyl od svých rodičů. Je rozhodováno o vypořádání podílového spoluvlastnictví ke konkrétní nemovité věci v aktuálních poměrech. Účastnice jsou podílovými spoluvlastnicemi konkrétní jednotky, a proto soud zvažoval, u které z účastnic jsou v současné době dány důležité důvody, pro které by bylo vhodné přikázat nemovité věci do výlučného vlastnictví některé z účastnic. Jako rozhodující hledisko okresní soud vzal možnost bydlení matky účastnic v jednotce, když ze svědecké výpovědi matky účastnic soud shledal její opravdový zájem na setrvání v bytě, který s manželem svépomocí postavila, ve kterém prožila část svého života, a která má též své centrum zájmů v [obec]. Obě účastnice v řízení deklarovaly ochotu umožnit matce bydlení v jednotce. Okresní soud však neshledal validním tvrzení žalobkyně, že chce byt pro své bydlení. Jak bylo v řízení zjištěno například z účastnického výslechu žalobkyně, žalobkyně pracuje v [obec] a [obec], v [obec] vlastnila byt, který darovala synovi, jak bylo zjištěno z vyrozumění katastrálního úřadu, avšak plánuje si zde v novém, propojeném bytě, zachovat k užívání místnost. Žalobkyně vlastní nemovitost v [obec], tuto užívá přes léto. Dostupnost obou míst výkonu práce žalobkyně je z [obec] i ze [obec] v podstatě obdobná, přičemž vypořádací podíl žalobkyně může naopak použít na obstarání si bydlení, které bude pro dojíždění svou polohou ještě výhodnější.

11. Protože rozdělení nebylo možné, bylo třeba rozhodnout, které z účastnic soud nemovité věci přikáže. Tímto bude podílové spoluvlastnictví vypořádáno tak, že každá z účastnic nabyde stejnou hodnotu, když žalobkyně na vypořádacím podílu obdrží polovinu obvyklé ceny nemovitých věcí, která byla určena znaleckým posudkem. Okresní soud proto podílové spoluvlastnictví zrušil a nemovité věci přikázal žalované, které uložil zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 927.500 Kč.

12. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť v souladu s ustálenou judikaturou je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 či nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 3202/20).

13. O povinnosti účastníků nahradit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení okresní soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Obě účastnice byly v řízení poměrně stejně úspěšné (viz odůvodnění nákladového výroku shora), proto jsou povinny nahradit náklady řízení státu spočívající v zaplaceném znalečném každá jednou polovinou.

14. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Namítala, že okresní soud neučinil předmětem vypořádání podíl 1/12 pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [obec], ačkoli se jedná o funkční celek, pozemek byl vždy užíván společně s budovami a bezprostředně navazuje na budovy. Při účelovém převodu podílu předmětných nemovitostí právní předchůdkyně na žalovanou nedošlo k převodu tohoto pozemku. Zůstává jí tak v podílovém spoluvlastnictví pozemek bez užitku. Tím měl okresní soud založit nerovnost ve vlastnických vztazích účastnic. Okresní soud při skutkovém i právním hodnocení nepřihlédl k tomu, že žalovaná obranu potřebou bydlení matky uplatnila účelově až v průběhu řízení. Chybně uvěřil paní [příjmení], že chce byt užívat pro svou potřebu, když poukazovala na její sdělení, že odhlásila k bytové jednotce elektřinu, přehlásila si místo trvalého pobytu na adresu [obec a číslo], kde se i zdržuje a i dříve byt užívala jen k občasnému přespání. Nepřihlédl k tomu, že žalobkyně má k [obec] citové pouto, hradí na místním hřbitově hrobové místo, vlastní tam dvě garáže, žalovaná tam kromě bytové jednotky žádné nemovitosti nevlastní, žalobkyně hradí k bytové jednotce svoz komunálního odpadu, je kontaktní osobou k správci domu SBD [obec], převedla svůj byt v [obec] na syna a nemá aktuálně své vlastní bydlení, ráda by v bytě dožila a začala v bytě s drobnými úpravami nefunkčního zařízení. Vše svědčí daleko více pro přikázání bytové jednotky do jejího vlastnictví. Poukazovala na to, že žalovaná s její matkou jednaly v řízení účelově, když poukazovala na výpověď žalované a matky. Navrhla změnu rozsudku okresního soudu tak, že se předmětná bytová jednotka přikazuje do jejího vlastnictví a je povinna vyplatit žalované vypořádací podíl.

15. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že k převodu – daru matky účastnic spoluvlastnického podílu na předmětné bytové jednotce ve výši ideální jedné poloviny a souvisejících nemovitých věcí ve prospěch žalované nedošlo účelově, nýbrž z důvodu narovnání majetkových vztahů v rodině v důsledku neoprávněného a nepravdivého vydědění žalované ze strany jejího otce. Matka účastnic tímto chtěla vyrovnat podíl majetku dcer, aby byly ze zbývajícího majetku manželů [příjmení] alespoň částečně spravedlivě poděleny. Pokud jde o námitku, že nebylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví k parcele č. parc. [číslo], kat. úz. [obec], k tomu žalovaná uvádí, že soud postupoval správně, jelikož podílovými spoluvlastnicemi tohoto pozemku v podílu souvisejícím s bytovou jednotkou [číslo] nejsou účastnice tohoto řízení, ale žalobkyně a matka účastnic, každá [číslo]. Žalovaná se však samozřejmě nebrání, aby tento podíl byl v rámci tohoto soudního řízení ze žalobkyně převeden na žalovanou, má však obavu, že toto není v rámci tohoto řízení formálně možné učinit. Žalovaná i matka účastnic v rámci dědického řízení žádala, aby předmětnou bytovou jednotku v rámci vypořádání SJM převzala matka účastníků a mohla s ohledem na svůj pokročilý věk v této bytové jednotce v klidu dožít. Pokud žalobkyně namítá emailovou komunikaci ze dne 18.5.2021 a vyjádření z 31.3.2021 – kdy na naléhání žalobkyně žalovaná souhlasila s pronájmem bytu a byla i svolná k přenechání bytu žalobkyni, k tomu žalovaná již uvedla, že toto bylo v době covidu, v době, kdy matka účastnic pobývala u žalované v jejím domě ve [obec]. Žalovaná se o matku starala v době covidu, nakupovala jí, vařila a zajišťovala vše tak, aby svou matku ochránila před nutností vycházení a možností nakažení covidem. Matka účastnic byla v té době ve velmi špatném zdravotním stavu, byla velmi hubená, zdraví měla po psychickém náporu z jednání své starší dcery velmi podlomené a nebyla schopná samostatného bydlení v bytě v [obec]. V té době prognóza stavu matky účastnic spíše nasvědčovala, že se již do [obec] nebude schopná vrátit. V průběhu pobytu u své mladší dcery – žalované však postupně své obtíže vyléčila, nabyla sílu i zdraví a ihned po skončení epidemie covidu se chtěla do„ svého“ bytu vrátit. Má zde sousedy – vrstevníky, se kterými bytovku vystavěli, má zde své přátele. Žila zde celý svůj život. I když nyní přes léto pobývá v [obec], žalovaná ji každý týden vozí nákupy, veškeré potřeby. Pravidelně ji navštěvuje. Svůj postoj matka účastnic také i přes psychické vypětí v důsledku vedeného soudního řízení mezi jejími dcerami, zcela jasně vyjádřila osobně před soudem. V době covidové epidemie byl tedy původní postoj žalované ovlivněn stavem a zdravím její matky a nemožností jejího samostatného bydlení. Matku si v dubnu 2020 přestěhovala k sobě do rodinného domu ve [obec] a poskytla jí nejen bydlení, ale zejména péči. Matka byla ve velmi špatném psychickém stavu, který podlomil i její zdraví, když, byla velmi vystresována jednáním a zprávami žalobkyně - své starší dcery – jejím požadavkem na platbu nájemného za užívání bytu matkou, tj. bytu který si matka účastnic s manželem postavili, vychovali v něm dcery a plánovali v něm dožít. Matka účastnic byla zděšena také návrhem žalobkyně, že do bytu vpustí nájemníka, aby spoluužíval byt s matkou účastnic. To vše poté, kdy žalobkyně byla rodiči zcela zabezpečena a obdržela převážnou část jejich majetku, kdy ze svého otce výlučně na svou osobu ještě za jeho života převedla prakticky veškeré úspory rodičů v SJM. Žalobkyně v době vážného zdravotního stavu otce na sebe převedla celoživotní úspory svých rodičů – bez vědomí své matky: cenné papíry v [právnická osoba] - 418.734 Kč, cenné papíry [název] - 559.133 Kč, dolary – 10.433 USD - 230.000 Kč, Eur – 2.150 EUR - 54.000 Kč, CZK - 292.740 Kč, investiční fondy v [titul], a.s - 884.472 Kč. Žalobkyně byla dále ze strany svých rodičů zcela nadprůměrně zabezpečena: zaplatili jí vysokoškolské vzdělání, zajistili jí zcela nový byt 3+1 v [obec], poskytli výtěžek z prodeje svého druhého domu ve výši 892.320 Kč, zaplatili stáž v Rusku a pobyt v USA, koupili kožich, dětem žalobkyně les, dětem žalobkyně dále zaplatili životní pojištění u [právnická osoba] 400.000 Kč. Žalovaná ani matka účastnic toto i přes zřejmou nemorálnost nenapadaly, chtěly zachovat dobré vztahy v rodině, proto se ani žalovaná nebránila neoprávněnému vydědění ze strany otce, který jej provedl po té, co žalovaná odmítla, aby její synové přihlíželi fyzickému násilí jejich dědečka vůči babičce a jeho alkoholovým excesům. Od počátku řešení dědického řízení až dosud se žalobkyně o svou matku nezajímala, nezajímala se o její zdravotní stav, zda nepotřebuje pomoc, nezajímala se o její zabezpečení v době covidu, a to i přes skutečnost, že matce účastnic bude v listopadu 2022 již 80 let. Žalobkyně uvádí, že matka žije v domě [obec], že si sem přehlásila i svůj trvalý pobyt, naprosto pomíjí skutečnost, že matka přes léto žije sice v [obec], ale jde o dům ve vlastnictví její dcery – žalované. Tato jí ho po celá desetiletí nechala bezplatně k plnému užívání. Nechala jej i k užívání své sestry a její rodiny, která sem se svými dětmi každé léto dlouhodobě dojížděla. Matka účastnic si do tohoto domu přehlásila trvalý pobyt po té, kdy po ní její starší dcera – žalobkyně požadovala za nájemné za užívání bytové jednotky v [obec]. Byla tímto jednáním a chováním své dcery zcela zdrcena a bála se v té době v [obec] bytě pobývat. Obávala se, že dcera sem skutečně přivede nájemníka. I z tohoto důvodu tedy odhlásila odběr el. energie ze své osoby. Žalobkyně ve svém prestižním a nadstandardním postavení primářky požadovala placení nájemného po své matce ve starobním důchodu, tedy s omezeným příjmem, a to vše po té, kdy většinu majetku rodičů získala žalobkyně pro sebe a její matka tak ze společných úspor se svým manželem neměla nic. Žalobkyně dokonce dosud nevydala matce peněžní prostředky, které matka nabyla v rámci dědického řízení, avšak žalobkyně je před tím vybrala (84 tis. Kč). Dům v [obec] ve vlastnictví žalované nelze celoročně užívat, nachází se 2 km od veřejné komunikace, je dostupný po polní cestě, v zimě neudržované, nevyhrnované. V zimě je tedy dostupný pouze na běžkách. Je vytápěn pouze pevnými palivy. Od podzimu do jara rodiče účastnic vždy užívali svůj byt v [obec]. Nelze nyní požadovat, aby matka účastnic ve svých 80 letech žila v tomto domě. Navíc si matka přeje a vždy přála, a oba rodiče účastnic s tím také počítali, že dožijí v bytě v [obec]. Matka účastnic zde také pravidelně 2x týdně přespává i v létě, když každou středu dochází na cvičení, pak na schůzky s přítelkyněmi – hrají pravidelně karty. Má v [obec] svého obvodního lékaře. Tvrzení žalobkyně o citovém poutu k [obec] je účelové, žalobkyně sem již desítky let nejezdí, nemá zde žádné přátele, žádnou rodinu. Pokud do okolí jezdila, jezdila pouze před lety do domu žalované v [obec]. Synové žalované také vlastní v [obec] dvě garáže. Matka účastnic, která má zájem bytovou jednotku užívat vlastní spoluvlastnický podíl na parcele kolem domu. Žalobkyně vlastní byt v [obec] a rekreační chatu v [obec].

16. Žalobkyně uvádí, že je kontaktní osobou vůči SBD [obec] na základě písemné dohody se žalovanou, kterou si sjednaly způsob úhrady nákladů spojených s vlastnictvím bytové jednotky. Na základě této dohody jsou také hrazeny veškeré náklady s bytovou jednotkou spojené. Naopak je to žalobkyně, která dluží žalované částku 8.567,50 Kč, a to jednu polovinu částky představující náklady uhrazené původně matkou účastnic v celkové výši 17.135 Kč za dobu od dubna 2020 do srpna 2020, tedy za dobu trvání spoluvlastnictví žalobkyně a žalované. Jelikož tedy matka účastníků platila tyto platby za obě účastnice ze svého důchodu, žalovaná jí dne 2.10.2020 tuto částku zaplatila – vrátila a žádala žalobkyni, aby jí jednu polovinu plateb, ke kterým byla povinna, zaplatila.

17. Žalobkyně převedla svůj byt účelově na svého syna až v průběhu tohoto soudního řízení, když o tomto záměru dlouhodobě mluvila, ale po té, když žalovaná namítla, že toto neučinila, převod provedla. Žalobkyně také sama při jednání u OS v Ústí na Orlicí uvedla, že koupila byt vedle bytu, který darovala synovi. Navíc je zřejmé, že žalobkyně disponuje více než dostatkem finančních prostředků na nákup případného dalšího bytu. Žalobkyně je v produktivním věku a její tvrzení o„ dožití“ v bytě v [obec] je opět naprosto zavádějící. Nyní je důležité dožití v bytě v [obec] pro matku účastnic, které je 80 let. Žalovaná v tomto směru i navrhovala opakovaně žalobkyni odložení zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví za účelem ponechání bytové jednotky k užívání matce účastnic, žalovaná byla ochotná i bydlení matky platit, toto však žalobkyně odmítla. Žalobkyně předmětný byt nepotřebuje, má práci, děti, vnoučata v [obec], má zde svůj byt. O výrazně lepší dostupnosti – dojíždění z [obec] do [obec] ani nemluvě, jde o více než 20 km kratší vzdálenost než ze [obec], po kvalitnějších komunikacích a tedy i dojíždění rychlejší a bezpečnější.

18. Až dosud veškeré náklady, které byly spojeny s bytovou jednotkou, a to včetně drobných oprav platily obě účastnice rovným dílem. Pokud žalobkyně zmiňuje opravy, šlo o výměnu protékající vodovodní baterie v kuchyni a koupelně – hodnota 1.819 Kč celkem. Toto také žalobkyně žalované vyúčtovala k zaplacení ½. Také žalovaná se o bytovou jednotku stará, mimo jiné na jaře 2022 napsala žalobkyni, že správce hodlá v bytě vyměnit termoregulační kohouty u topení a že toto zajistí. U výměny byla matka účastnic, žalobkyně však opožděně dorazila také a u provádění výměny si pro dokumentaci zhotovovala„ selfie“.

19. Žalobkyně hodlá bytovou jednotku získat pro svůj vlastní prospěch, žalovaná ji hodlá získat za účelem zajištění bydlení matky účastnic, aby v „ jejím“ bytě, který s manželem v rámci svépomoci postavili, mohla v klidu dožít. Pro prokázání svého záměru získat bytovou jednotku za účelem bydlení matky, nikoliv za účelem finančního prospěchu je žalovaná připravena pro svou matku zřídit věcné břemeno užívání /toto s ohledem na spoluvlastnictví dosud zřízeno být nemohlo/.

20. Obě účastnice mají své bytové potřeby zabezpečeny, žalobkyně vlastní byt v [obec], žalovaná rodinný domek. Žalobkyně svůj záměr a zájem o zrušení spoluvlastnictví žalované nijak neoznámila, ani jí nenavrhla způsob takovéhoto řešení. Doručení žaloby pro ni bylo naprostým překvapením, když o způsobu nakládání se společnými věcmi byla mezi spoluvlastnicemi na návrh žalobkyně uzavřena písemná dohoda, a to dne 31.8.2020 a tato dohoda je z obou stran řádně plněna.

21. Navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen, tj. aby podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno, s tím, že žalovaná nabývá předmětnou bytovou jednotku a je povinna zaplatit žalobkyni vypořádací podíl odpovídající jedné polovině ceny obvyklé předmětné bytové jednotky 927.500 Kč, a to mimo jiné i s odkazem na § 2 odst. 3 a § 3 o.z..

22. Žalobkyně ke skutečnostem uvedeným ve vyjádření uvedla, že je tam řada nepravdivých skutečností co se týče poskytnutí tvrzených hodnot žalobkyni, např. stáž v USA neproběhla. To však není pro toto řízení podstatné. K tomu žalovaná uvedla, že šlo o vysvětlení předchozí rodinné situace.

23. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, a to nejen z uplatněných odvolacích důvodů (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal důvodným.

24. Krajský soud zcela odkazuje na skutková zjištění okresního soudu, která učinil z provedených důkazních prostředků a zachytil v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud důkazy hodnotil v souladu ust. § 132 o.s.ř., kdy důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

25. Pokud žalobkyně vytýkala okresnímu soudu, že měl vypořádat také podílové spoluvlastnictví k [číslo] funkčně související pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [obec], pak je nutno její námitku odmítnout již proto, že uvedený pozemek není v podílovém spoluvlastnictví účastnic a žalobkyně jej ostatně ani předmětem vypořádání neučinila. Žalobkyně nenamítá, že by okresní soud neprovedl některé pro věc rozhodné důkazy, které byly navrženy.

26. Krajský soud nesdílí námitku žalobkyně, že by skutková zjištění okresního soudu byla nesprávná. Žalobkyně totiž v podstatě namítá chybné právní posouzení některých zjištěných skutečností v tom smyslu, že v odvolání uvádí skutečnosti, v nichž měl okresní soud spíše spatřovat důvod pro přikázání předmětných nemovitostí žalobkyni.

27. Okresní soud se správně nejprve zabýval zjištěním rozhodných skutečností, předvídaných ust. § 1140 a násl. o.z. K nim uzavřel, že účastnice jsou rovnodílnými spoluvlastnicemi předmětné bytové jednotky, s níž je spojen podíl na společných částech budovy, v níž je jednotka vymezena a pozemku, na němž bytový dům stojí. Dále, že účastnice nechtějí v podílovém spoluvlastnictví setrvat, o zrušení spoluvlastnictví dohodou nejsou schopny se dohodnout. Protože rozdělení bytové jednotky není dobře možné a obě spoluvlastnice věc požadují přikázat do svého vlastnictví, soud musí rozhodnout dle § 1147 o.z., které ze spoluvlastnic ji za přiměřenou náhradu přikáže do výlučného vlastnictví.

28. Okresní soud správně vyhodnotil, že možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity, jsou pro soud závazné. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (srovnej rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1/2018).

29. Okresní soud dále správně zkoumal i solventnost účastníků k úhradě vypořádacího podílu (k tomu srovnej rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1942/2016 nebo 22 Cdo 3294/2019) s kladným závěrem u obou účastnic.

30. Výše uvedené základní předpoklady pro zrušení spoluvlastnictví a přikázání do výlučného vlastnictví některého spoluvlastníka splňují obě účastnice, uvedený závěr okresního soudu není odvoláním napadán. Stěžejní odvolací výhrady se týkají dalšího kritéria, které za rozhodné v dané věci, tedy které z účastnic bude věc přikázána, měl soud okresní.

31. Při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující; komu bude věc přikázána záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných, než v zákoně výslovně uvedených kritérií respektující základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o.z.). Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. U nemovitosti sloužící k bydlení je třeba přihlížet k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel, udržoval ji, investoval do ní a je schopen se o její údržbu nadále postarat (viz např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 2024/2016).

32. Pokud jde o kritéria spojená s dosavadní údržbou bytu a schopnost se o údržbu postarat, k tomu skutková zjištění okresního soudu řešení nenabízí; náklady byly hrazeny spoluvlastnicemi společně a obě mají schopnost (v rámci zjištěné solventnosti) se o další údržbu postarat.

33. Nabízí se tak hledisko účelného využití věci a potřebnosti pro některého ze spoluvlastníků, hledisko zásluhovosti na pořízení věci a hlediska vycházející ze zásad morálky a spravedlnosti (kritérium dobrých mravů dle § 2 odst. 3 o.z.). Z tohoto hlediska zjevně okresní soud vycházel, když měl prokázáno, že ani jedna z účastnic nepotřebuje předmětný byt pro sebe nýbrž, že žalovaná tím zajistí své staré matce, která byt se svým manželem vystavěla, má v [obec] své přátele a kořeny a chce tam dožít, kvalitní dožití. Je respektováno i hledisko účelného využití bytu a hledisko obecně vnímané spravedlnosti, vycházející ze zjištěných rodinných poměrů, když z provedených důkazů (např. výpovědi matky účastnic) vyplynulo, že vlastnictví žalobkyně k bytu v důsledku jejího předchozího jednání (např. požadavek nájmu, úmysl byt prodat) jí možnost dožití v něm nezaručuje a k žalované, která se o ni stará, má bližší vztah.

34. Krajský soud právní závěry okresního soudu sdílí, mají oporu v zákonné úpravě i judikatuře. Proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně správného výroku o nákladech řízení, na který se pro stručnost odkazuje.

35. Protože v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, která se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala, krajský soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).