22 CO 159/2022 - 296

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] a soudce JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti s návrhem na přiznání nemajetkové újmy ve výši [částka] k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 36/2020-194 a doplňujícímu rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 36/2020-233, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I, II, VI a VII a ve výrocích I a II doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal zdržovacích, odstraňovacích a satisfakčních nároků, jak vyplývá z bodu 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že v letech 2000 až 2018 podnikal společně s panem [příjmení] [jméno] [příjmení] pod značkou Fincentrum v oblasti finančního poradenství a zprostředkování, a to prostřednictvím své majetkové účasti v žalované (pod dřívějším názvem [právnická osoba]). Z žalované společnosti vybudovali jednoho z předních poskytovatelů finančně poradenských služeb v České republice. V letech 2013 žalobce a Ing. [příjmení] část svých majetkových účastí v žalované odprodali investorům a zbývající část pak v roce 2018 prodali [právnická osoba] Life Select International Holding AG. Žalobce se po prodeji své majetkové účasti v žalované přestal věnovat finančnímu poradenstvím a zprostředkování, nadále ale podniká. Ve finanční oblasti působí jako člen dozorčí rady společnosti [právnická osoba], která se zabývá poskytováním hotovostních a bezhotovostních půjček, podniká v gastronomii a také jako zakladatel a hlavní stratég investičního fondu [právnická osoba] Žalobce vždy jednal tak, aby si zachoval čest a dobré jméno jak v podnikání ve vztahu ke svým obchodním partnerům a zákazníkům, tak v soukromé sféře. Žalovaná po převzetí holdingem Swiss Life nadále podniká na trhu finančního poradenství a zprostředkování. Tuto činnost provádí prostřednictvím vázaných zástupců, jejichž pomocí investiční zprostředkovatel poskytuje koncovým zákazníkům svoje poradenské a zprostředkovatelské služby, (laicky„ finanční poradci“). Před podáním žaloby se žalovaná potýkala s odchodem velkého počtu vázaných zástupců, přičemž značná část z nich zahájila spolupráci se společností [právnická osoba] v divizi označené jako„ 4fin“. Koncem října 2019 se v tisku odhadovalo, že od žalované takto odešlo 800 vázaných zástupců z celkových [číslo], což mohlo představovat závažný problém pro její další podnikání. Protiprávní zásah do osobnostních práv žalobce spatřuje v tom, že žalovaná společně s bývalým spolumajitelem Ing. [příjmení] začali nejpozději od srpna 2019 veřejně šířit nepravdivá tvrzení o tom, že za divizí 4fin a odchodem vázaných zástupců od žalované stojí právě žalobce. Ing. [příjmení] měl poskytnout rozhovor publikovaný na internetové stránce [webová adresa], s názvem„ [jméno] [příjmení] o rozvratu Fincentra: Jsou věci, které se v byznysu nedělají“, kde je v textu naznačováno, že klíčoví lidé z Fincentra odešli do společnosti 4fin, jejíž jednatelkou je [jméno] [příjmení], bývalá finanční ředitelka Fincentra, a Ing. [příjmení] má za to, že osobou, která začala novým majitelům firmu rozebírat pod rukama je žalobce, jehož jednání považuje za neetické a amorální a protiprávní. V závěru článku bylo uveřejněno vyjádření [jméno] [příjmení], generálního ředitele a předsedy představenstva žalované, ze kterého vyplývá, že mají indicie, které mohou naznačovat, že za odchodem lidí od žalované může stát [jméno] [příjmení]. S ohledem na fakt, že nemají žádné důkazy, pan [příjmení] uvedl, že by nerad obviňoval kohokoliv z neetického jednání. Pokud by se to však potvrdilo, bylo by to pro něj obrovským lidským zklamáním. Na stránkách [webová adresa] a [webová adresa] byly publikované informace, že nový majitel Fincentra se nestačí divit, když se čtyřmi zemskými řediteli v čele s klíčovým manažerem [jméno] [příjmení] odešlo 800 poradců, což je dramatický zásah do byznysu. Výkony se měly propadnout optimistickým odhadem o 60 %, může jít i o 80%. Noví vlastníci viní pana [příjmení] a žalobce a další osoby z podvodu, případně zločinného spolčení. Podali trestní oznámení, v němž by kromě zmíněných měli figurovat i majitel konkurenčního Broker [příjmení] [jméno] [příjmení] a bývalá finanční ředitelka [příjmení] [jméno] [příjmení], vystupující aktuálně jako majitelka poradenského holdingu 4fin. Za jejím byznysem má skrytě stát žalobce, jinak též majitel půjčovatelské firmy [příjmení] [jméno], která potřebuje spřízněnou distribuční síť. Policie ČR začala jednat rychle, věc řeší Národní centrála proti organizovanému zločinu a u [příjmení] měla proběhnout i domovní prohlídka. Internetová stránka [webová adresa] měla obdobně informovat v článku s názvem„ Kauza Fincentrum graduje, padají trestní oznámení“ z [datum]. Téhož dne [datum] měla žalovaná odeslat prostřednictvím emailu přinejmenším pojišťovně Generali dopis podepsaný [jméno] [příjmení], generálním ředitelem a předsedou představenstva žalované a [jméno] [příjmení] místopředsedou představenstva, kde je pojišťovna jupozorňována na„ informace z médií o policejním vyšetřování spojeném s některými bývalými spolupracovníky Fincentra a [právnická osoba]“. Tento dopis měl být plošně rozeslán všem finančním institucím, se kterým žalovaná firma spolupracuje, jak vyplývá z čestného prohlášení [právnická osoba] a.s. Adresátem dopisu byla většina bank, pojišťoven, stavebních spořitelen a penzijních společností v ČR, řada investičních společností a dalších osob působících na českém finančním trhu. V dopise je odkazováno na informace z médií o policejním vyšetřování spojeném s některými bývalými spolupracovníky Fincentra. Dále je zmíněno, že součástí policejní akce měla být prohlídka v sídle [právnická osoba] a.s., která dle informací žalované smluvně zastřešuje činnost některých bývalých pracovníků Fincentra. Akce je dle žalované tedy jasným signálem, že podezření na organizovanou nelegální činnost uvedených osob a zainteresovaných společností bylo oprávněné. Žalovaná takto sdělovala nepravdivé informace, neboť žádná domovní prohlídka v sídle [právnická osoba], kterou žalovaná odůvodňovala oprávněnost svého podezření na nelegální činnost, provedena nebyla a v článcích, na které žalovaná odkazovala, nebyla ani tato informace uvedena. Za pomoci lživých informací tak žalovaná vyvolala dojem, že osoby, které byly v trestním oznámení označeny, jsou vinny organizovanou trestnou činností. Z následných vyjádření žalované vyšlo najevo, že to byla právě žalovaná, kdo trestní oznámení podal. Dne [datum] žalovaná odeslala obdobný dopis emailem adresovaným některým bývalým vázaným zástupcům žalované. V následujícím týdnu dne [datum] otiskl deník [příjmení] noviny článek s názvem„ Exodus poradců vyšetřuje policie“. Ten se obsáhle věnoval odchodu vázaných zástupců od žalovaného. S odkazem na vyjádření žalované a Ing. [jméno] [příjmení] zde mimo jiné uvedli, že leccos naznačuje, že za masivním odchodem poradců mohl stát jeden ze zakladatelů a v době prodeje jeden z minoritních akcionářů [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dále bylo uvedeno, že vše nasvědčuje tomu, že došlo k vážnému podvodu a celý případ je předmětem vyšetřování orgánů činných v trestním řízení, jak sdělil Lidovým novinám minulý týden [jméno] [příjmení] generální ředitel žalované, který dále sdělil, že je šokující, že bývalí manažeři tuto akci dlouhodobě plánovali a zatáhli do ní řadu poradců, kteří jsou vlastně podvedeni stejně jako žalovaná. [příjmení] článek byl [datum] publikován na zpravodajském serveru [webová adresa] pod názvem„ Exodus poradců vyšetřuje policie. Z Fincentra odešlo 800 z [číslo] expertů“. Informace z článku, včetně citací vyjádření žalované, byly převzaty dalšími médii [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa]). Internetové stránky [webová adresa], a [webová adresa] jsou provozovány žalovanou. V důsledku článku z Lidových novin a jeho převzetí dalšími médii se hrubě zkreslující a nepravdivé vyjádření žalované o údajné roli žalobce v odchodu vázaných zástupců a údajném vyšetřování jeho osoby rozšířilo v českém i slovenském mediálním prostoru, což znásobilo účinky neoprávněného zásahu do cti a pověsti žalobce. Žalobce tedy považoval za nezbytné bránit se před nepravdivým osočováním a dne [datum] nechal na internetové stránce [webová adresa] uveřejnit své vyjádření podnázvem„ [příjmení] [jméno] [příjmení], jednoho z bývalých vlastníků a vysokých manažerů Fincentra, k difamujícím mediálním útokům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]“. Na uvedené reagovala žalovaná vlastní tiskovou zprávou zveřejněnou dne 14. (resp. spíše 15. – poznámka odvolacího soudu) listopadu [rok] (dále také jen„ Tisková zpráva“) na stejné internetové stránce s názvem„ Bývalý spolumajitelem [příjmení] [jméno] [příjmení] vyšetřovaný pro podezření z trestného činu podvodu ve svém prohlášení z [datum] lže a mlží“. Tímto byl žalovaný obviněn ze lži a byla opakována informace o údajném policejním vyšetřování žalobce. Žalovaná uvedla, že má řadu indicií svědčících o tom, že místo stabilizace poradenské sítě, ke které byl vázán smlouvou a za ni placen, žalobce aktivně poradenskou síť rozvracel a podílel se na jejich přechodu do nově založené firmy. [příjmení] jiné i tyto indicie vedly k podání trestního oznámení na žalobce. Podle deníku [příjmení] noviny pokládá Policie ČR skutek za tak závažný, že ho šetří Národní centrála proti organizovanému zločinu. Informace o závazku žalobce stabilizovat poradenskou síť je nepravdivá, existovala pouze konzultační smlouva mezi účastníky řízení, která ale závazek ke stabilizaci poradenské sítě žalované neuváděla. Žalobce do doby podání žaloby nebyl ze strany orgánů činných v trestním řízení informován o žádném vyšetřování nebo trestním řízení vedeném proti jeho osobě. Z článku publikovaného dne [datum] na serveru [webová adresa], vyplývá, že oznámení prověřovalo Městské státní zastupitelství v [obec], nikoliv Národní centrála proti organizovanému zločinu. Žalovaná opět manipulovala ve vyjádření fakty, aby vyvolala dojem, že se žalobce dopustil závažného trestného činu a že tento závěr učinily orgány činné v trestním řízení. Tiskovou zprávu žalované převzala internetová stránka zaměřená na finanční a ekonomické informace [webová adresa] a žalovaná ji zveřejnila na vlastních internetových stránkách [webová adresa]. Obsah Tiskové zprávy citoval i portál [webová adresa] v článku ze dne [datum] pod názvem„ Bitva o Fincentra: Zakladatelé se obviňují ze lží a podvodů“. Následně byl v týdeníku Euro publikován dne [datum] článek„ Někdo to odskáče“, kde generální ředitel žalované [příjmení] publikoval informaci, že je šokující, že bývalí manažeři tuto akci dlouhodobě plánovali a zatáhli do ní řadu poradců, kteří jsou dnes vlastně podvedeni podobně jako žalovaná. V článku je též publikováno vyjádření [jméno] [příjmení], který uvedl, že to, že odešlo takové množství lidí, muselo vyžadovat dlouhodobou přípravu, pokud by v přípravě hrál nějakou roli otec zakladatel, odchodům by to pomohlo. Takové jednání by však bylo přinejmenším extrémně neetické… Žalobce má za to, že„ otcem zakladatelem“ je míněn žalobce a že z kontextu dřívějších veřejných vyjádření a prohlášení generálního ředitele vyplývá, že žalobce měl žalované coby jeden z bývalých manažerů způsobit rozsáhlou škodu svým hrubě neetickým jednáním. Nepravdivá prohlášení a dehonestující výroky o jeho osobě („ Martin Nejedlý …, lže“,„ [jméno] [příjmení] aktivně poradenskou síť rozvracel“) nabyly takové intenzity a četnosti, že je lze označit za difamační kampaň vedenou žalovanou proti žalobci. Zásahy do jeho osobnostních práv jsou opakované, systematické, zpravidla veřejné, kampaň je namířena mimo jiné proti osobě žalobce a jeho podnikání. Žalovaná tímto poškodila jeho pověst jako důvěryhodného obchodního partnera. Společnost, ve které žalobce působí jako člen dozorčí rady, musí svým partnerům opakovaně vysvětlovat, že se tvrzení žalované nezakládají na pravdě. Nepravdivé a zkreslující informace mají dopad do osobního a soukromého života žalobce, líčí jej jako amorálního člověka a zločince. Negativním dopadům nezabránilo ani vyjádření žalobce uveřejněné dne [datum] na stránce [webová adresa]. Sporné informace považuje žalobce za zásah do cti a vážnosti žalobce, ohrožení či poškození jeho dobrého jména a jiných osob a zásah dehonestující jeho profesní čest v podnikatelské sféře. Pokud byly informace uváděné [jméno] [příjmení] - generálním ředitelem a předsedou představenstva, případně [jméno] [příjmení] místopředsedou představenstva, je namístě takové zásahy přičítat samotné právnické osobě (tj. žalované). Vzhledem k použitým výrazům považuje žalobce zásah za zvlášť závažný, žalovaná volila výrazy jako obrovské lidské zklamání, organizovaná nelegální činnost, vážný podvod a„ šokující“ lež. Žalobce byl popisován jako amorální jedinec, lhář a zločinec. Na odchodu vázaných zástupců od žalované ani na formování divize 4fin se nikdy nepodílel. Žalobce má přátelské vztahy s některými osobami, které v této divizi figurují, například s panem [jméno] [příjmení]. To však neznamená, že by měl s vytvářením divize 4fin cokoliv společného. Žalobce nebyl trestně stíhán, nebyl odsouzen, je proto na něj nutno hledět jako na nevinného. Publikovanými informacemi žalovaná zasáhla do práva na soukromí, čest, dobré jméno, za situace, kdy k tomu neměla žádný zákonný důvod, zásahy byly opakované systematické a jednalo se o součást dlouhodobé organizované kampaně žalované, za přiměřené odčinění nemajetkové újmy tedy žalobce považuje přiznání částky ve výši [částka]; současně žádá veřejnou omluvu. Žalobce po vyjádření žalované dále doplnil, že je přesvědčen, že jeho identifikace v dopisu z [datum] a v navazujících písemnostech je víc než zřejmá, buď je přímo zmiňován, nebo s ohledem na souvislosti je identifikovatelný. Odkazoval na judikaturu zdůrazňující nutnost zkoumat, zda se tvrzení zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem ve výkonu kritiky, tedy zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby. Uváděl, že sám nevystupuje na veřejnosti ani svým jednáním nikdy nezavdal příčinu k tomu, aby byl předmětem veřejného zájmu. Nelze ho tedy považovat za osobu veřejně známou.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Namítá, že tvrzení, jejichž původcem má být pan [příjmení], nelze přičítat žalované. Není osobou, která by byla propojena s žalovanou. V rozhovoru na [webová adresa] je citován pan [příjmení], z jeho vyjádření však nevyplývá, že by osobu žalobce označil jako osobu, která stojí za odchodem spolupracovníků. Výslovně uvádí, že o podobném tvrzení nemají důkazy a neradi by kohokoliv obviňovali z neetického jednání. Pokud uvedl, že žalovaná má indicie, které to mohou naznačovat, nemůže takové tvrzení zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Ing. [příjmení] vyjádřil svůj osobní názor (slovy, že pokud by se to potvrdilo, bylo by to pro něj obrovským lidským zklamáním), tento vyjadřuje jeho morální postoj, není ve vztahu k žalobci dehonestující a nevybočuje z mezí přípustného subjektivního hodnotícího soudu. Z článku nevyplývá, že by žalovaná tvrdila či naznačovala, že žalobce stojí za vytvořením divize„ 4fin“ v rámci společnosti [právnická osoba] a není tak pravdou, že by žalovaná„ vypustila nepravdivou dehonestující informaci, že žalobce je osobou, která organizuje odchod vázaných zástupců od žalované“. Negativní komentáře pod článkem nelze přičítat k tíži žalované. Dopisy, kterými žalovaná informovala své obchodní partnery o probíhajících úkonech orgánů činných v trestním řízení, reagují na články uveřejněné na serverech [webová adresa] a [webová adresa]. Z žádného z dopisu však nevyplývá, že by se jakkoliv týkal žalobce. Hovoří o některých bývalých spolupracovnících Fincentra. Pokud spojuje žalobce dopisy s články na [webová adresa] a [webová adresa], chybí jakékoliv odůvodnění. Z dopisů neplyne, že by žalovaná žalobce označovala za osobu, která stojí za vytvořením divize„ 4fin“ v rámci společnosti [právnická osoba] Článek v Lidových novinách, je novinářskou reportáží autora a nelze jej přičítat žalované. Pokud je citován předseda představenstva [příjmení], z jeho vyjádření nevyplývá, že by se se týkalo osoby žalobce (osobu žalobce nelze vůbec identifikovat s odkazem na text vyjádření„ vše nasvědčuje tomu, že došlo k vážnému podvodu a celý případ je předmětem vyšetřování orgánů činných v trestním řízení“, resp.„ šokující však je, že bývalý manažeři tuto akci dlouhodobě plánovali“). Propojení tvrzení s osobou žalobce je součástí novinářské reportáže a nemůže být přičítáno k tíži žalované. Tisková zpráva žalované, která byla dále citována v médiích, reagovala na tvrzení v prohlášení žalobce ze dne [datum] o tom, že žalobce nebyl u prodeje žalované a že se žalovaná dopustila lži vůči žalobci. [ulice] žalobce pokračovala na základě konzultační smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] v níž je žalobce jediným společníkem a statutárním orgánem. Tato spolupráce zahrnovala mimo jiné stabilizační poradenství v oblasti obchodní sítě finančních poradců Fincentra (viz článek II odst. 1 písm. a) konzultační smlouvy). Žalovaná skutečně s ohledem na své podezření z možného spáchání trestné činnosti v souvislosti s ukončením spolupráce ze strany 700 spolupracovníků oznámila toto podezření orgánům činným v trestním řízení. Na základě tohoto podnětu zahájily orgány činné v trestním řízení prověřování. Tato skutečnost byla potvrzena i zástupcem Městského státního zastupitelství v [obec]. Ten pro [webová adresa] uvedl, že bylo zahájeno trestní řízení, které může naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů na ochranu hospodářské soutěže a podvodu. Pokud žalovaná v tiskové zprávě referovala o probíhajícím trestním řízení, nevybočila z mezí stanovených pro tento způsob informování judikaturou. Jednalo se o pravdivou a nezkreslenou informaci. Ani z článku v týdeníku Euro nevyplývá, že by pan [příjmení] označil žalobce za osobu, která stojí za vytvořením divize„ 4fin“. Skutečnost, že autor článku uvádí svou domněnku, že„ otcem zakladatelem“ je míněn žalobce, nemůže jít k tíži žalované a tvrzení pana [příjmení] o otcích zakladatelích nemůže být žalované přičítáno. Žalovaná má (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2919/2006, 30 Cdo 2062/2015) za to, že nebyla splněna žádná z podmínek vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu. Není dána existence neoprávněného (protiprávního) zásahu způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, ani příčinná souvislost. Žalobce vznik újmy konkrétně neprokazuje. Z žalobcem předložených důkazů nevyplývá, že by se žalovaná dopouštěla šíření informací, že žalobce stojí za odchodem vázaných spolupracovníků, vytvořením divize„ 4fin“, že se měl dopustit podvodu, trestného činu či jiné nelegální činnosti. Žalovaná nešířila informace, ze kterých by vyplývalo, že by proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 577/13 presumpce neviny nebrání informováni o trestním řízení nebo okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že někdo se dopustil trestného činu, plynou z ní ovšem určité meze, pokud jde o způsob, jakým má k takovému projevu dojít. Při posouzení otázky střetu práva na svobodu projevu s právem na ochranu osobnosti nelze přehlédnout, že i žalobci se dostává prostoru k záležitosti se veřejně vyjádřit a otázky týkající se Fincentra jsou otázkami veřejného zájmu. Pokud se týká žalobních požadavků III, IV a V žalovaná učinila dobrovolně vstřícné gesto a články z internetu odstranila, přestože předběžné opatření, které žalobě předcházelo, bylo zrušeno. Žalovaná v průběhu řízení potvrdila, že pokud jde o rozesílané zprávy, tyto byly odeslány 800 bývalým spolupracovníkům žalované a cca 70 zástupcům obchodních partnerům. Setrvala na svém názoru, že komunikace nemohla žádným způsobem zasáhnout do osobnostních práv žalobce.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou zdržet se informací o tom, že žalobce stojí za odchodem vázaných zástupců od žalované a za vytvořením divize„ 4fin“ v rámci společnosti [právnická osoba] nebo se na něm podílel, a že se žalobce v této souvislosti dopustil podvodu trestného činu nebo jiné nelegální činnosti. Výrokem II zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zdržet se šíření informací, ze kterých by přímo nebo nepřímo vyplývalo, že proti žalobci je vedeno trestní řízení nebo je vyšetřován orgány činnými v trestním řízení, a to způsobem předjímajícím výsledek takového trestního řízení. Výrokem III zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou odstranit z internetové stránky [webová adresa] článek s názvem„ Exodus poradců vyšetřuje policie. Z Fincentra odešlo 800 z [číslo] expertů“, který byl dne [datum] uveřejněn na internetové adrese: [webová adresa], včetně diskuse k článku. Výrokem IV zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou odstranit z internetové stránky [webová adresa] článek s názvem„ Odchod poradcov z českého Fincetra už vyšetruje polícia“, který byl dne [datum] uveřejněn na internetové adrese [webová adresa], včetně diskuse v článku. Výrokem V zamítl žalobu, aby žalovaná byla už uznána povinnou odstranit z internetové stránky [webová adresa] své tiskové prohlášení, které bylo dne [datum] uveřejněné na internetové adrese: [webová adresa]. Výrokem VI zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou do jednoho měsíce od právní moci rozsudku uveřejnit na své náklady v deníku [příjmení] noviny, a to v jejich tištěné podobě v rozsahu jedné osminy tiskové strany a dále na internetových stránkách [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] a [webová adresa] a to vždy na jejich úvodní straně po dobu sedmi dnů po sobě jdoucích omluvu v následujícím znění: Omluva [právnická osoba] & [právnická osoba] panu [příjmení] [jméno] [příjmení]. Společnost Fincentrum & [právnická osoba] se omlouvá Ing. [jméno] [příjmení] za to, že o něm šířila informace, že stojí za odchodem vázaných zástupců od [právnická osoba] & [právnická osoba] a za vytvoření divize„ 4fin“ v rámci společnosti [právnická osoba] nebo se na něm podílel, a že se v této souvislosti dopustil podvodu trestného činu nebo jiné nelegální činnosti. Tyto informace se nezakládají na pravdě a jejich šířením došlo k neoprávněnému zásahu do cti a vážnosti Ing. [jméno] [příjmení] se zamítá. Výrokem VII bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka]. Doplňujícím rozsudkem označeným v záhlaví pak soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu [částka] a výrokem II uložil žalobci uhradit žalované na náhradě nákladů řízení [částka].

4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje.

5. Soud prvního stupně zamítl žalobu ve výroku III, IV, a V rozsudku, tj. v rozsahu, v jakém se žalobce dožadoval odstranění článků, respektive tiskového prohlášení z důvodu, že tyto již na internetových stránkách k datu vyhlášení rozsudku nebyly (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se žalobce domáhal, aby se žalovaná zdržela šíření určitých informací, soud prvního stupně shledal, že žalovaná nešířila informace o tom, že by stál žalobce za vytvoření divize„ 4fin“ v rámci společnosti [právnická osoba], respektive, že by proti němu bylo vedeno trestní řízení a předjímán výsledek takového trestního řízení. Takové informace byly vždy kompilací informací pocházejících od třetích subjektů, respektive od subjektů, které nebyly oprávněny za žalovaného jednat. Nejednalo se o jednání oprávněného subjektu, tedy dvou členů statutárního orgánu, případně se jednalo pouze o obecné informace, ze kterých nevyplývalo, jakého okruhu osob se sdělení týká, respektive zda se týká žalobce. Pokud žalovaná nejednala dvěma členy představenstva společně, není možno považovat takové jednání za jednání žalované, ale jednání fyzických osob, které za toto jednání odpovídají. [příjmení] [jméno] [příjmení] nelze přičítat žalované. V době, kdy došlo k publikaci sporných článků, nebyl statutárním orgánem žalované, ani nebyl oprávněn za ni jednat. Žalované nelze přičítat ani redakční články různých tiskovin, případně články publikované na internetu. Soud prvního stupně neshledal prokázané, že by žalovaná šířila informace, že žalobce stojí za odchodem vázaných zástupců od žalované, za vytvořením divize 4fin v rámci [právnická osoba] Trust, nebo že by se na něm podílel, respektive že by tyto informace ve svém kontextu bylo možno bez dalšího přičítat žalované. Žalobce s ohledem na svoji činnost v oblasti finančního poradenství, která je okruhu určitých osob notoricky známá, je a byl osobou veřejného zájmu. Musí snést vyšší míru zájmu o svoji osobu, vyšší míru kritiky, když zde došlo ke konkurenci práva na ochranu osobnosti s právem na svobodu slova, na informace a na názor. Toto právo využíval opakovaně i žalobce. Žalobce je navíc osobou, která má přístup k médiím. Prostřednictvím médií reagoval na informace, které pocházely od různých subjektů, včetně subjektů, které měly vztah k žalované a které ve svých souvislostech považuje žalobce za protiprávní zásah do osobnostních práv. Za této situace soud prvního stupně shledal, že nedošlo k protiprávnímu zásahu do osobnostních práv chráněných občanským zákoníkem, není proto namístě vyhovět ani zbylým žalobním požadavkům. I pokud by zásah byl prokázán, soud prvního stupně shledal, by se jednalo pouze o nepodstatné dopady, které nelze hodnotit jako zvlášť závažné, postačovala by přiměřená satisfakce morální – omluva. Tvrzení žalobce o dopadech zůstala osamocená a neprokázaná. Ani svědek [příjmení] nebyl schopen uvést, že by žalobcem tvrzené dopady byly jednoznačně v příčinné souvislosti s tím, co činí předmětem sporu. Svědek a dle něj i žalobce kauzu považovali za„ mediální přestřelku“, kde„ střelba“ šla z obou stran tohoto sporu. Svědek potvrdil, že jednou z možných verzí odchodu stovek poradců je, že za ním stojí žalobce. S ohledem na vše shora uvedené byla žaloba jako celek zamítnuta jako nedůvodná. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil dle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce ve výroku I, II, VI a VII včasným a přípustným odvoláním, následně napadl i doplňující rozsudek v obou jeho výrocích. Namítal, že vyjádření [jméno] [příjmení] je nutno přičítat žalované. Opačný závěr soudu prvního stupně se zakládá na nesprávném právním posouzení. Právnickou osobu dle § 167 o. z. zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě. Vyjádření pana [příjmení], který byl a nadále je předsedou představenstva žalované, jsou tedy žalované plně přičitatelná. Soud prvního stupně navíc dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění ohledně toho, kdo byl v rozhodném období oprávněn za žalovanou jednat. Dle výpisu z obchodního rejstříku jednal až do [datum] jménem žalované navenek každý člen představenstva samostatně. Vyjádření pana [jméno] [příjmení] v článku ze dne [datum] byla převzata i do článků ze dne [datum] a [datum] zveřejněných na internetových stránkách [webová adresa] a [webová adresa]. Ty provozovala žalovaná. Za obsah článků zveřejněných na těchto internetových stránkách jako provozovatel odpovídá žalovaná. Je proto nerozhodné, jestli byl pan [jméno] [příjmení] oprávněn žalovanou zastupovat, když učinil vyjádření, která byla na internetových stránkách žalované zveřejněna. Vyjádření žalované je třeba posuzovat v souvislostech. Soud prvního stupně v řadě vyjádření neshledal zásah do osobnosti žalobce z důvodu, že v nich žalobce není jmenován, přiklonil se tak k argumentaci žalované, která se snažila své výroky interpretovat izolovaně a vytržené z kontextu. Dle žalobce takto nelze postupovat a je třeba hodnotit důkazy ve vzájemných souvislostech. Jednotlivá tvrzení byla součástí organizované dlouhodobé kampaně žalované. Ta takto budovala obraz žalobce jako amorální osoby či dokonce podvodníka a zločince. Příkladem jsou články zveřejněné ve dnech [datum] a [datum] na internetových stránkách [webová adresa] (internetový server„ [příjmení]“ známý svými zákulisními informacemi) a [webová adresa] (další internetový server hojně sledovaný ve finančních kruzích) a navazující masivní e-mailová kampaň žalované ze dne [datum] a [datum] Tyto důkazy soud prvního stupně vyhodnotil tak, že články nelze přičítat žalované a v navazujících dopisech žalované není žalobce výslovně zmiňován. Žalovaná však nejprve podala (mimo jiné) na žalobce trestní oznámení v souvislosti s odchodem velkého množství vázaných zástupců, následně o podání tohoto oznámení v článcích ze dne [datum] a [datum] informovala. Žalobce v nich byl uveden jako jedna z osob, které údajně stojí za odchodem vázaných zástupců od žalované. V návaznosti na toto žalovaná spustila emailovou kampaň a rozeslala asi 70 zástupcům finančních institucí a cca 800 bývalým vázaným zástupcům dopisy, ve kterých upozorňovala na informace z médií o policejním vyšetřování spojeném s bývalými spolupracovníky. Za informace z médií je přitom třeba považovat právě uvedené články výslovně zmiňující žalobce, neboť jiná média v té době o trestním oznámení neinformovala. Nemůže být tedy pochyb o tom, že„ bývalými spolupracovníky“, na které žalovaná poukazovala ve svých dopisech, byly myšleny právě osoby zmiňované ve výše uvedených článcích, tedy i žalobce. Ten jednoznačně bývalým spolupracovníkem žalované je, je o něm známo, že je bývalým spolumajitelem a vysokým manažerem žalované. Žalovaná se evidentně snažila předejít své odpovědnosti za zásah do osobnosti žalobce tím, že využívala informace, které byly publikovány třetími osobami, jejichž mlčenlivost je chráněna tiskovým zákonem. S ohledem na kontext a časový sled událostí je však vysoce pravděpodobné, že vznik článků iniciovala právě žalovaná. Na tyto informace každopádně poukazovala a masivně je rozšiřovala mezi odbornou veřejností a obchodními partnery žalobce, tedy v kruzích, ve kterých bylo pro žalobce porušení cti a vážnosti obzvlášť citelné. Žalobce vnímá zásah stejně citelný, jako kdyby jej žalovaná v dopisech identifikovala. Rozhodující je, jakou informaci si odnesli adresáti dopisů, kteří se logicky po obdržení znepokojivých informací seznámili s obsahem článků, na které žalovaná odkazovala, a byli tedy ve výsledku informováni, že žalobce vyšetřuje policie. Dle judikatury zásahu do osobnostních práv nemůže bránit, pokud poškozená osoba není ve vyjádření škůdce označena výslovně, postačí, je-li z kontextu vyjádření identifikovatelná pro adresáty takového vyjádření (rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. Rv I 1612/23). Výklad zastávaný soudem prvního stupně je tedy dle žalobce formalistický a zcela opomíjí výsledný dopad jednání žalované do cti a vážnosti žalobce. Žalovaná nejprve podala na žalobce trestní oznámení a následně o jeho prošetřování ze strany policie informovala širokou odbornou veřejnost, jako by toto policejní prošetřování už samo o sobě potvrzovalo vinu žalobce. Jedná se o hrubě manipulativní postup zcela popírající princip presumpce neviny. Evidentním cílem bylo diskreditovat žalobce. S touto skutečností se ale soud prvního stupně v napadeném rozsudku nijak nevypořádal. Soud prvního stupně se dále v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nevypořádal s existencí Tiskové zprávy žalované. Tato je jednoznačně přičitatelná žalované, jedná se o oficiální tiskovou zprávu žalované uveřejněnou mimo jiné na jejích oficiálních internetových stránkách [webová adresa]. Žalovaná v ní zcela otevřeně identifikuje žalobce a zasahuje do jeho cti a vážnosti. Otevřeně jej osočuje z rozvracení poradenské sítě žalované a podílu na přechodu poradců žalované do nově založené společnosti a manipulativním způsobem informuje o probíhajícím prošetřování trestního oznámení. Ačkoli totiž žalovaná věděla, že trestní oznámení prošetřuje odbor hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie [obec] (žalovaná sama ke svému vyjádření k žalobě ze dne [datum] přiložila jako důkaz dopis, kterým ho uvedený policejní útvar o této skutečnosti informoval), neváhala ve svém tiskovém prohlášení tvrdit, že žalobce vyšetřuje Národní centrála proti organizovanému zločinu, zřejmě aby dodala svým obviněním na závažnosti. Zásah do cti a vážnosti žalobce žalovaná ještě umocnila tím, že svoji Tiskovou zprávu expresivně nadepsala„ Bývalý spolumajitel [příjmení] [jméno] [příjmení] vyšetřovaný pro podezření z trestného činu podvodu ve svém prohlášení z [datum] lže a mlží“. Už v samotném nadpisu Tiskové zprávy tedy žalovaná obvinila žalobce ze lži a zavádějícím způsobem informovala o prošetřování trestního oznámení, které sama na žalobce podala. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná nešířila informace o tom, že by stál žalobce za vytvořením divize„ 4fin“ v rámci společnosti [právnická osoba], respektive že by proti němu bylo vedeno trestní řízení a předjímán výsledek takového trestního řízení, je tak ve světle uvedené Tiskové zprávy evidentně nesprávný. Skutková zjištění soudu prvního stupně tak neodpovídají provedeným důkazům. Žalobce není osobou veřejného zájmu, nezastává veřejný úřad ani není v důsledku své činnosti mimo odborné kruhy znám. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, jak dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce je osobou veřejného zájmu. I kdyby jí však byl, nemohlo by to vést k zamítnutí žaloby. Zásah totiž spočívá především v nepravdivých skutkových tvrzeních žalované. V souladu s judikaturou není oprávněnou kritikou, byť se jedná o osobu veřejného zájmu, uvádění nepravdivých údajů o této osobě, nebo hodnotících soudů z takových údajů vycházejících. Soud prvního stupně ani žalobce nepoučil, že jej hodlá jako osobu veřejného zájmu s přístupem k médiím posuzovat, žalobce neměl možnost se tomuto bránit. Soud prvního stupně tak řízení zatížil procesní vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Není ani zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má přístup k médiím. Žalobce je soukromou osobou a žádný zvláštní přístup k médiím nemá. V řízení vyšla najevo jen dvě uveřejněná vyjádření žalobce. Prohlášení z [datum] prezentoval žalobce na volně přístupné platformě [webová adresa], která má malou návštěvnost (cca 15 000 uživatelů měsíčně) a nemůže se měřit s masivní mediální kampaní, kterou žalovaná vedla prostřednictvím médií, jako jsou [příjmení] noviny a Euro, specializovaných serverů a masivního rozesílání emailů. Vyjádření žalobce proto nemělo potenciál uvést kampaň žalované na pravou míru. Žalovaná na něj navíc reagovala ještě ostřejším tiskovým prohlášením. Z uvedených důvodů také žalobce nesouhlasí ani s hodnocením soudu prvního stupně, že se jednalo o mediální přestřelku. Skutečnost, že se takto vyjádřil svědek, není zásadní, když z ostatních důkazů plyne, že četnost a síla vyjádření byla na straně žalobce a žalované neporovnatelná. Druhé vyjádření žalobce uveřejněné [datum] na [webová adresa] s předmětem sporu nesouviselo. Žalobce v něm pouze konstatoval, že Fincentrum bylo a je dobře řízenou firmou, která má pevné místo na českém trhu finančního poradenství. Žalobce nesouhlasí s interpretací výpovědi svědka [příjmení], dle které měl uvést, že jednou z možných verzí odchodu poradců od žalované je působení žalobce. Svědek pouze uvedl, že existují jakési teorie o tom, že za tím stojí žalobce, zároveň ale uvedl, že je dost jiných teorií. Důkazní břemeno stran pravdivosti svých výroků přitom nese žalovaná a žalobci by skutečnost, že se nepodařilo prokázat, kde je pravda, neměla jít k tíži. Žalovaná pravdivost svých výroků před soudem prvního stupně neprokázala, ani se o to nepokusila. Soud prvního stupně v podstatě přenesl důkazní břemeno na žalobce. Proti závěrům, že by nebylo na místě odškodnění v penězích, neboť tvrzení žalobce o dopadech zásahu zůstala osamocená a neprokázaná, žalobce dále namítá (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3731/2011), že vznik nemajetkové újmy nelze dokazovat, neboť se jedná o stav mysli osoby poškozené a je tedy třeba zvážit, zda by se i jiná osoba v podobném postavení jako žalobce cítila být kampaní žalované dotčena na své vážnosti a cti. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud v rozsahu výroků napadených odvoláním rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozsudek v tomto rozsahu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a odvolání žalobce není důvodné. Ve svém vyjádření akcentuje právo na svobodu projevu i skutečnost, že nelze trvat na naprosté přesnosti tvrzení a ne každé zjednodušení či zkreslení musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob (v tomto směru odkazovala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 156/99 a sp. zn. I ÚS 1/99 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2796/2005). Žalovaná se neztotožňuje s námitkami žalobce stran přičitatelnosti výroků pana [příjmení] žalované. Citace pana [příjmení] jsou velmi stručné, marginální a nezpůsobilé jakkoli zasáhnout do práv žalobce a nelze je považovat za protiprávní. Články, ve kterých byly uvedeny, nejsou přičitatelné žalované. Pokud se pan [příjmení] zmínil o určitých indiciích či vyšetřování, výroky jsou pravdivé. To vyplývá i z výpovědi svědka [příjmení] a ze spisu Policie ČR. Žalobce se distancuje od skupiny 4fin, přitom je nesporné, že tato vznikla odchodem poradců od žalované. Není tedy důvodné, aby napadal články, které mu činnost v rámci této skupiny nepřipisují. Pokud byl žalobce někde výslovně zmíněn, bylo to způsobem, který nemůže zasáhnout do jeho osobnostních práv s ohledem na pravdivost tvrzení a faktický základ hodnotících soudů. Žalovaná nemůže nést odpovědnost za články publikované třetími stranami. Žalobce vytváří nelogické a nepodložené složité konstrukce, které z hlediska odpovědnosti neodpovídají zákonné úpravě. Žalovaná nesouhlasí s námitkou žalobce, že se soud prvního stupně nevypořádal s tiskovým prohlášení žalované. Obsah prohlášení nebyl shledán jako zásah do osobnostních práv žalobce, prohlášení bylo hodnoceno s ohledem na prokázanou existenci„ mediální přestřelky“ mezi stranami a výpověď svědka [příjmení], který potvrdil možnost, že by za odchodem poradců mohl stát mimo jiné žalobce. Žalovaná má za to, že žalobce je osobou veřejného zájmu, neboť sám připustil, že je v sektoru finančního poradenství osobou dobře známou příslušné části odborné veřejnosti. Z takového titulu byl ostatně schopen uveřejňovat reakce na předmětné výroky. Je tedy správné vzít v úvahu daný sektor a příslušnou skupinu čtenářů, jak učinil soud prvního stupně. Soud prvního stupně správně hodnotil i přístup žalobce k médiím. Primárně by se mělo k oponování kontroverzních výroků užívat veřejného prostoru, jak se ostatně stalo i v nadepsané věci, stát by do svobody projevu měl zasahovat až sekundárně (v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 367/03). Tvrzení, že za odchodem poradců mohl stát žalobce je hodnotícím soudem založeným na faktickém podkladu. Ten byl v řízení prokázán mimo jiné výpovědi svědka [příjmení]. Žalovaná byla pravdivost svých tvrzení připravena dále doložit, neboť v průběhu řízení byly znalecky odhaleny důkazy o zapojení žalobce do projektu 4fin. Náhrada nemajetkové újmy je vyloučena, neboť nedošlo k nepřiměřenému a neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce.

8. K výzvě soudu k doplnění tvrzení a důkazů stran pravdivostního základu výroků, že žalobce stojí za odchodem vázaných zástupců od [právnická osoba] & [právnická osoba] a potažmo za vytvořením divize„ 4fin“ v rámci společnosti [právnická osoba] nebo se na něm podílel, žalovaná dále doplnila, že žalobce prokazatelně stojí za myšlenkou vytvoření divize 4fin, která byla následně zrealizována jeho přáteli: paní [jméno] [příjmení] (bývalou finanční ředitelkou žalované) a pány [jméno] [příjmení]; [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (bývalými zemskými řediteli žalované). V prosinci [rok] žalobce vytvořil ve svém služebním telefonu (který mu poskytla žalovaná) poznámku, která obsahuje několik možných názvů značek nového podnikatelského projektu (některé s otazníkem), přičemž na prvním místě je právě "4fin". Na přelomu let [rok] a [rok], nejpozději však v květnu [rok] (dle data poslední editace poznámky), tedy žalobce zjevně uvažoval o názvu "4fin", který v té době chystaná skupina 4fin ještě veřejně nepoužívala a který se stal její výraznou obchodní značkou teprve v letech [rok] a [rok]. Z poznámky žalobce tak vyplývá, že se podílel na diskuzích a postupném vytváření značky chystané skupiny 4fin s [jméno] [příjmení] a odchozími zemskými řediteli Sám žalobce výše uvedené potvrdil v rámci svého výslechu v rozhodčím řízení vedeném dle pravidel Mezinárodní obchodní komory v Paříži pod sp. zn. [číslo] FS/GL zahájeném dne [datum rozhodnutí], které probíhalo mezi mateřskou společností žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a lucemburskou [právnická osoba] Holdings ([příjmení]) S. A. (žalobce k poznámkám uvedl, že to muselo být rozhodně výsledkem nějakého brainstormingu a že si nevzpomíná, jestli to byly jeho poznámky, nebo něco, co slyšel. Vyjadřoval se i k tomu, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] považuje za své přátele a že oni si pak ten název vybrali). Myšlenka žalobce byla následně postupně realizovaná zejména paní [jméno] [příjmení], která si dne [datum] (zhruba měsíc po poslední úpravě shora uvedené poznámky žalobcem) pro sebe zaregistrovala doménu [webová adresa]. V té době žádná ze společností skupiny 4fin nepoužívala značku 4fin, ani nebyla veřejně známá. Doménu držela až do listopadu [rok], kdy ji převedla na svou [právnická osoba] Advisory (4fin Better together). V průběhu března a dubna [rok] začala paní [příjmení] připravovat korporátní strukturu 4fin. Založila a nechala zapsat do obchodního rejstříku první ze společností skupiny 4fin, a to společnost [právnická osoba], která od [datum] změnila obchodní firmu na 4fin [právnická osoba] V druhé polovině roku [rok] založila společnost [právnická osoba], která později [datum] změnila firmu na 4finance s.r.o., a společnost [právnická osoba], která [datum] změnila název na 4fin [právnická osoba] Proces byl dokončen v únoru [rok], kdy byly založeny a zaregistrovány společnosti 4fin [právnická osoba], 4fin [právnická osoba], a 4fin [právnická osoba] Žalovaná má tedy za to, že značka 4fin byla žalobcem spolu s jeho přítelkyní paní [jméno] [příjmení] vytvořena již od roku [rok]. Ačkoli byla část společností ve skupině původně založena pod dočasnou značnou„ HS“ odkazující na iniciály paní [příjmení], šlo o pouhou zástěrku. Žalobce se podílel i na přípravě podnikatelského plánu 4fin, jehož fragmenty si taktéž poznamenal:„ Možnost fixu pro začát?; Bonusy; Lidi ze SL kam?; fprive: mezigenerační převod; sexy termíny/názvy pro služby; [ulice] penzijní inv program, do kterého dávají peníze i poradci“. Z uvedeného vyplývá zjevná časová souvislost mezi myšlenkou žalovaného založit divizi 4fin z doby mezi prosincem [rok] a květnem [rok] a její postupnou realizací jeho přítelkyní paní [jméno] [příjmení] nejpozději od června [rok]. Žalobce se na přípravě divize 4fin podílel z titulu svých zkušeností na finančním trhu. Společně s [jméno] [příjmení] vymyslel značku 4fin a základy obchodního modelu skupiny. Vzhledem ke všemu výše uvedenému tedy lze uzavřít, že výrok, že žalobce stojí za vytvořením skupiny 4fin je pravdivý. K tvrzení, že žalobce stojí za odchodem vázaných zástupců od žalované, žalovaná uvedla, že jedním z klíčových bodů při zakládání nové finančně-poradenské skupiny (včetně 4fin) je zdlouhavý vývoj CRM a IT systémů nezbytných pro správu účtů finančních poradců a klientů a pro každodenní administrativu. Bez toho není možné finančně-poradenskou skupinu vytvořit a finanční poradci (resp. vázaní zástupci) by ke konkurenčnímu subjektu nepřešli. IT systém pro skupinu 4fin byl pod názvem„ ProDigi“ vyvíjen od roku [rok]. ProDigi byl vyvíjen [právnická osoba] Logic pro [právnická osoba] [příjmení] [jméno] [příjmení], která je dodnes součástí skupiny 4fin. Systém ProDigi se později stal hlavním„ trhákem“ skupiny 4fin, na který byli lákáni finanční poradci žalobce, a dodnes je prezentován jako klíčová konkurenční výhoda 4fin. Vývoj ProDigi probíhající od roku [rok] byl klíčový pro přípravu celého projektu 4fin, nyní jej skupina užívá pod značkou 4eko. Žalobce věděl, zajímal se a byl informován o vývoji ProDigi systému. V prosinci 2017 konzultoval pan [jméno] [příjmení] (jeden z odchozích zemských ředitelů žalované) s žalobcem klíčovou část softwarového infrastrukturního řešení skupiny 4fin. Dne [datum] pan [jméno] [příjmení] zaslal žalované [příjmení] zprávu o plánované schůzce týkající se ProDigi. V odpovědích žalobce poděkoval za aktuální informace a o několik hodin později zdůraznil, že je to odpovědnost pana [příjmení], a zároveň mu doporučil, aby zvážil obdrženou zpětnou vazbu. Následující den pan [příjmení] informoval žalobce o schůzce ohledně ProDigi. Svou angažovanost a aktivní podporu vývoje ProDigi systému žalobce navíc potvrdil ve svých svědeckých prohlášeních v rámci Rozhodčího řízení. Žalovaná má za to, že ProDigi systém byl vytvářen za účelem následného„ přetažení“ finančních poradců (resp. vázaných zástupců) od žalované do nového konkurenčního subjektu 4fin. Tím, že se žalobce aktivně v tomto vývoji angažoval, tak žalobce (včetně odchozích zemských ředitelů pánů [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a finanční ředitelky paní [jméno] [příjmení]) stál za odchodem vázaných zástupců od žalované. Pokud žalobce argumentuje tím, že se zajímal o systém ProDigi z hlediska jeho možnosti užití žalovanou, žalovaná trvá na tom, že tento systém nebyl nikdy zamýšlen ani částečně pro žalovanou. Ta měla systém svůj a investovala do něj. Softwarové systémy jsou vyvíjeny pro společnosti na míru a žalovaná měla systém od stejného poskytovatele, který poskytoval ProDigi. Nedávalo by tedy smysl, aby si kupovala takový systém znovu, pokud by požadovala jeho úpravy. K námitce žalobce stran nepřípustnosti předkládaných důkazů žalovaná následně uvedla, že se jedná o zjištění shromážděná v rámci forenzního auditu žalované provedeného soudním znalcem v oboru kriminalistiky se specializací na kriminalistickou počítačovou analýzu panem [příjmení] [jméno] [příjmení] a zpracovaná do podoby znaleckých posudků, které jsou založeny v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 11/2021 a v Rozhodčím řízení. Veškeré podklady zajistil soudní znalec osobně, a to za dodržení mezinárodně uznávaných postupů a metodik pro práci s digitální stopou. Důkazy byly získány zákonně, neboť žalobce jakožto spolupracovník a člen představenstva žalované souhlasil s archivací osobních údajů a žalovaná neporušila žádné právní normy v rámci jejich získávání. Jednalo se o zálohy pracovních IT zařízení v majetku žalované, která přidělila žalobci. Žalobce si pak sám tato zařízení zaregistroval prostřednictvím tzv. [příjmení] [příjmení] na e-mailovou adresu [email], tzn. na firemní e-mailovou doménu žalovaného. Žalobce byl přitom upozorněn směrnicí o ochraně osobních údajů a informačním memorandem pro spolupracovníky na limity způsobu využití e-mailových účtů zřízených na doméně žalované. Dle Memoranda jsou e-mailové schránky na doméně [email]“ určeny pouze k vyřizování komunikace související s výkonem činnosti pro FCSLS. Spolupracovníci nesmí tyto e-mailové schránky využívat pro soukromé účely, respektive pokud tyto e-mailové schránky pro soukromé účely využijí, tak s vědomím, že s takovými e-maily bude nakládáno stejně jako s pracovní komunikací. Žalovaná odkazovala na nález Ústavního soud sp. zn. II. ÚS 2299/17, a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 64/2004 a 22 Cdo 3717/2008 a zejména sp. zn. 21 Cdo 1267/2018. Uváděla, že žalobce byl či musel si být vědom, že veškerá komunikace na těchto e-mailových účtech je zpracovávána a následně archivována a navíc byl výslovně upozorněn, že není oprávněn užívat účty na doméně žalobce pro soukromé účely. Žalovaná tak s vědomím žalobce považovala veškerou komunikaci za pracovní. Tuto komunikaci však mohla žalovaná kontrolovat na ad hoc bázi i bez výslovného souhlasu žalobce, a to za účelem ochrany svých práv nebo právem chráněných zájmů. Důkazy nemají charakter projevů osobní povahy, a proto byly získány zákonně. Pokud žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1009/98, tento byl velmi kritizován českou právní doktrínou a překonán navazující jurisprudencí. Z tohoto důvodu by neměl být soudem považován za relevantní. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1267/2018 rozhodl, že i důkazní prostředek získaný nezákonným prostředkem může být přípustný tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkající se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch. Žalovaná zdůraznila, že není účelem tohoto řízení zkoumat naplnění materiální pravdy, ale otázku, zda výroky byly učiněny důvodně a založeny na pravdivém základě.

9. Žalobce se k doplněným tvrzením a důkazům vyjádřil tak, že z těchto nevyplývá, že by napadené výroky žalované byly pravdivé. Část důkazů předložených žalovanou byla dle žalobce získána protiprávně, a proto nesouhlasil s tím, aby byly v soudním řízení provedeny. Pokud jde o poznámky z mobilního telefonu nadepsané„ [číslo]. Poznámka ze dne [datum] - nález [číslo]“, žalovaná uvedla, že jsou jako zjištění soudního znalce zpracovaná do podoby znaleckého posudku založeného v jiném soudním řízení. [příjmení] znalecký posudek ale žalovaná ve stanovené koncentrační lhůtě soudu nepředložila, ani jej v soudem stanovené lhůtě nenavrhla k důkazu. Výňatky ze znaleckého posudku použitého v jiném soudním řízení samy o sobě nemají žádnou důkazní váhu, jedná se o pouhá tvrzení žalované. I kdyby předmětné poznámky vytvořil žalobce, nijak z nich nevyplývá, že žalobce stojí za vytvořením divize 4fin. Jedná se o nesouvislou řadu heslovitých poznámek, ze které nelze nijak vyčíst, čeho se vlastně týkají. Divize 4fin vznikla až v roce 2019, tj. dva roky po deklarovaném datu vzniku poznámek. Ve vztahu k poznámce„ 4fin“ žalobce uvedl, že pokud by se skutečně jednalo o jeho poznámku (což nemůže potvrdit), mohl si ji poznamenat jako jeden z 30 možných názvů pro svou zamýšlenou banku (příp. investiční společnost), neboť v té době zvažoval nejprve založení banky a po zjištění náročnosti takového projektu začal zvažovat založení investiční společnosti. To potvrzuje i záznam z výslechu žalobce v Rozhodčím řízení předkládaný žalovanou. [jméno] uvedl, že projekt založení banky či investiční společnosti řešil s advokátní kanceláří a po zjištění náročnosti projektu od něj upustil. Název mohla zmínit paní [příjmení] jako zvažované označení svého projektu vývoje software pro multilevelové společnosti. O něm se s žalobcem jako členem představenstva žalované bavila a žalobce si tento název poznamenal. Jak se ukázalo v Rozhodčím řízení, žalovaná nelegálně stáhla několik GB dat jeho poznámek, mailů, sms a fotek, a musela tak mít k dispozici tisíce jeho poznámek a e-mailů. Jevilo by se absurdním, pokud by v takovém množství dat byla jediným důkazem o tom, že žalobce plánoval vytvořit divizi 4fin (pokud by to skutečně plánoval), jeho jediná drobná poznámka o názvu 4fin mezi třemi desítkami jiných názvů. Poznámky neobsahují žádné zmínky o nějakém podnikatelském plánu a vůbec z nich nevyplývá, že by se měly týkat divize 4fin vzniklé o dva roky později. Záznam z výslechu žalobce v rámci rozhodčího řízení pouze potvrzuje, že si žalobce nevybavuje, zda se jedná o jeho poznámky, a že poznamenané názvy mohly souviset se záměrem žalobce založit banku či investiční společnost. Záznam tak neobsahuje jedinou skutečnost, ze které by mělo být zjevné, že žalobce stál u myšlenky založit divizi 4fin. Výslech se týkal prakticky pouze projektu paní [příjmení] ohledně vývoje software pro žalovanou. Záznam prokazuje ve vztahu k „ 4fin“, pouze to, že tento název byl vybrán panem [příjmení] a paní [příjmení], nikoliv žalobcem. S registrací doménového jména ze strany paní [příjmení] a změnou názvu firmy HS Advisory žalobce neměl nic společného. Žalovaná tedy dle žalobce doplněnými důkazy neprokázala, že by žalobce za vytvořením divize 4fin stál. Závěr žalované, že žalobce se měl podílet na odchodu vázaných zástupců od žalované tím, že se účastnil vývoje softwarového systému ProDigi, který prováděla paní [příjmení] s přispěním pana [příjmení], je nesprávný. Žalobce připouští, že o vývoji tohoto systému věděl, ale pouze proto, že se v roce [rok] zajímal o pořízení tohoto systému pro samotnou žalovanou (jakožto člen jejího představenstva), případně pro svoji tehdy zvažovanou investiční společnost. V době, kdy byl systém ProDigi použit pro divizi 4fin, již žalobce s tímto systémem dávno neměl nic společného a nic o něm nevěděl. Nelze učinit závěr, že se žalobce z tohoto důvodu podílel na odchodu vázaných zástupců, kteří s takovým systémem mají pracovat. Pokud je žalobci známo, [jméno] [příjmení] měla v úmyslu vyvinout IT systém pro multilevelové společnosti. V tom ji podporoval [jméno] [příjmení], zemský ředitel žalované, který se paní [příjmení] dlouhodobě staral o její finance. Ten byl totiž přesvědčen, že pokud [jméno] [příjmení] systém vyvine a bude dobrý, bude jej moci nabídnout žalované, která by si jej mohla licencovat či koupit. V roce [rok] totiž systém žalované [příjmení] [rok] (vznikl cca v roce [rok]) zaostával za konkurencí a poradci s ním nebyli spokojeni. Např. mu zcela chyběl modul CRM (client relationship management). Žalovaná v tu dobu však odmítala do vývoje nového systému investovat, jelikož majoritní akcionáři měli v úmyslu společnost prodat a nechtěli snižovat její ziskovost náklady spojenými s vývojem nového IT systému. Záměr paní [příjmení] tak vyhovoval i [jméno] [příjmení], jelikož pokud by se jej podařilo realizovat, mohla by si jej žalovaná licencovat bez nutnosti investovat do vývoje, a současně by to vyřešilo nespokojenost jeho poradců a zvýšení jejich produktivity a dorovnání se konkurenci. Ostatně o vývoji systému ProDigi věděli i další členové představenstva žalované [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobci není známo, že by žalovaná z tohoto důvodu veřejně prohlašovala, že i tyto osoby stály za odchodem jejích vázaných zástupců. Pokud žalovaná odkazovala na SMS komunikaci, která má obsahovat sdělení pana [příjmení] o schůzce stran systému ProDigi, tato (i pokud by byla autentická), nijak neprokazuje, že by se žalobce ve vývoji tohoto systému nějak široce angažoval. Naopak byl pouze dílčím způsobem informován. Žalovaná svá skutková tvrzení o žalobci opírá o složité myšlenkové konstrukce a malé množství velmi spekulativních důkazů, z nichž většinu získala teprve dodatečně (ze znaleckého posudku a v rámci jiného soudního a rozhodčího řízení). V době, kdy své žalobou napadené výroky učinila, jimi ještě nedisponovala. Žalovaná nepředložila žádné důkazy o tom, že by v době, kdy svoje výroky učinila, měla důvody věřit v jejich pravdivost nebo vyvinula jakékoli úsilí k ověření jejich pravdivosti. Jednalo se o čirou spekulaci žalované, která se zásadně dotkla osobnostních práv žalobce. Tento postup žalované byl o to závažnější, že žalovaná je odborníkem v oboru finančního poradenství a že přinejmenším u části svých sporných výroků si žalovaná musela být vědoma jejich nepravdivosti. I kdyby výsledky hodnocení důkazů předložených žalovanou odůvodňovaly závěr, že je možné, že žalobce stál za vytvořením divize 4fin a odchodem vázaných zástupců od žalované (což podle názoru žalobce neodůvodňují), zároveň z nich jasně vyplývá i opačná možnost, že se tak nestalo. Dle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudky sp. zn. 30 Cdo 5750/2015, 24 Cdo 622/2020 a 24 Cdo 3404/2018), vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. S ohledem na citovanou judikaturu má žalobce za to, že nelze učinit závěr, že uvedená skutková tvrzení žalované jsou pravdivá. Žalovaná své důkazní břemeno neunesla. Žalobce dále namítal, že žalovaná nijak nevysvětlila, jak předmětné dokumenty získala, když pocházejí ze žalobcova mobilního telefonu. Má za to, že žalovaná musela protiprávně vstoupit do souborů obsahujících zálohovaná data žalobcova telefonu. Uživatelská data obsažená v zálohách dat z mobilního telefonu přitom požívají vysokou míru ochrany s ohledem na čl. 13 Listiny základních práv a svobod. Podle něj nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem. Za písemnosti je podle § 562 o. z. třeba považovat i elektronické dokumenty (např. e-mailové zprávy, poznámky, sms zprávy), byť nejsou listinami. Obsahují osobní údaje chráněné Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, ze dne [datum], o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů známé pod zkratkou GDPR). Ochrana soukromých písemností vyplývá i z § 84 a násl. o. z. upravujících ochranu soukromí. Zásah do soukromí podle odborné literatury přitom představuje již samotné neoprávněné vniknutí do soukromého datového prostoru bez ohledu na ochranu jeho skutečného obsahu a způsobu naložení s ním. S ohledem na uvedené má žalobce za to, že důkazy pocházející z jeho mobilního telefonu byly opatřeny nezákonným způsobem a nelze je tedy v řízení provést (k tomuto žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1009/98, dle kterého navrhne-li proto účastník občanského soudního řízení k prokázání svých tvrzení důkaz, který byl pořízen nebo účastníkem opatřen v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a jehož pořízením nebo opatřením došlo k porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby, soud takový důkaz jako nepřípustný neprovede). Pokud žalovaná odkazovala na informační memorandum, v jeho záhlaví je uvedena firma žalované [příjmení] & [právnická osoba], pod kterou vystupovala až v době, kdy se v ní již žalobce neangažoval. Ustanovení směrnice, na kterou žalovaná poukazovala, se nevztahují k posuzované otázce. Týkají se pouze emailů, které však nejsou předmětem důkazních návrhů. Balanční test mezi právem na ochranu soukromí a právem na spravedlivý proces, tj. právem žalované předkládat důkazy, by měl být posouzen jednoznačně ve prospěch žalobce. Došlo zde k vážnému zásahu do soukromí žalobce a dalších osob, přičemž žalovaná si mohla opatřit důkazy jiným způsobem, např. mohla navrhnout výpovědi svědků.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce do rozsudku ani do doplňujícího rozsudku není důvodné, ač některé jeho námitky důvodné jsou, avšak na věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně to ničeho nemění.

11. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil v zásadě správná, ale neúplná zjištění stran skutkového stavu, na odůvodnění napadeného rozsudku stran zjištěného skutkového stavu odvolací soud v tomto směru odkazuje s korekcemi uvedenými níže.

12. Soud prvního stupně pochybil, pokud shledal, že vyjádření pana [příjmení] nejsou přičitatelná žalované s ohledem na to, že žalovaná nejednala dvěma členy představenstva společně. V dané věci se nejednalo o právní jednání, na které by se uvedená podmínka vztahovala, ale o vyjádření konkrétně předsedy představenstva, který byl v článcích označován jako šéf žalované nebo její generální ředitel a vyjadřoval se k záležitostem týkajícím se žalované. Za takových okolností nepochybně jeho vyjádření žalované přičitatelné je, stejně tak jako případný neoprávněný zásah do osobnostních práv, který takovým vyjádřením mohl být způsoben. Žalované je zcela nepochybně přičitatelná též Tisková zpráva s názvem„ Bývalý spolumajitelem [příjmení] [jméno] [příjmení] vyšetřovaný pro podezření z trestného činu podvodu ve svém prohlášení z [datum] lže a mlží“, kde žalovaná uvedla, že má řadu indicií svědčících o tom, že místo stabilizace poradenské sítě, ke které byl vázán smlouvou a za ni placen, žalobce aktivně poradenskou síť rozvracel a podílel se na jejich přechodu do nově založené firmy. [příjmení] jiné i tyto indicie vedly k podání trestního oznámení na žalobce. Za dané situace se tedy soud prvního stupně měl zabývat zejména otázkou, zda se žalovaná mohla důvodně vyjádřit ohledně existence podezření, že za odchodem vázaných zástupců stojí poradce, potažmo, že stojí za vytvořením divize 4fin, kam vázaní zástupci odešli. Je přitom lhostejné, jaké k tomu tehdy měla„ indicie“. Podstatné je, zda toto podezření má pravdivostní základ, který je žalovaná schopna prokázat.

13. Odvolací soud vyzval žalovanou na jednání dne [datum] k doplnění k doplnění tvrzení a důkazů stran pravdivostního základu výroků, že žalobce stojí za odchodem vázaných zástupců od [právnická osoba] & [právnická osoba] a potažmo za vytvořením divize„ 4fin“ v rámci společnosti [právnická osoba] nebo se na něm podílel. Žalovaná reagovala, jak je uvedeno výše. Odvolací soud postupem podle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. tedy doplnil dokazování.

14. Ze znaleckého posudku z Ing. [jméno] [příjmení] z oboru Kriminalistika, odvětví Kriminalistika, specializace Kriminalistická počítačová expertíza [číslo] [rok]„ Poznámka ze dne [datum] – nález [číslo]“ na straně 47 posudku, zjistil, že poznámka byla vytvořena [datum] a upravena [datum]. Jedná se o heslovité zápisky, kde je mimo jiné uvedeno: Možnost fixu pro začát?; Bonusy; Lidi ze SL kam?; fprive: mezigenerační převod; sexy termíny/názvy pro služby; [ulice] penzijní inv program, do kterého dávají peníze i poradci, dále jsou uvedeny různé názvy, kdy na prvním místě je„ 4fin“. Dále pokračuje poznámka: SL: Opoc konk doložka do kvetna 2018, byznys je ze 70 % na starých klientech: obtiz pretahnout. Nic svetoborného nepřinesou, žádné know-hoe. Poradenství si vše řešili sami, produkty SL průměr (po i fondy). K tomuto je v posudku uvedeno, že originál byl zajištěn v záloze iOS iPhone s [příjmení] [příjmení] [email]. Z přepisu protokolu z jednání z [datum] u Mezinárodní obchodní komory v Paříži pod sp. zn. [číslo] FS/GL, které probíhalo mezi mateřskou společností žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a lucemburskou [právnická osoba] Holdings ([příjmení]) S.A. soud zjistil, že žalobce v tomto řízení uvedl, že poznámky musely být rozhodně výsledkem nějakého brainstormingu a nevzpomíná si, jestli to byly jeho poznámky nebo něco, co slyšel. Vyjadřoval se i k tomu, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] považuje za své přátele a že oni si pak název 4fin zjevně vybrali. Z výpisů z registru doménových jmen bylo zjištěno, že [webová adresa]“ bylo zaregistrováno [datum] na jméno [jméno] [příjmení] a [datum] došlo k aktualizaci a doména byla nadále vedena pro [právnická osoba] Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že [právnická osoba] [právnická osoba] zapsaná v dubnu [rok] byla přejmenována na 4fin [právnická osoba] a změna zapsána [datum] [ulice] firma [právnická osoba] zapsaná v září [rok] byla přejmenována na 4finance s.r.o. a změna zapsána [datum], obchodní firma [právnická osoba] založená v říjnu [rok] byla přejmenována na 4fin [právnická osoba] a změna zapsána [datum] ve všech těchto společnostech jako statutární ředitelka či jednatelka původně figurovala [jméno] [příjmení]. Z rámcové smlouvy o analýze a vývoji software mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], že smlouva byla uzavřena [datum]. Z vyjádření paní [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve věci vedené o nárocích z nekalé soutěže u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 11/2021, kde jmenovaná (a stejně jako pan [jméno] [příjmení]) vystupuje jako jedna z žalovaných, soud zjistil, že paní [příjmení] uvedla, že [právnická osoba] vznikla [datum] za účelem vývoje software. Pracovní název vyvíjeného software byl ProDigi, nyní se jmenuje 4EKO. Vývoj Software podporoval pan [jméno] [příjmení], se kterým jsou přátelé. O vývoj software se zajímal s ohledem na to, že pokud by byl dobrý, Fincentrum by si jej mohlo licencovat, současně jej zajímal i z hlediska využitelnosti pro některý z jeho podnikatelských záměrů, zřejmě pro účely společnosti, kterou chtěl založit, k tomu však nakonec nedošlo. V průběhu roku 2018 zájem pana [příjmení] o software opadl a ve věci se dále neangažoval. Žalovaná dále k důkazu předložila SMS komunikaci, kterou soud k důkazu neprováděl, neboť tato měla demonstrovat pouze zaintersování žalobce v systému ProDigi v roce 2017, což vyplynulo i z vyjádření paní [příjmení] provedeného k důkazu a sám žalobce toto nepopíral. Z úředního záznamu ze dne [datum] o podání vysvětlení pana [jméno] [příjmení] soud nezjistil, žádné pro řízení významné skutečnosti, stejně tak jako z rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace podle zákona č. 106/1999Sb. [číslo jednací], které se vztahovalo k odložení věci podezření ze spáchání trestného činu.

15. Odvolací soud po doplněném dokazování shledal, že ačkoli jsou některé výroky, proti kterým žalobce brojil a které se vztahují k jeho osobě, přičitatelné žalované (konkrétně výroky pana [příjmení] citované v médiích a dále Tisková zpráva žalované), k nedůvodnému a neoprávněnému zásahu ze strany žalované do práv žalobce nedošlo. V citacích pana [příjmení] publikovaných v napadených článcích, stejně tak jako v Tiskové zprávě se hovoří ve vztahu k žalobci a otázce odchodu vázaných zástupců pouze o indiciích, které měly o jeho zapojení svědčit. Pokud žalovaná uváděla, že má indicie naznačující, že žalobce stojí za odchodem jejích vázaných zástupců, odvolací soud má za to, že v řízení byl prokázán pravdivostí základ. Žalovaná neuváděla jednoznačná tvrzení, že žalobce skutečně stojí za odchodem vázaných zástupců (případně za vytvořením divize 4fin), pouze vznášela podezření, uváděla, že má indicie, že se žalobce podílel na přechodu vázaných zástupců do nově založené firmy. K dotazu redaktora, že pan [příjmení] nevyvrací, že by za odchodem lidí stál žalobce, pan [příjmení] uvedl, že má indicie, které by toto mohly naznačovat, ale nemá důkazy a nerad by někoho obviňoval z neetického jednání. Pokud by se to potvrdilo, bylo by to pro něj obrovským lidským zklamáním. Pan Duchoň dále pro [příjmení] noviny uvedl, že vše nasvědčuje, že došlo k vážnému podvodu a celý případ je předmětem vyšetřování, a dále, že šokující je, že bývalí manažeři tuto akci dlouhodobě plánovali a zatáhli do ní řadu poradců, kteří jsou vlastně také podvedeni. Odvolací soud shledal, že k takovýmto obecným tvrzením vyjadřujícím pouhá podezření měla žalovaná podklad. Mohla tedy hovořit o tom, že jsou určitá podezření/indicie, že se na projektu podílel žalobce. S ohledem na uvedené odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, neboť předmětem řízení nebyla otázka, zda se podezření skutečně naplnila, ale zda je mohla žalovaná důvodně vznášet. Toto bylo prokazováno mimo jiné i výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který uvedl, že ví, že je mnoho teorií, jak k odchodu poradců od žalované došlo a jedna z teorií je, že by za tímto mohl stát žalobce. To že byly i jiné teorie je pro závěr o důvodnosti hodnotícího soudu žalované nepodstatné. Podezření odůvodňují i poznámky žalobce, které jsou součástí znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] z oboru Kriminalistika, odvětví Kriminalistika, specializace Kriminalistická počítačová expertíza [číslo] [rok]. Skutečně evokují (odůvodňují názor), že žalobce plánoval vytvoření subjektu s názvem 4fin (když zjevně zvažoval několikero názvů a tento uvedl na prvním místě), a dále uspořádání nějakého business modelu, kde jsou poznámky jako„ byznys je ze 70 % na starých klientech: obtiz pretahnout“ či„ Lidi ze SL kam?“. Jakkoli jsou poznámky kusé, plyne z nich důvodný základ pro podezření žalované. Žalobce nepopíral, že s paní [příjmení] a panem [příjmení], kteří byli zapojeni ve vývoji systému ProDigi, klíčového pro divizi 4fin, se přátelí, o vývoj systému se z počátku zajímal a podporoval jej. [příjmení] [příjmení] působila jako statutární orgán [právnická osoba] (aktuálně 4fin [právnická osoba]), jejímž cílem bylo vytvořit daný program (statutárním orgánem byla i v dalších společnostech skupiny 4fin). Výše uvedené poznámky tedy byly způsobilé v kontextu těchto skutečností i skutečnosti, že do divize 4fin od žalované odešla značná část vázaných zástupců, podezření vyvolat, případně podpořit domněnku o jeho důvodnosti. Odvolací soud se nepřiklonil k názoru žalobce, že by jeho poznámky, zálohované na serveru žalobce, resp. znalecký posudek, kterým byly zajištěny, nemohly být v řízení provedeny jako důkaz. Při posouzení vzal v úvahu, že důkaz byl zajištěn ze serveru žalované, kam se poznámky zálohovaly, z mobilního telefonu, který měl žalobce poskytovaného od žalované. Žalobce si musel být vědom, že k zálohování takto dochází, když za tímto účelem užíval email vedený u žalované. Nejedná se přitom o záznamy, které by měly charakter projevů osobní povahy. Odvolací soud přihlédl též k tomu, že žalovaná toto řízení, ve kterém je důkaz užit, neiniciovala, pokud se jedná o prokazování důvodnosti podezření, že za odchodem zástupců stojí žalobce, její důkazní situace je obtížná s ohledem na to, že v tomto typu sporu leží na ní důkazní břemeno a je otázkou, zda a do jaké míry, by případně mohla prokázat dané skutečnosti jinak. Svědčí jí tak zájmová zákonná licence dle § 88 odst. 1 o. z. Navíc sám žalobce obsah takto předložených důkazů zahrnul do svých tvrzení s argumentem, že neprokazují napadané výroky žalované. K námitce žalobce, že znalecký posudek, kterým byly zjištěny a zachyceny předmětné poznámky, nebyl založen ve lhůtě stanovené odvolacím soudem, odvolací soud uvádí, že shledává jako postačující, že důkaz byl ve lhůtě označen, navíc fakticky byla ve stanovené lhůtě založena část uvedeného posudku, na kterou bylo odkazováno. Tisková zpráva žalované byla uveřejněna v reakci na předchozí prohlášení žalobce ze dne [datum]. Pokud bylo v Tiskové zprávě žalované uvedeno, že žalobce„ lže a mlží“, k tomuto žalovaná uvedla, že se nadpis vztahuje k tvrzení žalobce v jeho prohlášení, že se neúčastnil prodejního procesu žalované, a to za situace, kdy žalobce byl ve skutečnosti v dané době členem představenstva společnosti. Tyto informace jsou skutečně obsahem prvního odstavce předmětného prohlášení a nelze tedy shledat, že by se nadpis přímo vztahoval k tvrzením, proti kterým brojí v tomto řízení žalobce, tj. že se měl podílet na destabilizaci poradenské sítě a stát za odchodem vázaných zástupců. Pokud žalobce brojil proti tomu, že v Tiskové zprávě bylo uvedeno, že se zavázal ke stabilizaci poradenské sítě žalované, v konzultační smlouvě uzavřené za [právnická osoba] žalobcem jako jednatelem se žalovanou, se (v bodu II/1 a) [právnická osoba] jakožto poradce zavázala vykonávat pro žalovanou činnosti v oblasti ekonomického, rozvojového, stabilizačního a strategického poradenství v rozsahu (mimo jiné) poradenství v oblasti obchodní sítě finančních poradců žalované. Z tohoto hlediska se tedy vyjádření v Tiskové zprávě stran závazku žalobce ke stabilizaci poradenské sítě jeví jako opodstatněné (ačkoli není zcela přesné). Ani informace o tom, že věc šetří Policie ČR, nebyla sdělena nepřiměřeným způsobem. Skutečnost, že žalovaná v této souvislosti podávala trestní oznámení, nebyla mezi účastníky sporná. Pokud tedy v Tiskové zprávě žalovaná odkazovala na to, že podle informací deníku [příjmení] noviny Policie ČR pokládá skutek za natolik závažný, že ho šetří Národní centrála proti organizovanému zločinu, toto nelze považovat za zásah do práv žalobce (ani v případě, že by bylo šetření ve skutečnosti vedeno jiným orgánem, nepředstavovala by taková skutečnost zásah do práv žalobce). K otázce šetření věci se vyjádřila žalovaná též v dopise adresovaném klientům (resp. osobám působícím na českém finančním trhu), v tomto vůbec nebyl žalobce nikterak zmiňován. Pokud dopis odkazoval na články uveřejněné v médiích, v tomto nelze shledávat žádný zásah do práv žalobce. (Dopis mimo jiné uváděl, že proběhla domovní prohlídka v sídle [právnická osoba], pravdivost takové informace však pro řízení nebyla nikterak zásadní, neboť žalobce sám se od předmětné společnosti distancuje a není tedy zjevné, jak by byť i nesprávná informace v tomto směru měla zasáhnout do jeho práv). Z uvedených vyjádření nelze ani dovodit, že by žalovaná informovala o trestním řízení způsobem předjímajícím jeho výsledek.

16. Odvolací soud shledal, že celá záležitost je věcí veřejného zájmu, neboť minimálně v příslušném segmentu trhu se jednalo o podstatnou událost v situaci, kdy valná část vázaných zástupců žalované odešla do nově založené společnosti a je zde dáno podezření, že v této souvislosti mohlo dojít k nekalosoutěžnímu (případně jinému protiprávnímu) jednání. V daném případě je tedy důvodné akcentovat svobodu slova, neboť je dán zájem veřejnosti na poskytování informací, které se k takovým událostem váží. Soud prvního stupně správně shledal, že žalobce je třeba v těchto souvislostech považovat za osobu veřejného zájmu, a to již na základě jeho vlastních tvrzení, že společně s Ing. [příjmení] z žalované společnosti vybudovali jednoho z předních poskytovatelů finančně poradenských služeb v České republice a po prodeji své majetkové účasti žalobce nadále podniká ve finanční oblasti jako člen dozorčí rady [právnická osoba], a dále jako zakladatel a hlavní stratég investičního fondu. Žalobce je tedy, pokud jde o oblast finančního trhu, osobou zjevně známou a s tím je spojen i jeho snazší přístup do médií, zejména pokud se zabývají předmětným sektorem trhu. Skutečnosti vyšlé v řízení najevo nenasvědčují tomu, že by žalovaná vůči žalobci postupovala jakkoli šikanózně. Žalovaná reagovala na z hlediska svého business modelu zcela zásadní událost, kterou představoval odchod velké části vázaných zástupců do jiné nově založené společnosti. Sledovala tak svůj ospravedlnitelný zájem rozkrýt důvody této události a informovat v tomto směru veřejnost. V této souvislosti se též veřejně vyjadřovala ohledně svých podezření, a to velmi obezřetně, kdy sama uváděla, že nechce nikoho obviňovat, neboť nemá důkazy, pouze indicie, přičemž důvody k těmto podezřením v průběhu řízení doložila. Její úvahy měly pravdivostní základ. Podezření (bez ohledu na to, zda se případně v jiném řízení fakticky potvrdí či vyvrátí) tedy byla opodstatněná a tak požívající ochrany v rámci svobody projevu. Odvolací soud tedy neshledal, že by uvedeným jednáním žalované k neoprávněnému zásahu do práv žalobce došlo.

17. Na základě skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně a doplněných soudem odvolacím a na základě výše uvedeného právního posouzení uzavírá odvolací soud, že odvolání žalobce není důvodné.

18. Odvolací soud tak ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. ve výroku I, II, VI a VII a ve výrocích I a II doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně věcně správného nákladového výroku. Ve výroku III, IV a V nebyl rozsudek odvoláním napaden, a v tomto rozsahu tedy již nabyl právní moci.

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za pět úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum], vyjádření žalované k výzvě soudu ze dne [datum], a vyjádření k tvrzením žalobce ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a 20 října 2022) s odměnou ve výši dle § 7, a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ([částka] za úkon) a s paušální náhradou výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ([částka] za úkon) a s 21% DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka] (= (5* [číslo]) *1,21) uložil odvolací soud žalobci zaplatit k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.).

Poučení