22 Co 180/2025 - 91

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 91 519,16 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 4. 2025, č. j. 18 C 18/2025-22 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 61 519,16 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 173,01 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 13 646 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 617 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 91 519,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 173,01 Kč, 15% úrok z prodlení ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou podanou u soudu dne 6. 12. 2024 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 91 519,16 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní [Anonymizováno] s. r. o. (dále jen „[Anonymizováno]“) a žalovaným byla uzavřena dne 13. 8. 2007 smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], přičemž nedílnou součástí smlouvy byl také Sazebník. Před uzavřením smlouvy [Anonymizováno] posuzovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, přičemž za tímto účelem žalovaný předložil [Anonymizováno] osobní doklady a doklady dokládající příjmy a výdaje, zejména výpisy z bankovního účtu. Na základě těchto dokladů a po ověření informací z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR, CEE) dospěla [Anonymizováno] k závěru, že žalovaný má dostatečné prostředky ke splácení úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla [Anonymizováno] žalovanému dne 14. 8. 2007 úvěr ve výši 60 000 Kč na účet žalovaného. Jednalo se o úvěrový rámec, který mohl žalovaný průběžně čerpat a zároveň splácet předepsané měsíční splátky spolu s úroky z vyčerpané částky úvěru s úrokovou sazbou ve výši 1,74 % měsíčně a sjednanými poplatky za vedení účtu, peněžní transakce, výpisy, upomínky apod. Dále žalovaný sjednal pojištění schopnosti úvěr splácet, za což se [Anonymizováno] zavázal zaplatit měsíční poplatek procentuální výše vyčíslený z aktuálního dluhu. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž se dostal do prodlení s úhradou více jak dvou splátek, resp. jednou splátkou po dobu delší jak 3 měsíce. V důsledku toho v souladu se smluvním ujednáním došlo ke zesplatnění úvěru ke dni 1. 11. 2022, o čemž [Anonymizováno] žalovaného písemně vyrozuměla a vyzvala jej k úhradě dosud nesplacené jistiny a dlužných poplatků, přičemž výše činila 67 692,17 Kč. Od tohoto data vznikl [Anonymizováno] nárok na zaplacení úroků ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 59 019,16 Kč, zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení. Pohledávka z předmětné smlouvy byla [Anonymizováno] smlouvou ze dne 7. 11. 2023 postoupena žalobkyni, o čemž žalovaného písemně vyrozuměla. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil toliko částku 155 811,47 Kč, přičemž poslední úhradu provedl 11. 5. 2022. Ke dni postoupení pohledávky se dlužná částka skládala z: dlužné jistiny ve výši 59 019,16 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 500 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 173,01 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl v důsledku včasného odporu žalovaného zrušen. V odporu žalovaný namítl, že nesouhlasí s výši dlužné částky, neboť má za to, že zaplatil více než polovinu úvěru, a tudíž je požadovaná částka příliš vysoká. Poukázal dále na svou tíživou osobní situaci, neboť byl hospitalizován, nemohl platit nájem, přišel o byt. Nyní platí podnájem, který není levný a má vysoké náklady za léky.

4. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 91 519,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 173,01 Kč, 15% úrok z prodlení ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že [Anonymizováno] jako právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 13. 8. 2007 smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 40 000 Kč s minimální měsíční splátkou ve výši 1 200 Kč. Žalovaný na úvěru čerpal celkem 132 900 Kč a zaplatil celkem 155 811,47 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 byla pohledávka z této smlouvy postoupena s účinností k 7. 11. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2023. Další důkazy soud prvního stupně pro nadbytečnost neprováděl. Po stránce právní soud prvního stupně uzavřel, že [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ObchZ“. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele ve smyslu § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“. Uzavřená smlouva je tak smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 odst. 1 obč. zák., a tudíž je třeba na ni aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele dle § 51a a násl. obč. zák. Zejména za použití § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák. se nemůže spotřebitel vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru, na základě které [Anonymizováno] poskytla žalovanému 132 900 Kč a žalovaný uhradil 155 811,47 Kč. Žalovaný tak uhradil celou částku, a tudíž je žaloba nedůvodná. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů řízení přísluší žalovanému, který byl v řízení úspěšný, ale jemu náklady v řízení nevznikly, a tudíž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně žalobu zamítl pouze velmi obecně. Z odůvodnění rozsudku není žalobkyni zřejmé, jaká konkrétní ujednání smlouvy o úvěru shledal soud prvního stupně v rozporu s požadavkem dobré víry, a tedy způsobilá vyvolat značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele. Žalobkyně má za to, že ujednání obsažená přímo ve smlouvě nejsou ani nepřiměřená ani nemohou způsobit značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud prvního stupně se též nevypořádal s tím, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena před tím, než nabyla účinnosti novela obč. zák. (zákon č. 155/2010 Sb.), která teprve zakotvila absolutní neplatnost ujednání ve smyslu § 56 obč. zák.; do té doby byla tato ujednání stižena relativní neplatností. Přímo ve smlouvě byl sjednán úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, minimální splátka čerpaného úvěru a úroková sazba ve výši 1,74 % měsíčně (20,88 % ročně). Úrok je cenou plnění, a tudíž na jeho ujednání primárně dopadá § 56 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že se na něj nevztahuje požadavek porovnání rovnováhy ujednání smluvních stran. Nadto není sjednán v nepřiměřené výši. Obvyklá sazba úroků z úvěru poskytovaná ve stejné době bankami domácnostem činila v srpnu 2007 (dle statistiky ČNB) 12,14 % ročně až 13,25 % ročně, tedy nečinila ani dvojnásobek úroku u bankovních úvěrů, což nelze s ohledem na ustálenou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005) považovat za nepřiměřené. Ani výše sjednaného pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu (tedy 260 Kč měsíčně) nemůže být shledána nepřiměřenou. Ve všeobecných podmínkách byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100 % celkové dlužné částky v době odstoupení [Anonymizováno] od smlouvy, přičemž ani tato výše není nepřiměřená. Žalovaný po celou dobu věděl, jaká bude tato sankce, pokud poruší splácení. Čím dříve žalovaný svou povinnost platit řádně a včas splátky porušil, tím vyšší pokuta mu hrozila. To je však smyslem a účelem smluvní pokuty, tedy působit preventivně na dlužníka, aby své závazky neporušoval. Pokud byla smluvní pokuta sjednána pouze v obchodních podmínkách, žalobkyně poukazuje na závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 11. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle kterého (pokud by vůbec měl být aplikován) lze neplatnost ujednání vztáhnout toliko k ujednání o smluvní pokutě, nikoliv k celé smlouvě. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

8. K odvolacím námitkám je nejprve nutné zdůraznit, že odvolací soud považuje námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně za nepřiléhavou, proto zde není žádný důvod ke zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

9. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí může být dána tím, že není srozumitelné, jak soud prvního stupně vlastně rozhodl, nebo nejsou srozumitelné, popř. zcela chybějí, důvody takového rozhodnutí (proč tak rozhodl), popř. rozhodnutí trpí více uvedenými vadami. V daném případě, byť odůvodnění rozsudku je stručné, je zřejmé, jaké důvody vedly soud prvního stupně k zamítnutí žaloby, čemuž ostatně odpovídá schopnost žalobkyně proti němu formulovat své odvolací námitky, tedy nejen rozsah odvolání, ale i odvolací důvody a odvolací návrh.

10. Soud prvního stupně neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, neboť vycházel ze skutkového zjištění, že na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 8. 2007 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. K výzvě odvolacího soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení, že ke dni 25. 1. 2022 byl žalovanému úvěrový limit navýšen na částku 60 000 Kč, a to v souladu s čl. 2.7 a 2.8 předmětné úvěrové smlouvy, což prokázala dokladem o navýšení úvěru.

11. Odvolací soud dále zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, z nichž učinil následující skutková zjištění:

12. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 8. 2007 bylo (nad rámec shora uvedeného) zjištěno, že její nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky společnosti [Anonymizováno], v nichž byla v článku 7.3 sjednána smluvní pokuta pro případ odstoupení věřitele od předmětné úvěrové smlouvy, a to ve výši 100 % celkové dlužné částky na základě smlouvy o úvěru. Tyto všeobecné smluvní podmínky jsou na druhé straně smlouvy o úvěru, přičemž pod nimi nebyl ani podpis [Anonymizováno] ani žalovaného.

13. Z přehledu čerpání bylo zjištěno, že dne 29. 1. 2022 žalovaný čerpal částku 40 000 Kč, dne 10. 9. 2021 částku 7 000 Kč, dne 15. 11. 2021 částku 4 100 Kč, dne 25. 1. 2022 částku 20 000 Kč a dne 9. 5. 2022 částku 2 800 Kč, tedy celkem 73 900 Kč.

14. Z přehledu splácení úvěru od 14. 8. 2007 do 11. 5. 2022 bylo zjištěno, že poslední platbu realizoval žalovaný dne 11. 5. 2022.

15. Z dopisu ze dne 1. 11. 2022 bylo zjištěno, že z důvodu prodlení žalovaného s plněním jedné splátky po dobu delší jak 3 měsíce, respektive dvou splátek, [Anonymizováno] v souladu s uzavřenou smlouvou od předmětné smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 67 692,17 Kč.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 spolu s přílohou o přehledu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila [Anonymizováno] žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 4. 12. 2023, který byl, jak prokazuje podací poštovní lístek, odeslán na adresu žalovaného téhož dne (prokázáno dopisem a poštovním podacím lístkem).

17. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 135 885,46 Kč.

18. Dále odvolací soud ještě doplnil dokazování, a to přehledem předepsaných splátek, čerpání a úhrad, z něhož bylo zjištěno, že celkový dluh k 11/2022 činil 67 692,17 Kč.

19. Z hlediska právního posuzoval odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně ujednání předmětné smlouvy dle právních předpisů účinných v době, kdy byla předmětná smlouva uzavřena (viz § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tímto zákonem je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ObchZ“).

20. Dle § 497 ObchZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 502 odst. 1 ObchZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2008, dále jen „obč. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008“ smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Dle odst. 2 téhož ustanovení ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Dle odst. 3 téhož ustanovení v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

23. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

24. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

25. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

26. Dle čl. II. odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., který novelizoval zákon o spotřebitelském úvěru, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

27. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [Anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. ObchZ. Rovněž souhlasí se soudem prvního stupně, že ujednání z této smlouvy je třeba posuzovat též dle § 55 a § 56 obč. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008, tedy dle ujednání o spotřebitelských smlouvách, neboť [Anonymizováno] v této smlouvě vystupovala jako podnikatel v oboru poskytování úvěrů, zatímco žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 52 obč. zák. Se závěry soudu prvního stupně, že ujednání v předmětné smlouvě zakládá značnou nerovnováhu v právech a povinnostech, a to k újmě spotřebitele, však odvolací soud souhlasí toliko částečně.

28. Předmětnou smlouvou si smluvní strany sjednaly, že [Anonymizováno] jako věřitel poskytne žalovanému úvěrový rámec, který byl postupně navýšen, přičemž žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných splátkách spolu s úrokem a poplatky. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal v částce 73 900 Kč, avšak řádně a včas předmětný úvěr nesplácel, přičemž poslední splátku uhradil dne 11. 5. 2022, v důsledku čehož [Anonymizováno] v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnila a jeho úhradu po žalovaném požadovala, a to včetně sjednaného úroku ve výši 20,88 % ročně.

29. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení, a které tedy představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998 sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněném pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

30. V daném případě byl sjednán úrok ve výši 20,88 %, přičemž ze statistiky České národní banky (ARAD) platí, že v době sjednání předmětné smlouvy o úvěru byla obvyklá úroková sazba pro úvěry pro domácnost poskytovaná bankovními institucemi ve výši cca 13,25 %. V souladu se shora citovanou judikaturou nelze úrok, který nedosahuje ani dvojnásobku průměrné úrokové sazby poskytované bankovními institucemi, považovat za nepřiměřený, a tudíž ani odporující dobrým mravům, a tudíž jeho ujednání je platné. Zároveň je však třeba přihlédnout k zákonnému omezení výše úroků, které může žalobkyně požadovat. V souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru (který je třeba dle čl. II. odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb. na předmětný úvěr aplikovat) u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že prodlení 90 dnů s plněním nastalo 1. 11. 2022, a tudíž počínaje od 2. 11. 2022 vznikl žalobkyni nárok pouze na úrok odpovídající tomuto zákonnému ustanovení, tedy 15 % ročně.

31. Naproti tomu, pokud jde o ujednání o smluvní pokutě, odvolací soud shledal, shodně se soudem prvního stupně, že toto ujednání je nepřiměřené ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008. Ujednání o smluvní pokutě bylo součástí všeobecných smluvních podmínek, které byly na druhé straně formulářové smlouvy o úvěru, přičemž u nich absentoval podpis obou smluvních stran. Takové ujednání shledal Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 nepoctivé, a tudíž nepožívající ochranu. Dle jeho závěru obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V daném případě nastala tato situace, tedy, že ujednání o smluvní pokutě bylo součástí všeobecných podmínek, které byly malým písmem vyhotovené na zadní straně úvěrové smlouvy, přičemž pro absenci podpisu žalovaného u nich nebylo prokázáno, že se s nimi žalovaný seznámil. S ohledem na uvedené shledal soud neplatné ujednání o smluvní pokutě, přičemž protože toto ujednání je oddělitelné od ostatních ujednání smlouvy o úvěru, je neplatné pouze toto ujednání (dle § 41 obč. zák.). Pokud žalobkyně namítala, že k neplatnosti ujednání lze přihlédnout, v souladu s § 55 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008, pouze k námitce žalovaného, je tato podmínka splněna. Žalovaný v rámci podaného odporu namítal, že požadované plnění je příliš vysoké, neboť má za to, že byla splacena více jak polovina poskytnutého úvěru. Tato námitku, byť vyjádřenou laicky, je třeba vztáhnout i k výši ujednání o smluvní pokutě.

32. K námitce žalobkyně, že k předmětnému nálezu Ústavního soudu nelze přihlížet, neboť byl vyhlášen až po uzavření předmětné smlouvy, odvolací soud sděluje, že tímto nálezem byla vyložena zákonná ustanovení, která byla platná a účinná v době uzavření předmětné smlouvy, a tudíž tyto závěry je třeba zohlednit i při posouzení předmětného nároku.

33. Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně shledal smlouvu o úvěru platně sjednanou s výjimkou ujednání o smluvní pokutě, přičemž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru, poplatků, sjednaných úroků ve výši 20,88 % ročně do 1. 11. 2022 a „zákonných“ úroků dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 15% ročně od 2. 11. 2022, a dále též úroků z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s peněžitým plněním (dle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 262 odst. 4 ObchZ) ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013.

34. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 519,16 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 173,03 Kč, úroky ve výši 15 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení , úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení; v dalším rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. pro smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč a úrok ve výši 5,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení potvrdil.

35. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval opětovně o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na zaplacení částky 91 519,16 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 173,01 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022, jejichž výše ke dni vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně činila 22 601,97 Kč, a dále úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022, jejichž výše ke dni vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně činila 30 183,40 Kč, celkem tedy 150 477,54 Kč. V řízení byla úspěšná v částce 61 519,16 Kč, dále s kapitalizovanými úroky ve výši 6 173,07 Kč, úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022, jejichž výše ke dni vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně činila 22 601,97 Kč, a dále úroky ve výši 15 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022, jejichž výše ke dni vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně činila 21 683,48 Kč, celkem tedy 111 977,68 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná ze 74 %, žalovaný z 26 %; žalobkyni tak v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně v rozsahu 48 %. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 661 Kč, odměny advokáta dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, vypočtené z tarifní hodnoty 91 519,16, tedy ve výši 4 780 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 14. 4. 2025), paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby poskytnuté do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby poskytnutý po 1. 1. 2025 (účast na jednání soudu dne 14. 4. 2025) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek (bez soudního poplatku), celkem tedy (po zaokrouhlení) 28 430 Kč, z čehož 48% činí 13 646 Kč (po zaokrouhlení).

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním částečně úspěšná, když žalobě bylo částečně vyhověno, přičemž při stanovení poměru opět odvolací soud přihlédl též k výši příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku soudem odvolacím. Žalobkyně se v odvolacím řízení domáhala, aby její žalobě (která byla soudem prvního stupně zamítnuta) bylo zcela vyhověno, tedy zaplacení částky 91 519,16 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 173,01 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022, jejichž výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacím soudem činila 28 113,41 Kč, a dále úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022, jejichž výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacím soudem činila 37 543,56 Kč, celkem tedy 163 349,14 Kč. V řízení byla úspěšná v částce 61 519,16 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 6 173,07 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022, jejichž výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacím soudem činila 28 113,41 Kč, a dále úroky ve výši 15 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022, jejichž výše ke dni vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně činila 26 970,95 Kč, celkem tedy 122 776,59 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná ze 75 %, žalovaný z 25 %; žalobkyni tak v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení vzniklých před odvolacím soudem v rozsahu 50 %. Náklady řízení žalobkyně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu vypočtená z tarifní hodnoty 91 519,16 Kč v sazbě 4 780 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby, a to podání odvolání a účast na ústním jednání konaném dne 18. 11 2025 [dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu]. Dále k nákladům řízení náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 4 576 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), celkem tedy 17 233 Kč (po zaokrouhlení). Žalobkyni pak náleží náhrada odpovídající 50 % této částky, tj. 8 617 Kč (po zaokrouhlení). [adresa] plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Odvolací soud nepřiznal odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkon právní služby advokáta žalobkyně spočívající v písemném podání ze dne 13. 10. 2025. Byť se jednalo o vyjádření k výzvě odvolacího soudu, jednalo se o doplnění tvrzení z důvodu jejich absence již v samotné žalobě. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, avšak doložila smlouvu se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Bylo její povinností tyto skutečnosti tvrdit již od samotného počátku. Soud je povinen při jejich absenci žalobkyni vyzvat k doplnění, avšak již nelze z tohoto důvodu přiznávat za tento úkon náhradu nákladů právního zastoupení.

38. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř.

Poučení