22 Co 182/2025 - 152

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o určení neplatnosti o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2025, č. j. 16 C 21/2025-96 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že souhlas s uskutečněním stavebních prací na pozemku parc. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] dle stavebního záměru na stavbu rodinného domu, včetně přípojek na veřejné sítě, dle projektové dokumentace vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] v prosinci 2023, je neplatný, alternativně že vůči žalobkyni nemá právní účinky a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 12 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně dne 15. 1. 2025 podala proti žalované žalobu na určení, že souhlas s uskutečněním stavebních prací na pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] dle stavebního záměru na stavbu „Rodinný dům, včetně přípojek na veřejné sítě“ dle projektové dokumentace vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] v prosinci 2023 k akci „Novostavba rodinného domu, [adresa] p. č. [Anonymizováno], nebyl platně udělen, alternativně, že vůči žalobkyni nemá právní účinky. Žalobu odůvodnila tím, že spolu s žalovanou jsou spoluvlastníky pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa], žalobkyně s výší podílu 1/3 a žalovaná s výší podílu 2/3. Na předmětném pozemku a dalších pozemcích je umístěna [adresa]. Dohoda o užívání společné věci nebyla uzavřena. [jméno FO], narozený [datum], bytem [adresa] (dále jen „stavebník“) je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] a stavebníkem stavebního záměru „Rodinný dům, včetně přípojek na veřejné sítě“ dle projektové dokumentace vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] v prosinci 2023 k akci „Novostavba rodinného domu, [adresa] p. č. [Anonymizováno] (dále jen „stavební záměr“). Stavebník nabyl vlastnictví k pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] na základě darovací smlouvy ze dne 12. 1. 2024 s právními účinky zápisu ke dni 26. 1. 2024. Rozhodnutím stavebního úřadu v [adresa] ze dne 30. 6. 2024, č. j. [Anonymizováno] byl stavební záměr schválen, dům má být napojen na stávající technickou (přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny) a dopravní (vjezd a vstup navržen z ulice) infrastrukturu v [adresa]. Stavebník však nedoložil souhlas všech vlastníků předmětné parcely č. [Anonymizováno] v rozporu s § 1132 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon 2006“), čímž vznikl důvod pro postup podle § 51 odst. 3 správního řádu, podle nějž měl stavební úřad žádost o vydání stavebního povolení zamítnout. Žalovaná sice dne 19. 2. 2024 poskytla stavebníku souhlas s provedením stavebního záměru, žalobkyně však nikoliv. Dle žalobkyně se pro poskytnutí souhlasu se stavebním záměrem neuplatní úprava § 1129 o. z., ale § 1132 o. z., neboť jde o výstavbu nové stavby, která s sebou nese zatížení pozemku na dobu delší než 10 let. V případě uložení přípojek bude žalobkyně povinna zdržet se všeho, co by vedlo k jejich ohrožení, čímž dojde k omezení vlastnického práva žalobkyně, které s sebou ponese snížení hodnoty pozemku, za což jí však nenáleží žádná náhrada. Žalobkyně považuje udělený souhlas se stavebním záměrem za absolutně neplatný, proto podala proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání a současně žalobu k soudu. Bez rozhodnutí soudu nebude postaveno najisto, zda souhlas s uskutečněním stavebních prací byl stavebníkovi udělen v souladu se zákonem.

3. Žalovaná obec navrhla zamítnutí žaloby s tím, že její souhlas s provedení stavebního záměru byl poskytnut 19. 2. 2024 a pro posouzení věci je tak rozhodný zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon 2021“), který se stal účinným 1. 1. 2024, přičemž podle § 187 odst. 4 tohoto zákona k souhlasu vlastníka pozemku, který je v podílovém spoluvlastnictví, je třeba souhlas dvoutřetinové většiny spoluvlastníků podle výše jejich podílů. Namítla i nedostatek naléhavého právní zájmu na požadovaném určení, pokud žalobkyně disponuje k ochraně svých práv jinými právními prostředky. Dále zdůraznila, že námitky žalobkyně o způsobené újmě a její nesouhlas s připojením přípojek bez náhrady vykazují znaky zneužití práva za situace, kdy se rozhodla zakoupit pozemek, který s ohledem na svoji polohu a tvar je určen a slouží pro dopravní a technickou infrastrukturu obce (veřejně přístupná účelová komunikace a v ní uložený vodovodní a kanalizační řad, elektrické vedení) a k jinému účelu ani sloužit nemůže.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami a z nich učinil následující skutková zjištění.

5. Žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastníky pozemku p. č. [Anonymizováno] (ostatní plocha-ostatní komunikace) zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], žalobkyně s podílem o velikosti 1/3 a žalovaná podílem o velikosti 2/3. Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 13. 4. 2022, č. j. [spisová značka] s právními účinky zápisu ke dni 9. 6. 2022, žalovaná jej nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2015 s právními účinky zápisu k okamžiku 11. 6. 2015. Bylo nesporné, že dohoda o správě tohoto společného pozemku nebyla uzavřena.

6. Na společném pozemku se nachází veřejně přístupná asfaltová pozemní komunikace ([adresa]), v níž je umístěn vodovodní řad, kanalizační řad a vedení elektrické distribuční sítě. Stavebník dne 19. 2. 2024 podal ke stavebnímu úřadu žádost o vydání společného povolení pro stavbu rodinného domu, k němuž připojil projektovou dokumentaci (vypracovanou [tituly před jménem] [jméno FO] v prosinci 2023 pod označením akce: Novostavba rodinného domu [adresa], parc. č. [Anonymizováno]). Dům měl být postaven na pozemku stavebníka (který jej nabyl do vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 12. 1. 2024 s právními účinky zápisu k okamžiku 26. 1. 2024) a jelikož neměl napojení na žádné veřejné sítě, měl být napojen na stávající dopravní a technickou infrastrukturu nacházející se na společném pozemku účastníků nebo pod jeho povrchem. Dle projektové dokumentace měl být pozemek dopravně napojen novým vjezdem na asfaltovou komunikaci v [adresa] a připojení (jednotlivé přípojky) k vodovodnímu a kanalizačnímu řadu a elektrické distribuční soustavě mělo být umístěno sice především na pozemku stavebníka, ale v malé části (od hlavního potrubí k vodoměrné šachtě a k revizní kanalizační šachtě a přívodní kabel od distribuční sítě k domovní pojistkové skříni), vzhledem k tomu, že hlavní potrubí a vedení se nenachází přímo na hranici pozemků, rovněž na společném pozemku účastníků. Žalovaná poskytla stavebníkovi dne 19. 2. 2024 souhlas se stavebním záměrem, konkrétně s umístněním přípojek technické infrastruktury, ve smyslu § 184a stavebního zákona 2006, který byl vyznačen na situačním výkresu projektové dokumentace. Rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu ze dne 30. 6. 2024, č. j. [Anonymizováno] byl stavební záměr na stavbu s názvem „Rodinný dům včetně přípojek na veřejné sítě“ schválen. Žalobkyně si proti němu podala odvolání.

7. Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se otázky naléhavého právního zájmu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 450/2000) dospěl k závěru, že žalobkyně na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem. Připomněl, že určovací žaloba (§ 80 o. s. ř.) je preventivního charakteru a má místo jen tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji, než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu, a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. To však není souzený případ, když souhlas žalované s uskutečněním stavebního záměru byl učiněn ve stavebním řízení a je věcí příslušného stavebního úřadu, zda tento souhlas vyhodnotí jako odpovídající zákonu. K příslušné nápravě právního postavení žalobkyně tak má dojít právě ve stavebním řízení.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Určovací žalobou sleduje cíl domoci se soudní ochrany proti zásahu do spoluvlastnického práva, který jí hrozí v důsledku plánovaného stavebního záměru bez jejího souhlasu, neboť ten může trvale omezit její vlastnictví, včetně omezení v přístupu a využití části pozemku, navíc s sebou nese snížení hodnoty pozemku bez poskytnutí náhrady. Pokud by se žalobkyně nemohla domáhat určení neplatnosti souhlasu dle stavebního zákona, bylo by jí odepřeno právo na ochranu vlastnického práva. Soud prvního stupně ve věci soukromoprávního posouzení platnosti uděleného souhlasu odkazuje na stavební řízení, žalovaná má však právo na projednání soukromoprávního sporu v civilním řízení (nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, č. j. I. ÚS 942/11). Bez určení neplatnosti souhlasu se postavení žalobkyně stává nejistým, nebude postaveno najisto, zda stavební práce na pozemku dle rozhodnutí stavebního úřadu byly povoleny v souladu se zákonem, a je proto naplněna podmínka naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Nesprávný výklad § 80 o. s. ř. pak vedl soud prvního stupně k tomu, že neprovedl věcné posouzení konkrétní situace. Přitom ve stavebním řízení došlo k pochybení, pokud nebyl poskytnut souhlas všech spoluvlastníků, čímž byl porušen § 1132 o. z. a § 184a stavebního zákona 2006. Žalobkyně tímto postupem předchází vzniku újmy, která může nastat v případě realizace stavby. Dále soudu prvního stupě vytkla, že neprovedl důkazy týkající se technických aspektů zásahu a nevzal v potaz existenci příbuzenských vazeb mezi stavebníkem a úředníkem stavebního úřadu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Dle jejího názoru soud prvního stupně posoudil existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Pokud žalobkyně disponuje jinými právními prostředky ochrany svých práv, pak absentuje preventivní funkce určovací žaloby. Žalobkyně poskytla souhlas ke stavebnímu záměru v souladu s § 187 odst. 4 zákona č. 283/2021 Sb. Soud prvního stupně poskytl žalobkyni poučení podle § 118a o. s. ř. a následně vysvětlil, proč nepovažoval tvrzené skutečnosti za relevantní z hlediska existence naléhavého právního zájmu. Žalobkyně v řízení nevystupuje jako spoluvlastník usilující o řádný výkon svého práva. Jde o osobu, jejíž podnikatelský model spočívá ve spekulativních nákupech spoluvlastnických podílů s tím, že následně zneužívá svých práv k ekonomickému nátlaku na ostatní spoluvlastníky, aby je donutila k nevýhodnému finančnímu vypořádání.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování, a odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje.

12. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. S ohledem na to, že žalobkyně se domáhala žalobou specifikovaného určení, soud prvního stupně správně nejprve posuzoval, zda je splněna podmínka ustanovení § 80 o. s. ř., tedy zda žalobkyně tvrdila a prokázala, že má na v žalobě požadovaném určení naléhavý právní zájem.

14. Žalobkyně se proti žalované domáhá určení, že souhlas, požadovaný stavebním zákonem 2006 a připojený k žádosti stavebníka o vydání společného povolení, je neplatný, eventuelně vůči žalobkyni neúčinný s odůvodněním, že dle ní nespadá úprava dané záležitosti pod režim ustanovení § 1129 odst. 2 o. z., ale pod režim ustanovení § 1132 o. z. Pokud souhlas poskytnutý pro účely stavebního řízení nebyl výsledkem rozhodnutí všech spoluvlastníků, tedy žalobkyně i žalované, je pro rozpor se zákonem neplatný, eventuelně nemůže být vůči žalobkyni účinný. Právní zájem na požadovaném určení odůvodnila tím, že v důsledku tohoto souhlasu a na něj navazujícího stavebního povolení dochází k ohrožení jejího spoluvlastnického práva plánovaným stavebním záměrem, k němuž nedala souhlas a požadované určení tak může tomuto ohrožení předejít.

15. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Kromě toho je určovací žaloba prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (NS 26 Cdo 2147/2018). Preventivní charakter má určovací žaloba tehdy, když vyřešení základu právního vztahu mezi účastníky (například určení vlastnictví) bez pochyb zabrání dalšímu množení sporů o dosud nedospělá plnění mezi účastníky a předejde se tak vícero žalobám na plnění. Žalobce se musí domáhat určení existence primárního právního vztahu, nikoliv existence nebo neexistence okolností, které jej měly nastolit. Proto je v zásadě třeba žalovat na určení vlastnictví, nikoliv na určení neplatnosti právního jednání, které mělo vlastnictví nastolit (srov. NS 26 Cdo 2978/2019)(SVOBODA, Karel. § 80 [Naléhavý právní zájem]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2024, marg. č. [hodnota].).

16. Podle § 184a odst. 1 věta první stavebního zákona 2006 není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby.

17. Podle § 187 odst. 2 věta první a druhá stavebního zákona 2021 není-li stavebník vlastníkem pozemku, na němž má být záměr uskutečněn, a není-li ani oprávněn realizaci záměru z práva stavby nebo ze služebnosti, dokládá stavebník souhlas vlastníka pozemku, který je zapsán v katastru nemovitostí ke dni podání žádosti. To platí obdobně i v případě, že stavebník není vlastníkem stavby, která není součástí pozemku. Podle odstavce 4 k souhlasu vlastníka pozemku nebo stavby, které jsou v podílovém spoluvlastnictví, je třeba souhlas dvoutřetinové většiny spoluvlastníků podle výše jejich podílů; v případě bytového spoluvlastnictví postačí pouze souhlas společenství vlastníků jednotek, nebo správce, pokud společenství vlastníků jednotek nevzniklo.

18. V daném případě bylo stavební řízení zahájeno k žádosti stavebníka v únoru 2024 a v souladu s § 334a stavebního zákona 2021 bylo nezbytné ve věci daného stavebního záměru postupovat podle stavebního zákona 2006, v jeho znění do 31. 12. 2023, tedy stran souhlasu vlastníka pozemku, na němž má být stavební záměr uskutečněn, podle jeho § 184a. Souhlas podle § 184a stavebního zákona 2006 se dokládá k žádosti o vydání povolovacího rozhodnutí.

19. Stavebník, který neměl vlastnické nebo jiné právo zapisované do katastru nemovitostí k pozemku nebo ke stavbě, na nichž chtěl uskutečnit stavební záměr, musel dle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona 2006 až do 31. 12. 2017 k žádosti o stavební povolení připojit doklad o právu, tedy doložit oprávněnost stavby z hlediska soukromého práva. Od 1. 1. 2018 však stavebník v této situaci nepředkládá k žádosti doklad o právu, ale v souladu s § 184a stavebního zákona 2006 pouze souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Výkladem § 184a stavebního zákona 2006 se podrobně zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 5. 2022, č. j. [spisová značka] publikovaném pod č. 4359/2022 Sb. NSS, přičemž dospěl k závěru, že „Novelizovanou právní úpravu je třeba vykládat ve shodě s dosavadním judikaturním přístupem tak, že souhlas vlastníka pozemku nebo stavby dle § 184a stavebního zákona sám o sobě nemá soukromoprávní účinky v tom smyslu, že by zakládal oprávněnost stavby. V územním a stavebním řízení se v těchto případech rozhoduje o stavebním záměru nezávisle na tom, zda žadatel je z hlediska soukromého práva oprávněn příslušný záměr realizovat. Postačí, že má souhlas vlastníka k příslušné žádosti. Tento výklad ostatně odpovídá účelu novelizace, jak plyne z důvodové zprávy, neboť podle ní nově zavedené dokládání souhlasu vlastníka ‚zbytečně nezatěžuje stavební úřady ani účastníky řízení složitými civilněprávními otázkami, které nejsou pro působnost stavebních úřadů rozhodné‘ (Poslanecká sněmovna, 7. volební období, 2013–2017, sněmovní tisk č. 927/0, zvláštní část důvodové zprávy, k bodu 313). K výkonu práv vyplývajících ze stavebního povolení je pochopitelně i nadále třeba rovněž soukromoprávní titul; nestačí tedy, že je stavba veřejnoprávně povolena, ale musí být oprávněná i z hlediska soukromého práva. Ochranu před povolenou, ale neoprávněnou stavbou nicméně poskytují prostředky soukromého práva a civilní soudy. Závisí na uvážení zákonodárce, do jaké míry se má ve stavebním řízení zkoumat, zda veřejnoprávně povolovaná stavba bude v případě realizace rovněž stavbou oprávněnou z pohledu soukromoprávního. I před odkazovanou novelizací mohly nastávat situace, v nichž bylo sice na stavbu vydáno stavební povolení, ale k výkonu práv z něj plynoucích scházel soukromoprávní titul (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 1 As 170/2016 - 41, bod 23). Proti realizaci stavby, která byla sice povolená, ale ze soukromoprávního hlediska neoprávněná, bylo již dříve nutno domáhat se ochrany u civilních soudů. Skutečnost, že zákonodárce pro účely stavebního řízení nově pokládá za dostačující souhlas vlastníka namísto dokladu o právu, nesvědčí o tom, že by novelizovaná právní úprava vykazovala nedostatky; jde o odraz záměru zákonodárce, aby se problematika oprávněnosti stavby v menší míře promítala do průběhu stavebního řízení a aby se řešení této otázky soustředilo do řízení před civilními soudy.“ 20. Z toho je zřejmé, že souhlas udělený pro účely stavebního řízení podle stavebního zákona 2006 (ale i 2021) nemá soukromoprávní účinky, neboť sám o sobě nezakládá oprávněnost stavebního záměru a bude na stavebníkovi, aby si vedle stavebního povolení opatřil i soukromoprávní titul k provedení stavby. Stavebník sice musí k výkonu práv vyplývajících ze stavebního povolení disponovat soukromoprávním titulem, jeho doložení však nelze požadovat ve stavebním řízení. V řízení o povolení staveb tak není podstatné, zda stavebník je oprávněn realizovat stavbu z hlediska soukromého práva (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2024, č. j. 59 A 32/2023-62 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2025, č. j. 5 As 188/2024-36). Dle shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 4359/2022 Sb. NSS souhlas dle § 184a stavebního zákona 2006 je udílen pro účely stavebního řízení a nezakládá soukromoprávní oprávněnost stavby s tím, že ochrana vlastnického práva je vyhrazena a dostatečně zajištěna prostředky civilního (soukromého) práva.

21. Tomu pak odpovídají i stanoviska [právnická osoba] k § 184a stavebního zákona 2006 a k § 187 stavebního zákona 2021, podle nichž pro uskutečnění stavebního záměru vyžaduje právní řád dva tituly, veřejnoprávní podle stavebního zákona a soukromoprávní podle občanského zákoníku. S přihlédnutím k ustanovení § 1 odst. 1 o. z. jsou tyto tituly relativně nezávislé, ačkoli k realizaci stavebního záměru je ve finále zapotřebí obou. Veřejnoprávním titulem je povolení záměru dle stavebního zákona, soukromoprávními tituly jsou především věcná práva a za určitých okolností i práva závazková. Stavební úřad vyžaduje souhlas vlastníka pozemku nebo stavby k uskutečnění stavebního záměru s tím, že pro potřeby veřejnoprávního posuzování se prakticky jedná o souhlas s podáním žádosti o povolovací rozhodnutí nebo jiného úkonu předmětného stavebního záměru podle stavebního zákona, de facto o prokázání aktivní procesní legitimace. V případě vydání veřejnoprávního oprávnění je pak na stavebníkovi, aby si zajistil potřebný soukromoprávní titul.

22. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že pokud souhlas vydaný pro stavební řízení stavebníka (§ 184a stavebního zákona 2006 a § 187 stavebního zákona 2021) nemá soukromoprávní účinky a nelze podle něj posuzovat oprávněnost stavebního záměru z hlediska práva soukromého, pak není dán důvod, aby v občanském soudním řízení bylo určováno, zda je takový souhlas platný či účinný, neboť takové rozhodnutí nebude mít na soukromoprávní vztah stavebníka s vlastníky pozemku žádný vliv. V případě hrozícího zásahu nebo již uskutečněného zásahu do vlastnického práva je ochrana tohoto práva zajištěna prostředky civilního práva, tedy možností podat vlastnickou žalobu. Pokud by stavebník přistoupil k realizaci stavebním úřadem povoleného stavebního záměru bez potřebného soukromoprávního titulu, je ochrana vlastnického práva zajištěna negatorní žalobou (zdržet se neoprávněného zásahu), eventuelně žalobou na odstranění následků neoprávněného zásahu. V případě, že někdo teprve hrozí neoprávněným zásahem, je možné využít žalobu určovací, zejména například žádat určení, že stavebník není oprávněn zásah provést (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 162/2020).

23. Odvolací soud proto uzavírá, že se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem a za situace, kdy soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř za situace, kdy žalobkyně nebyla v této fázi řízení úspěšná. Žalované vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátkou v celkové výši 8 300 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5. advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů ke každému úkonu právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody a místo k plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení