22 Co 19/2023 - 383

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 582 433,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 9. 2022, č. j. 12 C 288/2021 – 142 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 182 317 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 57 688 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 36 365 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 600 Kč od 14. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 %, b) částku 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 600 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, c) částku 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 600 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu pro částku 364 633,50 Kč (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II. a závislého výroku III. podal žalobce včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně shledal nárok žalobce na dlužné nájemné opodstatněným, přesto mu nepřiznal i související nárok na smluvní pokutu ve výši 364 633,50 Kč. I tento nárok žalobce přitom vyplývá z platné nájemní smlouvy a jeho vznik byl vázán na prodlení žalovaného s úhradou nájemného, pro jeho přiznání tak byly splněny všechny předpoklady. Kvantifikace smluvní pokuty byla provedena ke dni podání žaloby, a i k výzvě k zaplacení konkrétní výše smluvní pokuty došlo nejpozději jejím podáním. Důvody, proč měla být smluvní pokuta žalovanému účtována neoprávněně, nejsou v napadeném rozsudku jasně vyjádřeny. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka na smluvní pokutu měla být uplatněna dřív, s poukazem na výpověď svědkyně [jméno FO] k procesu vymáhání pohledávek žalobcem, tak vymáhání pohledávek nebylo předmětem činnosti této svědkyně. Spravované pohledávky jsou postupovány finančnímu odboru [právnická osoba] a až později se rozhoduje, zda bude přistoupeno k soudnímu vymáhání zejména s ohledem na přístup dlužníka. Žalobce musel pohledávky vůči žalovanému uplatnit u soudu, jinak hrozilo promlčení některých jeho nároků. Předtím však s žalovaným dlouhodobě jednal a snažil se o mimosoudní řešení. Žalovaný užíval pozemky, tvořící předmět nájmu, ke své podnikatelské činnosti, od roku 2018 za ně nic neplatil, a bránil možnosti jeho jiného využití. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobě na zaplacení smluvní pokuty vyhoví.

3. Proti tomuto rozsudku, do výroků I. a III. rozsudku, podal odvolání i žalovaný. Poukázal na to, že žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužného nájemného za roky 2018 – 2020 a smluvní pokuty za prodlení s úhradou nájemného podle smlouvy o nájmu pozemku pro umístění reklamního zařízení (5 billboardů), uzavřené na dobu neurčitou. V roce 2017 došlo v důsledku větrné bouře k poškození dvou reklamních zařízení (billboardů), tuto skutečnost žalovaný oznámil pracovníkovi žalobce panu [jméno FO] a požádal ho o změnu smlouvy a vrácení přeplatku, což v řízení před soudem prvního stupně dokládal dopisy ze dne 3. 11. 2017 a 3. 4. 2018. Přesto mu soud prvního stupně vytkl, že o změnu smlouvy nežádal. Jednání pana [jméno FO] (např. vrácení přeplatku na smlouvě) v žalovaném vzbudilo dojem, že pan [jméno FO] je osobou oprávněnou k dispozicím se smlouvou, tedy i k její změně, žalovaný jako laik nevěděl, že návrh změny smlouvy musí schválit rada města. Žalovaný byl v dobré víře, že jedná s osobou oprávněnou, o čemž svědčí i to, že svůj požadavek opakovaně urgoval. Až s odstupem času se dozvěděl, že pan [jméno FO] již není referentem žalobce. Žalobce nemá v pořádku své administrativní podklady, to však nemůže být přičítáno k tíži žalovaného, který se od konce roku 2017 pokoušel o změnu obsahu nájemní smlouvy, aby byla souladná s faktickým stavem (užíváním pouze pozemků se třemi billboardy). Úmyslem smluvních stran bylo upravit smluvní vztah zpětně a zohlednit skutečnost, že předmět nájmu nebyl žalovaným užíván v plném rozsahu. V rámci přípravy odvolání žalovaný dohledal výpověď smlouvy o nájmu, která byla žalobci doručena dne 25. 5. 2018, smluvní vztah účastníků tak byl k 31. 8. 2018 ukončen. Po této době žalovaný pozemky užíval bez právního důvodu. Žalobce tak tíží důkazní břemeno, že žalovaný pozemky užíval a v jakém rozsahu. Nárok na zaplacení dlužného nájemného proto není uplatněn po právu. O náhradě nákladů řízení mělo být soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že měla být žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 25 % s ohledem na jeho převážný úspěch ve věci. Žalobce svůj nárok začal soudně vymáhat až tři roky po jeho splatnosti, přičemž k zaplacení smluvní pokuty poprvé vyzval žalovaného až v předžalobní upomínce, aniž by ji současně vyčíslil, nikdy předtím po žalovaném smluvní pokutu nepožadoval. Smluvní pokuta v nárokované výši již neplní ani sankční funkci, je nepřiměřená a způsobila by žalovanému finanční problémy. Takovému chování nelze přiznat právní ochranu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítne.

4. Žalobkyně se v rámci vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnila s výrokem I. rozsudku. Ve vztahu účastníků žalovaný vystupoval jako podnikatel, věděl, jaký postup ze strany žalobce (schválení smlouvy radou města) předchází podpisu smlouvy. Mezi účastníky nebylo nikdy jednáno o konkrétním znění dodatku nájemní smlouvy, nedošlo ke konsensu ohledně jeho obsahu, ani k jeho písemnému uzavření. Tvrzení žalovaného o výpovědi nájemní smlouvy v roce 2018 bylo učiněno až v odvolacím řízení, jedná se o nepřípustnou novotu, žalobci není žádný takový dokument znám a žalovaný v rámci komunikace účastníků z let 2017 – 2022 nikdy výpověď nezmiňoval. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce se souhlasem žalovaného žalobu částečně zpět pro částku 43 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 560 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, představující částečnou úhradu nájemného žalovaným za rok 2018, neboť žalovaný po zahájení řízení (dne 30. 12. 2021) uvedenou částku zaplatil.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 7. 10. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 582 433,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 29. 3. 2011 smlouvu o nájmu pozemku pro umístění reklamního zařízení č. OSMM-03-11, kterou žalovanému pronajal na dobu neurčitou pozemky p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] za účelem instalace reklamních zařízení a provozování reklamní plochy. Žalovaný se zavázal platit roční nájemné ve výši 60 000 Kč, zvýšené o daň z přidané hodnoty. Pro případ prodlení s úhradou nájemného si účastníci sjednali povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce v souladu se smlouvou fakturoval žalovanému nájemné za rok 2018 v částce 72 600 Kč fakturou č. [hodnota], splatnou 13. 12. 2018, za rok 2019 v částce 72 600 Kč fakturou č. [hodnota], splatnou 31. 10. 2019 a za rok 2020 v částce 72 600 Kč fakturou č. [hodnota] splatnou 30. 12. 2020. Žalovaný odmítal hradit vyúčtované nájemné s poukazem na 2 zničené billboardy, které byly na pozemcích umístěné do roku 2017, faktury vracel jako neoprávněné, aniž by došlo ke změně smlouvy (o které bylo jednáno až od jara 2021). Předmětem nájmu byly přitom označené pozemky, na nichž žalovaný reklamní zařízení umístil a provozoval, navíc torza poškozených reklamních zařízení na pozemcích zůstala. Ve vztahu účastníků žalovaný vystupoval jako podnikatel, neuhradil ani nespornou část nájemného. Nájemní smlouva byla ukončena výpovědí žalobce ke dni 11. 4. 2022. V souladu s ujednáním v nájemní smlouvě žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení v celkové výši 364 633,50 Kč, konkrétně za prodlení s úhradou nájemného za rok 2018 za dobu od 14. 12. 2018 do 4. 10. 2021 v částce 186 219 Kč, s úhradou nájemného za rok 2019 za dobu od 1. 11. 2019 do 4. 10. 2021 v částce 127 776 Kč, a s úhradou nájemného za rok 2018 za dobu od 30. 12. 2020 do 4. 10. 2021 v částce 50 638,50 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku neuhradil.

7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že smlouva je neplatná, neboť její součástí měla být specifikace pozemků a situační plán reklamních zařízení. Žalovaný hradil nájemné do roku 2017 včas, v závěru roku 2017 však došlo v důsledku větrné bouře k poškození dvou billboardů, které nebylo možné nadále na pronajatých pozemcích provozovat, což žalovaný oznámil pracovníku žalobce [jméno FO] na konci roku 2017 a na začátku roku 2018. [jméno FO] provedl prohlídku pozemků, v návaznosti na to byla žalovanému vrácena alikvotní část uhrazeného nájemného ve výši 2 429 Kč. Pozemek, na kterém bylo poničené reklamní zařízení, měl být z nájmu vyňat, neboť žalovaný vzhledem ke svému věku plánoval omezit svou podnikatelskou činnost. O tom bylo jednáno s pracovníky žalobce. Torza billboardů se na pozemcích nacházela již v době započetí nájmu po bývalém nájemci, s jehož svolením je žalovaný užíval. Žalovaný požadoval změnu smlouvy, neboť došlo ke snížení počtu reklamních zařízení z 5 kusů na 3. K podpisu změny smlouvy však nedošlo. Navíc žalovaný neobdržel žádný řádný daňový doklad na nájemné za nárokované roky, který by tuto situaci zohlednil. Na následné upomínky žalovaný reagoval tak, že na tuto skutečnost opětovně poukazoval a sdělil žalobci, že fakturovaná částka neodpovídá dohodě s panem [jméno FO]. Žalobce nereagoval na výzvy žalovaného na změnu smlouvy, pohledávku žaloval až bezprostředně před uplynutím promlčecí doby. Žalobce v roce 2021 z důvodu nehrazení nájemného smlouvu vypověděl.

8. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že dne 29. 3. 2011 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu pozemků pro reklamní zařízení, jejímž předmětem byl pronájem části pozemků p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v rozsahu uvedeném ve smlouvě za roční nájemné 60 000 Kč a daň z přidané hodnoty. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Pro případ prodlení s úhradou nájemného byla ve smlouvě sjednaná povinnost žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení. Fakturou č. [hodnota] ze dne 29. 11. 2018, splatnou 13. 12. 2018 žalobce fakturoval žalovanému nájemné za rok 2018 v částce 72 600 Kč včetně DPH. Fakturou č. [hodnota] ze dne 5. 2. 2019, splatnou 31. 10. 2019 žalobce fakturoval žalovanému nájemné za rok 2019 v částce 72 600 Kč včetně DPH. Fakturou č. [hodnota] ze dne 15. 12. 2020, splatnou 29. 12. 2020 žalobce fakturoval žalovanému nájemné za rok 2020 v částce 72 600 Kč včetně DPH. Dopisem ze dne 3. 11. 2017 žalovaný informoval pana [jméno FO] o poškození billboardu v [Anonymizováno] a žádal o vrácení poměrné části nájemného. Dopisem ze dne 3. 4. 2018 žalovaný informoval [jméno FO] o odstranění dalšího billboardu z důvodu jeho poškození a žádal o změnu smlouvy o pronájmu pozemků vzhledem k snížení počtu reklamních zařízení na 3. Dopisy ze dne 30. 4. 2019 a 27. 12. 2019 adresovanými finančního odboru žalobce, žalovaný tvrdil, že faktury za roky 2018 a 2019 neobdržel, opakovaně oznamoval poškození 2 billboardů. Dopisem ze dne 2. 12. 2020 žalobce upozornil žalovaného, že neplní platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu, změna smlouvy nebyla schválena Radou města, dodatek nebyl podepsán a v platnosti zůstává nájemné sjednané v nájemní smlouvě. Dopisem ze dne 12. 1. 2021 žalovaný požádal o uzavření dodatku na snížení nájemného. Návrh dodatku byl následně zaslán žalovanému. Dopisem ze dne 15. 3. 2021 žalovaný požadoval prominutí poplatku za pronájem reklamních ploch z důvodu „covidové situace" zpětně za předcházející rok. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 4. 2021 zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě nájemného dle smlouvy o nájmu pozemků za roky 2018 - 2020 v celkové výši 217 800 Kč. Dopisem ze dne 28. 7. 2021 adresovaným místostarostce [jméno FO] žalovaný opětovně žádal o snížení nájemného z důvodu covidové situace. Dopisem ze dne 20. 9. 2021 žalovaný vyjádřil nesouhlas s částkou uvedenou na fakturách, neboť počet billboardů se snížil na 3 a částka je fakturována za původní počet pěti billboardů. Proto žalovaný všechny neoprávněné faktury vrátil žalobci. Žalovaný odmítl předání pozemků s tím, že jemu také nebyly předány. Zároveň vrátil žalobci fakturu za rok 2021. Dopisem ze dne 6. 10. 2021 žalovaný vyzval zástupce žalobce k shlédnutí pronajatých pozemků. Dopisem ze dne 8. 10. 2021 žalovaný opět požadoval změnu smlouvy, nesouhlasil s cenou za nájem pozemků, neboť 2 billboardy byly odstraněny a pozemek již není k pronájmu využíván. Dopisem ze dne 12. 10. 2021 žalovaný reagoval na předžalobní upomínku popisem událostí vedoucích k poškození a odstranění billboardů. Žalovaný opět upozorňoval na to, že je třeba navštívit pronajaté pozemky, aby věc mohla být projednána v Radě města. Dopisem ze dne 12. 10. 2021 zástupce žalobce sdělil žalovanému, že pozemky stále užívá k podnikání, žádal ho o odstranění torza billboardů, které se na pozemku nacházejí. Předmětem pronájmu nejsou billboardy, ale pouze pozemky, se kterými žalovaný může nakládat v rámci své podnikatelské činnosti. Billboardy jsou ve vlastnictví žalovaného, nikoliv žalobce. Dopisem ze dne 27. 10. 2021 žalobce opakovaně sdělil žalovanému, že musí požádat o změnu smlouvy písemně, smlouva musí projít standardním procesem schvalování. Nelze přistoupit k „opravě smlouvy'' na základě rozhodnutí referenta, o změně musí rozhodnout Rada města. Výpovědí smlouvy ze dne 30. 12. 2021 žalobce vypověděl smlouvu o nájmu pozemků ze dne 29. 3. 2011 s tím, že není placeno nájemné, výpovědní lhůta byla stanovena na 3 měsíce. Žalobce požádal žalovaného o předání pozemků ke dni skončení nájmu. V prosinci 2021 se na pronajatých pozemcích nacházely jak funkční billboardy, tak torza po odstraněných billboardech. Dopisem ze dne 25. 4. 2022 žalobce sdělil, že obdržel v prosinci 2021 platbu ve výši 43 560 Kč, kterou započetl na nejstarší pohledávku, tj. fakturu za rok 2018.

9. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (od roku 2019 místostarostka žalobce) komunikovala s žalovaným v roce 2021, kdy se řešila jeho žádost o snížení nájemného kvůli pandemii covidu. Byl informován o postupu i o nutnosti před změnou smlouvy vyrovnat všechny své závazky. Svědek [jméno FO] (vedoucí finančního odboru žalobce) uvedl, že s žalovaným nikdy nejednal, ani od něj neobdržel v letech 2018-2020 žádnou korespondenci. [jméno FO] byl zaměstnancem [právnická osoba], o jeho zařazení, mu není nic známo. Svědek [jméno FO] vypověděl, že se se žalovaným setkal až v lednu 2021, kdy byly řešeny pohledávky žalobce. Žalovaný podal žádost o uzavření dodatku na snížení nájemného, návrh dodatku mu byl zaslán, ale k dohodě nakonec nedošlo, žalovaný nereagoval. Bylo mu známo, že podle žalovaného poryvem větru došlo k poškození billboardu. Proběhla kontrola pozemků, zůstala tam torza billboardů, žalovaný je neinformoval, že by patřila jiné osobě. Rada rozhoduje o dodatku i o vrácení přeplatku. Domníval se, že přeplatek nájemného byl vrácen žalovanému panem [jméno FO] nestandardně a zřejmě neoprávněně, aniž by došlo k jeho schválení radou. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že pracuje jako rozpočtář na finančním odboru. Faktury vystavuje podle pokynu správce pohledávky. Faktury jsou evidovány v systému, pokud není v termínu splatnosti faktura uhrazena, zasílá se předžalobní upomínka, poté je věc předána správci pohledávky. U žalovaného bylo zaplacení urgováno několikrát. Faktury se zasílají běžně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný minimálně v jednom případě zaslal fakturu zpět. Upomínka se zasílá tak 3 měsíce po splatnosti faktury, pokud není zaplacena do půl roku, předává se správci pohledávky. Svědkyně [jméno FO] také řešila neuhrazené faktury. Bylo domluveno, že žalovaný požádá o změnu smlouvy. Žalovaný chtěl fakturu za rok 2020 uhradit ve snížené části, snížení by však musela schválit Rada města. Žalovanému byl zaslán návrh dodatku, žalovaný na to nijak nereagoval. Požadoval snížení pouze za rok 2020 z důvodu covidu. [jméno FO] předával agendu asi 2 měsíce, neupozornil na to, že některé faktury žalovaného jsou neuhrazené. Svědkyně to zjistila až v prosinci 2020, o jaké faktury se jedná, nevěděla, pouze konkrétní dlužnou částku. Podklady byly předány finančnímu odboru. Proč nebyly faktury vymáhány dříve, neví.

10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil s odkazem na § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) podle § 663, § 664, § 665 a § 671 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) a uzavřel, že mezi účastníky byla v roce 2011 uzavřena nájemní smlouva, kterou žalobce pronajal žalovanému předmětné pozemky ve vymezeném rozsahu za účelem umístění reklamního zařízení na dobu neurčitou za nájemné 60 000 Kč a DPH ročně. Smlouva mohla být měněna pouze písemně, k čemu nedošlo a byla ukončena výpovědí žalobce v prosinci 2021, do doby skončení smlouvy žalovaný pozemky užíval. V roce 2021 sice došlo k jednáním o změně smlouvy mezi účastníky, k uzavření dodatku však nedošlo, žalovaný tak byl povinen platit nájemné v nezměněné výši, což činil pouze do konce roku 2017. Pokud měl žalovaný po odstranění billboardů zájem o změnu smlouvy a snížení nájemného, měl vzhledem k dlouhodobému podnikání v tomto oboru aktivním jednáním dosáhnout uzavření dodatku zákonným postupem, tedy schválením radou žalobce nikoliv telefonickou domluvou s příslušným referentem. Na jeho závazek nemělo vliv, že na konci roku 2017 a začátku roku 2018 věc řešil s bývalým zaměstnancem žalobce panem [jméno FO], který mu vrátil částku 2 929 Kč z nájemného za rok 2017, neboť ten k tomu nebyl oprávněn. Tvrzení žalovaného o neplatnosti smlouvy považoval soud prvního stupně za účelové, neboť součástí nájemní smlouvy byl i situační plán o umístění billboardů a fotodokumentace (tzv. rodný list), žalovaný plnil své závazky z nájemní smlouvy až do roku 2018, pozemky užíval k umístění a provozování reklamních zařízení a se zpochybněním platnosti smlouvy z tohoto důvodu přišel až v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně rovněž neuvěřil tvrzení žalovaného o tom, že mu nebyly doručeny faktury za roky 2018 - 2020 a že o své platební povinnosti nevěděl, neboť v žalovaném období pozemky užíval i nadále k umístění reklamních zařízení (i když v menším počtu, než bylo uvedeno ve smlouvě), aniž by došlo k změně smlouvy a na upomínky o zaplacení reagoval sdělením, že fakturu jako neoprávněnou vrací. Je zřejmé, že faktury obdržel. Žalovaný věděl o tom, že faktury neuhradil, tuto skutečnost ve svých vyjádřeních ani před soudem nijak nerozporoval, požadoval pouze snížení nájemného za rok 2020 z důvodu covidu. Za roky 2018 a 2019 žádné snížení nepožadoval, ani neuváděl žádný důvod, proč faktury nebyly uhrazeny. Vzhledem ke shora uvedenému soud prvního stupně v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku (nájemné za rok 2018, 2019, 2020) spolu se zákonným úrokem s prodlením souladu s § 1968 o. z. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na zaplacení smluvní pokuty soud prvního stupně neshledal důvodným. Poukázal na to, že žalobce smluvní pokutu po celou dobu po žalovaném nepožadoval, na povinnost k její úhradě upozornil žalovaného až v předžalobní upomínce, aniž by ji vyčíslil. Žalobce nepřikročil k vymáhání nájemného za roky 2018 a 2019 dříve, ačkoliv svědkyně [jméno FO] vypověděla, že pohledávky se vymáhají 3 měsíce po splatnosti, nejpozději do půl roku. Žaloba byla podána až v roce 2021, tedy 3 roky po splatnosti faktury. V době, kdy byla agenda vedena panem [jméno FO], nebyla vedena řádně, na žádosti žalovaného o změnu smlouvy nebylo reagováno, naopak mu byl vrácen přeplatek i bez rozhodnutí rady města. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smluvní pokuta je vzhledem ke shora uvedenému žalovanému vyúčtována neoprávněně, a proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

12. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 22 Co 19/2023-199 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a) pro částku 43 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 560 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, zrušil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení a v tomto rozsahu řízení zastavil; v dalším (ve zbylé části nároku na dlužné nájemné) ho ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. (v části nároku na smluvní pokutu) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 364 633,50 Kč. Výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů.

13. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2024, č. j. 26 Cdo 115/2024-310 byl k dovolání žalovaného rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II. až IV. zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud poukázal na ustálenou judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1398/2022, uveřejněný pod číslem 29/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle které lze za návrh na snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. považovat i takový procesní úkon (námitku) dlužníka (žalovaného), ze kterého je patrné, že se dlužník domáhá (byť i jen částečného) zamítnutí žaloby z důvodu, že má požadovanou smluvní pokutu za nepřiměřenou (popírá přiměřenost její výše). Není nezbytné, aby výslovně navrhoval snížení smluvní pokuty. Žalovaný v řízení vyjádřil nesouhlas s nárokovanou výší smluvní pokuty, uvedl důvody tohoto nesouhlasu (např. vyčkávání žalobce s uplatněním nároku), jeho projev lze za návrh na snížení pokuty ve smyslu § 2051 o. z. považovat. Odvolací soud posoudil pouze přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty nikoliv přiměřeností konkrétního nároku pro účely moderace smluvní pokuty. V dalším řízení pak uložil odvolacímu soudu, aby s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněný pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, posoudil podle § 2051 o. z. přiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Současně aby přihlédl k tomu, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny, jakou funkci měla v konkrétním případě smluvní pokuta plnit. A zohlednil také okolnosti známé v době sjednávání smluvní pokuty, i ty, které byly při porušení smluvní povinnosti, i které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.

14. Žalobce v dalším řízení poukázal na to, že žalovaný vznesl námitku nepřiměřenosti smluvní pokuty až na ústním jednání před odvolacím soudem. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. I. ÚS 990/23 namítl, že zkoumání existence podmínek moderace smluvní pokuty a zabývání se jejími funkcemi představuje v odvolacím řízení nepřípustnou novotu, která odporuje principu neúplné apelace. Pokud žalovaný namítal, že žalobce vyčkával s vymáháním pohledávky, bylo tomu tak proto, že účastníci spolu dlouhou dobu mimosoudně jednali. Žalobce je veřejnoprávní korporací, má povinnost dohlížet na plnění svých pohledávek a zabezpečit, aby nedošlo k jejich promlčení. Žalovaný vystavené faktury žalobci vracel, ani přes upomínky dlužné nájemné neuhradil. V té době žalovaný využíval pozemky pro svou podnikatelskou činnost a měl z nich zisk. I poté, co žalobce smlouvu vypověděl, žalovaný odmítal pozemky předat, odstranit z nich části billboardů. Žalobce pohledávku dobrovolně neuhradil ani poté, co se rozhodnutí odvolacího soudu stalo vykonatelným, k úhradě došlo až v rámci exekuce 29. 8. 2021. Žalobce považuje za nespravedlivé, aby dlouhodobé prodlení žalovaného a v důsledku toho narůstající smluvní pokuta měly být hodnoceny v neprospěch žalobce. Smluvní pokuta v projednávané věci plní funkci preventivní i sankční, případná výše škody není podstatná. Zajišťovala ochranu zájmu na řádném využívání obecného majetku, nájemné mělo být použito na veřejné potřeby, náklady správy a rozvoje města [adresa]. Finanční prostředky z nájmu, které žalobce získal až po několika letech po splatnosti, podléhaly znehodnocení inflací, žalobce z nich nemůže hradit veřejné potřeby ve stejném rozsahu, jako kdyby je obdržel včas. Moderace smluvní pokuty by za těchto okolností představovala neúměrný profit žalovaného a negativní signál pro osoby řádně plnící své závazky. Poukázal také na nečestné jednání žalovaného, který v odvolacím řízení předložil nepravou výpověď ze smlouvy. Zdůraznil také změnu argumentace žalovaného v průběhu řízení, kdy nejdřív tvrdil, že smlouva je neplatná, následně žádal zpětnou změnu smlouvy, poté, že smlouvu vypověděl, a následně opět namítá její neplatnost, přičemž žalobci navrhl uzavření dohody o narovnání, v níž část nároku na smluvní pokutu uznal. Konečně poukázal na to, že i kdyby odvolací soud smluvní pokutu moderoval, měl by v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř.

15. Žalovaný v odvolacím řízení nově namítl absolutní neplatnost nájemní smlouvy pro porušení § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, neboť před uzavřením nájemní smlouvy nedošlo k zveřejnění záměru pozemky pronajmout. Z tohoto důvodu je neplatné i ujednání o smluvní pokutě. Současně poukázal na existenci důvodů pro moderaci smluvní pokuty. O. z. umožňuje smluvní pokutu moderovat až do výše vzniklé škody. Prodlením žalovaného s úhradou nájemného žalobci žádná škoda nevznikla, a i kdyby vznikla, byla by zcela saturována zaplaceným úrokem z prodlení ve výši cca 60 000 Kč. Prodlení žalovaného také nemělo žádný vliv na činnost žalobce vzhledem k výši jeho rozpočtu. Zdůraznil, že žalovaný se o uzavření dodatku zohledňujícího skutečný rozsah užívání pozemků snažil od roku 2018, s žalobcem od té doby komunikoval. Žalobce začal dlužné nájemné vymáhat až téměř po třech letech od počátku prodlení, jednal v rozporu s principy řádného hospodaření, takovému chování by neměla být poskytnuta právní ochrana. Současně nelze klást k tíži žalovanému, že věc nebyla dlouhou dobu řešena, za situace, kdy mu částka za zničené billboardy byla původně vrácena. Žalovaný tak nabyl dojmu vyřešení své situace. Smluvní pokuta plní preventivní funkci, kvůli absenci škody neplní reparační funkci, naopak její sankční funkce je zcela excesivní. Požadovaná smluvní pokuta je téměř dvojnásobná oproti uplatněnému nároku na nájemné. Výše nájemného byla stanovena z m2 reklamní plochy, přičemž žalovaný využíval pouze tři z pěti billboardů. Poukázal na § 1805 odst. 2 o. z., který se vztahuje sice k úroku z prodlení, ale lze ho vztáhnout i na smluvní pokutu.

16. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něj správné skutkové závěry s upřesněním v následujících bodech.

17. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o nájmu pozemků pro umístění reklamního zařízení č. [Anonymizováno], jejímž předmětem byl pronájem části pozemků p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v rozsahu zakresleném v situačním plánu a fotodokumentaci pro umístění reklamního zařízení v majetku nájemce na pozemku ve vlastnictví vlastníka v počtu 5 kusů za roční nájemné 60 000 Kč + DPH. Podpisem smlouvy účastníci vzali na vědomí, že příslušná faktura – daňový doklad bude vystaven jménem žalobce finančním odborem [Anonymizováno] [adresa] s 15denní splatností od vystavení dokladu a zaslán na adresu nájemce uvedenou v záhlaví. Cena za roční nájem je splatná předem, a to k datu uvedenému jako den splatnosti faktury. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Pro případ prodlení s úhradou nájemného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý započatý den prodlení, čímž nemělo být dotčeno právo žalobce na náhradu škody vůči nájemci. V článku III. šestém odstavci si účastníci sjednali právo žalobce odstoupit od smlouvy v případě prodlení s úhradou nájemného delším než 30 dní.

18. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017 odvolací soud nad rámec výše uvedených zjištění zjistil z důkazů provedených již soudem prvního stupně, že dopisem ze dne 3. 11. 2017 žalovaný informoval pana [jméno FO] o poškození billboardu v Havlíčkově ulici v Kolíně, žádal o vrácení poměrné částky nájemného a úpravu smlouvy z důvodu snížení počtu provozovaných reklamních zařízení o jeden. Dopisem ze dne 3. 4. 2018 žalovaný potvrdil vrácení částky 2 429 Kč na nájemném za zničený billboard a informoval pana [jméno FO] o odstranění dalšího reklamního zařízení, žádal o změnu smlouvy o pronájmu pozemků s ohledem na snížení počtu reklamních zařízení na 3. Žalovanému byla vrácena částka 2 429 Kč, což potvrdil i svědek [jméno FO]. Žalovaný obdržel od žalobce v roce 2019 předžalobní upomínky, na které reagoval dopisy z 30. 4. 2019, 2. 12. 2019, kterými odmítl dluh zaplatit. I následujícími dopisy z 4. 1. 2020, 9. 5. 2020, 28. 7. 2021, 20. 9. 2021, 12. 10. 2021, 18. 10. 2021 adresovanými různým pracovníkům žalobce žalovaný vždy poukazoval na nesprávné vyúčtování nájemného z důvodu změny počtu provozovaných reklamních zařízení na pronajatých pozemcích z pěti kusů na tři. Uváděl, že všechny tři neoprávněné faktury byly vráceny, neboť nerespektovaly změny, odmítl podle nich hradit nájemné a žádal o změnu smlouvy. Žádostí sepsanou na formuláři žalobce ze dne 12. 1. 2021 žalovaný žádal o změnu nájemní smlouvy z důvodu snížení počtu provozovaných billboardů (podání žádosti potvrdil svědek [jméno FO] i svědkyně [jméno FO]). Z návrhu dodatku je zřejmé, že mělo dojít k omezení nájemní smlouvy pouze na pozemky 2811/2 a 1665/9 v katastrálním území [adresa], na kterých měly být umístěny 3 ks billboardů za nájemné 36 000 Kč a DPH. Předžalobní upomínkou z 19. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného nájemného za roky 2018-2020 a současně byl poprvé upozorněn na povinnost hradit smluvní pokutu 2,5 promile denně z dlužné částky za každý den prodlení podle článku II. smlouvy.

19. Výpovědí ze smlouvy o umístění reklamního zařízení ze dne 26. 5. 2018 odvolací soud dokazování neprováděl, neboť tato listina byla žalovaným předložena v odvolacím řízení v rozporu se zásadou neúplné apelace a nejedná se o žádnou z výjimek z neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.).

20. Odvolací soud posoudil projednávanou věc je podle obč. zák. pokud jde o posouzení platnosti nájemní smlouvy včetně ujednání o smluvní pokutě, neboť smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. [spisová značka]), aktuálně posuzovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty vztahující se k porušení povinnosti platit nájemné za období 2018–2020 pak posoudil podle o. z. (srov. § 3073 a § 3074 o. z. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

21. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 23. 5. 2023, č. j. [spisová značka] nebyl ve výroku I., vztahujícím se k nároku na dlužné nájemné za roky 2018 – 2020 včetně příslušenství rozsudkem dovolacího soudu dotčen, odvolací soud proto v argumentaci týkající se (do té doby) namítané platnosti, změny nebo skončení nájemní smlouvy a důvodnosti nároku žalobce na dlužné nájemné včetně úroku z prodlení odkazuje na jeho odůvodnění obsažené v bodech 27. – 33. a v bodě 35. rozsudku odvolacího soudu.

22. Podle § 544 odst. 1 obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2 smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 23. § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

24. Žalovaný nově v odvolacím řízení (po zrušení části rozsudku odvolacího soudu dovolacím soudem) namítal absolutní neplatnost smlouvy o nájmu pozemku pro umístění reklamního zařízení č. [Anonymizováno] ze dne 29. 3. 2011, z důvodu nezveřejnění záměru obce s pronájmem pozemků žalovanému. Lze souhlasit s žalovaným, že nezveřejnění záměru o pronájmu nemovitého majetku obce před uzavřením nájemní smlouvy má za následek její neplatnost podle § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3089/2019, ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2146/2010). Jeho tvrzení o absolutní neplatnosti se ale opírá o novou skutečnost (nezveřejnění záměru pronajmout předmětné pozemky žalovanému), která nebyla v řízení před soudem prvního stupně tvrzena a prokazována. Ve sporném řízení platí zásada dispoziční a projednací, účastník proto musí uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy. Soud nemůže ze své iniciativy vnášet do řízení skutečnosti, pro které není podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení. To platí i tehdy, mohla-li by nová skutečnost způsobit absolutní neplatnost právního úkonu (viz § 37 a násl. obč. zák). Není-li potom konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral, a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný pod č. 25/2008 Sb. rozh. obč., rozsudek ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod č. 71/2009 Sb. rozh. obč., rozsudek ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2095/2017 a rozsudek ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2007/2023). Vyplyne-li ve sporném řízení potřeba provedení nenavrženého důkazu z tvrzení, které účastník uplatňuje v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř., nesmí odvolací soud takový důkaz (ani z vlastní iniciativy) provést, a to bez ohledu na to, zda má být tímto novým důkazem prokázána skutečnost, jež by mohla způsobit absolutní neplatnost právního úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007). Obsah spisu nezavdává důvod k pochybnostem, že v době minulé (cca před třinácti lety) žalobce postupoval při dispozicích se svým nemovitým majetkem v souladu se zákonným požadavkem zveřejňování záměrů, důkazní břemeno o tom, že v daném případě tomu tak nebylo, je proto na žalovaném, který takovou skutečnost tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3089/2019). Novým tvrzením a důkazům v odvolacím řízení ale brání princip neúplné apelace, námitku žalovaného proto odvolací soud neshledal důvodnou a dále se jí nezabýval. 25.

26. Žalobce nárokoval smluvní pokutu 2,5 promile denně z částky 72 000 Kč za dobu od 14. 12. 2018 do 4. 10. 2021 ve výši 186 219 Kč, z částky 72 600 Kč za dobu od 1. 11. 2019 do 4. 10. 2021 ve výši 127 776 Kč a z částky 72 600 Kč od 30. 12. 2020 do 4. 10. 2021 ve výši 50 638,50 Kč, celkem ve výši 364 633,50 Kč.

27. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 2,5 promile z dlužného nájemného denně a přičemž taková sazba svou výší nijak nevybočovala z mezí běžně sjednávaných smluvních pokut, považovaných i judikaturou Nejvyššího soudu za přiměřené (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. z. 33 Odo 236/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008). Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze také usuzovat (pouze) z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1385/2004, ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007, dále jeho usnesení ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4784/2008, a ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1781/2011).

28. Žalovaný v odvolacím řízení namítal nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Odvolací soud v souladu s názorem dovolacího soudu uvedeným v rozsudku ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 26 Cdo 115/2024 i ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1398/2022, uveřejněný pod číslem 29/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) posoudil tento procesní úkon jako návrh na snížení smluvní pokuty (moderaci) ve smyslu § 2051 o. z.

29. V rozsudku Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněném pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se Nejvyšší soud odklonil od své dosavadní praxe a zdůraznil nutnost pro účely § 2051 o. z. posuzovat přiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty jsou významné funkce (preventivní, reparační, sankční), které smluvní pokuta v konkrétním případě plní. V této souvislosti je nutné přihlédnout nejen k okolnostem sjednání smluvní pokuty, ale i k okolnostem porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou, a k okolnostem významným nastalým po tomto porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty (konkrétního nároku) a její následná moderace na přiměřenou částku nezbytně vyžadují vážení konkrétních zájmů dlužníka a věřitele při konkrétním porušení smluvní povinnosti.

30. Odvolací soud se v souladu s aktuální judikaturou zabýval funkcemi sjednané smluvní pokuty, přičemž z obsahu nájemní smlouvy i z chování žalobkyně poté, co došlo k prodlení s plněním závazku žalovaným, vyplývá, že smluvní pokuta plnila kromě funkce preventivní (motivace k řádnému plnění závazku, zájem na řádném hospodaření s majetkem města) zejména sankční funkci. Sankční funkce vyplývá zejména z článku II. čtvrtého odstavce smlouvy, který obsahoval ujednání, že smluvní pokuta se nedotýká případného práva žalobce na náhradu škody proti žalovanému. Tím se odchýlila od znění § 2050 o. z. a vyloučila svou reparační funkci (jako paušalizované náhrady škody). Smluvní pokuta tak představovala sankci za prodlení žalovaného bez ohledu na případný vznik škody, současně umožňovala žalobci uplatnit paralelně i nárok na náhradu případné škody. Prodlení žalovaného se zajištěnou smluvní povinností (úhradou nájemného za pronajaté pozemky) nastalo za situace, kdy mělo v roce 2017 dojít ke zničení dvou reklamních zařízení, které se žalovaný rozhodl nenahrazovat a omezit tímto způsobem svou podnikatelskou činnost i využití předmětu nájmu. Bezprostředně po nastalé situaci komunikoval s pracovníkem žalobce panem [jméno FO], který se k požadavkům žalovaného stavěl pozitivně, což lze dovodit i ze skutečnosti, že došlo k vrácení poměrné části nájemného žalovanému za rok 2017. Žalovaný se tak v této době mohl oprávněně domnívat, že jeho situace bude v změně smlouvy zohledněna. K vyúčtování nájemného za rok 2018 pak došlo až v závěru roku 2018 se splatností v prosinci 2018. Žalovaný sice obdržel v roce 2019 předžalobní upomínky, zaplatit ale odmítl s poukazem na využívání předmětu nájmu pouze pro provoz 3 reklamních zařízení a tento konstantní postoj držel až do podání žaloby v závěru roku 2021. Žalobce se přesto na žádnou větší reakci (kromě občasného zaslání upomínky) až do roku 2021 nezmohl, ačkoliv podle svědků do roku 2020 žádná relevantní komunikace účastníků ohledně vyřešení pohledávek žalobce neprobíhala. V průběhu této doby žalobce nevyužil ani možnosti od smlouvy odstoupit, přitom byla tato možnost pro případ prodlení žalovaného s platbou nájemného zakotvena přímo ve smlouvě. Netvrdil také žádnou další újmu, která by mu v důsledku prodlení žalovaného vznikla. Současně však nelze přehlédnout, že žalovaný v pozici podnikatele si byl vědom své platební povinnosti a z následného chování žalobce v letech 2020 -2021 již nemohl dále očekávat, že po něm žalobce nebude dlužné nájemné požadovat, neboť k uzavření dodatku obsahujícího žalovaným požadovanou změnu smlouvy nedošlo. Žalovaný žalobci nezaplatil ani nájemné v jím nerozporované výši, které by byl povinen hradit bez ohledu na případnou (i zpětnou) změnu smlouvy. Za této situace s přihlédnutím k zájmům obou stran, k okolnostem existujícím v době porušení závazku, i nastalým později, považuje odvolací soud za spravedlivé snížit požadovaný nárok na smluvní pokutu o polovinu na částku 182 317 Kč. Pokud pak žalovaný odmítl nárok na smluvní pokutu s poukazem na to, že případná škoda již byla uhrazena zaplaceným úrokem z prodlení, tak opomíjí, že smluvní pokuta neplnila funkci reparační (paušalizované náhrady škody). Mimo to oba nároky (na smluvní pokutu i úrok z prodlení) můžou ze zákona vznikat vedle sebe a nezávisle na sobě a uplatnění jednoho z nich nevylučuje uplatnění druhého.

31. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení konkrétní výše smluvní pokuty až podanou žalobou, jejím doručením žalovanému tak navodil její splatnost (§ 1958 odst. 2 o. z.).

32. Na základě shora uvedeného, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 182 317 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně převážné úspěšný (v nároku na dlužné nájemné, polovinu smluvní pokuty a převážnou část úroku z prodlení), současně bylo řízení částečně zastaveno pro chování žalovaného, který dluh částečně po zahájení řízení uhradil (do části nájemného), má tak právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 37 % nákladů. Náklady řízení žalobce tvoří podle § 137 odst. 1 o. s. ř. soudní poplatek ve výši 23 298 Kč a náklady právního zastoupení, vypočtené podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 582 433,50 Kč a sazbě odměny ve výši 10 660 Kč za jeden úkon právní služby, a to za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření k odporu, replika k vyjádření žalovaného ze dne 29. 5. 2022, závěrečný návrh a účast na jednáních konaných 26. 4. 2022, 31. 5. 2022, 12. 7. 2022 a 5. 9. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu), 10 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem činí náklady řízení před soudem prvního stupně částku 155 914 Kč, jejich poměrná výše pak 57 688 Kč.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., rovněž dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., kdy žalobci i v odvolacím řízení náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 37 %. Náklady odvolacího řízení žalobce tvoří podle § 137 odst. 1 o. s. ř. soudní poplatek ve výši 18 232 Kč a náklady právního zastoupení, podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 582 433,50 Kč a sazbě odměny ve výši 10 660 Kč za jeden úkon právní služby, a to za 3 úkony právní služby dle § 7 bodu 6. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), k) a g) advokátního tarifu v platném znění, 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. V dovolacím řízení a dalším odvolacím řízení po zrušení rozsudku činila tarifní hodnota 364 633,50 Kč a sazba za úkon 9 780 Kč, přičemž zástupce žalobce učinil úkon vyjádření k dovolání z 1. 2. 2024, vyjádření po zrušení rozsudku ze dne 3. 10. 2024 a účast na ústním jednání konaném dne 8. 10. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu). Dále k nákladům odvolacího řízení náleží náhrada hotových výdajů za 6 úkonů právní pomoci po 300 Kč, cestovné na trase [adresa] a zpět (152 km) za účelem dostavení se k jednání odvolacího soudu konanému dne 23. 5. 2023 vozidlem AUDI A6 s průměrnou spotřebou 5,9 l/100 km, při ceně motorové nafty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 34,40 Kč/litr, náhradě za opotřebení vozidla 5,20 Kč/km (1 099 Kč), a k jednání odvolacího soudu konanému dne 8. 10. 2024 vozidlem Škoda Kodiaq s průměrnou spotřebou 4,9 l/100 km při ceně motorové nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 38,70 Kč/litr a náhradě za opotřebení vozidla 5,60 Kč/km (1 139 Kč), náhrada za ztrátu času stráveného na cestě v trvání čtyř půlhodin za každou ze dvou jízd v celkové výši 800 Kč podle § 14 advokátního tarifu. Náklady odvolacího řízení žalobce činí 98 283 Kč a jejich poměrná část 36 365 Kč.

35. Moderace konkrétního nároku na smluvní pokutu byla předmětem úvahy odvolacího soudu, důvody tohoto postupu i její rozsah však spočívaly v objektivních okolnostech popisovaných v bodě 30. rozsudku, odvolací soud proto neshledal důvod při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

36. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení žalobce zastoupeného advokátem bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení