22 Co 190/2022- 300

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neexistence zástavního práva o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 26. 11. 2021, č. j. 8 C 14/2021 - 255 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplati žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. určil, že neexistuje zástavní právo smluvní k pohledávce ve výši 7 602 744 Kč s právními účinky zápisu ke dni [datum] v 11:27:51 ke spoluvlastnickému podílu žalobce [jméno] [příjmení] o velikosti ideální na pozemku parc. č. st. 90, jehož součástí je stavba - zemědělská usedlost bez č. p./č. e., pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], zapsané ve prospěch žalované, podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] (v katastru nemovitostí pod č. j. V-7145/2018 - 210) a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 37 912 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. V něm namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným závěrům jednak ohledně existence pohledávky zajištěné zástavním právem a jednak ohledně důkazního břemene a v tomto směru odkázala na článek pojednávající o prokazování negativních tvrzení. Poukázala na obsah zástavní smlouvy, z níž vyplývá, že ke dni podpisu měla žalovaná pohledávku za žalobcem ve výši 7 602 744 Kč. Nadto žalovaná tvrdila a prokázala, že ze svého účtu poskytla žalobci půjčku a to prostřednictvím několika plateb v průběhu let 2015 – 2017. K prokázání svých tvrzení žalovaná navrhovala svůj účastnický výslech, který soud prvního stupně odmítl provést, přičemž žalovaná již ve svém podání ze dne [datum] tvrdila i prokázala poskytnutí půjčky. To, že žalovaná neprokázala poskytnutí půjčky ve výši specifikované v zástavní smlouvě, nemůže mít za následek neúspěch ve sporu a v tomto směru odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1148/07. Dále žalovaná poukázala, že naopak soud prvního stupně provedl důkazy o tvrzení žalobce o neexistenci půjčky, a to jeho účastnický výslech a svědecký výslech jeho bratra [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně tak svůj závěr o tom, že pohledávka neexistuje, založil pouze na účastnické výpovědi žalobce a svědecké výpovědi jeho bratra, a to navzdory ustálené judikatuře o tom, že výslech účastníka řízení byl a je posuzován jen jako podpůrný důkaz. Soud prvního stupně se tedy dopustil nesprávného postupu, pokud nepřihlédl k tvrzením a důkazům žalované o tom, že půjčka byla poskytnuta a dále že neprovedl důkazy navržené žalovanou a že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Dále žalovaná namítala, že má za to, že žalobce v řízení stíhá povinnost tvrzení a povinnost důkazní o skutečnostech, ze kterých vyplývá zánik zástavního práva a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu (dále též jen„ NS“) sp. zn. 21 Cdo 4625/2018. Navzdory této povinnosti žalobce vůbec netvrdil, kdy a jak splatil půjčku zajištěnou zástavním právem, která v době podpisu zástavní smlouvy trvala a žalobce podpisem zástavní smlouvy co do výše a důvodu dluh z této půjčky uznal. Žalobce tvrdil, že půjčka nebyla nikdy poskytnuta, toto tvrzení však prokazoval pouze svou účastnickou výpovědí a nevěrohodnou výpovědí svého bratra. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zástavní právo je právem akcesorickým, což znamená, že vzniká a existuje pouze tehdy, vznikla-li platně a existuje-li také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. V tomto směru odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 504/2015 nebo sp. zn. 21 Cdo 3472/2011. Označení zajištěné pohledávky v obsahu zástavní smlouvy není důkazem o tom, že taková pohledávka skutečně existovala či existuje. Žalovaná v řízení neprokázala, že by pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, platně vznikla, ač k tomu byla soudem vyzývána. Je to přitom žalovaná, která má povinnost tvrdit a prokázat existenci zajištěné pohledávky. Pokud žalovaná tvrdila, že půjčka spočívá v tom, že žalobci poskytla prostřednictvím svého účtu několik plateb v průběhu let 2015 – 2017, pak takto popsaná pohledávka neodpovídá popisu zajištěné pohledávky dle zástavní smlouvy. Žalovaná v průběhu celého řízení vůbec netvrdila, že by dne [datum] poskytla žalobci půjčku ve výši 1 000 000 Kč, natož aby tuto skutečnost prokázala. Namísto toho tvrdila pouze jakýsi seznam plateb uskutečněný v období od [datum] do [datum], tedy o mnoho let později, než měla být poskytnuta půjčka. K tomu žalobce odkázal na konstantní rozhodovací praxi dovolacího soudu o tom, že zajišťovaná pohledávka musí být v zástavní smlouvě dostatečně identifikována a charakterizována tak, aby bylo nepochybné, jaká konkrétní pohledávka je předmětem zajištění a aby ji nebylo možno zaměnit s pohledávkou jinou. Zajištěná pohledávka byla v zástavní smlouvě popsána jinak, než jak ji v současné době tvrdí žalovaná. I kdyby pohledávka tvrzená žalovanou byla prokázána, je zřejmé, že nejde o pohledávku, která byla zajištěna zástavním právem. V takovém případě zástavní právo nemohlo vzniknout, a pokud snad šlo o simulovaný právní úkon (kdy skutečnou vůlí smluvních stran bylo zajištění úplně jiné pohledávky), pak by šlo o absolutní neplatnost zástavní smlouvy. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 957/2001. Tvrzení žalované o údajně poskytnutých půjčkách v průběhu let 2015 – 2017 bylo navíc provedeným dokazováním zcela vyvráceno, a to nejen účastnickým výslechem žalobce a výslechem svědka [příjmení], ale i listinnými důkazy. Z účastnického výslechu žalobce vzal soud prvního stupně za zjištěné pouze to, že žalobce žalovanou v roce 2003, kdy měla zajištěná pohledávka vzniknout, vůbec neznal a nemohl od ní obdržet žádnou finanční půjčku. V takovém případě byl účastnický výslech žalobce namístě, neboť zjištěné skutečnosti jsou tzv. negativními skutkovými tvrzeními, které se v občanském soudním řízení zásadně neprokazují. Oproti žalované má za to, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní následky. Pak bylo zcela na žalované, aby tvrdila a prokázala vznik a existenci zajištěné pohledávky. Jelikož žalovaná tuto povinnost nesplnila, soud prvního stupně správně rozhodl o neexistenci zástavního práva.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal určení neexistence předmětného smluvního zástavního práva na jeho spoluvlastnickém podílu na nemovitostech s odůvodněním, že pohledávka žalované, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, nikdy neexistovala.

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Měla za to, že povinnost tvrzení a důkazní leží na žalobci.

7. Žalovaná byla soudem prvního stupně při prvním jednání poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokázala vznik zajištěné pohledávky, tedy jaké smluvní ujednání kromě zástavní smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno a zda žalovaná poskytla žalobci plnění ze smlouvy o půjčce, z dohody o změně závazku nebo jiného právního důvodu a současně ji soud poučil o následcích nesplnění výzvy. K této výzvě žalovaná doplnila, že poskytnutí půjčky prokazují platby z účtu žalované na účet žalobce za období od [datum] do [datum] v celkové výši 550 392 Kč, případně platby prováděné již od roku 2013 do roku 2018. Při jednání dne [datum] žalovaná sdělila, že není schopna přesně specifikovat platby, kterými byla poskytována zajištěná půjčka, z účtu vybíral i [jméno] [příjmení] (bratr žalobce), který mohl peníze předávat žalobci.

8. Žalobce vysvětlil platby přijaté z účtu žalované tím, že nevěděl, že majitelem daného účtu je žalovaná, za majitele účtu pokládal svého bratra [jméno] [příjmení], který s prostředky na účtu nakládal. Platby ve prospěch účtu matky žalobce činil právě jeho bratr (označení plateb„ od [jméno]“). [příjmení] 100 000 Kč představovala vzájemné vypořádání vztahů mezi bratry, kteří v nemovitostech provozovali kamenictví a další částky po 20 000 Kč měsíčně představovaly polovinu nájemného z předmětných nemovitostí, které činilo 40 000 Kč měsíčně na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] a které nájemce platil na ve smlouvě označený účet č. [bankovní účet], u nějž se ukázalo, že jeho majitelem je žalovaná.

9. Soud prvního stupně na základě listinných důkazů měl za prokázaný následující skutkový stav. Pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba zemědělské usedlosti bez čp/če a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], jsou ve spoluvlastnictví žalobce a Ing. [jméno] [příjmení], každý s podílem o velikosti ideální (dále též jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobce se stal vlastníkem spoluvlastnického podílu na základě darovací smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní ve prospěch pohledávky žalované ve výši 7 602 744 Kč ke spoluvlastnickému podílu žalobce podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] s právními účinky zápisu k okamžiku [datum], zápis proveden dne [datum] (list vlastnictví [číslo] pro k. ú. [anonymizováno], [územní celek]). Žalovaná jako zástavní věřitel a žalobce jako zástavní dlužník uzavřeli dne [datum] zástavní smlouvu, jejímž předmětem bylo zastavení spoluvlastnického podílu žalobce k zajištění pohledávky žalované specifikované v článku 1. 3. smlouvy. Podle tohoto článku uzavřely smluvní strany dne [datum] (tentýž den) dohodu o změně závazku, v níž se žalobce jako zástavní dlužník zavázal nejpozději do dvou let od uzavření dohody zaplatit žalované jako zástavnímu věřiteli částku 7 602 744 Kč, která se skládá z částky 1 000 000 Kč představující neuhrazenou jistinu dle smlouvy o půjčce uzavřené mezi smluvními stranami dne [datum], z částky 60 000 Kč představující smluvní úrok ve výši 6 % z jistiny 1 000 000 Kč za období od [datum] (zřejmě má být 2003) do [datum] dle smlouvy o půjčce a z částky 6 542 744 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu dle smlouvy o půjčce ve výši 0,13 % denně z částky 1 000 000 Kč za období od [datum] do [datum] (zástavní smlouva ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzýval prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanou k poskytnutí součinnosti k zajištění výmazu zástavního práva (dopis ze dne [datum], podací lístek).

10. Žalobce společně s [jméno] [příjmení] jako pronajímatelé uzavřeli s nájemcem [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ nájemce“) nájemní smlouvu o pronájmu nemovitých věcí v [anonymizováno] s měsíčním nájemným 40 000 Kč (nájemní smlouva ze dne [datum]).

11. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované č. [bankovní účet] (účet otevřen [datum]) byly zjištěny odchozí platby na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno matky žalobce [jméno] [příjmení], mj.: [datum] částka 100 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] částka 30 750 Kč s poznámkou [jméno] vyúčtování, [datum] částka 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] částka 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 18 251 Kč s poznámkou [jméno] daň, [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] dvě platby s poznámkou [jméno], a to ve výši 20 000 Kč a 2 250 Kč, [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], 20. 10. [číslo] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 13 800 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno], [datum] platba 20 000 Kč s poznámkou [jméno]. Mezi příchozími platbami byly mimo jiné následující platby, a to [datum] příchozí úhrada 40 000 Kč od společnosti [právnická osoba] nájemné za listopad [ulice a číslo], [datum] s poznámkou pojistka [příjmení] 3 584 Kč, [datum] příchozí platba 1 792 Kč od [příjmení] [jméno] s poznámkou pojistka [příjmení], [datum] příchozí úhrada 12 180 Kč s poznámkou neexistující účet [příjmení] [jméno], [datum] platba nájemné za prosinec od [právnická osoba] ve výši 40 000 Kč, [datum] příchozí úhrada 40 000 Kč od FLEXIca systems s. r o. nájemné za leden, [datum] nájemné za únor od [právnická osoba] 40 000 Kč, [datum] příchozí úhrada 40 000 [právnická osoba] nájemné za březen, [datum] příchozí platba 40 000 Kč nájemné za duben od [právnická osoba], [datum] příchozí platba 1 800 Kč s poznámkou pojištění dílna od [jméno] [příjmení], [datum] příchozí platba 40 000 Kč od [právnická osoba] nájemné za květen, [datum] příchozí platba 40 000 Kč nájemné za červen od [právnická osoba], [datum] příchozí platba 8 500 Kč od [příjmení] [jméno] s poznámkou bojler [příjmení], [datum] příchozí platba 40 000 Kč od [právnická osoba] nájemné červenec, [datum] platba nájemné za září od [právnická osoba] ve výši 40 000 Kč, [datum] platba nájemné za říjen od [právnická osoba] ve výši 40 000 Kč, [datum] platba nájemné za listopad od [právnická osoba] ve výši 40 000 Kč.

12. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je veden na majitele [jméno] [příjmení], zadavatelem plateb vždy ve výši 20 000 Kč ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a některých dalších plateb byl [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl zjištěn dne [datum], konkurz na majetek [jméno] [příjmení] byl prohlášen dne [datum] a ukončen dne [datum] (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014, č. j. 60 INS 30956/2013-A-12, ze dne 5. 6. 2014, č. j. 60 INS 36256/2013-B-8 a ze dne 21. 11. 2016, č. j. 60 INS 30956/2013-B-63). Žalobce a jeho bratr [jméno] [příjmení] jednali o způsobu vyúčtování příjmů a výdajů spojených s nemovitostmi v [anonymizováno] (e-mailová komunikace z června a července 2016). Svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] shledal soud prvního stupně nevěrohodnou. Za věrohodnou vyhodnotil pouze tu pasáž výpovědi, která se týkala nakládání s účtem vedeným na jméno žalované, která se shodovala s listinnými důkazy - výpisy z uvedeného účtu i nájemní smlouvou ze dne [datum] a korespondovala s tvrzeními žalobce. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení bylo zjištěno, že žalovanou v roce 2003 ještě neznal a nikdy od ní neobdržel žádné půjčky.

13. Soud prvního stupně neprovedl účastnickou výpověď žalované, když žalovaná přes poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnila tvrzení o vzniku pohledávky ze smlouvy o půjčce, tj. kterého dne a v jaké výši poskytla žalobci finanční prostředky představující půjčku. Dle obsahu zástavní smlouvy zajištěná pohledávka měla vzniknout v roce 2003, kdy se účastníci ještě neznali. Existence zajištěné pohledávky nebyla tvrzena a ani prokázána. Text zástavní smlouvy hovořící o půjčce nelze považovat za uznání dluhu. Vyvráceno pak bylo tvrzení žalované, že půjčkami byly platby poskytované žalobci, přesněji na účet matky žalobce, z účtu žalované. Jednak byly pokyny k platbám činěny bratrem žalobce [jméno] [příjmení], nikoli žalovanou, hlavně však nešlo o půjčky, ale o vyúčtování nájemného od nájemce [právnická osoba], které na účet žalované přicházelo pravidelně ve výši přesahující značně částky naopak z účtu odchozí (obvykle příchozí platba nájemného 40 000 Kč měsíčně a odchozí 20 000 Kč měsíčně). K neurčitému tvrzení, že půjčkami„ mohly být“ výběry z účtu v hotovosti, soud prvního stupně pro nedostatečnou konkretizaci skutkového děje a absenci důkazních návrhů nemohl přihlížet. Zjištění vyplývající z ostatních provedených důkazů pak nebyla významná pro posouzení věci.

14. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 1312 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) s tím, že zástavní právo je právem akcesorickým a proto platně vznikne, jen když platně vznikne také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Jestliže pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, nevznikla, není tu zástavní právo, i kdyby samotná zástavní smlouva byla bezvadná. Není-li tu pohledávka, která má být zajištěná zástavním právem, není to sice důvod neplatnosti zástavní smlouvy, ale tato okolnost má za následek, že podle této smlouvy, ačkoliv jde o platný právní úkon, a i když podle ní bylo vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí, zástavní právo nevznikne. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 957/2001. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vyhodnotil, že zástavní smlouva byla sice uzavřena platně, byť motiv podpisu smlouvy ze strany žalobce se nepodařilo zjistit, přesto zástavní právo nevzniklo, když nevznikla a neexistuje ve smlouvě označená pohledávka, pro kterou mělo být zástavní právo zřízeno.

15. Odvolací soud předně uvádí, že souhlasí s tím, že procesní podmínka naléhavého právního zájmu pro podání určovací žaloby ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. byla dána s ohledem na ustálenou soudní praxi, že naléhavý právní zájem je dán tehdy, pokud by případný vyhovující výrok rozsudku o neexistenci zástavního práva byl způsobilým podkladem pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí (viz např. rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 58/2003).

16. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci vyšel z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku tento správně popsal, a pro stručnost na jeho odůvodnění zcela odkazuje.

17. Otázku vzniku a existence pohledávky označené v zástavní smlouvě odvolací soud posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a otázku vzniku a existence zástavního práva k zajištění této pohledávky pak podle o. z. s ohledem na dobu, kdy k uzavření smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy došlo (mělo dojít).

18. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu 19. Podle ustanovení § 1309 odst. 1 o. z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řáděn a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

20. Podle ustanovení § 1312 odst. 1 o. z. zástavní právo ze zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké výše jistiny se zajištění poskytuje.

21. Podle ustanovení § 1313 o. z. zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť ujednáno, pak i smluvní pokutu.

22. Soud prvního stupně správně uvedl, že zástavní právo je právem akcesorickým. Akcesoritou se rozumí závislost jednoho (vedlejšího) práva na jiném (hlavním) právu. Akcesorita zástavního práva vyplývá z jeho hlavního účelu, kterým je zajistit uspokojení věřitelovy pohledávky. Zástavní právo je tak co do vzniku, trvání i zániku závislé na existenci zajištěné pohledávky. Z akcesorické povahy zástavního práva plyne, že zástavní právo se může vztahovat jen k takové pohledávce, která skutečně vznikla. Není-li tu pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, není to sice důvodem neplatnosti zástavní smlouvy, ale tato okolnost má za následek, že podle zástavní smlouvy zástavní právo nevznikne.

23. Podstatnou náležitostí zástavní smlouvy je proto kromě určení předmětu zástavy též označení zajišťované pohledávky. Pohledávka, kterou zástava zajišťuje, musí být v zástavní smlouvě individualizována, tedy označena tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem a aby tak účastníkům zástavní smlouvy bylo zřejmé, jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje (rozsudek NS sp. zn. 29 Odo 851/2003 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 2155/2016). Je tomu tak proto, že zástavním právem, zřízeným na základě smlouvy, není zajištěna (zabezpečena) kterákoliv pohledávka zástavního věřitele, ale jen jeho pohledávka uvedená v zástavní smlouvě.

24. V souzeném případě zástavní smlouva byla uzavřena platně, neboť obsahovala jak označení zástavy, tak řádně vymezovala i zajišťovanou pohledávku. Dle popisu v zástavní smlouvě šlo o pohledávku ve výši 1 000 000 Kč vzniklou ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], která byla vzhledem ke smluvnímu úroku, jehož kapitalizovaná výše byla rovněž předmětem zajištění, smlouvou úplatnou. S ohledem na to, že předmětem zajištění byla i smluvní pokuta za prodlení se zaplacením jistiny za dobu od [datum] do [datum], musela zajištěná pohledávka v minulosti již dospět. Předmětem zajištění tak měla být konkrétní pohledávka, včetně kapitalizovaného příslušenství a kapitalizovaného sankčního nároku v podobě smluvní pokuty, ze závazkového vztahu vzniklého na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] moderované dohodou o změně obsahu závazku ze dne [datum]. V daném případě tedy nebyla předmětem zajištění pohledávka, která měla v budoucnu teprve vzniknout.

25. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi účastníky závazkový vztah ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] nevznikl, peníze mu nebyly poskytnuty, v roce 2003 se s žalovanou vůbec neznal. Zástavní smlouvu podepsal pouze z důvodu, že to po něm chtěl jeho bratr [jméno] [příjmení], jehož byla žalovaná kamarádkou a že tito dva potřebovali pomoc ve vztahu k jejich podnikání.

26. Za této situace bylo na žalované, aby prokázala existenci zajištěné pohledávky, tedy pohledávky vymezené v předmětné zástavní smlouvě. V tomto směru žalovaná přes poučení soudu prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. netvrdila nic k obsahu smlouvy o půjčce ze dne [datum], k otázce kdy došlo k přenechání peněžních prostředků, k obsahu dohody o změně obsahu závazku ze dne [datum]. Z konstantní judikatury soudů vyplývá, že smlouva o půjčce (dnes zápůjčce) má reálnou (nikoliv konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran o obsahu závazku, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky (rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 2217/2003). Při půjčce peněžité může dojít k předání půjčené částky nejen fyzickým předáním, ale i dle dohody účastníků bezhotovostním převodem na účet dlužníka, případně do rukou či na bankovní účet třetí osoby jakožto platebního místa. Předáním peněz nebo uskutečněním převodu je pak splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi a tímto okamžikem dochází ke vzniku závazkového vztahu. Pokud žalovaná tvrdila, že ve vztahu k žalobci jí vznikl závazkový vztah ze smlouvy o půjčce, což prokazují platby, které odešly z jejího účtu (zřízeného dne [datum]) na účet matky žalobce v období od [datum] do [datum], pak je zřejmé, že i kdyby se takový závazek mezi účastníky prokázal, nemohlo jít o závazek, z něhož vznikla pohledávka, která byla vymezena v zástavní smlouvě. Zajištěná pohledávka totiž měla vzniknout v roce 2003 a vzhledem k tomu, že v roce 2004 měl žalované vzniknout nárok na smluvní pokutu za prodlení s neuhrazenou jistinou půjčky, musela se tato pohledávka stát splatnou minimálně právě v roce 2004. Těžko proto může obstát tvrzení žalované o tom, že zajištěnou pohledávkou je pohledávka na vrácení peněžních prostředků, které měly být poskytnuty teprve v roce 2015 (případně v roce 2013). K existenci pohledávky, která měla vzniknout teprve v roce 2015 (případně v roce 2013) tak bylo nadbytečné provádět dokazování účastnickým výslechem žalované, když k zajištění této pohledávky zástavní právo nemohlo sloužit. Je třeba dále uvést, že soud prvního stupně své rozhodnutí nezaložil na svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a účastnické výpovědi žalobce o neexistenci zajištěné pohledávky, ale na tom, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o vzniku a existenci pohledávky označené v zástavní smlouvě, když neuvedla nic k obsahu smlouvy o půjčce ze dne [datum], k otázce kdy došlo k přenechání jistiny půjčky žalobci a k obsahu dohody o změně obsahu závazku ze dne [datum].

27. Nutno zopakovat, že zástavním právem, zřízeným na základě zástavní smlouvy, není zajištěna (zabezpečena) kterákoliv pohledávka zástavního věřitele, ale jen jeho pohledávka uvedená v zástavní smlouvě. Neobstojí proto ani odkaz žalované na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1148/07 vzhledem k tomu, že v němž byla posuzována situace odlišná od souzeného případu. Nález se totiž týkal zástavní smlouvy a smlouvy o půjčce, které byly uzavřeny v rámci jednoho dne a přestože byla v zástavní smlouvě uvedena jiná nominální hodnota půjčky, než jaká byla skutečně poskytnuta, nebylo pochyb o tom, že jde o půjčku, k níž se v dané konkrétní věci váže zástavní právo.

28. Vdaném případě nebylo sporné, že zástavní smlouva byla smluvními stranami podepsána, sporná byla existence v této smlouvě označené pohledávky, k jejímuž zajištění mělo zástavní právo sloužit. Obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností zatěžuje toho účastníka řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností tvrdí (rozsudek NS sp. zn. 2 Cdon 257/97, rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 4175/2011). Okruh rozhodujících skutečností, které musí účastník v řízení tvrdit a prokázat, jakož i rozložení důkazního břemene, je určován hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. V případě řízení o určení existence či neexistence zástavního práva břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně právních skutečností, v důsledku nichž zástavní právo vzniká, nese ten, kdo toto zástavní právo uplatňuje. Bylo proto na žalované, aby prokázala existenci platně uzavřené zástavní smlouvy a vznik a existenci zajištěné pohledávky, tedy v souzeném případě aby prokázala toliko vznik zajištěné pohledávky, neboť platné uzavření zástavní smlouvy nebylo mezi účastníky sporné. Uvedené rozložení důkazního břemene odpovídá i tomu, jak probíhá řízení o soudním prodeji zástavy či prodej zástavy ve veřejné dražbě dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejných dražbách“). V prvním případě je povinností zástavního věřitele, aby listinami doložil nebo jinými důkazy osvědčil existenci zástavního práva k zástavě, kdo je zástavním dlužníkem a existenci zajištěné pohledávky a pokud jde o pohledávku z reálného kontraktu, pak aby doložil nejen uzavření smlouvy, ale také prokázal plnění, tj. v případě smlouvy o půjčce prokázal odevzdání předmětu půjčky dlužníku. V druhém případě dražební věřitel musí doložit, že jeho pohledávka byla přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložit notářským zápis se svolením k vykonatelnosti (§ 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Jinak řečeno, pokud dražební věřitel nedisponuje notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti, musí o zajištěné pohledávce proběhnout klasické nalézací řízení (ať již soudní či rozhodčí), kde bude muset zástavní věřitel vznik a trvání zajištěné pohledávky tvrdit a prokázat. Uvedený názor odpovídá i obsahu článku JUDr. Z. [příjmení], Ph.D.„ Znovu a trochu jinak o dokazování negativních skutečností“ publikovaného v časopise Právní rozhledy 1/ 2018 s. 17, podle něhož důkazní břemeno pro uplatnění právního následku nesplnění povinnosti (kam patří i realizace zástavního práva) zůstává stejné jako pro uplatnění samotné povinnosti, tj. věřitel prokazuje skutkové předpoklady normy, na základě nichž závazek vznikl. Pokud tedy žalobce tvrdil, že v zástavní smlouvě označená pohledávka nevznikla, pak důkazní břemeno ohledně vzniku této pohledávky nesla žalovaná a bylo na ní, aby ve smyslu ustanovení § 657 obč. zák. tvrdila a prokázala nejen obsah smlouvy o půjčce ze dne [datum] včetně dohody o změně obsahu závazku ze dne [datum], ale i odevzdání předmětu půjčky, o čemž byla žalovaná soudem prvního stupně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. opakovaně poučována.

29. Odkaz na rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 4625/2018 neobstojí, když tento se netýkal sporu o to, zda zástavní právo vůbec vzniklo v důsledku (ne) existence zajištěné pohledávky, ale sporu o to, zda zástavní právo v minulosti vzniklé zaniklo v důsledku zániku zajištěné pohledávky splněním.

30. Žalovaná jednak tvrdila existenci pohledávky vzniklé až v roce 2015 (ev. 2013), která dle zástavní smlouvy nebyla předmětem zajištění a pokud ohledně vzniku zajištěné pohledávky odkazovala na samotnou zástavní smlouvu, pak ta sama o sobě nezakládá domněnku existence zajištěné pohledávky, pokud současně neobsahuje uznání dluhu. Uznání dluhu je institutem, jehož podstatou je založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání a kdy je na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že zanikl jinak, aby tuto skutečnost prokázal. Vždy je nezbytné rozlišovat uznání dluhu a vlastní závazek ze smlouvy. Uznáním dluhu totiž není závazek dlužníka, byť písemný, vrátit v určitém termínu půjčené peníze. Je tedy nezbytné, aby dlužník učinil (třeba i ve smlouvě) výslovný příslib zaplacení dluhu včetně uvedení důvodu jeho vzniku a výše, v jakém dluh uznává. Takové uznávací prohlášení předmětná zástavní smlouva neobsahovala, a proto nebylo možno uzavřít, že by k prokázání existence zajištěné pohledávky postačila samotná zástavní smlouva. Navíc v řízení vyšlo na základě účastnické výpovědi žalobce najevo, že v roce 2003, kdy měla zajištěná pohledávka vzniknout, se účastníci neznali a tuto skutečnost žalovaná ani nesporovala. Jak bylo uvedeno shora, k tomu, jak v roce 2003 proběhl kontraktační proces mezi účastníky (co bylo obsahem závazku) žalovaná přes poučení soudu prvního stupně nic netvrdila.

31. Odvolací soud tak uzavírá, že souhlasí s tím, že žalovaná neprokázala existenci v zástavní smlouvě označené pohledávky, k jejímuž zajištění mělo zástavní právo sloužit, a proto s ohledem na akcesorickou povahu zástavního práva nemůže existovat ani předmětné zástavní právo (rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 957/2001 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Soud prvního stupně proto správně rozhodl o tom, že zástavní právo označené ve výroku napadeného rozsudku neexistuje.

32. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v jeho věcně správném výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. Odvolací soud jako věcně správný potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. i výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobce byl ve věci procesně úspěšný, a proto mu náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Co do struktury a výše přiznané náhrady odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl ve věci zcela úspěšný. V této fázi řízení mu vznikly náklady za zastoupení advokátkou ve výši 8 228 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 3 100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.

35. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokátky žalobce podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.