22 Co 2/2022- 72

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudců JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a JUDr. Jiřího Škopka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. AM - nabídka služeb, s.r.o., [IČO] sídlem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] o zaplacení 230 145,51 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 28. 7. 2021, č. j. 22 C 286/2020 – 53 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni částku 9 440 Kč a úrok ve výši 9 % ročně z částky 70 384 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu jejího plnění povinnost druhé z žalovaných; v dalším se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 110 Kč, smluvní úrok z prodlení 25,55 % ročně z částky 70 384 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jedné z žalovaných zaniká povinnost plnění druhé z žalovaných, ve výroku II. zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byly povinny zaplatit žalobkyni částku 159 035,51 Kč, smluvní úrok z prodlení 25,55 % ročně z částky 159 035,51 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 9 % ročně z částky 229 419,51 Kč od [datum] do zaplacení a ve výrocích III. a IV. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II., III. a IV., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a domnívá se, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Zdůrazňuje, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli a nemá tudíž spotřebitelský charakter. Předmětem činnosti žalované 1. je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, zednictví a hostinská činnost a úvěr byl poskytnut na rozšíření společnosti. Žalovaná 2. je ručitelem. Na daný smluvní vztah tak nelze aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je nastavená tak, že při řádném splácení je dlužník (žalovaná 1.) povinen uhradit kromě jistiny pouze poplatek za úvěr, dopředu předem vyčíslený a s úvěrem nejsou spojeny žádné další skryté poplatky, smluvní pokuty, zápočty apod., jako je tomu běžné u jiných subjektů poskytujících nebankovní úvěry. Co se týče řádného úroku ve výši 9 % ročně dle odst. 3. 2. smlouvy, je ve smlouvě nastaven tak, že se hradí až od splatnosti celého úvěru, tzn. při řádném splácení úvěru úrok nezačne vůbec nabíhat, dlužník tak splácí pouze jistinu a poplatek za úvěr. Úrok ve výši 9 % se začíná počítat až při nesplácení úvěru po uplynutí celého termínu splatnosti (v daném případě nastala splatnost [datum], tedy je úrok požadován až od [datum]). Pokud by byl úvěr řádně uhrazen, nebyl by úrok 9 % vůbec požadován. Upozorňuje, že u nebankovního sektoru dochází k poskytování úvěru za jiných podmínek, než je tomu u bank. Touto formou jsou poskytovány peníze osobám, které by úvěr u banky nezískaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Proto je logické, že kvůli tomuto podnikatelskému riziku bývají poplatky či úroky u nebankovních poskytovatelů úvěru vyšší než v bankovním sektoru. Soud prvního stupně přitom nesprávně posuzoval poplatek za úvěr jako skrytý úrok a nesprávně k tomu připočítával též sjednaný úrok 9 %, aniž by zohlednil, že tento sjednaný úrok nabíhal až po termínu splatnosti. Za situace, kdy soud prvního stupně neshledal celou smlouvu o úvěru neplatnou, nelze považovat za správné, že žalobkyni nepřiznal v podstatě žádný úrok, tedy ani poplatek, ani sjednaný úrok 9 %, ani modifikovanou výši úroku vzhledem k tomu, že základním znakem smlouvy o úvěru je její úplatnost a odkázala na judikaturu, podle níž smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009) a že závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Žalobkyně připomíná, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli za zcela standardních podmínek, žalovaným bylo umožněno před podpisem se detailně seznámit s obsahem smlouvy, v žádném případě nezneužila nezkušenosti žalovaných ani jejich rozumové slabosti. Dále žalobkyně upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále též jen„ NS“) sp. zn. 23 ICdo 56/2019, v němž byl přijat závěr, že zásah do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy je zásahem nepochybně výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu a že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dlaších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Soud prvního stupně však žádné mimořádné okolnosti neshledal, pouze dle svého uvážení konstatoval výši úroku v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadený věcný výrok změnil a žalovaným uložil příslušnou částku uhradit a současně rozhodl o nákladech řízení.

3. Žalovaná 1. se k odvolání nevyjádřila.

4. Žalovaná 2. navrhla potvrzení odvoláním napadených výroků s tím, že odvolání žalobkyně vnímá jako oddálení času, aby získala co nejvíce na úroku z prodlení. Sjednaný úrok svou výší považuje za nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy.

5. Výrok I. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. ve výrocích II., III. a IV. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro částečnou změnu rozhodnutí ve věci samé.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalovaným žalobu na zaplacení částky 230 145,51 Kč (složené z jistiny 200 000 Kč, z dlužného poplatku za úvěr 29 419,51 Kč a poplatku za upomínky 726 Kč) s úrokem ve výši 9 % ročně z částky 229 419,51 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek za úvěr) od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 229 419,51 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek za úvěr) od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou 1. byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru ve výši 200 000 Kč, který byl žalované 1. vyplacen dne [datum] a který měla žalovaná 1. vrátit spolu s poplatkem ve výši 155 848 Kč ve 12 splátkách po 29 654 Kč počínaje za měsíc od poskytnutí úvěru. Žalovaná 1. na dluh uhradila v jednotlivých splátkách částku celkem 129 616 Kč, započtenou dle pravidel sjednaných v odst. 4. 5. smlouvy. Úvěr je od [datum] po splatnosti a nebyl uhrazen ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na dlužnou jistinu úvěru 200 000 Kč, na dlužný poplatek 29 419,51 Kč, na paušální náklady za vyhotovení a odeslání upomínky dle odst. 3. 4. 1. smlouvy ve výši 726 Kč (2 x 363 Kč/upomín) a dále na sjednané příslušenství tvořené úrokem dle odst. 3. 2. smlouvy a úrokem z prodlení dle odst. 3. 3. smlouvy. Žalovaná 2. se zavázala dluh uhradit na základě ručitelského prohlášení k předmětné smlouvě o podnikatelském úvěru. Žalovaní na dluh již nic dalšího neuhradili.

8. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z listin založených ve spise. Žalovaná 1. byla zapsána do obchodního rejstříku dne [datum], žalovaná 2. byla zapsána jako její jednatelka od [datum] do [datum]. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná 1. jako úvěrovaný uzavřely tuto smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované 1. úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaná 1. zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 155 848 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 29 645 Kč s tím, že první splátka je splatná za měsíc od poskytnutí úvěru a každá další splátka je splatná za měsíc od předchozí splátky (4. 2. smlouvy). Celková částka ke splacení činila 355 848 Kč. Účelem úvěru bylo rozšíření společnosti. Žalovaná 1. se dále zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 9 % ročně za období od termínu splatnosti úvěru do doby skutečného splacení úvěru (3. 2. smlouvy) a dále v případě prodlení s vrácením jistiny či poplatku úrok z prodlení ve výši 0,07 % z dlužné částky za každý den prodlení (tj. 25,55 % ročně), počínaje dnem následujícím po dni, kdy se dlužník ocitl v prodlení, do úplného zaplacení dlužné částky (3. 3. smlouvy). Paušální náklady na vyhotovení a odeslání každé výzvy - upomínky - byly sjednány ve výši 363 Kč (3. 4. 1. smlouvy) a další náklady spojené s vymáháním pohledávky činily 1 200 Kč (3. 4. 4. smlouvy). Pro případ prodlení úvěrovaného se splacením částky odpovídající alespoň jedné splátce po dobu delší než jeden měsíc se bez dalšího stává splatným celý dluh (5. 1. smlouvy). V případě zesplatnění úvěru je úvěrovaný povinen vrátit poskytované peněžní prostředky a zaplatit poplatek v celé výši (5. 4. smlouvy). Součástí smlouvy bylo podepsané ručitelské prohlášení, v němž žalovaná 2. prohlásila, že uspokojí žalobkyni jako úvěrujícího, nesplní-li úvěrovaný jakýkoliv dluh z uvedené smlouvy či jeho příslušenství a žalobkyně toto ručení přijala. Dle výpisu [příjmení] [příjmení] byl dne [datum] úvěr 200 000 Kč vyplacen na účet označený ve smlouvě jako účet žalované 1. Dopisem ze dne [datum] bylo upomínáno zaplacení dlužné splátky 29 654 Kč nejpozději do [datum] (upomínka ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byla učiněna výzva k zesplatnění úvěru s požadavkem k uhrazení dlužné částky 230 945,53 Kč nejpozději do [datum] (výzva ze dne [datum]). Právní zástupce žalobkyně odeslal dne [datum] žalované 2. a dne [datum] žalované 1. předžalobní upomínku k úhradě dluhu z předmětné smlouvy o podnikatelském úvěru (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum] a [datum]).

9. Odvolací soud při přezkumu napadeného rozsudku vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl shora zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování. Odvolací soud pak doplnil dokazování výpisem z databáze [příjmení] [příjmení], z něhož zjistil, že v červenci 2019 úroková sazba korunových úvěrů, poskytnutých bankami domácnostem v ČR, z toho konkrétně živnostníkům s fixací sazby do jednoho roku včetně, činila 6 % ročně.

10. Soud prvního stupně správně věc posuzoval po právní stránce, vzhledem k datu uzavření předmětné smlouvy, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Jelikož si soud prvního stupně byl vědom toho, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, na daný stav neaplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Ujednání o úroku shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. a žalobkyni tak přiznal pouze částku jistiny 70 384 Kč (200 000 Kč – 129 616 Kč) včetně sjednaného úroku z prodlení a částku 726 Kč představující náklady za vyhotovení a odeslání dvou upomínek.

11. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

13. Podle ustanovení § 2018 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat (odstavec 1). Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu (odstavec 2).

14. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z. a násl. o. z. a právě proto, že smlouva o úvěru je smlouvu úplatnou, shledal odvolací soud správnou i úvahu soudu prvního stupně, že poplatek za úvěr sjednaný na dobu 12 měsíců, tedy na dobu, po kterou měly být peněžní prostředky přenechány žalované 1., představuje cenu peněz, do níž jsou zcela běžně zahrnuty i výdaje úvěrujícího spojené s poskytnutím úvěru (např. administrativní výdaje, náklady na vyhodnocení či sjednání úvěru apod.). Jak žalobkyně sama uvedla, žádná jiná úplata na dobu předpokládaného splácení úvěru ani sjednána nebyla a proto závěr soudu prvního stupně, že částka 155 848 Kč, byť označená jako poplatek, představuje úrok, v daném případě stanovený pevnou sazbou a nikoli procentní, je zcela logický. [jméno] žalobkyně při odvolacím jednání uvedla, že poplatek funkci úroku plní. Správným shledal odvolací soud i právní závěr o tom, že ujednání o úroku 155 848 Kč, který při přepočtu na procentní roční sazbu činí 122,51 % (viz přepočet za pomoci aplikace splátkového kalkulátoru na http: // [webová adresa]), je podle ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Úrok představuje úplatu za dočasné přenechání určité peněžité sumy a jako každé plnění i toto musí být vyjádřeno v určité výši. V souladu se soukromoprávní zásadou autonomie vůle je přitom smluvním stranám ponecháno na jejich vůli, jakou výši úroků si sjednají, zákon žádnou maximální hranici neurčuje. Pro sjednávání úroků však platí shodně to, co platí při sjednávání vzájemných plnění obecně, a to že tato plnění by měla být navzájem přiměřená. Sjednávání výše úroku je tudíž omezeno požadavkem přiměřenosti, neboť nepřiměřenou výši úroku považuje soudní praxe za porušení imperativu dobrých mravů (§ 1 odst. 2 věta za středníkem o. z.), a to ať už jde o závazek podnikatelský či spotřebitelský. Je proto třeba odmítnout argument odvolatelky, že v případě podnikatelských vztahů by výše úroku jako cena plnění měla být vyloučena z přezkumu. V této souvislosti soud prvního stupně správně poukázal na ustálenou soudní praxi zastoupenou rozsudkem NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a lze uvést i rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005 nebo usnesení NS sp. zn. 33 Cdo 212/2014, podle kterých je za nepřiměřený úrok zpravidla považován úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně judikatura připustila, že nepřiměřeným úrokem nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, pokud je tento přesah ještě omluvitelný rizikovostí transakce pro poskytujícího, zejména v případech, kdy je smlouva uzavírána mezi fyzickými osobami a dlužníkem je osoba nacházející se v obtížné finanční situaci. Tato judikatura je použitelná i pro závazky vzniklé za účinnosti občanského zákoníku z roku 2012 (tj. vzniklé po [datum]) s odkazem na rozsudek sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, v němž Nejvyšší soud přijal závěr, že i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z. a že postavení dlužníka jako podnikatele jej takové ochrany nezbavuje. Bez ohledu na to, že pro podnikatele je v ustanovení § 1797 o. z. zapovězeno požadovat zrušení smlouvy podle ustanovení § 1793 odst. 1 o. z. (neúměrné zkrácení) nebo se dovolávat neplatnosti smlouvy podle ustanovení § 1796 o. z. (lichva), Nejvyšší soud ani v poměrech nové právní úpravy neshledal důvod zbavovat podnikatele ochrany proti excesivním ujednáním. A byť se rozsudek týká výše nároku na úrok z prodlení, má odvolací soud za to, že tento závěr lze vztáhnout i na jiné smluvní nároky, tedy i na úrok.

18. Odvolací soud přezkoumal výši smluveného poplatku jakožto úroku z úvěru a rovněž dospěl k závěru, že ujednání o jeho výši, která více než patnáctinásobně přesahuje úrokovou sazbu obvykle poskytovanou bankami v době sjednání smlouvy, nelze hodnotit jinak, než jako ujednání odporující korektivu dobrých mravů a s přihlédnutím k jeho excesivní povaze poskytnout i žalované 1., přestože jde o podnikatelku, právní ochranu proti smluvnímu ujednání, které je výsledkem smluvní volnosti účastníků. V tomto směru je třeba připomenout, že excesivní výše úroku byla nesčetněkrát posuzována i v exekučních řízeních, v nichž byl konstantně vyslovován závěr, že excesivně sjednaný úrok představuje plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že další okolnosti případu se stávají podružnými (srov. usnesení NS sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, sp. zn. 20 Cdo 644/2021 a jiné).

19. Odvolací soud tak sice vzal v úvahu, že mezi účastníky šlo o vztah mezi podnikateli, v němž je princip smluvní autonomie zásadní, na druhou stranu nešlo přehlédnout, že šlo o kontraktaci adhezní mezi žalobkyní jakožto podnikatelkou uzavírající smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou 1. jednající mimo předmět své činnosti, v rámci níž byla na dobu 12 měsíců sjednána excesivně vysoká úroková sazba a za těchto okolností měl odvolací soud za to, že jde o případ natolik výjimečný, že vyžaduje, aby jak žalované 1. jako úvěrované, tak žalované 2. jako ručitelce byla poskytnuta ochrana za pomoci korektivu dobrých mravů a ujednání o výši sjednaného poplatku posoudil jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z., když právní ochrana obsažená v ustanovení § 433 o. z. (rozsudek NS sp. zn. 23 ICdo 56/2019) by byla nedostačující a vedla by k přiznání plnění, které by bylo v rozporu se zásadami právního státu. Naopak úrok sjednaný procentní sazbou pro dobu běžící po termínu splatnosti celého úvěru do skutečného zaplacení úvěru shledal odvolací soud zcela přiměřeným.

20. Odvolací soud se však neztotožňuje se soudem prvního stupně, pokud v důsledku závěru o absolutní neplatnosti ujednání o úroku, nepřiznal žalobkyni úrok žádný. Odvolací soud má za to, že v takovém případě je třeba na věc aplikovat ustanovení § 1802 o. z., které (byť se netýká jen smlouvy o úvěru) svým obsahem odpovídá dřívějšímu ustanovení § 502 odst. 1 věty druhé obchodního zákoníku, a judikatura přijatá právě k tomuto ustanovení je tak použitelná i ve vztahu k ustanovení § 1802 o. z. Podle ní (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, sp. zn. 33 Cdo 2029/2018) neplatnost ujednání o výši úroku nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Na místo úroku neplatně sjednaného je tak povinností dlužníka zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. S přihlédnutím jak k obsahu smlouvy, tak k databázi [příjmení], odvolací soud dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv a povinností stran daného vztahu ve smyslu ustanovení § 577 o. z. bude odpovídat, aby sjednaný úvěr byl odpočátku úročen sazbou 9 % ročně tak, jak bylo sjednáno pro dobu po termínu splatnosti celého úvěru, který svou výší odpovídá i obvyklému úroku.

21. Odkaz žalobkyně na závěry o (ne) platnosti ujednání o úroku přijaté v rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. 11. 2021, č. j. 23 Co 226/2021 – 67 není na daný případ přiléhavý za situace, kdy v daném rozsudku byla posuzována platnost úrokové sazby pouze 6,5 % ročně.

22. Odvolací soud proto provedl níže uvedený přepočet poměru jistiny úvěru a obvyklého úroku ve smlouvě sjednané měsíční splátce při zohlednění zaplacené částky 129 616 Kč (žalobkyně nepředložila přehled plateb). počet splátek; celková jistina; úrok p.a. (%); splátka jistiny; splátka úroku; splátka celkově; 1; [číslo]; 9,00; [číslo], [číslo]; [číslo]; 29 654,00 Kč; 2; [číslo], [číslo]; 9,00; [číslo], [číslo]; [číslo]; 29 654,00 Kč; 3; [číslo], [číslo]; 9,00; [číslo], [číslo]; [číslo], [číslo]; 29 654,00 Kč; 4; [číslo], [číslo]; 9,00; [číslo], [číslo]; 861, [číslo]; 29 654,00 Kč; 5; [číslo], [číslo]; 9,00; [číslo], [číslo]; 645, [číslo]; 11 000,00 Kč; 6; [číslo], [číslo]; 9,00; -568, [číslo]; 568, [číslo]; 0,00 Kč; 7; [číslo], [číslo]; 9,00; -572, [číslo]; 572, [číslo]; 0,00 Kč; 8; [číslo], [číslo]; 9,00; -576, [číslo]; 576, [číslo]; 0,00 Kč; 9; [číslo], [číslo]; 9,00; -581, [číslo]; 581, [číslo]; 0,00 Kč; 10; [číslo], [číslo]; 9,00; -585, [číslo]; 585, [číslo]; 0,00 Kč; 11; [číslo], [číslo]; 9,00; -589, [číslo]; 589, [číslo]; 0,00 Kč; 12; [číslo], [číslo]; 9,00; -594, [číslo]; 594, [číslo]; 0,00 Kč; 23. Dle tohoto přepočtu kapitalizovaný úrok za dobu od [datum] do [datum] představuje částku 9 440 Kč.

24. Odvolací soud proto nad rámec plnění přiznaných ve výroku I. napadeného rozsudku přiznal žalobkyni vůči žalovaným nárok na úrok z úvěru za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaný na částku 9440 Kč a dále do budoucna běžící úrok ve výši 9 % ročně z jistiny 70 384 Kč od [datum] do zaplacení. Žalované 1. vznikla tato povinnost z titulu uzavřené smlouvy o podnikatelském úvěru a žalované 2. z titulu ručení. Žalobkyně sice má nárok na plnění od obou žalovaných, byť z různých právních důvodů, stále však jde o plnění jediné (z hlediska ekonomického) a vzhledem k tomu, že zákon ve vztahu k otázce splnění dluhu neupravuje vztah mezi dlužníkem a ručitelem jinak, platí, že v rozsahu plnění jedné z žalovaných zaniká v rozsahu jejího plnění povinnost druhé z žalovaných.

25. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II.

26. Ve zbývajícím odvoláním napadeném rozsahu byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen.

27. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. za situace, kdy žalované byly ve věci procesně úspěšnější, avšak žádné náklady řízení jim nevznikly.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. ze ze shodných důvodů jako shora.

Poučení