22 CO 204/2021 - 317

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: l. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy smluvním zástavním právem o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 5. 2021, č. j. 12 C 113/2020 - 135 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 21 456 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky; ve výroku I. se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. určil, že zástavní právo k nemovitostem, a to ke stavební parcele [parcelní číslo] - zastavěná plocha a nádvoří a k pozemkové parcele p. [číslo] ostatní plocha, zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce] u [obec] a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], k zajištění pohledávky žalované 2., a to směnečné sumy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím dle směnky vystavené dne [datum] pro žalovanou 2. ze zástavní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1. jako zástavcem a žalovanou 2. jako zástavní věřitelkou dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum], když zápis byl proveden dne [datum], rozhodnutím [stát. instituce], [stát. instituce], pod č. j. V - [číslo], neexistuje a ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 16 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, v němž nejprve namítají, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s námitkami žalovaných a je tak nedostatečně odůvodněný. Měli za to, že soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal s námitkou, že spor o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) je stále živým sporem, přičemž není s konečnou platností rozhodnuto, zda pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], obci [obec] (dále jen„ pozemky“) jsou součástí SJM žalobkyně a žalovaného 1., případně komu budou tyto pozemky přikázány. Dne [datum] dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, na jehož základě bylo zapsáno výlučné vlastnictví žalobkyně k pozemkům do katastru nemovitostí. K dnešnímu dni tak SJM není vypořádáno a jakékoliv závěry o rozsahu SJM žalobkyně a žalovaného 1. a o jeho vypořádání jsou bezpředmětné. Za této procesní situace nelze závěr o tom, že pozemky jsou předmětem SJM opřít o nesporné tvrzení žalobkyně a žalovaného 1., učiněný v rámci řízení, neboť takové tvrzení účastníka řízení nezavazuje a má právo jej později odvolat a v tomto směru žalovaní odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu (dále též jen„ NS“) sp. zn. 22 Cdo 3251/2006. Pozemky byly v okamžiku uzavření zástavní smlouvy totiž ve výlučném vlastnictví žalovaného 1., když byly rozhodnutím žalovaného 1. určeny k tomu, aby náležely do podniku za účelem realizace jeho podnikatelské činnosti. Pozemky byly nabyty za majetek představující součást podniku, který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného 1. K tomu ten předložil důkazní prostředky. Žalobkyně tak nemá k pozemkům jakýkoliv právní titul a v důsledku zrušujícího rozsudku dovolacího soudu jí nesvědčí aktivní legitimace a ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení; žaloba byla podána předčasně. I kdyby pozemky byly v SJM, nebyl by souhlas žalobkyně k uzavření zástavní smlouvy nutný, neboť její uzavření lze s ohledem na individuální okolnosti daného případu (rozsah SJM, celkové majetkové poměry manželů, hodnota příslušných pozemků, obvyklé zvyklosti ve společnosti aj.) podřadit pod obvyklou správu majetku ve smyslu ustanovení § 145 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), k níž není třeba souhlasu druhého manžela, tj. žalobkyně. Těmito okolnostmi se však soud prvního stupně nezabýval, považoval je za nepodstatné a pouze mechanicky aplikoval rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 1723/2007. Žalovaný 1. přitom namítal, že v rámci správy SJM bylo zcela obvyklé, že veškeré majetkové operace s nemovitostmi činil žalovaný 1. sám, aniž by o každé jednotlivé transakci žalobkyni předem vyrozumíval a vyžadoval si dílčí souhlasy. Přinejmenším veškerou správu ohledně nemovitostí činil s jejím konkludentním souhlasem. Žalovaní dále namítají, že žalovaná 2. byla při uzavření zástavní smlouvy v dobré víře ve správnost stavu zapsaného v katastru nemovitostí a neměla důvod se domnívat, že by tento stav neodpovídal skutečnosti, přičemž závěry soudu prvního stupně o opaku jsou postaveny na důkazních prostředcích, které neměly být v řízení provedeny. Soud prvního stupně se totiž dopustil pochybení při provádění dokazování v tom smyslu, že důkazy navržené žalovanými neprovedl a naopak v rozporu se zásadami sporného řízení provedl některé důkazy„ navíc“, tedy provedl důkazy ke skutečnostem, které žádný z účastníků netvrdil (ani nevyplývaly z obsahu spisu) a jejichž provedení ani nikdo nenavrhoval. Byť účastníci navrhovali důkaz spisem o vypořádání SJM, nikdo nenavrhl konkrétní listiny, o něž by soud měl opřít svůj závěr o nedostatku dobré víry a odkázali na rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1653/2009. Dále se soud prvního stupně nevypořádal s tím, že vznesená námitka neplatnosti zástavní smlouvy je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) za situace, kdy žalobkyně věděla o nesouladu stavu zapsaného s jí tvrzeným skutečným právním stavem a přesto nezajistila nápravu dle ustanovení § 985 o. z. Pokud by tak učinila, bylo by žalované 2. zřejmé, že pozemky jsou součástí SJM a z této skutečnosti by při nabývání zástavního práva vycházela. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítne a žalovaným přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že zrušující rozhodnutí dovolacího soudu ve sporu o vypořádání SJM nemá pro danou věc význam. Žaloba byla podávána na základě tvrzení, že pozemky patří do SJM. To, že žaloba byla podána již v době, kdy žalobkyně byla zapsána jako výlučná vlastnice na základě rozsudku odvolacího soudu, jen potvrzovalo její aktivní legitimaci. Žalobkyně poté, co nebyla požádána o souhlas se zřízením zástavního práva k pozemkům, vznesla námitku neplatnosti zástavní smlouvy, na kterou je třeba v důsledku toho nahlížet jako na neplatnou. Pozemky je pak třeba považovat za součást SJM vzhledem k tomu, že i výnosy z podnikání tvoří zdroj SJM a současně nebylo prokázáno, že by pozemky tvořily součást podniku žalovaného 1. Žalovaná 2. věděla o všech záležitostech týkajících se pozemků, že tyto jsou předmětem vypořádání SJM a bylo jejím rizikem, že zástavní smlouvu podepsala.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro změnu nákladového výroku, odvolání žalovaných do výroku o věci samé však shledal nedůvodným.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalovaným žalobu na určení neexistence zástavního práva smluvního na pozemcích, které vzniklo na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne [datum]. Pozemky byly předmětem soudního řízení o vypořádání SJM žalobkyně a žalovaného 1. vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 249/2010 a pokaždé, když soudy rozhodovaly (poprvé [datum]), byly pozemky přikázány do jejího výlučného vlastnictví vzhledem k tomu, že bylo zřejmé, že žalovaný 1. bude muset platit vysokou částku na vypořádání podílů. Toho si žalovaný 1. musel být vědom a stejně tak žalovaná 2., jakožto přítelkyně žalovaného 1., která se s ním zúčastňovala soudních jednání, dokonce ho leckdy zastupovala i jako obecná zmocněnkyně a nahlížela do spisu. Dne [datum] vyhlásil odvolací soud rozsudek, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o tom, že pozemky budou přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Žalobkyně dne [datum] při podání návrhu na zápis svého výlučného vlastnického práva zjistila, že žalovaní uzavřeli dne [datum], tedy 17 dnů od vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, zástavní smlouvu k předmětným pozemkům s právními účinky zápisu ke dni [datum] k zajištění směnečné sumy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím dle směnky vystavené dne [datum] pro žalovanou 2., tedy pro výlučný dluh žalovaného 1. Vzhledem k tomu, že v době sjednání zástavní smlouvy byly pozemky v SJM žalobkyně a žalovaného 1. a zřízení zástavního práva k nemovitým věcem nelze považovat za obvyklou správu majetku patřícího do SJM, žalobkyně vznesla námitku (relativní) neplatnosti této smlouvy z důvodu absence jejího souhlasu s uzavřením smlouvy, a to ve vztahu k žalovanému 1. dopisem ze dne [datum], který na danou námitku reagoval v dopise ze dne [datum] negativně, a ve vztahu k žalované 2. dopisem ze dne [datum], která na danou námitku nereagovala, dopis převzala dne [datum]. Žalobkyně má pochybnosti i o existenci zajištěné pohledávky. Žalovaní věděli, že majetkový režim pozemků zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Pozemky tím, že jsou zatíženy zástavním právem, jsou znehodnocovány a žalobním požadavkem se proto žalobkyně snaží dosáhnout výmazu zástavního práva, které bylo vloženo do katastru nemovitostí na základě neplatné zástavní smlouvy.

6. Žalovaní s žalobou nesouhlasili s tím, že zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí v době, kdy byl v katastru nemovitostí veden jako jediný vlastník žalovaný 1. a žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví až na základě označených rozsudků v rámci řízení o vypořádání SJM. Z tohoto důvodu souhlasu žalobkyně se zřízením zástavy nebylo zapotřebí, když žalobkyně a žalovaný 1. byly k okamžiku vzniku zástavního práva již 13 let rozvedeni. I kdyby pozemky byly v SJM, nebyl by souhlas žalobkyně jakožto bývalé manželky nutný s ohledem na jejich majetkové a rodinné poměry, dle nichž by zřízení zástavního práva k pozemkům představovalo obvyklou správu SJM. Žalobkyně sama uváděla v řízení o vypořádání SJM, že s majetkem, ať již se jednalo o nemovité věci v SJM či ve výlučném vlastnictví, hospodařil žalovaný 1. sám, aniž by ji o jednotlivých transakcích vyrozumíval a vyžadoval od ní samostatné souhlasy. Žalovaný 1. však veškerou tuto správu nemovitostí činil při vědomí žalobkyně, ta proti způsobu této správy nikdy ničeho nenamítala, tedy činil tak přinejmenším s jejím konkludentním souhlasem a k důkazu odkázal na právní jednání, která činil za trvání manželství. Žalovaná 2. byla při uzavírání zástavní smlouvy v dobré víře, že žalovaný 1. je jediným vlastníkem pozemků, na listu vlastnictví nebyla zapsána poznámka spornosti ani poznámka vedení sporu o vypořádání SJM. Zástavní právo může vzniknout i na základě neplatné zástavní smlouvy. Současně žalovaný 1. začal tvrdit, že ačkoliv v řízení o vypořádání SJM učinili žalobkyně a žalovaný 1 nesporným tvrzení o tom, že pozemky byly nabyty za trvání manželství ze společných prostředků a nakládání s nimi představuje obvyklou správu společné věci, že pozemky nepatří do SJM, neboť je nabyl za majetek, který byl v jeho výlučném vlastnictví, a to konkrétně za majetek představující součást podniku, když kupní cena za pozemky ve výši 350 000 Kč byla hrazena co do částky 290 200 Kč prostřednictvím zápočtu pohledávek žalovaného 1. pocházejících z jeho podnikatelské činnosti vůči prodávajícímu a co do částky 59 800 Kč byla hrazena z příjmů generovaných z podnikatelské činnosti žalovaného 1. Kupní cena byla žalovanému 1. vyúčtována fakturou na jeho osobu coby podnikatele (údaj o DIČ) a byl to pouze žalovaný 1., kdo hradil po celou dobu daň z nemovitosti. Pozemky tedy představovaly složku podniku coby hromadné věci a nepatřily tak do SJM.

7. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn z listinných důkazů (níže popsaných) provedených v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

8. S tímto sporem nepochybně věcně souvisí spor o vypořádání zaniklého SJM žalobkyně a žalovaného 1. vedený u Okresního soud v Mělníku pod sp. zn. 12 C 249/2010. Vzhledem k tomu, že poté, co byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, došlo ke změně stavu tohoto řízení, když dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum], odvolací soud za podmínek ustanovení § 213 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování listinami ze spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 12 C 249/2010 (žaloba, závěrečný návrh žalovaného 1. ze dne [datum], protokoly o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] a [datum], odvolání žalovaného 1. ze dne [datum], označené žádosti a úřední záznamy o nahlédnutí do spisu ze strany žalovaných a veškerá rozhodnutí ve věci samé) tak, jak to navrhovali sami účastníci řízení k otázce majetkového režimu zastavených pozemků, která je tam řešena jako předběžná. Důkaz tímto spisem navrhovali oba účastníci, a to žalobkyně jednak k otázce, že pozemky byly učiněny předmětem vypořádání SJM, že na základě shodných tvrzení byl ohledně nich učiněn závěr o tom, že náleží do masy SJM a jednak že žalovaná 2. byla se stavem řízení o vypořádání SJM obeznámena (účast při jednání, nahlížení do spisu) a žalovaní pak k otázce, že majetkový režim pozemků není s konečnou platností vyřešen, pokud je zde možnost, že souhlasné prohlášení účastníků o zařazení pozemků do masy SJM může být ještě odvoláno. Pokud tedy soud prvního stupně nebo odvolací soud provedly dokazování čtením listin ze spisu o vypořádání SJM, které jsou podstatné pro tento spor, neprováděl, s ohledem na shora uvedené okolnosti, dokazování, které by šlo nad rámec návrhů účastníků. Odkaz na rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1653/2009 není přiléhavý, neboť soudy neprováděly dokazování celým spisem souhrnně, ale čtením jednotlivých listin, které v protokolu o jednání řádně označily.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná 2. je družkou žalovaného 1. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že pozemky, evidované v katastru nemovitostí pouze na žalovaného 1, byly učiněny předmětem vypořádání zaniklého SJM žalobkyně a žalovaného 1. v řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 249/2010 na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalobkyně a žalovaný 1. uzavřeli manželství dne [datum], které skončilo rozvodem dne [datum] (právní moc rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 9. 2007, č. j. 5 C 208/2007 - 13). Dne 17. 9. 2010 žalobkyně podala žalobu na vypořádání zaniklého SJM, jehož předmětem učinila, mimo jiné, i pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný 1. učinili v rámci tohoto řízení nesporným tvrzení, že pozemky nabyly za trvání manželství ze společných prostředků. Nebylo tedy mezi nimi sporu o tom, že pozemky jsou součástí zaniklého SJM. Při tomto jednání následovalo poučení o koncentraci řízení podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., tedy o tom, že rozhodné skutečnosti mohou ve věci samé uvést do uplynutí lhůty 30 dnů od jednání s tím, že k později uvedeným skutečnostem nebude moci soud přihlédnout. V závěrečném návrhu ze dne [datum] žalovaný 1. potvrdil, že pozemky patří do SJM, sporoval, že by součástí SJM byl pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], neboť ten byl součástí jeho podniku vzhledem k tomu, že je předmětem aktiv v účetnictví podnikání žalovaného 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 3. 2015, č. j. 12 C 249/2010 - 648 byly, mimo jiné, pozemky přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, což bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, č. j. 19 Co 51, [číslo] - 813. Tyto rozsudky pak byly zrušeny rozsudkem dovolacího soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. 22 Cdo 4943/2016 - 911 vzhledem k nesprávným závěrům soudů ohledně podílových listů ING International Czech Equity a podniku žalovaného 1. Podílové listy byly prodány po zániku SJM, když do vypořádání byla zahrnuta cena těchto podílových listů ke dni zániku manželství a nikoliv částka získaná za jejich převod (do vypořádání nepatřily podílové listy vzhledem k jejich převodu, jehož neplatnosti se žalobkyně nedovolala, ale pouze částka získaná za jejich převod). Dále Nejvyšší soud uzavřel, že podnik žalovaného 1., když žalovaný 1. začal podnikat na základě živnostenského oprávnění dne [datum], je sice jeho výlučným vlastnictvím a není tak součástí SJM, přesto je nutné při vypořádání SJM zohlednit náhradu za použití prostředků SJM na výlučný majetek žalovaného 1. (podnik) a odkázal na svou judikaturu o tom, že i výnos z podnikání, stejně jako mzda z pracovního poměru, náležející jednomu z manželů, je nejčastějším zdrojem BSM (resp. SJM), z něhož je pořizován společný majetek manželů a že jsou - li výnosy vkládány zpět do podnikání, jde o použití prostředků BSM (SJM) na oddělený majetek jednoho z manželů, který by měl druhý z manželů do BSM (SJM) nahradit, a to v částce, jež se rovná pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM (SJM), což zpravidla je cena jeho podniku. Na základě těchto závěrů se soud prvního stupně při jednání dne [datum] a [datum] zaobíral již jen částkou získanou za převod podílových listů a hodnotou podniku žalovaného 1. Před vyhlášením rozsudku dne [datum] soud prvního stupně poučil účastníky podle ustanovení § 119a o. s. ř. o institutu neúplné apelace, tedy o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí označit dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti mohou být odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 10. 2018, č. j. 12 C 249/2010 - 987 byly, mimo jiné, pozemky opětovně přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Proti tomuto rozsudku žalovaný 1. podal odvolání, jehož předmětem učinil jednak nesprávné vypořádání příslušných cenných papírů a za druhé způsob vypořádání vnosu do podniku. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 28 Co 44/2019 - 1265 bylo mimo jiné potvrzeno vypořádání pozemků tak, že spadají do výlučného vlastnictví žalobkyně.

10. V průběhu řízení o vypořádání SJM žalovaný 1. žádal o nahlížení do spisu, případně společně s žalovanou 2., které k tomu udělil plnou moc, jak vyplývá z úředního záznamu a plné moci ze dne [datum], z žádosti o povolení nahlédnout do spisu včetně plné moci ze dne [datum], z úředního záznamu ze dne [datum] včetně plné moci pro žalovanou 2. ze dne [datum], z úředního záznamu ze dne [datum] včetně plné moci pro žalovanou 2. ze dne [datum] a rovněž z úředního záznamu ze dne [datum], podle něhož se k nahlížení do spisu dostavil dne [datum] žalovaný 1. spolu s žalovanou 2.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu [datum] vyplývá, že jako vlastník pozemků byla evidována žalobkyně na základě rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu o vypořádání SJM. Dne [datum] byl do katastru nemovitostí zapsán vklad smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] s právními účinky zápisu k okamžiku [datum] (vkladové řízení V [číslo]). Touto smlouvou žalovaní zřídili zástavní právo k pozemkům k zajištění směnečné sumy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím dle směnky vlastní vystavené žalovanou 2. dne [datum]. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný 1. nepožádal žalobkyni o souhlas s uzavřením této smlouvy. Žalobkyně vyslovila nesouhlas s touto smlouvou a vznesla námitku relativní neplatnosti smlouvy ve vztahu k žalovanému 1. dopisem ze dne [datum] a ve vztahu k žalované 2. dopisem ze dne [datum], které byly žalovaným doručeny (žalovanému 1. dne [datum] na adrese [adresa] adrese [adresa] dne [datum] na adrese [adresa]). Žalovaný 1. dopisem ze dne [datum] reagoval na vznesenou námitku relativní neplatnosti zástavní smlouvy tak, že v osobní rovině odsoudil jednání žalobkyně po rozvodu, vyčítal její přístup a vedení sporu proti němu a jeho přítelkyni, žalované 2.

12. Rozsudkem dovolacího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. 22 Cdo 2105/2020 - 1358 byl rozsudek odvolacího soudu o vypořádání SJM zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu pouze v otázce ocenění vnosu do podniku žalovaného 1., pokud vyšel z obvyklé ceny podniku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu a nikoliv dle ustálené judikatury z obvyklé ceny podniku ke dni zániku SJM, a to s ohledem na stav podniku ke dni zániku tohoto majetkového společenství. Ostatní dovolací námitky nebyly shledány důvodnými. Na základě rozsudku dovolacího soudu pak proběhlo řízení o změně stavu v katastru nemovitostí (informace o řízení Z [číslo], zahájené [datum]) a namísto žalobkyně evidované na základě rozsudku odvolacího soudu, byl do katastru nemovitostí jako vlastník zapsán opět žalovaný 1.

13. Soud prvního stupně shledal, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je dán vzhledem k tomu, že žalobkyně bez součinnosti žalovaných nemá možnost dosáhnout výmazu zápisu zástavního práva k pozemkům, který byl proveden na základě neplatné smlouvy a bez požadovaného určení by se tak její postavení stalo nejistým. Současně odkázal na ustanovení § 980 a § 984 o. z. K věci uvedl, že pozemky jsou předmětem vypořádání SJM žalobkyně a žalovaného 1. a pokud žalovaný 1. uzavřel bez souhlasu žalobkyně zástavní smlouvu k pozemkům a žalobkyně se dovolala relativní neplatnosti této smlouvy dle ustanovení § 586 odst. 2 o. z., představuje zástavní smlouva neplatné právní jednání, na jehož základě nemůže nadále zapsané zástavní právo existovat. Žalovaný 1. byl sice v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník pozemků, ale v řízení o vypořádání SJM účastníci učinili nesporným, že pozemky byly pořízeny v době trvání manželství ze společných prostředků a bylo tedy zřejmé, že evidovaný stav v katastru nemovitostí není souladný se skutečným právním stavem. Prohlášení žalovaného 1., že pozemky jsou pouze v jeho výlučném vlastnictví, tak nekorespondovalo se závěry řízení o vypořádání SJM. Pokud žalovaný 1. přichází nově s tvrzením, že pozemky nebyly pořízeny ze společných prostředků, jde v rámci řízení o vypořádání SJM o tvrzení zcela nové. Nedůvodnou shledal i námitku, že by žalovaná 2. byla v dobré víře, že pozemky jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného 1. vzhledem k tomu, že žalovaná 2. je družkou žalovaného 1. a věděla, že pozemky jsou předmětem řízení o vypořádání SJM a přestože v katastru nemovitostí nebyla zapsána poznámka spornosti či poznámka o vedení řízení o vypořádání SJM, musela mít pochybnosti o tom, zda stav zapsaný v katastru nemovitostí odpovídá skutečnému právnímu stavu. Námitku relativní neplatnosti po obsahové stránce shledal srozumitelnou, vyjadřující jasně důvody této námitky. Ve vztahu k námitce, že zatížení pozemků zástavním právem představuje běžnou správu SJM, soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 686/2007, podle něhož uzavření zástavní smlouvy jedním z manželů týkající se nemovitosti spadající do BSM, bez souhlasu druhého manžela, není běžnou záležitostí a zástavní smlouva je neplatná, pokud se druhý manžel, který s touto smlouvou nevyslovil souhlas, této neplatnosti dovolá. Totéž platilo i v případě, jestliže smluvní strany, ať již vědomě nebo omylem, označily zastavené nemovitosti v zástavní smlouvě jako výlučný majetek zástavce. Soud prvního stupně proto neprováděl důkazy k tvrzení, že nebylo třeba souhlasu žalobkyně k zatížení pozemků. Rovněž neprováděl dokazování k tvrzení, že pozemky jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného s ohledem na výsledky řízení o vypořádání SJM.

14. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 22 Co 204/2021 - 245, kterým rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil. Odvolací soud při určení vlastnického režimu pozemků vycházel z výsledků řízení o vypořádání SJM a dospěl k závěru, že pozemky jsou v SJM žalobkyně a žalovaného 1., že zastavení těchto nemovitostí není běžnou záležitostí a pokud si žalovaný 1. při uzavření zástavní smlouvy s žalovanou 2. nevyžádal souhlas žalobkyně a ta se dovolala ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák. relativní neplatnosti, je zástavní smlouva neplatným právním úkonem. Současně odvolací soud vyhodnotil, že žalovaná 2. se nestala zástavní věřitelkou ani na základě aplikace ustanovení § 984 o. z., když s ohledem na okolnosti případu měl za to, že nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny.

15. Rozsudek odvolacího soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, č. j. 22 Cdo 1142/2022 - 264. Stran závaznosti výsledků řízení o vypořádání SJM vedeného mezi žalobkyní a žalovaným 1. ohledně vlastnického režimu pozemků, dovolací soud vyslovil závěr, že soud není vázán závěrem, který bude vysloven v řízení o vypořádání SJM ve smyslu ustanovení § 159a odst. 1 a 4 a § 135 odst. 2 o. s. ř. jednak z důvodu, že účastníky řízení o vypořádání SJM jsou toliko žalobkyně a žalovaný 1. a nikoli též žalovaná 2. (pro ni tedy nebude rozsudek o vypořádání SJM závazný) a jednak že i v řízení o vypořádání SJM bude otázka právního režimu pozemků řešena jen v odůvodnění rozhodnutí jako otázka předběžná a nikoli ve výroku rozhodnutí, což je podmínka pro to, aby soud byl řešením předběžné otázky vázán. Další otázky, které odvolací soud řešil a které byly významné pro rozhodnutí ve věci samé, a to otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, otázku správy zaniklého nevypořádaného SJM, otázku, zda uzavřená zástavní smlouva představuje obvyklou správu společného majetku a k jakému rozhodnému okamžiku má být charakter správy společného majetku posuzován a dále otázku provedení důkazu listinou z jiného spisu, shledal dovolací soud vyřešené v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

16. Na základě názoru dovolacího soudu odvolací soud doplnil dokazování listinami předloženými žalovaným 1. před soudem prvního stupně k vlastnickému režimu pozemků.

17. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno a mezi účastníky nebylo ani sporné, že žalovaný získal živnostenské oprávnění dne [datum] pod [IČO] a živnostenskou činnost vykonával až do [datum], kdy došlo k zániku jeho živnostenského oprávnění. Během podnikání žalovaný 1. vytvořil podnik coby věc hromadnou, resp. soubor věcí, které byly na základě jeho rozhodnutí určeny k tomu, aby náležely do podniku za účelem jeho podnikatelské činnosti.

18. Z kupní smlouvy ze dne [datum], s právním účinky vkladu práva ke dni [datum], bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ společnost“) jako prodávajícím a žalovaným 1. jako kupujícím. Jejím předmětem byla koupě pozemku parc. [číslo] o výměře 727 m2 (vymezená ve smlouvě označeným geometrickým plánem z pozemku parc. [číslo]) a pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 218 m2 v k. ú. [část obce] u [obec] za kupní cenu 350 000 Kč.

19. Z faktury č. 2004 bylo zjištěno, že [právnická osoba], [IČO] jako dodavatel vystavil odběrateli [jméno] [příjmení] (DIČ [číslo]), dne [datum] tuto fakturu na částku 350 000 Kč s datem splatnosti [datum] (bez daně). Dle dohody o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne [datum] došlo mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným 1., [IČO] k dohodě o zápočtu pohledávek žalovaného 1. z dvaceti označených faktur v celkové výši 276 860 Kč vůči pohledávce společnosti na zaplacení kupní ceny dle shora uvedené faktury v částce 276 860 Kč, a to ke dni [datum] s tím, že zbytek kupní ceny ve výši 73 140 Kč má být uhrazen na označený účet. Dle dohody o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne [datum] došlo k dohodě mezi týmiž účastníky o zápočtu pohledávek žalovaného 1. z pěti označených faktur v celkové výši 13 340 Kč vůči pohledávce společnosti na zaplacení kupní ceny v částce 13 340 Kč, a to ke dni [datum] s tím, že zbývá doplatit na kupní ceně částku 59 800 Kč. Dle tvrzení žalovaného 1. byl zbytek kupní ceny hrazen z příjmů generovaných z podnikatelské činnosti žalovaného 1.

20. V řízení o vypořádání SJM byl vypracován znalecký posudek na ocenění podniku žalovaného 1. za účelem zjištění výše vnosu do podnikání žalovaného 1. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D. [příjmení], znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady podniků, ze dne [datum], odvolací soud zjistil, že ke dni [datum] (rozvod manželství) byl v majetku podniku (dle informací z veřejně dostupných databází, evidence majetku a závazků v daňovém přiznání, informací poskytnutých žalovaným 1. a z předloženého bankovního výpisu a smlouvy o poskytnutí úvěru) evidován majetek, a to pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] k. ú. [obec] a finanční majetek - zůstatek označeného běžného účtu ve výši 119 263,12 Kč a žalovaným 1. označený movitý majetek. Na straně závazků je veden závazek ve výši 991 716 Kč vyplývající ze smlouvy o poskytnutí úvěru. Znalec neobdržel od žalovaného 1. podklady pro vypracování daňového přiznání (příjmové a výdajové doklady, stav majetku a závazků) vzhledem ke ztrátě těchto důkladů v souvislosti s povodní v roce 2013. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2004 až 2007 je patrné, že poplatník neuplatňuje výdaje procentem z příjmu (paušálem), v evidenci není vykázán jiný majetek než položka dlouhodobý hmotný majetek, jehož hodnota na konci roku 2003 činila 750 563 Kč, na konci roku 2004 (po odpisu 107 055 Kč) činila 643 508 Kč, na konci roku 2005 činila 643 508 Kč, na konci roku 2006 činila 643 508 Kč a na konci roku 2007 činila 643 508 Kč (údaje o dlouhodobém hmotném majetku se přebírají z knihy dlouhodobého hmotného majetku nebo z karet dlouhodobého hmotného majetku v ocenění zůstatkovou cenou). Jiný majetek podniku nebyl žalovaným 1. identifikován.

21. K odvolací námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za srozumitelný a dostatečně odůvodněný tak, aby byl přezkoumatelný. Je z něj zřejmé, jaká skutková zjištění soud prvního stupně z provedených důkazů učinil, jaký z nich učinil skutkový závěr a jak skutková zjištění právně hodnotil. Žalovaní pak na základě nich mohli náležitě zformulovat své odvolací důvody, což ostatně v odvolání učinili. Případné nedostatky v odůvodnění tak nebyly na újmu uplatnění jejich práv, proto důvod pro zrušení napadeného rozsudku nebyl dán.

22. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

23. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že byla splněna procesní podmínka naléhavého právního zájmu ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. v případě žalobního požadavku na určení neexistence zástavního práva k pozemkům za situace, kdy případný vyhovující výrok rozsudku by byl způsobilým podkladem pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí (rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 58/2003) ve vztahu k pozemkům, ohledně nichž žalobkyně tvrdí, že patří do SJM, jehož vypořádání je předmětem soudního řízení (aktuálně dosud neskončeného), že k jejich zatížení zástavním právem nedala souhlas a vůči žalovaným se dovolala neplatnosti předmětné zástavní smlouvy. U SJM platí, že (bývalým) manželům náleží právo k celé věci, včetně práva takový majetek bránit (a to i proti vůli druhého manžela), a to do doby vypořádání takového společného majetku.

24. Podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věci ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

25. Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. 26. [ulice] zákoník charakterizuje podnik jako určitý celek sloužící k podnikatelské činnosti v rámci jednoho podnikatelského subjektu. Je pojímán jako ucelený a organizovaný soubor hmotné, nehmotné a osobní složky podnikání. Podnik se tak sestává i z věcí. U podnikatele – fyzické osoby je obchodním majetkem jen ta část jeho majetku, která slouží nebo je určena k podnikání. Rozlišuje se proto obchodní majetek a majetek, který k jeho podnikání neslouží. Ne každý majetek, který podnikatel pořídí, spadá do obchodního majetku.

27. Pojmovým znakem toho, že věc tvoří součást podniku je jednak to, že patří podnikateli a jednak to, že buď přímo slouží k provozování podniku, nebo alespoň musí být vzhledem ke své povaze k provozování podniku určena. U těch věcí, u nichž bezprostřední vazba mezi věcí a provozem podniku není dána, bude záviset na vůli podnikatele. Dle ustanovení § 7b zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, daňová evidence obsahuje jednak údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, a jednak údaje o majetku a dluzích, přičemž pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví. Pozemky pak představují dlouhodobý hmotný majetek, o němž podnikatel pořizuje položkový soupis dlouhodobého hmotného majetku včetně informace o pořizovací ceně. Výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku nelze pro daňové účely uznat za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, tedy výdaje daňově uznatelné (§ 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb.).

28. Podle rozsudku NS sp. zn. 22 Cdo 3705/2014 pokud podnik vzniklý za trvání BSM nebyl jeho součástí a nestal se ani součástí SJM, pak předmětem vypořádání nemohou být ani jeho jednotlivé složky podniku coby věci hromadné, právě proto, že jsou součástí výlučného majetku podnikatele. Dále byl přijat závěr, že i pokud podnik není součástí SJM, je nutné při jeho vypořádání zohlednit výnosy z podnikání, neboť stejně jako mzda z pracovního poměru náležející jednomu z manželů je nejčastějším zdrojem SJM, z něhož je pak pořizován společný majetek. Jsou-li pak výnosy vloženy zpět do podnikání (např. na nákup materiálu, mzdy zaměstnanců, placení daní apod.), jde o použití prostředků SJM na oddělený majetek jednoho z manželů (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2296/2004). Z žádného ustanovení nevyplývá, že by společným majetkem měl být jen zisk, chápaný jako rozdíl mezi příjmem z podnikání a náklady na podnikání v souvislosti s ním vynaložené. Není tedy zákonného důvodu, aby jakýkoliv výnos z podnikání manžela byl vylučován z režimu SJM. Výnosy dosažené podnikatelskou činností podnikatele spočívající v peněžitém příjmu tvoří součást SJM (dříve [příjmení]) bez ohledu na to, zda jsou podnikateli vypláceny hotovostně nebo poukázány na účet u peněžního ústavu (usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 4926/2008).

29. Současně soudní praxe uzavřela, že pokud při pořízení věci byly využity prostředky smíšené, tedy jak prostředky společné, tak prostředky výlučné, stává se takto nabytá věc součástí SJM bez ohledu na rozsah použitých prostředků ze SJM (usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 3542/2006).

30. Při posuzování vlastnického režimu předmětný pozemků odvolací soud podle ustanovení § 132 o. s. ř. vyhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přitom vzal v úvahu i to, co vyšlo najevo nejen v tomto řízení, ale i v řízení o vypořádání SJM a dospěl k závěru, že pozemky do obchodního majetku žalovaného 1. vloženy nebyly.

31. Žalovaný 1. začal podnikat na základě živnostenského oprávnění ze dne [datum], přičemž v souladu s ustanovením § 143 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nebyl podnik, který sloužil výlučně k výkonu jeho povolání, součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen„ BSM“) žalobkyně a žalovaného 1. a nestal se ani po [datum] součástí jejich SJM (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 684/2004). Žalovaný 1. doložil, že k zaplacení kupní ceny za pozemky v části využil zápočet pohledávek, které mu vznikly v rámci jeho podnikání vůči prodávajícímu (pohledávky tvořící podnik žalovaného 1.) a dále tvrdil, že v části kupní cenu zaplatil z příjmů generovaných z jeho podnikatelské činnosti. Dle shora popsané judikatury příjmy generované podnikáním patří do SJM, tedy jde o příjmy společné. Rozhodně tedy kupní cena v celém svém rozsahu nebyla uhrazena jen z prostředků výlučných. Nelze proto dovodit, že by pozemky tvořily výluku z rozsahu SJM z důvodu, že byly pořízeny za majetek náležející do výlučného vlastnictví jen žalovaného 1. ve smyslu ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., pokud byly pořízeny z prostředků smíšených. Pro posouzení vlastnického režimu předmětných pozemků bylo poté rozhodující, zda předmětné pozemky pořízené ze smíšených prostředků byly zakoupeny za účelem podnikatelské činnosti žalovaného 1. a zda tedy patřily do jeho obchodního majetku. Dle shora popsaného bylo nezbytné zjistit, zda byla dána objektivní vazba mezi zakoupenými pozemky a provozem podniku žalovaného 1. nebo zda z rozhodnutí žalovaného 1. byly pozemky k provozování jeho podniku určeny. Z tohoto pohledu tak nebylo významné, jakou fakturu prodávající vystavil, zda při prodeji vnímal žalovaného 1. jako podnikatele či nikoliv nebo, zda žalovaný 1. zařadil fakturu obsahující kupní cenu do svého účetnictví a daňové evidence podnikatele, neboť účetní a daňová evidence nemá na vlastnický režim pozemků vliv, byť obsah této evidence nepochybně může sloužit jako důkaz pro zjištění, zda pozemky součástí podniku jsou či nikoliv.

32. Jelikož ze strany žalovaných nebylo tvrzeno a ani z obsahu spisu nevyplynulo, že by mezi zakoupenými pozemky a provozem podniku žalovaného 1. byla dána jasná objektivní vazba (nevyplynulo, že by pozemky byly využívány pro potřeby podnikání), zaměřil se odvolací soud na posouzení, zda pozemky byly do podniku zařazeny samotným žalovaným 1. (jím určeny pro potřebu podnikání). Na základě provedených důkazů v kontextu toho, co vyšlo najevo v řízení o vypořádání SJM, dospěl odvolací soud k závěru, že pozemky do obchodního majetku žalovaného 1. zařazeny nebyly.

33. Odvolací soud vzal v úvahu, že z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2004 až 2007 bylo zjištěno, že pozemky nebyly do dlouhodobého hmotného majetku zařazeny, pokud oproti roku 2003 na konci roku 2004 nedošlo k navýšení hodnoty tohoto majetku o pořizovací hodnotu předmětných pozemků zakoupených v roce 2004. Tuto skutečnost pak potvrdil i samotný žalovaný 1. v řízení o vypořádání SJM, když jak soudu, tak znalci, jehož úkolem bylo podnik ocenit, sdělil, které položky do tohoto podniku patří, přičemž konkrétně ve vztahu k dlouhodobému hmotnému nemovitému majetku uvedl, že do podniku patří toliko pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], zatímco předmětné pozemky označil jakou součást SJM a přes poučení soudu podle ustanovení § 119a o. s. ř. ještě při jednání dne [datum] netvrdil nic o tom, že by došlo k pochybení v rámci vedení účetnictví a daňové evidence a že tyto pozemky měly být do jeho podniku zařazeny. V těchto souvislostech pak nelze rozhodnutí žalovaného 1. o zařazení předmětných pozemků do podniku vyvozovat jen z dohod o zápočtu pohledávek (navíc ani výdaj na pořízení hmotného majetku jakožto součásti obchodního majetku, ani výdaj na pořízení soukromého majetku nepatří mezi daňově uznatelné výdaje a daným zápočtem tak nemůže dojít ke snížení příjmů z podnikání).

34. Na základě shora vyloženého odvolací soud uzavřel, že předmětné pozemky se nestaly součástí podniku žalovaného 1. a jelikož byly pořízeny ze smíšených prostředků, staly se součástí SJM žalobkyně a žalovaného 1.

35. Nakládání se společnou věcí představuje výkon správy SJM, kam nepochybně patří i zatížení majetku v SJM zástavním právem.

36. Podle ustálené judikatury (rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 2593/2008) právní vztahy mezi (bývalými) manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami, týkající se majetku a závazků, které tvořily předmět společného jmění manželů, se v době mezi zánikem a vypořádáním SJM řídí právními předpisy o společném jmění manželů.

37. Právní režim zániku SJM a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit, proto se vypořádání SJM, zaniklého před [datum], řídí stejným právním režimem, jako jeho zánik, tedy obč. zák. (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Pokud pozemky náleží do zaniklého, dosud však nevypořádaného SJM, není žádný důvod pro to, aby právní režim správy takového majetku patřícího do SJM, které zaniklo před [datum] a dosud nebylo vypořádáno, byl jiný, než režim jeho vypořádání (srov. usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 910/2018).

38. Při posuzování otázky, zda nakládání s majetkem v zaniklém, avšak dosud nevypořádaném SJM žalobkyně a žalovaného 1., tvoří obvyklou správu či nikoliv a v návaznosti na to, zda předmětná zástavní smlouva je platná, proto odvolací soud vycházel z ustanovení obč. zák. (totožná úprava však platí i v poměrech o. z.).

39. Podle ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

40. Podle ustanovení § 40a věty první obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle § 145 odst. 2 obč. zák. považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkon nedovolá.

41. Zřízení zástavního práva k pozemkům v SJM představuje výkon správy SJM. Mezi účastníky přitom bylo nesporné, že žalovaný 1. si výslovný souhlas žalobkyně ke sjednání zástavní smlouvy nevyžádal. Argumentoval tím, že k takovému nakládání s pozemky její souhlas nepotřeboval, neboť šlo o obvyklou správu vzhledem k tomu, že bylo běžnou praxí za trvání manželství, že nabýval aktiva či bral na sebe závazky sám svým jednáním. Pojem obvyklé správy majetku zákon nevymezuje, a proto v souladu se soudní praxí bude při posouzení obvyklosti správy majetku záležet jak na okolnostech konkrétního případu a zvyklostech daného manželského společenství, tak i na povaze a účelu právního úkonu. Tyto okolnosti mohou být v každém manželství různé a současně se mohou v průběhu času měnit. K takovým změnám muselo nutně dojít i u žalobkyně a žalovaného 1. V důsledku změny okolností spočívajících v tom, že manželství žalobkyně a žalovaného 1. bylo již ukončeno, čímž zaniklo i jejich majetkové společenství a že se na vypořádání majetkových položek SJM o větší hodnotě nedohodli, muselo dojít i ke změně ve způsobu správy zaniklého nevypořádaného SJM (žalobkyně podanou žalobou na vypořádání SJM dala jasně najevo, že v rámci správy tohoto majetku požaduje, aby položky navržené k vypořádání zůstaly jeho součástí). Proto odkaz žalovaného 1. na předchozí způsob správy SJM za trvání manželství neobstojí. Za tohoto stavu pak nelze než uzavřít, že pod obvyklou správu SJM v době uzavření předmětné zástavní smlouvy nespadala právní dispozice s majetkem větší hodnoty, pod kterou lze podřadit i zatížení pozemků právní vadou spočívající v zajištění pohledávky ve výši 2 000 000 Kč. Z tohoto pohledu neobstojí ani tvrzení o tom, že žalovaný 1. měl k nakládání se společným majetkem generální dopředu daný souhlas. Pokud nejde o obvyklou správu majetku, je vyžadován souhlas druhého (bývalého) manžela ke každému právnímu úkonu zvlášť tak, aby bylo zjevné, že společní vlastníci jednají ve shodě.

42. Otázku existence zástavního práva pak odvolací soud posoudil podle ustanovení o. z. vzhledem k tomu, že k jeho vzniku mělo dojít po [datum].

43. Ustanovení § 1312 odst. 1 věta prvá o. z. zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou.

44. Pokud žalovaný 1. uzavřel zástavní smlouvu s žalovanou 2. bez souhlasu žalobkyně, ačkoliv jejího souhlasu bylo zapotřebí a žalobkyně se dovolala neplatnosti takového jednání ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák., nelze než uzavřít, že taková smlouva se stala neplatnou s účinky ex tunc.

45. Odvolací soud souhlasí i s tím, že se v daném případě neuplatní zásada materiální publicity vyjádřená v ustanovení § 984 odst. 1 o. z. zajišťující ochranu dobré víry ve správnost zápisu ve veřejném seznamu, když bylo v řízení prokázáno, že žalovaná 2. je družkou žalovaného 1., stav a předmět řízení o vypořádání SJM žalobkyně a žalovaného 1. jí byl znám, do spisu nahlížela, a to i bezprostředně poté, co dne [datum] byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno, že pozemky se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně. V dobré víře ve správnost zápisu katastru nemovitostí může být jen ten, kdo nemá rozumný důvod se domnívat, že by katastr obsahoval nesprávné údaje. Přestože tedy žalobkyně nepodala na katastr nemovitostí návrh na zápis poznámky podle ustanovení § 23 odst. 1 písm. o) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, případně poznámku spornosti zápisu ve smyslu ustanovení § 24 katastrálního zákona, nelze než souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že žalovaná 2. vzhledem ke znalosti stavu řízení o vypořádání SJM musela mít o správnosti zápisu v katastru nemovitostí důvodné pochybnosti. Námitku relativní neplatnosti vznesenou ze strany žalobkyně vůči žalovaným tak nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Naopak se lze ztotožnit se soudem prvního stupně, že jednání žalovaných vykazuje znaky jednání nepoctivého za situace, kdy byli seznámeni s tím, že pozemky jsou předmětem vypořádání SJM, v podstatě do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu nebyl mezi účastníky spor o charakter těchto pozemků a přesto žalovaní uzavřeli bez souhlasu žalobkyně smlouvu, v důsledku níž měly být pozemky zatíženy zástavním právem. Rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 58/2003 není na věc aplikovatelný, neboť zmínka o vzniku zástavního práva na základě neplatné zástavní smlouvy se týká zástavy, která je movitou věcí.

46. Byly-li dány do zástavy pozemky na základě neplatné zástavní smlouvy, zástavní právo k nim nemohlo vzniknout a soud prvního stupně proto správně deklaroval, že předmětné zástavní právo neexistuje.

47. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

48. O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), přičemž pro rozhodování o těchto nákladech odvolacím soudem se zásada reformatio in peius neuplatní. Správně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná. Soud prvního stupně však nesprávně určil výši odměny za jeden úkon právní služby, když při stanovení tarifní hodnoty vycházel z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ačkoli předmětem řízení bylo určení neexistence zástavního práva k nemovitým věcem a bylo proto třeba vycházet z ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Žalobkyni tak náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 5 000 Kč a náhrada nákladů vzniklých za zastupování advokátkou ve výši 16 456 Kč sestávající z odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání dne [datum] a [datum]) po 3 100 Kč, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 1 200 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 856 Kč Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. ve výroku II.

49. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení vzniklých za zastupování advokátkou ve výši 8 228 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (účast u odvolacího jednání dne [datum], účast při odvolacím jednání dne [datum]) po 3 100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.

Poučení