22 Co 219/2021-648

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro určení neexistence zástavního práva o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 4. 2021, č. j. 3 C 184/2019 - 600 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta; ve výroku I. se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu s návrhem, aby soud určil, že pozemek parc. č. st. 236, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [číslo] rodinný dům, pozemek parc. č. st. 239, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba garáže bez č. p., pozemek parc. [číslo] orná půda, všechny nemovitosti zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální území a obec Čakovičky, nejsou zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch žalované, z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum], zapsaným do katastru nemovitostí ve vkladovém řízení č. j. V-4945/2016-206 s právními účinky vkladu ke dni [datum], neboť toto zástavní právo platně nevzniklo a neexistuje (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů ode dne právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.

2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně s odůvodněním, že plná moc udělená dne [datum] společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zmocněnci [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum] je pouze zdánlivým právním jednáním, neboť její jediná jednatelka [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] nikdy nepojala vůli jakkoliv nakládat s nemovitostmi ve vlastnictví [právnická osoba] I pokud by plná moc zdánlivým právním jednáním nebyla, udělení plné moci zmocněnci [jméno] [příjmení] k nakládání s milionovým majetkem společnosti [právnická osoba], aniž k takovému zmocnění existovala nutná potřeba, je jednáním v rozporu se zákonným požadavkem na osobní výkon funkce statutárního orgánu a se zákonným zákazem delegace jednatelského oprávnění na třetí osobu, a jako takové je stiženo sankcí absolutní neplatnosti. Šlo-li o dispozici s v zásadě jediným majetkem společnosti [právnická osoba], nadto o dispozici hodnotově závažnou, proto bylo v rozporu se zákonem a ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem, že byla vůbec k takové dispozici zmocněna třetí osoba a že nejednala za společnost jednatelka ve smyslu zásady osobního výkonu funkce a zákazu delegace jednatelského oprávnění na třetí osobu, ani by pro to existovala objektivní nutná potřeba. [příjmení] moc udělená [jméno] [příjmení] nezmocňovala k zastavení žádné nemovité věci, tudíž jde o zjevný exces z oprávnění zmocněnce, který nezavazuje zmocnitele, popř. o nepřikázané jednatelství, který musel být odbornému aparátu žalované zřejmý, přičemž interpretací úmyslu stran nelze výrazně větší rozsah zmocnění„ dotvářet“. Pokud soud prvního stupně shledává jednoznačný úmysl, že převod měl zahrnovat nikoliv pouze samotný rodinný dům, nýbrž i pozemky, není jeho závěr opřen o žádnou přesvědčivou myšlenkovou úvahu postavenou na provedeném dokazování. Dále uvedla, že aplikace ustanovení § 984 o. z. ku prospěchu žalované (tj. dovolávání se dobré víry ve stav evidovaný v katastru nemovitostí) není na místě, neboť v posuzovaném případě nešlo o věcné právo zřizované za úplatu a rovněž z důvodu dalších žalobkyní prezentovaných skutečností, které mají za následek ztrátu dobré víry na straně žalované. Závěr o nicotnosti, příp. absolutní neplatnosti plné moci a zástavní smlouvy způsobuje ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1980/2020, že účinky uvažované v ustanovení § 984 o. z. nemohou nastat. Nevyhovění žalobě znamená ve svém důsledku nucené omezení vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem, a to bez náhrady, což vzhledem k síle a ústavněprávnímu zakotvení ochrany vlastnického práva nelze připustit. Nešlo by tak ani o spravedlivé uspořádání práv a povinností. Soud by tak měl preferovat prioritu vlastnického práva před právem zástavním a žalobě vyhovět, neboť v případě opačného výkladu by došlo k preferenci zástavního práva, které nepožívá ústavní ochrany, před právem vlastnickým, jehož ochrana je garantována čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a věc se svým závazným právním názorem vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná a to do výroku II. s odůvodněním, že soud prvního stupně pochybil při určení výše tarifní hodnoty sporu, když v řízení chybně aplikoval ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Žalovaná je přesvědčena, že v předmětném řízení má být pro určení výše tarifní hodnoty aplikováno ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Celková výše tarifní hodnoty v předmětné věci by tak neměla činit [částka], nýbrž [částka]. Žalovaná rovněž nesouhlasila s celkovým počtem uznaných úkonů právní služby v napadeném rozsudku, tedy s nepřiznáním odměny za některé úkony právní služby. Dle odůvodnění napadeného rozsudku náleží žalované náhrada nákladů řízení za devět úkonů právní služby, přestože právní zástupce žalované vykonal těchto úkonů třináct, včetně dvou úkonů, za které náleží dle § 11 advokátního tarifu pouze poloviční odměna. Žalovaná má dále za to, že jí bylo rovněž nesprávně vypočteno také cestovné. Navrhla proto, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že uloží žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka].

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalované zčásti důvodné je, odvolání žalobkyně důvodné není.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] proti žalované domáhala určení, že pozemek parc. č. st. 236, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [číslo] rodinný dům, pozemek parc. č. st. 239, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba garáže bez č. p., pozemek parc. [číslo] orná půda, všechny nemovitosti zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální území a obec Čakovičky (dále také jen„ předmětné nemovitosti“), nejsou zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch žalované, z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum], zapsaným do katastru nemovitostí ve vkladovém řízení č. j. V-4945/2016-206 s právními účinky vkladu ke dni [datum], neboť toto zástavní právo platně nevzniklo a neexistuje. V žalobě uvedla, že žalobkyně předmětné nemovitosti v dobré víře vydražila v dražbě konané dne [datum] svým podáním ve výši [částka]. Žalobkyně provedla dne [datum] úhradu částky [částka] coby doplatku částky dosažené vydražením, čímž na žalobkyni přešlo vlastnictví k nemovitostem k okamžiku příklepu dne [datum]. Její vlastnické právo jako právo chráněné článkem 11 Listiny základních práv a svobod musí být přitom chráněno. I přes to, že došlo k originárnímu nabytí vlastnického práva ze strany žalobkyně, uzavřela společnost [právnická osoba] jako prodávající s [jméno] [příjmení] jako kupující dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej předmětných nemovitostí za kupní cenu [částka]. Téhož dne byla ze strany společnosti [právnická osoba] jako zástavcem a žalovanou jako zástavním věřitelem uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem ke smlouvě o překlenovacím úvěru za stavebního spoření za účelem zajištění úvěru ve výši [částka] poskytnutého [jméno] [příjmení] k jejich nabytí. V čl. II. odst. 1 společnost [právnická osoba] prohlásila, že je výlučným vlastníkem nemovitostí. Ze strany společnosti [právnická osoba] však nedošlo k platnému převodu vlastnického práva a nemohlo dojít ke zřízení zástavního práva, neboť tato společnost jednala ve vztahu k předmětným nemovitostem v době, kdy jí nesvědčilo vlastnické právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně jako skutečný vlastník předmětných nemovitostí ke zřízení zástavního práva nedala souhlas, nemohlo zástavní právo platně vzniknout. Navíc sporné zástavní právo není věcné právo zřízené za úplatu. Konečně žalovaná nebyla při jeho sjednávání v dobré víře, neboť poskytování úvěru provázely nestandardní okolnosti. V podání ze dne [datum] dále doplnila, že zástavní smlouvu uzavřel zmocněnec [jméno] [příjmení] na základě plné moci, která je z hlediska hmotněprávních požadavků naprosto neadekvátní a nemůže vyvolávat žádné právní následky. [příjmení] moc pro zmocněnce [jméno] [příjmení] k podpisu jak zástavní, tak kupní smlouvy je velmi problematicky konstruovaná, vůbec v ní není obsaženo zmocnění k zastavení, či jakékoliv dispozici s okolními pozemky, které jsou rovněž předmětem zástavního práva žalované. Nadto na úrovni evidovaného vlastníka nemovitostí společnosti [právnická osoba] nedošlo ani k řádnému vytvoření vůle, která by směřovala k jakékoliv dispozici s předmětnými nemovitostmi, například zřízení zástavního práva na ni, neboť v té době jediná jednatelka [právnická osoba] [příjmení] ani nevěděla o tom, že společnost nějaké nemovitosti vlastní a nikdy jako společnost žádnou vůli k této dispozici s nimi neprojevila. Tyto skutečnosti jsou natolik závažné, že musí vést k závěru o tom, že zástavní smlouva je buď neplatná, nebo zdánlivá. Je otázkou, zda dobrá víra a poukaz na ustanovení § 984 o. z. jsou schopny zhojit ve prospěch žalované i tak zásadní hmotněprávní a formálněprávní vady plné moci pro [jméno] [příjmení] a samotné zástavní smlouvy, kterou takto podepsal. Zejména předmětná plná moc musela na straně banky coby velmi erudované právnické osoby s velmi silným personálním, finančním a právním substrátem způsobit pochybnosti o tom, že je zcela nedostatečná pro záměr, jaký jí byl sledován. [příjmení], které se podílely na schválení předmětného úvěru a na posouzení dokumentace týkající se zřízení zástavního práva, tedy hypoteční poradce, týmový hypoteční specialista a úvěrový analytik, nebyly schopny posoudit předloženou plnou moc jako problematickou. Pokud by i případně byla posuzována otázka dobré víry žalované při zřizování zástavního práva, musí být posuzována v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2219/12, kdy je třeba zkoumat, zda dobrověrný nabyvatel nemohl ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm může požadovat, seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Tři instanční stupně žalované neshledaly problém při posouzení toho, která osoba jedná, nebo má jednat za společnost [právnická osoba] jako evidovaného vlastníka nemovitostí a zabývaly se pouze otázkou bonity [jméno] [příjmení] jako zástavního dlužníka, třebaže součástí jejich agendy evidentně bylo i posouzení a shromáždění podkladů pro řádné zajištění předmětného úvěru. Stejně tak je třeba hodnotit skutečnost, že úvěr byl sjednán velmi rychle, což žalobkyně hodnotí jako nestandardní. Ačkoliv neexistuje centrální registr dobrovolných veřejných dražeb, v době pokročilých informačních technologií a fulltextového vyhledávání je možné spravedlivě požadovat po bance, aby takovou lustraci provedla, a předmětnou skutečnost zjistila. Kupní smlouvou uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a MUDr. [jméno] [příjmení] vlastnické právo k předmětným nemovitostem nemohlo přejít, protože i zde je stejná chyba jako u plné moci, kdy se převádí pouze jakési budovy, spolu se zahradou, přičemž klíčová část převáděných nemovitostí, tedy pozemek, jehož součástí je předmětný rodinný dům, v předmětné kupní smlouvě označen vůbec není. Daná kupní smlouva vykazuje naprosto zásadní nedostatky, tudíž nelze než uzavřít, že na straně žalované došlo při posuzování úvěrového případu, k naprostému podcenění risk manažerských procesů při přezkumu předmětných dokumentů, a proto nelze žalované při tomto jednání přiřknout jakoukoliv dobrou víru, protože dobrá víra nechrání osobu, která jedná zcela nekompetentně a přehlíží naprosto klíčové skutečnosti. Žalobkyně se dovolala spravedlivého uspořádání vztahu s odkazem na ustanovení § 10 odst. 2 o. z., s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně je v tomto případě konfrontována s trestnou činností dražebníka, již nemohla předvídat, protože na jednání dražebníka, který ihned po složení kupní ceny z dražby začne s předmětnou částkou disponovat, se připravit nelze. Stejně tak velmi problematické jednání bylo na straně představitelů společnosti [právnická osoba], kteří museli vědět o tom, že proběhla dražba, kdy sami podali žalobu na určení její neplatnosti, přičemž ihned vstoupili do jednání o prodeji nemovitosti z volné ruky. Na straně žalované je dána naprostá liknavost a negace aktivního přístupu ve vztahu k zajištění finančních prostředků a už předtím ve vztahu k řádné kontrole podkladů pro úvěrový případ, kdy mohlo snadno dojít k předejití problému způsobeného tím, že vlastníkem byl někdo jiný, než společnost [právnická osoba]

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že námitky žalobkyně týkající se právního jednání směřujícího ke zřízení zástavního práva a jeho zápisu v katastru nemovitostí musí být v daných souvislostech posuzovány z pohledu žalované. Tento pohled adresáta směřuje jak k právnímu jednání, tak ke stavu zápisu v katastru nemovitostí v době, kdy se zřizovalo předmětné zástavní právo. Pokud žalobkyně označuje kupní smlouvu a plnou moc zároveň za absolutně neplatnou i za zdánlivou, toto tvrzení si navzájem odporuje a žalovaná to vnímá jako procesní strategii žalobkyně. Pokud žalobkyně zpochybnila plnou moc a kupní smlouvu, tak osoby, které rozhodovaly o poskytnutí úvěru, tyto považovaly v rámci běžné zkušenosti a své odborné praxe na svých pozicích u žalované za odpovídající a dostatečné pro to, aby mohla být žalovaná v dobré víře, že s nemovitostí může být nakládáno a o tom, jak s ní má být nakládáno s tím, že účelem má být zřízení zástavního práva a jeho zápis do katastru nemovitostí a poskytnutí úvěru žadateli. Toto podtrhuje i ta skutečnost, že k tomu nakonec na základě těchto napadených právních jednání došlo, a katastr nemovitostí zástavní právo zapsal. Pokud jde o namítané vady právního jednání vztahujícího se k uzavření kupní smlouvy a udělení plné moci, dle žalované i kdyby něco na těchto právních jednáních bylo nedostatečné, nebo nezpůsobilé, tak námitky, které vznáší žalobkyně, by příslušely maximálně zmocniteli, pokud jde o plnou moc, případně by taková námitka naopak svědčila žalované jako adresátu právního jednání. Jednání se musí posuzovat vždy z pozice adresáta účinků, které on předvídal. Co se týká namítaného nedostatku vůle, tak pokud má v obchodním rejstříku společnost [právnická osoba] zapsanou jednatelku jako statutární orgán a ta nedala žádným způsobem najevo, že nechce za společnost jednat, takto nemůže být pro adresáta právního jednání seznatelné. Zápisem v obchodním rejstříku je takováto osoba, bez ohledu na svou vnitřní vůli, statutárním orgánem a její právní jednání se navenek projevují jako jednání společnosti. Pokud je někdo zapsán v obchodním rejstříku, tak z hlediska běžného právního styku je třeba přisoudit takovému zápisu účinky, které mu připisuje běžně vystupující osoba, vůči níž jsou činěna právní jednání touto právnickou osobou, protože toto zakládá stav, kdy není třeba prověřovat, zda ten, kdo se prokáže plnou mocí, má skutečně zmocnění. Tedy není povinností druhé strany zjišťovat, zda plná moc je pouze zdánlivá nebo bylo zmocnění vydáno při skutečném vnitřním přesvědčení statutárního orgánu, že takto má jednat. Jednatelka společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] jako tehdejší statutární orgán plnou moc udělila, a na tomto ničeho nemění to, zda si toto pamatuje či nikoli. [příjmení] moc udělila v době, kdy byla zapsána v obchodním rejstříku jako jednatelka společnosti [právnická osoba], tedy právní moc byla udělena platně. Pokud by i obsahově mělo dojít k nějakému překročení zástupčího oprávnění, mohla by se práv z tohoto překročení domáhat společnost [právnická osoba], která jednala, nikoliv třetí osoba, jíž nebyla plná moc adresována. Překročení zástupčího oprávnění by se posuzovalo z pohledu adresáta právního jednání a případného překročení zástupčího oprávnění by se měl dovolávat původní vlastník. V daném případě však byla vůle projevena řádně, došlo k zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí. Pokud jde o dobrou víru, i tato se musí posuzovat z pohledu adresáta právního jednání. Je nutné posoudit právní jednání, na jehož základě bylo zřizováno věcné právo tak, aby byl chráněn adresát, jemuž bylo právní jednání adresováno. Žalobkyně neunesla povinnost tvrzení a povinnost důkazní k vyloučení dobré víry žalované při zřizování zástavního práva. Nedošlo totiž k prokázání žádné okolnosti, která by mohla zápis v katastru nemovitostí zpochybnit. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že dobrá víra žalované je vyloučena obsahem a formou plné moci udělené zástavcem, obsahem kupní smlouvy a obsahem zástavní smlouvy, žalovaná uvedla, že její dobrou víru je třeba hodnotit ve smyslu materiální publicity v souladu s § 984 o. z. Pokud z plné moci neplyne rozpor zápisu v katastru nemovitostí se skutečností, nemůže být vyloučena dobrá víra žalované. I kdyby se osoby, které rozhodovaly o poskytnutí úvěru, podivily nad obsahem plné moci, či stručností smlouvy, nenaznačovalo to nesoulad stavu zápisu v katastru nemovitostí se skutečností. Na základě těchto právních jednání byl proveden zápis do katastru nemovitostí, což už samo o sobě svědčí o tom, že tato právní jednání jsou platná. Proto zástavní právo bylo zřízeno platně a účinně. K tvrzení, že zástavce pozbyl nemovitou věc v dražbě, nelze přihlédnout, když tato dražba z listu vlastnictví nevyplývala. Ani ze sbírky listin, ani z žádných jiných okolností nevyplývalo, že by byl nesoulad mezi zapsaným a skutečným vlastníkem. Do [datum], kdy došlo ke vzniku zástavního práva, nebylo žalobkyní ničeho učiněno, aby předešla vzniku sporu, přestože zákon má právní instituty k řešení situace, která vznikla. Byla to žalobkyně, kdo nepostupoval aktivně, ač již od [datum] věděla, že věc nemá standardní průběh a dražebník je liknavý. Žalobkyně měla výlučně informace o celé věci a svojí liknavostí přivedla záležitost do sporu. Toto nelze klást k tíži žalované, která jako subjekt poskytující úvěry, posuzovala věc standardně dle metodiky, posuzovala náležitosti, způsobilost úvěrované a její žádost o poskytnutí úvěru a zřízení zajištění v podobě zástavního práva v době, kdy zápis v katastru nemovitostí nenasvědčoval ničemu žalobkyní tvrzenému. Skutkové souvislosti je tedy třeba posoudit z hlediska všech okolností v širších souvislostech, běžného chodu věcí a z hlediska běžné spravedlnosti tak, aby byla přiznána ochrana dobrověrnému nabyvateli zástavního práva jako práva věcného.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že společnost [webová adresa] s. r. o. a [právnická osoba] uzavřely v blíže nespecifikovaný den smlouvu o provedení dobrovolné dražby pro předmět dražby: pozemek parc. č. st. 236, jehož součástí je budova [adresa], parc. č. st. 269, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž, parc. [číslo] vše v k. ú. [obec]. Dne [datum] vydala společnost [webová adresa], s. r. o. dražební vyhlášku pro konání dobrovolné elektronické dražby dne [datum] týkající se předmětných nemovitostí. Dražební jistota byla stanovena na částku [částka], nejnižší podání činilo [částka]. Dne [datum] byla žalobkyní složena jistota [částka]. Dne [datum] se konala dobrovolná elektronická dražba týkající se předmětných nemovitostí, při které došlo k vydražení předmětných nemovitostí žalobkyní za cenu [částka]. Dražebník vydal dne [datum] protokol o provedené dražbě, ve kterém uvedl, že„ dne [datum] byl udělen žalobkyni příklep, nicméně dražebníkem byla dne [datum] podána žaloba na neplatnost dražby z důvodu toho, že navrhovatelem byla před zahájením dražby doručena žádost o upuštění od dražby.“ Dne [datum] adresoval právní zástupce žalobkyně dražebníkovi stanovisko vydražitele k dražbě konané dne [datum]. Uvedl, že nesouhlasí se zněním protokolu o provedené dražbě ze dne [datum], kdy je třeba hledět na dražbu jako na platnou, ledaže o neplatnosti dražby rozhodl soud. Dne [datum] uhradila žalobkyně doplatek ceny ve výši [částka] a byla právním zástupcem žalobkyně učiněna výzva společnosti [webová adresa] s. r. o. jako dražebníkovi k vydání potvrzení o nabytí nemovitostí v dražbě, zprostředkování protokolárního předání a převzetí nemovitostí za účasti navrhovatele a dražebníka. Dne [datum] byla právním zástupcem žalobkyně společnosti [webová adresa] s. r. o. adresována urgence k vydání potvrzení o nabytí nemovitostí v dražbě. Dne [datum] vydala společnost [webová adresa] potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Téhož dne byl vydán doklad o úhradě ceny dosažené vydražením úhradou dražební jistoty [částka] a doplatku ceny dosažené vydražením ve výši [částka]. Dne [datum] byla společností [právnická osoba] podána žaloba na neplatnost veřejné dobrovolné dražby konané dne [datum]. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 29. 11. 2017 č. j. 39 Co 322/2017 - 226 ve věci žalobkyně [právnická osoba] za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně [jméno] [příjmení] proti žalovaným [webová adresa] s. r. o. a [právnická osoba] o vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2017 č. j. 24 C 18/2016-183, kterým Okresní soud pro [část Prahy] žalobu na vyslovení neplatnosti dobrovolné elektronické dražby č. j. 0012/12 konané dne 21. 4. 2016. Ke dni [datum] byla společnost [právnická osoba] zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí, pozemku parc. č. st. 236, jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. č. st. 269, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž, pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na listu vlastnictví [číslo]. Dne [datum] byla mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] na částku [částka]. Téhož dne byla mezi [jméno] [příjmení] jako kupující a společností [právnická osoba] jako prodávající uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovité věci, budova s č. p. stojící na stavební parcele [číslo] stavba bez č. p. stojící na stavební parcele [číslo] parcela [číslo] k. ú. [obec], zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, na listu vlastnictví [číslo]. Za prodávající jednal v zastoupení [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne [datum]. [příjmení] moc byla udělena společností [právnická osoba] [jméno] [příjmení] k podpisu rezervační smlouvy, smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kupní smlouvy, zástavní smlouvy, návrhu na vklad vlastnického práva, návrhu na vklad zástavního práva, a to konkrétně pro objekt rodinného domu umístěném v k. ú. [obec a číslo], obec [číslo], [obec], [ulice a číslo] zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, list vlastnictví [číslo]. Tentýž den byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva pro zajištění veškerých závazků, včetně příslušenství, ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] jako dlužníkem. Na základě této smlouvy bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem, pozemku parc. č. st. 236, jehož součástí je budova [adresa], parc. č. st. 269, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž a parc. [číslo] k. ú. [obec], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na listu vlastnictví [číslo]. Téhož dne byl Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník podán návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ke smlouvě o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Téhož dne vydal uvedený katastrální úřad informaci o vyznačení plomby k označeným nemovitostem. Řízení bylo vedeno pod č. j. V-4945/2016. Dne 29. 6. 2016 byla podána žalobkyní k Okresnímu soudu v Mělníku žaloba proti [jméno] [příjmení] jako žalované o určení vlastnictví k nemovitým věcem, pozemku parc. č. st. 236, jehož součástí je budova [adresa], parc. č. st. 269, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž, parc. [číslo] k. ú. [obec]. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník žádost o zápis poznámky spornosti zápisu, žádost o zastavení, přerušení vkladových řízení vedených k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví [číslo] v k. ú. [obec], když [právnická osoba] a snowmobile. s. r. o. vědomě zcizila tytéž nemovitosti, které vydražila žalobkyně v dražbě konané dne [datum]. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník vydal dne [datum] usnesení o přerušení řízení o vkladu zástavního práva k nemovitostem v k. ú. [obec] dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Dne [datum] adresovala žalobkyně Ministerstvu pro místní rozvoj, oddělení veřejných dražeb žádost o zajištění dohledu nad společností [webová adresa] s. r. o. jako dražebníkem. Dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] sdělila žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce [jméno] [příjmení], že dne [datum] byla zahájena vkladová řízení týkající se nemovitostí v k. ú. [obec], kdy je navrhován vklad vlastnického práva pro žalovanou, nicméně vlastníkem nemovitostí je od [datum], kdy byl učiněn příklep v dražbě, žalobkyně. Kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] tak uzavřela osoba, která nebyla vlastníkem. Dopisem ze dne [datum] žádala žalobkyně společnost [webová adresa] s. r. o. o nevyplácení částky dosažené vydražením. Odkázala na dražební vyhlášku ze dne [datum], kdy byly vydraženy nemovitosti v k. ú. [obec] za částku [částka], přičemž dle rozhodnutí soudu proběhla dražba platně. Okresní soud Praha - východ, kterému bylo řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem vedené původně u Okresního soudu [obec] pod sp. zn. 7 C 152/2016 postoupeno, usnesením ze dne 19. 8. 2016 č. j. 20 C 194/2016-66 řízení o žalobě na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem v důsledku zpětvzetí žaloby, zastavil. Právní zástupce žalobkyně podal dne [datum] k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] o skutečnostech důvodně nasvědčujících spáchání trestného činu. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2020 č. j. 2 T 186/2019-342 tak, že [jméno] [příjmení] je vinen, že od [datum] do [datum] jako osoba ovládající [webová adresa] s. r. o. si přisvojil částku [částka], která byla poukázána dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] společností [právnická osoba] na účet patřící společnosti [webová adresa] s.r.o., jehož byl jediným disponentem, přičemž tyto finanční prostředky byly určeny na úhradu vydražených pozemků zapsaných na listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec], a to na základě smlouvy o dobrovolné dražbě [číslo] kdy je užil v rozporu s jejich účelem pro vlastní potřebu, čímž spáchal zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákona. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020 sp. zn. 5 To 320/2020 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen toliko ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti [právnická osoba], jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 980 odst. 1, 2 o. z. a § 984 odst. 1 o. z. tak, že žalobkyně vlastnictví k předmětným nemovitostem nabyla ve veřejné dobrovolné dražbě, kdy uhradila cenu stanovenou jako nejvyšší podání ve lhůtě k tomu určené. Neplatnost veřejné dobrovolné dražby může vyslovit pouze soud v řízení dle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, k čemuž však nedošlo. Žalobkyně se tak stala vlastníkem předmětných nemovitostí příklepem dne [datum]. Tuto skutečnost však žalobkyně příslušnému katastrálnímu úřadu až do [datum] nesdělila. Z hlediska údajů dostupných v příslušném katastru nemovitostí tak nebylo možné usuzovat na nesoulad stavu zapsaného a skutečného. Je nepochybné, že předchozí vlastník, společnost [právnická osoba] nemohla být v dobré víře při uzavření kupní smlouvy s [jméno] [příjmení], neboť již dne [datum] podala žalobu o určení neplatnosti veřejné dražby, tudíž věděla, že nelze najisto postavit, že dražba je neplatnou a že se žalobkyně se příklepem nestala vlastníkem předmětných nemovitostí. Tato skutečnost však bez dalšího nezakládá nedostatek dobré víry na straně žalované či kupující, neboť ani žalovaná, ani [jméno] [příjmení] o této skutečnosti neměli povědomí. Pokud žalovaná uzavřela zástavní smlouvu na zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem s vědomím zápisu předchozího vlastníka v katastru nemovitostí, jednala v souladu se zásadou materiální publicity zakotvené v § 980 o. z. Žalobkyní nebyla prokázána žádná skutečnost, na jejímž základě mohla žalovaná seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti.

9. Pokud žalobkyně namítala, že společnost [právnická osoba] nikdy právně relevantně neprojevila vůli zatížit předmětné nemovitosti zástavním právem ve prospěch žalované, soud prvního stupně uvedl, že v daném případě jednatelka [jméno] [příjmení] vystupovala ve společnosti [právnická osoba] v pozici tzv. bílého koně, tedy jako osoba nemající zájem reálně vykonávat takovou funkci. To však nic nemění na tom, že reálně taková osoba je statutárním orgánem a má práva a povinnosti z toho vyplývající. Opačný závěr by vedl ke zpochybnění prakticky všech údajů v obchodním rejstříku nejméně v označení statutárního orgánu, tedy k naprosté právní nejistotě všech adresátů veřejně přístupného obchodního rejstříku (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1425/2016). Udělení plné moci jednatelkou společnosti panu [jméno] [příjmení] tak dle názoru soudu prvního stupně nelze považovat za nicotné právní jednání, neboť jednatelka svou vůli projevila tím, že podepsala plnou moc, přičemž toto právní jednání učinila svobodně a nejednalo se o mimovolní projev. Pokud se jednatelka nezajímala o dění ve společnosti, nepřečetla si obsah dokumentů, které podepisovala, pak zřejmě porušila svoji zákonnou povinnost péče řádného hospodáře, nelze to však klást k tíži adresátů právního jednání, neboť adresáti neměli možnost zjistit, zda jednatelka svou funkci vykonává řádně či nikoliv. Jednatelka může být činěna odpovědnou za škodu, kterou jako statutární orgán způsobila společnosti [právnická osoba] jednáním, které mohlo být v rozporu s péčí řádného hospodáře, to však nic nemění na platnosti jednatelkou provedených právních jednáních, neboť právní řád chrání právě adresáty právních jednání. Pokud žalobkyně namítala, že kupní smlouva o prodeji nemovitostí, sjednaná dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba] na straně jedné a MUDr. [jméno] [příjmení] na straně druhé, a smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, sjednaná mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, jsou absolutně neplatnými právními jednáními, neboť odporují zákonu a jsou ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem, když nebyly za prodávajícího (kupní smlouva), resp. za zástavce (zástavní smlouva) sjednány osobou k tomu oprávněnou, tj. statutárním orgánem, ale byly sjednány na základě plné moci ze dne [datum] zmocněncem panem [jméno] [příjmení], soud prvního stupně uvedl, že plnou moc, kterou jednatelka společnosti udělila [jméno] [příjmení], nelze hodnotit jako generální plnou moc. Z textu plné moci je zřejmé, že byla udělena pro konkrétní právní jednání, a to pro prodej předmětné nemovitosti a s tím související úkony. Z dodatku, na který žalobkyně upozorňuje, je zřejmé, že pouze upřesňuje plnou moc v tom směru, že se vztahuje i na případy, kdy je potřeba specifická nebo zvláštní plná moc. Nelze však souhlasit s výkladem žalobkyně, že se tímto dodatkem plná moc stává neomezenou, když už jen z použité formulace„ ve výše uvedeném rozsahu“ je zřejmé, že tento dovětek se uplatní pouze v rozsahu vymezeném v plné moci, tedy pouze v rámci právního jednání souvisejícího s prodejem nemovitosti. Pokud žalobkyně odkazuje na § 159 odst. 2 o. z., pak tento nelze na danou situaci vůbec aplikovat, neboť se týká osobního výkonu funkce člena voleného orgánu, který se nemůže při výkonu funkce voleného orgánu nechat zastoupit, a tudíž zásadně nemůže udělit plnou moc jiné osobě, aby jej při přijímání rozhodnutí kolektivního voleného orgánu zastupovala. Citované ustanovení totiž upravuje možnost zastoupení člena voleného orgánu uvnitř právnické osoby při přijímání rozhodnutí, nikoliv však zastupování právnické osoby navenek, tj. jednání právnické osoby vůči třetím osobám. Neznamená to však, že by se právnická osoba nemohla nechat zastoupit na základě plné moci. I právnická osoba se tedy může nechat zastoupit zmocněncem na základě plné moci dle § 441 an. o. z., neboť tím nedochází k přenosu výkonu funkce statutárního orgánu na jinou osobu, která nebyla zvolena nejvyšším orgánem, ale znamená to pouze, že jednatel, který by danou smlouvu za právnickou osobu mohl sám podepsat, zmocnil k tomuto aktu jinou osobu. Tato osoba však nerozhoduje o tom, zda právnická osoba smlouvu uzavře nebo nikoliv, jejím úkolem je pouze smlouvu za právnickou osobu, resp. za jednatele podepsat. Aplikace § 441 odst. 1 o. z. tedy neodporuje požadavku výkonu funkce člena statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 o. z.), neboť jednatel je tím, kdo rozhoduje, komu a za jakým účelem plnou moc udělí a musí tak činit s péčí řádného hospodáře. Pokud i v projednávaném případě jednatelka fakticky sama o ničem nerozhodovala a dokumenty včetně plné moci pro ni připravoval [jméno] [příjmení] a jednatelka je pouze podepsala, pak jednatelka může nést vůči společnosti odpovědnost za to, že nejednala s péčí řádného hospodáře, nemá to však za následek neplatnost právního jednání, které při výkonu funkce učinila. Požadavek osobního výkonu funkce člena voleného orgánu dle § 159 odst. 2 o. z. se pak vztahuje na přijímání rozhodnutí kolektivního voleného orgánu, při němž člen orgánu musí jednat zásadně osobně, neznamená to však, že by jednatel společnosti musel činit veškeré právní jednání směřující vně společnosti výlučně sám a nemohl se při nich nechat zastoupit zmocněncem na základě udělené plné moci. Pokud žalobkyně namítla, že plná moc pro zmocněnce [jméno] [příjmení] zní jen na rodinný dům, nikoliv na pozemky, na nichž dům stojí, soud prvního stupně uvedl, že ačkoliv v plné moci nebyl výslovně zmíněn pozemek, jehož součástí je předmětný rodinný dům, ani pozemky tvořící funkční celek s tímto rodinným domem, lze výkladem právního jednání (plné moci) dospět k tomu, že vůle stran směřovala k tomu, že plná moc byla udělena i pro převod těchto pozemků (§ 566 o. z.). Z jednání stran vyplývá jednoznačný úmysl, že převod měl zahrnovat nikoliv pouze samotný rodinný dům, nýbrž i pozemky, neboť jak sama žalobkyně uvádí, převod samotného rodinného domu (stavby) by nebyl ani možný, neboť stavba je dle § 506 o. z. součástí pozemku. I pokud by však jednání [jméno] [příjmení] bylo posouzeno tak, že překročil rozsah zmocnění, který byl vymezen v plné moci, pak to nic nemění na tom, že právní jednání, které [jméno] [příjmení] na základě právní moci učinil, je platné (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4530/2016). V případě překročení zástupčího oprávnění jednající osoby není právní jednání neplatné, ale zastoupená (právnická) osoba má právo se překročení dovolat, a nebýt tak jednáním vázána. Právo dovolat se překročení zástupčího oprávnění jednající osoby má přitom pouze zastoupená osoba. Pokud žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1980/2020, soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že zákonem požadovaná dobrá víra nabyvatele pak pokrývá toliko nedostatek vlastnického práva převodce, nevztahuje se však na jiné vady právního jednání, způsobující jeho neplatnost a že zástavní i kupní smlouva byly uzavřeny platně, nelze toto usnesení Nejvyššího soudu v dané věci aplikovat. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy vyšel z tarifní hodnoty [částka] (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu), neboť v souzené věci nelze uzavřít, že součástí spisu jsou podklady, které mohou tvořit spolehlivý podklad o ceně práva, které je předmětem sporu. Zadání znaleckého posudku přitom zcela přesahuje rámec řízení.

10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že společnost [webová adresa] s. r. o. a [právnická osoba] uzavřely blíže nespecifikovaný den smlouvu o provedení dobrovolné dražby pro předmět dražby: pozemek parc. č. st. 236, jehož součástí je budova [adresa], parc. č. st. 269, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž, parc. [číslo] vše v k. ú. [obec]. Dne [datum] vydala společnost [webová adresa], s. r. o. dražební vyhlášku pro konání dobrovolné elektronické dražby dne [datum] týkající se předmětných nemovitostí. Dražební jistota byla stanovena na částku [částka], nejnižší podání činilo [částka]. Dne [datum] byla žalobkyní složena jistota [částka]. Dne [datum] se konala dobrovolná elektronická dražba týkající se předmětných nemovitostí, při které došlo k vydražení předmětných nemovitostí žalobkyní za cenu [částka]. Dražebník vydal dne [datum] protokol o provedené dražbě, ve kterém uvedl, že„ dne [datum] byl udělen žalobkyni příklep, nicméně dražebníkem byla dne [datum] podána žaloba na neplatnost dražby z důvodu toho, že navrhovatelem byla před zahájením dražby doručena žádost o upuštění od dražby.“ Dne [datum] adresoval právní zástupce žalobkyně dražebníkovi stanovisko vydražitele k dražbě konané dne [datum]. Uvedl, že nesouhlasí se zněním protokolu o provedené dražbě ze dne [datum], kdy je třeba hledět na dražbu jako na platnou, ledaže o neplatnosti dražby rozhodl soud. Dne [datum] uhradila žalobkyně doplatek ceny ve výši [částka] a byla právním zástupcem žalobkyně učiněna výzva společnosti [webová adresa] s. r. o. jako dražebníkovi k vydání potvrzení o nabytí nemovitostí v dražbě, zprostředkování protokolárního předání a převzetí nemovitostí za účasti navrhovatele a dražebníka. Dne [datum] byla právním zástupcem žalobkyně společnosti [webová adresa] s. r. o. adresována urgence k vydání potvrzení o nabytí nemovitostí v dražbě. Dne [datum] vydala společnost [webová adresa] potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Téhož dne byl vydán doklad o úhradě ceny dosažené vydražením úhradou dražební jistoty [částka] a doplatku ceny dosažené vydražením ve výši [částka]. Dne [datum] byla společností [právnická osoba] podána žaloba na neplatnost veřejné dobrovolné dražby konané dne [datum]. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 29. 11. 2017 č. j. 39 Co 322/2017 - 226 ve věci žalobkyně [právnická osoba] za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně [jméno] [příjmení] proti žalovaným [webová adresa] s. r. o. a [právnická osoba] o vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2017 č. j. 24 C 18/2016-183, kterým Okresní soud pro [část Prahy] žalobu na vyslovení neplatnosti dobrovolné elektronické dražby č. j. 0012/12 konané dne 21. 4. 2016. Ke dni [datum] byla společnost [právnická osoba] zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí, pozemku parc. č. st. 236, jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. č. st. 269, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž, pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na listu vlastnictví [číslo]. Dne [datum] byla mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] na částku [částka]. Téhož dne byla mezi [jméno] [příjmení] jako kupující a společností [právnická osoba] jako prodávající uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovité věci, budova s č. p. stojící na stavební parcele [číslo] stavba bez č. p. stojící na stavební parcele [číslo] parcela [číslo] k. ú. [obec], zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, na listu vlastnictví [číslo]. Za prodávající jednal v zastoupení [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne [datum]. [příjmení] moc byla udělena společností [právnická osoba] [jméno] [příjmení] k podpisu rezervační smlouvy, smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kupní smlouvy, zástavní smlouvy, návrhu na vklad vlastnického práva, návrhu na vklad zástavního práva, a to konkrétně pro objekt rodinného domu umístěném v k. ú. [obec a číslo], obec [číslo], [obec], [ulice a číslo] zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, list vlastnictví [číslo]. Tentýž den byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva pro zajištění veškerých závazků, včetně příslušenství, ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] jako dlužníkem. Na základě této smlouvy bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem, pozemku parc. č. st. 236, jehož součástí je budova [adresa], parc. č. st. 269, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž a parc. [číslo] k. ú. [obec], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na listu vlastnictví [číslo]. Téhož dne byl Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník podán návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ke smlouvě o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Téhož dne vydal uvedený katastrální úřad informaci o vyznačení plomby k označeným nemovitostem. Řízení bylo vedeno pod č. j. V-4945/2016. Dne 29. 6. 2016 byla podána žalobkyní k Okresnímu soudu v Mělníku žaloba proti [jméno] [příjmení] jako žalované o určení vlastnictví k nemovitým věcem, pozemku parc. č. st. 236, jehož součástí je budova [adresa], parc. č. st. 269, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž, parc. [číslo] k. ú. [obec]. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník žádost o zápis poznámky spornosti zápisu, žádost o zastavení, přerušení vkladových řízení vedených k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví [číslo] v k. ú. [obec], když [právnická osoba] a snowmobile. s. r. o. vědomě zcizila tytéž nemovitosti, které vydražila žalobkyně v dražbě konané dne [datum]. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník vydal dne [datum] usnesení o přerušení řízení o vkladu zástavního práva k nemovitostem v k. ú. [obec] dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Dne [datum] adresovala žalobkyně Ministerstvu pro místní rozvoj, oddělení veřejných dražeb žádost o zajištění dohledu nad společností [webová adresa] s. r. o. jako dražebníkem. Dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] sdělila žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce [jméno] [příjmení], že dne [datum] byla zahájena vkladová řízení týkající se nemovitosti v k. ú. [obec], kdy je navrhován vklad vlastnického práva pro žalovanou, nicméně vlastníkem nemovitostí je od [datum], kdy byl učiněn příklep v dražbě, žalobkyně. Kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] tak uzavřela osoba, která nebyla vlastníkem. Dopisem ze dne [datum] žádala žalobkyně společnost [webová adresa] s. r. o. o nevyplácení částky dosažené vydražením. Odkázala na dražební vyhlášku ze dne [datum], kdy byly vydraženy nemovitosti v k. ú. [obec] za částku [částka], přičemž dle rozhodnutí soudu proběhla dražba platně. Okresní soud Praha - východ, kterému bylo řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem vedené původně u Okresního soudu [obec] pod sp. zn. 7 C 152/2016 postoupeno, usnesením ze dne 19. 8. 2016 č. j. 20 C 194/2016-66 řízení o žalobě na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem v důsledku zpětvzetí žaloby, zastavil. Právní zástupce žalobkyně podal dne [datum] k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] o skutečnostech důvodně nasvědčujících spáchání trestného činu. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2020 č. j. 2 T 186/2019-342 tak, že [jméno] [příjmení] je vinen, že od [datum] do [datum] jako osoba ovládající [webová adresa] s. r. o. si přisvojil částku [částka], která byla poukázána dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] společností [právnická osoba] na účet patřící společnosti [webová adresa] s.r.o., jehož byl jediným disponentem, přičemž tyto finanční prostředky byly určeny na úhradu vydražených pozemků zapsaných na listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec], a to na základě smlouvy o dobrovolné dražbě [číslo] kdy je užil v rozporu s jejich účelem pro vlastní potřebu, čímž spáchal zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákona. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020 sp. zn. 5 To 320/2020 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen toliko ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti [právnická osoba], jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

11. Podle § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o. z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

12. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 980 odst. 1 o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

16. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

17. Podle § 985 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

18. Podle § 1312 odst. 1 o. z. zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

19. Podle § 1314 odst. 1 o. z. není-li movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli, nebo osobě třetí, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala, vyžaduje se pro zástavní smlouvu písemná forma.

20. Podle § 1316 o. z. zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

21. Podle § 1343 odst. 1 o. z. zástavce může dát jako zástavu cizí věc jen se souhlasem vlastníka.

22. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

23. V dané věci odvolací soud v prvé řadě zkoumal, zda je dán podle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení a uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva. Je-li totiž zástavní právo předmětem evidence katastru nemovitostí, je vyhovující výrok takového soudního rozhodnutí způsobilým podkladem pro provedení změny stavu zápisu v katastru nemovitostí ohledně zástavního práva. Tyto okolnosti odůvodňují naléhavý právní zájem podle ustanovení § 80 o. s. ř. na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4255/2010).

24. Při zřízení zástavního práva k nemovitosti na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí zástavního práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o zřízení zástavního práva (zástavní smlouva) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku zástavního práva podle ní ještě nedochází; ten nastává až vkladem zástavního práva do katastru nemovitostí (veřejného seznamu) provedeným na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení (modus adquirendi), viz § 11 odst. 1 písm. d) a § 12 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), který má právní účinky ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu - § 10 zákona ř. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).

25. Zástavní právo na předmětných nemovitostech vzniklo v daném případě na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem uzavřené mezi žalovanou jako zástavní věřitelkou a společností [právnická osoba] jako zástavcem dne [datum] [právnická osoba] přitom byla ke dni [datum] zapsaným vlastníkem předmětných nemovitostí. Ve smlouvě o zřízení zástavního práva si strany ujednaly, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávek zástavní věřitelky ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení], tedy za účelem zajištění úvěru ve výši [částka] poskytnutého [jméno] [příjmení] k nabytí předmětných nemovitostí. Zástavou přitom byly nemovitosti, pozemek parc. č. st. 236, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [číslo] rodinný dům, pozemek parc. č. st. 239, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba garáže bez č. p., pozemek parc. [číslo] orná půda, všechny nemovitosti zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální území a obec Čakovičky Zástavní smlouva tak obsahuje všechny podstatné náležitosti stanovené v § 1312 odst. 1 o. z. a byla uzavřena v zákonem požadované písemné formě (§ 1314 odst. 1 o. z.). Zástavní právo na základě této smlouvy bylo zapsáno dne [datum] s právními účinky ke dni [datum], kdy byl podán návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. V době zřízení zástavního práva ([datum]) však společnost [právnická osoba] skutečným vlastníkem předmětných nemovitostí nebyla, neboť jím byla žalobkyně a to na základě příklepu ve veřejné dražbě dne [datum] a úhradě ceny vydražených nemovitostí dne [datum]. Žalobkyně přitom souhlas společnosti [právnická osoba] ke zřízení zástavního práva nedala (§1343 odst. 1 o. z.)

26. Nabýt věcné právo (v daném případě zástavní právo) od osoby, která je jako osoba oprávněná zapsaná ve veřejném seznamu, ačkoli podle skutečného právního stavu osobou oprávněnou není, je možné jen v případě, že nabývající osoba nabyla právo na základě úplatného právního jednání a v dobré víře ve stav zápisů ve veřejném seznamu. Soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem se, stejně jako dobrá víra, předpokládá, může však být prokázán opak (tzv. vyvratitelná právní domněnka). Existenci dobré víry je nutno zkoumat v časové souvislosti s okamžikem, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, posuzuje se dobrá víra se zřetelem k době, kdy byl podán návrh na zápis práva do tohoto seznamu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1353/2019).

27. Ustanovení § 984 odst. 1 o. z. je promítnutím zásady materiální publicity veřejných seznamů v právním řádu, která umožňuje, aby za stanovených podmínek došlo k nabytí práva od neoprávněného, tedy od osoby, která ačkoli je ve veřejném seznamu zapsána jako osoba oprávněná, podle skutečného stavu věcí osobou oprávněnou není. Právní úprava tu sleduje ochranu těch, kdo nabudou věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby, která je podle stavu zápisů ve veřejném seznamu oprávněna takové právo zřídit. Podmínkou takového nabytí práva je úplatnost nabývacího právního jednání a dobrá víra nabyvatele v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem (v to, že osoba zapsaná ve veřejném seznamu jako oprávněná osoba je oprávněnou osobou i podle skutečného právního stavu). Podstatou zásady materiální publicity je tak zákonná ochrana důvěry v údaje zapsané v katastru nemovitostí. Ta je v o. z. vyjádřena především v § 984 odst. 1, podle něhož zápis ve veřejném seznamu svědčí jen tomu, kdo věc nabyl v dobré víře a za úplatu (§ 980 odst. 2 o. z. obsahuje i další výjimky). To je logicky podstatné zejména v okamžiku, kdy je sporné, komu náleží právo k nemovitosti, jež je předmětem zápisu v katastru. Ne vždy je totiž zapsaný stav v souladu se skutečným právním stavem. V takovém případě má osoba dotčená nesprávným stavem zápisu (zejm. skutečný vlastník) možnost hájit své právo postupem dle § 985, popř. § 986 o. z. 28. [obec] víra je – obecně vzato – vnitřní přesvědčení osoby, že nejedná bezprávně. Jde o psychický stav jednající osoby, který sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Na dobrou víru lze usuzovat z konkrétních vnějších skutečností, jejichž prostřednictvím se toto vnitřní přesvědčení projevuje navenek a které dokazovány být mohou. Otázku dobré víry je třeba posuzovat nejen ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) smluvní strany, ale především se zřetelem k objektivním okolnostem. Při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o. z. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1353/2019). 29. [obec] víra nabyvatele se opírá o zápis v katastru nemovitostí a je presumována (§ 7 o. z.). Vychází z důvěry jednotlivců v akty veřejné moci; poskytuje ochranu tomu, kdo jednal v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, na jehož obsah neměl a nemohl mít vliv, na rozdíl od skutečného („ naturálního“) vlastníka. Jde o speciální případ omylu (o skutečném právním stavu) vyvolaného státním orgánem, jednání nabyvatele je projevem důvěry jednotlivců v akty veřejné moci (zde katastrálního úřadu). Nabyvatel není v zásadě povinen činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistil, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčil nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem; jsou-li mu ovšem známy skutečnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují, pak lze po něm přiměřenou„ investigativní“ aktivitu požadovat. Posouzení, zda o takové skutečnosti šlo a zda investigativní aktivita vyvinutá nabyvatelem byla dostatečná, je na úvaze soudu.

30. Objektivním důvodem vzbuzujícím pochybnost o souladu skutečného právního stavu a stavu zapsaného ve veřejném seznamu mohou být i informace vyplývající z katastru nemovitostí – poznámka spornosti zápisu zapsaná do katastru nemovitostí na žádost osoby, jejíž věcné právo je zápisem dotčeno, která se domáhá odstranění nesouladu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem a která prokáže, že své právo uplatnila u soudu (§ 24 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2015), nebo vyznačená informace (plomba), že probíhá řízení o zápisu takové poznámky (§ 2 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění účinném do 31. 3. 2017). Zápis poznámky spornosti (vyznačení plomby) o probíhajícím řízení o odstranění nesouladu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem (například řízení o určení vlastnického práva k zapsaným nemovitostem) vyvolává objektivně odůvodněné pochybnosti o tom, zda stav zapsaný v katastru nemovitostí odpovídá skutečnému právnímu stavu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4540/2018).

31. V projednávané věci byla zástavní smlouva uzavřena k zajištění dluhů [jméno] [příjmení] jako dlužnice vůči žalované jako zástavní věřitelce z překlenovacího úvěru ve výši [částka] poskytnutého žalovanou [jméno] [příjmení] k nabytí předmětných nemovitostí. I když zástavní právo nemá samo o sobě majetkovou hodnotu a majetek zástavního věřitele se jeho zřízením nezvyšuje (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1348/2005, sp. zn. 21 Cdo 5145/2009), je třeba zástavní smlouvu, jíž bylo zřízeno zástavní právo k zajištění poskytnutého překlenovacího úvěru, považovat za úplatné právní jednání ve smyslu § 984 odst. 1 o. z., neboť zřízení zástavního práva zde bylo vyváženo poskytnutím překlenovacího (peněz) [jméno] [příjmení] jako dlužníkovi z majetku žalované jako poskytovatele úvěru a zástavního věřitele (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4540/2018 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3185/19).

32. V této souvislosti je nutné poukázat na to, že zájem zástavního věřitele, vyjádřený prostřednictvím ekonomické funkce hypotéky, spočívá v získání zabezpečení pohledávky; jde o vznik„ kompetence“ k zahájení procesu vedoucího k realizaci zástavy pro případ, že se dlužník dostane do prodlení. Tento zájem vyniká v situaci, kdy zajištěná pohledávka je důsledkem bankovního úvěru, jehož poskytnutí představuje jednu z hlavních činností bank; proto není možné traktovat zřízení zástavního práva jako jednání bezúplatné. Naopak, při poskytování bankovních úvěrů je třeba přijmout závěr, že zřízení hypotéky představuje obvyklou a zásadně nutnou povinnost dlužníka (příjemce úvěru). Pokud by se úplatností rozuměla pouze náhrada (protiplnění) poskytovaná bankou za zřízení hypotéky (jako zajištění úvěru), prakticky by to vylučovalo možnost dovolávat se ochrany prostřednictvím materiální publicity, a to jak v případech, kdy hypotéku zřizuje osoba od obligačního dlužníka odlišná, tak i tehdy, je-li zástavcem samotný obligační dlužník. [příjmení] by proto musely poskytovat protiplnění za zřízení zástavního práva za účelem zajištění úvěru. Tento krok by však byl jednak velmi drahý a ve svém důsledku by vedl k eliminaci poskytovaných úvěrů (banky by si totiž promítly tuto speciální úplatu do výše úrokové sazby vůči dlužníkovi), jednak by byl v rozporu s obecnými názory a přístupem praxe, z nichž naopak vyplývá, že o úvěr žádá dlužník a jeho povinností je proto poskytnout věřiteli zajištění (rozhodnutí polského Nejvyššího soudu sp. zn. III CZP [číslo]).

33. Za daných okolností bylo dále třeba posoudit, zda žalovaná byla v okamžiku podání návrhu na zápis zástavního práva do katastru nemovitostí v dobré víře, že společnost [právnická osoba] zapsaná v katastru nemovitostí jako oprávněná osoba (vlastník předmětných nemovitostí) je osobou oprávněnou i podle skutečného právního stavu. Návrh na zápis zástavního práva ve prospěch žalované jako zástavní věřitelky do katastru nemovitostí byl podán dne [datum] s odkazem na zástavní smlouvu z téhož data. Vzhledem k tomu, že v tento den z výpisu z katastru nemovitostí přitom neplynula žádná skutečnost, která by zapsané vlastnické právo společnosti [právnická osoba] k předmětným nemovitostem zpochybňovala (nebyla zapsána žádná poznámka spornosti, ani rozepře), neexistoval objektivní důvod, který by vzbuzoval pochybnosti o tom, zda je společnost [právnická osoba] skutečným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalovaná jako zástavní věřitelka proto neměla důvod ověřovat si vlastnické poměry společnosti [právnická osoba] a zjišťovat, zda k zástavě neexistuje jiné právo, které zpochybňuje možnost nemovitosti zastavit. Žalované proto nelze klást k tíži, že nezkoumala do hloubky ani nabývací tituly. Lze proto uzavřít, že v době uzavření zástavní smlouvy a podání návrhu na její vklad do katastru nemovitostí žalovaná dostatečně ověřila vlastnické právo společnosti [právnická osoba] k předmětným nemovitostem a neměla důvod ke vzniku pochybností o souladu skutečného stavu se zápisem v katastru nemovitostí. Na tomto závěru nemůže nic změnit i případná liknavost žalované při řádné kontrole podkladů pro úvěrový případ, jak namítla žalobkyně, neboť zákonem požadovaná dobrá víra nabyvatele pak pokrývá toliko nedostatek vlastnického práva převodce, nevztahuje se však na případné jiné vady právního jednání (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1980/2020). Pokud z plné moci neplyne rozpor zápisu v katastru nemovitostí se skutečností, nemůže být vyloučena dobrá víra žalované. [příjmení] okolnost k vyloučení dobré víry žalované při zřizování zástavního práva žalobkyně netvrdila.

34. Pokud žalobkyně namítala, že si žalovaná byla povinna zjistit, zda není ohledně předmětných nemovitostí vedena veřejná dražba, odvolací soud s odkazem na ustálenou judikaturu uvádí, že běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se tato změna promítla ve veřejném seznamu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4540/2018). Požadavek na takové ověřování souladu mezi zápisem ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem by byl v rozporu s ustanovením § 980 odst. 2 o. z., které zakládá domněnku souladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným stavem. Vyloučení potřeby šetření skutečného právního stavu je ostatně smyslem materiální publicity veřejných seznamů, vyjádřené zejména v ustanovení § 984 odst. 1 o. z. Uvedené by však neplatilo, byly-li by tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem. V takovém případě naopak by bylo na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem.

35. Za situace, kdy se dražebník choval nestandardně, byla to žalobkyně, která, ač nemohla předvídat trestněprávní jednání dražebníka, resp. [jméno] [příjmení], mohla činit odpovídající kroky k ochraně svého vlastnického práva. Žalobkyně tak mohla od [datum], kdy doplatila cenu vydražených nemovitostí, uplatnit tzv. poznámku rozepře (§ 985 o. z.), kterou katastrální úřad zapíše do katastru nemovitostí, uplatní-li dotčená osoba své právo dle § 985 o. z. u soudu a zažádá katastrální úřad o vyznačení takové skutečnosti k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí.

36. Další právní otázkou ve vedeném řízení bylo posouzení, zda za společnost [právnická osoba] uzavřela zástavní smlouvu osoba, která byla v uvedené době za žalobkyni oprávněna jednat a v majetkových vztazích se třetími osobami ji platně zavazovat. Předmětná zástavní smlouva přitom byla na základě plné moci ze dne [datum] uzavřena za společnost [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. K námitce žalobkyně, že plná moc udělená dne [datum] společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zmocněnci [jméno] [příjmení], [datum narození] je pouze zdánlivým právním jednáním, neboť její jediná jednatelka [jméno] [příjmení], [datum narození] nikdy nepojala vůli jakkoliv nakládat s nemovitostmi ve vlastnictví [právnická osoba], odvolací soud uvádí, že pokud tehdejší jediná jednatelka společnosti [právnická osoba] udělila plnou moc [jméno] [příjmení] k podpisu kupní a zástavní smlouvy, zcela nepochybně tím projevila vůli s předmětnými nemovitostmi tímto způsobem naložit. Z plné moci přitom nemusí nutně vyplývat jakékoliv bližší údaje týkající se osoby, s níž může zmocněnec takovou smlouvu uzavřít, ani o jaký závazkový vztah, který má zástavní smlouva zajišťovat, se jedná. V takovém případě je zmocněnec zmocněn, aby (podle svého nejlepšího vědomí a svědomí) vybral osobu zástavního věřitele a určil závazek, který má zástavní smlouvou zajistit (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1899/2014).

37. K námitce žalobkyně, že i pokud by plná moc zdánlivým právním jednáním nebyla, udělení plné moci zmocněnci [jméno] [příjmení] k nakládání s milionovým majetkem společnosti [právnická osoba], aniž k takovému zmocnění existovala nutná potřeba, je jednáním v rozporu se zákonným požadavkem na osobní výkon funkce statutárního orgánu a se zákonným zákazem delegace jednatelského oprávnění na třetí osobu, a jako takové je stiženo sankcí absolutní neplatnosti, odvolací soud uvádí, že zcela nepochybně je právnická osoba jako zmocnitel oprávněna udělit plnou moc k učinění konkrétního právní jednání specifikovaného v plné moci, kterou udělila svému zmocněnci. Jedná se o běžné smluvní zastoupení v daném případě společnosti [právnická osoba] jako podnikatele (§ 421 odst. 1 věta první o. z.). Je nepochybně dovoleno, aby právnická osoba zmocnila jiné osoby k určitým jednáním, avšak pokud se tak stane, nejde o zastoupení člena voleného orgánu, nýbrž o zastoupení právnické osoby. Je však zcela vyloučeno, aby člen voleného orgánu zmocnil jinou osobu k výkonu své funkce, a stal se tak pouze formálním, členem voleného orgánu. Lze proto jako zcela nedůvodnou odmítnout námitku žalobkyně, že k takovému zmocnění neexistovala nutná potřeba, že jde o jednání v rozporu se zákonným požadavkem na osobní výkon funkce statutárního orgánu a se zákonným zákazem delegace jednatelského oprávnění na třetí osobu, neboť právnická osoba zastoupená jednatelkou nedelegovala jednatelské oprávnění na třetí osobu, nýbrž zmocnila za právnickou osobu [jméno] [příjmení] k učinění konkrétního právního jednání. Dovětek v plné moci, podle kterého„ není tato plná moc ve výše uvedeném rozsahu ničím omezena, a vztahuje se i na případy, kdy je potřeba specifická nebo zvláštní plná moc“ z ní přitom generální plnou moc s ohledem na výraz„ ve výše uvedeném rozsahu“ nečiní.

38. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „ praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit„ k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popřípadě jiný subjekt pracovněprávních vztahů) neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3480/2016, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

39. K námitce žalobkyně, že plná moc udělená [jméno] [příjmení] nezmocňovala k zastavení žádné nemovité věci, tudíž jde o zjevný exces z oprávnění zmocněnce, který nezavazuje zmocnitele, popř. o nepřikázané jednatelství, které musely být odbornému aparátu žalované zřejmé, přičemž interpretací úmyslu stran nelze výrazně větší rozsah zmocnění„ dotvářet“, odvolací soud uvádí, že plná moc udělená společností [právnická osoba] [jméno] [příjmení] sice vykazuje formální nedostatky v označení předmětných nemovitostí (neuvedení konkrétních pozemků a uvedení nesprávné ulice, kdy namísto [ulice], je uvedeno [ulice]), nicméně z ostatních údajů uvedených v plné moci„ objekt rodinného domu“,„ katastrální území [číslo] [obec] obec [číslo]“,„ [list vlastnictví] vedený u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj“ nepochybně vyplývá, o jaké konkrétní nemovitosti na [list vlastnictví] zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mělník se jedná a na jaké se vztahuje, neboť tento objekt byl dostatečně identifikován dvěma dalšími nezaměnitelnými znaky (k. ú. [obec] a [list vlastnictví] vedený u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj). Použitím slova„ objekt“ byl nepochybně míněn nejen pozemek parc.č. st. 236, ale i parc. č. st. 239 a parc. [číslo] k. ú. [obec]. Z dikce plné moci pak jednoznačně vyplývá, že se vztahuje i na uzavření zástavní smlouvy. Výraz„ k podpisu“ použitý v plné moci se je nutné vykládat s ohledem na jednotlivé funkce podpisu jako„ učinit písemný projev vůle, který bude vázat zmocnitele“. Pokud soud prvního stupně shledává jednoznačný úmysl, že zástava měla zahrnovat nejen rodinný dům, nýbrž i stavební pozemky a zahradu, je jeho závěr správný.

40. Pokud žalobkyně uváděla, že„ je otázkou, zda dobrá víra a poukaz na ustanovení § 984 o. z. jsou schopny zhojit ve prospěch žalované i tak zásadní hmotněprávní a formálněprávní vady plné moci pro [jméno] [příjmení] a samotné zástavní smlouvy, kterou takto podepsal,“ odvolací soud opakovaně uvádí, že zákonem požadovaná dobrá víra nabyvatele pak pokrývá toliko nedostatek vlastnického práva převodce, nevztahuje se však na případné jiné vady právního jednání (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1980/2020)

41. K námitce žalobkyně, že vlastnické právo je nedotknutelné a nikdo nemůže toto vlastnické právo porušovat, odvolací soud uvádí, že tento názor nesdílí. Ustanovení právního předpisu„ narušující“ výlučné právo vlastníka lze v právním řádu nalézt (např. nabytí vlastnického práva od nevlastníka podle § 1109 o. z. a do [datum] podle § 446 obch. zák. či dle § 486 obč. zák.). Ustanovení § 984 odst. 1 o. z. ve značném rozsahu chrání dobrou víru nabyvatele, v daném případě zástavního věřitele. Je pochopitelné, že nikdo nemůže převést více práv než má sám, a proto by zásadně měly být do zástavy dávány věci, k nimž má zástavce vlastnické právo. Totéž platí o situaci, kdy sice zástavce je vlastníkem zástavy, ale třetí osoba má k zástavě jiné věcné právo. Cizí věc může dát zástavce do zástavy jen se souhlasem vlastníka. Při porušení této zásady je třeba řešit střet zájmu zástavního věřitele a třetí osoby, která je vlastníkem zástavy nebo k ní má jiné věcné právo vylučující právo zástavní. Zástavní právo vznikne pouze za podmínek uvedených v § 984 odst. 1. o. z., kdy preference zástavního věřitele je dána domněnkou jeho dobré víry. Ústavní soud i dřívější dikci § 446 obch. zák. obsahujícího zvýšenou ochranu dobré víry na úkor ochrany práva vlastnického považoval za ústavně konformní (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 75/04).

42. Princip dobré víry chránící účastníky soukromoprávních vztahů je možno chápat jako jeden z klíčových projevů principu právní jistoty, který je odvoditelný z normativního principu právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Související filozofickou a sociologickou kategorií je pak princip důvěry v úkony dalších osob při veškerém sociálním styku s nimi, který je "základním předpokladem pro fungování komplexní společnosti (Luhmann, N.: Vetrauen. Ein Mechanismus der Reduktion socialer Komplexität. Stuttgart 1989, str. 1). Důvěru je třeba pokládat za elementární kategorii sociálního života. Jednak vyjadřuje vnitřní postoj odrážející eticky odůvodněné představy a očekávání jednotlivých členů společnosti a z druhé strany je výrazem principu právní jistoty, který představuje jednu z fazet materiálně, tj. hodnotově chápaného právního státu, jehož ústavně normativní výraz je obsažen v čl. 1 odst. 1 Ústavy (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3/06). Jelikož princip ochrany dobré víry nového nabyvatele působí proti principu ochrany vlastnického práva původního vlastníka, je nutno najít praktickou konkordanci mezi oběma protikladně působícími principy tak, aby zůstalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, pak tak, aby výsledek byl slučitelný s obecnou představou spravedlnosti (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/11).

43. Při zohlednění konkrétních okolností daného případu má odvolací soud za to, že v daném případě musí převážit ochrana dobrověrného nabyvatele zástavního práva proti skutečnému vlastníku zastavené věci s ohledem na to, že po dobu delší než jednoho měsíce (od [datum] do [datum]) měl tedy možnost zabránit střetu těchto dvou práv tím, že by uplatnil své právo u soudu a podal návrh na zápis poznámky rozepře do katastru nemovitostí (§ 985 o. z.). S ohledem na nestandardní chování dražebníka (kdy otálel s vydáním potvrzení o provedené dražbě a kdy v protokolu o provedené dražbě uvedl, že sám dražebník podal návrh na neplatnost dražby), bylo namístě takto postupovat a předejít tak vzniku sporu. Pokud tak žalobkyně neučinila, musí to jít k její tíži. S obecnou představou spravedlnosti je v dané věci upřednostnění zájmů zástavního věřitele, který neměl k dispozici informace o nestandardním chování dražebníka, a který neměl kontrolu nad celou situací.

44. Ze všech těchto důvodů, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcněsprávný potvrdil., jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

45. V případě výroku II. o náhradě nákladů řízení však bylo nutné přistoupit k jeho změně. Při rozhodování o náhradě nákladů v řízení zahájeném žalobou o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, je třeba přihlédnout k tomu, že předmětem tohoto řízení není zajištěná pohledávka ani zástava (zastavená nemovitost), nýbrž určení, že tu zástavní právo není, a že zástavní právo nemá samo o sobě žádnou vlastní majetkovou hodnotu. Předmětem řízení o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, tedy není věc ocenitelná penězi (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1285/2016). Proto je nutné při stanovení odměny advokáta zvítězivší strany postupovat dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“) a sazbu mimosmluvní odměny tak určit ve výši [částka] za jeden úkon právní služby.

46. Náklady žalované vzniklé v řízení před soudem prvního stupně pak představují náklady právního zastoupení sestávající z odměny za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, duplika, podání ze dne [datum], vyjádření žalované ze dne [datum], ústní jednání dne [datum], vyjádření žalované ze dne [datum], ústní jednání dne [datum], sdělení žalované ze dne [datum], ústní jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny) po [částka], resp. u dvou úkonů právní služby v poloviční výši [částka] (podání ze dne [datum] a sdělení žalované ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 a 2, § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bodu 5. advokátního tarifu, 11 režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovné ve výši [částka] za tři cesty na ústní jednání před soudem prvního stupně z [obec] do [obec] a zpět osobním vozem [registrační značka] se spotřebou 6,9 l [číslo] km podle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky a náhradu za promeškaný čas za 48 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Náhrada nákladů řízení tak činí [částka].

47. Odvolací soud proto v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

48. Odvolací soud přitom žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby ve výši mimosmluvní odměny za žádost žalované o poskytnutí vyjádření žalobkyně a dále opětovnou žádost žalované o poskytnutí vyjádření žalobkyně, neboť je neshledal za účelně vynaložené.

49. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.

50. Žalované přiznaná náhrada nákladů řízení představuje náklady jejího právního zastoupení, sestávající z odměny advokáta za 2,5 úkonu právní služby po [částka] za odvolání do výroku II., za vyjádření k odvolání žalobkyně a za účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, 3 režijních paušálů ve výši [částka] dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrady za promeškaný čas za 10 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

51. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).