22 CO 233/2021-560

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa anonymizováno zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti: pojišťovna , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného o zaplacení 5 640 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22. dubna 2021, č. j. 10 C 44/2014-497,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku III. mění tak, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení před okresním soudem ve výši 353 612 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

III. Rozsudek okresního soudu se v závislém výroku V. mění tak, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení ve výši 17 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované a vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 78 009 Kč k rukám zástupce žalované a vedlejšího účastníka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 880 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 450 000 Kč od 13. 7. 2014 do zaplacení (výrok I.) zamítl žalobu co do částky 2 760 000 Kč (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), rozhodl, že Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši 8 950 Kč (výrok V.), a konečně uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 144 000 Kč (výrok VI.).

2. Žalobce se svou žalobou podanou dne 16. 6. 2014 domáhal částky 5 640 000 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, včetně jejího navýšení podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb.

3. Okresní soud již v mezitímním rozsudku ze dne 6. 11. 2018, č. j. 10 C 44/2014-359, jenž byl potvrzen rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 21. 4. 2020, č. j. 22 Co 121/2019-453, po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobce jako zaměstnanec žalované utrpěl při dopravní nehodě dne 15. 1. 2008 těžký pracovní úraz, přičemž dopravní nehodu zavinil [jméno] [příjmení] jako řidič vozidla, které se střetlo s vozidlem žalované společnosti řízeným žalobcem. Žalobce v důsledku toho utrpěl těžká zranění zahrnující zhmoždění mozku, subarachnoidální krvácení a také otevřenou zlomeninu levého kotníku. Po tomto úrazu hlavy žalobce trpí zejména těžkou organickou poruchou osobnosti, těžkou chronickou depresí a progredující deteriorací kognitivních funkcí. Pro následky úrazu byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti a následně byl od 15. 1. 2009 uznán plně invalidním, neboť není schopen žádné výdělečné činnosti, a byl mu přiznán plný invalidní důchod v původní výši 11 737 Kč měsíčně. Byl mu přiznán též příspěvek na péči, který byl z původní výše 800 Kč měsíčně zvýšen v říjnu 2012 na 8 000 Kč měsíčně. Žalobce byl za bolestné a ztížení společenského uplatnění utrpěné jako následek daného úrazu odškodněn částkami 180 000 Kč v roce 2009 a stejnou částkou v roce 2013, když se měl jeho zdravotní stav dále zhoršit.

4. Po právní stránce okresní soud věc zhodnotil v mezitímním rozsudku tak, že žalovaná odpovídá podle § 366 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění platném a účinném do 13. 4. 2008 (dále též zák. práce) v plném rozsahu za škodu, kterou žalobce utrpěl v důsledku předmětného pracovního úrazu (§ 380 odst. 1 a 2 zák. práce), včetně ztížení společenského uplatnění (§ 369 odst. 1 písm. b) zák. práce), jehož výše je podle § 372 zák. práce určena vyhláškou č. 440/2001 Sb., přičemž podle § 388 zák. práce může soud výši takto určeného odškodnění zvýšit.

5. Po právní moci mezitímního rozsudku okresní soud pokračoval v řízení ohledně výše škody, kterou žalobce v důsledku pracovního úrazu utrpěl.

6. Okresní soud dospěl po skutkové stránce k závěru, že žalobce trpí duševní poruchou vzniklou jako důsledek„ působení otřesného zážitku, nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací“, která je v seznamu diagnóz vedena pod kódem F 06.

32. Trpí proto, že si je schopen plně uvědomit dopadů jeho úrazu v roce 2008 na současnou kvalitu jeho života. Je trvale v obtížné finanční situaci, trpí sebevražednými myšlenkami, léčbou nelze nijak trýzeň žalobce zmírnit. Je trvale medikován vysokou dávkou psychofarmak a podrobuje se dlouhodobé psychoterapii.

7. K výši bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění ve smyslu vyhl. č. 440/2001 Sb. měl okresní soud k dispozici celkem tři znalecké posudky. Předně šlo o posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 12. 2013, vypracovaný ještě před zahájením řízení na objednávku žalobce. Podle tohoto žalobce trpí posttraumatickou demencí ve stadiu rozpadu osobnosti F 07.0 a organickou depresivní poruchou F 06.32, za obě diagnózy znalkyně ohodnotila ztížení společenského uplatnění žalobce po zvýšení o 50% celkem 6.750 body, které navrhuje ještě přiměřeně zvýšit podle § 7 odst. 3 vyhlášky vzhledem k charakteru případu hodného mimořádného zřetele. Za tento posudek žalobce zaplatil částku 8 750 Kč.

8. Dále byl okresním soudem opatřen znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy, nemoci z povolání a posudkové lékařství ze dne 27. 6. 2016, 9. Konečně jako třetí v pořadí byl v řízení vypracován posudek [titul] [jméno] [příjmení], [titul], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 29. 10. 2017. Závěry tohoto posudku se prakticky shodovaly se závěry znalkyně [příjmení] [příjmení], tedy že u žalobce v důsledku předmětného úrazu došlo k rozvoji organicky podmíněné poruchy osobnosti a chronické depresivní poruchy, které znalec ohodnotil 6.750 body s tím, že v obou případech základní bodové ohodnocení podle § 6 písm. c) uvedené vyhlášky zvýšil o 50% a potvrdil zásadní negativní změnu funkčních schopností žalobce.

10. Okresní soud dospěl k závěru, že společenské uplatnění žalobce bylo v důsledku úrazu podstatně sníženo. Žalobce se před úrazem aktivně věnoval sportu, hrál rekreační tenis, squash, věnoval se cyklistice, jízdě na motocyklu, což byl jeho největší koníček, pro zájem o motorismus také pracoval jako řidič, v minulosti měl i licenci na závodní motorky. S partnerkou měli hospodářství, pečoval o dům a zahradu, plánoval založení rodiny, jezdili na výlety, cestovali. Žalobce před úrazem tedy vedl aktivní a plnohodnotný život, v době úrazu mu bylo [číslo] let. Ze všech těchto aktivit byl v důsledku pracovního úrazu zcela vyloučen. Po úrazu žalobce není schopen žádné soustavné výdělečné činnosti, je odkázaný na pomoc druhých osob, nemůže vykonávat své koníčky, je permanentně medikován, došlo k degradaci jeho osobnosti, snížení intelektového výkonu na IQ 83, trpí úzkostnými a depresivními stavy se sebevražednými tendencemi, stav je trvalý, nevyléčitelný, s negativní progresí. Okresní soud se přiklonil při hodnocení ztížení společenského uplatnění k závěrům znalců [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], tedy že ztížení společenského uplatnění žalobce je správně ohodnoceno 6.750 body, v čemž je zahrnuto zvýšení podle § 6 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb..

11. S ohledem výše uvedené skutečnosti pak dospěl okresní soud k závěru, že se v daném případě jedná o zvlášť výjimečný případ vhodný zvláštního zřetele, proto využil možnosti dané § 7 odst. 3 vyhlášky číslo 440/2001 Sb., resp. v § 388 zák. práce, a rozhodl o mimořádném zvýšení výše odškodnění. Bodové ohodnocení ztíženého společenského uplatnění žalobce podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. činilo 6 750 bodů. Při hodnotě bodu 120 Kč, tedy 810 000 Kč. Za přiměřené navýšení okresní soud považoval zvýšení odškodnění na čtyřnásobek výše odškodnění stanoveného podle vyhlášky, tedy na 3 240 000 Kč. Od této částky potom okresní soud odečetl již vyplacených 360 000 Kč, a došel tak k částce 2 880 000 Kč, ohledně které žalobě vyhověl. Dále vyhověl též požadavku na úrok z prodlení z částky 450 000 Kč ode dne následujícího po doručení žaloby žalované. Ohledně žalobcem požadované další částky 2 760. 000 Kč okresní soud žalobu zamítl.

12. K výrokům o nákladech řízení okresní soud uvedl, že s ohledem na skutečnost, že úspěch a neúspěch každého z účastníků byl v řízení prakticky stejný, ponese si každý z účastníků sám své náklady řízení. Každý z nich by pak byl povinen nahradit státu jednu polovinu nákladů řízení, avšak u žalobce jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., proto uložil pouze žalované, aby na ni připadající polovinu státu nahradila. Konečně podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích zavázal okresní soud žalovanou k úhradě soudního poplatku z částky, ve které v řízení podlehla.

13. Proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru o tom, jaké odškodnění je přiměřené následkům úrazu žalobce. Odškodnění přiznané žalobci nevyjadřuje dostatečně újmu, která mu byla způsobena. Žalobce zdůraznil jak svůj aktivní a plnohodnotný život před úrazem, tak tíživé negativní důsledky úrazu zasahující prakticky všechny oblasti jeho života. Žalobce také poukázal na to, že v jiných, podle žalobce srovnatelných, případech, byly poškozeným soudy přiznány podstatně vyšší částky, než jaká je přiznávána žalobci. Takto označil zejména rozsudky Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 53 Co 358/2016, 58 Co 303/2017 a 23 Co 20/2014, a dále rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 968/2008, 25 Cdo 290/2012.

14. Dále žalobce namítal, že okresní soud nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Poukázal na to, že žalobce měl co do základu nároku plný úspěch ve věci, a že rozhodnutí soudu o výši odškodnění žalobce záviselo jak na znaleckém posudku, tak na úvaze soudu. Proto mělo být o nákladech řízení mezi účastníky rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení vyčíslená z přiznané částky. K tomu opět žalobce poukázal na judikaturu Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

15. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud změnil odvoláním napadené výroky rozsudku okresního soudu tak, že žalobci přizná i částku 2 760 000 Kč a přizná mu plnou náhradu nákladů řízení.

16. Žalovaný a vedlejší účastník se k odvolání vyjádřili tak, že od počátku zastávali stanovisko, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobce bylo znalci [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] stanoveno nesprávně. Podle žalovaného a vedlejšího účastníka mělo správně činit pouze 3 000 bodů za položku 014 přílohy č. 2 k vyhl. č. 440/2001 Sb. Jmenovaní znalci nesprávně uvedli, že stav žalobce odpovídá jak položce 014 (3 000 bodů), tak položce 016 (1 500 bodů), a navíc navýšili takto zjištěné bodové ohodnocení o 50%. Souběh postižení podle uvedených položek je sice obecně možný, avšak v daném případě pro to nebyly splněny podmínky; zdůvodnění tohoto souběhu znalci neuvedli. Rovněž nedostatečně zdůvodnili ono navýšení o 50%, když stav žalobce neodpovídá nejhorším možným stavům spadajícím pod uvedené položky.

17. Byť tedy žalovaná a vedlejší účastník měli vážné výhrady proti závěrům znalců [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], přesto sami nepodali odvolání proti vyhovujícímu výroku rozsudku okresního soudu. Dospěli totiž k závěru, že okresní soud, přestože vycházel z nesprávného bodového ohodnocení, nakonec vyčíslil náhradu přiznanou žalobci v podstatě správně. V konečné částce tak okresní soud zohlednil výhrady žalované a vedlejší účastnice, byť to výslovně v odůvodnění rozsudku neuvedl. Bude-li žalobce za své poškození zdraví, resp. za ztížení společenského uplatnění, v daném případě odškodněn celkovou částkou 3 240 000 Kč (což je součet okresním soudem přiznané částky 2 880 000 Kč a již dříve vyplacené částky 360 000 Kč), pak to odpovídá zákonným požadavkům na přiměřenost odškodnění vzhledem ke všem kritériím, které musí být vzaty v úvahu.

18. K judikatuře, na niž poukázal žalobce, žalovaná a vedlejší účastník uvedli, že se převážně jedná o případy vycházející z jiných skutkových okolností, zejména šlo o poškozené v podstatně mladším věku, než byl v době úrazu žalobce (kterému bylo v době úrazu [číslo] let, nikoli [číslo], jak nesprávně uvedl okresní soud), a utrpěli vesměs mnohem vážnější poškození zdraví. Podle žalobce jsou přiléhavější rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 25 Cdo 3193/201 a 25 Cdo 3818/2011.

19. Co se týče výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, pak tento žalovaná a vedlejší účastník považovali za správný. Okresní soud zjevně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., což nijak neodporuje zákonu. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. totiž dává soudu pouze možnost postupovat tam popsaným způsobem, avšak soud nemá povinnost tak učinit. To vyplývá např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3519/2017 Okresní soud si přitom zjevně musel být vědom, že podané znalecké posudky vykazují řadu závažných nedostatků, a žalobce byl v řízení zastoupen advokátkou specializující se na spory o náhradu škody na zdraví, proto žalobce musel vědět,„ do čeho jde.“ Rozhodnutí o nákladech řízení za daných okolností také nijak nevybočuje z principů spravedlnosti, když přímým škůdcem byl vůči žalobci řidič vozidla, které narazilo do vozidla řízeného žalobcem, zatímco žalovaná sice za škodu odpovídala jako zaměstnavatel žalobce, avšak sama se žádného pochybení nedopustila. Žalobce pak mohl uplatnit i přímý nárok vůči pojišťovně, která by byla povinna plnit z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, což byla pojišťovna odlišná od vedlejšího účastníka (a která nakonec bude škodu hradit), avšak vybral si žalovanou. I z tohoto pohledu je proto spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám.

20. Žalovaná a vedlejší účastník proto navrhli, aby krajský soud potvrdil odvoláním napadené výroky rozsudku okresního soudu jako věcně správné.

21. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není opodstatněné, nicméně odvolání proti výroku o nákladech řízení opodstatněné je.

22. Okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal.

23. Podle ust. § 372 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

24. Podle ust. § 388 zákoníku práce ve výjimečných případech může soud výši odškodnění stanovenou prováděcím právním předpisem (§ 372 odst. 2) přiměřeně zvýšit.

25. Podle ust. § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. (dále jen Vyhláška) odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách [číslo] této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku.

26. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 203/2010, výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že, zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění.

27. K tomu pak Nejvyšší soud dodal mj. v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3865/2018, že pro posouzení přiměřenosti odškodnění není rozhodující matematický postup, jímž soud ke stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění dospěje, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel. Dále v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1748/2017 Nejvyšší soud uvedl, že zvyšování odškodnění musí mít jisté hranice, zachovat si racionální vztah k úrovni bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžnímu vyjádření, respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné. Zvyšování náhrady za ztížení společenského uplatnění pomocí násobků není výslovně upraveno v právním předpise a podstatná je přiměřenost celkové částky odškodnění; na druhé straně jsou násobky užitečnou a vžitou pomůckou, která přispívá ke sjednocování rozhodovací praxe soudů. Pro rozsah mimořádného zvýšení náhrady za ZSU jsou významné zjištění i závěry, jak se diagnostikované následky promítají do života poškozeného a nakolik ho omezují v dosavadních aktivitách a možnostech uplatnění v různých sférách zapojení do společnosti. Nízký věk, v němž následky nastanou, může být jedním z kritérií, které jsou pro zvýšení náhrady významné. Rozhodující je ovšem porovnání stavu před vznikem újmy na zdraví se stavem, který se vytvořil po ustálení zdravotního stavu poškozeného.

28. Krajský soud má za to, že okresní soud se při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce řídil shora uvedenými zásadami. Krajský soud má za to, že život žalobce před úrazem nelze definovat jako zvláště výjimečný a jeho společenské uplatnění za jakkoli mimořádné. K úrazu pak došlo v době, kdy žalobci bylo [číslo] let (nikoli [číslo], jak mylně uvedl okresní soud), tedy nikoli v době počátku jeho aktivního života. Za těchto okolností je zvýšení náhrady na celkovou částku přiznanou okresním soudem přiměřené.

29. V rozsudcích, na něž žalobce poukázal, šlo vesměs o případy, které nejsou s případem žalobce plně srovnatelné. V rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Co 20/2014 šlo o poškozeného ve věku 51 let, před úrazem velmi aktivního kynologa, která po úrazu zůstal ochrnutý na dolní polovinu těla, neovládal svěrače a byl upoután na invalidní vozík; bodové ohodnocení (po zvýšení o 50%, obdobně i v následujících příkladech) následků činilo 10 175 bodů, odškodnění zvýšeno na čtyřnásobek, celkem 5 105 000 Kč. V rozsudku téhož soudu sp. zn. 58 Co 303/2017 šlo o poškozeného ve věku 33 let, před úrazem aktivního, po úrazu u něj došlo k poškození mozku, zasažena paměť krátkodobá i dlouhodobá, oblast myšlení i řeči, v podstatě je na úrovni dítěte, není schopen smysluplné komunikace. Bodové ohodnocení činilo 5 355 bodů, krajským soudem zvýšeno na dvanáctinásobek, celkem 7 711 200 Kč. V rozsudku téhož soudu sp. zn. 53 Co 358/2016 šlo o poškozenou ve věku 14 let, s výborným školním prospěchem a rozsáhlou zájmovou činností, která při úrazu utrpěla tak vážná zranění, že ztratila veškeré kognitivní funkce a došlo u ní k ochrnutí všech končetina, nedokáže ani samostatně dýchat a přijímat stravu. Bodové ohodnocení činilo 26 400 bodů, odškodnění navýšeno na pětinásobek, celkem 15 840 000 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 968/2008 šlo o v době úrazu žáka posledního ročníku učiliště, nijak mimořádně aktivního, po úrazu trpí centrální kvadruparézou a došlo u něj k primární poruše mozku a následně ke globálnímu narušení celé osobnosti žalobce, což se projevuje zpomalením jeho psychomotoriky, poruchami logického i abstraktního myšlení, nálad, emotivity, pozornosti a paměti. V důsledku těžké kontuze mozku se u žalobce rozvinula posttraumatická demence. Dochází u něj k poruchám chování, rozvinul se u něj tzv. patický afekt, tj. vážná duševní porucha psychotického charakteru, projevující se autoagresivním a heteroagresivním jednáním. Bodové ohodnocení činilo 15 305 bodů, odškodnění zvýšeno na sedmapůlnásobek, celkem 10 179 000 Kč. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 290/2012 pak šlo o poškozenou ve věku 24 let, před úrazem aktivní, po úrazu došlo u žalobkyně k závažnému poškození mozku, je inkontinentní, je zcela odkázána na péči svých rodičů, není schopna obstarat si osobní hygienu, domluvit se s okolím, zdržuje se na lůžku nebo invalidním vozíku. Bodové ohodnocení činilo 14 100 bodů, zvýšeno na sedminásobek, celkem 9 588 000 Kč.

30. Jak je z uvedeného přehledu patrné, žalobce poměřoval přiznanou náhradu vesměs s náhradami poškozených, kteří utrpěli úraz v podstatně mladším věku a/nebo měli podstatně těžší následky úrazu. Jedinou výjimkou je rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 58 Co 303/2017, ovšem tam přiznaná částka, odpovídající dvanáctinásobku částky podle bodového ohodnocení, se jeví jako exces z ustálené judikatury soudů. Naopak rozhodnutí, na něž odkázali žalovaná a vedlejší účastník, jsou s přiznanou náhradou v tomto případě plně konzistentní.

31. Z výše uvedených důvodů proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním napadený výrok II. rozsudku okresního soudu jako věcně správný.

32. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

33. V daném případě je nepochybné, že žalobce měl se svou žalobou co do základu nároku plný úspěch (viz též mezitímní rozsudek), a že výše plnění závisela jak na znaleckém posudku, tak na úvaze soudu. Žalobce sice žádal podstatně více, než mu bylo nakonec přiznáno, ovšem nelze ještě podle názoru krajského soudu hovořit o zřejmě bezúspěšném, frivolním či dokonce šikanózním výkonu práva. Krajský soud má za to, že za těchto okolností je zcela na místě rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.

34. Podle obsahu spisu učinila zástupkyně žalobce v prvním řízení před okresním soudem celkem 9 úkonů právní služby, když za úkon právní služby nelze považovat účtované vyjádření k znaleckému posudku znalce [příjmení] [příjmení] ze dne 21. 11. 2017 (šlo o pouhé sdělení, že žalobce proti posudku nemá námitek), v prvním odvolacím řízení (proti mezitímnímu rozsudku) celkem tři úkony právní služby, a v následném řízení před okresním soudem dva úkony právní služby. Tarifní hodnotou je v tomto případě přiznaná částka 2 880 000 Kč, odměna advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon pak činí 19 820 Kč, tedy celkem odměna činí 281 680 Kč. Dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů advokáta za cestovné k jednáním soudů a náhrada za promeškaný čas ve výši celkem 10 561 Kč, a náhrada za DPH v sazbě 21% z odměny a náhrad hotových výdajů. Celkem tak náhrad nákladů řízení činí 353 612 Kč Náklady na znalecký posudek [titul] [příjmení] jsou sice příslušenstvím pohledávky žalobce, avšak nikoli náklady řízení, proto nemohly být přiznány. K náhradě nákladů řízení žalobce pak jsou povinni žalovaný i vedlejší účastník společně a nerozdílně. Proto krajský soud podle § 220 o. s. ř. změnil výrok III. rozsudku okresního soudu o nákladech řízení mezi účastníky tak, jak je uvedeno shora.

35. Podle výsledku řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. je pak na místě, aby náklady řízení státu nahradili žalovaný a vedlejší účastník v plném rozsahu. Proto krajský soud podle § 220 o. s. ř. změnil výrok V. rozsudku okresního soudu o nákladech řízení státu tak, jak je uvedeno shora.

36. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl se svým odvoláním ve věci samé ani částečný úspěch, proto je povinen nahradit žalované a vedlejšímu účastníkovi jejich náklady řízení. Krajský soud má za to, že vzhledem k přiznané náhradě za ztížení společenského uplatnění i vzhledem k změně výroku o náhradě nákladů za řízení před okresním soudem mezi účastníky není na místě žalované a vedlejšímu účastníkovi odepřít právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 150 o. s. ř., a to bez ohledu na poměry žalobce. Proto krajský soud žalobci uložil, aby žalované a vedlejšímu účastníkovi nahradil odměnu advokáta za dva úkony právní služby ze základu 2 760 000 Kč, při zastupování dvou osob, což podle § 7 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 61 888 Kč, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, cestovné advokáta osobním automobilem k jednání krajského soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, 260 km, celkem 1982 Kč, a DPH v sazbě 21% z těchto částek, celkem tedy 78 009 Kč.

37. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokátů. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.

38. Konečně krajský soud poznamenává, že vzhledem k tomu, že žalobce nebyl se svým odvoláním proti výroku rozsudku ve věci samé úspěšný, nepřešla podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. na žalovaného a vedlejšího účastníka povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání.