22 Co 238/2025 - 138

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro určení neexistence zástavního práva o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 6. 2025, č. j. 9 C 362/2024-74 ve znění usnesení ze dne 1. 9. 2025, č. j. 9 C 362/2024-87 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se určuje, že neexistuje zástavní právo smluvní zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 30. 5. 2017 s právními účinky zápisu k okamžiku 30. 5. 2017, k zajištění pohledávky ve výši 1 500 000 Kč dle smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 4. 2017 ve prospěch žalovaného k bytové jednotce č. [Anonymizováno] vymezené v budově [adresa], č. p. [Anonymizováno], postavené na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], včetně podílu ve výši [Anonymizováno] na společných částech domu a pozemku, zapsané na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 29 585 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 30 022 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, ž na bytové jednotce č. [Anonymizováno], vymezené v domě [adresa], stojícím na pozemku st. p. č. [hodnota], tedy na nemovité věci zapsané u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], nevázne zástavní právo zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 30. 5. 2017 s právními účinky zápisu ke dni 30. 5. 2017 a provedením zápisu dne 22. 6. 2017 pod č.j. [Anonymizováno] k zajištění pohledávky žalovaného ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 4. 2017 a výrokem II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce podal k soudu dne 27. 11. 2024 žalobu (její projednání vyloučeno z řízení vedeného pod sp. zn. 9 C 349/2024), jíž se vůči žalovanému domáhal určení neexistence zástavního práva k bytové jednotce č. [Anonymizováno], vymezené v budově (bytovém domě) [adresa], č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], se spoluvlastnickým podílem ve výši [Anonymizováno] na společných částech budovy č. p. [Anonymizováno] a pozemku p. č. st. [Anonymizováno], zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „bytová jednotka“) vzniklého na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 30. 5. 2017 s právními účinky zápisu k okamžiku 30. 5. 2017 a provedením zápisu dne 22. 6. 2017 pod č. j. [Anonymizováno]. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem bytové jednotky, kterou získal do vlastnictví v rámci výkonu smluvního zástavního práva v tzv. prvním pořadí od zástavního věřitele [Anonymizováno], narozeného [datum] prostřednictvím kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 s právními účinky zápisu ke dni 18. 5. 2022 a provedením zápisu dne 1. 3. 2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 73 C 8/2022-63, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2023. K bytové jednotce je dosud zapsáno zástavní právo k zajištění pohledávky žalovaného, které vzniklo později, než zástavní právo zapsané v pořadí jako první, které již bylo zrealizováno a od nějž žalobce odvíjí své vlastnictví v souladu s § 1374 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) nadále již nezatížené dalšími zástavními právy. Zástavní právo žalovaného tak v souladu s § 1377 odst. 1 písm. a) o. z. již zaniklo. Jelikož žalovaný odmítá poskytnout součinnost s výmazem zapsaného zástavního práva, má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 1379 odst. 2 věty za středníkem o. z.

3. Žalovaný s žalobou požadovaným určením nesouhlasil. Uvedl, že jeho zástavní právo bylo založeno na základě půjčky, která k 12. 4. 2017 činila 1 500 000 Kč, když bytová jednotka byla koupena v dražbě a plně zaplacena žalovaným, stejně tak její rekonstrukce. Ke dni zápisu jeho smluvního zástavního práva mu nebylo známo žádné jiné zástavní právo na bytovou jednotku, katastr jej neupozornil, že k bytové jednotce je již evidováno zástavní právo, ani to nebylo ve výpisu z katastru nemovitostí ze dne 23. 6. 2017. Je partnerem bývalé vlastnice bytové jednotky, přičemž dle její výpovědi v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 123/2019 měla být bratry [Anonymizováno] zneužita její psychická porucha, neměla obdržet směnečnou částku.

4. V souzeném případě jde o řízení s cizím prvkem, který je dán tím, že žalobce je státním příslušníkem Polska. Mezinárodní příslušnost českých soudů byla určena v souladu s čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), který upravuje výlučnou mezinárodní příslušnost České republiky (ČR) pro oblast věcných práv k nemovitým věcem, které se nachází na území ČR. Rozhodným právem pro posouzení existence zástavního práva je právo ČR, konkrétně o. z., a to pokud jde o obligační účinky zástavních smluv a kupní smlouvy vzhledem k výslovným odkazům na české právo dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č 593/2008, o právu rozhodném pro závazkové vztahy (nařízení Řím I.) a pokud jde o věcněprávní účinky daných smluv s ohledem na čl. 36 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, uveřejněné vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 42/1989 Sb. (shodně pak i § 69 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů), podle něhož je kolizním kritériem místo polohy nemovité věci.

5. Soud prvního stupně na základě listinných důkazů učinil následující skutková zjištění.

6. Vlastnicí bytové jednotky byla [jméno FO] na základě kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2013 s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 11. 2013. Ta jako zástavní (i obligační) dlužnice uzavřela se zástavním věřitelem [Anonymizováno] dne 21. 5. 2015 smlouvu o zřízení zástavního práva k bytové jednotce k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 150 000 PLN s příslušenstvím ze směnky vlastní vystavené zástavní dlužnicí dne 20. 8. 2015 se splatností 31. 12. 2015, s právními účinky zápisu k okamžiku 24. 8. 2015 a provedením zápisu dne 17. 9. 2015. Oznámením adresovaným zástavní dlužnici o započetí výkonu zástavního práva dle § 1362 odst. 1 o. z. z 8. 8. 2016 ve spojení s podacím lístkem a dodejkou bylo prokázáno, že zástavní věřitel dle zástavní smlouvy přistoupil k výkonu zástavního práva přímým prodejem zástavy (bytové jednotky) za podmínek ujednaných v zástavní smlouvě a započetí výkonu zástavního práva bylo následně zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky zápisu k 26. 9. 2016. V rámci výkonu zástavního práva formou přímého prodeje zástavy byla mezi zástavním věřitelem [Anonymizováno] v postavení prodávajícího a žalobcem v postavení kupujícího uzavřena dne 27. 2. 2019 kupní smlouva na prodej zástavy (bytové jednotky) za kupní cenu 1 100 750 Kč s právními účinky zápisu k okamžiku 18. 5. 2022 a provedením zápisu dne 1. 3. 2023 (LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] prokazující stav k 27. 11. 2024, oznámení zástavního věřitele o započetí výkonu zástavního práva ze dne 8. 8. 2016, podací lístek ze dne 16. 8. 2016, kupní smlouva ze dne 27. 2. 2019, vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [Anonymizováno]).

7. S pořadím k 30. 5. 2017 bylo do katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 30. 5. 2017 s právními účinky zápisu k okamžiku 30. 5. 2017 a provedením zápisu dne 22. 6. 2017 pod č. j. [Anonymizováno], ve prospěch žalovaného k zajištění pohledávky ve výši 1 500 000 Kč, jakož i případných budoucích nároků na příslušenství dle smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 4. 2017 (LV č. č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] prokazující stav k 27. 11. 2024).

8. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 73 C 8/2022-63, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2023, byl povolen vklad kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 s tím, že tímto rozhodnutím bylo nahrazeno zamítavé rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 26. 7. 2022, č. j. [Anonymizováno]. Na rozdíl od katastrálního úřadu soud dospěl k závěru, že zde není překážka povolení navrhovaného vkladu vlastnického práva ve smyslu § 17 odst. 1 písm. f) katastrálního zákona, kterou mělo představovat speciální inhibitorium dle § 47 odst. 6 exekučního řádu založené exekučními příkazy k prodeji bytové jednotky, když právním účinkům zápisů exekučních příkazů předchází zápis o započetí výkonu zástavního práva na základě vyrozumění zástavní dlužnice, přičemž tato jako osoba povinná v exekuci nebyla účastníkem dané kupní smlouvy.

9. Dopisem ze dne 20. 3. 2024 zástupce žalobce oznámil žalovanému zánik vlastnického práva [jméno FO] v rámci výkonu v pořadí prvního zástavního práva a vyzval žalovaného k zajištění výmazu zástavního práva zapsaného k zajištění jeho pohledávky, respektive k potvrzení listiny o zániku jeho zástavního práva. Žalovaný na výzvu nereagoval, jeho zástavní právo je v katastru nemovitostí dosud evidováno (příslušný dopis, formulář potvrzení o zániku práva pro jednotku podepsaný žalobcem, dodejka, LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] prokazující stav k 27. 11. 2024).

10. Soud prvního stupně na základě svých zkušeností z rozhodovací činnosti a inzerce prodeje bytových jednotek 1 + 2 nebo 1 + 1 v [adresa] učinil skutkový závěr, že bytová jednotka měla v době převodu vlastnického práva na žalobce obvyklou hodnotu podstatně vyšší, než byla částka 1 100 750 Kč, minimálně částku přesahující 3 000 000 Kč.

11. Soud prvního stupně vzal v úvahu ustanovení § 1371, 1373 odst. 1, § 1374 odst. 1, § 1376, § 1379 odst. 2 o. z. a současně ustanovení § 1 odst. 2 a § 588 o. z. a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1961/2019 dospěl k závěru, že nárok žalobce je nedůvodný vzhledem ke zjevnému rozporu kupní smlouvy, uzavřené v rámci výkonu zástavního práva, s veřejným pořádkem. Tato skutečnost vyplývá z toho, že kupní smlouva byla uzavřena mezi bratry, tedy osobami blízkými, že prodej nebyl realizován transparentním způsobem jako v případě dražby, že obvyklá hodnota bytové jednotky výrazně převyšovala zajištěnou pohledávku zástavního věřitele a že výtěžek nebyl rozdělen mezi další věřitele a žalovaný nebyl uspokojen, přestože při jiném způsobu zpeněžení by byl uspokojen s největší pravděpodobností zcela. Šlo o účelový převod majetku mezi osobami blízkými, který vedl k vyloučení dalších věřitelů z uspokojení vzhledem ke zjevné nerovnováze mezi hodnotou zástavy a výší zajištěné pohledávky, čímž výkon zástavního práva obcházel účel zástavního práva, tj. poměrné uspokojení všech zajištěných věřitelů. Žalobu proto zamítl.

12. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítá v něm, že skutkový závěr soudu prvního stupně o obvyklé hodnotě bytové jednotky v bodě 8. je nepřezkoumatelný, neboť nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaný k tomuto nic netvrdil a tudíž ani nenavrhoval důkazy. S otázkou platnosti se již soudy jednou vypořádaly, a to v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 16 C 123/2019, v němž byla žaloba [jméno FO] o určení neplatnosti kupní smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Pokud jde o skutečnosti, v nichž soud spatřuje důvody pro neplatnost, pomíjí, že šlo o přímý výkon zástavního práva prodejem zástavy podle podmínek dohodnutých v zástavní smlouvě a že v kupní smlouvě je podrobně popsán průběh, jakým byla bytová jednotka nabízena a jak byla kupní cena určena. Závěr o tom, že postup zástavního věřitele obcházel poměrné uspokojení dalších zajištěných věřitelů, nemá souvislost s předmětem řízení a osobou žalobce. Žalobce neodpovídá za případný nesprávný postup zástavního věřitele, byť by šlo o jeho bratra. Jakýkoliv nárok plynoucí z nesprávného postupu by musel směřovat vůči zástavnímu věřiteli, nikoli vůči němu. Ani odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1961/2019 není přiléhavý. Žádná souvislost pro souzený případ z něj nevyplývá a soud prvního stupně tento odkaz nijak neodůvodnil. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

13. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že nikdo nevzal v potaz, že původní vlastnice bytové jednotky byla ve špatném zdravotním stavu, byla odvezena do [Anonymizováno] za účelem podpisu zástavní smlouvy a že ihned poté podepisovala nějaké listiny týkající se převodu bytové jednotky.

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro jeho změnu.

15. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění o genezi vlastnických a zástavních práv k předmětné bytové jednotce a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

16. Dokazování pak doplnil obsahem spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi vedeného pod sp. zn. 16 C 123/2019 (potřeba tohoto důkazu vyplynula již z vyjádření žalovaného ze dne 16. 4. 2025, které na toto řízení odkazovalo). Bylo zjištěno, že původní vlastnice (zástavní dlužnice) podala dne 4. 4. 2019 proti žalobci a [Anonymizováno] žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2019. Namítala, že ke vzniku zástavního práva a jeho realizaci napadenou kupní smlouvou došlo v rozporu se zákonem a dobrými mravy s tím, že jde o snahu připravit ji o nemovitý majetek, rozporovala existenci zajištěné pohledávky. Podpis zástavní smlouvy odůvodňovala tím, že chtěla pomoci zástavnímu věřiteli, s nímž byla v důvěrném vztahu a byla tak k podpisu zástavní smlouvy přivedena lstí. Později tvrzení o důvěrném vztahu odvolala jakožto nedorozumění se svým zástupcem při sepisu žaloby. K existenci dluhu tvrdila, že směnku nepodepsala, pak že byla nucena podepsat několik prázdných papírů, později tvrzení upravila, že to nebyly prázdné papíry, ale že si podepisované listiny nemohla přečíst. Zástavní smlouvu, na níž podpis ověřovala na úřadě, si přečíst mohla, ale neučinila tak. Ohledně směnečné sumy uvedla, že ji neobdržela, později tvrzení pozměnila tak, že obdržela 15 000 nebo 17 000 PLN. Dále argumentovala tím, že nemohla směnku podepsat v Polsku, když byla v Praze, při své výpovědi však uvedla, že do Polska za účelem zápůjčky jela, neboť chtěla pomoci jiným lidem a po obdržení peněz jela do Prahy. Ve vztahu k realizaci zástavního práva namítala, že nebylo postupováno v souladu s jejími zájmy jako zástavní dlužnice a že cílem realizace zástavy byl převod bytové jednotky na bratra zástavního věřitele nebo přímo na zástavního věřitele. Znalecký posudek, od nějž se odvíjela obvyklá cena, jí nebyl předložen, obvyklou cenu jím stanovenou považovala za nízkou oproti skutečné obvyklé ceně a byla přesvědčena, že o koupi by mělo zájem více zájemců a mohlo tak být dosaženo vyšší kupní ceny. Převod pak byl uskutečněn za výrazně nižší cenu, než byla cena stanovená ve znaleckém posudku. Žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 byla zamítnuta jako nedůvodná rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 5. 2021, č. j. 16 C 123/2019-338 ve znění opravného usnesení ze dne 25. 8. 2021, č. j. 16 C 123/2019-354 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2022, č. j. [spisová značka]. V řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalců [Anonymizováno], výslechem zástavní dlužnice, [Jméno žalovaného] (žalovaného) a [tituly před jménem] [jméno FO] a důkazy listinné, po jejichž vyhodnocení soudy učinily následující závěr o skutkovém stavu: Původní vlastnice a zástavní věřitel uzavřeli dne 21. 8. 2015 zástavní smlouvu, která výslovně zajišťuje směnečný závazek 150 000 polských zlotých ze směnky vlastní vystavené 20. 8. 2015 spolu se směnečným příslušenstvím, který byl splatný do 31. 12. 2015, zástavou byla předmětná bytová jednotka. Smluvní strany si ve smlouvě dohodly, že zástavní věřitel má v případě prodlení s úhradou směnky právo vykonat zástavní právo přímým prodejem zástavy třetí osobě podle vlastního výběru. Rovněž byl stanoven způsob určení kupní ceny, a to minimálně ve výši tržní ceny stanovené ke dni započetí s výkonem zástavního práva. Pro případ nemožnosti po dobu tří měsíců zástavu zpeněžit za takto stanovenou kupní cenu, byl sjednán způsob snižování kupní ceny až do úspěšného prodeje tak, že první snížení bylo na 70 % ceny dle uvedeného znaleckého posudku a po každých dalších 3 měsících neúspěšného prodeje mohla být cena snížena vždy o dalších 15 %. Výslovně bylo ujednáno, že zástavce je oprávněn aktivně se podílet na prodeji zástavy po celou dobu výkonu zástavního práva, zejména vyhledávat potenciální zájemce s tím, že platilo přednostní právo nejvyšší nabídky. Směnku původní vlastnice podepsala, podpis byl připojen až po vytištění celého strojového textu směnky. Zástavní dlužnice finanční částku v polských zlotých převzala, a to ve výši uvedené na směnce, tedy 150 000 polských zlotých, dluh ze směnky vnímala jako pravý. Zástavní právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno s právními účinky ke dni 24. 8. 2015, a to pro zajištění směnečné jistiny ve výši 150 000 polských zlotých do 31. 12. 2015. Zástupce zástavního věřitele zástavní dlužnici dopisem dne 26. 11. 2015 upozornil na blížící se termín splatnosti částky 150 000 polských zlotých jako dluhu ze směnky, v e-mailu z 25. 11. 2016 zástavní dlužnice tvrdila, že dluhu ze směnky si je vědoma, na její dluh měla třetí osoba uhradit osobě [Anonymizováno] 50 000 polských zlotých, pokyn k zaslání peněz na účet jiné osoby jí měl dát Leszek. Na tuto platbu poukazovala i v e-mailu z 28. 11. 2016. [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil zástavní dlužnici dopisem z 8. 12. 2016 výši dluhu, zástupkyně zástavní dlužnice mu sdělovala, že tato má prostředky na úhradu dluhu, předpokládá úhradu do 15. 12. 2016. Na [tituly před jménem] [jméno FO] se následně obraceli i další zástupci zástavní dlužnice, [tituly před jménem] [jméno FO] dopisem z 2. 7. 2017 sdělil, že zástavní dlužnice hodlá uhradit závazky v nejkratší možné lhůtě, žádal o vyčíslení dluhu a fotokopii směnky, vyčíslení dluhu mu bylo poskytnuto. Zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] oznámil zástavní dlužnici započetí výkonu zástavního práva dopisem z 8. 8. 2016, shrnul důvody zajištění zástavou i způsob výkonu zástavního práva, poučil zástavní dlužnici o lhůtě, od které může zástavní věřitel zástavu zpeněžit, dopis byl odeslán 16. 8. 2016. Dne 26. 9. 2016 byl podán návrh na zápis poznámky o započetí výkonu zástavního práva do katastru nemovitostí. Zástavní dlužnice neumožnila šetření v bytě za účelem zpracování znaleckého posudku, ačkoli byla předem informována o záměru provést šetření za účelem zpracování znaleckého posudku, který by stanovil obvyklou cenu zástavy, posudek byl znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] vyhotoven bez této prohlídky. Znalec určil obvyklou cenu bytové jednotky na 1 850 000 Kč. K realizaci zástavního práva přistoupil zástavní věřitel až koncem května 2018, byt nabízel přes portál bezrealitky.cz za cenu 1 850 000 Kč, a to nejméně do 2. 2. 2019, po 5 měsících (k 31. 10. 2018) byla snížena nabízená kupní cena na 1 295 000 Kč (na 70 %), kupní smlouva byla uzavřena 27. 2. 2019 s kupní cenou 1 100 750 Kč, což odpovídá částce 185 124,45 polských zlotých, kupní cena byla plně uhrazena. Ke dni uzavření kupní smlouvy činila celková výše závazku zástavní dlužnice 1 113 695 Kč. Zástavní věřitel reagoval na nabídky učiněné na základě inzerce, zájem však klesal při zjištění, že byt prodává cizinec a jedná se o obsazený byt, navíc prodávaný při realizaci zástavního práva. Součinnost zástavní dlužnice při prodeji bytové jednotky nebyla tvrzena, natož prokazována. Zástavní dlužnice naopak přistoupila k zatížení bytové jednotky zřízením dalšího zástavního práva pro zajištění pohledávky ve výši 1 500 000 Kč ve prospěch otce svých dětí [Jméno žalovaného] (žalovaného v nynějším sporu). Ten uvedl, že kdyby jej zástavní dlužnice informovala o tom, že byt je na prodej, sám by ho za tržní cenu koupil, aby v něm nadále mohli bydlet rodiče zástavní dlužnice. Úhrada částky 50 000 polských zlotých ze strany zástavní dlužnice nebyla prokázána. Po právní stránce bylo vyhodnoceno, že zástavní smlouva ze dne 21. 8. 2015 neobsahovala zakázaná ujednání ve smyslu § 1315 o. z., když smlouva neponechávala zpeněžení zástavy na libovůli zástavního věřitele, ale naopak podmínky přímého prodeje zástavy podrobně upravovala, dále že zajištěná pohledávka vznikla, když zástavní dlužnice přijala plnění ve výši 150 000 polských zlotých a vystavila na řad zástavního věřitele vlastní směnku a že došlo ke vzniku nároku na plnění ze zajištění, když směnečná suma nebyla ve lhůtě splatnosti uhrazena. Zástavní věřitel započetí výkonu zástavního práva zástavní dlužnici oznámil, a při výkonu zástavního práva vynaložil odbornou péči k dosažení obvyklé ceny v daném místě a čase, a to i přes nedostatek součinnosti ze strany zástavní dlužnice a naopak přes její kroky směřující ke ztížení prodeje (byt užívaný jinými osobami, zatížení dalším zástavním právem). V okolnostech prodeje a skutečnosti, že zástava byla prodána bratru zástavního věřitele, nebyl shledán rozpor s dobrými mravy.

17. Z úřední činnosti bylo odvolacímu soudu známo, že u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 C 349/2024 bylo vedeno řízení, v němž se žalobce domáhal po faktickém uživateli [jméno FO] (manžel matky původní vlastnice) vyklizení bytu z titulu svého vlastnického práva. V tomto řízení žalovaný [jméno FO] uvedl, že byt byl zakoupen původní vlastnicí, neboť oni jako rodiče neměli na zaplacení kupní ceny privatizovaného bytu s tím, že dcera jim přislíbila možnost doživotního užívání. Žalobě bylo vyhověno a aktuálně je rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 6. 2025, č. j. 9 C 349/2024-79 již pravomocný.

18. Podle § 1359 o. z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským regulovaným trhem (odstavec 1). Zástavní věřitel má vůči zástavci právo na náhradu nutných nákladů vynaložených při výkonu zástavního práva (odstavec 2).

19. Podle § 1365 odst. 1 o. z. ujedná-li se, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě, je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase. Poruší-li zástavní věřitel tuto povinnost, nedotýká se to práv třetích osob nabytých v dobré víře.

20. Podle § 1371 odst. 1 o. z. vázne-li na zástavě více zástavních práv, stanoví se jejich pořadí podle doby vzniku zástavního práva. Má-li být vznik zástavního práva zapsán ve veřejném seznamu, rozhoduje pro pořadí okamžik podání návrhu na provedení zápisu.

21. Podle § 1374 o. z. vykoná-li zástavní věřitel zástavní právo, které je první v pořadí rozhodném pro uspokojení zástavních práv (dále jen „přednostní zástavní věřitel“), přechází zástava na nabyvatele nezatížená dalšími zástavními právy (odstavec 1). Převyšuje-li výtěžek z prodeje zástavy pohledávku včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má právo, uloží přednostní zástavní věřitel přebytek do soudní úschovy ve prospěch věřitelů ostatních pohledávek, kterým svědčí zástavní právo, a zástavního dlužníka, nedohodne-li se s nimi jinak (odstavec 2). Z přebytku budou věřitelé ostatních pohledávek, kterým svědčí zástavní právo, uspokojeni podle pořadí rozhodujícího pro uspokojení zástavních práv. Co zbude, vydá se zástavnímu dlužníkovi (odstavec 3).

22. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že je možné vícenásobné zastavení téže zástavy k zajištění různých pohledávek (pluralita zástavních věřitelů) s tím, že vznik nároku na uspokojení ze zástavy se řídí pořadím, který zákon předepisuje v § 1371 odst. 1 o. z.

23. Dle shora citovaného ustanovení § 1374 o. z. platí, že výkon zástavního práva přednostním zástavním věřitelem, tedy věřitelem, kterému svědčí zástavní právo, které vzniklo jako první v pořadí, vede k zániku ostatních zástavních práv. Věcně právním následkem takového prodeje je tak zánik co do pořadí pozdějších zástavních práv, přičemž zanikají bez ohledu na to, zda v pořadí další zástavní věřitelé získají část z výtěžku. Pokud po uspokojení pohledávky přednostního zástavního věřitele a nákladů na prodej zbyde nějaká částka z prodeje zástavy, uloží ji tento zástavní věřitel do soudní úschovy ve prospěch ostatních zástavních věřitelů, případně zástavního dlužníka (pokud zbyde i na něj), nebude-li mezi zúčastněnými dohodnuto jinak. Z přebytku jsou uspokojováni ostatní zástavní věřitelé podle pořadí svých zástavních práv a případný přebytek se vyplatí zástavnímu dlužníku.

24. V rámci doplnění dokazování bylo zjištěno, že soudy se v rámci žaloby zástavní dlužnice již zabývaly otázkou existence zástavního práva zapsaného jako prvního v pořadí, včetně otázky existence pohledávky zajištěné tímto zástavním právem, a rovněž otázkou zákonnosti výkonu tohoto zástavního práva. Po rozsáhlém dokazování bylo konstatováno, že zástavním právem zajištěná směnečná pohledávka vznikla, když zástavní dlužnice obdržela předmětnou částku a její převzetí stvrdila podpisem směnky a zástavní smlouvy. Zástavní smlouva neobsahovala zakázané ujednání ve smyslu § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. a realizace zástavního práva byla shledána rovněž v pořádku. Nešlo o žádný rychlý prodej zástavy osobě blízké bez znaleckého stanovení ceny. Zástavní věřitel zástavní dlužnici řádně oznámil započetí výkonu zástavního práva, vyčkával, zda dlužnice dluh neuhradí, nechal vypracovat znalecký posudek za účelem určení obvyklé ceny, prodej zástavy řádně inzeroval a odpovídal na nabídky zájemců. Problematičnost prodeje zástavy a její prodej za nižší cenu spočívaly v tom, že zástavní dlužnice byla při realizaci zástavního práva pasivní. Neposkytla znalci součinnost s oceněním bytu, nespolupracovala při uvolnění bytu ani sama nevyhledávala zájemce tak, jak jí to zástavní smlouva umožňovala, naopak byt zatížila dalším zástavním právem. Proto byl v předchozím řízení učiněn závěr, že zástavní věřitel při výkonu zástavního práva jednal s odbornou péčí ve smyslu § 1365 odst. 1 o. z. a že v jeho postupu nebylo shledáno nic nezákonného ani rozporného s dobrými mravy.

25. V soudní praxi platí, že při opakovaném posuzování jedné a téže předběžné otázky soudem v jiném řízení nelze odhlédnout od okolností, za nichž byla řešena tato otázka v předchozím řízení, a nelze nebrat do úvahy legitimní očekávání účastníka obou řízení, že akt státu jednou vyslovený je platný, a to včetně řešení předběžné otázky podstatné pro vlastní výrok rozhodnutí. Pokud se tedy chce soud od předchozího řešení odchýlit, musí vyložit, proč tak činí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07). Odvolací soud proto posoudil argumentaci žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že za situace, kdy tento pouze opakuje námitky zástavní dlužnice, aniž by tvrdil cokoliv nového s odkazem na nové důkazy, není zde důvod se od závěru ohledně platnosti kupní smlouvy, ke kterému dospěl soud v řízení, jehož se účastnila samotná zástavní dlužnice, odchýlit. Žalovaný jako v pořadí druhý zástavní věřitel v době vzniku svého zástavního práva měl a mohl vědět z katastru nemovitostí, že jednak jeho zástavnímu právu předchází zástavní právo přednostního zástavního věřitele a jednak, že toto zástavní právo je již vykonáváno, neboť vyrozumění o tom bylo v té době v katastru nemovitostí již zaznamenáno.

26. Na základě shora vyloženého odvolací soud učinil závěr, že pokud se žalobce stal nabyvatelem bytové jednotky v rámci výkonu zástavního práva přednostního zástavního věřitele, přešlo na něj vlastnictví bytové jednotky podle § 1374 odst. 1 o. z. nezatížené dalšími zástavními právy, a proto shledal požadavek žalobce na určení neexistence zástavního práva žalovaného důvodným a rozsudek soudu prvního stupně v tomto smyslu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil.

27. Po změně napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť ve věci byl procesně úspěšný. Při rozhodování o nákladech zastoupení žalobce advokátem odvolací soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), a to ve znění účinném do 31. 12. 2024 pro úkony poskytnuté do tohoto data a ve znění účinném od 1. 1. 2025 pro úkony poskytnuté od tohoto data (Čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Žalobci vznikly náklady v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 5 000 Kč a náklady v souvislosti se zastoupením advokátem ve výši 24 585 Kč sestávající z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 3 100 Kč (určeno z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024) a za jeden úkon právní služby (účast u jednání) ve výši 5 620 Kč (určeno z tarifní hodnoty 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025), z paušální náhrady hotových výdajů ke každému úkonu právní služby poskytnutému do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč a po 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. 1 350 Kč, z poloviční náhrady za promeškaný čas strávený cestou k soudu prvního stupně a zpět [adresa] a zpět 18 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu tj. 1 350 Kč, z poloviční náhrady cestovních výdajů 2 698 Kč ([adresa] a zpět tj. 2 x 355 km při průměrné spotřebě dle VTP 5,2 l NM/100 km, ceně NM 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 4 267 Kč, celkem 29 585 Kč. Náhrada za promeškaný čas a náhrada cestovních výdajů byla přiznána ve výši jedné poloviny, když druhá polovina těchto nákladů byla uplatněna a přiznána v řízení sp. zn. 9 C 349/2024.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodováno za aplikace § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalobce byl ve věci procesně úspěšný. Žalobci vznikly náklady v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 5 000 Kč a náklady v souvislosti se zastoupením advokátem ve výši 25 022 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) po 5 620 Kč (určeno z tarifní hodnoty 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025), z paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, z paušální náhrady za promeškaný čas strávený cestou k odvolacímu soudu a zpět [adresa] a zpět 16 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, tj. 2 400 Kč, z náhrady cestovních výdajů 6 139 Kč ([adresa] a zpět tj. 2 x 400 km při průměrné spotřebě dle VTP 5,2 l NM/100 km, ceně NM 34,10 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 4 343 Kč, celkem 30 022 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody a místo k plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení