22 Co 25/2022- 370

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M. sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 965 727 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 10. 2021, č. j. 6 C 128/2019 – 308 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 965 727 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 965 727 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

III. Žalovanému se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 965 727 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 965 727 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 280 513,41 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že mezi ním a jeho matkou, [jméno] [příjmení], byla uzavřena darovací smlouva, na jejímž základě mu byly poskytnuty finanční prostředky z účtu matky ve výši 1 965 727 Kč. Žalobce přitom tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, která byla dojednána ústně a bez data splatnosti. Žalobce po dobu následujících tří let o poskytnutí této částky nikterak s žalovaným nekomunikoval, z žádných předložených důkazů, s výjimkou výslechů zainteresovaných subjektů, nevyplývá, že by k uzavření smlouvy o zápůjčce, jak tvrdí žalobce, došlo. Z kontextu celé situace je patrné, že žalobce žádnou smlouvu o zápůjčce s žalovaným neuzavřel, když žalobce v rámci tvrzeného vypořádání majetku po babičce žalobce a žalovaného obdržel jako vypořádací podíl hodnotu, družstevní podíl, se kterým je spjato právo nájmu k bytu na [část obce] a rovněž výnos z prodeje hotelu, přičemž tyto nemovitosti odpovídají hodnotě majetku, který obdržel z daného vypořádání žalovaný, tedy nemovitosti v [obec] a části tvořící předmět tohoto řízení a současně z žádného důkazu nevyplývá, že by bylo mezi stranami ujednáno vrácení těchto prostředků. Vzhledem k rodinným vztahům je proti žalovanému ze strany dalších rodinných příslušníků vedeno několik paralelních řízení a výpovědi těchto osob je tak nezbytné hodnotit v kontextu takto rozvrácených vztahů. Po rozvrácení rodinných vztahů rodina začala vůči žalovanému uplatňovat vrácení prostředků, a to z titulu tvrzených zápůjček, které ve skutečnosti byly dary žalovanému poskytnutými. Soud se s dohodou o vypořádání majetku po babičce stran vypořádal způsobem, že každému z vnuků náleží jedna polovina rozdělovaného majetku, což však není pravdou. Dále soud nijak nezhodnotil, že žalovaný předmětnou nemovitost v [obec] převzal jako nedokončenou stavbu, kterou následně svépomocí dokončoval z vlastních prostředků, a tedy její hodnotu značně navýšil. Strany při uzavírání smlouvy neměly zájem uzavírat smlouvu o zápůjčce, nýbrž smlouvu darovací. Není logické, proč by rodinní příslušníci poskytovali prostředky žalovanému, když tento v okamžiku uzavření domnělé smlouvy o zápůjčce disponoval nemovitostí, která mohla být využita jako zajištění pro případný hypotéční úvěr, a to nemovitostí ve [obec] Tomu rovněž odpovídá, že nebyla uzavřena žádná dohoda stran ohledně vrácení prostředků, neboť se jednalo o smlouvu darovací a nikoli o tvrzenou zápůjčku. Závěr soudu prvního stupně o počátku běhu promlčecí doby je v přímém rozporu s účelem institutu promlčení tak, jak jej interpretuje odborná literatura i ustálená rozhodovací praxe. Soud prvního stupně žádným způsobem nerozvádí, proč je rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, řešící běh promlčecí lhůty, považován za problematický, vyvolávající celou řadu právních problémů. Soudem prvního stupně nebylo nijak zohledněno, že v návaznosti na zrušení původního rozsudku soudu prvního stupně došlo k úpravě tvrzení žalobce v rovině splatnosti tvrzené zápůjčky ve lhůtě tří až šest měsíců. Argumentace žalobce, že nebylo žádáno navrácení prostředků, neboť tyto nepotřeboval, je zjevně nepřiléhavá, když tato skutečnost svědčí ve prospěch tvrzení žalovaného, že se v dané věci jednalo o dar, který neměl být vrácen. Vyjádření žalobce a jeho matky se v průběhu řízení měnila v návaznosti na vady, které byly vytknuty v rámci odvolacího rozhodnutí Krajského soudu v Praze, toto je patro ze spisu a soud byl povinen se s těmito nesrovnalostmi vypořádat, což neučinil. Dále je patrné, že žalobce se se svou matkou účelově pokusili zhojit vadu spočívající v nedostatku aktivní legitimace žalobce, když uzavřeli v průběhu řízení, po zrušení původního rozsudku, dohodu nazvanou jako„ smlouva o postoupení pohledávky k penězům na účtu“. Jednání žalobce a jeho matky vykazuje znaky účelovosti, je zjevné, že žalobce přistoupil k vymáhání poskytnutých prostředků až poté, co došlo k rozvratu rodiny. Smlouva obsahuje dodatek, ve kterém tehdejší manželka žalovaného prohlásila, že prostředky použité na koupi nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. Neobsahuje souhlas s uzavřením smlouvy o zápůjčce, který by se v dané věci nabízel ale pouze konstatování, že jsou to prostředky ve výlučném vlastnictví žalovaného, což neodpovídá tvrzením žalobce. Mezi účastníky nadepsaného řízení jsou velmi vypjaté vztahy, žalobce nejprve téměř tři roky po bratrovi nic nechtěl, z ničeho nic, po rozpadu rodinných vazeb, tomuto dne [datum] zasílá dokument nazvaný„ výpověď smlouvy o zápůjčce“. Žalovaný v dané věci setrvale uvádí, že vztahy v rodině byly vedeny neformálně, přičemž nedocházelo k uzavírání písemných smluv, to je v přímém rozporu s vyjádřením žalobce, který naopak tvrdí, že žalovaný se vůči rodině vždy choval nevhodně. Je s podivem, že žalovanému za takové situace byly ze strany rodiny poskytovány darem nemovitosti i finanční prostředky. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil s tím, že žalovaný své námitky směřuje proti zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů a nesprávnému postupu soudu ve vztahu k důkaznímu břemeni účastníků. Vesměs se však jedná o námitky liché. Soud prvního stupně vychází jednak z toho, co uvedli ve svých výpovědích účastníci a svědci a zjištěná tvrzení podrobuje testu obvyklého jednání, konkrétně v rodině [příjmení]. Pokud jde o hodnocení dodatečně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, soud prvního stupně nikde neuvádí, že by tím byla zhojena vada nedostatku aktivní legitimace, naopak tuto smlouvu považuje za nadbytečnou, neboť právě s ohledem na preferenci bezformálnosti bylo darování peněz platné i bez ní. Dle názoru žalobce ovšem uvedená smlouva zvyšuje právní jistotu účastníků, a to nad obvyklou míru, charakteristickou pro majetkoprávní vztahy v rodině. Pokud jde o skutečnost, že dluh nebyl vymáhán v době, kdy vztahy v rodině nebyly vyhrocené, tak toto vysvětlil ve své výpovědi žalobce a vysvětlil to i soud. Opět nelze přehlížet konkrétní situaci, kdy vztahy mezi bratry nebyly zřejmě nikdy zcela idylické, ovšem byla ctěna zásada úcty k rodinnému majetku, jeho spravedlivému rozdělení a zajištění rodinných příslušníků ve stáří. Tyto hodnoty ctil do značné míry a po určitý čas i žalovaný, ovšem nakonec vše popřel svým jednáním, kdy se hrubě choval k matce a fakticky ji vyhnal z domu, který byl pořízen z jejích prostředků a který jí měl zaručovat klidné stáří. Za zmínku stojí, že v rámci neformálnosti vztahů v rodině, zde neměla zajištěna již smluvně žádná práva, která by uvedený cíl naplňovala. Lze samozřejmě připustit, že vztahy mezi účastníky jsou napjaté, ale tuto situaci výhradně zavinil žalovaný, což je dobře zřejmé z rozsudku ve věci Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 4 C 70/2019. Samotná napjatost vztahů však neznamená, že by výpovědi rodinných příslušníků byly nepoužitelné nebo mohly být bez dalšího zpochybněny. Výpovědi jsou logické, korespondují s konkrétními událostmi a žádný protidůkaz je nevyvrací. Aktivní legitimace žalobce k podání žaloby je dána, zde se žalobce plně ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně, uvedenými v rozsudku. Pokud jde o otázku promlčení, soud prvního stupně velmi správně poukázal na problematičnost rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, výklad který uvedené rozhodnutí konstruuje, nereflektuje reality obvyklých právních vztahů při zápůjčce, zejména v rodině. Pokud by platilo, že se všechny takové zápůjčky promlčí do tří let od doby poskytnutí finančních prostředků plus výpovědní lhůta, tak by zápůjčky ztrácely z ekonomického pohledu smysl. Dlužníci by se fakticky dopouštěli podvodu, neboť by zpravidla věděli, že prostředky do tří let plus výpovědní lhůta vrátit nemohou a počítali by již v době poskytnutí zápůjčky s eventualitou, že peníze nevrátí. Zapůjčitel by byl fakticky vydán na milost vydlužiteli. Navíc je třeba vidět i rozdíl mezi úpravou obč. zák. a o. z., pokud jde o počátek běhu promlčecí lhůty, kdy dle staré úpravy počínala běžet obecná promlčecí lhůta ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, zatímco dle nové úpravy je uvedeno, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla nebo mohla dozvědět o okolnostech určujících běh promlčecí lhůty. Jestliže je tedy plnění dlužníka vázáno na nějaké podmínky, bude nutné, aby zapůjčitel měl nebo mohl mít vědomost o tom, že tyto podmínky byly naplněny. Správně soud prvního stupně věc hodnotí i z hlediska tzv. dobrých mravů. Skutečnost, že prostředky začaly být vymáhány až poté, co došlo k vyhrocení vztahů, je pochopitelná, stejně jako to, že žalobce musel mít na zřeteli i zájmy matky, která v domě bratra bydlela, a pro zachování klidu v rodině do jisté míry potlačil preferenci svých zájmů. K uplatnění pohledávky u soudu došlo ovšem až poté, co žalovaný zcela popřel existenci zápůjčky a žalobci prakticky nic jiného nezbylo. Pochybení soudu prvního stupně shledává žalobce v tom, že tento soud považuje za neprokázanou okolnost, že bylo dohodnuto, že zápůjčka bude vrácena nejdříve za tři až šest měsíců. To je prokazováno nejen výpovědí žalobce, ale v souladu s tím je i výpověď matky. Nebyl předložen žádný důkaz, který by tvrzení a výpověď žalobce vyvracel, rozhodně nejde o dodatečně vykonstruované tvrzení. Žalobce v předmětné věci postupuje jasně a srozumitelně a přesto, že se právní vztahy v rodině vyznačují neformálností a převahou ekonomického zájmu nad právní formou úkonu, je smysl jeho jednání i jednání matky naprosto jasný a zřejmý, z toho vychází i soud prvního stupně. Je jasné, že byla poskytnuta zápůjčka prostředků, které dle vůle matky náležely žalobci. Je rovněž evidentní, že nebyl dohodnut pevný termín splatnosti. Je rovněž jasné, že žalovaný nemohl peníze vrátit ihned, což žalobce akceptoval, nicméně žalovaný věděl, že peníze musí vrátit, a to z prostředků z hypotéky, nebo jak doufal, z prostředků majících svůj původ v rodinném majetku ve vlastnictví matky. Žalobce začal vrácení zápůjčky vymáhat až v situaci, kdy bylo jasné, že druhá alternativa nepřichází v úvahu, neboť se žalobce zachoval k matce hanebným způsobem. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že tento rozsudek je namístě změnit.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 965 727 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že jako bratr žalovaného poté, co obdržel od matky peněžitý dar v částce 2 200 000 Kč, část tohoto daru ve výši 1 965 727 Kč zapůjčil koncem roku 2015 žalovanému a to z toho důvodu, aby ten mohl koupit nemovitost ve [obec]. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta žalobcem na základě ústního ujednání, částka 1 965 727 Kč byla v souladu s kupní smlouvou, kterou žalobce nabýval nemovitosti ve [obec], převedena na účet v kupní smlouvě uvedený. Mezi žalobcem a žalovaným nebyl dojednán termín splatnosti zápůjčky, žalobce smlouvu o zápůjčce dopisem odeslaným žalovanému dne [datum] vypověděl. Po uplynutí výpovědní doby šesti týdnů od doručení výpovědi se stal dluh žalovaného splatným. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku, žalobci nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že si od žalobce žádné finanční prostředky nezapůjčil, částku 1 965 727 Kč mu darovala ze svého účtu jeho matka [jméno] [příjmení] v rámci rozdělení rodinného dědictví po babičce. Z tohoto důvodu, tedy z důvodu darování ze strany matky, byly finanční prostředky odeslány právě z účtu matky žalovaného, nikoliv z účtu žalobce.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že matka účastníků [jméno] [příjmení] dne [datum] odeslala ze svého účtu částku 1 965 727 Kč na účet č. [bankovní účet] a to na základě předchozího souhlasu žalobce.

8. Dne [datum] uzavřel žalovaný jako kupující s prodávajícími manžely [příjmení] kupní smlouvu na pozemek s domem ve [obec], kupní cena činila 2 092 312 Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 126 585 Kč již byla uhrazena před podpisem smlouvy, doplatek kupní ceny ve výši 1 965 727 Kč měl být uhrazen po podpisu kupní smlouvy ve prospěchu účtu č. [bankovní účet] do pěti pracovních dnů od podpisu smlouvy. [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], bývalá manželka žalovaného, učinila písemné prohlášení, že jako manželka strany kupující nemá námitek, vyjadřuje svůj souhlas s uzavřením uvedené kupní smlouvy, přičemž strana kupující nabývá předmětnou nemovitost ze svých výlučných prostředků, které nejsou součástí společného jmění manželů a stane se tak jejím výlučným vlastníkem.

9. Z dopisu ze dne [datum] bylo soudem prvního stupně zjištěno, že jím žalobce vypověděl smlouvu o zápůjčce a současně žalovaného vyzval k vrácení peněz ve výši 1 965 727 Kč. Tento dopis byl podán k poštovní přepravě dne [datum]. Žalovaný v reakci na tento dopis žalobci písemně sdělil dopisem ze dne [datum], že mu žádné finanční prostředky zapůjčeny nebyly, finance uvedené ve vypovězení smlouvy o zápůjčce mu byly darovány matkou [jméno] [příjmení] v rámci rozdělení rodinného dědictví po babičce, tudíž žádné údajně zapůjčené finanční prostředky vracet nebude, žádnou smlouvu o zápůjčce v ústní formě neuzavřel.

10. Z darovací smlouvy ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že matka účastníků [jméno] [příjmení] žalovanému darovala svůj podíl na nemovitostech v [obec] (jednu ideální polovinu). Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávky k penězům na účtu datované dnem [datum] soud prvního stupně zjistil, že [jméno] [příjmení] a žalobce potvrdili za účelem právní jistoty postoupení pohledávky uzavřené v ústní formě v přesně neustanovený den roku 2015 v návaznosti na smlouvu o prodeji bytu v [část obce], ve výši 2 332 800 Kč vůči peněžnímu ústavu [anonymizováno] s tím, že pohledávka byla [jméno] [příjmení] na žalobce postoupena bezúplatně. Z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 11. 2019, č. j. 4 C 70/2019 – 147, jež nabyl právní moci dne [datum], bylo soudem prvního stupně zjištěno, že matka účastníků [jméno] [příjmení] je spoluvlastnicí nemovitostí v [obec] zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Kly u [stát. instituce], [stát. instituce] poté, co odstoupila od darovací smlouvy za situace, kdy žalovaný [jméno] [příjmení] opakovaně velmi hrubě vulgárně urážel. Z usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 10. 2020, č. j. 20 C 128/2019 – 96 soud prvního stupně zjistil, že tímto usnesením byl schválen smír v řízení o zaplacení částky 281 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené v ústí formě v srpnu 2018 mezi [jméno] [příjmení] coby žalobkyní a žalovaným. V tomto smíru se žalovaný zavázal své matce uhradit částku 281 000 Kč s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po 16 000 Kč.

11. Z výpovědi žalobce a [jméno] [příjmení] bylo současně soudem prvního stupně zjištěno, že za situace, kdy žalovaný v rámci vypořádání majetkových vztahů v rodině obdržel nemovitosti v [obec], dala matka utržené peníze za prodej bytu v [část obce] zcela k dispozici žalobci, a to s ohledem na skutečnost, že součet ceny bytu ve [část obce], u něhož je žalobce držitelem členského podílu a svědčí mu nájemní právo k tomuto bytu a v [část obce] se tehdy zhruba rovnal ceně nemovitostí v [obec]. Žalobce měl v úmyslu zakoupit vhodný pozemek pro své podnikání, jelikož rodinné vztahy fungovaly dobře, bylo dohodnuto, že peníze zůstanou na účtu [jméno] [příjmení], která případně žalobci cokoliv podle jeho žádosti uhradí. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl zájem zakoupit dům ve [obec], věděl, že žalobce peníze k dispozici má a proto jej požádal o zápůjčku na koupi domu. Žalobce se zápůjčkou souhlasil, peníze mu měly být vráceny z financí, které by žalovaný získal bankovním úvěrem, jak též potvrdila kromě žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení] též svědkyně [jméno] [příjmení]. Byt v [část obce] pak matka účastníků [jméno] [příjmení] prodala na základě kupní smlouvy ze dne [datum] za kupní cenu 2 430 000 Kč, obdobná částka zůstala na účtu [jméno] [příjmení], ke kterému žalobce neměl dispoziční oprávnění.

12. Na základě takto provedeného dokazování soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že účastníci mezi sebou uzavřeli ústní dohodu, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 1 965 727 Kč, za účelem koupě nemovitosti ve [obec], přičemž termín splatnosti nebyl sjednán, tyto peníze darovala žalobci matka účastníků [jméno] [příjmení], peníze byly dle jejich dohody stále na jejím účtu. Ta proto na základě pokynu žalobce zadala dne [datum] příkaz k úhradě částky 1 965 727 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o koupi nemovitosti ve [obec]. Dopisem odeslaným dne [datum] pak žalobce odstoupil od uvedené smlouvy o zápůjčce a vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

13. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že mezi účastníky došlo v prosinci 2015 k uzavření ústní smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z., na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 1 965 727 Kč, když mezi žalobcem a jeho matkou došlo v roce 2015 k platnému uzavření darovací smlouvy a též k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, v obou případech v ústní formě a jejichž předmětem byly finanční prostředky na účtu matky účastníků ve výši získané jako kupní cena za prodej bytu v [část obce], ze kterých právě byla žalovanému poskytnuta částka 1 965 727 Kč jako zápůjčka. Za situace, kdy žalobce pak prokazatelně smlouvu o zápůjčce, u níž nebyla dohodnuta doba splatnosti, písemně vypověděl, tak dle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. se stala zápůjčka splatnou dne [datum]. Námitku promlčení vznesenou žalovaným soud prvního stupně zhodnotil jako námitku učiněnou v rozporu s dobrými mravy, neboť byla uplatněna tak, že se jedná o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. I pokud by tomu tak nebylo, tak nárok žalobce promlčen není, promlčecí lhůta v uvedeném případě počala běžet až dnem [datum], tedy po splatnosti zápůjčky a nikoliv tak, jak upravuje rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, s jehož argumentací se neztotožnil.

14. Na základě výše popsaného soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl, přičemž žalobci kromě jistiny přiznal též jím požadovaný úrok z prodlení a plnou náhradu nákladů řízení.

15. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl nesprávně.

16. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku.

17. I odvolací soud má tak za prokázané, že z účtu [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] odešla dne [datum] odchozí platba ve výši 1 965 727 Kč na účet. č. [bankovní účet].

18. Z kupní smlouvy ze dne [datum] má odvolací soud za zjištěné, že ta byla uzavřena mezi manžely [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakožto prodávajícími a žalovaným, jakožto kupujícím. Jejím předmětem byla nemovitost v katastrálním území Všetaty, obec Všetaty, kterou žalovaný koupil do svého výlučného vlastnictví za kupní cenu 2 092 312 Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 126 585 Kč již byla uhrazena před podpisem smlouvy, doplatek kupní ceny ve výši 1 965 727 Kč měl být uhrazen po podpisu kupní smlouvy ve prospěch účtu č. [bankovní účet] do pěti pracovních dnů od podpisu smlouvy.

19. Z dopisu ze dne [datum] má odvolací soud za zjištěné, že jím žalobce vypověděl smlouvu o zápůjčce a současně žalovaného vyzval k vrácení peněz ve výši 1 965 727 Kč, v této listině je dále uvedeno, že dne [datum] byla žalovanému zapůjčena částka 1 965 727 Kč dle ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, která byla poukázána z účtu matky [jméno] [příjmení], kde měl žalobce uloženy finanční prostředky. Nebylo dohodnuto, kdy zápůjčka bude vrácena, tudíž je splatnost půjčky závislá na vypovězení smlouvy. Žalobce smlouvu vypověděl s okamžitou platností s tím, že výpovědní doba činí šest týdnů od doručení výpovědi smlouvy. Současně žalobce požádal žalovaného, aby mu zapůjčené peníze ve výši 1 965 727 Kč vrátil na účet, z něhož byly odeslány. Tento dopis byl podán k poštovní přepravě dne [datum].

20. Žalovaný na tento dopis reagoval dopisem ze dne [datum] adresovaným žalobci, ve kterém uvedl, že nikdy žádné finanční prostředky mu žalobcem nebyly zapůjčeny, tyto peníze mu dala jeho maminka [jméno] [příjmení] v rámci rozdělení rodinného dědictví po babičce. Současně v tomto dopise žalovaný uvedl, že žádné údajně zapůjčené peníze vracet nebude, neboť žádnou ústní smlouvu o zápůjčce s žalobcem neuzavřel.

21. Z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 11. 2019, č. j. 4 C 70/2019 – 147 má odvolací soud za prokázané, že ten nabyl právní moci dne [datum]. Tímto rozsudkem bylo ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení] (matky účastníků) a žalovaného [jméno] [jméno] rozhodnuto tak, že bylo určeno, že žalobkyně je spoluvlastnicí o velikosti spoluvlastnického podílu jedné poloviny pozemku parc. č. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení a pozemku parc. [číslo] – zahrada, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných v [anonymizováno] nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí]. Současně byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Jak se podává z odůvodnění tohoto rozsudku, žaloba v této věci byla podána dne [datum] a to poté, co žalobkyně listinou, nazvanou jako odvolání daru pro nevděk, dne [datum] odstoupila od darovací smlouvy uzavřené s žalovaným dne [datum], jejímž předmětem byly právě nemovitosti v podílu jedné ideální poloviny žalovanému žalobkyní darované. Důvodem odvolání daru bylo opakované hrubé chování žalovaného k žalobkyni s tím, že dne [datum] žalobkyně dům [adresa] v [obec] opustila, aby předešla dalším stresovým situacím. Při výslechu u soudu svědkyně [jméno] [příjmení], tehdy [příjmení], uvedla, že ona se ze společné domácnosti v [obec] odstěhovala dne [datum]. Pokud jde o hrubé chování žalovaného vůči žalobkyni, takto mělo gradovat v roce 2017 a v roce 2018 už to bylo každý den.

22. Z usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 10. 2020, č. j. 20 C 128/2019 – 96, má odvolací soud za prokázané, že v řízení vedeném žalobkyní [jméno] [příjmení] proti žalovanému [jméno] [jméno] byl schválen smír účastníků, dle kterého se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 281 000 Kč s určeným úrokem z prodlení v pravidelných měsíčních splátkách po 16 000 Kč měsíčně, jako zůstatek zápůjčky poskytnuté žalobkyní žalovanému v původní výši 400 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni poté, co ta zápůjčku dopisem ze dne [datum] vypověděla, po uplynutí splatnosti žalobkyni nevrátil.

23. Z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 11. 2019, č. j. 42 Nc 85/2018 – 203 má odvolací soud za zjištěné, že žalovaný má v současné době po rozvodu svého manželství ve výchově nezletilého [jméno] [jméno], narozeného dne [datum] a nezletilého [jméno] [jméno], narozeného dne [datum], zatímco nezletilá [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], je ve výchově matky, [jméno] [příjmení], nyní [příjmení].

24. Z kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí má odvolací soud za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi prodávající [jméno] [příjmení] a kupujícími manžely [příjmení], jejím předmětem byla bytová jednotka, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku v katastrálním území Troja. Tuto bytovou jednotku prodala [jméno] [příjmení] za kupní cenu 2 430 000 Kč, přičemž částka 2 232 800 Kč měla být poukázána z účtu advokátní úschovy na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet].

25. Žalovaný jako účastník řízení pak vypověděl, že částka 1 965 727 Kč mu byla poskytnuta jeho mámou, což byly její peníze a byly z prodeje bytu v [část obce]. Ta také zadala příkaz k úhradě. Peníze z prodeje bytu měly patřit žalovanému, to mu sama matka řekla. Byla to v podstatě dohoda už učiněná s babičkou účastníků. Peníze pak chtěla matka účastníků po žalovaném vrátit až tehdy, co jeho bývalá manželka podala návrh na rozvod.

26. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že jednání o půjčce probíhalo mezi nimi osobně, žalovaný z něj peníze vylákal, přišel s tím, že to má s matkou předdomluvené, což se zpětně ukázalo nebyla pravda, řekl, že peníze vrátí v dohledné době za tři až šest měsíců, což také není pravda a že nemovitost kupuje jenom proto, že mají tři děti, aby tam jednou mohly bydlet, že jim tam udělá byty. Žalovaný si peníze půjčoval těsně před koupí nemovitosti v roce 2015, peníze byly poukázány z účtu matky na základě jejího příkazu k úhradě. Žalobce k účtu neměl dispoziční právo, vždy s matkou dobře vycházel, peníze byly žalobce, byly za prodej bytu v [část obce], který původně byl psaný na žalobce. Matka žalobce peníze zpátky nechtěla vrátit, neboť nebyly její, ona jej nežádala, peníze byly žalobce. Žalovaný se k rodině odjakživa choval hnusně, byly s ním problémy, nikdy však neměl finanční problémy, nebyl důvod mu nevěřit. Peníze žalobce žalovanému půjčil jen proto, aby měl od něho pokoj, žalovaný dobře věděl, že žalobce peníze na podnikání nepotřebuje, žalovaný je manipulátor, rodina by od něho neměla pokoj a on by šikanoval celou rodinu, aby nějakým způsobem peníze získal, což není první případ. Sám žalovaný uváděl, že peníze vrátí za tři až šest měsíců, nebude to déle trvat, věděl, že žalobce potřebuje peníze pro své podnikání, žalovaný měl zastavit dům, který cenu samozřejmě měl, to neudělal, předělal to z půjčky na dar.

27. Matka účastníků [jméno] [příjmení] jako svědkyně vypověděla, že se s žalobcem dohodla, že kdykoliv bude peníze na účtu potřebovat, tak mu je uvolní, na co je bude žalobce potřebovat. Měli jeden účet společný, byl to účet svědkyně, sám žalovaný se dohodl s žalobcem, že si peníze na nějakou dobu půjčí, což matce žalovaný sám sdělil, když se celý rozradostněný ze schůzky s žalobcem vrátil. Poté se svědkyně telefonicky spojila s žalobcem, jak to je a zda se takto dohodli, a pak převedla peníze. S žalovaným byla společně v bance, peníze byly převedeny na určený účet. Jako rodina si vždy důvěřovali, vždy se k sobě chovali slušně, rodiče vždy předávali majetek mladší generaci, ta se pak o majetek starala. V rodině se nikdy žádné písemné smlouvy o nějakém převodu nepsaly.

28. Svědkyně [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) vypověděla, že je to pro ní velmi nepříjemné, ale když si někdo půjčí nějaké peníze, ať už je to od cizího nebo od rodinného příslušníka, tak ty peníze vrátí. Bývalý manžel si peníze od bratra půjčoval, přišel za ní s tím den předtím, než podepisoval kupní smlouvu na dům, na které si ty peníze od bratra půjčil. Současně jí požádal, aby mu podepsala papír, že se majetku vzdává, že je to jeho výlučný majetek. Peníze měly být vráceny tak, že si žalovaný bude muset vzít půjčku, aby mohl peníze bratrovi splatit. Kde by si tu půjčku vzal, žalovaný svědkyni neřekl, ta mu věřila, že vše zvládnou. V tu dobu byla svědkyně těhotná, žalovanému věřila, milovala jej. Poté, co se narodila dcera, se vše začalo hroutit všeobecně. Do té doby, než se začaly vztahy kazit, vše bylo v pořádku. Bylo tam pár výbuchů, žalovaný je cholerik.

29. Slyšený svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že rodina fungovala normálně, zvrat v ní nastal tehdy, až když došlo k rozvodu. Se žalovaným je kamarádem, bavil se s jeho babičkou, ta říkala, že žalovaný dostane nějaké peníze na barák, jako žalobce dostal byt na [část obce].

30. Dle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

31. Dle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

32. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

33. Dle ustanovení § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

34. Dle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

35. Dle ustanovení § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

36. Dle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

37. Dle ustanovení § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

38. Dle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

39. Dle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

40. Dle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

41. S ohledem na námitku žalovaného, že částka jemu v prosinci 2015 poukázaná na jím určený účet, byla darem jeho matky a nikoliv zápůjčkou od žalobce, jak ten v tomto řízení tvrdil, se odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, zabýval tím, zda finanční prostředky ve výši 1 965 727 Kč, k jejichž odepsání z účtu matky účastníku, [jméno] [příjmení] dne [datum] došlo, vůbec mohly být výlučným vlastnictvím žalobce a zda tedy ten je k podané žalobě aktivně legitimován. Ačkoliv finanční prostředky na běžném účtu u peněžního ústavu nelze platně darovat ústním prohlášením vkladatele o darování (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 5578/2016), neboť finanční prostředky vložené na bankovní účet, kdy jsou ve vlastnictví peněžního ústavu a nikoliv majitele účtu, tak i odvolací soud, s ohledem na neformálnost ustanovení o. z. a na to, že ustanovení § 1879 o. z. již pro smlouvu o postoupení pohledávky nestanoví písemnou formu, nemíní výše citované rozhodnutí absolutizovat a přistupovat k němu formalisticky.

42. Pokud z tohoto pohledu matka účastníků [jméno] [příjmení], stejně jako žalobce, považovali finanční prostředky na účtu [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] za finanční prostředky fakticky náležející žalobci na základě mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] neformálně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, není důvodu, aby odvolací soud tento postup detailně formalisticky podroboval kritickému zkoumání z pohledu jeho právní možnosti.

43. Zde se odvolací soud shoduje s tím, že pokud mezi žalobcem a jeho matkou došlo v roce 2015 a k platnému postoupení pohledávky na základě uzavřené ústí smlouvy o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1890 o. z., tak celkové finanční prostředky nacházející se na učtu [jméno] [příjmení], zaslané na tento účet původně jako část kupní ceny po prodeji nemovitého majetku právě [jméno] [příjmení] v roce 2015, je namístě považovat za finanční prostředky žalobce. Vůlí žalobce a [jméno] [příjmení] bylo, aby pak pohledávku za bankou měl fakticky žalobce a nikoliv jeho matka [jméno] [příjmení]. Jak žalobce, tak [jméno] [příjmení] shodně vypověděli, že žalobce si s penězi mohl dělat co chce, mohl je použít na co bude potřeba, na čemž nic nemůže změnit ani ta skutečnost, že žalobce neměl k účtu své matky [jméno] [příjmení], na kterém se finanční prostředky nacházely a ze kterého částka 1 965 727 Kč odešla, dispoziční právo.

44. Odvolací soud tak stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobce k podané žalobě dána je.

45. Jestliže v jiném řízení matka účastníků [jméno] [příjmení] po žalovaném vymáhala částku 281 000 Kč z částky, kterou mu měla v minulosti zapůjčit, tak stejně mohla v tomto řízení vymáhat i částku 1 965 727 Kč. To však neučinila, zjevně z toho důvodu, že jak ona, tak žalobce, považovali finanční prostředky ve výši 1 965 727 Kč za finanční prostředky žalobce a nikoliv [jméno] [příjmení].

46. Za situace, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobce je v tomto řízení dána, zabýval se, opět stejně jako soud prvního stupně, charakterem závazkového vztahu, který mezi žalobcem a žalovaným vznikl při poskytnutí částky 1 965 727 Kč žalovanému.

47. Pokud zde odvolací soud hodnotí výpovědi žalobce a svědkyň [jméno] [příjmení], matky účastníků, a současně [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], bývalé manželky žalovaného, tak z jejich výpovědí jednoznačně vyplývá, že částka 1 965 727 Kč byla žalovanému žalobcem zapůjčena, v žádném případě se nejednalo o dar, přičemž doba vrácení zápůjčky dle ústně uzavřené smlouvy mezi žalobcem a žalovaným dohodnuta nebyla. Proti účastnické výpovědi žalobce a svědeckým výpovědím [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] stojí pouze účastnická výpověď [jméno] [jméno]. Je nepochybné, že ačkoliv [jméno] [příjmení] může v tomto řízení stranit žalobci, tak v případě [jméno] [příjmení] není důvodu nevěřit její výpovědi v tom směru, že se před ní žalovaný svěřoval, že částka, která mu byla žalobcem poskytnuta, je půjčkou a že jí bude muset bratrovi vrátit z další půjčky, kterou si případně obstará.

48. To, že se v rodině žalobce a žalovaného bezformálně zapůjčovaly finanční prostředky, pak nepřímo vyplývá právě ze smíru uzavřeného mezi žalobkyní a žalovaným u Okresního soudu v Mělníku, jak popsáno výše, i tady měla [jméno] [příjmení] žalovanému zapůjčit částku 400 000 Kč bez uvedení doby splatnosti, na základě ústních dohod.

49. S ohledem na text kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi manžely [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a žalovaným jakožto kupujícím, jejímž předmětem byla nemovitost v [katastrální uzemí] s tím, že doplatek kupní ceny ve výši 1 965 727 Kč měl být uhrazen po podpisu kupní smlouvy ve prospěch určeného účtu do pěti pracovních dnů od podpisu smlouvy, může odvolací soud dovodit, že tato částka dne [datum] z účtu matky žalobce [jméno] [příjmení] odepsaná, musela být připsána na určený účet do pěti pracovních dnů od [datum] nejpozději, tedy do [datum]. Tímto okamžikem tak odvolací soud považuje zápůjčku žalobcem žalovanému za poskytnutou.

50. Při uplatněné námitce promlčení proti žalobci v tomto řízení vymáhanému nároku, vznesené žalovaným na jednání u odvolacího soudu dne [datum], se pak od tohoto data poskytnutí zápůjčky žalobcem žalovanému, tedy od data [datum], odvíjí posouzení otázky promlčení.

51. Při hodnocení této otázky odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vychází z toho, že mezi účastníky doba vrácení zápůjčky dohodnuta nebyla.

52. To, že mezi účastníky nebylo dohodnuto, do kdy má být zápůjčka vrácena, je výslovně uvedeno v podané žalobě, advokátem žalobce zpracované, stejně jako ve vypovězení smlouvy o zápůjčce a výzvě k vrácení peněz ze dne [datum], kterou žalobce zápůjčku dne [datum] vypověděl. Jakékoliv konstruování jiné doby splatnosti žalobcem, tvrzených tři a šest měsíců po poskytnutí zápůjčky, tak neodpovídá realitě, v tomto směru žalobce pouze přizpůsobuje svá skutková tvrzení k tomu, aby poté, co byla žalovaným vznesena námitka promlčení, tvrdil, že jeho právo zápůjčkou poskytnuté finanční prostředky požadovat zpět promlčeno není. Údaj o třech až šesti měsících splatnosti zápůjčky po jejím poskytnutí je tak ryze účelový.

53. Při posuzování otázky promlčení odvolací soud vychází ze závěrů rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, které považuje za přiléhavé, byť rozsudek nebyl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí. Tento rozsudek obsahuje dvě právní věty, jednak že právo vypovědět smlouvu o zápůjčce uzavřenou na dobu neurčitou nepodléhá promlčení a jednak že není-li dohodnuta splatnost dluhu (vrácení zápůjčky), může zapůjčitel vypovědět smlouvu o zápůjčce již v den následující po vzniku takového právního poměru. Pro počátek běhu promlčecí lhůty dle § 619 odst. 1 o. z. je v takovém případě rozhodující den, ve kterém by uplynula výpovědní doba.

54. Pokud byl tento rozsudek Nejvyššího soudu kritizován, tak zásadně z toho důvodu, že nebyl souhlas se závěrem obsaženým v první větě, ve druhé větě byl kritizován pouze závěr učiněný s odkazem na § 605 o. z., že výpověď lze učinit až den následující po uzavření smlouvy a nikoliv již v den, kdy smlouva o zápůjčce byla uzavřena, a závazek vznikl.

55. Odvolací soud tak připomíná, že běh promlčecí lhůty počíná obecně v okamžiku, kdy lze právo uplatnit u orgánu veřejné moci, v této souvislosti se hovoří o okamžiku actio nata. Uplyne-li zákonem přesně stanovený čas (promlčecí lhůta) a subjekt, jemuž svědčí právo na plnění, toto právo nevykonal (neuplatnil) podáním žaloby u soudu, toto právo se promlčí (vzniká tzv. promlčené právo). Dle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu je pravidlem, že počátek běhu promlčecí lhůty je spojen s okamžikem splatnosti dluhu, je chybné v situaci, kdy nebyla splatnost zápůjčky výslovně sjednána, takové přesvědčení, že k promlčení takových pohledávek nemůže dojít, neboť běh promlčecí lhůty je spojen právě se splatností dluhu. Promítnuto do poměrů této souzené věci to znamená, že nebyla-li splatnost dluhu (vrácení zápůjčky) dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.) a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem s účinky actio nata, tento okamžik je pak dnem okamžiku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z., proto pro počátek běhu obecné tříleté promlčecí doby (§ 629 odst. 1 o. z.) je rozhodný den, který následuje po okamžiku, kdy nastalo actio nata a nikoliv den, kdy nastala splatnost dluhu v důsledku výpovědi.

56. Přijetí opačného názoru by nepochybně znamenalo nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby, ve zřejmém rozporu s účelem institutu promlčení, prakticky na neomezenou dobu.

57. V tomto směru tedy odvolací soud závěry rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 jednoznačně respektuje a považuje je za správné, odpovídající smyslu o. z.

58. Pokud jsou tyto závěry aplikovány v konkrétní projednávané věci, tak za situace, kdy zápůjčka byla žalobcem žalovanému poskytnuta dne [datum], bez určení, kdy má být zápůjčka vrácena, mohl žalobce jako zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět dne [datum], přičemž zápůjčka by se stala splatnou uplynutím doby šesti týdnů, tedy v pondělí [datum]. Tento den je třeba považovat za actio nata, přičemž dnem následujícím po tomto dni, tedy dne [datum], začíná běžet obecná tříletá promlčecí lhůta. Její konec pak připadl za použití ustanovení § 607 o. z. na den [datum], kdy se právo žalobce vymáhat svou pohledávku z uzavřené smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému promlčelo.

59. Jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo žalobce v tomto řízení uplatněné promlčeno není, není tento názor soudu prvního stupně správný, stejně jako nejsou odpovídající jeho úvahy o tom, že námitka promlčení žalovaným vznesená je námitkou učiněnou v rozporu s dobrými mravy.

60. Korektiv dobrých mravů je konstantní soudní praxí považován za souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 544/2000 či I. ÚS 3391/15).

61. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Zákaz zjevného zneužití práva je pak výslovně zakotven v ustanovení § 8 o. z. Tento institut slouží k odepření právní ochrany výkonu práva, který je sice souladný se zákonem či smlouvou, avšak takový výkon práva je vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný. Jde o to, že subjektivní právo zde sice existuje ale jeho výkon je nepřípustný, neboť by se jednalo o jeho zneužití, zneužití práva přitom musí být zjevné a to především z posouzení individuálních okolností konkrétního případu.

62. Úvaha soudu při použití korektivu dobrých mravů musí vycházet z okolností konkrétní věci a musí být podepřena konkrétním zjištěními. Pojem dobré mravy totiž nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností ale jako příkaz soudu rozhodovat v souladu s ekvitou (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/04) či dokonce contra legem (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3500/18).

63. Úlohou soudu, zvláště posuzuje-li spory mající základ v závazkovém právu, je nalézt v konkrétním ekonomicko-právním vztahu jeho těžiště tak, aby byl nalezen jak optimální užitek pro smluvní strany, tak aby bylo dosaženo rovnovážného stavu, je-li to možné (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2108/14).

64. Ústavní soud tak současně akcentuje, že promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3358/20).

65. Z toho vychází též judikatura Nejvyššího soudu, kdy ve vztahu k námitce promlčení Nejvyšší soud odůvodnil a formuloval závěr, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž se za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby jeví jako nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudky NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2905/99, 25 Cdo 1839/2000, 33 Odo 561/2006 či usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2011). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (rozsudky NS ČR sp. zn. 33 Odo 561/2006, 33 Cdo 126/2009, usnesení NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2648/2003). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení tak lze výlučně na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 2908/2014).

66. Aplikace těchto judikaturních závěrů na zjištěný skutkový stav vede odvolací soud k přesvědčení, že žalovaným vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není, z jeho strany se o zneužití práva nejedná.

67. Sám žalobce v řízení před soudem prvního stupně jednoznačně tvrdil, že půjčku, kterou žalovanému poskytl, mu poskytl krátkodobě, přičemž k vymáhání této půjčky jej vedly až víceméně vyhrocené rodinné vztahy.

68. Z provedeného dokazování se přitom podává, že vztahy mezi žalobcem a žalovaným jako bratry byly konstantní, nikoliv zásadně dobré, sám žalobce ve své výpovědi uvedl, že s bratrem to bylo vždy těžké, bratr se ke všem členům rodiny choval odjakživa hnusně a peníze mu půjčil jen proto, aby od něj měl pokoj.

69. Pokud pak jde o vztahy s ostatními účastníky rodiny, tedy vztahy žalovaného se svou matkou [jméno] [příjmení] či bývalou manželkou [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], tak ty začaly být zřejmě narušené již v roce 2017, přičemž k jejich zásadnímu narušení došlo v roce 2018 O tom svědčí závěry Okresního soudu v Mělníku ve věci projednávané u tohoto soudu pod sp. zn. 4 C 70/2019, kdy předmětem této věci byla žaloba žalobkyně [jméno] [příjmení], matky účastníků, proti žalovanému, kdy se žalobkyně domáhala určení vlastnictví jedné ideální poloviny nemovitostí v [katastrální uzemí], které v roce 2007 darovala žalovanému. [jméno] žalobkyně dům v [obec] opustila dne [datum], z důvodu hrubého chování žalovaného, jak bylo dokazováním zjištěno, přičemž dar pro nevděk odvolala listinou z [datum]. [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], pak vypověděla, že vulgární chování žalovaného jak vůči ní, tak vůči jeho matce, gradovalo v roce 2017 a v roce 2018 již to bylo každý den. Žalovaný i na matku vyvíjel psychický nátlak, běžně jí hrubě urážel. To, že žalovaný celou rodinu stavěl do latě, vyřval a vylil si na ní vztek, potvrdil pak jako svědek, v tomto řízení o určení vlastnictví, vyslechnutý žalobce. Potvrdil, že žalovaný jak matce, tak své bývalé manželce sprostě nadával s tím, že poslední dva roky se to výrazně zhoršilo.

70. Pokud tedy žalobce tvrdil, že zápůjčku poskytl žalovanému jako krátkodobou s tím, že očekával, že žalovaný jemu poskytnutou zápůjčku refinancuje získáním jiného úvěru, při němž zastaví své nemovitosti, přičemž na žalovaného s vrácením jeho dluhu nenaléhal, z toho důvodu, že v rodině panovaly normální vztahy, tak toto jeho tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť již v roce 2017 mezi žalovaným a jeho matkou, stejně tak jako mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou, panovaly značné neshody a nesrovnalosti, již v tu dobu měl žalovaný jak svou matku, tak svou bývalou manželku hrubě urážet, nevhodně se k nim chovat.

71. S ohledem na tyto změněné mezilidské vztahy v rodině žalobce a žalovaného tak nepochybně již žalobci ani z morálního hlediska nic nemohlo bránit tomu, aby zápůjčku jako takovou vypověděl a splnění dluhu žalovaného se domáhal.

72. Pokud to žalobce neučinil v roce 2017, tak jej okolnosti případu měly vést k tomu, aby tak učinil nepochybně v roce 2018, a to poté, co jeho matka odvolala dne [datum] dar pro nevděk právě z toho důvodu, že v nemovitostech v [katastrální uzemí], ve kterých společně se žalovaným bydlela, byla sprostě a hrubě žalovaným urážena, což nakonec vyvrcholilo i ve vydání vyhovujícího rozsudku v této věci.

73. Naprosto zarážející je pak skutečnost, že žalobce nepodal žalobu ještě v průběhu běhu promlčecí lhůty za situace, kdy on sám zápůjčku výpovědí ze dne [datum] ke dni [datum] vypověděl. Žalobu dokonce nepodal ani poté, co opět ještě v průběhu běhu promlčecí lhůty mu žalovaný svým dopisem ze dne [datum] odpověděl, že mu žádné finanční prostředky žalobcem zapůjčeny nebyly a že je tedy vracet nebude.

74. Od doručení tohoto dopisu měl přitom žalobce čas až do pondělí [datum], kdy mohl žalobu v této věci podat a zabránit tak, aby se jeho právo v tomto řízení vymáhané promlčelo.

75. Pokud žalobce postupoval liknavě, nebyl bdělý a nedbal svých práv, tak lze jednoznačně dovodit, že to byl on sám, kdo zavinil marné uplynutí promlčecí lhůty a již z tohoto pohledu nelze shledat námitku promlčení žalovaným vznesenou jako námitku učiněnou v rozporu s dobrými mravy.

76. Na tom nic nemůže změnit ani ta skutečnost, že finanční prostředky byly žalobcem žalovanému zapůjčeny v rámci rodiny, neboť žalovaný, jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce nikdy neujišťoval ani o tom, že mu finanční prostředky někdy vrátí. Naopak vždy popíral, že by jakékoliv finanční prostředky od žalobce formou zápůjčky získal.

77. Na základě tohoto právního posouzení tak nezbývá než uzavřít, že žaloba žalobce nebyla podána po právu. Žalovaný se řádně vznesenou námitkou promlčení, která byla až v podstatě jeho druhou obranou proti žalobcem uplatněného nároku, promlčení nároku žalobcem v tomto řízení vymáhaného dovolal, promlčené právo žalobci nemůže být v soudním řízení přiznáno a z tohoto důvodu je namístě žalobu žalobce zcela zamítnout, což také odvolací soud učinil.

78. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žalobu zcela zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

79. O náhradě nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., při respektování ustanovení § 150 o. s. ř.

80. Odvolací soud má za to, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, předpokládané ustanovením § 150 o. s. ř., pro které je třeba úspěšnému žalovanému náhradu těchto nákladů odepřít.

81. Za důvody zvláštního zřetele hodné považuje odvolací soud okolnosti tohoto případu, které ač nemohly vést k tomu, aby žalobci bylo jím uplatněné právo v tomto řízení přiznáno, vedou právě k tomu, že žalovanému bude odepřeno právo na náhradu nákladů řízení.

82. V projednávané věci je třeba akcentovat tu skutečnost, že žalovaný od žalobce získal značné finanční prostředky ve výši 1 965 727 Kč, za tyto finanční prostředky si pořídil nemovitý majetek, který se mu dále zhodnocuje a ze kterého pobírá též nájemné. Přitom finanční prostředky od žalobce zápůjčkou získané měl tomu vrátit, což mu nelze uložit právě pouze z toho důvodu, že je nárok žalobce v důsledku žalovaným vznesené námitky promlčení zcela promlčen.

83. Získání značné finanční částky žalobcem od žalovaného na základě závazkového vztahu, smlouvy o zápůjčce, kdy žalovaný nesplnil svou povinnost svůj dluh žalobci po splatnosti uhradit, přičemž žalobce je jeho bratrem, je právě důvodem zvláštního zřetele hodným, proč bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, jak uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.