22 Co 259/2021- 433

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] obě zastoupeny advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o uložení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 6. 2021, č. j. 15 C 209/2019 - 389 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaným se ukládá povinnost společně a nerozdílně zdržet se rušení žalobkyně sesuvem sněhu a ledu ze střechy domu [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek], na pozemek parc. č. st. [číslo] a na stavbu domu [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec], vše u [stát. instituce], [stát. instituce], do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 51 809 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

III. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

IV. Žalované jsou povinny zaplatit České republice společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení státu částku 8 901 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Příbrami.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu, aby byly žalované 1. a 2. povinny společně a nerozdílně zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobkyně tak, aby ze stavby [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] nepadal sníh nebo led na pozemek parc. č. st. [číslo] a na stavbu [adresa] stojící na tomto pozemku v obci a k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení ve výši 21 500 Kč a žalované 2. ve výši 21 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných a ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami náhradu nákladů řízení ve výši 8 901 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Všechny následně uvedené nemovité věci se nachází v k. ú. a obci [obec].

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Odvolací důvody spatřovala v tom, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem nebo označeným důkazům, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázala na to, že současný stav, kdy ze střechy domu žalovaných sjíždí sníh na její pozemek, byl zapříčiněn výměnou střešní krytiny, která byla provedena před cca 4 lety. Žalované si přitom musely být vědomy toho, že k danému problému může dojít, pokud konzultovaly se stavební firmou protisněhové zábrany. Dříve k danému problému nedocházelo, neboť sníh se na taškách s drsnějším povrhem udržel a postupně odtával, kdežto u nových hladkých tašek (s glazurou) dochází ke sjíždění sněhu, jak bylo prokázáno fotografiemi a pořízenými videi. Při každé sněhové srážce je pak nezbytné odklízet napadaný sníh právě z důvodu, aby nedošlo ke škodě na majetku. Nesouhlasí s tím, že by podanou žalobu bylo možno hodnotit jako šikanózní. Žalobkyně s rodinou užívá dům s pozemky k trvalému bydlení, přičemž před podáním žaloby se snažila o mimosoudní vyřešení věci, kdy bývalý právní zástupce žalovaných přislíbil provedení opatření, které sesuvu zabrání. Výpověď svědka [příjmení] soud prvního stupně správně hodnotil jako nevěrohodnou, zejména pokud jde o tvrzení, že na voliérách bylo stejné množství sněhu jako na střeše, tj. asi [číslo] cm, neboť takové množství by se na střeše s danou krytinou vůbec neudrželo. Změnou střešní krytiny došlo, co se týče sesuvu sněhu, k podstatné změně poměrů. Žalobkyně žalobou neřeší neobvyklý úkaz, ale řeší běžné větší nebo menší spady sněhu během zimního období, přičemž instalované protisněhové zábrany se v tomto směru ukázaly jako neúčinné. V moci žalovaných sice není ovlivnit to, jak často sněží a kolik sněhu napadne, ale je v jejich moci zamezit sjíždění sněhu z jejich střechy na pozemek žalobkyně. Dle mínění žalobkyně provedené důkazy neumožňují jednoznačně přijmout závěr, že množství spadaného sněhu, který je nutno odklízet, nepředstavuje podstatné omezení obvyklého užívání pozemku. Co se týče„ jezera“, které vzniká žalobkyni na dvoře při oblevě, souhlasí s tím, že není způsoben jenom spadem sněhu ze střechy žalovaných, ale určitě přispívá k jeho velikosti a přispívá tím i k omezení pohybu po dvoře. Vzhledem k velikosti plochy střechy rodinného domu žalovaných i ročního množství sněhových srážek, jak bylo doloženo potvrzením Českého hydrometeorologického ústavu, nelze považovat množství sněhu dopadajícího během každé jednotlivé zimní sezóny na pozemek žalobkyně za množství přiměřené místním poměrům. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě bylo vyhověno.

4. Žalované navrhly potvrzení napadeného rozsudku. Měly za to, že pro naplnění ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. musí být prokázáno, že dochází ke spadu sněhu na pozemek žalobkyně. [jméno] nepřiměřenosti místním poměrům a omezování obvyklého užívání pozemku je pak věcí soudcovského uvážení. Žalobkyně se domáhá i toho, aby sníh nepadal nejen na pozemek, ale i na stavbu [adresa], která je však vzdálená od hranice pozemku cca 7 m a sníh ze střechy jí tak objektivně nemůže zasáhnout. Žalované odmítají, že by spad sněhu ohrožoval jak majetek, tak osoby pohybující se na pozemku žalobkyně. Glazovaná střecha má nesporně výhodu v tom, že se na ní sníh nedrží a nekupí se ve velkých vrstvách. Postupně tak sklouzává ze střechy dolů, kde ho přidrží protisněhové zábrany, případně okap a pokud něco přes tyto zábrany přepadne, jedná se o malé množství sněhu, které navíc dopadne na pozemek žalovaných a jen při speciálních povětrnostních podmínkách se mohou drobné kousky sněhu dostat na okraj střechy voliér. Jde však o zcela výjimečnou záležitost. Naopak hrubé tašky drží spadlý sníh na střeše ve větších vrstvách, která se časem utrhne. Menší vrstva sněhu je tak méně nebezpečná, proto znalec ing. [jméno] dospěl k závěru, že druh střešní krytiny, kterou mají žalované na střeše, je ohledně sjíždění a ohrožení sněhem mnohem výhodnější. Předmětná střešní krytina byla stavebním úřadem z hlediska veřejnoprávních předpisů odsouhlasena jako vyhovující a odpovídající místním poměrům. Stav na místě v období od roku 2018 do roku 2021 zachycuje přes 200 stovek fotografií včetně videí, přičemž z tohoto obrovského množství není patrno, že by se mělo jednat o nějaké velké množství sněhu, které by se na střeše hromadilo a poté se utrhlo. Má za to, že dokumentací není jednoznačně prokázáno, že by ta část sněhu, která přepadla přes okap, dopadla na pozemek, resp. voliéry žalobkyně. Případné určité nánosy sněhu na voliérách nemají žádnou souvislost s padajícím sněhem ze střechy žalovaných, ale jde o sníh napadaný na různé věci, které žalobkyně na voliérách nechává. Vzhledem k tomu, že voliéry mají rovnou střechu, k odklízení sněhu z nich musí docházet tak jako tak. Dále je třeba poukázat na to, že okolní domy v [obec] a v [obec] nejsou běžně osazeny protisněhovými zábranami nebo jsou osazeny podobným způsobem jako střecha žalovaných. Navíc dávat na střechu nějaké vysoké zábrany není možné, neboť krovy jsou staré a nejsou dimenzovány na nějakou obrovskou zátěž v podobě hromaděného sněhu. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů. I kdyby nějaký sníh na pozemek žalobkyně přepadl, nešlo by o míru nepřiměřenou místním poměrům a navíc nikdy nedochází u žalobkyně k omezení obvyklého užívání pozemku. Kdyby tomu tak bylo, žalobkyně by nepostavila klece se zvířaty přímo k hranicím pozemku. V tomto směru žalované odkázaly na ustanovení § 1020 o. z. Tím, že jsou tyto stavby postaveny přímo na hranici pozemků, dochází ke znehodnocení rodinného domu žalovaných. Žalobkyně od roku 2005 podává žaloby k soudu a zasahuje„ do vlastnického práva, do stavebního řízení ke kolaudaci domu a celkově k údržbě domu“ žalovaných. Rok 2021 byl zcela mimořádným rokem na srážky sněhu, které tato oblast nepamatuje více než 10 let. Přesto dle fotodokumentace k žádnému ohrožení žalobkyně ani za těchto výjimečných sněhových podmínek nedošlo. Glazovaná střešní krytina odpovídá místním poměrům, byť převládají střechy s pálenou taškou bez glazury. Taška s glazurou je mnohem dražší, ale také kvalitnější, v létě do tašek neproniká póry prach a nečistoty, v zimě při mrazu a oblevách se taška nepoškodí. Navíc velké množství sněhu se na taškách neudrží a nezatěžuje sníh svou vahou střešní krovy.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, fotografiemi a videi, výslechem svědků [příjmení] a [obec], výslechem znalců [příjmení] [příjmení] a Ing. [jméno], Csc. a jejich znaleckými posudky a účastnickým výslechem žalobkyně a žalované 2. Z těchto důkazů zjistil, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], který sousedí s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], který je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. Provedeným šetřením a fotografiemi bylo zjištěno vzájemné postavení obou pozemků a budov, jejich uspořádání v terénu, dům [adresa] ve vlastnictví žalovaných je postaven při hranici s pozemkem žalobkyně, nikoli však souběžně, ale tak, že v užší části je vzdálenost mezi domem a hranou betonové zídky 50 cm a v nejširší části 160 cm. [adresa] prošel výměnou střešní krytiny v průběhu roku 2016 nebo 2017 spočívající ve změně původní střešní krytiny, kdy tzv. bobrovky byly vyměněny za glazované pálené tašky s tím, že na straně přiléhající k pozemku žalobkyně (její stodole) je střecha osazena ve spodní části, konkrétně ve druhé a třetí řadě tašek sněhovými háky, umístěnými ob jednu tašku. Ze znaleckých posudků a výpovědí znalců vyplývá, že glazovaná taška, resp. pálená taška s glazurovanou úpravou je hladší než původní střešní krytina, která byla drsnější. To se promítá do koeficientu tření a v důsledku toho po této glazované tašce snáze sjíždí sníh dolů. Sjíždějící sníh ze střechy dopadá zpravidla za okap, do vzdálenosti zhruba [číslo] cm, což shodně označili oba znalci. Z předložené fotodokumentace a videí i ze zjištění na místě samém, je patrné, že chování sněhu na střeše žalovaných je nepředvídatelné a je odvislé od řady dalších kritérií jako je teplota, sluneční svit, charakter a množství sněhu, barva střešní krytiny, orientace střechy apod. a nelze tedy přesně předvídat, jak se bude sníh chovat. Z fotodokumentace a videí pak vyplývá, že sníh sjíždí dolů, někdy je částečně zadržen sněhovými háky, někdy tyto sněhové háky„ pouze“ rozbíjí množství sněhu na menší části a sníh dopadá buď na pozemek žalovaných do širší části uličky anebo na pozemek žalobkyně, resp. na střechu voliér, které jsou umístěny přímo u plotu. Obranu žalovaných, že sníh ze střechy na pozemek žalobkyně nedopadá, soud prvního stupně hodnotil jako účelovou, s ohledem na umístění pozemku a stavby včetně přesahu střechy. Z logiky věci vyplývá, že sníh ze střechy žalovaných musí dopadat na pozemek žalovaných minimálně v první polovině plochy střechy, kdy vzdálenost mezi zdí domu a plotem mezi pozemky byla naměřena 50 cm a za situace, kdy přesah střechy ve vztahu ke zdi domu je 40 cm, je okraj střechy včetně okapu téměř na hranici nad drátěným plotem mezi pozemky a sjíždějící sníh ze střechy tak musí zákonitě dopadnout na pozemek žalobkyně. To, zda sníh sjede ze střechy, závisí na mnoha kritériích, když někdy část sněhu roztaje a odteče okapem.

6. Soud pak dále posuzoval ve smyslu ustanovení § 1013 odst. 1 věty první o. z., zda tato imise je přiměřená místním poměrům či nikoliv a zda podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku žalobkyní, což je odvislé od toho, jak často a kolik sněhu nasněží. To však není v moci žalovaných ovlivnit. Množství sněhu tak, jak to vyplývá z přiložené fotodokumentace a videí, neumožňuje dle soudu prvního stupně přijmout jednoznačný závěr o tom, že se jedná o takové množství sněhu, u kterého by bylo možno dospět k závěru, že jeho odklízení z pozemku žalobkyně podstatně omezuje jeho obvyklé užívání či že by omezovalo žalobkyni či členy její domácnosti v pohybu po jejím pozemku. Pokud žalobkyně předložila fotodokumentaci obsahující následky odtávání sněhu v podobě vody na dvorku, nelze tento následek přisuzovat pouze sesuvu sněhu ze střechy žalovaných vzhledem k tomu, že na pozemek odtává sníh jak z domu samotné žalobkyně, tak i ze stavby silnice, ze které je sníh odklízen a vzhledem k tomu, že pozemek žalobkyně se nachází pod úrovní silnice, hromadí se voda na pozemku žalobkyně i z tohoto důvodu. Sníh ze střechy žalovaných dopadá zejména na přední část pozemku žalobkyně, kde jsou u plotu umístěny voliéry se zvířectvem a tato část je tak využívána minimálně. Pozemek je žalobkyní využíván i nadále k parkování. Nebylo tedy zjištěno žádné podstatné omezení ve využívání pozemku a jako takové nelze charakterizovat ani nutnost odklízení sněhu z voliér, neboť k tomu se musí přistoupit (aby nedošlo ke škodě) až v případě vrstvy zhruba o 40 cm. Při poměřování toho, jak se sníh chová na okolních střechách a na střeše žalovaných, dospěl soud prvního stupně k závěru, že míra případného zatížení pozemku žalobkyně je mírou přiměřenou místním poměrům. Samotné prokázání toho, že sníh za určitých okolností sjíždí ze střechy žalovaných a dopadá na pozemek žalobkyně, není dostatečné proto, aby mohlo být žalobě o zdržovacím nároku vyhověno. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedených důkazů, přičemž k jejich hodnocení nemá odvolací soud žádné výhrady.

8. Odvolací soud pak za podmínek ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 205a písm. f) o. s. ř. doplnil dokazování fotografiemi a videi ze zimního období 2021 [číslo], které následovalo po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a nejde tedy o nový důkaz. Z těchto důkazů, zejména z videí, vyplývá, že s ohledem na umístění stavby žalovaných při hranici s pozemkem žalobkyně, zejména pak s ohledem na přesah a sklon střechy a typ střešních tašek, dochází v zimním období k tomu, že sníh, který v určité vrstvě napadne na střechu domu žalovaných, se sesouvá (přepadává) na pozemek žalobkyně, resp. na klece a voliéry, které má žalobkyně rozmístěny podél plotu, případně naráží na část protilehlé štítové zdi stodoly ve vlastnictví žalobkyně, která se rovněž nachází na společné hranici v blízkosti domu žalovaných.

9. Odvolací soud se tedy zcela ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že v důsledku umístění rodinného domu žalovaných při společné hranici pozemků účastnic řízení, s ohledem na přesah a sklon střechy a typ střešní krytiny (vyměna krytiny v roce 2016 nebo 2017), dochází k tomu, že sníh, který při sněhových srážkách napadne na střechu domu žalovaných v určité vrstvě, se dává do pohybu (sesouvá se, sjíždí dolů) dříve, než stačí roztát a bez ohledu na sněhové zábrany přepadává na pozemek žalobkyně, respektive na střechu klecí a voliér, případně naráží na protilehlou zeď stodoly, a to ať již ve formě sněhových vloček či ledových krystalků.

10. Odvolací soud se však neztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně, který na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 1013 odst. 1 větu první o. z. a zkoumal, zda zjištěné imise vnikají na sousední pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům a zda podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.

11. Podle ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

12. Imise jsou objektivní skutečností a zákon poskytuje ochranu proti nim bez ohledu na to, zda jsou vyvolány úmyslně, vědomě či nikoliv. Ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. rozlišuje imise přímé (§ 1013 odst. 1 věta druhá o. z.) a nepřímé (§ 1013 odst. 1 věta první o. z.). Imise přímé jsou zakázány bez ohledu na jejich míru. Naproti tomu ochrany proti nepřímým imisím se lze dovolat jen tehdy, jde-li o vnikání imisí v míře nepřiměřené místním poměrům, a které omezují obvyklé užívání pozemku.

13. Nejvyšší soud se zabýval otázkou přímých a nepřímých imisí ve svém rozsudku sp. zn. 22 Cdo 942/2020, v němž mimo jiné uzavřel, že„ stékání vody či padání sněhu ze střechy na sousední pozemek není projevem přirozených vlastností pozemku, za které soused neodpovídá. Stavba a střecha představují umělou úpravu pozemku, která mění přirozené odtokové poměry; voda, která by jinak alespoň zčásti, ne-li úplně, vsákla do pozemku (půdy) v přirozeném stavu, zůstává na střeše, a odtud je přímo vedena na sousední pozemek, a to v míře podstatně větší, než by tomu bylo, pokud by pozemek nebyl nijak upravený. Nejde tedy o přirozený děj, neovlivněný umělými úpravami pozemku. Pronikání takto kumulované srážkové vody i spad sněhu ze střechy bezprostředně na sousední pozemek je tak přímou imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. věty druhé“.

14. Přímé imise jsou tak zakázány bez ohledu na jejich míru a na stupeň obtěžování souseda a není vázána ani na vědomost či zavinění. Platí proto, že staly-li se žalované vlastníkem stavby, kterou samy nezřídily, a ta vyvolává přímé imise, nic to nemění na jejich povinnosti se imisí zdržet a je přitom nerozhodné, zda takovou imisi lze považovat za přiměřenou místním poměrům či nikoli a zda podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku. To proto, že vlastník pozemku (stavby), ze které jsou imise přiváděny, tím v podstatě užívá sousední pozemek jako svůj vlastní (přímý neoprávněný zásah do vlastnického práva).

15. K přípustnosti negatorní žaloby není třeba, aby zásah do vlastnického práva trval v době podání žaloby, anebo aby předtím měl ráz opakovanosti či soustavnosti. Žalobu lze podat i jen na základě jednoho zásahu do vlastnického práva, pokud jeho provedení svědčí o tom, že jeho opakování nelze vyloučit, tedy je zde nebezpečí jeho opakování v budoucnu. To je i souzený případ, kdy fotodokumentací a videi bylo prokázáno, že sesuv sněhu ze střechy domu žalovaných na sousední pozemek žalobkyně není ojedinělou událostí, ale jde o opakující se sezónní záležitost (samozřejmě v závislosti na četnosti sněhových srážek), která musí být pro žalobkyni i s ohledem na velikost nezastavěné plochy pozemku parc. č. st. [číslo] obtěžující. Odvolací soud proto neshledal, že by podaná žaloba v sobě skrývala prvky zjevného zneužití prava ve smyslu ustanovení § 8 o. z.

16. Jestliže tedy po výměně střešní krytiny dochází k tomu, že ze střechy žalovaných vrstva sněhu ze střechy sjíždí na pozemek žalobkyně, případně naráží do protilehlé štítové zdi stodoly, která je dle popisných a geometrických údajů katastru nemovitostí označena číslem popisným 47, jde o činnost, které se žalované musí zdržet a bude jen na nich, jaká opatření zvolí k tomu, aby k sesuvu sněhu (ledu) již nedocházelo. Žalobkyně se totiž domáhala pouze zdržovacího nároku ve smyslu ustanovení § 1013 odst. 1 věty druhé o. z., a nikoli přímé úpravy stavby ve smyslu ustanovení § 1019 odst. 1 o. z.

17. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalovaným jako spoluvlastnicím předmětného domu uložil solidární povinnost, aby se zdržely ve výroku I. popsaného rušení.

18. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, náklady za vyhotovení znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 39 809 Kč sestávající z odměny za sedmnáct úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], sepis žaloby, repliky ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] na základě poučení soudu, účast při jednání dne [datum], účast při jednání delším než čtyři hodiny dne [datum], účast na místním šetření dne [datum], účast při jednání delším než dvě hodiny dne [datum], vyjádření ze dne [datum] k vyjádření žalovaných ze dne [datum], účast při jednání delším než čtyři hodiny dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum]) po 1 500 Kč podle ustanovení § 7 bod 4., § 9 odst. 1 advokátního tarifu, z odměny za dva úkony v poloviční sazbě 750 Kč (účast u přípravného jednání dne [datum] a [datum] dle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 5 700 Kč, z náhrady za promeškaný čas za přestávku při jednání dne [datum] od 11:45 – 12:35 dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu – 200 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 6 909 Kč Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu za podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], jejichž obsahem byly pouze návrhy na doplnění dokazování a předložení fotodokumentace či videí, přičemž za úkony, jejichž obsahem není podání ve věci samé, odměna nenáleží.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 8 712 Kč sestávající z odměny za čtyři úkony právní služby (sepis odvolání, repliky k vyjádření žalovaných, účast u odvolacího jednání dne [datum] a [datum]) po 1 500 Kč podle ustanovení § 7 bod 4., § 9 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 1 200 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 512 Kč.

20. Žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v obecné pariční lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. V průběhu řízení vznikly státu náklady řízení ve výši 8 901 Kč představující znalečné vyplacené soudem z rozpočtových prostředků, na jejichž náhradu má právo proti účastníkům podle výsledku řízení ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Jelikož neúspěšné ve věci byly žalované, odvolací soud uložil povinnost k zaplacení této náhrady právě jim, rovněž v obecné pariční lhůtě tří dnů na účet Okresního soudu v Příbrami.