22 CO 293/2021-313

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení 2.229.173,59 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 6. 2021, č.j. 111 C 5/2020-272,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 45 196 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení 2 229 173,59 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 132.279,62 Kč k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud takto shledal zcela nedůvodný žalovaný nárok ohledně zaplacení dlužné částky s příslušenstvím z titulu sjednaného pojistného plnění dle pojistné smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky a [právnická osoba] [název], jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], VIN: [číslo] v rámci skupinové pojistné smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou ve formě přílohy o pojištění ke smlouvě o úvěru [číslo] podle níž byla žalobkyně pojištěným. Pojistné plnění mělo být poskytnuto z titulu pojistné události ze dne [datum], kdy došlo k dopravní nehodě, při níž byla na pojištěném vozidle způsobena totální škoda dle vyhodnocení ze dne 31. 10. 2018, při níž mělo být žalobkyni vyplaceno pojistné plnění maximálně do výše obvyklé ceny vozidla po odečtení hodnoty použitelných zbytků a sjednané spoluúčasti. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná sama neukončila šetření pojistné události, neboť vyčkávala na rozhodnutí Policie ČR, která však proti řidiči vozidla [titul] [jméno] [příjmení] žádné stíhání nezahájila z důvodu, že neexistovalo podezření ze spáchání trestného činu, neboť bylo uzavřeno, že řidič v době dopravní nehody nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla a byl schopen bezpečně motorové vozidlo ovládat. Jediné řízení tak bylo zastaveno s tím, že řidič nebyl pod vlivem alkoholu a žádný přestupek takto nespáchal. Žalobkyně dále namítla, že obsahem přílohy o pojištění jsou pouze zkratky, resp. soubor blíže neurčených písmen a číslic, z nichž nelze dovodit, že by se jednalo o pojistné podmínky, které ani neobdržela, ani neměla možnost se s nimi seznámit, a proto k nim nelze přihlížet. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně požadovala zaplacení pojistného plnění spolu se zákonnými úroky z prodlení, neboť měla za to, splatnost nastala 26. 4. 2019, kdy mělo dojít k plnění ve lhůtě 15 dnů ode dne skončení šetření.

3. Žalovaná navrhla úplné zamítnutí žaloby. Namítla nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně, která si ve smlouvě o úvěru a v příloze o pojištění objednala doplňkovou službu - havarijní pojištění s tím, že toto pojištění žalovaná poskytne [právnická osoba] [název]. Mezi žalovanou a žalobkyní tak žádné pojištění nebylo sjednáno a domáhat se pojistného plnění tak je oprávněna výlučně [právnická osoba] [název]. Jí uplatněný nárok ze žalovaného poškození předmětného vozidla však žalovaná odmítla jako nedůvodný. Dle žalované nelze v dané věci použít závěry judikatury Ústavního soudu svědčící pro aktivní legitimaci žalobkyně, neboť se týkají jiného druhu pojištění a právní úpravy dle odlišného zákona o pojistné smlouvě, a dále toho, že pojistník byl nečinný a pojištěný byl v postavení spotřebitele jako slabší strany, když žalobkyně je oproti tomu právnickou osobou. Dále měla žalovaná za to, že žalovaný nárok není dán z důvodu sjednané výluky z pojištění, v jejímž smyslu bylo vozidlo v době nehody řízeno osobou, která byla pod vlivem alkoholu tak, jak bylo sjednáno v pojistné smlouvě, [název] [anonymizováno 8 slov] [rok]. Dle žalované byly nedílnou součástí pojistné smlouvy dle jejího článku II. odst. 1, článku II. odst. 8., bodu 8.1.1 a článku III. odst. 3, bod 1 a 2 tzv. Všeobecné pojistné podmínky – obecná část [název] [anonymizováno] [rok] a Všeobecné pojistné podmínky – zvláštní část Pojištění vozidel [název] [anonymizováno] [rok], s nimiž byla žalobkyně seznámena prostřednictvím svého jednatele [titul] [jméno] [příjmení], který toto písemně potvrdil dle bodu 6 na str. 2 přílohy o pojištění. Na základě podrobně popsaných konkrétních okolností, za nichž došlo dne [datum] v 1:5 8:52 hod. k předmětné dopravní nehodě, žalovaná rovněž namítla rozpor s dobrými mravy. Žalovaná dále nesouhlasila ani s výší žalované částky, k níž namítla, že neodpovídá obvyklé ceně vozidla, neboť toto bylo vyrobeno již v roce 2013, když poukázala na cenu jeho upotřebitelných zbytků dle internetové aukce ve výši 545 000 Kč a na sjednanou 10% spoluúčast žalobkyně.

4. Okresní soud vycházel z právní úpravy pojistné smlouvy, včetně pojistných podmínek dle § 2758 odst. 1 a § 2774 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.), dále z § 2800 odst. 2 a § 2770 o.z., podle něhož je oprávněnou osobou ta osoba, která v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění. Současně okresní soud přihlédl k ustálené judikatuře Ústavního soudu, zejména ve shodě se žalobkyní k nálezu ze dne 9. 10. 2018, sp.zn. IV. US 3009/17. Na základě toho okresní soud shledal, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována. Zdůvodnil, že v opačném případě by bylo žalobkyni jako poškozené nepřípustně zabráněno jak v tom, aby se žalovaného nároku domáhala přímo po žalované, tak by neměla k dispozici žádný prostředek, kterým by k jeho uplatnění u žalované donutila oprávněnou leasingovou společnost. K tomu okresní soud zdůraznil, že žalovaná a společnost [právnická osoba], spadají do stejného holdingu [název] s tím, že předmětný nárok sice leasingová společnost uplatnila u žalované, ale poté, co jeho splnění žalovaná odmítla, se s tím spokojila.

5. Ve věci samé pak vzal okresní soud za nesporné, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalobkyní jako zákazníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] spolu s přílohou o pojištění k ní, podle níž bylo předmětem pojištění vozidlo [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], reg.zn. [číslo] a společnost [právnická osoba] vystupovala jako pojistník, žalovaná jako pojistitel a žalobkyně jako zákazník a pojištěný se sjednanou 10% spoluúčastí. Dále vzal okresní soud za nesporné, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při níž vznikla na takto pojištěném vozidle totální škoda a řidiči vozidla [jméno] [příjmení], jednateli žalobkyně, byla naměřena dechovou zkouškou přístrojem DRÄGR ve 02:02 hodin hodnota 0,9 g alkoholu a následnou krevní zkouškou odebranou ve 03:11 hodin hladina etylalkoholu 1,24 g. Nesporně bylo prokázáno, že v příloze k pojištění k citované úvěrové smlouvě, bodu 6, potvrdil jednatel žalobkyně, že byl seznámen s podmínkami uvedenými v tabulkové části„ Řídí se“, označenými [název] [anonymizováno] [rok], [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova]. Současně se zavázal těmito se řídit s tím, že byl srozuměn, že veškeré následky spojené s nedodržením pojistných podmínek jdou k jeho tíži. Okresní soud měl také ze nesporné, že pojistné podmínky [název] [anonymizováno] [rok] obsahují další výluky z pojištění (vyjma výluk stanovených v pojistných podmínkách [název] [anonymizováno] [rok]), a to dle čl. V. bodu 1. písm. n) výluku, podle níž se pojištění nevztahuje na škodné události, kdy poškození vzniklo při řízení vozidla osobou, která byla pod vlivem alkoholu. Korespondencí mezi účastníky bylo dále prokázáno, že žalovaná odmítla plnění za uvedenou dopravní nehodu z důvodu přítomnosti alkoholu v krvi řidiče vozidla v době nehody.

6. K okolnostem, za nichž došlo k předmětné dopravní nehodě, vzal okresní soud na základě provedených listinných důkazů za prokázané, že hlídka Policie ČR chtěla u řidiče vozidla provést kontrolu zaměřenou na alkohol, ale řidič zvýšil rychlost vozidla a začal ujíždět. Policejní hlídka vozidlo pronásledovala až do jeho nárazu do trafostanice, po němž řidič vystoupil z vozidla a bylo u něho provedeno měření alkoholu z dechu se zjištěnou hodnotou 0,9 g alkoholu a z následně provedeného odběru krve řidiče byla zjištěna hladina etylalkoholu 1,24 g. Proti řidiči, jednateli žalobkyně [jméno] [příjmení], byly z tohoto důvodu zahájeny úkony trestního řízení pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky a řízení bylo odevzdáno příslušnému správnímu orgánu, který pravomocně rozhodl o tom, že řidič vozidla se dopustil přestupku z nedbalosti nepřizpůsobením rychlosti jízdy a řidiči byla uložena pokuta. Správní řízení ohledně zadržení řidičského průkazu však bylo pravomocně zastaveno se závěrem, že odpadl důvod, pro který bylo řízení zahájeno, neboť dle znaleckého posudku [titul] [jméno] [jméno] vyšlo najevo, že v době dopravní nehody řidič nemohl být pod vlivem alkoholu, když k jeho požívání alkoholických nápojů došlo krátce před dopravní nehodou, v době dopravní nehody řidič byl ve fázi reciproční, tedy veškerý požitý alkohol ještě nepřešel ze zažívacího traktu do krevního oběhu. Z citovaného znaleckého posudku [titul] [jméno] [jméno], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, podaného na žádost advokáta žalobkyně (ze dne 15. 12. 2018 [číslo]) okresní soud zjistil, že hladinu alkoholu v krvi řidiče [titul] [jméno] [příjmení] stanovil znalec v čase nehody 0,19 g, a to na základě toho, že s odkazem na dokumentaci konstatoval, že k požívání alkoholických nápojů došlo krátce před dopravní nehodou a že v době dopravní nehody byl řidič ve fázi resorpční, kdy veškerý požitý alkohol ještě nepřešel ze zažívacího traktu do krevního oběhu.

7. Okresní soud vzal za nesporně prokázaný také obsah provedených listinných důkazů, z něhož zejména zjistil, že dle úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], žalobkyni úvěr na financování předmětného vozidla za celkovou částku 3 941 596 Kč. Zjistil, že dle článku č. 4, bodu 4.1 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že součástí smlouvy o úvěru je povinná doplňková služba, jíž je jakékoli pojištění, nebo pokud si žalobkyně jako zákazník zvolila volitelnou doplňkovou službou jakékoliv pojištění, jsou podmínky pojištění sjednány samostatným dokumentem - přílohou o pojištění nebo přihláškou k pojištění s tím, že podrobnější specifikace pojistných podmínek je obsažena v příslušných specifikovaných pojistných podmínkách příslušného pojistitele, který se žalobkyně zavázala dodržovat. Okresní soud vzal za prokázané, že takto byla spolu s uvěrovou smlouvou stejného dne sjednána příloha o pojištění, podle níž se pojištění řídí [název] [anonymizováno] [rok], [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] a sjednaná spoluúčast činí 10 %, minimálně 10 000 Kč z pojistného plnění. Dle bodu 6, věty prvé a třetí této přílohy o pojištění se žalobkyně jako zákazník zavázala v závislosti na sjednaném rozsahu pojištění dodržovat pojistné podmínky uvedené v její tabulkové části („ řídí se“) a zároveň jejím podpisem potvrdila, že tyto pojistné podmínky spolu s přílohou o pojištění převzala, byla s nimi seznámena a zavázala se tímto řídit s tím, že veškeré následky spojené s nedodržením pojistných podmínek jdou k její tíži. Okresní soud současně zjistil také obsah pojistné smlouvy [číslo] k datu [datum], podle níž bylo mezi žalovanou jako pojistitelem a [právnická osoba] jako pojistníkem sjednáno pojištění (mimo jiné) souboru nových a ojetých vozidel dle seznamu s tím, že na toto pojištění se vztahují Všeobecné pojistné podmínky – obecná část [název] [anonymizováno] [rok] a Všeobecné pojistné podmínky – zvláštní část Pojištění vozidel [název] [anonymizováno] [rok], kterou byly nedílnou součástí a přílohou smlouvy. Okresní soud vzal za prokázané, že k havarijnímu pojištění a pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla části A – pojištění vozidel, bylo dle článku V. bodu 1 písm. n) sjednáno, že vedle výluk stanovených ve [název] [anonymizováno] [rok] se pojištění dále nevztahuje na škodné události, kdy poškození vzniklo při řízení vozidla osobou, která byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky s tím, že totéž platí, odmítne-li se řidič havarovaného vozidla podrobit příslušnému vyšetření nebo opustí-li místo nehody, aniž by příslušné vyšetření na příslušnost alkoholu nebo omamných a psychotropních látek podstoupil.

8. Na základě takto prokázaného skutkového stavu okresní soud uzavřel, že žalovaná v dané věci důvodně odmítla vyplacení pojistného plnění z totální škody předmětného vozidla, a to v souladu s Všeobecnými pojistnými podmínkami – zvláštní části pojištění vozidel část A, článku V., bodu 1, písm. n), tj. proto, že pojištění se nevztahuje na škodné události, kdy poškození vzniklo při řízení vozidla osobou, která byla pod vlivem alkoholu. Okresní soud uzavřel, že řidič vozidla [titul] [jméno] [příjmení] před jízdou požil alkoholické nápoje. Bezprostředně po dopravní nehodě mu byla policejní hlídkou z dechové zkoušky zjištěna hodnota alkoholu v krvi 0,9 g a po hodině byla z krevního vzorku zjištěna hodnota 1,24 g Okresní soud proto dospěl k závěru, že je třeba aplikovat sjednanou výluku z pojištění týkající se řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Nepřisvědčil přitom námitkám žalobkyně ohledně toho, že správní řízení proti řidiči vozidla bylo zastaveno proto, že alkohol po požití řidičem ještě v jeho těle do doby dopravní nehody nepřešel ze zažívacího traktu do krevního oběhu. Rozhodné dle okresního soudu je, že řidič vozidla před jízdou alkohol požil, což žalobkyně ani nepopírala. Současně okresní soud uzavřel, že žalobkyně byla náležitě seznámena se všemi označenými všeobecnými pojistnými podmínkami, neboť listinná příloha o pojištění (k uzavřené úvěrové smlouvě) na ně odkazuje na několika místech, konkrétně je označuje a jednatel žalobkyně (řidič vozidla) tuto přílohu podepsal. Proto měl okresní soud za to, že žalobkyně byla s pojistnými podmínkami řádně seznámena, když přihlédl i k tomu, že žalobkyně není fyzickou, ale právnickou osobou, a proto jí nesvědčí zvýšená právní ochrana. Okresní soud dodal, že je obecně známa nulová tolerance alkoholu v České republice při řízení vozidla a každé osobě způsobilé k řízení motorových vozidel je toto zřejmé. Protože v dané věci měl za jednoznačně prokázané, že řidič poškozeného vozidla před jízdou požil alkohol a porušil tak sjednané smluvní podmínky, dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na žalovanou náhradu škody, která při dané dopravní nehodě vznikla, neboť na předmětnou škodnou událost se vztahuje výluka z pojistného plnění, která byla žalovanou důvodně uplatněna. Dle okresního soudu není rozhodné, zda a kolik alkoholu bylo řidiči v době dopravní nehody naměřeno, ani to, že v době nehody byl řidič - dle znaleckého posudku a zastavení správního řízení – vozidlo schopen řídit. Na základě těchto závěrů okresní soud rovněž zdůvodnil, že pro nadbytečnost další dokazování neprováděl.

9. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř. a na § 7 bod 6, § 13 odst. 3 a §14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalované tak okresní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení za šest úkonů právní pomoci s odměnou po 17 220 Kč a paušální náhradou po 300 Kč, dále náhradu za šest půlhodin po 100 Kč za promeškaný čas a náhradu cestovních nákladů 3 002 Kč za cestu v délce 249 km z [obec] do [obec] a zpět k soudním jednáním dne 10. 2. 2021 a dne 14. 6. 2021, včetně 21% DPH, tj. v celkové částce 132 279,62 Kč Okresní soud zdůvodnil, že k plnění stanovil zákonnou lhůtu dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

10. Proti citovanému rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, neboť trvala na tom, že v dané věci je aktivně legitimována a neexistuje žádný důvod pro odmítnutí žalovaného pojistného plnění. Žalobkyně oproti závěrům okresního soudu setrvala na tom, že na základě provedených důkazů řidič vozidla nebyl v době nehody pod vlivem alkoholu, omamné či psychotropní látky. Uvedla, že ve všeobecných pojistných podmínkách není blíže pojem„ být pod vlivem“ upraven a zejména zde není sjednáno ani sankcionováno požití alkoholu. Dále žalobkyně zopakovala, že žalovaná měla již v říjnu 2018 k dispozici veškeré informace a doklady o tom, že řidiči vozidla byla po nehodě naměřena v dechu hodnota alkoholu 0,9 g a v krvi 1,24 g. Z postupu žalované žalobkyně dovozovala, že však tyto hodnoty samy o sobě nebyly pro žalovanou dostatečné a průkazné a nebyly pro ni důvodem pro odmítnutí pojistného plnění. Naopak žalovaná žalobkyni odkázala na ukončení vyšetřování Policie ČR ohledně podezření z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Proto měla žalobkyně za to, že samotná žalovaná interpretuje smluvní výluku pouze v tom smyslu, že zahrnuje výlučně případy, kdy je poškození způsobeno při spáchání trestného činu či přestupku. Následně odlišné rozhodnutí žalované z dubna 2019 je tak dle žalobkyně účelové a nepodložené. Jako zásadní je dle žalobkyně, že dle rozhodnutí Policie ČR ze dne 1. 2. 2019 se v dané věci nejednalo o podezření z trestného činu, řidič tedy v době nehody nebyl pod vlivem návykové látky a byl způsobilý řídit motorové vozidlo. Ve správním řízení proto nebylo jakkoliv řešeno údajné řízení pod vlivem alkoholu, a je proto absurdní, aby z tohoto důvodu došlo v tomto civilním řízení k odmítnutí žalovaného pojistného plnění. Žalobkyně dále znovu poukázala také na metodický pokyn pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (ethylalkoholu) v krvi Ministerstva zdravotnictví č. ZD 10/2006, podle jehož odst. 10 písm. a) se za pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje pokládá hladina ethylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g s tím, že hladina nižší je soudy považována za tzv. fyziologickou hladinu alkoholu, při níž nedochází k negativnímu ovlivnění osoby alkoholem. Dle tohoto metodického pokynu je třeba dle žalobkyně hodnotit také závěry znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] podle něhož v době dopravní nehody mohla být hodnota alkoholu v krvi řidiče vozidla 0,19 g, tedy nižší než hranice průkaznosti ovlivnění alkoholu. Rozhodnutí okresního soudu je tak v rozporu s provedenými důkazy, neboť okresní soud si laicky vyložil odbornou otázku přítomnosti alkoholu v krvi a ovlivnění alkoholem. Nepřípadný je také odkaz na laickou znalost obecně známé nulové tolerance na alkohol v České republice při řízení vozidla, neboť povinností soudu je rozhodovat na základě právních předpisů a provedených důkazů, nikoliv dle zjednodušujících hesel. Žalobkyně uzavřela, že okresní soud nepřípustně směšuje pojmy požití alkoholu a stav pod vlivem alkoholu, a to v rozporu s tím, že samotné požití alkoholu, byť je předpokladem pro vliv alkoholu, ještě nutně neznamená okamžité ovlivnění alkoholem, neboť je zřejmé, že alkohol schopnosti člověka neovlivní okamžitě po vstupu do úst, ale až po vstřebání do těla člověka. Proto je nezbytné určit, zda se daná osoba vyskytovala pod vlivem alkoholu, nikoliv pouze to, zda alkohol požila tak, jak je toto i obsahem pojistných podmínek, jejichž autorem je právě žalovaná, která proto odpovídá za jejich určitost a srozumitelnost. Žalobkyně dále znovu uvedla, že řidič vozidla nepožil alkohol zaviněně, a to ani v nedbalosti, ale nešťastnou náhodou, kterou nemohl ovlivnit, tedy nejednal ani v rozporu s pravidlem o nulové toleranci alkoholu za volantem. Požití alkoholu není v dané věci žádným porušením smluvních podmínek, neboť v dané věci je rozhodné pouze řízení pod vlivem alkoholu, tedy zda a kolik alkoholu bylo naměřeno v době dopravní nehody, a to za předpokladu spáchání trestného činu či přestupku. Tyto předpoklady nebyly naplněny, proto výluka z pojištění nebyla naplněna a podaná žaloba je důvodná. Současně dle žalobkyně nebylo ani prokázáno, že jí v době nehody byly výluky známy, neboť oproti závěrům okresního soudu nejsou v tabulkové části přílohy o pojištění (za slovy„ řídí se“) obsaženy žádné pojistné podmínky, ale jen shluk písmen a číslic, která zjevně odkazují na obsah pojistné smlouvy, která však žalobkyni nebyla známa. Takto uvedené zkratky nelze bez dalšího podřadit pod slovo podmínky, neboť až dosud není ani zřejmé co většina z nich znamená, a proto ani nelze uzavřít, že jednatel žalobkyně měl tyto zkratky znát. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se ztotožnila, pouze setrvala na tom, že žalobkyně v dané věci ani není aktivně legitimována. Žalovaná zejména zdůraznila, že řidič vozidla byl v době nehody pod vlivem alkoholu a žalobkyně byla náležitě seznámena s podmínkami pojištění a věděla o výluce. Žalovaná také setrvala na námitkách o nepřiměřené výši žalované částky a o žalobkyní účelově zkreslených znaleckých závěrech. Proto tvrzení žalobkyně označila za manipulativní, nepravdivá, účelová a zkreslená s tím, že žalobkyně se snaží dosáhnout plnění v rozporu s dobrými mravy. Namítla také, že je vyloučeno, aby se žalobkyně jako obchodní korporace zpětně dovolávala právní úpravy chránící průměrné spotřebitele. Žalovaná zcela odmítla interpretaci žalobkyně ohledně sjednané výluky z pojištění, včetně toho, že žalobkyně takto účelově a nepřípustně směšuje pojmy veřejného a soukromého práva. Žalovaná zdůraznila, že z povahy věci nemá žádný vliv na posuzování věci orgány činnými v trestním řízení či správními orgány a sjednaná výluka tak s tímto nikdy nebyla spojována. V dané věci pak žalovaná se závěry uvedených orgánů ani nesouhlasí s tím, že to není pro toto soukromoprávní posouzení věci relevantní. Dle žalované byl řidiči vozidla zjevně v době nehody naměřen v krvi alkohol, což potvrdila i žalobkyně, která i v odvolání dovozuje, že v době nehody se jednalo o hodnotu 0,19 g dle jí předloženého znaleckého posudku. Průkaznost ovlivnění alkoholem pak pro právní posouzení této soukromoprávní věci není rozhodná, neboť se jedná o pojištění vozidla a sjednanou výluku, která měla a má zabránit právě jednání, jehož se řidič pojištěného vozidla v dané věci dopustil. Dle žalované je výraz„ být pod vlivem alkoholu“ obecně užívaný pojem, který každá osoba rozumu průměrného člověka chápe jako stav nastávající bezprostředně po požití alkoholu bez ohledu na tom, zda a jak se alkohol následně v chování daného člověka projevuje. Dle žalované je notorietou, že žádné komerční pojištění nekryje situaci, kdy člověk požije alkohol a následně řídí motorové vozidlo, když oproti závěrům žalobkyně v dané věci měl alkohol jednoznačně výrazně negativní vliv na chování řidiče vozidla, které vedlo k dopravní nehodě. Žalovaná také odkázala na vznesené námitky ohledně vyloučení nahodilosti pojistné události v dané věci s tím, že chování řidiče před nehodou spočívající v požití alkoholu před jízdou a překročení maximální povolené rychlosti ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu vylučuje nahodilost a tím také možnost krytí pojištěním.

12. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř., když přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání neuvedeným. Poté krajský soud dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

13. Krajský soud shledal, že okresní soud v potřebném rozsahu řádně provedeným dokazováním správně a úplně zjistil rozhodný skutkový stav, který ani v odvolacím řízení nebyl sporný. Okresní soud rovněž vycházel ze správné právní úpravy a z přiléhavých závěrů ustálené soudní judikatury, na jejichž základě v dané věci dovodil také úplné a správné právní závěry.

14. Krajský soud zejména přisvědčil závěrům okresního soudu o aktivní legitimaci žalobkyně v daném sporu, které jsou - oproti námitkám žalované – přiléhavě a souladu s § 13 o.z. opřeny o plně použitelné závěry ustálené judikatury Ústavního soudu (zejména dle nálezu sp.zn. IV.ÚS 3009/17, ze dne 9. 10. 2018, či sp.zn. III.ÚS 2552/18, ze dne 16. 6. 2020). Dle krajského soudu není podstatné, že v této věci se oproti judikovaným závěrům jedná o odlišný předmět pojištění (úvěr na financování koupě vozidla), ani není rozhodné, že žalobkyně nevystupovala jako spotřebitel, ale jako obchodní korporace v rámci své podnikatelské činnosti. Krajský soud má ve shodě se závěry okresního soudu za to, že i za těchto konkrétních okolností je třeba přiznat žalobkyni v této věci aktivní legitimaci k vymáhání žalovaného pojistného plnění z titulu pojistné smlouvy uzavřené mezi třetí osobou jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem, byť právě v jeho prospěch bylo sjednáno, že bude pojistné plnění poskytnuto. V opačném případě by nepřípustně došlo k tomu, že žalobkyně jako pojištěná, která byla zavázána hradit pojistné, by neměla žádnou možnost, jak se domoci poskytnutí pojistného plnění, které bylo v konečném výsledku určeno právě v její prospěch. Proto i žalobkyni v postavení obchodní společnosti a podnikatele musí být aktivní legitimací v dané věci zajištěno ústavně a mezinárodně zaručené právo na soudní ochranu jejích práv a oprávněných zájmů založených uzavřenou smlouvou o úvěru ve znění její přílohy o pojištění předmětného vozidla, a to zejména za situace, kdy pojistitel a pojistník (žalovaná) jsou součástí stejného obchodního, resp. podnikatelského uskupení, jak správně zdůraznil již okresní soud.

15. Krajský soud dále zcela přisvědčil závěrům okresního soudu o tom, že na základě prokázaného skutkového stavu byly platnou součástí smluvního ujednání o pojištění předmětného vozidla také pojistné podmínky, jichž se dovolávala žalovaná. Námitky žalobkyně ohledně neurčitosti, nesrozumitelnosti či zmatečnosti označení pojistných podmínek„ shlukem písmen a číslic“ shledal krajský soud zcela nedůvodné a účelové, neboť je zřejmé, že žalobkyně předmětnou smlouvu o úvěru na financování pojištěného vozidla, ve znění přílohy o pojištění tohoto vozidla, uzavírala jako podnikatelka v rámci své podnikatelské činnosti. Proto je třeba mít za to, že žalobkyně si byla, resp. musela být plně vědoma toho, že dle přílohy o pojištění přistupuje k pojištění vozidla, jehož součástí jsou právě konkrétní označené pojistné podmínky. Ohledně nich okresní soud také správně uzavřel, že jednatel, jehož prostřednictvím žalobkyně takto jednala, svým podpisem potvrdil převzetí těchto pojistných podmínek, seznámení se s nimi a i svoji vědomost o jejich závaznosti. Při tomto jednání jednatele žalobkyně pak je třeba vycházet z toho, že takto jednatel vystupoval v rámci obchodní a podnikatelské činností žalobkyně tak, že jednal s náležitou odbornou péčí řádného hospodáře, což již z povahy věci vylučuje, aby uvedené námitky žalobkyně, zopakované v odvolacím řízení, mohly obstát.

16. Současně krajský soud shledal jako zcela účelový výklad žalobkyně ohledně obsahu prokázaného smluvního ujednání v pojistných podmínkách o žalovanou namítané výluce z pojištění. Bylo prokázáno a nebylo sporné, že obsahem pojistných podmínek [název] [anonymizováno] [rok] bylo ujednání o výlukách z pojištění dle čl. V. bodu 1. písm. n) o tom, že (vyjma výluk stanovených v pojistných podmínkách [název] [anonymizováno] [rok]) se pojištění dále nevztahuje na škodné události, kdy poškození vzniklo při řízení vozidla osobou, která byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky. Krajský soud shledal, že takové ujednání o vyloučení z pojištění je srozumitelné a určité a jeho výklad učiněný žalobkyní nemůže obstát, neboť je zjevně účelový a v rozporu s jeho obsahem, smyslem i účelem. V dané věci je zřejmé, že předmětem pojištění bylo označené vozidlo, resp. jeho provoz. Proto je také zřejmé, že sjednaná výluka z pojištění odpovídá zákonné povinnosti řidiče tohoto vozidla dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákona o silničním provozu). Podle § 5 odst. 2, písm. a) a b) tohoto zákona zejména platí, že řidič jednak nesmí požít alkoholický nápoj ani jinou látku obsahující alkohol (dále jen alkoholický nápoj) nebo užít jinou návykovou látku během jízdy, a jednak nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Pouze v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise platí, že řidič se považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem. Krajský soud proto oproti námitkám žalobkyně shledal, že okresní soud správně a přiléhavě na tuto obecně známou zákonnou povinnost, resp. zákaz odkázal, a proto jeho odkaz nelze považovat ani za laickou znalost, ani zjednodušující heslo. Z prokázaného skutkového stavu, ale i z tvrzení a důkazů žalobkyně, je pak zřejmé, že při předmětné dopravní nehodě řidič řídil pojištěné vozidlo právě bezprostředně po požití alkoholického nápoje, tj. v rozporu s citovanou zákonnou úpravou. Tyto závěry jsou zcela ve shodě také s tvrzením žalobkyně a se závěry jí zadaného znaleckého posudku [titul] [jméno] [jméno] [číslo] který pro žalobkyni zřetelně velmi příznivě přepočítává již naměřené hodnoty hladiny alkoholu v krvi řidiče v době bezprostředně následující po dopravní nehodě a uzavírá, že řidič v době dopravní nehody v krvi alkohol měl, a to v hodnotě, která mohla být 0,19 g. V dané věci je pak zcela nerozhodné, zda řidič alkohol požil vědomě či nevědomě, příp. úmyslně, neúmyslně, resp. z nedbalosti, neboť v rámci sjednaného soukromoprávního vztahu se jedná o objektivní skutečnost, která byla sjednána jako objektivní důvod výluky z pojištění, u něhož je proto rozhodné pouze to, zda nastal či nikoliv (shodně použitelné závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp.zn. 32 Odo 731/2005). Proto je zcela nerozhodné i to, zda se případně jednání řidiče stalo či nestalo předmětem trestního či přestupkové řízení, příp. zda v těchto veřejnoprávních řízeních byl či nebyl řidič za své jednání shledán vinným, příp. zda a jak byl potrestán. Z uvedených důvodů je pro soukromoprávní vztah v dané věci zcela nerozhodná také žalobkyní namítaná průkaznost požití alkoholického nápoje dle metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví č. ZD 10/2006. Navíc je třeba dodat, že tento pokyn není použitelný i z toho důvodu, že jím je stanoven postup při laboratorním stanovení alkoholu (ethylalkoholu) v krvi, tedy nikoliv při jeho stanovení znaleckými přepočty, které byly v dané věci prováděny z již naměřených a zjevně průkazných hodnot a které byly znalcem zjevně opřeny pouze o skutečnosti svědčící ve prospěch řidiče vozidla (jednatele žalobkyně). Krajský soud shledal, že ani prokázaný konkrétní postup žalované při řešení žalovaného nároku na uvedených závěrech ničeho nemění, neboť ani z něho nelze nikterak dovodit, že by byl jakkoliv předpokládán předcházející trestní či přestupkový postih řidiče vozidla za požití alkoholu, resp. za vliv alkoholu při řízení.

17. Krajský soud na základě všech shora uvedených závěrů přisvědčil okresnímu soudu, že v dané věci bylo prokázáno naplnění platně sjednané výluky z pojištění, které se dovolávala žalovaná, neboť bylo prokázáno, že k poškození pojištěného vozidla došlo při řízení tohoto vozidla řidičem, který nepochybně měl v krvi přítomen alkohol, tj. u něhož je třeba uzavřít, že řídil pod vlivem alkoholu. Proto žalovaná důvodně odepřela poskytnutí pojistného plnění dle platně uzavřené pojistné smlouvy a podaná žaloba není důvodná. Okresní soud proto správně žalobu v celém rozsahu zamítl a krajský soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Současně krajský soud potvrdil také věcně správné rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení, neboť shledal, že i toto rozhodnutí okresní soud učinil na základě správných a úplných skutkových i právních závěrů s tím, že pouze na místo správného § 142 odst. 1 o.s.ř. nesprávně odkázal na nepřiléhavý § 142 odst. 2 o.s.ř. Okresní soud však jinak zcela správně přiznal plně procesně úspěšné žalované v celém rozsahu náhradu účelně vynaložených nákladů, včetně úplného, přiléhavého a srozumitelného stanovení jejich výše.

18. Na základě uvedeného výsledku odvolacího řízení krajský soud přiznal také v tomto řízení plně úspěšné žalované náhradu účelně vynaložených nákladů, a to v souladu s § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Takto krajský soud přiznal žalované ve shodě se závěry okresního soudu a dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání krajského soudu) po 17 220 Kč a dvakrát paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč. Dále byla žalované přiznána náhrada za ztrátu času za šest započatých půlhodin po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů ve výši 1 712 Kč za jednu cestu k odvolacímu jednání z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 248 km doloženým osobním vozidlem zn. Volvo XC90, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,1 l /100 km, cenou nafty 36,10 Kč/km a sazbou základní náhrady 4,70 Kč/km v souladu s vyhláškou č. 511/2022 Sb. Po připočtení 21% DPH dle § 137 odst. 1 o.s.ř. tak byla žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v částce 45 196 Kč, která byla žalobkyni uložena k zaplacení v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.