22 CO 311/2021-508

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o odstupné a náhradu škody na zdraví, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. září 2021 č. j. 5 C 176/2015-451,

I. Řízení o odvolání žalobce se v části, v níž odvolání směřovalo proti části výroku I. bod 1, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 409 500 Kč, a v níž odvolání směřovalo proti výroku I. body 3 a 4, zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I. bod. 1, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 114 400 Kč, potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. v bodu 2., pokud jím byla žaloba zamítnuta co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 107,47 Kč od 1. 6. 2015 do 19. 8. 2015, potvrzuje.

IV. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. v bodu 2., pokud jím byla žaloba zamítnuta co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 107,47 Kč od 20. 8. 2015 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 107,47 Kč od 20. 8. 2015 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku V. v bodu 2., pokud jím byla žaloba zamítnuta co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 51 103 Kč a od 12. 8. 2020 do 19. 8. 2020, z částky 25 551,50 Kč od 12. 8. 2015 do zaplacení, z částky 2 827 Kč od 11. 1. 2016 do 20. 1. 2016, a z částky 1 413,50 Kč od 21. 1. 2016 do zaplacení, potvrzuje.

VI. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku V. v bodu 2., pokud jím byla žaloba zamítnuta co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 551,50 Kč od 20. 8. 2015 do zaplacení a z částky 1 413,50 Kč od 21. 1. 2016 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 551,50 Kč od 20. 8. 2015 do zaplacení a z částky 1 413,50 Kč od 21. 1. 2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku VII. potvrzuje.

VIII. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení ve výši 15 582,22 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. České republice se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že 1. zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci ošetřovné za období od 1. 12. 2014 do 30. 6. 2021 ve výši 523 900 Kč, 2. zastavil řízení o ošetřovném za období od 16. 12. 2014 do 31. 12. 2020 ve výši 1 264 000 Kč, 3. zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení z ošetřovného ve výši 8,05 % z částky 10 800 Kč od 12. 8. 2015 do zaplacení, 8,05 % z částky 50 400 Kč od 12. 8. 2015 do zaplacení, 9,00 % z částky 31 200 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení, 9,00 % z částky 77 200 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení, 9,00 % z částky 56 700 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení, 9,00 % z částky 32 300 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení, 9,00 % z částky 42 000 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, 10,00 % z částky 41 100 Kč od 11. 11. 2019 do zaplacení, 10,00 % z částky 42 000 Kč od 11. 11. 2019 do zaplacení, 8,25 % z částky 26 600 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, 8,25 % z částky 35 120 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, 8,25 % z částky 26 520 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení, 8,25 % z částky 51 960 Kč od 7. 6. 2021 do zaplacení, a 4. ve zbývající části, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení úroků z prodlení na ošetřovném, řízení zastavil (výrok I.).

2. Dále okresní soud 1. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 107,47 Kč, a 2. pokud se žalobce domáhal dalších 6 107,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 214,94 Kč od 1. 6. 2015 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobci odstupné ve výši 156 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2015 do zaplacení (výrok III.), dále 1. uložil žalovanému zaplatit žalobci a) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 334 750 Kč od 23. 7. 2017 do 29. 5. 2020, a b) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 690 000 Kč od 23. 7. 2017 do 29. 5. 2020, a 2. zastavil řízení ohledně částky 669 500 Kč (bolestné) a 1 380 000 Kč (ztížení společenského uplatnění) a ohledně úroků z prodlení z částky 334 750 Kč a z částky 690 000 Kč od 23. 7. 2017 do zaplacení (výrok IV.).

3. Dále okresní soud 1. zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 53 930 Kč, a 2. zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 51 103 Kč od 12. 8. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 827 Kč od 11. 1. 2016 do zaplacení (výrok V.), zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 21. 10. 2015 do budoucna (výrok VI.). Konečně okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.), že žalovaný je povinen nahradit státu náklady řízení ve výši 15 582,22 Kč (výrok VIII.), a že žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 8 127,60 Kč (výrok IX.).

4. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na pozici řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Dne 6. 10. 2014 žalobce konal v souladu s pokyny žalovaného pracovní cestu, při které utrpěl vážná zranění, úraz zanechal na zdraví žalobce trvalé následky, pro něž mu byl přiznán invalidní důchod 3. stupně a příspěvek na péči. Z tohoto důvodu byl také s žalobcem ukončen pracovní poměr u žalovaného ke dni 21. 10. 2015. Jak uzavřel v této věci krajský soud v usnesení ze dne 12. 9. 2019 č. j. 22 Co 166/2019-316, jímž byl zrušen předchozí zamítavý rozsudek okresního soudu v této věci, žalovaný se zprostil své odpovědnosti za škodu způsobenou žalobci pracovním úrazem v rozsahu 50 %. Tím byl pro okresní soud závazným způsobem vymezen základ nároku žalobce na náhradu škody způsobené pracovním úrazem. Na odůvodnění základu tohoto nároku v uvedeném usnesení krajského soudu i v napadeném rozsudku okresního soudu se odkazuje.

5. Co se týče jednotlivých nároků, jak je žalobce postupně v tomto řízení uplatnil, pak z rozsudku okresního soudu i z obsahu spisu vyplývá následující. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 6. 10. 2014 do 30. 6. 2015 ve výši 53 264 Kč s příslušenstvím, podáním ze dne 18. 12. 2015 žalobu rozšířil o stejný nárok za období od 1. 7. 2015 do 20. 10. 2015 ve výši 21 284 Kč s příslušenstvím. Při jednání krajského soudu dne 3. 9. 2019 vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením krajského soudu ze dne 12. 9. 2019 č. j. 22 Co 166/2019-316.

6. Dále se žalobce svou žalobou domáhal náhrady za„ ztrátu na dietách“ za období od 6. 10. 2014 do 30. 6. 2015 ve výši 138 753 Kč s příslušenstvím, podáním ze dne 18. 12. 2015 žalobu z tohoto důvodu rozšířil o dalších 57 783 Kč s příslušenstvím za období od 1. 7. 2015 do 20. 10. 2015. V tomto rozsahu byla žaloba pravomocně zamítnuta rozsudkem okresního soudu ze dne 6. 4. 2016 č. j. 5 C 176/2015-92 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 12. 1. 2017 č. j. 22 Co 232/2016-132.

7. Podáním ze dne 27. 3. 2017 žalobce rozšířil svou žalobu o částku 669 500 Kč s úrokem z prodlení od 23. 7. 2017 do zaplacení na bolestném a o částku 1 380 000 Kč s úrokem z prodlení od 23. 7. 2017 do zaplacení na náhradě za ztížení společenského uplatnění. Podáním ze dne 30. 9. 2020 vzal žalobce v rozsahu jistin a úroku z prodlení z poloviny jistin žalobu zpět s tím, že mu byly pojišťovnou žalobce dne 29. 5. 2020 uhrazeny uvedené nároky v rozsahu 50 %. V rozsahu úroku z prodlení z poloviny jistin za období od 23. 7. 2017 do 29. 5. 2020 žalobce trval. Okresní soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.), zastavil (výrok IV. bod 2 rozsudku okresního soudu) a žalobci přiznal úrok z prodlení v rozsahu, v jakém nebyl dotčen zpětvzetím žaloby (výrok IV. bod 1 rozsudku okresního soudu).

8. Podáním ze dne 30. 9. 2020 žalobce žalobu rozšířil o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 21. 10. 2015 do budoucna. Podáním ze dne 4. 1. 2021 vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět. Okresní soud proto v tomto rozsahu řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil (výrok VI. rozsudku okresního soudu).

9. Dále se žalobce svou žalobou domáhal náhrady věcné škody ve výši 12 214 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 6. 2015 do zaplacení za notebook, který měl žalobce v kabině svého vozidla při dopravní nehodě dne 6. 10. 2014 a který byl při nehodě zničen.

10. Podáním ze dne 18. 12. 2015 žalobce rozšířil svou žalobu o nárok na odstupné ve výši 156 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2015 do zaplacení.

11. Dále se žalobce svou žalobou domáhal náhrady za účelně vynaložené náklady spojené s léčením v širším smyslu v celkové výši 212 203 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným (konkrétně nákladů vynaložených na zapůjčení kompenzačních pomůcek ve výši 8 550 Kč, doplatku za léky ve výši 1 119 Kč, regulačních poplatků ve výši 210 Kč, nákladů na cestovné do zdravotnických zařízení ve výši 41 224 Kč, celkem tyto nároky 51 103 Kč, a náhrady nákladů vynaložených na péči žalobce poskytovanou rodinnými příslušníky ve výši 161 100 Kč). Podáním doručeným soudu dne 12. 1. 2016 rozšířil žalobce žalobu o náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 2 827 Kč. Žalovaný, resp. jeho pojišťovna, dne 29. 5. 2020 zaplatili žalobci na náklady léčení částku 51 103 Kč a dne 23. 10. 2020 částku 1 413 Kč. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 6. 1. 2021 vzal žalobce žalobu ohledně účelně vynaložených nákladů spojených s léčením v rozsahu částky 53 930 Kč zpět s tím, že trvá na úhradě úroků z prodlení z částky 51 103 Kč od podání žaloby do 29. 5. 2020 a z částky 1 413 Kč od 11. 1. 2016 do 23. 10. 2020 Okresní soud podle ustanovení § 96 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok V. bod 1 rozsudku okresního soudu). Ohledně požadovaných úroků z prodlení v rozsahu částky dotčené zpětvzetím žaloby byla žaloba zamítnuta jednak proto, že bylo plněno nad rámec zákonného nároku, pokud byla zaplacena celá částka 51 103 Kč, jednak proto, že žalobce své nároky v řízení před soudem řádně nedoložil, řádně nevyzval žalovaného k plnění a ani jemu nedoložil své požadavky (výrok V. bod 2 rozsudku okresního soudu).

12. Podáním ze dne 4. 12. 2018 žalobce rozšířil žalobu o náhradu za péči poskytovanou rodinnými příslušníky za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2018 ve výši 1 020 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 12. 2018 do zaplacení. Podáním ze dne 11. 11. 2019 žalobce rozšířil žalobu o náhradu za péči poskytovanou rodinnými příslušníky za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 146 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 11. 2019 do zaplacení. Podáním ze dne 30. 9. 2020 žalobce rozšířil žalobu o náhradu za péči poskytovanou rodinnými příslušníky za období od 1. 1. 2020 do 30. 9. 2020 ve výši 144 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 30. 9. 2020 do zaplacení. Okresní soud v tomto rozsahu změnu žaloby připustil usneseními ze dne 7. 2. 2019 a 8. 10. 2020.

13. Podáním ze dne 4. 1. 2021 vzal žalobce svou žalobu ohledně nákladů na péči poskytovanou rodinnými příslušníky co do částky 854 560 Kč s příslušenstvím, takže předmětem řízení zůstávala na tomto nároku částka 473 140 Kč s příslušenstvím, s tím, že jde o celkovou částku nároku za období od úrazu do 31. 12. 2020 (za období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 jde o částku 26 520 Kč). Žalobce dále uvedl, že mu žalovaný, resp. pojišťovna, na tento nárok uhradili dne 23. 10. 2020 částku 409 500 Kč, aniž však specifikovali, za jaké období (a v jaké výši v tom kterém období) je tato částka poskytována.

14. Podáním ze dne 22. 2. 2021 žalobce vzal svou žalobu ohledně nákladů na péči poskytovanou rodinnými příslušníky co do částky 409 500 Kč zpět, takže předmětem řízení na tomto nároku zůstala částka 63 640 Kč a dále úrok z prodlení žalobcem v tomto podání specifikovaný. Podáním ze dne 7. 6. 2021 žalobce rozšířil žalobu o náhradu za péči poskytovanou rodinnými příslušníky za období od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 51 960 Kč, a znovu požadoval i částku 409 500 Kč, ohledně níž předchozím podáním vzal žalobu zpět, takže celkem na tomto nároku požadoval 523 900 Kč s tam uvedeným příslušenstvím. Okresní soud připustil změnu žaloby podle podání ze dne 4. 1. 2021 a ze dne 7. 6. 2021 svým usnesením ze dne 23. 6 2021.

15. Žalovaný k uplatněnému nároku na ošetřovné uvedl, že spor ohledně něj je zbytečný, neboť veškerá plnění jsou pojišťovnou plněna dobrovolně, s výjimkou náhrady věcného plnění – poškozeného notebooku a odstupného. K plnění ošetřovného za rok 2021 nedošlo, neboť požadavek obdržel žalovaný v poslední době před jednáním soudu a byl předán pojišťovně. Navíc žalobce nesplnil podmínku týkající se uplatnění tohoto nároku, když pojišťovně nedoložil požadované doklady, tj. zprávu ošetřujícího lékaře o nezbytnosti péče ze strany další osoby a potvrzení o vyloučení dob hospitalizace žalobce ve zdravotnickém zařízen v tomto období. Nárok tedy není možné pojistitelem přešetřit. Po doložení chybějících podkladů bude uhrazen. K úrokům z prodlení žalovaný uvedl, že dle jeho názoru není možné žalobě vyhovět, neboť v okamžiku podání žaloby byly nároky uplatněné žalobcem ze strany pojišťovny hrazeny do výše 70 % a žalobce své nároky řádně u žalovaného neuplatňoval. K přerušení vyplácení některých nároků došlo výhradně zaviněním žalobce v důsledku podání jeho žaloby, když bylo třeba vyčkat na vyslovení závazného právního názoru odvolacího soudu.

16. Okresní soud dospěl ohledně jednotlivých nároků žalobce, které zůstaly v době vydání napadeného rozsudku předmětem řízení, k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

17. Žalobce měl u sebe v době nehody dne 6. 10. 2014 notebook ASUS, který žalobce zakoupil dne 26. 8. 2014 za 12 214,94 Kč. Tento notebook byl při nehodě zničen.

18. V důsledku trvalých následků žalobce po úrazu s ním byl ukončen pracovní poměr u žalovaného dohodou z důvodu uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce. Pravděpodobný průměrný výdělek žalobce činil 13 976,20 Kč měsíčně, dvanáctinásobek této částky je 167 714,40 Kč.

19. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částek 669 500 Kč na bolestném a 1 380 000 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění podáním, které bylo žalovanému doručeno dne 14. 6. 2017. Žalobce, resp. pojišťovna, uhradili 50 % z těchto částek dne 29. 5. 2020.

20. Odpovídající náhrada za péči o žalobce činí 100 Kč za hodinu. Zdravotní stav žalobce se po úrazu postupně vyvíjel, v některých obdobích (zejména v prosinci 2014 a v letech 2015 a 2016) žalobce pobýval po určitou dobu ve zdravotnických zařízeních. Po dobu, kdy byl doma, bylo třeba o žalobce pečovat; tuto péči mu poskytovala jeho manželka. Od prosince 2014 do dubna 2015 bylo zapotřebí pečovat o žalobce 15 hodin denně. V prosinci 2014 doba péče trvala 14 dnů, žalobci tak za tento měsíc náleží ošetřovné ve výši 21 000 Kč. Za leden 2015 náleží žalobci ošetřovné za 13 dní ve výši 19 500 Kč, v únoru 2015 za 19 dní ve výši 28.500 Kč, v březnu 2015 za 23 dní ve výši 34 500 Kč a v dubnu 2015 za 7 dní ve výši 10.500 Kč.

21. V období následujícím bylo třeba pečovat o žalobce od 1. 10. 2015 do 31. 12. 2015 v rozsahu 12 hodin denně, v období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 v rozsahu 8 hodin denně, v roce 2017 v rozsahu 6 hodin denně a od 1. 1. 2018 do konce žalovaného období v rozsahu 4 hodin denně. Žalobci tak náleží ošetřovné v období od 1. 10. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 110.400 Kč, 1. 1. 2016 do 18. 4. 2016 ve výši 87.200 Kč, od 25. 5. 2016 do 14. 6. 2016 ve výši 16 800 Kč, a od 22. 6. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 154.400 Kč. Za roky 2017 2019 náleží žalobci ošetřovné vždy za 365 dní - v roce 2017 za 6 hodin denně ve výši 219.000 Kč, v roce 2018 za 4 hodiny denně ve výši 146.000 Kč a v roce 2019 rovněž 4 hodiny denně ve výši 146.000 Kč. Za rok 2020 žalobci náleží ošetřovné za 333 dnů po 4 hodinách ve výši 133.200 Kč. Za období od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, náleží žalobci ošetřovné za 181 dní ve výši 72.400 Kč.

22. Žalobci byl od prosince 2014 přiznán příspěvek na péči, a to do února 2016 ve výši 12.000 Kč měsíčně, od března 2016 do července 2016 ve výši 8.000 Kč měsíčně, od srpna 2016 do dubna 2018 ve výši 8.800 Kč měsíčně, od května 2018 ve výši 4.400 Kč měsíčně; v této výši je vyplácen dosud.

23. Okresní soud výše uvedená skutková zjištění posoudil podle ustanovení § 365 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění platném a účinném ke dni 6. 10. 2014, a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce jako zaměstnanec žalovaného utrpěl úraz při plnění pracovních úkolů a v příčinné souvislosti s tím mu vznikla škoda na zdraví a věcná škoda. Žalovaný se zprostil své odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 367 odst. 1 a 2 citovaného zákoníku práce, a to v rozsahu 50 %.

24. Podle ustanovení § 369 odst. 1 písm. c) zák. práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Tyto náklady mohou představovat i náklady spojené s přibráním ošetřovatele nebo i jiné náklady vynaložené v souvislosti s úkony, které přispívají ke zlepšení nebo úpravě následků pracovního úrazu. Podmínkou vzniku práva na jejich náhradu je, že byly vynaloženy účelně.

25. Okresní soud při stanovení výše nároku žalobce na ošetřovné přihlédl ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1451/2013 k tomu, že žalobci byl vyplácen příspěvek na péči. Tato dávka přispívá k zajištění péče o fyzickou osobu, která toho sama není schopna, ze strany třetí osoby. V případě, že by na stejný účel byla fyzické osobě – poškozenému žalobci poskytována náhrada vynaložených nákladů jak ze státních prostředků, tak od osoby povinné k náhradě podle zákoníku práce, šlo by o vyplácení dvojité (duplicitní). Okresní soud proto od nároku žalobce na ošetřovné odečetl výši vyplaceného příspěvku na péči, a dospěl k závěru, že za období od prosince 2014 do 30. 6. 2021 by žalobci náleželo ošetřovné (po odečtení příspěvku na péči) ve výši 687 400 Kč. Protože žalovaný se zprostil své odpovědnosti za škodu, vzniklou žalobci pracovním úrazem v rozsahu 50 %, náleží žalobci polovina shora uvedené částky, tj. částka 343 700 Kč. Jestliže tedy dne 23. 10. 2020 bylo na tento nárok zaplaceno pojišťovnou celkem 409 500 Kč, je nárok žalobce plně uspokojen. Proto byla žaloba, kterou se žalobce domáhá nároku na ošetřovné za období od 1. 12. 2014 do 30. 6. 2021, zcela zamítnuta (výrok I. bod 1 rozsudku okresního soudu).

26. V rozsahu požadovaných úroků z prodlení z ošetřovného (po částečných zpětvzetích žaloby) i nákladů léčení byla žaloba okresním soudem zamítnuta, a to jednak z toho důvodu, že žalovaným bylo zaplaceno na ošetřovném více, než bylo požadováno, a dále z toho důvodu, že nelze dospět k závěru, že by žalovaný byl v prodlení, a to z toho důvodu, že žalobce se dostával do prodlení s dokládáním listin prokazujících jeho nárok (nebyl doložen jím avizovaný kalendář péče, podklady o hospitalizacích – doloženy až dne 1. 10. 2020). Kromě toho sám žalobce měnil průběžně nároky na ošetřovné za jednotlivá období, nároky aktualizoval, měnil počet hodin ošetřovatelské péče, původně nepočítal s dobami hospitalizací nebo s vyplacenými příspěvky na péči, následně navyšoval hodiny ošetřovatelské péče, žalobu průběžně aktualizoval, bral částečně zpět a poté navyšoval (výroky I. bod 3 a V. bod 2 rozsudku okresního soudu).

27. Žalovaný odpovídá žalobci za škodu na notebooku v rozsahu 50 %, tj. částky 6 107,47 Kč; v této části bylo žalobě vyhověno (výrok II. bod 1 rozsudku okresního soudu). Ve zbývající jedné polovině, tedy v rozsahu částky dalších 6.107,47 Kč, byla žaloba zamítnuta a soud zároveň zamítl uplatněný nárok na zákonný úrok z prodlení od 1. 6. 2015 do zaplacení, neboť žalobce doložil výši nároku až po poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. dne 23. 6. 2021, tedy až podáním doručeným soudu dne 7. 7. 2021, které se však nedostalo do sféry žalovaného, neboť se jednání dne 25. 8. 2021 žalovaný ani jeho zástupce neúčastnili (při tomto jednání byl proveden důkaz odborným vyjádřením), a proto se žalovaný nemohl dostat do prodlení se zaplacením této věcné škody (výrok II. bod 2 rozsudku okresního soudu).

28. Žalobce měl podle § 67 odst. 2 a 3 zák. práce právo na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Protože soud je vázán a také omezen žalobním návrhem, bylo žalobci na tomto nároku vyhověno v rozsahu požadované částky 156 444 Kč, a to včetně uplatněného zákonného úroku z prodlení, neboť se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením odstupného, a to počínaje dnem 1. 12. 2015 (výrok III. rozsudku okresního soudu).

29. Okresní soud dále přiznal žalobci nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z 50 % uplatněného nároku na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění, ohledně kterého se žalovaný dostal do prodlení, a to v období od 23. 7. 2017 do 29. 5. 2020 (výrok IV. bod 1 rozsudku okresního soudu).

30. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení, z nichž každý byl v řízení úspěšný v rozsahu 50 %, nepřiznal náhradu nákladů řízení.

31. Výrok rozsudku okresního soudu o nákladech státu se opíral o § 148 odst. 1 o. s. ř. Každý z účastníků by měl nahradit státu polovinu nákladů řízení, avšak žalobce je osvobozen od soudních poplatků. Proto okresní soud uložil pouze žalovanému nahradit státu polovinu vynaložených nákladů řízení. Konečně na žalovaného přešla podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. poplatková povinnost za žalobou uplatněné nároky na náhradu věcné škody a odstupné v rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno.

32. Proti uvedenému rozsudku, a to podle obsahu podání proti výroku I. body 1, 3 a 4, výroku II. bod 2., pokud jím bylo rozhodnuto o úroku z prodlení, výroku V. bod 2, a výroku VII., podal žalobce včasné odvolání.

33. Při jednání krajského soudu dne 12. 4. 2022 vzal žalobce své odvolání zpět proti části výroku I. bod 1. pokud jím byla žaloba zamítnuta co do částky 409 500 Kč, a proti výroku I. body 3 a 4 rozsudku okresního soudu. Krajský soud proto podle § 207 odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu odvolací řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

34. Předmětem odvolacího řízení tak zůstala částka 114 400 Kč na náhradě za péči poskytovanou rodinnými příslušníky, úrok z prodlení z částky poloviny hodnoty notebooku žalobce, a úrok z prodlení z částek 51 103 Kč a 2 827 Kč na nákladech léčení žalobce.

35. K odůvodnění odvolání žalobce uvedl, že žalovaný, resp. pojišťovna, zaplatili žalobci na ošetřovném dne 23. 10. 2020 částku 409 500 Kč, aniž však specifikovali, jak k této částce dospěli, resp. za jaké období byla vyplacena. Dále měl žalobce za to, že mu náleží požadovaný úrok z prodlení z poloviny hodnoty zničeného notebooku. Poukázal na doklady o úhradě ceny notebooku. Uvedl, že žalovaný věděl, že žalobce notebook při pracovních cestách používá, a nikdy k tomu neměl připomínky. Po nehodě pak žalovaný notebook viděl, a věděl tedy, že byl zničený. Co se týče nákladů léčení, žalobce měl za to, že je řádně doložil a vyzval žalovaného k plnění, např. při jednáních zástupkyně žalobce s žalovaným. To vyplývá i z obsahu spisu.

36. Žalobce také vznesl výhrady proti výroku o nákladech řízení mezi účastníky. Měl za to, že okresní soud měl postupovat podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť podle názoru žalobce výše jeho úspěchu v řízení závisela na znaleckém posudku či úvaze soudu. Konkrétně šlo o znalecké posudky ohledně příčiny dopravní nehody žalobce, ale také o posudek ohledně bolestného a ztížení společenského uplatnění. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud změnil odvoláním napadené výroky rozsudku okresního soudu a žalobě v rozsahu odvolání po částečném zpětvzetí vyhověl.

37. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že rozsudek okresního soudu považuje za správný, a na jeho odůvodnění ohledně výroků ve věci samé odkázal. Co se týče náhrady nákladů řízení mezi účastníky, pak podle žalovaného nezávisela na znaleckém posudku nebo úvaze soudu výše nároku žalobce, nýbrž jeho základ. Měl-li žalobce co do základu svého nároku úspěch jen v rozsahu 50 %, pak okresní soud zcela správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a správně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný proto navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

38. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v rozsahu, v jakém byl odvoláním žalobce po jeho částečném zpětvzetí napaden (§ 212 o. s. ř.), a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je jen z menší části opodstatněné.

39. Okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal.

40. Co se týče odvolání žalobce proti výroku I. bod 1 rozsudku okresního soudu, v rozsahu částky 114 400 Kč, pak krajský soud má za to, že okresní soud zcela správně dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu ošetřovného zanikl i v tomto rozsahu splněním ze strany pojišťovny dne 23. 10. 2020 (§ 1908 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též o. z.). Plnění pojišťovny činilo více, než nárok žalobce na ošetřovné za období od prosince 2014 do 30. 6. 2021, jak byl v tomto řízení žalobcem postupně uplatněn, resp. jak byl (v rozsahu základu nároku 50 %) v tomto řízení shledán původně důvodným. Krajský soud proto podle § 219 o. s. ř. v tomto rozsahu potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný (výrok II. tohoto rozsudku).

41. Co se týče odvolání proti výrokům o úrocích z prodlení z částek náhrady za notebook a za náklady léčení, k nim lze uvést následující.

42. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

43. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

44. Podle § 1975 o. z. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

45. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

46. Žádný obecně závazný právní předpis nestanoví dobu plnění pro dluhy z titulu náhrady věcné škody a náhrady nákladů léčení, a to ani pro pracovněprávní vztahy. K splatnosti dluhu žalovaného na těchto nárocích proto postačovalo, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení konkrétní částky. Z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit, že by podmínkou splatnosti pohledávek žalobce z uvedených důvodů bylo doložení nějakých listin apod. To nelze považovat ani za neposkytnutí součinnosti dlužníkovi ve smyslu 1975 o. z., neboť tím se rozumí buď nesplnění smluvní povinnosti, kterou věřitel převzal, nebo o faktickou činnost nejrůznější povahy, bez níž dlužník nemůže plnění poskytnout nebo v něm pokračovat (jako je např. odevzdání věci k opravě, předání obrazu k zarámování, umožnění vstupu do prostor k úklidu apod.). Pro splnění peněžitého dluhu v tomto případě žádná součinnost žalobce nebyla třeba.

47. Podle obsahu spisu byl žalovaný vyzván k plnění náhrady za notebook dnem doručení žaloby, tj. 18. 8. 2015. Žádná dřívější výzva k plnění není žalobcem tvrzena ani ze spisu nijak neplyne. Následujícího dne měl žalovaný plnit, a pokud tak neučinil, byl od 20. 8. 2015 v prodlení. Žalobci tak náleží úrok z prodlení v zákonné výši (viz též § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) za dobu od 20. 8. 2015 do dne zaplacení. Proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu v části výroku II. bod 2, pokud se žalobce domáhal úroku z prodlení za období od 1. 6. 2015 do 19. 5. 2015, neboť v tomto rozsahu byla žaloba správně zamítnuta. Ve zbývajícím odvoláním napadeném rozsahu, tedy ohledně úroku z prodlení z částky 6 107,47 Kč od 20. 8. 2015 do zaplacení, byl rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno (viz výroky II. a III. tohoto rozsudku).

48. Obdobně podle obsahu spisu byl žalovaný vyzván k plnění náhrady nákladů léčení ve výši 51 103 Kč v žalobě doručené žalovanému dne 18. 8. 2015, a k plnění ve výši 2 827 Kč v podání ze dne 11. 1. 2016, jež bylo žalovanému doručeno 19. 1. 2016. Žalovaný se ocitl v prodlení samozřejmě jen ohledně částek, v nichž byl požadavek žalobce důvodný, tj. v rozsahu 50 % žalobcem tehdy požadovaných. Proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil zamítavý rozsudek okresního soudu, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení z těchto nároků za dobu před počátkem prodlení žalovaného (u částky 51 103 Kč za dobu od podání žaloby do 19. 8. 2015, u částky 2 827 Kč za dobu od podání ze dne 11. 1. 2016 do 20. 1. 2016), a pokud požadoval úrok z prodlení i z té poloviny uvedených částek, ohledně nichž jeho nárok nebyl důvodný, i za dobu následující. Naopak krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobci přiznal úrok z prodlení z poloviny uvedených částek za dobu, kdy byl žalovaný v prodlení, tj. z částky 25 551,50 Kč od 20. 8. 2015 do zaplacení, a z částky 1 413,50 Kč od 21. 1. 2016 do zaplacení (výroky V. a VI. tohoto rozsudku).

49. Co se týče výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky za řízení před okresním soudem, pak okresní soud zcela správně aplikoval na dané řízení ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Je třeba zdůraznit, že ohledně převážné většiny nároků uplatněných v tomto řízení (tj. těch, které měly povahu náhrady škody) byl žalobce úspěšný pouze co do 50 % základu jeho nároku na náhradu škody, takže je zřejmé, že výše nároku v tomto rozsahu nezávisela ani na znaleckém posudku, ani na úvaze soudu ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. U nároku na odstupné byl sice žalobce úspěšný zcela, avšak u srovnatelně vysokého nároku na„ náhradu za ztrátu na dietách“ byl naopak zcela neúspěšný, a ohledně ošetřovného, a to v rozsahu větším, než byl nárok na odstupné, byl žalobce úspěšný v rozsahu mnohem nižším, než 50 %, protože při uplatnění svého nároku neuvažoval s vypláceným příspěvkem na péči; to opět není skutečnost, jež by závisela na znaleckém posudku či úvaze soudu. Krajský soud proto potvrdil výrok VII. rozsudku okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

50. Vzhledem k částečné změně rozsudku ve věci samé musel krajský soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodnout o nákladech státu vzniklých před okresním soudem. Okresní soud o těchto nákladech rozhodl v podstatě správně, proto krajský soud výrokem VIII. uložil žalovanému nahradit polovinu nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a pouze formálně doplnil výrok o tom, že stát nemá vůči žalobci, jenž je osvobozen od soudních poplatků v této věci, právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX. tohoto rozsudku). Na odůvodnění nákladových výroků v rozsudku okresního soudu se odkazuje.

51. Konečně krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V části, v níž žalobce vzal své odvolání zpět, by byl povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. V části, v níž bylo rozhodováno věcně, měl žalobce převážný neúspěch (neuspěl co do částky 114 400 Kč a ohledně části úroků z prodlení, uspěl pouze ohledně části úroků z prodlení), takže podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by měl žalobce právo na náhradu převážné části nákladů řízení. Krajský soud však ve smyslu § 150 o. s. ř. přihlédl k poměrům a zdravotnímu stavu žalobce, a rozhodl, že ani za odvolací řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.