22 CO 32/2022 - 168

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odstranění stavby o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 11. 2021, č. j. 6 C 85/2021 – 86, ve znění usnesení ze dne 14. 2. 2022, č. j. 6 C 85/2021 – 123 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost na vlastní náklady odstranit stavbu č. e. 118 vedenou na [list vlastnictví] z pozemku žalobce parc. [číslo] vedeného na [list vlastnictví], to vše zapsáno pro obec a k. ú. [obec] v katastru nemovitostí [anonymizováno] úřadu [územní celek], [stát. instituce], a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 290 Kč k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. V odůvodnění odvolání namítá, že soud prvního stupně se odmítl zabývat (projednat a rozhodnout) její žalobní návrh, který byl obsažen v podání žalované ze dne [datum], kde žalovaná výslovně sdělila, že toto podání je současně žalobou, kterou se po soudu domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] a též stavby č. e. [anonymizováno], která je postavena na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Žalovaná tento svůj žalobní návrh opřela o znění § 125 a násl. zákona č. 141/1950 Sb., kdy tvrdila, že se stala vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] dle § 126 odst. 1, 2 tohoto zákona. V tomto smyslu žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že šlo z její strany o pouhý návrh na to, jak má soud vzájemný vztah vypořádat dle § 127 tohoto zákona. Soud prvního stupně pochybil, když dospěl k závěru, že na projednávaný vztah je nutno aplikovat pouze § 127 středního občanského zákoníku, s poukazem na to, že § 125 a § 126 zákona se mají údajně použít pouze na jednání socialistické právnické osoby. Pokud by soud správně aplikoval všechna ustanovení § 125 – 129 středního občanského zákoníku, musel by dojít k závěru, že žalobní návrh žalované na určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] je důvodný. Pokud soud prvního stupně o tomto jejím návrhu nejednal a nerozhodoval, odepřel vůči žalované spravedlnost. Současně je žalovaná přesvědčena, že nároku žalobce nelze přiznat soudní ochranu a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy.

3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že právní předchůdce žalované postavil chatu zcela svévolně v katastrálním území Sýkořice bez právního důvodu, tj. bez povolení úřadů, přičemž měl v důsledku existence nájemní smlouvy s místním JZD od počátku povědomí o tom, že chata stojí na pozemku v cizím vlastnictví. Argumentace žalované ustanoveními § 125 a § 126 středního občanského zákoníku je bezpředmětná, neboť nebyla ani nemohla být naplněna podmínka dobré víry původního stavebníka [jméno] [příjmení]. Žalovaná za užívání pozemku žalobce 16 let ničeho neplatí, pozemek žalobce užívá bez právního důvodu. Ten se žalovanou snažil 16 let trpělivě a stále upozorňovat na právní neudržitelnost této situace, bohužel bez efektu. [obec] mravy tak žalobce nenarušuje. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou dány taxativní důvody pro jeho zrušení.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] proti žalované domáhal odstranění stavby č. e. [anonymizováno] vedené na [list vlastnictví] z pozemku žalobce parc. č. st. [anonymizováno] vedeného na [list vlastnictví], to vše zapsáno pro obec a k. ú. [obec] v katastru nemovitostí u [anonymizováno] úřadu [územní celek], [stát. instituce], do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalované, její otec [příjmení] [příjmení], postavil tuto stavbu pro rodinnou rekreaci někdy v 50. letech minulého století bez právního důvodu, aniž by mu svědčilo právo stavby. V současné době je pozemek, na němž stavba stojí, ve vlastnictví žalobce. Žalobce se od roku 2005 snažil několikrát o vyřešení nastalé situace, žalované nabízel uzavření nájemní smlouvy, ta uzavřít nájemní smlouvu odmítla. S ohledem na neochotu žalované přistoupit na jakékoliv řešení předložené ze strany žalobce, jí ten v březnu 2021 prostřednictvím advokáta zaslal konečnou předžalobní výzvu, kde ji informoval o svém následném postupu, pakliže by nepřistoupila na sepsání již několikrát předkládané nájemní smlouvy a splacení vzniklého dluhu na nájemném, který k [datum] činil 166 800 Kč. Pokud žalovaná své právo užívat žalobcův pozemek zakládá na nájemní smlouvě ze dne [datum], tak tato nájemní smlouva žalované žádné právo založit nemohla, neboť [jméno] [příjmení], který je na této smlouvě podepsán za pronajímatele, nikdy neměl žádné právo zastupovat tehdejší vlastnici pozemku paní [příjmení] [jméno]. Daná listina tedy nezpůsobila z důvodu nedostatku zastoupení žádné právní důsledky, stejně jako další listiny, kterými žalovaná žalobci dokládala své údajné oprávnění k umístění stavby na pozemku žalobce a které ve skutečnosti možná daly žalované pouze právo stavby z hlediska veřejnoprávního, navíc však v k. ú. [obec] a nikoli v k. ú. [obec].

6. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že je přesvědčena, že její otec [příjmení] [příjmení] umístil chatu č. e. [anonymizováno] na pozemek žalobce parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] zcela po právu a se souhlasem tehdejšího vlastníka pozemku. Jedná se o řádnou stavbu, která byla povolena v řádném stavebním řízení dle tehdejších předpisů a stejně tak je přesvědčena, že k umístění stavby byl jejímu otci vydán řádný souhlas tehdejšího vlastníka pozemku. Stavba chaty byla hotová nejpozději v roce 1959, v průběhu existence chaty měla tato chata nejprve [číslo] posléze č. e. [anonymizováno], pod kterým je vedena dodnes. Restituentka pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] souhlasila s umístěním stavby chaty nyní již pod č. e. [anonymizováno] na jejím pozemku, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, nikdy nebyla vypovězena ani jinak ukončena, platí do dnešní doby. Poté, co žalobce v roce 2005 koupil stavební pozemek do svého vlastnictví, začaly jeho pokusy o to, aby s ním žalovaná uzavřela novou nájemní smlouvu, s tím však žalovaná nesouhlasí, neboť nároky vznášené žalobcem byly podle jejího názoru nedůvodné a přehnaně vysoké.

7. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] uplatnila žalovaná vůči žalobci svá práva vzájemnou žalobou. V té požadovala, aby soud prvního stupně vydal rozsudek, že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], pokud by zjistil, že její podíl na výrobku podle § 125 a násl. zákona č. 141/1950 Sb., středního občanského zákoníku je nejvyšší a proto se stala ona, resp. její právní předchůdce [příjmení] [příjmení] vlastníkem výrobku, tedy stavby chaty č. e. [anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], vše v k. ú. [obec], a též tohoto pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Současně požadovala určení vlastnictví stavby č. e. [anonymizováno] v k. ú. [obec].

8. Dle ustanovení § 97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.

9. Dle ustanovení § 97 odst. 2 o. s. ř. vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.

10. Dle ustanovení § 97 odst. 3 o. s. ř. na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.

11. Z těchto ustanovení vyplývá, že vzájemnou žalobou je taková žaloba, kterou za řízení v probíhajícím řízení zahájeném žalobcem uplatňuje žalovaný svůj nárok vůči žalobci se záměrem, aby tento nárok byl projednán a aby o něm bylo rozhodnuto ve stejném řízení, jako o žalobě podané žalobcem. Projednání a rozhodnutí o vzájemné žalobě je tak ze zákona spojeno s řízením o žalobě. V případě, že projednání vzájemné žaloby brání nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo jestliže vady žaloby, které přes výzvu soudu nebyly odstraněny, brání v pokračování řízení, rozhodne soud prvního stupně o zastavení řízení o vzájemné žalobě (§ 104 o. s. ř.) nebo o odmítnutí vzájemné žaloby (§ 43 o. s. ř.). Soud může též vždy vyloučit vzájemnou žalobu k samostatnému řízení, má-li za to, že tu nejsou podmínky ke spojení věci.

12. V projednávané věci soud prvního stupně vzájemný návrh žalované, aniž by odvolací soud jakkoliv posuzoval jeho důvodnost, zcela ignoroval, přesto, že žalovaná jednoznačně deklarovala, a to i v průběhu odvolacího řízení, že její podání doručené soudu prvního stupně dne [datum], skutečně jejím vzájemným návrhem je.

13. Pokud soud prvního stupně toto podání žalované jako vzájemný návrh neposoudil a následně nepostupoval procesně korektním způsobem včetně toho, že pokud by tento návrh měl veškeré náležitosti, o něm nerozhodl (rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci - § 152 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), zatížil řízení vadou, která jednoznačně mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, když o vzájemném návrhu žalované nebylo nijak procesně či věcně rozhodnuto, tak již z tohoto důvodu odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně zrušit (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

14. V řízení před soudem prvního stupně přitom bylo zjištěno, že žalobce je výlučným vlastníkem parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 50 m2, nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce]. Na tomto pozemku stojí stavba [obec] č. e. [anonymizováno] rod. rekr zapsaná na [list vlastnictví].

15. Z výpisu z katastru nemovitostí soud prvního stupně zjistil, že žalovaná je výlučným vlastníkem budovy č. e. [anonymizováno] rod. rekr nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce]. Tato stavba se nachází na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], [list vlastnictví].

16. Pokud není dále uvedeno jinak, tak obě nemovitosti, tj. jak pozemek žalobce, tak stavba žalované, se nacházejí v [katastrální uzemí].

17. Zatímco žalobce se stal výlučným vlastníkem parc. č. st. [anonymizováno] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s prodávající [příjmení] [jméno] [příjmení] s právními účinky vkladu dne [datum], tak žalovaná se stala výlučným vlastníkem stavby rodinné rekreace č. e. [anonymizováno] na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 2. 2005, č. j. 31 D 43/2004 – 44, jež nabylo právní moci dne [datum], kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém dne [datum].

18. Z výměru Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že jím bylo uděleno stavební povolení [jméno] [příjmení] k přemístění chaty z [katastrální uzemí] na [katastrální uzemí]. Podle situačního náčrtu 1: [číslo] se jedná o chatu [adresa] umístěnou v katastru [územní celek] na břehu řeky [anonymizováno], umístěnou v levém dolním rohu pozemku parc. [číslo].

19. Z rozhodnutí rady Místního národního výboru v [anonymizováno] ze dne [datum] adresovaného [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že jím bylo povoleno pobytí chaty [adresa] heraklitem a její omítnutí.

20. Ze situačního náčrtu 1: [číslo] z července 1957 soud prvního stupně zjistil, kde měla být umístěna kůlna pro [jméno] [příjmení], patřící k chatě [adresa] na pozemku č. kat. [číslo]. 21. [stát. instituce], stavební úřad, dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] sdělil, že rekreační chata č. e. [anonymizováno] [obec] je umístěna na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], dle písemné informace byla rekreační chata vystavěna v roce 1951, ke stavbě se nedochovaly doklady o povolení stavby, kolaudační rozhodnutí ani projektová dokumentace.

22. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo soudem prvního stupně zjištěno, že tu uzavřel v zastoupení paní [příjmení] [jméno] pan [jméno] [příjmení], jako nájemce v ní vystupuje [příjmení] [příjmení], jejím předmětem je pronájem části pozemku [číslo] okolí v k. ú. [obec], na kterém je vybudována chata [adresa] a okolí této chaty o výměře celkem 200 m2 za nájemné 2 000 Kč ročně. Nájemní smlouva byla uzavřena s roční výpovědní lhůtou s tím, že nájemné bude placeno od [datum].

23. Soud prvního stupně pak provedl v řízení i další důkazy, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, které však s ohledem na to, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl tímto usnesením zrušen, nejsou, není-li uvedeno jinak, prozatím podstatné.

24. Pokud jde o právní posouzení věci, tak soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že stavba rekreační chaty č. e. [anonymizováno] byla na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] postavena za účinnosti zákona č. 141/1950 Sb. (dále„ s. o. z.“), je třeba posoudit věc po právní stránce podle ustanovení tohoto zákona. Dovodil, že pokud podle s. o. z. mohla být na cizím pozemku zřízena trvalá stavba, je na základě práva stavby, tak žalovaná neprokázala, že by její právní předchůdce měl občanskoprávní titul, přičemž z tohoto pohledu jde o stavbu neoprávněnou. Dále dovodil, že ustanovení § 125 s. o. z. není na danou věc aplikovatelné, neboť se vztahuje pouze na zpracování cizí věci v dobré víře socialistickou právnickou osobou a poměry mezi vlastníkem pozemku a tím, kdo na tomto pozemku vlastní neoprávněnou stavbu, tak nelze dle tohoto ustanovení vypořádat. Stavba rekreační chaty nyní ve vlastnictví žalované je stavbou neoprávněnou, v minulosti právní předchůdce žalované [příjmení] [příjmení] nikdy neměl řádně uzavřenou nájemní smlouvu a i pokud by tomu tak bylo, tak po jeho smrti tato nájemní smlouva zanikla a nájemní právo na žalovanou ze zákona nemohlo přejít. Poté, co soud prvního stupně vyhodnotil, že výkon práva žalobce na odstranění stavby není v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná od roku 2005 za užívání pozemku přes jeho písemné výzvy nic neuhradila, žalobě žalobce vyhověl tak, jak uvedeno výše.

25. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, týkající se umístění chaty, jejího čísla e. v., dříve č. p., i umístění této chaty v terénu, tak odvolací soud vychází ze správného skutkového závěru soudu prvního stupně, že otec žalované [příjmení] [příjmení] umístil rekreační chatu nyní označenou č. e. [anonymizováno] nacházející se na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], původně na pozemek označený č. kat. [číslo] s tím, že chata měla původně číslo popisné [anonymizováno].

26. Výměr Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím rady Místního národního výboru v [anonymizováno] ze dne [datum], stejně jako situační plán k 1: [číslo] ať již týkající se umístění předmětné chaty či přístavby kůlny k této chatě, jednoznačně prokazují to, že se stále jedná o stejnou stavbu rekreační chaty, umístěnou stále na stejném místě v terénu. Ztotožnění této chaty je jednoznačné i dle katastrálních čísel sousedních pozemků, uvedených v situačních náčrtech.

27. Vzhledem k tomu, že [příjmení] [příjmení], právní předchůdce žalované, její otec, měl stavbu rekreační chaty, nyní č. e. [anonymizováno], vybudovat v roce 1951, je třeba vypořádání neoprávněné stavby, vzniklé za účinnosti s. o. z. provést též dle tohoto zákona.

28. Za účinnosti s. o. z. se neuplatnila tradiční zásada superficies solo cedit, podle které stavby jsou součástí pozemku a stavba tedy byla v uvedené době samostatnou věcí. Současně platilo, že vlastníkem stavby může být osoba rozdílná od vlastníka pozemku.

29. Stavebník, fyzická osoba, však mohl zřídit trvalou stavbu na cizím pozemku pouze na základě práva stavby (§ 158, § 159 s. o. z.), jestliže zřídil na cizím pozemku trvalou stavbu, aniž by mu svědčilo právo stavby, tedy neměl potřebné občanskoprávní oprávnění na cizím pozemku stavět, jednalo se o stavbu neoprávněnou.

30. Problematika staveb na cizím pozemku se pak typově rozpadá do dvou základních skupin případů. První skupinu tvoří případy, kdy jsou stavby od počátku postavené neoprávněně na cizím pozemku, druhou skupinu potom tvoří případy, kdy je stavba postavena na cizím pozemku na základě práva, které stavebníka k takové stavbě opravňuje, nicméně toto právo později zaniklo. Rozhodovací praxe pak druhou skupinu případů dělí na situace, kdy a) stavebník staví stavbu na základě práva, jež není časově omezeno, neboť se mohl důvodně domnívat, že existence jeho stavby nebude časově omezena, b) stavebník již od zahájení stavby věděl a vědět měl či mohl, že jeho právo k vybudování stavby není časově neomezené, ale naopak může být časově limitováno. Judikatura pak dovodila (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 604/2013), že pokud v době vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu nejde o tzv. neoprávněnou stavbu, tak skutečnosti, které nastaly později, již aplikaci ustanovení o tzv. neoprávněné stavbě nemohou založit. Judikatura vychází z toho, že pokud stavebník staví na základě občanskoprávního titulu ke stavbě, jenž není časově omezen, ale toto jeho právo později zanikne, tak vlastnická práva ke stavbě a pozemku zůstávají odlišná, jsou rovnocenná, navzájem si konkurující a žádné z nich nelze označit za právo silnější. Po zániku tohoto práva se přitom nemůže jednat o tzv. neoprávněnou stavbu, neboť charakter stavby jako neoprávněné je spojen pouze s neexistencí občanskoprávního titulu v době, kdy je stavba prováděna.

31. Lze současně uzavřít, že stavba ani po zániku práva mít ji na cizím pozemku umístěnou není stavbou neoprávněnou, neboť v době její stavby občanskoprávní titul existoval, a jako takovou jí vypořádávat nelze ani dle relevantních ustanovení s. o. z. (§ 125 s. o. z.).

32. Již na tomto místě je přitom třeba odmítnout nesprávný názor soudu prvního stupně, že postupem dle ustanovení § 125 s. o. z. lze vypořádat pouze stavby realizované socialistickou právnickou osobou (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1999/2021).

33. Rozhodující pro postup, jaký bude nucen soud prvního stupně při svém rozhodování volit, však bude otázka zjištění, zda stavba rekreační chaty nyní č. e. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], je stavbou oprávněnou či stavbou neoprávněnou. Pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru, že je tato stavba stavbou oprávněnou, musí posoudit ve světle výše uvedeného, zda její stavebník, právní předchůdce žalované, její otec [příjmení] [příjmení], mohl vůbec předpokládat, že jeho právo mít umístněnou stavbu rekreační chaty na cizím pozemku, je časově omezeno či nikoliv. Již na tomto místě odkazuje odvolací soud na usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 4804/2015, přičemž je na soudu prvního stupně, aby se vypořádal s tím, zda závěry tohoto judikátu jsou v případě relevantních skutkových zjištění na tento případ aplikovatelné.

34. Dle ustanovení § 158 s. o. z. socialistická právnická osoba může si zřídit a mít vlastní stavbu na pozemku, který byl odevzdán do trvalého užívání (§ 103 odst. 2).

35. Dle ustanovení § 159 s. o. z. v ostatních případech lze na cizím pozemku zřídit trvalou stavbu jen na základě práva stavby.

36. Dle ustanovení § 160 s. o. z. právo zřídit si trvalou stavbu na cizím pozemku (právo stavby) vzniká ze zákona nebo výrokem úředním (§ 114) anebo smlouvou. K zřízení práva stavby smlouvou je třeba přivolení okresního národního výboru.

37. Dle ustanovení § 162 s. o. z. podmínky pro přivolení zřízení práva stavby smlouvou a pro jeho odvolání, jakož i druh opatření o závadách váznoucích na pozemku stanoví zvláštní právní předpis; upraví i podrobnosti.

38. Dle ustanovení § 1 nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb., právo stavby je právo zřídit si trvalou stavbu na cizím pozemku. Toto právo vzniká buď ze zákona, nebo výrokem úředním anebo na základě smlouvy.

39. Dle ustanovení § 2 odst. 1 tohoto nařízení právo stavby založené smlouvou vznikne, jakmile k jeho zřízení přivolí okresní národní výbor.

40. V projednávané věci žalovaná odvíjí právo stavby jejího právního předchůdce [jméno] [příjmení], od výměru Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum]. Tímto výměrem okresní národní výbor konstatoval, že nemá námitky k zamýšlenému přemístění chaty z [katastrální uzemí] na [katastrální uzemí] s tím, že bylo současně žádáno o stavební povolení. Citovaným výměrem pak Okresní národní výbor v [obec] stavbu rekreační chaty povolil s tím, že její umístění označuje situační náčrt 1: [číslo], kde je výslovně uvedeno, že chata [adresa] bude [jméno] [příjmení], stejně jako rozmístění chat ostatních stavebníků v terénu. Tato chata tak měla být vystavena na pozemku č. kat. [číslo], nepochybně v katastru [územní celek]. Jak odvolací soud zjistil nahlédnutím do katastru nemovitostí, tak [katastrální uzemí] sousedí s [katastrální uzemí], samotný údaj, týkající se [katastrální uzemí] obsažený ve výše citovaném výměru tak nemá zásadní vypovídací hodnotu. Lze si přitom jen těžce představit, že by v dřívějších poměrech přemístil otec žalované chatu umístěnou původně v [katastrální uzemí] na jiné místo, než jak mu bylo povoleno. Ostatně rozhodnutí rady Místního národního výboru v [obec] ze dne [datum], které hovoří o pobytí této chaty heraklitem a o jejím omítnutí, nepochybně umístění této chaty v [katastrální uzemí] respektuje. Lze tak jednoznačně uzavřít, že rekreační chata, nyní č. e. [anonymizováno], byla postavena tam, kde být postavena dle výměru měla, ze strany stavebníka se rozhodně nejednalo o svévolné jednání.

41. Současně zde odvolací soud odkazuje též na potvrzení Místního národního výboru [obec] ze dne [datum], kterým bylo potvrzeno, že [jméno] [příjmení] bylo uděleno stavební povolení k postavení víkendové chaty na stráni pod skálou, nedaleko [ulice] mlýna, katastru této [územní celek], na pozemku bývalého majitele [příjmení] s tím, že tato chata měla obdržet [adresa]. Toto povolení bylo uděleno na základě výnosu KNV v [obec] ze dne [datum] s uvedenou spisovou značkou. Současně je v tomto potvrzení uvedeno, že pokud se týká nájemní smlouvy, bude tato vyhotovena dodatečně, po dohodě s JZD v [anonymizováno]. Situační náčrtek k nájemní smlouvě na [jméno] [příjmení] pak opět zcela jednoznačně identifikuje rekreační chatu tehdy označenou [adresa] [jméno] [příjmení].

42. Vzhledem k tomu, že z jednotlivých ustanovení s. o. z. nevyplývá, že by smlouva, kterou se dle ustanovení § 160 s. o. z. zřizovalo právo stavby na cizím pozemku, musela být písemná, kdy k ní současně bylo třeba přivolení okresního národního výboru, je na soudu prvního stupně, aby se z tohoto pohledu zabýval výměrem Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum] a současně tím, zda tento výměr fakticky existenci smlouvy, mající za následek vznik práva stavby právního předchůdce žalovaného, nedeklaroval. Ze samotného potvrzení Místního národního výboru [obec] ze dne [datum], ve kterém je též současně uveden odkaz na nájemní smlouvu, vyhotovenou dodatečně po dohodě s JZD v [anonymizováno], přitom nelze učinit žádný zásadní závěr, o jakou smlouvu se jedná a čeho se má tato nájemní smlouva týkat, když se v potvrzení hovoří o chatě [adresa].

43. Znova je třeba poukázat na tu skutečnost, že v tehdejších poměrech socialistického státu zde existovalo rozhodnutí, výměr Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum], který umožňoval stavbu právnímu předchůdci žalované realizovat na konkrétním místě. Tato stavba byla na konkrétním místě realizována, byla povolena a byla též nerušeně dlouhodobě užívána, její umístění nebylo nikdy rozporováno, z provedených důkazů se nepodává, že by v minulosti oprávněnost této stavby byla zpochybňována. Stávající poměry tak spíše svědčí tomu, že tato stavby byla stavbou oprávněnou, je však na soudu prvního stupně, aby sám tento závěr na základě provedených důkazů případně učinil.

44. Dle ustanovení § 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu.

45. Na tomto místě je třeba vytknout soudu prvního stupně, že v souladu s tímto ustanovením nepostupoval, když se nepokusil jako důkaz obstarat výnos KNV v [obec] ze dne [datum], který je citován v potvrzení Místního národního výboru [obec] ze dne [datum] tak, jak je tato listina založena na č. l. 29 p. v. spisu. Současně je třeba soudu prvního stupně vytknout, že si stejně tak měl obstarat rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. [spisová značka] ze dne 11. 5. 1998, které by mělo být nabývacím titulem [příjmení] [jméno] [příjmení], která následně kupní smlouvou prodala parc. č. st. [anonymizováno], na níž stojí stavba rekreační chaty žalované, žalobci. Z tohoto rozhodnutí by mohl soud prvního stupně zjistit též historii pozemku, na němž je stavba rekreační chaty žalované v současné době umístěna, když v minulosti parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] zřejmě byla součástí parc. č. kat. [číslo] v k. ú. [obec] a jaké byly vlastnické vztahy k tomuto pozemku v minulosti. Toto zjištění je pro rozhodnutí nepochybně podstatné.

46. Okolnosti, že na pozemku v případném státním vlastnictví má několik desítek let umístěnu stavbu někdo jiný takovou stavbu, kterou stavební úřad povolil a která byla k původnímu účelu bez problému též užívána až do restituce pozemku, nepochybně může přenášet důkazní břemeno na toho, kdo oprávnění vlastníka stavby mít jí umístěnou na stavebním pozemku popírá.

47. V tomto směru je třeba odkázat i na text nájemní smlouvy ze dne [datum], ze které lze, aniž by odvolací soud hodnotil její platnost či nikoliv, jednoznačně dovodit, že i restituentka paní [příjmení] [jméno] respektovala umístění chaty č. e. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] na svém pozemku parc. č. st. [anonymizováno] tamtéž, stejně jako na text kupní smlouvy uzavřené mezi ní jako prodávající a žalobcem jako kupujícím dne [datum], kde v článku čtvrtém, bodu 2., kde je výslovně uvedeno, že na převáděných nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, zástavní práva nebo jiné právní závady, s výjimkou nájemních práv uživatelů rekreačních chat, které jsou postaveny na jednotlivých pozemcích. [příjmení] článek v bodu 3. pak obsahuje prohlášení kupujícího, že je seznámen se skutečností, že na předmětných pozemcích jsou postaveny rekreační chaty, které jsou ve vlastnictví třetích osob.

48. Nezbývá než uzavřít, že na soudu prvního stupně nejprve bude, aby vyřešil, zda stavba předmětné chaty je stavbou oprávněnou, časově neomezenou, pokud dospěje ke kladnému závěru, nelze žalobě vyhovět, stejně tak nelze žalobě vyhovět za situace, kdy soud prvního stupně věc po právní stránce posoudí tak, že právní předchůdce žalované stavbu rekreační chaty vystavěl oprávněně za situace, kdy se nemohl domnívat, že jeho právo mít umístěnu tuto chatu na pozemku nyní ve vlastnictví žalobce, není nijak časově omezené.

49. Pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru, že se snad jedná o stavbu neoprávněnou (což na základě dosud provedených důkazů dovodit rozhodně nelze), tuto stavbu vypořádá postupem předpokládaným ustanovením § 125 s. o. z.

50. V tomto posledním případě pak znova soud prvního stupně posoudí, zda postup žalobce není v rozporu s dobrými mravy, když žalobce podal žalobu za situace, kdy žalovaná s ním odmítla uzavřít pro ní z jejího pohledu nevýhodnou nájemní smlouvu, na základě které by platila, opět z jejího pohledu, neodůvodněné nájemné. Žalobce přitom mohl svou tvrzenou pohledávku vůči žalované kdykoliv zažalovat a nedovolávat se toho, že 16 let mu žalovaná nic neplatí, když fakticky tento stav respektoval. Současně je třeba poukázat i na skutečnost, že zatímco v případě ostatních majitelů chat žalobce stávající stav akceptuje, tak žalovanou proto, že nesplnila jeho ultimativní požadavky, nutí k odstranění chaty v jejím vlastnictví, aniž by pro to měl jakýkoliv jiný důvod, než právě tu skutečnost, že žalovaná nepřistupuje na jeho návrhy a požadavky.

51. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).