22 CO 331/2020-119

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa toho času země , obec a číslo , PSČ obec o zaplacení 12 884,28 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 9. 2020, č.j. 23 C 77/2020-32,

I. Rozsudek okresního soudu se v části odvoláním napadeného výroku I., pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení 2.694,20 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 8.128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v části odvoláním napadeného výroku I., pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 10.813,12 Kč a úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 8.128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před krajským soudem.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 884,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 694,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 813,12 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 8 128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve výroku II. okresní soud žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám advokáta žalobkyně rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Okresní soud takto částečně vyhověl žalobě ze dne 30. 3. 2020, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení dlužné jistiny 12 884,28 Kč a sjednaných úroků a zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne [datum].

3. Okresní soud ve věci s ohledem na postoj účastníků rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když vycházel z předložených listinných důkazů. Při právním posouzení okresní soud odkázal na citovanou právní úpravu smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., dále z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, z právní úpravy smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 a § 1880 o.z., smluvní pokuty dle § 2048 o.z. a prodlení dle § 1968 až § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

4. Okresní soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dle uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku splácet spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 7 976 Kč, a to ve 45 týdenních splátek po 422 Kč s poslední splátkou 408 Kč Okresní soud dále uzavřel, že žalovaný své smluvní závazky řádně a včas neplnil, a proto vzniklo věřiteli dle smluvních podmínek ke dni 29. 10. 2015 právo na úhradu celého zbývajícího dluhu ve výši 12 884,28 Kč, který však žalovaný přes písemnou upomínku nezaplatil. Okresní soud zároveň shledal, že žalobkyni vzniklo také právo na zaplacení žalovaného příslušenství, a to sjednaného úroku 21,9 % ročně a dále úroku z prodlení v zákonné výši, a to vždy z dlužné částky 8 128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to také v žalovaných kapitalizovaných částkách 10 813,12 Kč úroku a 2 694,20 Kč zákonného úroku z prodlení.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Měl za to, že právní předchůdce svým postupem (posouzením úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele) respektoval zákon o spotřebitelském úvěru a s tímto zákonem neshledal v rozporu ani požadovaná plnění. Uvedl, že po uzavření smlouvy a poskytnutí částky 11 000 Kč žalovaný přestal plnit své smluvní povinnosti, neboť zápůjčku řádně nesplácel a dostal se tak do prodlení s úhradou splatného dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni a žalovanému to bylo oznámeno. Okresní soud poukázal na to, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, dluh nezpochybnil a v průběhu řízení zůstal pasivní. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, neboť žalobkyni vzniklo právo na zaplacení dlužné částky 12 884,28 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny zápůjčky 8 128,63 Kč a dlužných poplatků 4 755,65 Kč a dále také právo na zaplacení sjednaného úroku ze zápůjčky a zákonného úroku z prodlení za žalované období.

6. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a procesně úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby zaslala na zákonem požadovanou adresu předžalobní upomínku, přiznal náhradu v celkové výši 2 252 Kč, a to zaplacený soudní poplatek 800 Kč a dále dle § 14b odst. 1, bodu 2, a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby odměnu advokáta po 300 Kč a paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč, to vše spolu s 21% DPH. K tomu okresní soud dodal, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Lhůta k plnění okresní soud zdůvodnil odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř.

7. Proti citovanému rozsudku podali včasné odvolání žalovaný i žalobkyně.

8. Žalovaný odvoláním napadl rozhodnutí ve věci samé, a to vyjma uložené povinnosti k zaplacení jistiny 12 884,28 Kč. Uvedl, že se v rámci svých možností snažil splácet, byť menšími částkami platbami ve shodě s tvrzením žalobce. Namítl, že od 2. 8. 2016 je invalidním důchodcem a nemá jiný příjem než invalidní důchod v měsíční výši 81,10 EUR, resp. 97,70 EUR a aktuálně 102,10 EUR. Je nemajetný a má problém sehnat práci na přežití a splácení žalovaného dluhu. Z těchto důvodů a s odkazem na své osobní poměry navrhl žalovaný změnu napadeného rozsudku tak, že jistina mu bude uložena k zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 10 EUR od právní moci rozsudku do zaplacení a žalovanému nebude přiznán žádný úrok z prodlení, ani náhrada nákladů řízení. K výzvě a poučení okresního soudu (dle usnesení ze dne 19. 4. 2021) žalovaný doplnil, že důvodné jsou případně zákonné úroky z prodlení, ale smluvní úrok ze zápůjčky 21,9 % ročně a dále také další ve smlouvě sjednané poplatky jsou nepřijatelně vysoké a jsou tak nepřijatelnými smluvními podmínkami spotřebitelského úvěru. Proto nepožívají soudní ochranu a okresní soud v této části nerozhodl správně, neboť žalobci přiznal veškeré žalované nároky, aniž by posoudil jejich oprávněnost, resp. platnost či částečnou neplatnost uzavřené spotřebitelské smlouvy. Zároveň žalovaný vznesl námitku promlčení všech žalovaných nároků a jejich příslušenství s tím, že spotřebitelská smlouva byla uzavřena [datum] a ke dni 29. 10. 2015 vzniklo právo věřitele na zaplacení dlužného zůstatku. Žaloba však byla soudu doručena až dne 30. 3. 2020, tedy po necelých pěti letech. V případě promlčení žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, případně navrhl, aby bylo rozhodnuto pouze o jeho povinnosti k zaplacení jistiny 12 884,28 Kč a zákonných úroků z prodlení s tím, že žalobkyni nebude přiznání náhrada nákladů řízení.

9. Žalobkyně podala odvolání pouze proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neboť namítla, že správná výše jejích účelně vynaložených nákladů činí 2 452 Kč, neboť poplatková povinnost za podanou žalobu činí správně 1 000 Kč, nikoliv pouze původně vyměřenou částku 800 Kč.

10. Odvolání žalovaného a jeho doplnění žalobkyně odmítla jako zcela nedůvodné, a proto ve věci samé navrhla potvrzení rozsudku s tím, že žalovaný nepřípustně uvádí nové skutečnosti a nové důkazy. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný na žalovanou pohledávku hradil i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tedy po 25. 3. 2016, a to od 1. 8. 2017 do 26. 4. 2018. Proto namítla, že dle § 2054 odst. 2 a 3 ve spojení s § 630 o.z. nedošlo k promlčení, neboť každou platbou po 25. 3. 2016 žalovaný svůj dluh uznal a desetiletá promlčecí lhůta od každé jím provedené platby neuplynula, když k tomu by došlo nejdříve 26. 4. 2028. Žalobkyně odkázala na citovanou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a poukázala na to, že žalovaný nesporuje uzavření smlouvy ani žalovanou dlužnou částku. Uvedla, že platně a v souladu s dobrými mravy byl také sjednán smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně a rovněž jednoznačně a srozumitelně označené poplatky, neboť i pro žalovaného jako spotřebitel bylo zcela zřejmé, jaký konkrétní závazek převzal. K výzvě odvolacího soudu žalobkyně dodala, že nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly smluvní podmínky na její zadní straně. Dle žalobkyně bylo smluvní i zákonnou povinností žalovaného jako spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně zopakovala, že tato povinnost byla věřitelem řádně s odbornou péčí splněna, neboť k uzavření smlouvy došlo až poté, co byly zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného, který byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, včetně toho, že jeho informace byly ověřovány doklady, které od něj byly vyžádány, a vše bylo zaznamenáno do zákaznické karty žalovaného ze dne 15. 5. 2015. Na základě toho byla řádně zhodnocena schopnost žalovaného splácet zápůjčku jako dostatečná. Žalobkyně zdůraznila, že neměla důvod pochybovat o tvrzení žalovaného, který svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil jejich správnost, úplnost a pravdivost i čestně prohlásil, že reálně disponuje pravdivě uvedeným použitelným příjmem, když v opačném případě by mohl dopustit trestného činu. Žalobkyně také uvedla, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze spravedlivě požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů v souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 3030 o.z. Dle ustálené judikatury není relevantní, že aktuálně žalobkyně nemá k dispozici kopie předložených dokladů žalovaného.

11. Krajský soud napadený rozsudek okresního soudu přezkoumal pouze v rozsahu účastníky podaných odvolání, tj. vyjma odvoláním nenapadeného rozhodnutí ohledně zaplacení částky 12 884,28 Kč. V ostatním rozsahu krajský soud rozsudek přezkoumal dle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř., včetně lhůty k plnění, když přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvoláních neuplatněným a shledal odvolání žalovaného zčásti důvodné, ale z jiných než uplatněných důvodů.

12. Krajský soud předesílá, že obrana žalovaného dle vznesených odvolacích námitek není v rozporu ani s koncentrací řízení, ani se zásadou neúplné apelace, neboť žalovaný se ve svůj prospěch dovolává jiného právního posouzení uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a vznáší námitku promlčení, tedy neuplatňuje žádná nová skutková tvrzení. Krajský soud shledal, že okresní soud v dané věci vycházel ze správné a přiléhavé právní úpravy smluvního vztahu mezi účastníky jako smlouvy o spotřebitelském úvěru a současně řádně provedeným dokazováním zjistil skutkový stav, který ani v odvolacím řízení nebyl sporný. Krajský soud v souladu s § 213 o.s.ř. zopakoval dokazování žalobcem předloženými listinami, jejichž obsah ani pravost nebyly sporné. Takto krajský soud ze smlouvy o zápůjčce a ze zákaznické karty žalovaného, oboje ze dne 15. 5. 2015 zjistil, že v den podpisu uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanou částkou 7 976 Kč, z níž byla částka 1 147 Kč sjednaným úrokem ve výši 21,9 % ročně za dobu sjednaného splácení poskytnuté částky, částka 1 833 Kč byla sjednaným poplatkem za administrativní činnost a částka 4 996 Kč byla poplatkem za sjednaný hotovostní režim splátek. Žalovaný se zavázal splácet takto sjednanou celkovou částku 18 976 Kč ve 45 týdenních splátkách po 422 Kč s tím, že poslední splátka činí 408 Kč, a to v hotovosti vždy do rukou označené osoby. Ve stejný den byla sepsána a podepsána zákaznická karta žalovaného. Krajský soud zjistil, že smlouva i zákaznická karta jsou zjevně formulářového znění, neboť do jejich předtištěného obsahu jsou individuálně doplněny pouze osobní údaje smluvních stran, výše jednotlivých částek a splátek spolu s označením provedené volby předtištěného hotovostního režimu splátek, a dále datum uzavření a podpisu, když součástí formulářového znění smlouvy jsou také předtištěné smluvní podmínky na téže listině. Ve formulářové zákaznické kartě jsou shodně doplněny osobní údaje žalovaného a dále je v předtištěném textu označeno, že žalovaný bydlí jako nájemník, nemá jinou zápůjčku a jeho totožnost byla ověřena označeným občanským průkazem. Jako důvod zápůjčky byly označeny neočekávané výdaje a dále byl označen jako zaměstnavatel pro plný pracovní úvazek, v němž žalovaný pracuje jako manipulant u konkrétního zaměstnavatele se sídlem v [obec]. K tomu byla ověřena pracovní smlouva. K příjmům žalovaného bylo doplněno, že výplatním dnem je 29. den v měsíci a příjmy domácnosti žalovaného jsou uvedeny ze mzdy ve výši 10 000 Kč a dále z jiných příjmů ve výši 6 000 Kč, tj. celkem 16 000 Kč. Současně byly doplněny běžné měsíční výdaje domácnosti žalovaného, a to na nájem/inkaso 2 000 Kč, na telefon 300 Kč a na domácnost 5 000 Kč, tj. celkové výdaje 7 300 Kč. Z toho byl proto uveden použitelný příjem žalovaného 8 700 Kč s označením, že žalovaný nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet.

13. Z tabulky umoření a tvrzení žalovaného v odvolacím řízení krajský soud zjistil, že mezi účastníky není sporné, že žalovaný na základě citované smlouvy uhradil první týdenní splátku dne 21. 5. 2015 ve výši 450 Kč a následně uhradil 1. 6. 2015 částku 200 Kč, 3. 6. 2015 částku 700 Kč, dne 11. 6. 2015 částku 440 Kč a 26. 6. 2015 částku 800 Kč. Další splátky byly žalovaným zaplaceny až v době od 1. 8. 2017 do 26. 4. 2018 v šesti měsíčních splátkách v průměru po cca 584 Kč (dne 1. 8., 26. 9. a 18. 12. 2017 a dne 25. 1., 1. 3. a 26. 4. 2018). Ve shodě s tvrzením žalobkyně takto žalovaný po uplynutí ve smlouvě sjednané doby splácení uhradil celkem 3 501,72 Kč, což žalovaný ve svém odvolání plně potvrdil, když krajský soud z jím předložených dokladů o provedení plateb bankovním převodem zjistil, že takto žalovaný nesporně v době od 1. 8. 2017 do 26. 4. 2018 uhradil žalobkyní celkem 3 501,72 Kč uvedenými nespornými šesti platbami, jejichž výše v eurech a čas jejich provedení plně odpovídá tvrzením žalobkyně a předložené umořovací tabulce.

14. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že takto prokázaných skutkový stav je třeba právně posoudit také dle speciálního zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména dle jeho správně citovaného § 9 odst.

1. Dle této právní úpravy je proto v dané věci povinností soudu se z úřední povinnosti (tj. i bez návrhu účastníků) zabývat tím, zda ze strany žalobkyně (jejího právního předchůdce) jako podnikatele při podnikatelské činnosti došlo řádně a v potřebném rozsahu ke splnění zákonné povinnosti před poskytnutím prokázaného spotřebitelského úvěru, tj. před uzavřením smlouvy ze dne [datum], posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a slabší smluvní strany. Dle citované zákonné úpravy ve spojení se závěry ustálené české i evropské soudní judikatury (zejména dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019 sp.zn 33 Cdo 201/2018 či ze dne 25. 7. 2018 sp.zn 33 Cdo 2178/2018 a dále rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2019 ve věci C -679/18 ve spojení se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru) platí, že na straně žalobkyně byla takto dána povinnost řádně a včas přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, tj. s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Platí, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet s tím, že jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost tvrzení a důkazní ke splnění této povinnosti leží v dané věci na žalobkyni.

15. Krajský soud na základě provedeného a v odvolacím řízení zopakovaného dokazování dospěl oproti okresnímu soudu k závěru, že žalobkyně s odpovídající odbornou péčí a pečlivostí nesplnila včas a v potřebném rozsahu svoji shora uvedenou zákonnou povinnost posoudit náležitě schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr. Krajský soud nepřisvědčil tvrzením žalobkyně, že na základě informací a dokladů získaných před uzavřením předmětné smlouvy dne [datum] byly dostatečně a s odbornou péčí ověřeny veškeré potřebné údaje, a to zejména ohledně uvedených příjmů žalovaného. Ze zákaznické karty žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný měl mít před poskytnutím spotřebitelského úvěru měsíční příjmy jednak ze mzdy, a jednak další - nijak blíže konkrétně neoznačené a ničím ani nedoložené - jiné příjmy. Je možné přisvědčit žalobkyni, že souhrn takto v zákaznické kartě uvedených měsíčních příjmů žalovaného v částce 16 000 Kč, by se mohl jevit jako dostatečný z hlediska schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr 11 000 Kč i se sjednanými poplatky 7 976 Kč. K pochybení však dle krajského soudu došlo tím, že k uvedenému jinému příjmu ve výši 6 000 Kč měsíčně nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti ani o jeho druhu, důvodu či původu, ani o jeho plátci, a není uveden ani žádný údaj o tom, zda a příp. jak byl tento další zdroj tzv. jiných příjmů žalovaného ověřen jako skutečný, pravdivý, úplný a správný, a to včetně jeho uvedené výše. K tomu krajský soud zdůrazňuje, že jako doklady k uvedeným skutečnostem byl ověřen jen občanský průkaz a pracovní smlouva žalovaného, z nichž s potřebnou odbornou péčí a odpovídající pečlivostí nemohly být jiné příjmy a jejich výše nijak ověřeny, neboť se dotýkaly pouze totožnosti žalovaného a jeho mzdy. Protože žádné další doklady dle provedeného dokazování ani tvrzení žalobkyně již nebyly ověřeny, předloženy či vyžádány, dospěl krajský soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy, resp. poskytnutím spotřebitelského úvěru posouzena v potřebném rozsahu a s náležitou mírou odborné pečlivosti, kterou je třeba na straně žalobkyně vyžadovat v souladu se zvýšenou právní ochranou spotřebitele v prokázaném smluvním vztahu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Krajský soud dodává, že žalobkyně se nemůže uvedené zákonné povinnosti zprostit ani tím, že žalovaný jako spotřebitel případně prohlásí či podepíše, že jím uvedené údaje jsou úplné, pravdivé a správné, neboť žalobkyni i v takovém případě žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) nadále ze zákona svědčí povinnost veškeré rozhodné skutečnosti prověřit vlastní odbornou činností v potřebném rozsahu a pečlivosti, tj. nejen za využití odpovídajících veřejně dostupných zdrojů, ale např. i tím, že po žalovaném bude včas, tj. před poskytnutím spotřebitelského úvěru, požadovat věrohodné doložení uváděných skutečností v celém potřebném rozsahu.

16. Na základě uvedených závěrů tak krajský soud uzavřel, že včas a s potřebnou odborností a pečlivostí byly ze strany žalobkyně ověřeny pouze příjmy žalovaného ze mzdy v měsíční výši 10 000 Kč. Současně krajský soud dospěl k závěru, že s potřebnou odborností a pečlivostí nebyly ověřeny ani uvedené výdaje žalovaného v celkové částce 7 300 Kč, které ostatně ani dle tvrzení žalobkyně a zákaznické karty žalovaného nebyly ničím doloženy či ověřeny. K tomu je třeba dodat, že částky uvedené za nájem/inkaso a telefon žalovaného jsou zjevně nižší než náklady, které se v této souvislosti obvykle a dle obecných znalostí i zkušeností hradí, a proto i z tohoto důvodu bylo na místě, aby ze strany žalobkyně byla vynaložena potřebná odborná péče pro jejich náležité zdůvodnění a ověření, což se však nestalo. Krajský soud tak oproti tvrzením žalobkyně shledal, že údaje dle zákaznické karty žalovaného ze dne 15. 5. 2015 nemohou vést k náležitě odborně podloženému a logicky zdůvodněnému závěru o dostatečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr v jeho celkové sjednané částce 18 976 Kč v týdenních splátkách po 422 Kč, tj. po téměř 2 000 Kč měsíčně. Tyto nedostatky byly zjevně potvrzeny i následným vývojem, kdy žalovaný řádně a včas uhradil pouze první týdenní splátku a následně po dalším měsíci již splátky nehradil.

17. Protože následkem nesplnění uvedené zákonné povinnosti na straně žalobkyně posoudit včas a řádně úvěruschopnost žalovaného je dle shora citované právní úpravy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, k níž soud přihlíží i bez návrhu ve smyslu § 588 věta první o.z., shledal krajský soud z těchto důvodů smlouvu uzavřenou mezi účastníky ze dne 15. 5. 2015 absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem a současné zjevné narušení veřejného pořádku. Pro tuto neplatnost krajský soud uzavřel, že není dán žádný platný právní důvod pro zaplacení žalovaných úroků z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 21,9 % ročně z dlužné (pravomocně přiznané) jistiny. Proto krajský soud v této odvoláním napadené části výroku I. citovaný rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu v této části zamítl.

18. Ohledně odvoláním napadených zákonných úroků z prodlení krajský soud přisvědčil skutkových a právním závěrům okresního soudu, podle nichž se žalovaný z důvodu vyplacení částky 11 000 Kč, byť bez platného právního důvodu, ocitl od 6. 11. 2015 v prodlení s jejím vrácením, a proto mu ze zákona vznikla povinnost dle správně citovaného § 1968 a § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z pravomocně přiznané dlužné jistiny, a to v zákonné výši dle přiléhavě uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že část těchto zákonných úroků z prodlení byla žalobkyní správně kapitalizována částkou 2 694,20 Kč Krajský soud současně shledal jako zcela nedůvodnou námitku promlčení vznesenou v odvolacím řízení ze strany žalovaného. Krajský soud v této části ve shodě s námitkami žalobkyně uzavřel, že je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný nesporně v době od 1. 8. 2017 do 26. 4. 2018 prokázanými částečnými platbami na poskytnutou částku 11 000 Kč plnil. Je zřejmé, že v této době se již nemohlo jednat o týdenní splátky uvedené ve smlouvě, tj. o dílčí plnění ve smyslu § 1931 o.z., ale o plnění částečné dle § 1930 odst. 2 o.z., pro které dle § 2054 odst. 2 o.z. platí, že má účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V dané věci pak není použití tohoto ustanovení vyloučeno ve smyslu § 2054 odst. 3 o.z., neboť je zřejmé, že v době prokázaného částečného plnění žalovaného od 1. 8. 2017 do 26. 4. 2018 nebyl promlčen dluh z titulu poskytnutí částky 11 000 Kč ze dne 15. 5. 2015, byť bez právního důvodu, neboť od poskytnutí uvedené částky neuběhla obecná tříletá, tj. ani maximální desetiletá promlčecí lhůta dle § 629 odst., 1 ve spojení s 638 o.z. Současně je třeba v souladu se závěry ustálené soudní judikatury (zejména rozsudku Nejvyššího osudu ze dne 22. 7. 2021 sp.zn. 23 Cdo 3752/2019) mít v dané věci za to, že k uznání dluhu prokázaným částečným plněním žalovaného dle § 2054 odst. 2 o.z. došlo, neboť bylo prokázáno, že žalovaný takto plnil bez jakýchkoliv výhrad, které prokazatelně uplatnil až v tomto odvolacím řízení. Proto je třeba dle krajského soudu mít za to, že tím byla na straně žalobkyně důvodně vyvolána důvěra v to, že může očekávat i plnění na zbývající část dluhu, když ani žalovaný v dané věci neuvedl žádné konkrétní skutečnosti svědčící pro odlišný závěr, které v řízení nebyly ani zjištěny, ani nevyšly najevo.

19. Na základě uvedených závěrů krajský soud v odvoláním napadeném rozsahu ohledně zaplacení žalovaných zákonných úroků z prodlení shledal, že v souladu s § 639 o.z. došlo prokázaným částečným plněním žalovaného k uznání i zbytku dluhu, čímž se prodloužila promlčecí doba na deset let od doby posledního částečného plnění, tj. od 26.4 2018. Proto je zřejmé, že tato promlčecí lhůta ke dni podání žaloby 30. 3. 2020 neuběhla a námitka promlčení žalovaných úroků z prodlení tak nemůže být důvodná. Krajský soud v souladu s tím shledal citovaný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku I. ohledně zaplacení zákonných úroků z prodlení věcně správný, a proto jej v této části dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Takto krajský soud jako věcně správnou potvrdil také okresním soudem stanovenou lhůtu k plnění v zákonné délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť v dané věci neshledal žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro plnění ve splátkách. Dle odvolání žalovaného navrhované zcela nepatrné měsíční splátky jsou zjevně nepřiměřené, neboť jimi by zjevně došlo na úkor žalobkyně k zaplacení dluhu v nepřiměřeně dlouhé době, po kterou dle krajského soudu nelze po žalobkyni důvodně a spravedlivě požadovat, aby s plněním soudem přiznaného plnění posečkala. Protože na základě tvrzení žalovaného o jeho konkrétních a nepříznivých osobních, příjmových a majetkových poměrech nelze ani očekávat, že by k plnění ze strany žalovaného mohlo reálně dojít v přiměřených splátkách, resp. v přiměřeně prodloužené době, neshledal krajský soud v přezkoumávaném rozsahu odvolání žalovaného důvodné ani ohledně napadené lhůty k plnění.

20. Na základě uvedeného výsledku řízení krajský soud současně rozhodl dle § 224 odst. 2 o.s.ř. o náhradě nákladů za řízení před okresním soudem, v němž dle krajského soudu byl úspěch a neúspěch účastníků srovnatelný ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Dle závěrů krajského soudu byl žalovaný ve věci samé úspěšný v části, v níž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba ohledně zaplacení smluvních úroků z úvěru jak v kapitalizované částce 10 813,12 Kč, tak ve výši 21,9 % ročně z částky 8 128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně byla oproti tomu úspěšná ve srovnatelném rozsahu ohledně (již pravomocně) přiznané částky 12 884,28 Kč a dále přiznaných zákonných úroků z prodlení. Krajský soud proto v odvoláním napadeném a závislém výroku II. změnil citovaný rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že za řízení před okresním soudem žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., když shledal, že vzhledem k předmětu odvolacího řízení byla žalobkyně v řízení před krajským soudem dle shora uvedeného výsledku převážně neúspěšná v části žalovaných smluvních úroků z úvěru. Protože však žalovanému dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl krajský soud tak, že ani za odvolací řízení žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.