22 Co 53/2025 - 153

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 33 795 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 11. 2024, č. j. 18 C 91/2024 – 101 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 042 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 795 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20 037,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a o tom, že náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 33 795 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že v roce 2020 reagovala na nabídku společné plavby katamaránem Francouzskou Polynésií zveřejněnou na sociálních sítích a organizovanou předsedou žalovaného [adresa] a v termínu od 20. 3. 2022 do 2. 4. 2022 se plavby spolu s dalšími zájemci také zúčastnila. Žalobkyně zaplatila žalovanému za svou účast částku 65 000 Kč. Účastníci plavby byli ubezpečeni, že akce je nezisková a rozpočet je vyrovnaný, podle sdělení žalovaného náklady na plavbu tvořily cena pronájmu lodi, pojištění lodi, úklid, handling, připojištění kauce za loď, pohonné hmoty a kotvící poplatky za loď. Po uskutečnění plavby žalobkyně zjistila, že jediným nákladem plavby byla částka za pronájem katamaránu CATANA 55 ve výši 12 544,75 euro. Vzhledem k tomu, že plavby se zúčastnilo nejméně 10 členů posádky, podíl na nákladech žalobkyně činil 1 255 euro, tedy 31 250 Kč. Rozdíl částek 65 000 Kč a 31 250 Kč představuje zisk žalovaného. Žalobkyně tak byla žalovaným uvedena v omyl o ceně a způsobu určení její výše, tedy že cena zahrnuje pouze náklady na plavbu. Dopisem ze dne 5. 3. 2024 namítla relativní neplatnost smlouvy, v důsledku čehož došlo k jejímu zrušení ex tunc. Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl nákladů plavby a žalobkyní zaplacené ceny.

3. Žalovaný nárok žalobkyně odmítl. Uvedl, že podle dohody účastníků i běžné dlouholeté praxe organizování plaveb žalovaným si účastníci předem domluvili podmínky plavby včetně celkové ceny za zajištění pomoci při plavbě. Cena za plavbu v částce 65 000 Kč byla dohodnuta jako paušální, konečná, nezúčtovatelná, její výše byla stanovena žalovaným podle odhadovaných nákladů plavby. Žalovaný nikdy žádné vyúčtování žalobkyni neslíbil ani žádný z účastníků plavby (včetně žalobkyně) tento požadavek po uskutečnění plavby nevznesl. Za jiných, než stanovených podmínek by se žalobkyní smlouvu neuzavřel. Žalovaný tyto plavby realizuje 20 let, nikdy se vyúčtování neprovádělo, ani v případě, že byla plavba ztrátová. Plavba za katamarán v částce 12 544,75 euro nepředstavuje celou cenu pronájmu lodi, pouze její doplatek. Částky za pronájem lodí se v této oblasti pohybují kolem 20 – 25 000 euro. Další náklady pak představují pohonné hmoty, kotvící poplatky, turistické taxy, místní doprava nebo příspěvek do lodní pokladny. Organizace plavby byla náročná z důvodu přetrvávající pandemie Covid-19, došlo k posunutí termínu plavby, [anonymizováno] se pro nemoc nemohl plavby jako kapitán zúčastnit a náhradní kapitán v průběhu plavby zemřel, čímž její náklady dále vzrostly. Celá částka 65 000 Kč byla zkonzumována. Nebyly tak splněny předpoklady dovolání se relativní neplatnosti smlouvy pro omyl ani vzniku nároku na bezdůvodné obohacení.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je zapsaný spolek, podle stanov vykonává činnost v oblasti sportu, rekreologie, pohybové prevence a well-beingu, i organizaci doprovodných, např. sportovních či kulturně poznávacích aktivit. Statutárním orgánem žalovaného je předseda, kterým je [anonymizováno], který za spolek jedná navenek ve všech věcech. Žalobkyně reagovala na nabídku účasti na společné plavbě ve Francouzské Polynésii, zveřejněnou na sociálních sítích [adresa] (pod jménem [jméno FO]). Jmenovaný poté zaslal žalobkyni informace o organizaci plavby, stejné informace byly zaslány i ostatním účastníkům plavby. Ke své osobě uvedl, že se na moři pohybuje od roku 2000, od roku 2002 je kapitánem na lodi, pořádá také kurzy jachtingu. Pořádání společných plaveb ho neživí, ale baví. K ceně uvedl, že společné náklady tvoří pronájem a pojištění lodi, úklid, handling, připojištění za kauci, pohonné hmoty a kotvící poplatky. Náklady se dělí a nikdo nikomu nic neplatí. Další náklady, hrazené účastníky nad rámec uvedené platby, byly náklady na letenky, víza, turistické taxy, vstupy, osobní útrata, doprava z letiště a na letiště a příspěvek do lodní pokladny na jídlo. V této souvislosti upozornil, že Polynésie je drahá a lze nabídnout i levnější plavby v Karibiku nebo v Chorvatsku. Záloha za loď se platí ve výši 1/3, cca 20 – 25 tisíc, následně doplatek 50 dní předem. Nejdřív se dá dohromady posádka, následně se koupí letenky a platí záloha. V případě zájmu se má ozvat jmenovanému na e-mail, kde na sebe uvede kontakt a zvolenou destinaci. Dalším emailem pak informoval o ceně za účast na společné plavbě ve výši 65 000 Kč, která měla být hrazena na účet žalovaného s tím, že 30 000 Kč mělo být zaplaceno žalovanému (který byl označen jako „neziskovka“) zálohově (po koupi letenky) a jejím zaplacením se zájemce zavázal k doplacení zbytku do 31. 3. 2021. Z částky 65 000 Kč měly být hrazeny náklady na pronájem a pojištění lodi, úklid, handling, připojištění za kauci, pohonné hmoty a kotvící poplatky. Zaplacenou platbu nelze vrátit ani pojistit, je možné za sebe poslat náhradu. Žalobkyně zaplatila žalovanému v souvislosti s plavbou částku 65 000 Kč (dne 23. 6. 2020 částku 30 000 Kč a dne 9. 4. 2021 částku 35 000 Kč). Z důvodu pandemie Covid 19 byla plavba přesunuta z termínu 8. 5. – 22. 5. 2021 na termín 20. 3. 20 – 2. 4. 2022, ve kterém také proběhla. [anonymizováno] se plavby neúčastnil, náhradní kapitán na lodi zemřel. Fakturou ze dne 3. 5. 2022 vystavenou [Anonymizováno] na žalovaného, byla vyúčtovaná (po slevě) cena 12 544,75 euro za pronájem lodi CATANA 55 v termínu 20. 3. 2022 – 2. 4. 2022 podle objednávky č. [hodnota]. Emailem ze dne 23. 5. 2023 potvrdila společnost [Anonymizováno] [jméno FO], že se jedná o konečnou fakturu v částce 12 676,39 euro. Podle potvrzení o rezervaci č. [hodnota] ze dne 28. 12. 2021 si žalovaný rezervoval katamarán CATANA 55 v termínu 20. 3. 2022 – 2. 4. 2022, na potvrzení objednávky je uvedena 1. splátka ve výši 12 544,75 euro splatná 30. 12. 2021 s uvedením uhrazeno a 1. splátka ve výši 12 544,75 euro splatná do 20. 1. 2022 uhrazena dobropisem, formou zápočtu s využitím voucheru. Podle obchodních podmínek společnosti [Anonymizováno] se pronájem lodi hradí dvoufázově, 30 % záloha a zbylých 70 % do 45 dnů před vyplutím, v případě nemožnosti vyplutí z důvodu vyšší moci se finanční prostředky nevrací, ale použijí se jako dobropis pro budoucí jachtu. Z nabídky společnosti [Anonymizováno] na pronájem lodi pak bylo zřejmé, že pronájem katamaránu CATANA 55 v jiném termínu (2. 7. 2022 - 16. 7. 2022) činí po slevě částku 26 686,92 euro. Dopisem ze dne 5. 3. 2024 žalobkyně vznesla vůči žalovanému námitku relativní neplatnosti smlouvy o realizaci společné plavby Francouzskou Polynésií v termínu 20. 3. 2022 – 2. 4. 2022 s tím, že ji žalovaný uvedl v omyl, když tvrdil, že akce je nezisková, přičemž žalobkyně následně zjistila, že z akce měl žalovaný zisk, neboť cena pronájmu katamaránu byla nižší. Současně vyzvala žalovaného k zaplacení bezdůvodného obohacení do 20. 3. 2024 s tím, že výzva byla doručena 10. 3. 2024. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 1746 odst. 2 a § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a [adresa], který sice byl předsedou žalovaného, ale z žádného důkazu nevyplývalo, že by v rámci kontraktačního procesu za žalovaného jednal. Nabídku učinil svým jménem, ze své osobní e-mailové schránky, přičemž žalovaný byl zmíněn pouze jako platební místo platby za plavbu. Přestože žalovaný loď následně objednal, nebyl účastníkem smlouvy, neboť k objednávce katamaránu došlo až po uzavření smlouvy zaplacením zálohy žalobkyní dne 23. 6. 2020. Žalovaný tak není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť s žalobkyní smlouvu neuzavřel, uplatnění námitky relativní neplatnosti smlouvy vůči němu tak nemá žádné právní účinky a bezdůvodné obohacení na jeho straně nevzniklo. Pro úplnost pak soud prvního stupně uvedl, že mezi žalobkyní a [anonymizováno] byla uzavřena inominátní smlouva, v níž byla sjednána paušální cena účasti na plavbě, účastníci plavby byli upozorněni, že platba je nevratná, nebylo sjednáno její vyúčtování. Cena zahrnovala i další náklady nad rámec pronájmu katamaránu, např. pohonné hmoty, kotvící poplatky apod., i další náklady spojené s posunutím termínu plavby v důsledku omezení spojených s pandemií Covid 19. Sama žalobkyně uváděla, že si je vědoma toho, že z vybraných peněz se platí také režijní náklady kapitána. Žalobkyně se proto nemůže dovolávat vyúčtování nákladů společné akce, navíc je zřejmé, že celkové náklady přesahovaly náklady na pronájem lodi. Žalobkyně tak nemohla být uvedena v omyl o podstatných skutečnostech, cena vycházela z předchozích zkušeností žalovaného a žalobkyně takto stanovenou cenu akceptovala.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v částce 20 037,60 Kč. Náklady řízení se sestávaly z nákladů právního zastoupení advokátem, a to z odměny v sazbě 2 460 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 33 795 Kč, za každý z šesti úkonů právní služby – převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 21. 8. 2024, účast na jednání dne 25. 9. 2024, za které z důvodu délky jednání náleží odměna za dva úkony, vyjádření ze dne 21. 10. 2024 a účast na jednání dne 22. 11. 2024 podle § 6, § 7, § 8 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinného do 31. 12. 2024, šesti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejíž plátkyní je zástupkyně žalovaného. Náhrada za další úkony nebyla žalovanému přiznána, neboť příprava na jednání není zpoplatněným úkonem právní služby podle advokátního tarifu a další porada s klientem nebyla žalovaným doložena.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o paušální platbě, naopak z dokazování vyplynulo, že cena plavby je tvořena náklady za pronájem lodi, pojištění, úklid, handling, připojištění kauce, pohonné hmoty, kotvící poplatky apod., přičemž tyto náklady se měly dělit a nikdo neměl nikomu nic dalšího platit. Pokud by byla cena plavby sjednaná v paušální výši, každá plavba organizovaná žalovaným by byla ve stejné výši. Cena plavby se však měnila v závislosti na složení posádky, ročním období, je zřejmé, že ve výsledné ceně byly zohledněny náklady plavby. Celá zaplacená částka měla být spotřebována, plavba neměla být pro žalovaného výdělečná, neboť sám uváděl, že ho to neživí. Žalobkyně se proto domnívala, že žalovaným požadovaná cena plavby bude odpovídat rozpočtu a bude zcela spotřebována. S ohledem na osobní neúčast předsedy žalovaného na plavbě pak náklady, které nebyly účtovány fakturou za pronájem lodi (např. náklady na pohonné hmoty), nesla posádka sama. Poukázala na to, že faktura vystavená za pronájem katamaránu činila částku 12 544,75 euro, jiná zjištění soudu nejsou relevantní, neboť byla dokládána cena za pronájem lodi v jiném termínu. Také nebylo prokázáno, že by žalovaný hradil za pronájem katamaránu dvakrát částku 12 544 euro, nebo že by byla na úhradu použita dříve zaplacená částka formou dobropisu. Žalobkyni byla sdělena zavádějící informace o konečné částce, která měla krýt náklady plavby, v důsledku toho byla smlouva uzavřena. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by bylo sjednáno právo na vyúčtování, ale vycházela z tvrzení žalovaného o vyrovnaném rozpočtu. Žalobkyně svůj nárok vznesla až po zjištění velké disproporce mezi skutečnými náklady a účtovanou cenou. V případě, že by o této skutečnosti věděla, tak by smlouvu neuzavřela. Žalobkyně byla uvedena žalovaným v omyl záměrně, neboť se jednalo o zkušeného kapitána. Z tohoto důvodu se také dovolala relativní neplatnosti smlouvy pro podstatný omyl, neboť se týkal ceny, která byla klíčovou smluvní podmínkou. V důsledku dovolání se relativní neplatnosti je smlouva neplatná od samého počátku a žalobkyně by měla získat, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil. Ani závěr soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného neobstojí, neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že [anonymizováno] jednal vždy jako předseda žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně. Uvedl, že účastníci si domluvili předem podmínky plavby, včetně finančních nákladů, které bylo potřeba před zahájením plavby zaplatit. Platba za zajištění pomoci byla paušální, nemělo nikdy dojít k jejímu vyúčtování. Platba se realizovala v roce 2022, žalobkyně poprvé nárok uplatnila až v roce 2023, přitom neuváděla, že by jí žalovaný přislíbil vrácení nějakého přeplatku. V důsledku komplikací spojených s omezeními z důvodu pandemie Covid-19, s tím souvisejícím posunutím termínu plavby, došlo k navýšení cen pronájmu lodí, propadnutí záloh a navýšení cen za další služby. Plavbu pak prodražila i smrt náhradního kapitána a pro žalovaného byla ztrátová. Tím, že si účastníci nesjednali vyúčtování nákladů, žalovaný nesděloval všechny činnosti, které bylo nutné pro realizaci plavby zajistit a uhradit nad rámec čistého pronájmu lodi, a to např. doplnění běžného vybavení, poplatky za kotvení, úklid a vrácení lodi, pohonné hmoty. Žalobkyně tak má zkreslenou představu o ceně plavby. Navíc částka za katamarán, kterou žalobkyně zmiňuje, představuje pouze doplatek pronájmu katamaránu, nezohledňuje již uhrazenou zálohu. Přestože plavba byla pro žalovaného ztrátová, nikdy nepožadoval po žalobkyni doplatek nákladů vynaložených nad rámec dohodnuté částky. Podmínkou žalovaného, bez které by smluvní závazek nikdy neuzavřel, byla platba 65 000 Kč za každého účastníka plavby. Od počátku byla tato cena sjednána jako konečná a nezúčtovatelná a nikdo z účastníků také vyúčtování nepožadoval. Ujednání i zavedená praxe prokazují, že se jednalo o konečnu cenu plavby, která neměla být vyúčtována, nic z ní nemělo být vráceno nebo doplaceno a tato cena byla také zcela zkonzumována. Žalovaný upozornil žalobkyni, že Francouzská Polynésie je drahá, částky za pronájem lodí činí kolem 25 000 euro i na náklady zahrnuté do požadované částky. Pronájem lodi se nikdy nehradí najednou, částka 12 544,75 euro byla hrazena pouze jako doplatek. Přitom zájezdy komerčního typu, které se uskutečňují za účelem dosažení zisku, se pohybují v ceně kolem 150 – 300 000 Kč za osobu. Cena plavby je stanovena vždy paušální částkou, vzhledem k předpokládaným nákladům. Ačkoliv se žalobkyně domáhá zrušení smlouvy s účinky ex tunc, není to dobře možné, neboť objednané služby již plně zkonzumovala. Jednání žalobkyně tak žalovaný vnímá jako rozporné s dobrými mravy a zavedenými zvyklostmi. Navíc žalobkyně neprokázala, že by případný přeplatek měl vrátit žalovaný zpět. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 o. s. ř. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

11. Podle § 1746 odst. 2 o. z. platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

12. Podle § 583 o. z. platí, že jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

13. Odvolací soud se neshoduje se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvu se žalobkyní o její účasti na společné plavbě Francouzskou Polynésií uzavřel [anonymizováno] jako fyzická osoba, a nikoliv jako předseda žalovaného. Pro oblast sporného řízení, které je ovládáno zásadou dispoziční a projednací, zákon počítá s tím, že skutková zjištění soudu mohou mít svůj původ též v nesporných tvrzeních účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), kteří tím projevují – v zájmu hospodárnosti řízení – snahu omezit dokazování jen na ty skutečnosti, které jsou mezi nimi sporné. V dané věci žalovaný vůbec nezpochybňoval tvrzení žalobkyně, že plavbu nabízel, organizoval a všechny podstatné náležitosti smlouvy dohodl se žalobkyní žalovaný (za kterého jednal [anonymizováno] v pozici předsedy spolku), naopak sám se výslovně této dohody účastníků dovolával (viz zejména vyjádření žalovaného ze dne 21. 8. 2024, ale i veškerá jeho další vyjádření ve věci). Jeho obrana spočívala pouze v tom, že platba ve výši 65 000 Kč za účast žalobkyně na plavbě organizované žalovaným byla sjednána jako paušální, nevratná a nepodléhající vyúčtování. Tomuto shodnému tvrzení účastníků odpovídají i další provedené důkazy, zejména informační email o organizaci plavby, který obsahoval informaci o úhradě ceny plavby žalovanému, na jehož účet žalobkyně následně také platbu provedla, žalovaným vystavené potvrzení o přijaté platbě, i objednávka katamaránu jménem a na účet žalovaného. Konečně i z řízení vedených dalšími účastníky plavby vůči žalovanému u Okresního soudu Praha–východ (např. sp. zn. 46 C 207/2024 nebo 24 C 203/2024) je zřejmé, že i ostatní účastníci plavby vnímali jako smluvního partnera právě žalovaného. Závěr soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného tak zjištěným skutečnostem neodpovídá.

14. Soud prvního stupně však dospěl ke správným skutkovým závěrům, pokud jde o obsah sdělených informací k ceně společné plavby, povaze této ceny i absenci ujednání o jejím vyúčtování (to nakonec potvrdila v odvolacím řízení i sama žalobkyně), odvolací soud na ně odkazuje. Z tohoto důvodu byl správným i jeho postup neprovádět pro nadbytečnost další důkazy (zejména výslechy účastníků plavby).

15. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení částky 33 795 Kč odůvodňovala tím, že žalovaný ji při uzavření smlouvy uvedl v omyl o povaze platby 65 000 Kč, která měla zcela odpovídat vynaloženým nákladům na plavbu a neměla být pro žalovaného zisková.

16. Úsudek soudu o subjektivním výkladu právního jednání, jenž odpovídá vůli (úmyslu) jednajícího, která byla druhé straně známa, nebo o ní musela vědět, nutně předpokládá zjištění těch vnějších skutkových okolností právního jednání, z nichž lze na tuto stranám známou vůli usuzovat. Není-li v řízení takovýto (společný) úmysl jednajících (jež může být i odlišný od jeho jazykového vyjádření), tvrzen či prokázán, pak je namístě dle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. přisoudit právnímu jednání takový význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (objektivní metoda výkladu) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1213/2023). Z písemných informací poskytnutých žalovaným (kterých se dovolává také žalobkyně) je zřejmé, že cena účasti na plavbě činila 65 000 Kč, byla hrazena formou zálohy 30 000 Kč, přičemž jejím zaplacením se zájemce o plavbu zavázal k doplacení zbylé částky 35 000 Kč. Výše požadované částky byla sice určena podle žalovaným odhadovaných nákladů plavby, současně však byla koncipována jako nevratná, nepodléhala vyúčtování a nebylo dohodnuto, že v případě, že skutečné náklady nedosáhnou výše této částky, bude rozdíl účastníkům plavby vrácen. V informacích poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy bylo uvedeno, co konkrétně je v ceně zahrnuto (pronájem a pojištění lodi, úklid, handling, připojištění za kauci, pohonné hmoty a kotvící poplatky) a co naopak v ceně zahrnuto není (letenky, víza, turistické taxy, vstupy, osobní útrata, doprava z letiště a na letiště a příspěvek do lodní pokladny na jídlo). Žalobkyně tak dostala zcela zřejmou informaci, za jakých (cenových) podmínek se může plavby organizované žalovaným zúčastnit, co je v této ceně zahrnuto i že se jedná o částku nevratnou.

17. Neplatnost právního jednání podle § 583 o. z. je právním následkem jednání v omylu, který je podstatný, druhá strana je na tomto omylu účastna a omyl mýlící se osoby je omluvitelný. Pouze za splnění těchto podmínek se může mýlící se osoba neplatnosti takového právního jednání dovolat (§ 586 o. z.). § 583 o. z. předpokládá omyl o rozhodující okolnosti, tedy o hlavní okolnosti nebo o okolnosti sice vedlejší, kterou však strany prohlásily za rozhodující. Výše ceny účasti na společné plavbě, co je v ní zahrnuto, případně náklady, které účastníci hradí nad rámec této předem určené paušální platby, byla nepochybně rozhodující okolností smlouvy, neboť přímo ovlivňovala rozhodování žalobkyně, zda se žalovaným smlouvu uzavře či nikoliv. Skutečnost, zda paušálem stanovená cena přesně odpovídá výši nákladů (zda bude beze zbytku spotřebována), pak v poměrech projednávané věci sama o sobě takovou okolností není a v řízení ani nebylo zjištěno, že by úmyslem smluvních stran při uzavření smlouvy (nejpozději k datu zaplacení zálohy 30 000 Kč) bylo ji takovou rozhodující okolností učinit. Žalobkyně nikdy nedala při uzavření smlouvy najevo, že by skutečnost, zda zahrnuté náklady budou beze zbytku odpovídat požadované ceně plavby, byla pro ni pro uzavření smlouvy rozhodující, tomu odpovídá i její chování, neboť žalobkyně nepožadovala specifikaci výše jednotlivých nákladů plavby zahrnutých v ceně, následné vyúčtování ceny nebo alespoň ujištění od žalovaného, že cena nákladům plavby skutečně odpovídá. Přitom právě takovým chováním by žalobkyně dala žalovanému nepochybně najevo relevanci této okolnosti pro sebe. Prohlásit okolnost za rozhodující pak nelze po učinění právního jednání (viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024). Ani žalovaný nikdy žalobkyni nesdělil, že cena plavby beze zbytku odpovídá vynaloženým nákladům. To ani nebylo možné, neboť se jednalo pouze o odhadované náklady. Uvedený závěr není popřen ani sdělením žalovaného, že organizace a realizace společné plavby není činěna za účelem dosažení zisku („neživí ho to“), neboť je zřejmé, že se nejedná (z hlediska výše ceny nebo frekvence organizace plaveb) o žádnou významnou činnost žalovaného. Žalobkyně se tak na základě žalovaným poskytnutých informací (celková výše odhadovaných nákladů bez jejich bližší specifikace, absence vyúčtování) a bez jejího požadavku na další jejich vyjasnění, nemohla domnívat, že cena plavby bude přesně odpovídat sděleným nákladům. Omluvitelným je přitom pouze takový omyl, k němuž došlo přesto, že (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul. Nelze totiž akceptovat, že by bylo možné účinně se dovolat neplatnosti za situace, kdy by omylu dovolávající se osoba zanedbala pro ni ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci, a bez příčiny se ve svém úsudku nechala mylně ovlivnit případnými dojmy, náznaky řešení, resp. hypotézami o následcích zamýšleného právního úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod číslem 55/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1472/2006, ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1560/2006, či ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 942/2017 či usnesení ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 581/2024).

18. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že v zaplacené částce 65 000 Kč měly být zahrnuty i další náklady nad rámec pronájmu lodi, a to minimálně žalovaným výslovně sdělené náklady plavby, např. na pohonné hmoty případně další náklady (zřejmě i náklady nového kapitána lodi), které byli účastníci plavby nuceni vynaložit z vlastních prostředků v důsledku náhlého úmrtí náhradního kapitána vyslaného žalovaným namísto svého předsedy [adresa]. Tyto náklady (které by mohly přiblížit výši nákladů zaplacené ceně) žalobkyně nebyla povinna hradit (měly být zahrnuty v ceně) a pokud tak učinila, mohla uplatnit s ohledem na dohodu účastníků nárok na jejich refundaci. Nelze proto souhlasit ani s argumentací žalobkyně, že jediným nákladem plavby, který měl být z paušálně stanovené výše platby hrazen, byla cena pronájmu katamaránu.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, určené v správné výši (viz bod 6. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 402 Kč. Náklady odvolacího řízení žalovaného spočívají v nákladech jeho právního zastoupení, konkrétně v odměně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání konaného dne 13. 5. 2025) v sazbě 2 460 Kč určené z tarifní hodnoty 33 795 Kč, dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč a náhradě za 21 % daně z přidané hodnoty, jejíž plátkyní je zástupkyně žalovaného, podle § 6, 7, 8 a § 11 odst. 1 písm. g) a k), § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, účinného od 1. 1. 2025.

21. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení