22 Co 6/2021-490
Citované zákony (8)
Rubrum
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada, soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení], Dr., a soudce Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o splnění povinnosti k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 325/2017-420 doplněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 325/2017-460, takto:
Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:
1. Žalovaná je povinna zpřístupnit po dobu 90 pracovních dnů po sobě následujících v [obec] v pracovní dny od 8:00 hod do 18:00 hod auditorovi definovanému ust. § 2 písm. f) zákona č. 93/2009 Sb. veškeré záznamy o účetní evidenci obsahující údaje potřebné pro kontrolu správnosti a úplnosti výpočtu čistých tržeb za rok [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok], kterými jsou hrubé výnosy žalované získané od inzerentů nebo reklamních agentur z prodeje prostor na reklamních médiích umístěných na reklamních plochách na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], po odečtení: (i) veškerých provizí, objemových slev (rabatů), slev nebo jiných odměn vyplacených reklamním agenturám nebo inzerentům nebo zprostředkovatelům, ale pouze v tom rozsahu, v němž se takové slevy vztahují výlučně k reklamě na [příjmení] [jméno] [jméno]; (ii) jakýchkoli daní splatných v důsledku instalace a/nebo umístění reklamních médií na veřejném pozemku nebo jejich využití pro komerční reklamu; a (iii) veškerých výrobních výnosů spojených s technickými náklady na výrobu a instalaci reklamních médií, to vše jak ve vztahu k reklamě na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], tak také ve vztahu k reklamě mimo [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], a to včetně následujících údajů: Data z informačního systému žalované (ve strojově čitelném formátu) zahrnující informace o výnosech za rok [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok] spolu s výnosovým nebo jiným účtem, na kterém byly výnosy žalované vykázány. Data musí obsahovat informace o hrubých výnosech žalované, poskytnutých provizích, objemových slevách (rabatech), slevách nebo jiných odměnách, daních splatných v důsledku instalace a/nebo umístění reklamních médií na veřejném pozemku nebo jejich využití pro komerční reklamu, výrobních výnosech spojených s technickými náklady na výrobu a instalaci reklamních médií. Každý záznam musí obsahovat a) číslo účetního dokladu, b) název a číslo analytického účtu, c) datum, d) částku v CZK a případně i v cizí měně, e) protistranu (obchodního partnera), f) popis transakce. Přehled všech faktur vydaných žalovanou všem obchodním partnerům v období roku 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017 (ve strojově čitelném formátu). Každý záznam musí obsahovat a) číslo účetního dokladu, b) název a číslo analytického účtu, c) datum, d) částku v CZK a případně i v cizí měně, e) protistranu (obchodního partnera), f) údaj o zaplacení faktury minimálně v rozsahu datum, částka, obchodní partner a variabilní symbol. Celkové výnosy žalované za roky [rok], [rok], [rok], 2016 a [rok] s rozdělením na výnosy z prodeje reklamy na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] a mimo toto letiště a dále s rozdělením těchto celkových výnosů dle jednotlivých transakcí, a to vždy s údaji o datu transakce, fakturované částce a identifikujícím čísle transakce/smlouvy. Seznam inzerentů, reklamních agentur nebo jiných subjektů generujících výnosy žalovaného z prodeje prostor na reklamních médiích umístěných na reklamních plochách s údaji o celkové fakturaci za účetní období roku [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok] v členění po jednotlivých subjektech. Smlouvy, objednávky a údaje o slevách s inzerenty, reklamními agenturami nebo jinými subjekty generující výnosy žalovaného z prodeje prostor na reklamních médiích umístěných na reklamních plochách za roky [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok]. Smlouvy, objednávky a údaje o slevách s obchodními partnery žalované upravující podmínky závazků či nákladů odečítaných z výnosů žalované z prodeje prostor na reklamních médiích umístěných na reklamních plochách za roky [rok], [rok], 2015, 2016 a 2017. Detailní přehled reklamních ploch na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] s uvedením, jakému subjektu a v jakém období roku [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok] byly jednotlivé plochy žalovanou pronajaty.
2. Žalovaná je povinna při plnění povinnosti dle bodu I. 1) tohoto rozsudku poskytnout žalobkyni součinnost potřebnou pro výklad podkladů zpřístupněných podle bodu 1).
3. Splnění povinností žalované uvedených v bodě I. 1) a I. 2) tohoto rozsudku je podmíněno tím, že žalobkyně písemně označí žalované auditora podle definice ust. § 2 písm. f) zákona č. 93/2009 Sb. a že uplyne lhůta 30 dnů od tohoto označení auditora. Povinnosti žalované uvedené v bodě I. 1) a I. 2) tohoto rozsudku zaniknou, jestliže žalobkyně neoznačí žalované auditora podle definice ust. § 2 písm. f) zákona č. 93/2009 Sb. ve lhůtě jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.
4. Zamítá se žaloba se žádostí, aby žalovaná zpřístupnila žalobkyni a) informace o tom, jakým způsobem žalovaná v letech [rok], [rok], [rok], 2016 a [rok] zajistila, aby podmínky smluv s inzerenty a/nebo reklamními agenturami odpovídaly tržním podmínkám, nebyly výjimečné a nepřiměřené v porovnání s obvyklou praxí, b) podrobné a kompletní záznamy o čistých tržbách žalované vyhotovené externím auditorem žalované pro rok [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok].
5. Zamítá se žaloba se žádostí, aby povinnosti uvedené v bodě I. 1. a I. 2., tedy zpřístupnění všech údajů a poskytnutí součinnosti, byla žalovaná povinna splnit přímo k rukám žalobkyně.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby žalované byla uložena povinnost poskytnout žalobkyni podklady (podrobně specifikované v žalobě) obsahující údaje potřebné pro kontrolu správnosti a úplnosti výpočtu tzv. čistých tržeb (dále jen„ [obec] tržby“) za roky [rok] [rok], a to na základě smlouvy o provozování a prodeji reklamy na Letišti [obec] uzavřené dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). V podrobnostech jsou žalobní tvrzení a argumenty předestřeny v bodech [číslo] odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodech [číslo] odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost poskytnout žalobkyni veškeré záznamy o účetní evidenci obsahující údaje potřebné pro kontrolu správnosti a úplnosti výpočtu čistých tržeb za roky 2013 2017 (výrok I písm. a/) a dále povinnost předložit žalobkyni konkrétně vymezené informace a záznamy vztahující se ke stejnému časovému období (výrok I písm. b/). Zároveň soud prvního stupně omezil rozsah podkladů, které je žalovaná povinna poskytnout žalobkyni podle výroku I písm. a) i b) tak, že se jedná pouze o podklady vztahující se k reklamě na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ Letiště [obec]“). Soud prvního stupně dále zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala poskytnutí některých konkrétně vymezených podkladů a součinnosti pro výklad dodaných podkladů (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Doplňujícím rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala předložení podkladů vymezených ve výroku I písm. a) a b) (původního) rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k reklamě realizované žalovanou mimo Letiště [obec] (výrok I písm. a/ a b/ doplňujícího rozsudku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II doplňujícího rozsudku). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (a též v odůvodnění doplňujícího rozsudku) a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.
4. Rozsudek soudu prvního stupně napadly žalobkyně (v rozsahu výroku II a III) i žalovaná (v rozsahu výroku I a III) včasným a přípustným odvoláním. Žalobkyně napadla odvoláním též doplňující rozsudek, a to v celém jeho rozsahu.
5. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně stanovil nesprávně rozsah údajů (resp. podkladů obsahujících tyto údaje), které je žalovaná povinna poskytnout žalobkyni za účelem provedení auditu výpočtu Čistých tržeb. Poukazuje na skutečnost, že smyslem a účelem smluvně dohodnutého kontrolního mechanismu auditu Čistých tržeb dle čl. 12 Smlouvy je garance toho, aby žalobkyně mohla odborným a prokazatelným způsobem přezkoumat správnost a úplnost žalovanou jednostranně provedeného výpočtu Čistých tržeb, který je určující pro výši smluvní odměny za poskytnutí exkluzivního práva pro žalovanou k prodeji reklamy na Letišti [obec]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná prodává reklamu nejen na Letišti [obec], ale i mimo Letiště [obec], a to v některých případech dokonce i týmž osobám. Je to pak výhradně žalovaná, která jednostranně určuje, zda určité výnosy dosažené v rámci své podnikatelské činnosti zahrne mezi výnosy z prodeje reklamy na Letišti [obec], či mimo Letiště [obec]. Obdobně to též platí i pro náklady. Pokud tedy čl. 12 Smlouvy zakládá povinnost žalované dát žalobkyni k dispozici„ veškeré údaje potřebné pro výpočet Čistých tržeb k auditu a kontrole“ ze strany žalobkyně, musí se tato povinnost logicky vztahovat i na takové údaje, na základě nichž bude možné provést přezkum správnosti žalovanou prováděného rozdělení, resp. přiřazení tržeb a jednotlivých vstupních hodnot na účetní střediska žalované. Není možné, aby z výpočtu Čistých tržeb a kontroly jeho správnosti byly vyňaty tržby z reklamy realizované na Letišti [obec] jen proto, že tyto tržby byly jednostranně přiřazeny žalovanou nesprávně (ať už z jakéhokoliv důvodu) na středisko označované„ tržby mimo Letiště [obec]“. Dle žalobkyně je zřejmé, že sjednaný kontrolní mechanismus musí být fungující a smysluplný. Pokud by však žalobkyně měla k dispozici pouze údaje, které žalovaná sama vykazuje a eviduje ve vztahu k reklamě na Letišti [obec], mohl by audit sloužit maximálně k eliminaci početních chyb, nikoliv k účinné kontrole. To ostatně potvrdil i odborný poradce žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ PWC“) (resp. svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], ředitelka oddělení forenzních služeb této společnosti), jenž jako soudní znalecký ústav v oboru ekonomika uvedl, že plnohodnotnou kontrolu Čistých tržeb nelze provést bez toho, že žalobkyni budou poskytnuty údaje o transakcích žalované s jejími zákazníky i mimo Letiště [obec]. Žalobkyně se tak domnívá, že rozsah požadovaných údajů byl v žalobním petitu vymezen (i s ohledem na určitost a vykonatelnost předmětné smluvní povinnosti) zcela adekvátně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadené rozsudky změnil tak, že žalobě vyhoví i ve zbývajícím (soudem prvního stupně zamítnutém) rozsahu a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
6. Žalovaná v podaném odvolání předně uvádí, že napadený rozsudek je dle jejího názoru nepřezkoumatelný, neboť se soud prvního stupně omezil pouze na povrchní a velmi stručné odůvodnění svých právních závěrů a řadu argumentů žalované zcela ignoroval. Soud prvního stupně dále pochybil, když ve výroku I napadeného rozsudku uložil žalované povinnost předložit příslušné dokumenty a informace přímo žalobkyni. Žalovaná poukazuje na skutečnost, že ve třetí větě čl. 12 Smlouvy je výslovně stanoveno, že audit Čistých tržeb bude proveden auditorem, nikoliv tedy žalobkyní. Vzhledem k tomu, že Smlouva nijak nespecifikuje pojem„ auditor“ ani nestanoví žádné požadavky na tuto osobu, je třeba tento pojem vyložit v souladu se zákonem o auditorech (zákon č. 93/2009 Sb.). Úmyslem stran Smlouvy jistě nebylo, aby si žalobkyně za„ auditora“ mohla určit libovolnou osobu, nebo aby audit prováděla sama žalobkyně. Žalovaná se proto domnívá, že je podle Smlouvy povinna předložit údaje ke kontrole výpočtu Čistých tržeb nikoliv přímo žalobkyni, nýbrž výlučně určenému statutárnímu auditorovi či auditorské společnosti disponující příslušným oprávněním dle zákona o auditorech. Společnost PWC, kterou žalobkyně provedením auditu pověřila, přitom takovým auditorem není. Žalovaná souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého předmětem auditu Čistých tržeb mají být pouze údaje vztahující se výlučně k reklamě na Letišti [obec], nikoliv tedy k reklamě mimo Letiště [obec] a mimo režim Smlouvy. Dle žalované však bylo prokázáno, že již v roce 2017 splnila svou povinnost a připravila podklady v příslušném rozsahu k auditu ve svém sídle v [obec]. Audit pak nebyl proveden pouze z důvodu, že žalobkyně neměla zájem nechat jej provést bez poskytnutí dokumentů o tržbách realizovaných mimo Letiště [obec]. Jelikož tedy žalovaná není v prodlení se splněním povinnosti vymezené ve výroku I písm. a) napadeného rozsudku, nelze jí tuto povinnost uložit autoritativním soudním výrokem. Žalovaná dále namítá, že ze Smlouvy nevyplývá povinnost předkládat žalobkyni pro účely auditu Čistých tržeb informace o tom, jakým způsobem zajistila, aby podmínky smluv s inzerenty a/nebo reklamními agenturami odpovídaly tržním podmínkám, nebyly výjimečné a nepřiměřené v porovnání s obvyklou praxí. Stejně tak soud prvního stupně uložil (ve výroku I písm. b/) žalované nesprávně i povinnost předložit žalobkyni podrobné a kompletní záznamy o Čistých tržbách vyhotovené externím auditorem žalované pro roky 2013 2017. Žalovaná tuto povinnost od počátku trvání Smlouvy řádně plní, což žalobkyně nikdy nezpochybňovala a nevznášela ani žádné námitky proti obsahu předkládaných vyúčtování. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení.
7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované odmítla výklad Smlouvy, podle kterého je žalovaná povinna předložit údaje ke kontrole výpočtu Čistých tržeb výlučně auditorovi definovanému zákonem o auditorech. Z řady ujednání obsažených ve Smlouvě (především z čl. 12) vyplývá, že právo provést audit Čistých tržeb svědčí přímo žalobkyni, tudíž je to žalobkyně, komu musí žalovaná poskytnout údaje potřebné pro audit. Je potom čistě na rozhodnutí žalobkyně, koho si zvolí za odborného poradce (auditora). Správnost tohoto výkladu potvrzuje i chování smluvních stran, neboť žalovaná v prvotní korespondenci sama potvrdila, že má povinnost poskytnout podklady přímo žalobkyni. Dle žalobkyně též Smlouva nikde nestanovuje, že by audit mohl provést výlučně auditor definovaný zákonem o auditorech. Pouze je v ní uvedeno (v čl. 12), že„ audit bude proveden v souladu s obecně uznávanými principy pro audit v České republice“. Toto ujednání žalobkyně respektovala, když pro provedení auditu zvolila [právnická osoba], která je znaleckým ústavem v oboru ekonomika, a zaručuje tedy maximální míru transparentnosti. Žalobkyně dále odmítá námitku, že žalovaná není v prodlení se splněním povinnosti poskytnout žalobkyni údaje potřebné pro audit Čistých tržeb. Žalobkyně zopakovala svou argumentaci, podle které nemůže provést smysluplný audit bez toho, že by jí žalovaná poskytla údaje o transakcích realizovaných mimo Letiště [obec]. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto povinnost odmítá splnit, je nepochybně v prodlení.
8. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ohrazuje zejména proti tvrzení, že sama rozhoduje o tom (jednostranně určuje), zda v účetnictví jednotlivé tržby označí jako tržby mimo Letiště [obec], nebo tržby na Letišti [obec]. Svědek [jméno] [příjmení] (finanční ředitel žalované) ve své výpovědi jasně uvedl, že obchodní případy týkající se reklamy na Letišti [obec] a mimo Letiště [obec] jsou evidovány zcela odděleně na samostatných účtech a k mylnému přiřazení tržby z reklamy na Letišti [obec] do nesprávného účetního střediska nemůže dojít. Pokud tedy žalobkyně opakovaně uvádí, že ze strany žalované může docházet k „ přesunům“ tržeb mezi jednotlivými účetními středisky, jedná se pouze o nepodložené spekulace. Žalovaná trvá na tom, že údaje a dokumenty o tržbách realizovaných mimo Letiště [obec] nejsou pro účely auditu Čistých tržeb vůbec potřebné, a především že Smlouva neukládá žalované povinnost takové údaje poskytovat. Dle žalované jsou pak v tomto ohledu zcela irelevantní tzv. odborná doporučení [právnická osoba] či svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení].
9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně i žalované jsou částečně důvodná.
10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně učinil dostačující a správná skutková zjištění, na něž lze odkázat. Soud prvního stupně též správně věc posuzoval podle právní úpravy účinné do [datum], neboť Smlouva byla uzavřena dne [datum] Odvolací soud však podotýká, že žalobkyně i žalovaná nepochybně Smlouvu uzavíraly jako podnikatelé, a to v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Vzhledem k tomu je třeba při posuzování obsahu Smlouvy vycházet primárně z výkladových pravidel obsažených v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“). Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, která citoval soud prvního stupně, se pak uplatní subsidiárně.
11. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Odstavec 2 téhož paragrafu stanoví, že v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Podle odst. 3 se pak při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí.
12. K judikaturním závěrům týkajícím se výkladu právních úkonů (právních jednání dle současné terminologie), na které přiléhavě odkázal již soud prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 30 Cdo 3221/2006), lze pak doplnit, že výklad projevu vůle ve smlouvě se musí řídit logikou věci, neboť by bylo absurdní naopak vycházet při posuzování projevené vůle účastníků smlouvy z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy logicky nechovaly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2021, sp. zn. 24 Cdo 2779/2020). Dále též nelze opomenout, že výklad právních úkonů (právního jednání) má být rozumný a spravedlivý, neboť podstatou práva má být spravedlnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2009, sp. zn. 32 Cdo 661/2008).
13. Na základě výše uvedených výkladových pravidel a judikatury Nejvyššího soudu odvolací soud shledal, že výklad Smlouvy (sporných smluvních ujednání) provedený soudem prvního stupně není správný.
14. Ve vztahu ke sporné otázce, jaký je rozsah údajů, které je žalovaná povinna zpřístupnit žalobkyni pro účely provedení auditu výpočtu Čistých tržeb dle čl. 12 Smlouvy, dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.
15. Pojem„ [obec] tržby“ je ve Smlouvě definován (v čl. 1) jako hrubé výnosy žalované získané od inzerentů nebo reklamních agentur z prodeje reklamy na Letišti [obec] po odečtení vymezené skupiny nákladů (zejména provizí, objemových slev, daní, výrobních nákladů apod.) vztahujících se výlučně k prodeji reklamy na Letišti [obec]. [obec] tržby jsou pak základem pro výpočet smluvní odměny žalobkyně za poskytování výhradního práva žalované k prodeji reklamy na Letišti [obec].
16. Výpočet Čistých tržeb provádí žalovaná na základě údajů ze svého účetnictví. Vzhledem k tomu, že žalovaná prodává reklamu nejen na Letišti [obec], ale i mimo něj (v rámci tzv. městského mobiliáře), rozřazuje v rámci svého účetnictví jednotlivé položky (tj. tržby i náklady) do dvou účetních středisek (na„ Letiště [obec]“ a„ mimo Letiště [obec]“). V čl. 12 Smlouvy je pak zakotveno oprávnění žalobkyně provést audit Čistých tržeb, když tento článek mimo jiné výslovně uvádí, že žalovaná je povinna zpřístupnit žalobkyni„ veškeré údaje potřebné pro výpočet Čistých tržeb k auditu a kontrole ze strany CAH (žalobkyně)“.
17. V kontextu celé Smlouvy je třeba dát za pravdu žalobkyni, že pro účely smysluplné a funkční kontroly výpočtu Čistých tržeb, k níž je podle smlouvy oprávněna, je nezbytné, aby žalovaná zpřístupnila žalobkyni nejen údaje, které ve svém účetnictví eviduje ve vztahu k reklamě na Letišti [obec], ale též údaje ostatní, tj. údaje evidované k reklamě mimo Letiště [obec]. Jen tak totiž může být ze strany žalobkyně v rámci auditu skutečně ověřeno, že žalovaná vypočetla [obec] tržby v souladu s mechanismem definovaným v čl. I Smlouvy, tj. že do Čistých tržeb zahrnula veškeré tržby z prodeje reklamy na Letišti [obec] a že zároveň odečetla pouze takové náklady, které se vztahují výlučně k reklamě na Letišti [obec]. Takový výklad předmětného ujednání je logický a směřuje ke spravedlivému uspořádání práv a povinností obou stran Smlouvy. Naopak výklad žalované, podle kterého je její povinností poskytnout žalobkyni pouze údaje vztahující se (dle účetnictví žalované) k reklamě na Letišti [obec], by znamenal, že kontrolní mechanismus zakotvený v čl. 12 Smlouvy bude zcela nefunkční a nadbytečný. Žalovaná by totiž v takovém případě poskytla žalobkyni pouze ty údaje, ze kterých sama předtím vypočetla [obec] tržby a které ostatně poskytuje žalobkyni pravidelně každý rok trvání Smlouvy na základě povinnosti zakotvené v čl. 10 písm. e) Smlouvy. Kontrola by tak ve své podstatě sloužila pouze k matematickému přepočtu Čistých tržeb, nikoliv k ověření, zda do výpočtu Čistých tržeb byly správně a úplně zahrnuty veškeré vstupní hodnoty. Nelze dospět k závěru, že úmyslem stran při uzavírání Smlouvy bylo sjednat předmětný kontrolní mechanismus v takovéto (nefunkční) podobě. Pokud chtěla žalovaná předejít povinnosti zpřístupnit jakékoliv jiné údaje než ty vztahující se k reklamě na Letišti [obec], pak bylo na ní, aby pro účely prodeje reklamy na Letišti [obec] zřídila samostatnou právnickou osobu.
18. Tvrzení žalované, že obchodní případy z Letiště [obec] a z městského mobiliáře jsou v jejím účetnictví evidovány odděleně na samostatných účtech a k jakýmkoliv vzájemným přesunům nemůže dojít, je pro výklad předmětných smluvních ujednání irelevantní. V projednávané věci není předmětem sporu, zda žalovaná ve svém účetnictví správně přiřazuje tržby a náklady do jednotlivých účetních středisek a zda tedy správně provádí výpočet Čistých tržeb, nýbrž pouze to, jakým způsobem je žalobkyně dle Smlouvy oprávněna výpočet Čistých tržeb zkontrolovat.
19. Odvolací soud tedy uzavírá, že požadavek žalobkyně na zpřístupnění podkladů v rozsahu, jaký je vymezen ve výroku I. 1) tohoto rozsudku, je důvodný. Důvodný je pak i požadavek na poskytnutí součinnosti nezbytné pro výklad předmětných podkladů.
20. Pokud se žalobkyně domáhá poskytnutí informací o tom, jakým způsobem žalovaná v letech [rok] [rok] zajistila, aby podmínky smluv s inzerenty a/nebo reklamními agenturami odpovídaly tržním podmínkám, nebyly výjimečné a nepřiměřené v porovnání s obvyklou praxí, pak Smlouva pro takový nárok neposkytuje oporu. V čl. 5 Smlouvy se sice žalovaná zavázala zajistit, aby podmínky uzavíraných smluv odpovídaly tržním podmínkám, avšak Smlouva na žádném místě zároveň neukládá žalované povinnost poskytovat žalobkyni pro účely auditu Čistých tržeb informace o tom, jakým způsobem tak skutečně učinila. Pokud by žalobkyně po provedeném auditu Čistých tržeb dospěla k závěru, že smlouvy uzavírané žalovanou neodpovídaly obvyklým tržním podmínkám, má možnost namítat tyto skutečnosti v rámci procesu řešení nesouladu v určení Čistých tržeb sjednaného v čl. 12 Smlouvy.
21. Důvodný není ani požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalované předložit žalobkyni podrobné a kompletní záznamy o Čistých tržbách vyhotovené externím auditorem žalované pro roky 2013 2017. V řízení bylo prokázáno (a ostatně žalobkyně tuto skutečnost ani nesporovala), že žalovaná uvedenou povinnost (vyplývající z čl. 10 písm. e/ Smlouvy) splnila, když žalobkyni zaslala za každý příslušný rok vyúčtování Čistých tržeb vyhotovené externím auditorem (společností [právnická osoba]).
22. Při posouzení otázky, komu je žalovaná povinna zpřístupnit údaje potřebné pro audit výpočtu Čistých tržeb, zohlednil odvolací soud vedle obsahu samotné Smlouvy též rozumný a spravedlivý požadavek na zachování proporcionality mezi právy a povinnostmi smluvních stran, a to zejména s ohledem na značný rozsah údajů, které je žalovaná povinna zpřístupnit.
23. Z ujednání obsaženého v třetí větě čl. 12 Smlouvy, které stanoví, že:„ Audit bude proveden auditorem v souladu s obecně uznávaným principy pro audit v České republice“, nepochybně vyplývá, že audit nemůže provést sama žalobkyně. Lze též souhlasit s žalovanou v tom směru, že pokud Smlouva nespecifikuje pojem„ auditor“ ani nestanoví žádné požadavky na tuto osobu, je třeba tento pojem vyložit dle zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o auditorech“), který v § 2 písm. f) vymezuje pojem„ auditor“ tak, že se jedná o statutárního auditora nebo auditorskou společnost. Takový výklad je jediný rozumně možný, neboť jistě nebylo úmyslem stran Smlouvy, aby si žalobkyně za auditora mohla určit libovolnou osobu bez jakéhokoliv omezení.
24. Vzhledem k tomu, že žalovaná je na základě Smlouvy povinna zpřístupnit za účelem provedení auditu Čistých tržeb interní údaje obsahující její obchodní tajemství, je pochopitelně legitimním požadavkem, aby při provádění auditu byla zajištěna ochrana těchto údajů. Jen auditor ve smyslu zákona o auditorech pak takovou záruku poskytuje, neboť musí splňovat požadavky stanovené zákonem a při provádění auditu je pak vázán zákonnými povinnostmi včetně povinnosti mlčenlivosti.
25. Z obdobných důvodů pak lze též dospět k závěru, že žalovaná není povinna zpřístupnit údaje přímo žalobkyni, nýbrž pouze vybranému auditorovi, který bude splňovat požadavky dle zákona o auditorech. Předně pro naplnění účelu auditu Čistých tržeb není vůbec potřebné, aby žalobkyně měla k údajům přístup, když žalobkyně sama není oprávněna audit provést. Stanovení povinnosti žalované poskytnout své citlivé údaje v tak značném rozsahu přímo žalobkyni by neodpovídalo smluvním ujednáním a založilo by neadekvátní a nedůvodnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností. K naplnění účelu, tedy k ověření výpočtu Čistých tržeb cestou auditu není nic takového potřebné.
26. Odvolací soud proto uložil žalované povinnost zpřístupnit vymezené údaje výlučně auditorovi definovanému zákonem o auditorech, a to ve lhůtě 30 dnů od dne, kdy žalobkyně takového auditora písemně žalované označí. Odvolací soud zohlednil, že žalobkyně bude muset vybrat auditora ve výběrovém řízení provedeném na základě zákona o veřejných zakázkách (jak na to žalobkyně v průběhu jednání poukazovala), a proto stanovil rozumnou lhůtu pro označení auditora v délce jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.
27. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudek tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.
28. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, rozhodoval podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Tím byl též odklizen nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně a doplňujícího rozsudku. Jádrem sporu byly v projednávané věci dvě otázky, a to, v jakém rozsahu je žalovaná povinna zpřístupnit údaje pro provedení auditu Čistých tržeb a komu je žalovaná povinna tyto údaje zpřístupnit. Ve vztahu k první otázce byla v převážné míře úspěšná žalobkyně, zatímco ve vztahu k druhé sporné otázce zcela uspěla žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu je tedy u obou stran sporu obdobný. Vzhledem k tomu odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.