22 CO 68/2022 - 156

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. Ing. [jméno] [jméno], LL.M. sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], jednající Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: město Dobřichovice, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 5. 10. 2021, č. j. 6 C 377/2016 – 123 a doplňujícímu rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 21. 4. 2022, č. j. 6 C 377/2016 – 143 takto:

Výrok

I. Rozsudky soudu prvního stupně se ve výrocích I. o zamítnutí žaloby na nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání pozemků parc. [číslo] ostatní plocha a parc. [číslo] ostatní plocha, vymezených geometrickým plánem č. [rok] [číslo] ze dne [datum] v obci a [katastrální uzemí] a ve výrocích II. a III. potvrzují.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda a parc. [číslo] orná půda, vše v katastrálním území a obci [obec], in eventum nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání nemovitostí, a to pozemků parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] ostatní plocha, vymezených nově geometrickým plánem č. [rok] [číslo] ze dne [datum], a pozemků parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda a parc. [číslo] zapsaných v katastrálním území a obci [obec] (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Posledním výrokem (III.) uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 23 800 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání nemovitosti, a to pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, vymezeného nově geometrickým plánem č. [rok] [číslo] ze dne [datum], zapsaného v katastrálním území a obci [obec] (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci doplňujícího rozsudku. Posledním výrokem (III.) uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 3 400 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka, do tří dnů od právní moci doplňujícího rozsudku.

2. Proti těmto rozsudkům, do části výroků I. ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] vymezených nově geometrickým plánem a do výroků II. a III., podal včas odvolání žalobce. V odvolání namítá, že v dané věci dle jeho názoru došlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí je nepředvídatelné a nepřezkoumatelné, je v rozporu se zákonem, neboť nenapravuje křivdy spáchané v minulosti. Požadované pozemky bezprostředně souvisí se stavbou (sakrální sochou) ve vlastnictví žalobce a jsou nezbytně nutné k jejímu užívání. Pozemek parc. [číslo] je pozemek pod sochou [anonymizováno] vedené v památkovém katalogu Národního památkového ústavu jako„ [obec] se sochou [anonymizováno]“, která je součástí areálu zámek. Daný areál je pak blíže specifikován jako [obec], areál zámku [adresa], který je ve vlastnictví žalobce. [anonymizováno] je jako součást Zámku [obec] vedena jako majetek žalobce, když z důvodu majetkové křivdy došlo k odnětí pozemku, na kterém [anonymizováno] stojí, a to pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Tento pozemek tvoří s [anonymizováno] jeden funkční celek, který slouží k náboženským účelům. Žalobce se domáhá vydání pouze pozemků nově vymezených jako parc. [číslo] parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] je nezastavěný pozemek těsně obklopující [anonymizováno], pozemek parc. [číslo] je pozemkem pod [anonymizováno], oba pozemky tvoří s [anonymizováno] jeden funkční celek, dohromady slouží pro pastorační, kultovní a bohoslužebné účely, což je zcela regulérní způsob využití, který je danému místu vlastní několik set let a tím, že by byl pozemek žalobci vydán, by došlo k zajištění kontinuity těchto činností. Na nově vymezených pozemcích se zjevně nenachází žádný chodník, nejedná se ani o pozemky tvořící přístup do přilehlých budov. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadených rozsudků nedostatečně věnoval tomu, zda jednotlivé pozemky, nově vymezené geometrickým plánem, jsou stiženy překážkou vydání, když pouze uzavřel, že pozemek nelze vydat, neboť tomu brání veřejný zájem, bez porovnání kolidujících zájmů dle principu proporcionality a nijak se dále nevěnoval tomu, zda nelze některé pozemky vydat, při zachování všech veřejných případných zájmů na zachování funkčních celků. Institut překážek bránících vydání nemovitosti je institutem stanovujícím výjimku z účelu restitucí a jako takový je třeba jej vykládat restriktivně, v rámci zásady ex favore restitutionis. [jméno], kde je taková náprava možná, musí k ní být přistoupeno. Pokud soud prvního stupně uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých v souvislosti s vyhlášením doplňujícího rozsudku, pokládá žalobce takto uloženou povinnost za nezákonnou a nespravedlivou. Jedná se o chybu soudu. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudky soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby změnil v napadené části oba rozsudky tak, že žalobě o nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání nově vzniklých pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vyhoví.

3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila v průběhu odvolacího jednání, navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadených výrocích s tím, že oba dva pozemky jsou součástí veřejného prostranství a byly-li by vydány žalobci, vzniklo by mu toliko holé vlastnictví. 4. [ulice] účastník taktéž navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadených výrocích s tím, že žalobcem požadované pozemky tvoří funkční i architektonický celek s ostatními přilehlými pozemky.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i doplňující rozsudek tohoto soudu v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř., v částech výroků I., kterými se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v obci a katastrálním území Dobřichovice a v závislých výrocích II. a III. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně, ve stádiu před vyhlášením rozsudku, domáhal nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] to vše zapsáno v [katastrální uzemí], [územní celek], in eventum pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] nově vymezených geometrickým plánem z [datum] a pozemků parc. [číslo] opět vše v [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalobu odůvodnil tím, že je oprávněnou osobou ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), (dále jen„ z. m. v.“) s tím, že dotčené pozemky jsou jeho historickým majetkem, který mu byl odebrán způsobem zakládajícím majetkovou křivdu způsobenou Československým státem, pozemky byly předmětem revize první pozemkové reformy. Vzhledem k tomu, že žalovaná v souladu s § 10 odst. 2 z. m. v. neuzavřela dohodu o vydání pozemků ve stanovené lhůtě, žalobci nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. Na pozemku parc. [číslo] se nachází [anonymizováno] sloup se sochou [anonymizováno] a dále chodník, který není překážkou vydání. Nejedná se o jediný přístup k hotelu, který se nachází na sousedním pozemku, hotel má vstup i z druhé strany třemi vchody. Žalobce by s ohledem na [anonymizováno] sloup mohl pozemek využívat k liturgickým a náboženským cílům, pro žalobce má významnou hodnotu, je kulturní památkou jako součást zámku ve vlastnictví žalobce, pozemek tvoří s [anonymizováno] jeden funkční celek, sloužící k náboženským účelům. Neprovedením restituce hrozí riziko, že by památka musela být přemístěna (s ohledem na rozsah podaného odvolání a způsob rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem a doplňujícím rozsudkem, není třeba se zabývat odůvodněním žaloby ve vztahu i k ostatním pozemkům, u nichž se žalobce domáhal nahrazení vůle žalované s dohodou o jejich vydání).

7. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Pozemek parc. [číslo] se nachází v centru [obec], tvoří část veřejné komunikace [ulice] ulice a je tvořen chodníkem podél budov, přes tento pozemek se do nich musí vcházet. Nachází se na něm přístupová cesta k hotelu, pozemek parc. [číslo] je veden jako dopravní infrastruktura, místní komunikace. [ulice] účastník na straně žalované navrhoval taktéž zamítnutí žaloby. Pozemek parc. [číslo] je zastavěn stavbou místní komunikace, určenou k užívání jako chodník a část silnice a veřejného prostranství.

8. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno (odvolací soud se zaměřuje pouze na pozemek parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], ze kterého mají dle geometrického plánu vzniknout žalobcem nárokované pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]), že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Žalobce jako oprávněná osoba vyzval žalovanou výzvou ze dne [datum] k vydání parc. [číslo] dle PK, t. j. parc. [číslo] dle KN (ze které byla následně oddělena od parc. [číslo] z ní žalobcem nyní požadované pozemky parc. [číslo]) s tím, že původně označená parcela [číslo] dle PK měla přejít na stát dle § 5 písm. k ) z. m. v . Žalovaná prostřednictvím pozemkového úřadu podáním ze dne [datum] žalobci sdělila, že dohodu na vydání pozemku parc. [číslo] neuzavře. Místním šetřením soud prvního stupně zjistil, že pozemek parc. [číslo] se nachází v zastavěné části města a přiléhá k ulici [ulice], v územním plánu obce je pak zakreslen jako místní komunikace pro pěší, na pozemku se nachází zeleň, chodník, [anonymizováno] sloup se sochou [anonymizováno]. Jak vyplývá ze sdělení vedlejšího účastníka ze dne [datum], v minulosti byl na základě geometrického plánu z pozemku parc. [číslo] oddělen pozemek parc. [číslo] zmenšený pozemek parc. [číslo] byl vydán žalobci, pozemek parc. [číslo] byl vytvořen jako nezbytná součást budovy na pozemku parc. [číslo] [právnická osoba] a. s., v roce 2014 koupila od žalobce pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] zůstal ve vlastnictví státu a [právnická osoba] a. s., jej má pronajatý. V roce 2018 pak tato společnost prodala pozemek parc. [číslo] vedlejšímu účastníkovi, neboť se jednalo o část místní komunikace. Pozemek parc. [číslo] kterým se vchází do přilehlých budov, tvoří chodník podél těchto budov. Z výpisu z památkového katalogu pro zámek v [obec] soud prvního stupně zjistil, že sloup se sochou [anonymizováno] je kulturní památkou, v památkovém katalogu evidovanou jako objekt areálu zámku v [obec].

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že vydání pozemku parc. [číslo] brání veřejný zájem, na pozemku se nachází prostranství, chodník a zeleň, jedná se o místní komunikaci pro pěší. Vydáním pozemku by došlo k situaci, že by žalobce pozemek jako část veřejného prostranství nemohl objektivně užívat plnou realizací svého vlastnického práva, nadto se na tomto pozemku nachází vstupy do dalších budov. Z tohoto důvodu není důvodný ani návrh na vyhovění vydání pozemku pod sochou, který je rovněž součástí veřejného prostředí, které jej obklopuje a tvoří jeden celek. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že není namístě vydání pozemku parc. [číslo] zamítl žalobu jednak rozsudkem a jednak doplňujícím rozsudkem i ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem č. [rok] [číslo] ze dne [datum] nově oddělených.

10. Jestliže soud prvního stupně žalobu zamítl, rozhodl správně.

11. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud plně odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku. I odvolací soud má za prokázané, že žalobce byl v minulosti vlastníkem parc. [číslo] dle PK v obci a [katastrální uzemí], tento pozemek byl zapsán v knihovní vložce [číslo] desk zemských pro [katastrální uzemí]. Tento pozemek, jak se podává z knihovní vložky [číslo] pro [katastrální uzemí], byl odňat žalobci a převzat Československým státem po [datum], v souvislosti s jeho zamýšleným převzetím postupem dle zákona č. 142/1947 Sb. Následně tento pozemek vedený pod [číslo] dle PK jako zahrada se stal pozemkem [číslo] dle KN, z něhož byl oddělen pozemek parc. [číslo] dle KN v obci a [katastrální uzemí].

12. Žalobce jako zapsaná církevní právnická osoba, původní vlastník, výzvou k vydání nemovitosti doručenou žalované dne [datum], tuto vyzval dle z. m.v. k vydání pozemku parc. [číslo] žalovaná vrácení tohoto pozemku přípisem z [datum], adresovaným žalobci, odmítla.

13. Z vyjádření vedlejšího účastníka ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že pozemek parc. [číslo] byl do roku 2014 součástí sousedního pozemku parc. [číslo] v tomto roce Státní pozemkový úřad oddělil od pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo]. Zmenšený pozemek parc. [číslo] byl vydán žalobci, pozemek parc. [číslo] zůstal ve vlastnictví žalované, má jej pronajatý [právnická osoba] a. s., jedná se o součást veřejného prostoru. Pozemek parc. [číslo] tvoří část veřejné místní komunikace, chodník podél přilehlých budov. Jedná se o pozemek užívaný jako veřejné prostranství, zastavěný chodníkem a částí ulice.

14. Z fotografií, jež jsou součástí spisu, stejně jako z protokolu o místním šetření, zjistil odvolací soud, že socha [anonymizováno] je umístěna na podstavci, kolem něj se nachází vydlážděná část, která je oproti ostatnímu terénu nepatrně zvýšená, hraničící jednak se zdí budovy a jednak ohraničená obrubníky, oddělujícími tuto zvýšenou část od chodníku, případně od vozovky.

15. Z geometrického plánu č. [rok] [číslo] ze dne [datum] má odvolací soud za zjištěné, že tímto geometrickým plánem byla oddělena část pozemku parc. [číslo] ze které vznikly dva pozemky, a to jednak parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha o výměře 37 m2 a parc. [číslo] ostatní plocha., jiná plocha o výměře 2 m2. Zatímco pozemek parc. [číslo] částečně kopíruje zvýšenou vydlážděnou část kolem podstavce sochy [anonymizováno] ze strany vstupu do hotelu, přičemž z druhé strany vede jeho hranice v bezprostřední blízkosti podstavce této sochy, tak pozemek parc. [číslo] je pozemkem nacházejícím se přímo pod podstavcem sochy [anonymizováno]. 16. [obec] se sochou [anonymizováno] je pak dle památkového katalogu zapsán jako kulturní památka, vedená jako součást areálu zámku žalobce, nacházející se na popsaném prostranství mimo samotný zámek.

17. Dle ustanovení § 1 z. m. v. tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen„ registrované církve a náboženské společnosti“), v období od [datum] do [datum] (dále jen„ rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

18. Dle ustanovení § 2 z. m. v. pro účely tohoto zákona se rozumí a) původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností, Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům, b) zemědělskými nemovitostmi 1. pozemky, které ke dni [datum] tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely, 2. pozemky, které ke dni [datum] tvořily lesní půdní fond, 3. obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, 4. obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků.

19. Dle ustanovení § 3 písm. b) z. m. v. oprávněnou osobou je právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti.

20. Dle ustanovení § 5 písm. k ) z. m. v. skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu, dle písm. a) téhož § odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

21. Dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) z. m. v. věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

22. Dle ustanovení § 10 odst. 1 z. m. v. oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne. Ve výzvě oprávněná osoba označí věc a uvede právní důvod nároku na její vydání podle tohoto zákona; k určení věci postačí, je-li označena podle stavu v době, kdy se stala předmětem majetkové křivdy. Dále oprávněná osoba a) připojí listinu nebo jinak doloží, že věc náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, b) připojí listinu nebo uvede důvody, z nichž vyplývá, že je splněna některá ze skutečností podle § 5, c) připojí listinu nebo jinak doloží skutečnost osvědčující některou z podmínek podle § 7, je-li povinnou osobou osoba uvedená v § 4 odst. c) nebo d), d) připojí listinu prokazující právní nástupnictví nebo právní nástupnictví jinak osvědčí, uplatňuje-li nárok na vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti, která se stala předmětem majetkové křivdy v době, kdy ji vlastnil právní předchůdce oprávněné osoby. Výzvu, která byla doručena povinné osobě, lze doplňovat o další důvody, skutečnosti a listiny osvědčující uplatněný nárok; uplatněný nárok nelze takovým doplňováním rozšiřovat.

23. Dle ustanovení § 4 písm. c) z. m. v. povinnou osobou je stát, za který jedná příslušná organizační složka státu.

24. Dle ustanovení § 10 odst. 2 z. m. v. povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti do 6 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 11). V dohodě budou nemovitosti uvedeny údaji podle katastrálního zákona. Bude-li předmětem vydání pouze část pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v podobě parcely, musí být neoddělitelnou součástí dohody geometrický plán.

25. Dle ustanovení § 10 odst. 4 z. m. v. nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 11, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 11.

26. Dle popsaných ustanovení tohoto zákona aktivní legitimace žalobce, stejně jako pasivní legitimace žalované, jsou dány, žalobce pak dodržel veškeré lhůty, jak k uplatnění nároku na vydání věci, tak pokud jde o soudní uplatnění nároku. Stejně tak má odvolací soud za osvědčené, že žalobce, jako původní právnická osoba registrované církve, přišla o pozemek parc. [číslo] dle PK v [katastrální uzemí], později parc. [číslo] dle KN z ní následně vzniklý pozemek parc. [číslo] dle KN a nyní dle geometrického plánu nově vymezené pozemky parc. [číslo] postupem vedoucím k majetkové křivdě, konkrétně dle ustanovení § 5 písm. k ) z. m. v., když postup dle § 5 písm. a) z. m. v. nebyl finalizován.

27. Dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 53/1966 Sb., v platném znění, zemědělským půdním fondem je zemědělská půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělský obhospodařována, ale dočasně obdělávána není.

28. Ačkoliv původní pozemek, na který žalobce uplatnil svůj restituční nárok, tedy pozemek parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], je veden v katastru nemovitostí jako zahrada, tak s ohledem na charakter tohoto pozemku, jak lze dovodit z fotografií, jež jsou součástí spisu, lze nepochybně uzavřít, že tento pozemek jako zahrada dlouhodobě užíván není, není zemědělsky obhospodařován a jedná se tedy o nezemědělský pozemek. Pokud žalobce v rámci restituce zvolil při uplatnění nároku na tento pozemek postup dle § 10 z. m. v. při vydání jiné věci, než zemědělské nemovitosti, postupoval správně.

29. Za situace, kdy žalobce uplatnil jak svůj nárok na vydání věci, tak svůj nárok uplatněný v tomto soudním řízení v z. m. v. určených lhůtách, zabýval se odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, tím, zda se v projednávané věci neuplatní výluka zakotvená či navazující na ustanovení § 8 odst. 1 z. m. v., která by bránila vydání nově vymezených pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha o výměře 37 m2 a parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha o výměře 2 m2 žalobci.

30. Judikatura přitom dovodila, že překážkou vydání pozemku v rámci majetkového vyrovnání s církvemi dle z. m. v. může být podle konkrétních okolností i skutečnost, že pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež neumožňuje oprávněné osobě realizovat kteroukoliv ze složek vlastnických oprávnění (např. v případě veřejného prostranství či účelové komunikace, představující uvnitř obce zpravidla jeden z typů veřejného prostranství) a to přesto, že taková situace není přímo v ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) z. m. v., ani mezi ostatními vypočtenými výlukami vydání v tomto odstavci výslovně uvedena (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4692/2017). Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že je-li veřejný zájem spatřován na tom, aby byly předmětné pozemky považovány za jeden funkční celek a aby bylo zachováno jejich stávající využití, je dlužno zohlednit, že změnou vlastníka se bez dalšího nezmění způsob využití těchto pozemků. Postup demokratického právního státu musí náležitě vážit oprávněný zájem restituenta, přičemž restituční nároky jsou nároky zvláštními, neboť jsou projevem snahy demokratického právního státu přiblížit se spravedlnosti a napravit křivdy vzniklé za minulého totalitního režimu, přičemž to je v zásadě stále třeba považovat za primární. Potřeba důsledné aplikace zásady ex favore restitutionis tak v režimu z. m. v. vyvstává tím spíše, že tento zákon oprávněným osobám za nevydané pozemky nepřiznává individuální náhradu ale toliko náhradu paušální (usnesení NS ČR sp. zn. [číslo]).

31. Dle ustanovení § 12 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce.

32. Dle ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

33. Žalobce se s ohledem na rozsah svého odvolání fakticky domáhal vydání dvou nově vymezených pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha o výměře 37 m2 a parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha o výměře 2 m2.

34. Jak uvedeno výše, geometrickým plánem oddělený pozemek parc. [číslo] představuje vyvýšenou vydlážděnou část, obepínající podstavec sloupu se sochou [anonymizováno] s tím, že z jedné strany je tento pozemek ohraničen obrubníkem navazujícím na chodník níže položený, zatímco na druhé straně v podstatě téměř v polovině přetíná zvýšenou vydlážděnou část a to v bezprostřední blízkosti podstavce, na němž se sloup se sochou nachází. Z prohlášení vedlejšího účastníka, které je plně podloženo fotografiemi ve spisu, lze jednoznačně dovodit, že nově vymezený pozemek parc. [číslo] je součástí veřejného prostranství a jako takový je veřejně přístupný, nepodléhající žádné regulaci. Tento nově vzniklý pozemek tvoří stavebně-technický celek se zbývající částí vydlážděného obloukového pozemku, v jehož středu se nachází podstavec sloupu se sochou [anonymizováno]. Tento žalobcem požadovaný pozemek přiléhá k místní komunikaci, navazuje na okolo vydlážděný chodník, resp. místní komunikaci z druhé strany, tvoří s nimi funkční i architektonický celek. Žalobcem požadovaný pozemek parc. [číslo] o výměře 37 m2 tak podléhá veřejnoprávní regulaci, která neumožňuje žalobci, jako oprávněné osobě, realizovat kteroukoliv ze složek svého vlastnického práva. Vydáním tohoto pozemku žalobci by vzniklo pouhé holé vlastnictví, které je nepochybně v rozporu s účelem z. m. v., žalobce by vydáním tohoto pozemku nezískal žádnou hodnotu, kterou by mohl nějakým způsobem realizovat, která by mu přinášela ať již duchovní útěchu či očekávaný zisk. I při respektování zásady ex favore restitutionis nevydání pozemku parc. [číslo] žalobci nijak nenaruší jeho nehmotné potřeby, spočívající v pastoračních činnostech, modlitbách a dalších kultovních účelech, neboť tento pozemek se nachází, jak sám žalobce tvrdí, na frekventovaném místě a tím, že tento pozemek podléhá veřejné regulaci, nemůže být ani jeho užívání žádným jiným způsobem nijak omezeno, pozemek mohou obvyklým způsobem užívat i ostatní občané, případně návštěvníci vedlejšího účastníka.

35. Nevydání pozemku parc. [číslo] o výměře 37 m2 žalobci, tedy pozemku o velikosti v podstatě jednopokojového bytu, se žádných oprávněných zájmů žalobce nedotkne, smysl z. m. v. rozhodně narušen nebude. Samotné holé vlastnictví tohoto pozemku pak není způsobilé žalobci přinést jakýkoliv užitek.

36. Pokud pak jde o pozemek parc. [číslo] o výměře 2 m2, tak jak je tento pozemek nově vymezen geometrickým plánem, tak i v tomto případě má odvolací soud za to, že je zde dána výluka pro nevydání tohoto pozemku o nepatrné výměře žalobci. Ačkoliv se již v tomto případě nedá hovořit o holém vlastnictví, neboť žalobce tento pozemek užívá právě tím, že má na něm umístěnu sochu ve svém výlučném vlastnictví, tak vydáním tohoto pozemku pod sloupem, na němž se nachází socha [anonymizováno], nedojde k žádné změně stávajícího status quo, ani vydání tohoto pozemku žalobci mu nepřinese nic, s výjimkou toho, že by se jeho majetkové poměry zvýšily o 2 m2 pozemku.

37. Sám žalobce nebude moci nijak tento pozemek užívat jiným způsobem (i pokud přistoupí k odstranění sloupu se sochou [anonymizováno]), než jak tento pozemek v současné době užívá, jeho případné vydání nijak mu neumožní realizovat kvalitu svého vlastnického práva k soše [anonymizováno] na sloupu nad pozemkem se nacházející. Pokud odvolací soud posuzuje smysl restitučního zákonodárství, zakotvený v z. m. v., tak vydání pozemku o velikosti 2 m2 žalobci, které mu opět, s ohledem na veřejnoprávní regulaci okolí tohoto pozemku, nemůže přinést žádný užitek, přičemž žalobce ve výkonu svého vlastnického práva k soše na sloupu [anonymizováno] není nijak omezován, nenaplňuje záměr restitučního zákonodárství.

38. Odvolací soud tak, shodně s názorem soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že veřejný zájem převažuje v tomto případě nad zájmy restituenta a pozemky parc. [číslo] o výměře 37 m2 a parc. [číslo] o výměře 2 m2 není namístě žalobci jako oprávněné osobě vydat a není tak namístě žalobě i v tomto rozsahu vyhovět.

39. Pokud se žalobce domáhal vydání dotčených pozemků, s poukazem na skutečnost, že musí zajistit též údržbu sochy, což vyžaduje přístup k ní, tak tato námitka žalobce není důvodná, zákonem 20/1987 Sb., zakotvené základní povinnosti při nakládání s kulturní památkou, jak vlastníkům kulturní památky, tak ostatním organizacím a občanům (§ 9 tohoto zákona), jakoukoliv údržbu jednoznačně umožňují.

40. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění výroků II. a III. rozsudku a doplňujícího rozsudku), tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

41. Pokud žalobce namítal, že by neměl nést náklady řízení před soudem prvního stupně, vzniklé v souvislosti s doplňujícím rozsudkem, tak o těchto nákladech rozhodl soud prvního stupně zcela správně, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu v této fázi řízení jí vzniklých. Žalované přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje paušální náhradu za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem) ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění.

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., opět dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšný vedlejší účastník má právo i na náhradu nákladů této fáze řízení. Vedlejšímu účastníku přiznaná náhradu nákladů odvolacího řízení představuje náklady jeho právního zastoupení sestávající z jednoho úkonu právní služby (účast na jednání u odvolacího soudu) ve výši 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč, jak předpokládá ustanovení § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky.

44. Jak žalované, tak vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, přiznanou náhradou nákladů řízení v částkách 300 Kč a 3 400 Kč uložil odvolací soud žalobci zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), v případě vedlejšího účastníka zastoupeného advokátem k rukám tohoto advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení