22 CO 7/2022-183

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka obec rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D. a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) titul jméno příjmení , narozená dne datum 2) titul jméno příjmení , narozený dne datum oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o odstranění stavby plotu, o odvolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 9. 2021, č.j. 5 C 194/2018-140, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 10. 2021, č.j. 5 C 194/2018-158,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a II. a v doplněném výroku o náhradě nákladů státu potvrzuje, a to ve výroku I. v tomto správném znění. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni odstranit společně a nerozdílně stavbu plotu z části pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], ve vlastnictví žalobce, tak jak je vyznačeno v Kontrolním zaměření oplocení pozemků ze dne 9. 9. 2016 [titul] [jméno] [příjmení], které je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč k rukám advokátky žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost do čtyř měsíců od právní moci rozsudku odstranit společně a nerozdílně z části pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], ve vlastnictví žalobce, stavbu plotu, a to plotu s betonovou podezdívkou šířek 0,62 m, 1,38 m, 1,40 m, 1,04 m, 0,76 m, 0,57 m v rozsahu plošného záboru z pozemku p. [číslo] – celkem 48 m², dále plotu s betonovou podezdívkou šířek 0,57 m a 1,04 m v rozsahu plošného záboru pozemku [parcelní číslo] – celkem 30 m², dále plotu ohraničeného zelenými ocelovými sloupky v celkové délce 124,10 m v rozsahu záboru pozemku [parcelní číslo] v celkovém rozsahu záboru 18 m² a 27 m² plochy, to vše specifikováno v Kontrolním zaměření oplocení pozemku ze dne 9. 9. 2016 [titul] [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí rozsudku. Ve výroku II. žalovaným 1) a 2) uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 29 087,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalobce. Doplňujícím usnesením okresní soud žalovaným uložil povinnost nahradit České republice – okresnímu soudu náklady řízení ve výši 4 918 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Okresní soud takto vyhověl žalobě, kterou se žalobce proti žalovaným domáhal odstranění stavby plotu ve vlastnictví žalovaných s tím, že ji žalovaní neoprávněně a bez právního důvodu vystavěli na částích pozemků ve vlastnictví žalobce [parcelní číslo], [číslo] [číslo] v k. ú. [obec]. Konkrétní části stavby plotu, které žalobce požadoval odstranit, označil dle Kontrolního zaměření oplocení pozemku vypracovaného dne 9. 9. 2016 [titul] [jméno] [příjmení], podle něhož je rozsah neoprávněného záboru 132 m². Žalovaní měli za to, že stavbu oplocení provedli v letech 2013 až 2014 oprávněně a řádně na základě stavebního řízení, stavební povolení z r. 2012 a kolaudační rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2015. Namítli, že žalobce byl účastníkem stavebního řízení, v němž byla stavba oplocení přesně specifikována v projektové dokumentaci, a nevznesl žádné námitky. Uvedli, že stavba plotu je půdorysně přesně ve stopě původního oplocení z roku 1997 a 2009, a proto měli za to, že stavba je realizována na pozemku, který je v jejich spoluvlastnictví a nezasahuje do pozemků sousedních. Dle žalovaných je rozhodnutí stavebního úřadu a kolaudační titul nezpochybnitelným právním titulem pro užívání zastavěného pozemku. Žalovaní tak měli za to, že od počátku jednali v dobré víře, že je stavba na pozemku v jejich spoluvlastnictví. Namítli, že odstranění neoprávněné stavby není možné, neboť se jedná o stavbu na základě právního titulu, který nikdo nezpochybnil. Proto také žalovaní vznesli námitku vydržení částí pozemku [parcelní číslo], [číslo] [číslo] [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 132 m², na kterých se stavba oplocení nachází a navrhli zamítnutí žaloby.

3. Okresní soud na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že notářským zápisem sepsaným [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] došlo k uzavření darovací a kupní smlouvy mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako bezpodílovými spoluvlastníky nově zaměřené pozemkové parcely [číslo] o výměře 8 450 m² v k. ú. [obec] zaměřené geometrickým plánem [číslo] (potvrzeným Katastrálním úřadem v [obec] ze dne 25. 10. 1996) a geometrickým plánem [číslo] (potvrzeným Katastrálním úřadem v [obec] dne 20. 12. 1996). Darovací smlouvou byla do vlastnictví žalovaného 2) odevzdána nově zaměřená pozemková parcela [číslo] kupní smlouvou byla na žalobce převedena nově zaměřená pozemková parcela [číslo] Součástí smlouvy jsou oba označené geometrické plány, tj. jak pro oddělení pozemkové parcely [číslo] tak pro rozdělení pozemkové parcely [číslo] (dále také geometrické plány z r. 1996).

4. Dále vzal okresní soud za prokázané, že v řízení o územní rozhodnutí a stavební povolení [stát. instituce] bylo za účasti žalobce vydány ve prospěch žalovaných 1) a 2) rozhodnutí ze dne 18. 6. 2012 sp.zn. [číslo] 2012 o umístění a povolení stavby„ skladu truhlářského řeziva a polotovarů [obec]“ na pozemcích p. [číslo] [číslo] v k. ú. [obec] s tím, že tyto pozemky budou v rámci realizace stavby oploceny, včetně instalace posuvné vjezdové brány. V rozhodnutí byly stanoveny konkrétní podmínky, včetně toho, že stavebník zajistí vytyčení prostorové polohy stavby subjektem k tomu oprávněným, a bylo rozhodnuto, že stavba bude dokončena do 31. 12. 2014. Dne 7. 1. 2015 byl vydán kolaudační souhlas na část stavby„ sklad truhlářského řeziva a polotovarů [obec]“ na pozemcích p. [číslo] [číslo] v k. ú. [obec], když okresní soud zjistil, že nyní se dle geometrického plánu [číslo] 2012 ze dne 17. 8. 2012 jedná o pozemky st. p. [číslo] [číslo] v k. ú. [obec].

5. Místním šetřením ze dne 21. 8. 2019 okresní soud zjistil, že pozemkové parcely ve vlastnictví žalovaných jsou oploceny plotem s betonovou podezdívkou a kovovými kůly, na kterých je drátěné oplocení. Na průběhu hranice mezi pozemkovými parcelami žalobce a žalovaných 1) a 2) se účastníci ani na místě samém neshodli.

6. Ze svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] okresní soud zjistil, že provedl vytyčení sporných hranic mezi příslušnými pozemky účastníků, při němž vycházel i z provedených pozemkových úprav, dále ze zlomových bodů hranic, které jsou v katastru nemovitostí evidovány s kódem kvality 3 (nejvyšší přesnosti), z registru souřadnic v katastru a z bodů, které vycházejí z geometrických plánů z r. 1996. Při zaměřování je možná odchylka 2-3 cm a dle zaměření svědka plot není postaven v hranicích, které stanoví geometrické plány z r. 1996.

7. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], znalce v oboru geodézie a kartografie, okresní soud zjistil, že znalec zaměřil v terénu stávající oplocení opěrné zdi pod oplocením ze strany místní komunikace a zabetonované betonové sloupky připravené pro další oplocení. Okresní soud vycházel z tohoto posudku (jeho přílohy), v němž červenou a modrou barvou bylo vyznačeno měření dle geometrických plánů z r. 1996. Černou barvou je vyznačena stávající poloha opěrné zdi a plotu a žlutou přerušovanou čarou je znázorněna hranice obvodu prokázaných pozemkových úprav (dle geometrického plánu [číslo] a rozhodnutí Pozemkového úřadu v [obec] ze dne 22. 11. 2012). Z grafické přílohy znalce okresní soud zjistil rozdíly. Takto zjistil, že především v části pozemkové parcely [číslo] v bodech č. 19 a 20 dochází k odchylce přes 1,30 m od hranice dle geometrického plánu z r. 1996 (ze dne 18. 12. 1996) s tím, že u pozemkové parcely [číslo] je konec opěrné zdi sice přibližně na hranici ze dne 18. 12. 1996, ale od platného stavu katastrální mapy je v bodě 52 přeploceno o 1,09 m. Zjistil, že u samostatných sloupků plotu se odchylka zmenšuje a v ohybu cesty koresponduje s platnou hranicí v katastrální mapě. Takto vyznačené odchylky tak hrubě překračují nejen původní vytyčení ze dne 25. 10. 1996 a údaje z geometrického plánu ze dne 18. 12. 1996, ale i současný platný stav katastrální mapy. Ze znaleckého posudku okresní soud také zjistil, že na žádost [stát. instituce] byla v r. 2015 tato část hranice vytyčena [titul] [jméno] [příjmení], podnikající v oblasti geodetických a kartografických prací, v zakázce [číslo] 2015, která byla dne 20. 10. 2015 protokolárně předána účastníkům bez připomínek. Dále bylo k poloze oplocení v platné katastrální mapě provedeno kontrolní zaměření [titul] [jméno] [příjmení] o záboru na pozemcích p. [číslo] [číslo] [číslo] v k. ú. [obec], u něhož znalec neshledal žádné nespolehlivé nebo nesprávné provedení. Znalec proto uzavřel, že žalovaní při přestavbě oplocení nedodrželi hranice ani podle geometrických plánů z r. 1996.

8. Okresní soud vycházel z tvrzení žalovaných a z části výpovědi žalovaného 2) o tom, že žalovaní nabyli spoluvlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] o výměře 8 450 m² v k. ú. [obec] na základě zaměření dle geometrických plánů z r. 1996 ([číslo] [číslo]), a to darovací smlouvou ze dne [datum] od svých předchůdců manželů [příjmení]. Potvrdili, že účastníkem tohoto smluvního ujednání byl i žalobce, který na základě geometrického plánu ze dne 23. 10. 1996 odkoupil od manželů [příjmení] zabranou plochu o výměře 340 m² pozemku p. [číslo]. Z výpovědi žalovaného 2) k tomu okresní soud zjistil, že jeho strýc se jako vlastník původního pozemku v r. 1996 rozhodl mu prodat asi 8 000 m². Přitom došlo k posunutí hranice pozemkové parcely o 350 m² a tato část pozemkové parcely byla prodána žalobci a k tomu byly vytvořeny dva geometrické plány z r. 1996. Kromě toho došlo ještě k odstoupení asi 1 m od asfaltu po celé délce do pozemků žalovaných. V r. 1997 žalovaný 2) řešil stavbu a byl vybudován provizorní plot, když předtím tam žádný plot nebyl. Posledních 30 m plotu bylo vybudováno v r. 2009. Ve shodě s tvrzením žalovaných a výpovědí žalovaného 2) vycházel okresní soud také z toho, že následně začala dle projektu z března 1998 výstavba domu v přední části jejich pozemku, která byla dokončena v r. 2001. V letech 2005 až 2008 proběhla výstavba stodoly a v r. 2008 došlo na základě geometrického plánu ze dne 31. 7. 2008 k vyčlenění pozemku p. [číslo] pro výstavbu skladu řeziva a polotovarů a následně k oplocení tohoto vyčleněného pozemku, neboť současné oplocení, včetně dvou posuvných bran, bylo součástí stavby a bylo realizováno v letech 2013 až 2014, v r. 2015 došlo ke kolaudaci. Z výpovědi žalovaného 2) okresní soud uzavřel, že plot byl budován průběžně od r. 1997 do konečné podoby koncem r. 2014. Tento plot je zabetonován 80 cm betonem v nezámrzné hloubce a skládá se z kovových trubek a stříšky.

9. Na základě takto provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], kontrolního zaměření oplocení pozemku ze dne 9. 9. 2016 [titul] [jméno] [příjmení] a ze svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] vzal okresní soud za prokázané, že současný plot oproti tvrzením žalovaných není vybudován právě na hranici pozemků dle geometrických plánů z r. 1996, ale je zčásti postaven na pozemcích ve vlastnictví žalobce. Okresní soud dodal, že další dokazování pro nadbytečnost neprováděl a z ostatních provedených důkazů rozhodné skutečnosti nezjistil.

10. Při právním posouzení okresní soud vycházel z § 135c obč.zák. (zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013) a z § 1085 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014). Na základě závěrů soudní judikatury (rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2014 sp.zn. 22 Cdo 1828/2012 a ze dne 16. 3. 2016 sp.zn. 22 Cdo 4461/2015) měl okresní soud za to, že pokud ke vzniku neoprávněné stavby mělo dojít přede dnem 1. 1. 2014, je třeba postupovat podle § 135c obč.zák., neboť vypořádání neoprávněných staveb zřízených před 1. 1. 2014 se provádí podle dosavadních předpisů. Dle § 135c obč.zák. pak platí, že zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil. Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníka pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Odstranění stavby tak nelze nařídit tam, kde to není účelné s tím, že účelnost odstranění neoprávněně zřízené stavby je třeba vždy hodnotit objektivně, tj. s přihlédnutím ke všem okolnostem a povaze každého jednotlivého případu. Přitom se přihlíží zejména k povaze a rozsahu hospodářské ztráty, která by odstraněním stavby vznikla, k tomu, jaký je rozsah zastavěného pozemku, zda vlastník stavby věděl, že staví na cizím pozemku či naopak zda stavěl v dobré víře, že mu pozemek patří a teprve dodatečně podle geodetického zaměření a podle provedené opravy zjistil opak, včetně toho, že je třeba přihlédnout i k důvodům, pro které vlastník pozemku řádně nezakročil proti neoprávněné stavbě v době její realizace, a pokud vlastník pozemku o neoprávněné stavbě věděl, též k době, která od zřízení stavby uplynula. V případě, že vlastník pozemku od počátku o neoprávněné stavbě věděl a bez vážného důvodu se u stavebního úřadu nebo u soudu nedomáhal zastavení stavebních prací a brání se až po dokončení stavby, je třeba zvážit, zda jeho jednání není šikanou a zda by rozhodnutí o odstranění stavby nebylo v rozporu s dobrými mravy. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020 sp.zn. 22 Cdo 1112/2020 okresní soud uvedl, že podmínkou vypořádání neoprávněné stavby ve prospěch stavebníka je v zásadě skutečnost, že stavbu zřídil v dobré víře, že k tomu má soukromoprávní titul.

11. Okresní soud dodal, že dle § 1085 o.z. platí, že soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře. Přestože účelnost není v tomto ustanovení obsažena, měl okresní soud za to, že i v tomto případě je třeba brát do úvahy účelnost odstranění stavby.

12. Okresní soud měl oproti námitkám žalovaných za prokázané, že stávající plot je zčásti postaven na pozemcích ve vlastnictví žalobce. Poukázal na to, že ve shodě s tvrzením žalovaných a výpovědí žalovaného 2) byl pozemek při nabytí do jejich spoluvlastnictví řádně zaměřen a žalovaným bylo známo, kudy probíhá hranice mezi pozemky, když uvedli, že po převzetí pozemku od právních předchůdců došlo v roce 1997 k jeho oplocení právě v souladu s vypracovanými geometrickými plány z r. 1996. Proto měl okresní soud za to, že pokud žalovaní postavili plot mimo tuto hranici - zčásti na pozemkové parcele žalobce - museli si být této skutečnosti vědomi a nemohli být v dobré víře, že staví plot na svém pozemku. Okresní soud uvedl, že vycházel z odborných závěrů znalce [příjmení] [příjmení] k jemu zadaným odborným otázkám a nepřihlížel k tomu, pokud se znalec vyjadřoval k otázkám, na které mu nepřísluší odpovědět (např. k otázce dobré víry). Znalecký posudek okresní soud oproti námitkám žalovaných hodnotil jako přiléhavý a odborný, a to i vzhledem k letitým zkušenostem znalce. Protože dle okresního soudu žalovaným muselo být známo, že části plotu jsou vystavěny na pozemku ve vlastnictví jiného, shledal, že již samo toto vědomí stavebníka, že nestaví na vlastním pozemku a k takové činnosti nemá občanskoprávní oprávnění, je zásadním důvodem pro vyhovění žalobě vlastníka pozemku na odstranění takto vzniklé stavby. K tomu odkázal na shodné závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 5357/2007.

13. K obraně žalovaných, že stavbu nelze odstranit, neboť jejím právním titulem je rozhodnutí stavebního úřadu (stavební povolení a kolaudační titul), okresní soud uvedl, že prokázaným rozhodnutím o umístění stavby a stavební povolením nebyla povolena stavba plotu na cizím pozemku. Zdůraznil, že dle tohoto rozhodnutí bylo povinností žalovaných jako stavebníků zajistit vytyčení prostorové polohy stavby subjektem k tomu oprávněným. Navíc s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2013 sp.zn. 22 Cdo 2999/2011 uvedl, že pro posouzení otázky, zda stavebník má ke stavbě na cizím pozemku občanskoprávní titul (důvod) a pro obsah jeho práva mít na cizím pozemku stavbu, není obsah stavebního rozhodnutí určující. Okresní soud zdůvodnil, že stavební úřad se věcí zabývá z jiných (veřejnoprávních) hledisek a na základě veřejnoprávních rozhodnutí nelze bez dalšího dospět k závěru o existenci občanskoprávního titulu vlastníka stavby na umístění stavby na cizím pozemku. Ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2004 sp.zn. 22 Cdo 2612/2003 proto nelze ze samotného rozhodnutí stavebního úřadu učinit závěr o případné oprávněnosti či neoprávněnosti stavby a o možném postupu při jejím odstranění, neboť z občanskoprávního hlediska není pro kvalifikaci stavby jako neoprávněné významné, zda stavebník měl stavební povolení. Okresní soud dodal, že žalobce sice byl účastníkem stavebního řízení, ale rozhodující je, že povinností žalovaných bylo stavět na svém pozemku. Proto žalobce nemohl předem, v průběhu stavebního řízení, předpokládat, že žalovaní tuto svoji povinnost nesplní a nemohl se tak v tomto směru v průběhu stavebního řízení bránit.

14. Okresní soud dále odmítl námitky žalovaných o tom, že při stavbě plotu postupovali v dobré víře, že tak činí na pozemku ve svém spoluvlastnictví, i námitku vydržení příslušných částí pozemků ve vlastnictví žalobce, na kterých se oplocení nachází. Okresní soud poukázal na nutné předpoklady vydržení dle § 134 obč.zák., podle něhož se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po době tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Uvedl, že pro vydržení vlastnického práva tak je nutná kvalifikovaná držba věci vykonávaná po zákonem stanovenou dobu, čímž je umožněno nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem, přičemž tato dobrá víra je dána„ se zřetelem ke všem okolnostem věci“. V dané věci však okresní soud zdůraznil, že žalovaní od počátku uvádějí, že pozemkové parcely převzali od svých předchůdců zaměřené dle geometrických plánů z r. 1996, které jim byly známy, když právě na jejich základě byl následně vybudován provizorní plot a poté plot stávající. Proto dle okresního soudu nelze dospět k jinému závěru, než že hranice v terénu musely být žalovaným známy a z tohoto pohledu nelze přijmout jejich námitku vydržení, neboť dle prokázaného skutkového stavu nemohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře při budování oplocení mimo takto stanovené hranice tak, jak k tomu dle provedeného dokazování došlo. K tomu okresní soud uvedl, že právě proto posuzoval znalec [příjmení] i hranice dle geometrických plánů z r. 1996.

15. Protože dle citované zákonné úpravy a soudní judikatury je při posuzování důvodnosti odstranění stavby na cizím pozemku prioritním hlediskem dobrá víra stavebníka a skutečnost, zda vlastník stavby věděl, že staví na cizím pozemku, okresní soud shledal podanou žalobu důvodnou a žalovaným uložil povinnost v rozsahu, ve kterém zasáhli stavbou plotu do pozemku žalobce, stavbu odstranit, když součástí rozsudku učinil citované kontrolní zaměření [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 9. 2016. K tomu okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2009 sp.zn. 22 Cdo 1120/2006, který odstranění neoprávněné stavby zčásti připouští.

16. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobce byl plně úspěšný, a proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Takto okresní soud přiznal žalobci právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a dále náhradu za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za devět úkonů právní služby s odměnou po 1 500 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč, dále náhradu cestovného ke třem soudnímu jednání (dne 7. 11. 2019, 20. 5. a 1. 9. 2021) z [obec] do [obec] a zpět v délce 118 km a z [obec] do [obec] a zpět v délce 128 km, a to vždy v ceně 27,20 Kč l nafty s průměrnou spotřebou vozidla dle technického průkazu 12,7 l /100 km a s paušální náhradou 4,40 Kč km. Dále žalobci přiznal náhradu za ztrátu času na uvedených cestách za celkem 24 půlhodin po 100 Kč a k náhradu 21% DPH dle § 137 o.s.ř. Celkové náklady žalobce tak shledal v částce 29 087,10 Kč, kterou žalovaným 1) a 2) dle § 160 odst. 1 a § 149 o.s.ř. uložil zaplatit k rukám advokáta žalobce v zákonné lhůtě. Doplňujícím usnesení okresní soud rozhodl o náhradě nákladů, které v dané věci platil soud, a to za zaplacené znalečné. Uvedl, že o této povinnosti opomněl v rozsudku rozhodnout a dle § 148 odst. 1 o.s.ř. ji uložil neúspěšným žalovaným.

17. Proti citovanému rozsudku podali žalovaní 1) a 2) včasné odvolání, v němž namítli nesprávnost skutkových zjištění i právního posouzení okresního soudu. Žalovaní odmítli závěr, že jim muselo být známo, že části plotu jsou vystavěny na pozemku ve vlastnictví jiného, neboť měli za to, že z provedeného dokazování naopak vyplývá, že plot byl vystavěn v dobré víře a jen na pozemku v jejich spoluvlastnictví, jehož nabytí okresní soud správně zjistil. Zároveň měli žalovaní oproti okresnímu soudu za to, že ani při vyvinutí maximálního úsilí a obezřetnosti nemohli při nejlepší vůli tušit, že tomu tak není. K tomu zdůraznili, že rozhodné skutečnosti byly verifikovány správními úřady při zaměřování pozemků a především při stavebním řízení, v němž došlo k rozšíření a výstavbě nového plotu namísto starého. Žalovaní tak jednali v dobré víře a k tomu odkázali zejména na výslech žalovaného 2). Odmítli zpochybňování významu stavebního řízení a zopakovali, že v němž další účastníci, zejména žalobce, neměli žádné námitky. Poukázali také na hodnotu stavby, včetně dvou brán, a to v částce asi 800 000 Kč s tím, že při takové investici by logicky neriskovali odstranění stavby tím, že by vědomě její část vedly pozemkem žalobce. Žalovaní setrvali také na vznesené námitce vydržení části pozemků a odlišné závěry okresního soudu označili za nepřezkoumatelné. Odmítli, že by při prvním měření [titul] [příjmení] nevznesli žádné připomínky, k tomu odkázali na listiny založené ve spise a namítli, že kontrolní měření [titul] [příjmení] provedl bez jejich účasti a neměli možnost se vyjádřit. Odmítli závěr okresního soudu, že plot byl budován průběžně, neboť dle svých tvrzení užívali původní plot, který byl pouze v roce 2009 rozšířen. Dle žalovaných znalecký posudek [titul] [příjmení] neodpovídá základním zákonným požadavkům co do formy i obsahu a je zcela zmatečný, když znalec v něm spolehlivě neodpověděl na kladené otázky, naopak se svým nesprávně angažovaným přístupem věnoval především otázkám právním, nikoliv odborným. Proto k tomuto znaleckému posudku nelze vůbec přihlížet, okresní soud z něj nesprávně vycházel a nesprávně na jeho základě dovodil vědomost žalovaných o provedení stavby na cizím pozemku. Proto i v této části žalovaní označili rozsudek za nepřezkoumatelný. Žalovaní uzavřeli, že v dané věci pochybil žalobce, nikoliv žalovaní či příslušný stavební úřad. Stavba oplocení není součástí pozemku a žalovaní se tak dovolávali právní úpravy vypořádání neoprávněné stavby podle § 1085 o.z., resp. § 135 odst. 1 obč.zák. s tím, že je zásadní, zda stavebník měl právo či právní titul stavět, a dále, zda konal v dobré víře. Měli za to, že rozhodnutí stavebního úřadu i kolaudační titul je v dané věci nezpochybnitelným právním titulem, a proto se soud musí zabývat i otázkou dobré víry, že právo stavět žalovaným patří. K tomu zopakovali, že od samého počátku jednali v dobré víře, že stavba na pozemku v jejich spoluvlastnictví, v čemž je utvrdilo i stavební řízení a především absence námitek ze strany žalobce. Proto odstranění neoprávněné stavby není možné, neboť oplocení pozemku je stavbou na základě právního titulu, který nikdo nikdy nezpochybnil, a oba žalovaní současně při stavbě postupovali v dobré víře, že tak činí na pozemku ve svém spoluvlastnictví. K tomu žalovaní odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 4461/2015. Namítli, že nebyla dostatečně zohledněna účelnost stavby, včetně její hodnoty, a došlo k vydržení částí předmětných pozemků o výměře 132 m², na které se oplocení nachází. Proto žalovaní navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo změnu rozsudku a úplné zamítnutí žaloby.

18. Žalobce odvolání žalovaných označil za zcela nedůvodné a plně se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu v napadeném rozsudku. Dle žalobce se žalovaní opírají jen o svá neprokázaná subjektivní tvrzení. Žalobce zdůraznil, že pozemek žalovaných byl řádně zaměřen, a žalovaným tak bylo známo, kudy probíhá hranice pozemků. Proto pokud plot postavili mimo tuto hranici, zčásti na pozemkové parcely žalobce, museli si být této skutečnosti vědomi a v dobré víře nejednali. Provedenými důkazy tak dle žalobce byla dobrá víra žalovaných popřena.

19. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř., když přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání neuvedeným. Poté krajský soud dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

20. Krajský soud shledal, že okresní soud řádně provedeným dokazováním v potřebném rozsahu a správně zjistil rozhodný skutkový stav. Zároveň okresní soud vycházel ze správné právní úpravy, včetně přiléhavé a ustálené soudní judikatury, a na základě toho dospěl také ke správným a úplným právním závěrům. Krajský soud se proto se závěry okresního soudu ztotožnil, když současně shledal, že okresní soud je také náležitě a srozumitelně odůvodnil, včetně toho, že se přesvědčivě vypořádal s odlišnými námitkami žalovaných. Z uvedených důvodů krajský soud na závěry okresního soudu odkazuje, když námitky žalovaných ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku jsou zcela nedůvodné. K dalším odvolacím námitkám žalovaných krajský soud dodává následující.

21. Okresní soud v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zhodnotil řádně provedené důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a správně přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho co, uvedli účastníci. Okresní soud také přiléhavě zdůvodnil, proč další důkazy neprovedl, resp. že z dalších provedených důkazů rozhodné skutečnosti nezjistil. Takto úplně a správně okresní soud zhodnotil také důkaz znaleckým posudkem [titul] [příjmení], který byl proveden v souladu s § 127 o.s.ř. Okresní soud přitom srozumitelně a logicky dospěl k závěru, že tento důkaz je v souladu s ostatními provedenými důkazy, vychází v potřebném rozsahu z rozhodných a prokázaných skutečností a je náležitě podložen. Správně měl také za to, že znalec s odpovídající a potřebnou odborností i zkušeností náležitě a logicky zdůvodnil své závěry i postup a tyto rovněž srozumitelně vysvětlil, včetně toho, že je názorně graficky znázornil. Okresní soud správně zohlednil i to, že znalecké závěry jsou ve shodě s ostatními provedenými listinnými důkazy, včetně kontrolního zaměření [titul] [příjmení] ze dne 9. 9. 2016 a s výpovědí tohoto svědka. Krajský soud dodává, že znalec [příjmení] [příjmení] podal znalecký posudek v souladu s ustanovením okresního soudu a se zadaným odborným úkolem, a to po příslušném poučení o významu znaleckého posudku a o možné trestní odpovědnosti znalce. Je také třeba uvést, že ani o nezávislosti a nestrannosti tohoto znalce nejsou v dané věci dány žádné důvodné pochybnosti, jak okresní soud k námitkám žalovaným správně rozhodl, a proto krajský soud uzavřel, že okresní soud nepochybil, když ze závěrů tohoto znalce vycházel. Proto krajský soud shledal, že okresní soud vzal správně za prokázané, že dle provedeného dokazování, zejména znaleckého posudku a ve shodě s ním i dle kontrolního zaměření [titul] [příjmení] ze dne 9. 9. 2016 žalovaní 1) a 2) vystavěli předmětné oplocení tak, že se v konkrétně stanoveném rozsahu nachází na pozemcích ve vlastnictví žalobce. Je třeba také uvést, že dle provedeného dokazování, včetně místního šetření a výpovědi žalovaného 2), měl okresní soud správně za to, že se jedná o stavbu nemovitou, spojenou se zemí pevným základem.

22. Okresní soud vzal dále správně za prokázané, že předmětné oplocení žalovaní vystavěli do konce r. 2014, když byli spoluvlastníky pozemku, který nabyli na základě prokázané darovací smlouvy ze dne [datum] Okresní soud k tomu správně a ve shodě s tvrzením žalovaných uzavřel, že při tomto převodu jejich vlastnictví (darem k pozemku p. [číslo]) došlo současně k převodu vlastnictví k sousednímu pozemku na žalobce (koupí/resp. prodejem pozemku p. [číslo]), když právě za účelem těchto převodů na dva odlišné nabyvatele (dle sepsaného notářského zápisu ze dne 3. 12. 1997) převáděné sousední pozemky vznikly jako samostatné nemovitosti, a to oddělením, resp. rozdělením dle jejich konkrétního zaměření dvěma prokázanými a nespornými geometrickými plány z r. 1996 Tyto geometrické plány byly ve shodě se závěry okresního soudu účastníkům, tj. i žalovaným dobře známy, když byly také součástí notářského zápisu o uzavření darovací a kupní smlouvy ze dne [datum] Krajský soud k tomu dodává, že uvedený rozhodný skutkový stav byl potvrzen i správným zjištěním okresního soudu z výpovědi žalovaného 2), který potvrdil, že právě nyní sporná hranice mezi pozemky účastníků byla při převodu vlastnictví z předchozích majitelů na žalované darem a na žalobce koupí, resp. prodejem řešena, a to právě z důvodu existující cesty na pozemku v nynějším vlastnictví žalobce, která vedla k tomu, že dle obou geometrických plánů z r. 1996 došlo k rozdělení, resp. oddělení předmětných pozemků v původním vlastnictví jednoho vlastníka a k jejich odlišnému převodu na nové nabyvatele dle prokázaného notářského zápisu. Okresní soud proto správně z takto prokázaných konkrétních skutečností vycházel, když je správně shledal pro právní posouzení a rozhodnutí věci rozhodné.

23. Ohledně právního posouzení věci krajský soud dospěl ve shodě s okresním soudem k závěru, že je třeba vycházet z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, neboť předmětná stavba sice byla ukončena koncem r. 2014, ale dle prokázaných skutečností je třeba její vznik datovat před 31. 12. 2013. Proto ve shodě s námitkami žalovaných se tato stavba nestala součástí pozemku, ale je samostatnou nemovitou věcí ve vlastnictví žalovaných (§ 3054 a násl. o.z.) Okresní soud proto správně odkázal na ustálenou judikaturu, podle níž je třeba vztahy mezi účastníky posoudit dle § 135c obč.zák. (k tomu také rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne 26. 11. 2019 sp.zn. 22 Cdo 5968/2017, ze dne 29. 4. 2019 sp.zn. 22 Cdo 185/2019 či ze dne 8. 6. 2017 sp.zn. 22 Cdo 828/2017). K této rozhodné zákonné úpravě okresní soud dále odkázal na přiléhavé ustálené závěry soudní judikatury k jejímu výkladu a aplikaci a z těchto závěru v dané věci správně vycházel, řádně a přiléhavě je aplikoval, a dospěl tak ke správným závěrům. Nesouhlas žalovaných 1) a 2) s těmito závěry okresního soudu tak je dle krajského soudu zcela nedůvodný a ničím nepodložený, když je zřejmé, že žalovaní v odvolacím řízení opakují námitky, které již uplatnili v řízení před okresním soudem, a okresní soud se s nimi v napadeném rozsudku přiléhavě vypořádal.

24. Krajský soud proto k těmto odvolacím námitkám jen ve shodě s okresním soudem uvádí, že skutečnost, že předmětná stavba oplocení byla ve stavebním řízení řádně a pravomocně povolena a zkolaudována (tj. že z veřejnoprávního hlediska se nejednalo o tzv. černou stavbu), nemá žádný skutkový ani právní význam pro závěr o tom, že taková stavba byla postavena neoprávněně na cizím pozemku ve smyslu citované (soukromoprávní) úpravy občanského zákoníku. Z hlediska práva totiž nepostačuje při zřízení stavby splnit jen veřejnoprávní požadavky, které jsou předmětem stavebního řízení, ale je nutné mít také soukromoprávní oprávnění ke zřízení stavby na příslušném pozemku (dané zejména vlastnickým právem k pozemku), neboť bez takového oprávnění se jedná o stavbu neoprávněnou, což je právě předmětem této věci a tohoto civilního soudního řízení. V dané věci proto okresní soud na základě prokázaného skutkového stavu správně uzavřel, že v žalovaném rozsahu nesvědčilo žalovaným žádné soukromoprávní oprávnění ke zřízení stavby předmětného oplocení, neboť v tomto rozsahu žalovaní stavbu neoprávněně zřídili na pozemcích ve vlastnictví žalobce. Námitka žalovaných, že přitom byli v dobré víře, že staví na pozemcích ve svém spoluvlastnictví, byla prokázanými skutkovými okolnostmi ve shodě se závěry okresního soudu vyvrácena. Krajský soud v této části zcela přisvědčil okresnímu soudu, že za shora uvedených řádně prokázaných konkrétních okolností, za nichž došlo k nabytí předmětných pozemků do vlastnictví účastníků a ke zřízení stavby plotu je třeba mít za to, že právě na hranicích mezi spornými pozemky účastníků bylo nutné ze strany žalovaných při zřizování stavby plotu vynaložit a zachovat odpovídající opatrnost a obezřetnost při realizaci jejich vlastnických práv. Tento závěr je odůvodněn tím, že žalovaným bylo, resp. muselo být známo, že právě v těchto místech a právě ve vztahu k žalobci se vlastnické hranice sousedních pozemků přesně vymezovali geometrickými plány z r. 1996, které proto byli žalovaní povinni pro zachování své dobré víry náležitě a s odpovídající mírou pečlivosti respektovat. Dle prokázaného skutkového stavu se tak však ze strany žalovaných nestalo, a proto žalovaným dobrá víra nesvědčí a žalovaní se jí nemohou důvodně dovolávat. Tím je ve shodě se závěry okresního soudu vyloučeno také vydržení vlastnictví ve prospěch žalovaných, neboť pro ně je dobrá víra jedním z nutných předpokladů.

25. Na základě uvedených závěrů krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že v dané věci jsou naplněny důvody pro odstranění neoprávněné stavby v rozsahu podané žaloby, neboť jiné právní řešení by bylo v rozporu s citovanou zákonnou úpravou i se závěry ustálené soudní judikatury, na které okresní soud i v této části správně odkázal. Ze všech uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to ve výroku I. v uvedeném správném znění. Krajský soud má za to, že v tomto správném znění je povinnost žalovaných označena náležitě určitě, nezaměnitelně, srozumitelně a vykonatelně, a to vzhledem k tomu, že součástí tohoto výroku je uvedené kontrolní zaměření [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 9. 2016, a proto je nadbytečné jeho obsah ve výroku částečně opakovat. Pro úplnost krajský soud uvádí, že takto byla ve výroku I. potvrzena také lhůta k plnění, u níž krajský soud shledal, že je v souladu s § 160 o.s.ř. a prokázanými konkrétními okolnostmi věci. Jako věcně správný byl současně potvrzen také výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a výrok doplňujícího usnesení o náhradě nákladů státu, neboť i v této části okresní soud rozhodl na základě správných skutkových a právních závěrů, včetně srozumitelného vyčíslení náhrady, a proto na jeho závěry lze pro stručnost odkázat.

26. Protože žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, rozhodl krajský soud o náhradě nákladů odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Proti žalovaným 1) a 2) tak krajský soud žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když přitom vycházel z obsahu spisu, neboť ze strany žalobce jiné náklady účtovány nebyly. Dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. krajský soud žalobci přiznal náhradu za dva účelné úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání krajského soudu) s odměnou po 1 500 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč, a to dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7, bodem 4 a § 13 odst. 3 citované vyhlášky, a dále jejich navýšení o příslušnou 21% DPH dle § 137 odst.3 o.s.ř., tj. celkem 4 356 Kč. Výše této náhrady byla určena v písemném vyhotovení rozsudku dle § 151 odst. 4 o.s.ř. a žalovaným byla povinnost k jejímu zaplacení uložena v zákonné lhůtě plnění a k rukám advokáta žalobce dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.