22 CO 80/2022 - 243

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., soudce Mgr. [jméno] [příjmení] a soudce JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], USA adresa bydliště v ČR: [adresa] o ochranu osobnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 59/2017-197, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že - žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a - žalovaný je dále povinen zdržet se a. označování žalobce a/nebo jeho činnosti ve funkci předsedy výboru Společenství vlastníků jednotek domu [adresa], k.ú. [číslo] [obec], [obec a číslo], [IČO] („ SVJ“), výrazy„ stupidní, spratek, podvodník, tunelář, zloděj, lhář, manipulátor, kouzelník s čísly, tunelování, vytunelování, kouzla s čísly, damaškovská kouzla, podvody, podvádění, manipulace s čísly, vytváření podvodných fondů, fondy podvodu, krádež, okrádání“ a b. tvrzení, že si žalobce podle své potřeby vysvětluje, upravuje či vykládá zákony, jako si komunisté vysvětlovali Ústavu, vyplácí si tučné odměny, volně si vybírá peníze SVJ pro osobní účely, využívá prostředky SVJ pro své osobní účely, nekontrolovaně plýtvá penězi SVJ, vyvádí peníze ze SVJ na své účty, přesměrovává či vyvádí peníze ze SVJ, to vše při šíření jakýchkoliv sdělení či tvrzení prostřednictvím e-mailových zpráv či jakýmkoli jiným způsobem, vůči konkrétním osobám nebo jejich zveřejněním vůči neurčenému okruhu osob, sám nebo prostřednictvím třetích osob, ledaže jde o výkon práva oprávněné kritiky a/nebo šíření pravdivých tvrzení; ve zbývajícím rozsahu se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalovaném náhrady nemajetkové újmy a ochrany proti neoprávněnému zásahu do osobnostních práv s odůvodněním, že je předsedou výboru Společenství vlastníků jednotek domu [adresa], k.ú. [obec], [obec a číslo] (dále jen„ SVJ“) a žalovaný je v rámci společného jmění vlastníkem jednotky [číslo] v tomto domě. V e-mailové komunikaci mezi účastníky shromáždění dne [datum] žalovaný označil chování žalobce za„ stupidní“, jeho argumenty za argumenty na úrovni„ malého spratka“, zprávu o hospodaření SVJ za rok [rok] označil za„ komedii“, řádné odměny členům výboru SVJ za„ peníze volně vybírané pro osobní účely“, naznačil, že se žalobce mohl dopustit trestné činnosti, uvedl, že vedení SVJ nekontrolovaně plýtvá penězi, vypisuje si odměny, dává svým kamarádům„ tučné zakázky“ a dokonce si převádí peníze SVJ na své účty. Další nepravdy uvedl žalovaný v e-mailu ze dne [datum]. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se takových jednání, zaslat mu e-mailovou zprávu s omluvou a uhradit mu částku [částka].

2. Žalovaný v reakci na žalobu uvedl, že zásah musí být způsobilý vyvolat újmu objektivně, nemůže se jednat pouze o subjektivní nepříjemné pociťování ze strany domnělého poškozeného. Podle názoru žalovaného se žalobce nechoval a nechová v pozici řešení některých problémů SVJ, jehož je předsedou, adekvátně situaci, a újmu, jejíhož odčinění se domáhá touto žalobou, pociťuje pouze subjektivně. Občanskoprávní institut ochrany osobnosti má význam pro ochranu pověsti člověka a jeho vážnosti, nemůže ovšem sloužit jako nástroj pro umlčení jakéhokoliv šíření názorů či kritiky, jak se podává z petitu žaloby. Výroky žalobce citované v žalobě, za které se domáhá omluvy a uložení povinnosti zdržet se jakékoliv kritiky, i kdyby byla oprávněná, jsou vytržené z kontextu celé věci.

3. Žalobce podáním ze dne [datum] žalobu změnil, když uvedl, že žalovaný i po doručení žaloby v útocích pokračuje, označuje žalobce za podvodníka a tuneláře a nadále se domáhal omluvy i za urážky v dalších čtyřech e-mailových zprávách. Žalobce současně rozšířil zdržovací výrok o výčet urážlivých výrazů užívaných žalovaným.

4. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví, když žalovanému uložil povinnost zaslat e-mailovou zprávou omluvu v daném znění (výrok I), co do zdržovacího nároku a náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] žalobu zamítl (výrok II), o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III). Soud prvního stupně takto rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně zejména zjistil obsah vzájemné e-mailové komunikace, provedl i důkazy směřují k posouzení jednotlivých bodů kritiky ze strany žalovaného, a to ve vztahu k odměně členů výboru, výtahu, správě účetnictví apod., z provedených důkazů však nezjistil, že by se žalobce dopustil jakýchkoliv podvodů jako předseda SVJ. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný v předmětných e-mailových zprávách použil vůči žalobci tvrzené výrazy. Žalobce sám žalovaného k používání urážek nevyprovokoval. Byl to naopak žalovaný, který využíval v e-mailech slovní spojení, která jsou za hranicí běžného vyjadřování, objektivně neadekvátní. Žalovaný proto překročil meze věcné a oprávněné kritiky, čímž protiprávně zasáhl do osobnostních práv žalobce. Žalovanému nic nebránilo formulovat jeho výtky společensky přijatelnou formou bez používání nepřípustných urážek. Předmětné e-maily však nebyly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce natolik, že by samotná omluva nebyla dostatečnou formou satisfakce. Žalobce je ze své vlastní vůle předsedou SVJ a jako takový by mě být připraven čelit kritice své činnosti. Od žalovaného se vyžaduje pouze to, aby svou kritiku formuloval slušným a přiměřeným způsobem a bez urážek žalobce. Takového stavu lze dle názoru soudu docílit samotnou omluvou. Zdržovací nárok považoval soud za zcela nepřiměřený a v rozporu s právem na svobodu projevu. Samotná omluva má výchovný charakter na žalovaného. Požadavek na takto významné omezení projevu žalovaného bez ohledu na budoucí okolnosti a vztahy mezi stranami soud považuje za nepřiměřené. Nevhodné výrazy se neopakují a výjimečné a nepravidelné využití nevhodného výrazu nemůže být důvodem pro stanovení zdržovací povinnosti soudem, neboť samotná intenzita používání nevhodných výrazů je velice nízká. Pokud jde o požadovanou náhradu nemajetkové újmy, samotná omluva je více než dostatečná, kdy soud považuje zásah do osobních práv žalobce za hraniční a jen mírně za hranou oprávněné kritiky, na kterou by měl být žalobce jako předseda SVJ zvyklý. Navíc taková kompenzace by zcela jistě nevedla ke zlepšení vztahů v SVJ.

5. V záhlaví uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním v rozsahu zamítavého výroku II a akcesorického výroku III o náhradě nákladů řízení. Žalobce má za to, že byly dány zákonné důvody pro vyhovění žalobě v celém jejím rozsahu. Pokud jde o výrazy a slovní spojení uvedená ve zdržovacím nároku, sám soud prvního stupně konstatoval, že jsou za hranicí běžného vyjadřování a že byly objektivně neadekvátní. Z toho důvodu je závěr soudu prvního stupně o tom, že není nutné žalovanému zakázat další používání těchto výrazů a slovních spojení, nelogický a nepochopitelný. Bylo naopak zcela namístě, aby zdržovacímu požadavku bylo také vyhověno. Tím by totiž bylo účinně zabráněno riziku opakování závadného jednání žalovaného v budoucnosti. Vyhovění zdržovacímu nároku by nebylo možné považovat za nepřiměřený zásah do svobody slova na straně žalovaného. Žalovaný by i nadále mohl vyslovovat kritiku na adresu žalobce, pouze by tak musel činit slušným a přiměřeným způsobem a bez urážek žalobce. Pokud soud prvního stupně považoval zdržovací požadavek žalobce za příliš široký, nebyl nucen tento požadavek zcela zamítnout, ale mohl žalobě alespoň částečně vyhovět. Soud prvního stupně nebyl doslovně vázán žalobním návrhem. Pokud jde o žalobní požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích, je žalobce přesvědčen, že samotná omluva není dostatečná k nápravě protiprávního zásahu do osobnostních práv žalobce. Zásah žalovaného do práv žalobce nebyl hraniční, ani nebyl jen mírně za hranou oprávněné kritiky. Tím, že žalovaný opakovaně nařkl žalobce z páchání trestné činnosti na úkor jeho sousedů, dalších členů SVJ, dosáhly útoky žalovaného takové intenzity, že pouhý zdržovací výrok a omluva nejsou způsobilé napravit žalovaným způsobenou újmu na právech žalobce. Žalobce na rozdíl od žalovaného v předmětném domě bydlí celý svůj život a s adresáty vulgárních e-mailů žalovaného se tak denně potkává. Žalovaný svými útočnými a urážlivými e-maily vytváří mezi obyvateli domu negativní podnebí, ve kterém se ale sám nemusí vůbec pohybovat, neboť se v domě nezdržuje. Se svými stanovisky je přitom žalovaný zjevně v naprosté menšině, většina obyvatel domu jeho názory nesdílí, a naopak většina je na straně žalobce. Žalovaný se útoků na žalobce dopouští opakovaně, a to již po dobu více než pěti let. Výrazy, které žalovaný na adresu žalobce používá, nepochybně jsou za hranicí běžného vyjadřování a jsou objektivně neadekvátní. To dovodil i soud prvního stupně a žalovaný to uznal, když se proti prvostupňovému rozsudku ani neodvolal. Žalobce je proto přesvědčen, že v daném případě bylo namístě, aby mu vedle omluvy byla přisouzena též kompenzace nemajetkové újmy v penězích. Žalobce požadoval kompenzaci toliko v symbolické výši, kterou stanovil tak, aby nebyla nepřiměřeně vysoká, natož likvidační pro žalovaného.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zdůrazňuje, že se žalobce bránil osobnímu setkání za účelem smírného řešení sporu. Má za to, že odvolání neobsahuje pravdivé informace, zkresluje formulace soudu. Žalobce je povinen přijmout věcnou kritiku členů SVJ. Žalovaný neprojevil nespokojenost zdaleka sám. Některá slova ve zdržovacím nároku jsou vybraná z e-mailové komunikace, některá jednoduše přidaná. Při jednání dne [datum] žalobce výslovně uvedl, že má být žalovanému zakázáno užívat i slova, která zatím výslovně nepoužil, ale je zde riziko, že je použije. Žalovaný popírá, že by napsal či řekl že žalobce je stupidní, spratek, podvodník, tunelář, zloděj, lhář, manipulátor či kouzelník s čísly. Výrazy tunelování, damaškovská kouzla, podvádění, vytváření podvodných fondů, krádež, přesměrovává či vyvádí peníze ze SVJ nebyly vůbec užity. Omezení projevu kritiky by bylo neústavní.

7. Žalobce v replice uvedl, že po mnoha letech osobní zkušenosti nevěřil, že by osobní schůzka mohla přispět k vyřešení sporu. Nařízené schůzky u mediátorky se žalobce zúčastnil, na rozdíl od žalovaného. Žalovaný má dojem, že předseda SVJ má vlastníkům„ sloužit“, a podle této mylné představy se k žalobci chová. Žalobce se ohrazuje proti tvrzení, že měl užívat taktiku zastrašování a vyhrožování k umlčení kritiky. Pokud žalovaný namítá, že žalobce jedná„ velmi asertivně“, zřejmě nechápe význam tohoto slova. Námitky žalovaného vůči konkrétnímu tvaru užitých slov jsou slovíčkařením. Cílem žaloby není bránit věcné kritice, ale zákaz užívání hanlivých výrazů a osočování z trestné činnosti.

8. Žalovaný v následné replice setrval na své dosavadní argumentaci s tím, že žalobce sám přiznává, že např. výrazy tunelování, podvodník, vytváření podvodných fondů, krádež, přesměrovává či vyvádí peníze ze SVJ žalovaný neužil.

9. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeného výroku II a III, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

10. Odvolací soud věc projednal při jednání dne [datum], řádně předvolaný žalovaný se z jednání omluvil a souhlasila s jednáním bez své účasti. Odvolací soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, přičemž odvolací soud na takto zjištěný skutkový stav odkazuje a vychází z něj, odvolací soud pouze provedl k důkazu dvě listiny vzniklé po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (§ 205a písm. f/ o. s. ř.), a doplnil tak zjištěný skutkový stav (§ 213 odst. 4 o. s. ř.).

12. E-mailovou zprávou ze dne [datum] žalovaný zaslal žalobci a dalším adresátům omluvu za urážky v e-mailových zprávách (e-mail ze dne [datum]).

13. V e-mailové zprávě ze dne [datum] se žalovaný obrátil na ostatní spoluvlastníky a mj. se dotázal, zda si pamatují na tři faktury, kterými si„ [příjmení] nechal za naše peníze proplatit jeho schůzky s právničkou [příjmení], aby se poradil ohledně žaloby vůči mně“, dále pak spoluvlastníky informoval, že žaloba byla krom omluvy zamítnuta a žalobce bude hradit„ veškeré soudní a právnické výlohy“, pročež je třeba pečlivě sledovat, zda se v hospodaření SVJ pro rok [rok] a nebo později„ nebude snažit [příjmení] opět jeho osobní výdaje převést na nás společný účet“. Dále pak žalovaný žalobce vyzval, aby„ dle nařízení soudu“ uhradil SVJ tři přiložené faktury (e-mail ze dne [datum]).

14. Odvolací soud věc oproti soudu prvního stupně částečně jinak hodnotil po právní stránce.

15. Odvolací soud se především ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom smyslu, že žalovaný v předmětných e-mailových zprávách užil výrazy, které jsou za hranicí společensky únosného slušného vyjadřování, výrazy, které byly objektivně neadekvátní a překročily meze věcné a oprávněné kritiky. Jak konstatoval Nejvyšší soud,„ právem přípustná kritika předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a dále, že je přiměřená co do obsahu i formy. Takto jsou míněny i použité výrazy, formulace, spojení apod., přičemž podstatné je, že tato kritika tak nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň společensky uznávaného účelu. O věcnou kritiku jde tedy, jestliže vychází z pravdivých výchozích podkladů (..). Současně však z těchto výchozích podkladů takováto kritika musí logicky vyvozovat odpovídající, hodnotící úsudky – závěry. Nejsou-li tyto předpoklady pravdivé, případně je-li hodnotící úsudek difamující, nelze považovat kritiku za přípustnou.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1872/2004). Žalovanému nic nebránilo formulovat výtky společensky přijatelnou formou bez používání nepřípustných urážek. Soud prvního stupně provedl dokazování k posouzení jednotlivých bodů kritiky ze strany žalovaného, a to ve vztahu k odměně členů výboru, výtahu, správě účetnictví apod., z provedených důkazů však nezjistil, že by se žalobce jako předseda společenství dopustil jakýchkoliv podvodů. Nelze tak než uzavřít, že žalovaný protiprávně zasáhl do osobnostních práv žalobce. Soud prvního stupně hodnotil omluvu, tedy morální satisfakci, jako dostatečnou. Odvolací soud však tuto otázku hodnotí rozdílně. Při hodnocení tohoto žalobního požadavku je nutno přihlédnout zejména k tomu, že žalovaný se tohoto jednání vůči žalobci dopouští dlouhodobě, na jeho chování nemělo zásadnější vliv ani podání žaloby, která mu byla doručena dne [datum] (viz e-mail ze dne [datum], kde žalovaný vyzývá k vrácení vyvedených peněz a hovoří o vytunelování, dále e-maily ze dne [datum], [datum]), ani vydání rozsudku soudu prvního stupně, který žalovaný obdržel dne [datum] (viz e-mail ze dne [datum], kde žalovaný uvádí, že si žalobce„ nechal za naše peníze proplatit jeho schůzky s právničkou“ a vyzývá vlastníky, aby pečlivě sledovali, zda se žalobce nebude snažit„ opět jeho osobní výdaje převést na nás společný účet“). Z jednotlivých e-mailů je zřejmé, že výtky žalovaného jsou založeny pouze na spekulacích či domněnkách, a následná kritika je velmi osobní a nepřiměřená. Jak již bylo konstatováno i soudem prvního stupně, optimem je přitom kritika formulovaná společensky únosným způsobem, založená na konkrétních skutečnostech. Žalovaný těmito útoky dlouhodobě znevažuje, v zásadě šikanuje žalobce jako předsedu společenství, jde o dlouhodobý a setrvalý stav, přičemž ani nejde o individuální komunikaci, ale žalovaný své výroky šíří širšímu okruhu osob, který tvoří všichni členové společenství. Okolnost, že žalobce funkci vykonává dobrovolně, akcentovaná soudem prvního stupně, má zde specifika daná povahou právnické osoby ve formě společenství vlastníků jednotek. Ve společenství jsou totiž vlastníci jednotek sdruženi povinně a výkon funkce předsedy či jiného člena výboru je nezřídka činností poměrně nevděčnou, kterou předmětní lidé často obětavě vykonávají při správě společného bydlení. Odvolací soud ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobcem požadované odčinění nemajetkové újmy ve formě peněz v částce [částka] odpovídá okolnostem případu, jde o částku spíše symbolickou. Žalobou uplatněný požadavek na odčinění nemajetkové újmy v penězích je proto v tomto rozsahu po právu, když žalobce má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (§ 2956 o. z., § 2951 odst. 2 o. z.), přičemž jiný způsob (morální satisfakce ve formě omluvy) nezajistí skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy, není dostatečně naplněna ani funkce preventivní.

16. Jde-li o zdržovací nárok, v žalobách domáhajících se uložení povinnosti zdržet se zásahů dotýkajících se osobnosti žalobce se má přesně vyjádřit, jakých činů se má žalovaný zdržet. Pouhé vyjádření, že se má zdržet urážlivých výroků zasahujících do cti žalobce, nestačí, jelikož výrok rozsudku se nemůže týkat jiných zásahů, než ke kterým došlo (viz. Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpj 138). [příjmení] proti zneužívání svobody slova a práva na informace nemůže spočívat v absolutních zákazech. Občanský zákoník i tiskový zákon mají dostatečné prostředky na ochranu proti zneužívání svobody slova a práva na informaci, jejichž smyslem je postihovat jednotlivé excesy, nikoliv stanovovat absolutní zákazy. Výroky rozsudku, kterými se obecně ukládá žalovanému, aby se zdržel urážlivých výroků vůči žalobci, jsou nepřesné a nesprávné. [příjmení] byl rozsudek vykonatelný, musí být rušivý čin ve výroku přesně popsán. Dle výše citovaného nálezu Ústavního soudu pak vyjádření určitého omezení zákazu odkazem např. na veřejný zájem nebo oprávněnou kritiku bez dalšího nečiní výrok soudu nevykonatelným, neboť je v možnostech exekučního soudu, aby posoudil naplnění takové výjimky (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II ÚS 171/12).

17. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný překračuje meze oprávněné kritiky dlouhodobě, bez ohledu na podanou žalobu, bez ohledu na rozhodnutí soudu prvního stupně, a je tedy oprávněná obava žalobce, že v těchto zásazích bude pokračovat. Pokud jde o spor, zda konkrétně žalovaný daný výraz užil, v jakém kontextu či přesném tvaru slova, tuto obranu soud hodnotil jako formální„ slovíčkaření“. Dle odvolacího soudu není rozhodné, zda žalovaný tvrdil, že žalobce„ je stupidní“, či zda je„ stupidní“ jeho chování, zda„ je malý spratek“ či zda„ jeho argumenty jsou na úrovni malého spratka“. Z e-mailových zpráv vyplývá, že žalovaný užil výrazy i spojení, ohledně kterých žalobce svůj zdržovací nárok uplatňuje, jakkoliv v některých případech jsou pojmy zobecněny – žalovaný neužil„ zloděj“, avšak hovoří o částkách, o které byli„ okradeni“ atd. Odvolací soud především uvážil, že vyhovění zdržovacímu nároku nijak neomezí svobodu projevu žalobce, neboť omezuje žalovaného pouze co do formy, nikoliv co do obsahu sdělení. Oprávněnou kritiku lze jistě vznést i bez užívání urážlivých označení (stupidní, spratek, podvodník, tunelář, zloděj, lhář, manipulátor atd.) či expresivních výrazů (vytunelování, podvodné fondy atd.). Současně je zdržovací výrok dále limitován tak, že nedopadá na případy, kdy jde o výkon práva oprávněné kritiky a/nebo šíření pravdivých tvrzení, a to tak, aby nedošlo k příliš tvrdému zásahu do svobody slova. Takovéto dodatky změkčující zákazy uveřejňování informací byly aprobovány Ústavním soudem a nemají vliv na případnou vykonatelnost zdržovacího výroku (viz výše bod 15 odůvodnění tohoto rozsudku).

18. Odvolací soud na základě všeho výše uvedeného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy a současně změnil rozsudek soudu prvního stupně i tak, že vyhověl uplatněnému zdržovacímu nároku, byť se shora vysvětleným omezením. Zdržovací povinnost tak nedopadá na případy výkonu práva oprávněné kritiky a/nebo šíření pravdivých tvrzení; v rozsahu tohoto omezení zdržovacího nároku byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrzen dle § 219 o. s. ř. (výrok I).

19. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé rozhodoval odvolací soud postupem podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech řízení odvolacího, ale i řízení před soudem prvního stupně, čímž byl odklizen výrok III rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce sice neuspěl zcela, ale žalovaný uspěl jen v poměrně nepatrné části. Odvolací soud tak žalobci postupem podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tarifní hodnotou je částka [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tedy sazba odměny činí za jeden úkon právní služby v režimu § 11 odst. 1 advokátního tarifu částku [částka] a za jeden úkon právní služby v režimu § 11 odst. 1 advokátního tarifu polovinu, tj. [částka]. S každým úkonem je spojen režijní paušál ve výši [částka] za úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně spočívají v soudním poplatku v zákonné výši [částka], a dále pak v nákladech na právní zastoupení v rozsahu 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba, replika spojená se změnou žaloby ze dne [datum], účast u ústního jednání [datum], vyjádření k odvolání žalovaného nikoliv ve věci samé ze dne [datum] – tento úkon je spojen s poloviční sazbou odměny, účast u ústního jednání [datum] přesahující dvě hodiny, účast u ústního jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny). Náklady žalobce v řízení před odvolacím soudem spočívají v soudním poplatku za odvolání ve výši [částka] a nákladech na 3 úkony právní služby (odvolání – včetně doplnění prvotního blanketního, replika, účast u ústního jednání dne [datum]). Náklady právního zastoupení dále tvoří podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobce je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem tak náklady žalobce před soudy obou stupňů činily [částka] (=2* [číslo] + (12,5* [číslo] + 13*300) * 1,21). Platební místo odvolací soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Poučení