22 CO 88/2022 - 590

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., soudce Mgr. [jméno] [příjmení] a soudce JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka], k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 74/2017-517, ve znění doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 74/2017-530, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II a III mění tak, že 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta; 2. žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů za právní zastoupení žalobce částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení odvolacího soudu, do 3 dnů od právní moci takového usnesení a tohoto rozsudku; 3. žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení na straně státu částku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 8 jako soudu prvního stupně domáhal náhrady škody ve výši [částka] a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], vše způsobené nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci. Svůj nárok dne [datum] předběžně uplatnil u Ministerstva spravedlnosti, to mu nevyhovělo.

2. Žalobce byl od roku 1992 členem Stavebního bytového družstva [název] (dále též jen„ SBD [název]“) a zároveň nájemce družstevního bytu [číslo] o velikosti 1+1, první kategorie, v pátém patře domu [adresa] v [obec a číslo] v ulici Na [obec] [číslo]. V roce 1996 se stal obětí podvodného jednání [příjmení] [příjmení], která s ním uzavřela ústně dohodu o výměně bytu. Žalobce na ni převedl členská práva a povinnosti k bytovému družstvu s právem nájmu k uvedenému bytu. Dohodu o převodu následně shledal soud absolutně neplatnou pro omyl na straně žalobce. V roce 2006 uzavřela [příjmení] [příjmení] a SBD [název] smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví bytu, na jejímž základě byl byt převeden bezúplatně do vlastnictví [příjmení] [příjmení]. Právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum]. Žalobce se domáhal proti [příjmení] [příjmení] určení, že je nadále členem SBD [název] a výlučným nájemcem předmětného bytu. Městský soud v Praze jeho žalobě vyhověl, jeho rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cm 106/2002-127, potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 Cmo 126/2007-207 SBD [název] vyzvalo na základě tohoto rozhodnutí [příjmení] [příjmení] k odstoupení od smlouvy o bezúplatném převodu bytu a vyklizení bytu, což odmítla učinit. SBD [název] proto podalo u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne [datum] žalobu na určení neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky a na vyklizení bytu. Mezitím však bylo v roce [rok] proti předlužené [příjmení] [příjmení] zahájeno exekuční řízení. Výkonem rozhodnutí byl pověřen exekutor JUDr. [příjmení], přičemž exekucí vedenou pod sp. zn. [spisová značka] byl postižen i uvedený byt. V souvislosti s tím SBD [název] podalo dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 žalobu na vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí. I přes podání vylučovací žaloby však exekuce prodejem nemovitosti pokračovala dál a skončila dne [datum], kdy bylo vydáno rozvrhové usnesení, a byt byl následně prodán za cenu [částka]. Dne [datum] byla zamítnuta žaloba SBD [název] na určení neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu bytu, neboť vydražitelka bytu jej nabyla originálním způsobem do vlastnictví a žaloba se stala bezpředmětnou. Vylučovací žalobu podanou SBD [název] Obvodní soud pro Prahu 8 dne [datum] zamítl. V průběhu tohoto řízení o vylučovací žalobě vedoucí soudní kanceláře v rozporu s vnitřním a kancelářským řádem pro okresní, krajské a vrchní soudy neinformovala o podání vylučovací žaloby soudní oddělení, které nařídilo a vedlo exekuci nemovitosti. Exekuční oddělení ani exekutor se nedozvěděli o podané vylučovací žalobě a exekuci nemovitosti provedli. O této skutečnosti neinformovala exekuční soud nebo exekutora ani [část obce] Barková. Soudní exekutor JUDr. [příjmení] v trestním řízení vypověděl, že pokud by se k němu dostala informace o podané vylučovací žalobě, tak by exekuci na uvedený byt nevedl, neboť jmenovaná měla ve vlastnictví více nemovitostí.

3. Žalobci uvedeným postupem vznikla škoda i nemajetková újma, neboť byl pravomocným rozhodnutím soudu určen jako člen bytového družstva a výlučným nájemcem bytu, avšak o tato majetková práva byl připraven. Výši škody žalobce stanovil podle znaleckého posudku, který byl vypracován pro potřeby exekučního prodeje bytu znalkyní [jméno] [příjmení] a který stanovil hodnotu bytu na částku [částka]. Žalobce nesouhlasí s tím, že jeho nárok je promlčen. O nesprávném úředním postupu se dozvěděl až v roce [rok], kdy ve spolupráci s bezplatnou právní poradnou [právnická osoba] v tísni nahlédl do spisu [spisová značka] Obvodního soudu pro Prahu 8 (dne [datum rozhodnutí]). Z rozhodnutí Městského soudu v Praze o odvolání žalobce zjistil porušení jednacího řádu Obvodním soudem pro Prahu 8. Tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku vzniklého v důsledku nesprávného úředního postupu začala běžet od nahlédnutí do spisu dne [datum]. Nemajetková újma nevznikla k určitému konkrétnímu datu, ale v důsledku trvajících událostí, které lze datovat od usnesení exekutora o příklepu z roku 2008. Případná námitka promlčení vznesená protistranou by byla v rozporu s dobrými mravy. Kromě nároku na náhradu škody žalobce uplatnil žalobou i nárok na zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu. Ohledně tohoto nároku byla věc již pravomocně skončena zamítnutím žaloby (viz bod 5 odůvodnění tohoto rozsudku) a již není předmětem řízení.

4. Žalovaná nárok žalobce neuznává, s žalobou nesouhlasí, navrhuje její zamítnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Na vzniku dané situace se významně podílel i žalobce a bytové družstvo. Žalovaná též zpochybňuje výši uplatněné škody, neboť žalobce vycházel ze znaleckého posudku z roku 2008, který nezohledňoval stav bytu v době, kdy ho žalobce opustil. Žalobce v žalobě vyčísluje škodu různými částkami, není zřejmé, jak dospěl k částce [částka]. Nárok je promlčen. Žalobce byl účastníkem trestního řízení, v němž vypovídal soudní exekutor o tom, že nevěděl o podané vylučovací žalobě. Od tohoto okamžiku počala běžet promlčecí lhůta. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby i ohledně nároku na náhradu škody a přiznání náhrady nákladů řízení.

5. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví, když žalované uložil zaplatit žalobci [částka] (výrok I), žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení státu, jejíž výše bude určena dodatečně (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně v pořadí podruhé, když jeho předchozí zamítavé rozhodnutí bylo rozsudkem Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 255/2019-254, potvrzeno v rozsahu zamítnutí částky [částka] s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve svém předchozím rozhodnutí odvolací soud dospěl k závěru, že námitka promlčení byla žalovanou uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že v případě nároku na náhradu škody jsou splněny i další podmínky stanovené zákonem pro jeho úspěšné uplatnění, zejména podmínka existence příčinné souvislosti, když v důsledku nesprávného úředního postupu pracovníka soudu, který je přičitatelný žalované, se žalovaný nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu. Těmito závěry byl soud prvního stupně v dalším řízení vázán, a dospěl k závěru, že žaloba je co do částky [částka] důvodná, když shledal jak nesprávný úřední postup, tak vzniklou škodu a příčinnou souvislost. Žalovaná nijak nesporovala skutečnost, že vedoucí soudní kanceláře ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 373/2008 neučinila v rozporu s vnitřním a kancelářským řádem pro okresní, krajské a vrchní soudy oznámení o podání excindační žaloby. Toto jednání je nutno považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), za který podle podmínek stanovených OdpŠk odpovídá dle § 5 písm. b) OdpŠk žalovaná. V důsledku tohoto pochybení, ač byla podána excindační žaloba, došlo k exekučnímu prodeji bytu, k němuž žalobce v předchozím soudním řízení úspěšně uplatnil právo výlučného nájmu z titulu členství v [příjmení] [příjmení]. Po prodeji bytu v exekučním řízení a vkladu vlastnického práva nové majitelky do katastru nemovitostí se již žalobce nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu. Pokud jde o výši škody, vyšel soud ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], jehož závěry považuje za logicky odůvodněné. Jmenovaný znalec ve svém posudku ozřejmil, jak dospěl k jím uvedené obvyklé/tržní ceně členských práv ve výši [částka], přičemž pro svůj závěr si opatřil maximální množství podkladů, a to s ohledem na časově značně vzdálený okamžik, k němuž měl cenu stanovit. Soud nesouhlasí s názorem žalované, že obvyklá cena členského podílu měla být stanovena k srpnu 1996, kdy žalobce převedl svá členská práva na L. [příjmení]. Pro stanovení obvyklé ceny je rozhodný okamžik, kdy žalobce v důsledku nesprávného úředního postupu„ ztratil“ možnost domoci se svých práv vyplývajících z členství v družstvu, tj. datum vydražení bytu v září [rok]. K případným stavebním úpravám provedeným v letech 1996 až 2008 L. [příjmení] znalec dle zadání nepřihlížel, vycházel z původního stavu bytu s přihlédnutím k běžné údržbě. Znalcem uvedená tržní cena představuje dosažitelnou prodejní cenu členského podílu v daném čase a místě za situace, že cenu obvyklou nešlo objektivně stanovit s ohledem na nedostatek informací o realizovaných obchodech stejného, popřípadě obdobného majetku. Téměř totožnou obvyklou cenu předmětného bytu ([částka]), a to k červnu 2008 stanovila i znalkyně [jméno] [příjmení], která v té době vyhotovila znalecký posudek pro účely exekučního řízení. Od zjištěné hodnoty soud odečetl plnění L. [příjmení] žalobci (částku [částka], kterou žalobce obdržel od L. [příjmení] jako rozdíl hodnoty směňovaných bytů, částku [částka] uhrazenou L. [příjmení] jako dluh na nájemném a částku [částka], anuitu hrazenou L. [příjmení]). Námitku žalované, že žalobce se měl domáhat tvrzené škody nejprve po primárním dlužníkovi a že žaloba vůči státu je tak předčasná, považuje soud za nepřípadnou. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobce trpí takovým postižením, které mu výrazně ztěžovalo komunikaci s okolím, snižovalo míru jeho porozumění při projednávání běžných záležitostí, přičemž ani za takového situace nerezignoval na obranu svých práv, ale že v podstatě selhal především stát, který žalobci neposkytl účinnou pomoc, bylo by nelogické, podmiňovat možnost domoci se náhrady škody proti státu podáním žaloby vůči L. [příjmení]. Tento nárok byl v roce [rok] dávno promlčený a lze si stěží představit, že by jmenovaná tuto námitku v řízení nevznesla, ve všech řízení byla právně zastoupena a vždy využila veškeré možnosti obrany. Požadovat po žalobci podání takového žaloby by bylo alibistické a navíc by uvedené mohlo vést k velmi významnému zatížení žalobce, pokud by nebyl v řízení úspěšný. I další námitky vznesené žalovanou považuje soud za zcela nepřípadné či irelevantní. Pokud jde o námitku, že je zde rozpor mezi výší částky uplatněné u příslušného úřadu a žalovanou částkou, považuje ji soud za nedůvodnou, neboť z vyjádření žalované plyne, že považuje uplatněný nárok za neoprávněný jako takový, a nikoliv pouze co do části jeho výše. Výzva ze dne [datum] tak splnila svůj účel. Pokud jde hrozbu ztráty členství v družstvu pro neplacení, tak pro posouzení věci je zásadní, že žalobce byl v okamžiku, kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu, členem družstva. Námitka žalované, že nelze s určitostí říct, zda by žalobce při běžném chodu věcí splnil veškeré podmínky pro nabytí předmětného bytu do osobního vlastnictví, je spekulace, navíc nepodstatná, při stanovení výše vzniklé škody soud vycházel z ceny členského podílu a nikoliv z ceny bytu. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud vyšel ze zásady úspěchu ve věci, předmětem řízení byla částka [částka] a převážně úspěšná byla žalovaná, soud však dle § 150 o. s. ř. žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalobce se nachází v tíživé sociální situaci, kterou ještě komplikuje jeho zhoršený zdravotní stav. O nákladech státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení. Protože žalobce byl od soudních poplatků osvobozen, vzniklo státu právo na náhradu těchto nákladů pouze vůči žalované, a to v rozsahu jejího neúspěchu ve věci, který činí 14,87% z předmětu řízení. Protože výše nákladů státu nebyla v okamžiku vyhlášení rozsudku soudu známa, rozhodl soud tak, že jejich výše bude uvedena v samostatném usnesení. Jelikož soud prvního stupně nevyčerpal předmět řízení (nerozhodl zamítavým výrokem), doplňujícím rozsudkem ze dne [datum], rozsudek doplnil výrokem„ Žaloba se co do částky [částka] zamítá“.

6. V záhlaví uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním v rozsahu výroku I, II a III.

7. Žalovaná má za to, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce byl v okamžiku, kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu (tj. k září 2008) členem SBD [název], pak má žalovaná za to, že toto skutkové zjištění je nesprávné. Soud prvního stupně tuto skutečnost dovozuje z rozsudků vydaných v letech [rok] a [rok], z čehož nelze vyvozovat skutkový závěr pro období měsíce září 2008. Soud si měl vyžádat stanovisko SBD [název] k otázce, zda by žalobce v rozhodnou dobu září [rok] splňoval podmínky stanovené družstvem proto, aby mohl být členem družstva a aby mohl nabýt předmětný družstevní byt do osobního vlastnictví. Dluhy na nájemném za žalobce uhradila třetí osoba. Žalobce byl již v minulosti z členství v družstvu vyloučen, a to právě pro neplacení nájemného. Žalovaná má rovněž za to, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav ohledně potencionálních nákladů, které by žalobci v souvislosti s členstvím v družstvu a užíváním družstevního bytu vznikly, a to za období roku 1996 až do současnosti. Pokud soud prvního stupně přiznává žalobci žalobní právo na družstevní byt, resp. na náhradu škody spočívající v hodnotě majetkových práv v družstvu ke dni vydání rozhodnutí, pak je ale třeba, aby v souvislosti s určením výše škody byly oproti této částce odečteny i všechny náklady, které by žalobce za běžného chodu věcí v souvislosti s členstvím v družstvu a majetkovými právy v družstvu skutečně vynaložil. Tímto se však soud prvního stupně nikterak nezabýval a neučinil v tomto směru žádné dokazování.

8. Žalovaná má dále za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalovaná má i přes závěry obsažené v rozsudku odvolacího soudu nadále za to, že žalovanou vznesená námitka promlčení ve vztahu k žalobou uplatněným nárokům je v celém rozsahu důvodná a není v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy shledal ve specifických důvodech na straně žalobce, kdy soud za specifické důvody považuje zdravotní a sociální situaci žalobce a dále i skutečnosti, že žalobce nezůstal nečinný a uvědomoval si potřebu právní pomoci a snažil se ji k uplatnění svých nároků zajistit. Odvolací soud si zdravotní a sociální situaci žalobce ověřoval a zjišťoval při jednání odvolacího soudu, což je dle názoru žalované nesprávné. I pokud by snad mohl být zdravotní stav a majetkové poměry důvodem pro to, aby byla námitka promlčení posouzena jako rozporná s dobrými mravy, zdravotní stav a majetkové poměry by měly být zjištěny a prokázány k okamžiku, kdy měl žalobce své právo uplatnit, a nikoliv k okamžiku jednání odvolacího soudu. V tomto směru žádné dokazování neprováděno nebylo. Dle žalované se soud prvního stupně při posouzení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (21 Cdo 85/2010). SBD Stavbař se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 261/2008, na základě žaloby doručené soudu dne [datum], domáhalo určení neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví uvedené bytové jednotky a spoluvlastnického podílu, uzavřené mezi družstvem a žalovanou [jméno] [příjmení] (později po změně žalobou o určení vlastnického práva). Žalobce byl v tomto řízení vedlejším účastníkem na straně žalujícího družstva. Rozsudkem ze dne [datum] byla žaloba žalobce zamítnuta s ohledem na originární nabytí vlastnického práva v dražbě. Žalobce a jeho zástupce byli osobně přítomni vyhlášení rozsudku, kde byly uvedeny důvody rozhodnutí. V rozsudku bylo výslovně uvedeno, že není dotčena odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Rozsudek byl doručen zástupci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce se tak nejpozději doručením rozsudku dozvěděl o tom, kdo odpovídá za vzniklou škodu, jeho nárok je tedy promlčený.

9. Žalovaná dále zpochybňuje závěr o naplnění všech zákonných podmínek pro vznik odpovědnostního vztahu žalované vůči žalobci. Žalovaná nesporuje, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Žalobci nevznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu, není splněna podmínka existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem. Žalovaná poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, např. na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2573/2007, dle kterého samotné podání vylučovací žaloby není důvodem k přerušení exekuce prodejem movitých věcí. V řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem pak soud jako předběžnou otázku zkoumá, zda vylučovací žaloba byla opodstatněná. Důvodností podané vylučovací žaloby se však soud prvního stupně nikterak nezabýval. Dále není dle žalované dána v této věci příčinná souvislost z důvodu, že se žalobce měl nejprve na primárním dlužníku, tj. po paní [příjmení] [příjmení], která se zjevně na úkor žalobce obohatila. V tomto směru žalovaná odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudky sp. zn. 28 Cdo 1512/2011, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, sp. zn. 30 Cdo 4418/2013. Žalovaná tímto poukazuje na zásadu týkající se aplikace zákona č. 82/1998 Sb., a tedy zásadu, že stát je posledním dlužníkem. Právně zastoupený žalobce se mohl řádně domáhat uspokojení své škody na primárním dlužníkovi. Skutečnost, že nárok žalobce byl vůči paní [příjmení] [příjmení] již v roce [rok] promlčený, nelze klást k tíži státu. V trestním řízení vedeném proti paní [příjmení] [příjmení], byl žalobce právně zastoupen a měl v tomto řízení přihlášenu svoji pohledávku.

10. Nesprávný je dle žalované taktéž závěr o výši škody. Soud se nevypořádal s námitkami žalované vůči znaleckému posudku. Soud měl zohlednit i výši potencionálních nákladů, které by žalobci v souvislosti s členstvím družstvu a užíváním družstevního bytu vznikly. Znalecký posudek by měl určovat obvyklou cenu, kterou by bylo možné za převod členského podílu žalobce v SBD [název] v rozhodné době a místě dosáhnout, tedy ke dni [datum], když žalobce převedl svá členská práva v družstvu na paní [příjmení] [příjmení]. Dle žalované je třeba výši škody určit na základě obvyklé hodnoty majetkových práv vyplývajících z členství v SBD [název], nikoli z hodnoty předmětného družstevního bytu. Žalobce nikdy nenabyl daný byt do osobního vlastnictví a není na jisto postaveno, že by žalobce splnil všechny y nezbytné podmínky. Žalobce měl vůči družstvu dluhy, z družstva byl vyloučen. Znalec v obsahu znaleckého posudku určuje tržní cenu dané bytové jednotky, nikoliv obvyklou cenu členského podílu v SBD [název]. Měl být ohodnocován členský podíl žalobce ve SBD [název], a nikoliv jakýkoliv členský podíl v tomto družstvu (žalobce byl vůči SBD [název] zadlužen na nájemném, což znehodnocovalo členství žalobce v družstvu). Nelze spravedlivě žalobci přiznat více, než o co skutečně v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu přišel. Žalobce si v minulosti pořídil členský podíl v družstvu mnohem levněji. Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku. Je požadováno, aby cena vycházela z porovnání skutečně realizovaných prodejů. Znalec provedl tzv. tržní ocenění majetku. Toto ocenění vychází sice z požadovaného porovnání, avšak nikoliv uskutečněních prodejů, ale 10 nabídek na prodej bytů srovnatelné dispozice 1+1 v lokalitě [obec a číslo] z období roku 2007 až 2008 s použitím 8 korekčních koeficientů. U některých nabídek není uveden jejich zdroj a z tohoto hlediska lze uvedené údaje považovat za nekontrolovatelné a neověřitelné. Dle žalované je nyní odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v určitých částech nepřezkoumatelný. Za nepřezkoumatelné žalovaná označuje zejm. závěry soudu prvního stupně uvedené pod body 32 a 33 napadeného rozhodnutí. Z rozsudku soudu prvního stupně není například vůbec zřejmé, proč nepovažuje za důvodnou argumentaci žalované spočívající ve skutečnosti, že přiznáním skutečné škody žalobci představující hodnotu družstevního bytu, dojde k překročení práva žalobce na odstranění závadného stavu, když ten má směřovat především k obnovení stavu předešlého, tj. stavu předcházejícímu nesprávný úřední postup. Pokud se soud s touto námitkou žalované vypořádal takovým způsobem, že označil tuto argumentaci za nesmyslnou, pak žalovaná považuje v této části rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Žalovaná namítala (analogickou aplikací judikatury), že v řízení nebylo nikdy prokázáno, že žalobce by byl vlastníkem družstevního bytu a i přesto, mu soud přiznal náhradu škody spočívající de facto v tržní hodnotě družstevního bytu k okamžiku nesprávného úředního postupu. Tímto pak dle žalované došlo k překročení práva žalobce na odstranění závadného stavu a bylo mu přiznáno více, než o co skutečně objektivně v důsledku nesprávného úředního postupu přišel.

11. Žalovaná dále nesouhlasí s tím, že by byly dány důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Okolnosti hodné zvláštního zřetele, kdy soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, nelze spatřovat pouze v tom, že by jejich přiznání přivodilo žalobci větší újmu než žalovanému. Žalovaná se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, když ten shledal důvody hodné zvláštního zřetele v majetkových poměrech, sociální situaci žalobce a jeho zdravotním stavu. Žalované bylo současně uloženo nahradit soudu prvního stupně náklady řízení, které představují znalečné a náklady právního zastoupení žalobce ustanoveným zástupcem. Žalovaná má za nadbytečné, aby stát platil jakékoli poplatky státu, tedy sám sobě. Za situace, kdy ve smyslu ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., je nositelem povinnosti platit náklady ustanoveného zástupce (odměnu a hotové výdaje) stát, je nelogické, aby soud tuto povinnost uložil opětovně subjektu, který ji proplacením určené odměny ustanovené zástupce splní.

12. Žalobce k podanému odvolání uvedl, že je nedůvodné. Žalobce se plně ztotožňuje se skutkovými závěry i právním hodnocením věci. Žalobce má za to, že soud prvního stupně úplně a správně zjistil skutkový stav věci. Při svém právním hodnocení vycházel ze závazného názoru odvolacího soudu, především pokud jde o námitku žalované týkající se promlčení nároku žalobce a splnění další podmínky stanovené zákonem pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody, zejména podmínka příčinné souvislosti. Z tohoto důvodu žalobce považuje námitku žalované uvedenou v odvolání ze dne [datum] ohledně nesprávného právního posouzení věci spočívající v nesprávném právním závěru o tom, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, o naplnění všech zákonných podmínek pro vznik odpovědnostního vztahu žalované vůči žalobci a o výši škody, za nedůvodnou. Žalovaná namítá, že skutkové zjištění je nesprávné a neúplné, když soud prvního stupně tato zjištění dovozuje z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cm 106/2002-117 (ve znění opravného usnesení) ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 Cmo 126/2007-207, přičemž dle žalované nelze z rozsudků vydaných v letech [rok] a [rok] vyvozovat skutkový závěr pro období měsíce září 2008. K tomuto žalobce uvádí, že výše uvedenými rozhodnutími bylo určeno, že žalobce je členem SBD [název] a výlučným nájemcem bytu [číslo] v 5. patře domu [adresa] v ulici Na [obec] na [obec a číslo]. Vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí mají deklaratorní charakter a k okamžiku, kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu způsobené pracovníkem soudu, se nijak nezměnil status žalobce coby člen bytového družstva s majetkovými právy, žalobce považuje tuto námitku za irrelevantní. Nic by na tom neměnil ani žalovanou navržený důkaz - stanovisko SBD vyjadřující se k otázce, zda by žalobce v rozhodnou dobu září [rok] splňoval podmínky stanovené družstvem proto, aby mohl být členem družstva a rovněž i proto, aby mohl nabýt předmětný družstevní byt do osobního vlastnictví, a to za běžného chodu věcí. Žalobce je toho názoru, že je tento důkaz nadbytečný, když takové stanovisko by bylo pouhou spekulací. K námitce žalované, že je třeba výši škody určit na základě obvyklé hodnoty majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu nikoli z hodnoty předmětného družstevního bytu, a že znalec ve svém znaleckém posudku [číslo] určil tržní cenu dané bytové jednotky, nikoliv obvyklou cenu členského podílu v [příjmení] [příjmení], žalobce zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku. Členský podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, totiž představuje majetkovou hodnotu, se kterou se na„ bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Proto zásadně platí, že (tržní) cena, kterou musí zájemce uhradit za převod členského podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídá pronajímanému družstevnímu bytu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 27 Cdo 5168/2017). Nebýt nesprávného úředního postupu, mohl mít žalobce stále členský podíl v bytovém družstvu, se kterým jsou spojena majetková práva, a mohl s tímto podílem nakládat dle svého uvážení, tj. mohl tento prodat za tržní hodnotu. Žalobce je přesvědčen, že výše náhrady škody by měla být odvozena od obvyklé (tržní) hodnoty členského podílu, tj. od částky, jakou by mohl obdržet za svůj členský podíl v bytovém družstvu, kdyby s ním obchodoval na bytovém trhu. Soud prvního stupně tak dle něj správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku. Závěrem se žalobce pozastavuje nad úvahami žalované ohledně jejího návrhu k obnovení stavu předešlého. Žalobce souhlasí s tím, že tento postup by byl nejlepším řešením věci, nicméně, jak vyplývá z popisu skutkového stavu uvedeného v napadeném rozsudku, z povahy věcí nelze dojít k obnovení stavu, kdy by žalobce zůstával členem [příjmení] [příjmení] a výlučným nájemcem bytu [číslo] v 5. patře domu [adresa] v ulici Na [obec] na [obec a číslo], neboť tento byt byl převeden do osobního vlastnictví paní [příjmení] a následně v dražbě převeden do vlastnictví [jméno] [příjmení]. Jelikož šlo o originární nabytí vlastnictví k předmětnému bytu, kdy převod vlastnictví na základě rozhodnutí o příklepu v dražbě v rámci exekučního řízení, a toto nelze úspěšně zpochybnit žalobou o určení vlastnictví, představa, že by mohlo dojít k obnovení předešlého stavu, je zcela iluzorní.

13. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeného výroku I, II a III, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované ohledně věci samé je nedůvodné. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně doplněný doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

14. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, přičemž odvolací soud na takto zjištěný skutkový stav odkazuje a vychází z něj. Odvolací soud se ztotožňuje i s právním hodnocením věci.

15. Jak již odvolací soud konstatoval ve svém předchozím rozhodnutí, ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když vedoucí kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 28 C 373/2008 neučinila oznámení o podání excindační žaloby v rozporu s § 8 písm. f) bodem ff) instrukce Ministerstva spravedlnosti [číslo] ze dne [datum], kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, v rozhodném znění. Mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je oproti názoru žalované dána příčinná souvislost. Nedošlo-li by k nesprávnému úřednímu postupu, příslušné soudní oddělení by obdrželo kopii excindační žaloby. Dle § 336i odst. 1 o. s. ř. pak platí, že bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě. Jde-li o výklad předmětného ustanovení, judikatura Nejvyššího soudu se ustálila na opačném závěru, než který uvádí žalovaná, a sice že ustanovení § 336i odst. 1 o. s. ř. přímo ukládá soudu, resp. exekutorovi, aby odročil dražební jednání, bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovitosti z exekuce (usnesení Nejvyššího soudu, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 4102/2011). Je tedy zřejmé, že nebýt nesprávného úředního postupu, dražební jednání by muselo být odročeno. Jelikož současně bylo pravomocně určeno, že žalobce je členem družstva a výlučným nájemcem předmětného bytu (převod členských práv na [příjmení] [příjmení] byl neplatný, [příjmení] [příjmení] se nikdy nestala členem družstva), muselo by se bytové družstvo domoci určení vlastnictví předmětného bytu (neboť [příjmení] [příjmení] jako nečlenovi družstva nemohla být bytová jednotka převedena do vlastnictví), a tedy by žalobce byl členem bytového družstva s výlučným právem nájmu k předmětnému bytu ve vlastnictví družstva a následky protiprávního jednání [příjmení] [příjmení] by byly zcela odstraněny. Z této posloupnosti je současně zřejmé, že v posuzovaném případě – ve vztahu ke škodě způsobené žalobci – je primárním škůdcem stát, nikoliv [příjmení] [příjmení], neboť došlo k přerušení příčinné souvislosti. Ačkoliv na počátku stojí protiprávní jednání [příjmení] [příjmení], žalobce se domohl nápravy – rozsudku, kterým bylo určeno, že je členem družstva a výlučným nájemcem předmětného družstevního bytu. Nebýt nesprávného úředního postupu, nedošlo by k dražbě bytu a družstvo by muselo být úspěšné s žalobou o určení vlastnictví k předmětnému bytu. Následky protiprávního jednání [příjmení] [příjmení] tak ke dni nesprávného úředního postupu byly v podstatné míře eliminovány (úspěchem žalobce v soudním řízení) a škoda vznikla primárně v důsledku nesprávného úředního postupu. Po prodeji bytu v exekučním řízení a vkladu vlastnického práva nové majitelky do katastru nemovitostí se již žalobce nemohl domoci svých majetkových práv vyplývajících z členství v bytovém družstvu, jak výstižně konstatoval soud prvního stupně. Primární příčinou tohoto stavu však není protiprávní jednání [příjmení] [příjmení], ale nesprávný úřední postup. Proto má odvolací soud za to, že již jen z tohoto důvodu není možné aplikovat princip státu jako tzv. posledního dlužníka, na který odkazuje žalovaná. Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom smyslu, že jakýkoliv případný nárok žalobce vůči [příjmení] [příjmení] by již byl zjevně promlčen. Jde-li pak o hodnocení rozporu žalovanou vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje na své předchozí rozhodnutí ve věci.

16. K postavení státu jako tzv. posledního dlužníka pak odvolací soud současně pro úplnost dodává, že toto vychází z judikatury Nejvyššího soudu, založené na závěru, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 4 Cz 110/84, Výběr 1985; z aktuální judikatury pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4230/2010, nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2154/2011). Jinými slovy, svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může (úspěšně) uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud vůči státu nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci. Pouze v případě, že pohledávku oprávněného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková škoda, spočívající ve ztrátě majetku. K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v něm uvedenou pasáž o teorii tzv. adekvátní příčinné souvislosti.

17. Současně však nelze přehlédnout, že právě na této teorii tzv. adekvátní příčinné souvislosti stálo i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 1338/2009, které obecně řešilo vztah nároku na náhradu škody (vůči jedné osobě) a nároku na vydání bezdůvodného obohacení (vůči jiné osobě) se závěrem, že je-li jedním z předpokladů úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě, jejíž protiprávní jednání zapříčinilo vznik bezdůvodného obohacení třetí osoby na úkor žalobce, nemožnost uspokojit žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči této třetí osobě, pak žalobce (osoba, jíž vznikla majetková újma) volbu nemá; musí uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo se na jeho úkor obohatil, a pouze tehdy, je-li zřejmé, že toto právo nebude možno uspokojit, přichází v úvahu úspěšné uplatnění práva na náhradu škody a vychází také z teorie.

18. Rozhodnutí senátu 23 Co ale bylo v roce 2015 překonáno rozhodnutím velkého senátu, konkrétně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod sp. zn. 93/ 2016. Podle tohoto rozsudku existence nároku na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo přijal plnění z neplatné smlouvy, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu tím, že umožnila odčerpání peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Škůdce, který poškozenému nahradil škodu způsobenou odvedením peněz na základě neplatného smluvního ujednání, může uplatnit proti obohacené smluvní straně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 454 zák. č. 40/1964 Sb. Lze těžko hledat důvody, proč by závěry citovaného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu neměly platit i na stát (a překonávat starší judikaturu citovanou v bodu 16 odůvodnění tohoto rozsudku), neboť OdpŠk je sice speciálním zákonem k občanskému zákoníku, ale pro posuzované otázky žádnou zvláštní úpravu nemá.

19. Odvolací soud každopádně z vícera důvodů uzavírá, že žalobce nárok na náhradu škody uplatnil důvodně.

20. Pokud jde o výši vzniklé škody, vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], jehož závěry považuje za logicky odůvodněné. Tento znalecký posudek považuje odvolací soud taktéž za správný, jeho závěry jsou přesvědčivě vysvětleny. Odvolací soud odkazuje na vypořádání námitek žalované vůči znaleckému posudku tak, jak je provedl soud prvního stupně. Dle zadání nebyla oceňována bytová jednotka, ale členský podíl v bytovém družstvu spojený s výlučným právem nájmu bytu. To však nic nemění na tom, že tzv. družstevní byty mají svou objektivní hodnotu, která se zpravidla odvozuje od obecné ceny bytové jednotky (znalec vysvětlil, proč se ceny členských podílů s právem nájmu bytu obchodují v přímé závislosti na cenové úrovni bytových jednotek v osobním vlastnictví). Specifiky určení ceny tzv. družstevního bytu se tedy znalec zabýval. Stejně tak, dle názoru odvolacího soudu správně, znalec dle zadání zhodnotil i skutečnost, že šlo o tzv. družstevní byt, u kterého však připadal v úvahu převod do vlastnictví. Znalecký posudek v řízení nestojí sám o sobě, obdobnou obvyklou cenu předmětného bytu ([částka]) k červnu 2008 stanovila i znalkyně [jméno] [příjmení], která vyhotovila znalecký posudek pro účely exekučního řízení (v rozhodné době, na rozdíl od znalce [příjmení], jež cenu stanovoval zpětně). Byť znalkyně vycházela z toho, že jde o byt v „ osobním vlastnictví“, znalec [příjmení] vysvětlil, proč by v daném případě činil rozdíl cen jen zhruba okolo 2 procent. Od zjištěné částky ([částka]) soud prvního stupně správně odečetl částky, které žalobce jednak přímo od [příjmení] [příjmení] jako protiplnění získal, které [příjmení] [příjmení] za žalobce uhradila na dlužném nájemném a část uhrazené anuity [jméno] [příjmení] (celkem [částka]). Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem, že podaná žaloba je co do částky [částka] důvodná.

21. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolacími námitkami žalované. Je zřejmé, že soud prvního stupně správně vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl pravomocnými rozhodnutími soudů určen jako člen družstva a výlučný nájemce bytu. Tento závěr (založený na rozsudcích vydaných v letech [rok] a [rok]) nebyl ve vztahu k září [rok] nijak zpochybněn. Stejně tak ocenění předmětného bytu bylo třeba provést k okamžiku vzniku škody, tj. provedení dražby, nikoliv ke dni podvodného jednání L. [příjmení] o 12 let dřív, když mimo jiné, jak již soud vysvětlil, ke dni nesprávného úředního postupu byly následky jednání L. [příjmení] fakticky zhojeny a škoda vznikla nesprávným úředním postupem. S jakými náklady žalobce v minulosti členský podíl v bytovém družstvu pořídil je irelevantní, když podstatná je pouze hodnota tohoto podílu k rozhodnému datu. Žalobce správně namítá, že v této logice by darovaný družstevní podíl zřejmě neměl hodnotu žádnou. Odvolací soud se neztotožňuje ani s námitkou, že by bylo rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Již jen z rozsahu odvolání žalované a záběru její argumentace je zřejmé, že bylo zcela srozumitelné, na základě jakých argumentů soud prvního stupně o žalobě rozhodl. Je možno dát za pravdu žalované, že se soud prvního stupně zkratkovitě vypořádal s námitkou žalované týkající se zásady restitutio in integrum, kdy žalovaná namítala, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce by byl vlastníkem družstevního bytu a i přesto mu soud přiznal náhradu škody spočívající v tržní hodnotě družstevního bytu k okamžiku nesprávného úředního postupu. Tímto pak dle žalované došlo k překročení práva žalobce na odstranění závadného stavu a bylo mu přiznáno více, než o co skutečně objektivně v důsledku nesprávného úředního postupu přišel. Pokud však takto žalovaná zpochybňuje naplnění základních předpokladů pro náhradu škody, může odvolací soud pouze poukázat na právní závěry učiněné výše, stejně jako pokud jde o správnost provedeného ocenění. Skutečnost, že návrat v předešlý stav, tedy naturální restituce není možná, je podstatou podané žaloby, a odvolací soud současně nemá za to, že by žalobci bylo přiznáno více, než kolik mu po právu náleží. Nejde však o naturální restituci, ale o odškodnění v penězích vycházející z obvyklé ceny družstevního podílu (viz výše).

22. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I).

23. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že předmětem řízení byla částka [částka] a žalovaná byla převážně úspěšná. Jak však vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1435/2015), při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Z hlediska tarifních hodnot byly tedy předmětem řízení nárok na náhradu škody v tarifní hodnotě [částka], přesněji řečeno v hodnotě přisouzené částky [částka], když výše přiznaného plnění záležela na znaleckém posudku (srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 Cz 13/69, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, uveřejněné pod [číslo] 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a nárok na náhradu nemajetkové újmy v tarifní hodnotě [částka]. Vzhledem k poměru těchto částek je zřejmé, že úspěch žalované byl v první fázi řízení (do prvního rozsudku odvolacího soudu) pouze nepatrný (v částce [částka], tj. 2,72 %). V další fázi řízení byl předmětem řízení jen nárok na náhradu škody. V tomto odvolacím řízení měl žalobce úspěch plný a v předcházejícím řízení před soudem prvního stupně (po prvním rozsudku odvolacího soudu) sice stále pouze částečný, ale neúspěch byl dán tím, že rozhodnutí o výši plnění záleželo na znaleckém posudku. Soud proto žalobci přiznal postupem podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, která však činí pouze tzv. režijní paušály dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. po [částka] za dobu, kdy žalobce nebyl zastoupen, celkem [částka] (žaloba, replika ze dne [datum], replika ze dne [datum], ústní jednání [datum], ústní jednání [datum] a odvolání [datum]). Po zbytek řízení byl žalobce zastoupen ustanoveným právním zástupcem, a jiné náklady řízení mu nevznikly.

24. Soud prvního stupně správně nerozlišil náklady státu dle § 148 o. s. ř. a náklady na ustanoveného zástupce účastníka dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

25. Na nákladech státu je žalovaná dle § 148 o. s. ř povinna státu nahradit částku [částka], která představuje částky vynaložené státem na znalečné ([částka], [částka]).

26. Jelikož žalobce byl zastupován ustanoveným advokátem, a žalobci byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je žalovaná dle § 149 odst. 2 o. s. ř. dále povinna zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Odměna právního zastoupení za řízení před tímto odvolacím řízením byla již pravomocně určena a činí [částka]. Odměna za právní zastoupení v tomto odvolacím řízení bude určena soudem prvního stupně dodatečně a po právní moci takového usnesení pak bude samostatným usnesením odvolacího soudu určena výše těchto nákladů.

27. Odvolací soud tak postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrokem II změnil nákladové výroky, přičemž bod 2 je současně rozhodnutím o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.

28. Namítá-li žalovaná, že není možné organizační složce státu (Ministerstvu spravedlnosti) ukládat nahrazovat prostředky jiné organizační složce státu (příslušnému soudu), soud odkazuje na závěry vyjádřené v usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 361/2016 – 92:„ Povinnost nahradit náklady vzniklé státu není ukládána totožnému subjektu. Stát může jako účastník řízení vystupovat jen tehdy, je-li určena organizační složka státu, která bude za něj před soudem vystupovat. Tato složka hradí náklady státu jako účastníka z prostředků, které jsou jí rozpočtem určeny. Stejně tak soudní moc, a tu je v občanském soudní řízení třeba od účastníka odlišovat, vynakládá prostřednictvím soudů prostředky, které jsou jí z rozpočtu přiděleny. Orgány státní moci jsou tak v zásadě samostatné v nakládání s jimi přidělenými finančními prostředky, pročež nelze pokládat prostředky vynaložené žalovanou a vynaložené soudem za částky patřící„ do jedné pokladny“. Stát má v občanském soudním řízení specifické postavení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3737/2014, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2016).“

Poučení