22 Co 98/2025 - 76

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 224 941 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 3. 2025, č. j. 5 C 92/2024 – 52 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 302,40 Kč s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 9. 2023 do 16. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 302,40 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 60 385 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 16 630 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 175 630,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 17. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky 49 302,40 Kč, úroku ve výši 7,19 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 224 941 Kč od 1. 9. 2023 do 16. 11. 2023 a z částky 49 302,40 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 33 144,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta v [adresa] (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., a žalovanou byla dne 19. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. [č. účtu], ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 4,8 % ročně a poté 7,19 % ročně v měsíčních splátkách po 2 823 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, vycházela přitom z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, které ověřila z výpisu z účtu, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací, registru CCB a svých interních systémů. Výši běžných měsíčních výdajů žalované pak stanovila na základě statistických údajů a normativních nákladů na bydlení po zohlednění sděleného počtu vyživovaných osob a způsobu bydlení. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a v souladu s článkem 10 odst. 1 písm. b) smlouvy požadovala jeho okamžitou úhradu ke dni 31. 8. 2023. Žalobkyně v řízení nárokovala zaplacení dlužné jistiny 224 941 Kč, smluvního úroku z úvěru ve výši 7,19 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 19. 12. 2019 smlouvu o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. [č. účtu], ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 400 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet s úrokem ve výši 4,85 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 823 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky. Dne 18. 12. 2019 (ještě před uzavřením smlouvy) právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž vyšla z toho, že žalovaná je zaměstnána u společnosti Magna Exteriors s. r. o. s čistým měsíčním příjmem kolem 31 000 Kč, který ověřila z výpisů z běžného účtu za období od 2. 12. 2018 do 30. 11. 2019. Má čtyři další úvěry ve výši přesahující 380 000 Kč, které splácí ve splátkách v celkové výši 8 617 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla výdaje 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně proto vycházela ze statistických údajů. Žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 320 000 Kč a do 31. 8. 2023 uhradila celkem částku 144 361,40 Kč. Dopisem ze dne 10. 7. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 5 286 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek dopisem ze dne 2. 11. 2023, následně byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2023.

5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěné skutečnosti posoudil podle § 2395, § 580 odst. 1, § 588 a § 2993, 1879, 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 občanský zákoník (dále jen o. z.) a podle § 2 odst. 1 a § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru o spotřebitelském charakteru smlouvy, neboť na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně, žalovaná při uzavření smlouvy nejednala v rámci své podnikatelské činnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla jako poskytovatel úvěru v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy pod sankcí její neplatnosti posoudit s péčí řádného hospodáře schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a úvěr žalované poskytnout pouze tehdy, pokud neměla o její úvěruschopnosti pochybnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost nesplnila, neboť ke dni poskytnutí úvěru neměla dostatečné informace o poměrech žalované, zejména o jejích běžných, pravidelně se opakujících výdajích. Z bankovního účtu žalované ověřila pouze její příjem, kromě úvěrových splátek se nezabývala jejími dalšími skutečnými výdaji např. na bydlení nebo vyživovací povinností. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má výdaje ve výši 0 Kč, což samo o sobě vyvolává pochybnosti. Na základě těchto neúplných informací právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet úvěr žalované poskytnout. Toto pochybení poskytovatele úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení spočívajícího v rozdílu mezi poskytnutou částkou 320 000 Kč a zaplacenou částkou 144 366,40 Kč, tedy na částku 175 638,60 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu věřitele k zaplacení ze dne 9. 11. 2023. Ve zbytku pak žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměrný úspěch žalobkyně ve věci.

6. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z tvrzení žalované, které následně ověřila. Z předložených výpisů z běžného účtu žalované vyplýval stabilní příjem v dostatečné výši, žalovaná měla na účtu dlouhodobě kladný zůstatek v řádu desítek tisíc korun. Na žalovanou nebylo vedeno insolvenční řízení, z bankovního registru klientských informací byla ověřena existence dalších závazků, na které splácela celkem 9 551 Kč měsíčně (po zohlednění splátky z tohoto úvěru pak 12 377 Kč měsíčně) a byla zohledněna její předchozí dobrá platební morálka. Běžné výdaje pak byly stanoveny podle statistických údajů o aktuálních životních nákladech a normativních nákladech na bydlení v obvyklé výši v částce 10 100 Kč. Soud prvního stupně také pominul, že účelem poskytnutého úvěru bylo dofinancování koupě a rekonstrukce vlastního bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z příjmů žalované ve výši 31 000 Kč měsíčně, nákladů na splátky (včetně splátky z tohoto úvěru) ve výši 12 377 Kč, přičemž ke krytí dalších nákladů měla stačit částka 18 623 Kč měsíčně. Na základě takto zjištěných příjmů a výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná je schopna nový úvěr splácet. Pokud následně došlo ke zhoršení majetkové situace žalované, nemělo to žádný vliv na již uzavřenou smlouvu. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, podle kterého otázku řádného posouzení úvěruschopnosti nelze posuzovat formalisticky, ale je nutno uplatnit materiální přístup. Ani případné pochybení poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele automaticky nevede k neplatnosti smlouvy, ale podstatné je, zda existovaly důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen úvěr splácet. Závěr soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti nemá oporu v provedeném dokazování ani ve stávající judikatuře, se kterou se soud prvního stupně ani nevypořádal. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 302,40 Kč s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 9. 2023 do 16. 11. 2023 a z částky 49 302,40 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v napadených výrocích II. a III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyvodil z něho správné závěry, pokud jde o uzavření smlouvy o úvěru, poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 320 000 Kč, celkovou výši úhrad žalované i výzvu právní předchůdkyně žalobkyně k úhradě dlužných splátek, odvolací soud na ně odkazuje.

10. Odvolací soud zopakoval dokazování žádostí o úvěr od [Anonymizováno], v níž žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním bytě bez zástavy v domácnosti se dvěma dalšími osobami, z nichž je jedna bez příjmu. Má střední vzdělání s maturitou a od 1. 9. 2017 je zaměstnána u společnosti [adresa]. na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 31 000 Kč. Přiznala další úvěry, na které hradí 6 901 Kč měsíčně. Výše měsíční splátky nového úvěru činila 2 823 Kč a úvěr byl vzat za účelem koupě bytu na adrese [Adresa žalované], konkrétně dofinancování koupě, daně, rekonstrukce a vybavení bytu. Z výpisů z účtu žalované č. [č. účtu] vedeného [právnická osoba]. za období prosinec 2018 až listopad 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek k 1. 12. 2018 činil minus 3 997 Kč a konečný zůstatek k 31. 12. 2018 činil 5 225 Kč, ke konci ledna 2019 činil zůstatek na účtu 6 815 Kč, v únoru 2019 částku 19 543,76 Kč, v březnu 2019 částku 14 379 Kč, v dubnu 2019 částku 34 629 Kč, v květnu 2019 částku 27 631 Kč, v červnu 2019 částku 26 500 Kč, v červenci 2019 částku 41 717 Kč, v srpnu 2019 částku 43 511 Kč, v září 2019 částku 45 096 Kč, v říjnu 2019 částku 38 497 Kč a v listopadu 2018 částku 34 944 Kč. Na účet žalované byla připsána v prosinci 2018 mzda ve výši 35 348 Kč, v lednu 2019 ve výši 29 894 Kč, v únoru 2019 ve výši 38 909 Kč, v březnu 2019 ve výši 26 456 Kč, v dubnu 2019 ve výši 26 997 Kč, v květnu 2019 ve výši 26 723 Kč, v červnu 2019 ve výši 23 793 Kč, v červenci 2019 ve výši 39 794 Kč, v srpnu 2019 ve výši 34 847 Kč, v září 2019 ve výši 30 412 Kč, v říjnu 2019 ve výši 33 642 Kč, v listopadu 2019 ve výši 29 654 Kč. Průměrná čistá mzda za toto období činila částku 31 372 Kč. Z přehledu příchozích a odchozích plateb nejsou zřejmé žádné zvláštní výdaje. V posouzení úvěruschopnosti [právnická osoba]. pak byl popsán způsob prověření úvěruschopnosti žalované v souladu s tvrzeními žalobkyně (včetně zjištěné výše dalších závazků žalované i celkové výše dosavadních splátek 8 617 Kč měsíčně).

11. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. [spisová značka] odvolací soud nad rámec výše uvedených zjištění zjistil z důkazů provedených již soudem prvního stupně, že podle článku 4.2 smlouvy o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem číslo [č. účtu] činila pevná úroková sazba 8,45 % ročně s tím, že mohla být úrokovým zvýhodněním snížena na období tří let, přičemž pro první období platilo úrokové zvýhodnění 3,6 % ročně. Podle článku 8.1 smlouvy žalovaná měla čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 823 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po prvním čerpání. V článku 10.1 smlouvy bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně odstoupit od smlouvy a požadovat okamžité zaplacení celé pohledávky včetně příslušenství v případě prodlení s placením více než dvou měsíčních splátek nebo s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce i přesto, že byla na prodlení písemně upozorněna. Dopisem ze dne 10. 7. 2023 byla žalovaná vyzvána, aby do 31. 8. 2023 zaplatila dluh na splátkách z uvedené smlouvy ve výši 5 286 Kč, současně byla upozorněna, že v případě marného uplynutí lhůty bude úvěr prohlášen za splatný a bude požadováno okamžité zaplacení. Dne 18. 7. 2023 byl učiněn poštou pokus o doručení uvedeného dopisu žalované, který se nezdařil a zásilka byla uložena (a v úložné lhůtě nebyla vyzvednuta). V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2023 odeslaném dne 36. 11. 2023 byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni, výši dluhu i kde má být uhrazen.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud prvního stupně správně i přes tehdy účinné znění § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance) zkoumal z úřední povinnosti splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Odvolací soud se však neshoduje s jeho závěrem o nesplnění této povinnosti mající za následek absolutní neplatnost smlouvy.

16. Účelem zákonné regulace povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ochrana nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví kritéria zjišťování úvěruschopnosti dlužníka pouze příkladmo a odvisí od každého jednotlivého případu, do jaké míry je třeba dlužníkem uvedené údaje prověřovat a jeho poměry zjišťovat (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021).

17. V projednávané věci se právní předchůdkyně žalobkyně nespolehla jen na informace sdělené žalovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla žalovaná, tak z externí databáze. Žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním bytě, na jehož rekonstrukci a dofinancování úvěr žádala. Dále uvedla, že je vdaná, bydlí v domácnosti se dvěma dalšími osobami, z nichž jedna má vlastní příjem. Výše její mzdy odpovídala výpisům z účtu a výši jejich dalších závazků právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z bankovního registru klientských informací. Běžné měsíční výdaje sice byly odhadnuty podle statistických údajů na částku 10 100 Kč ale po zohlednění existence vlastního bydlení a další osoby v domácnosti s příjmem, nejedná se tak o podhodnocenou částku běžných měsíčních nákladů žalované. Z pohybů na běžném účtu žalované přitom nevyplývaly žádné mimořádné nebo nestandardní výdaje, účet vykazoval dlouhodobě kladný zůstatek v řádu desetitisíců Kč. Za těchto okolností i vzhledem k výši měsíční splátky úvěru 2 823 Kč neshledává odvolací soud v postupu právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované žádné porušení povinností, které by mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou výše uvedeného obsahu, i splnění závazku právní předchůdkyně žalobkyně, která žalované úvěr v souladu se smluvními podmínkami ve výši 320 000 Kč poskytla. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, z tohoto důvodu v souladu s článkem 10. 1 smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 31. 8. 2023 zesplatnila poté, co vyzvala žalovanou dopisem ze dne 10. 7. 2023 k úhradě dluhu na splátkách ve výši 5 286 Kč a na zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 8. 2023 v případě marného uplynutí lhůty ji současně upozornila. Žalovaná tak byla povinna k tomuto datu uhradit celou dlužnou částku úvěru s příslušenstvím, ode dne následujícího po tomto datu (od 1. 9. 2023) je v prodlení a žalobkyni náleží vedle smluvního úroku také úrok z prodlení v zákonné výši podle nařízení č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá v souladu s § 1879 a následujících o. z. ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2023, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2. 11. 2023, odeslaným následujícího dne.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšná, má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna určená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z tarifní hodnoty 224 941 Kč v sazbě 9 220 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), g) advokátního tarifu, a to převzetí zastoupení a podání žaloby, předžalobní výzva a účast u ústního jednání konaného dne 6. 3. 2025. K nákladům řízení dále náleží 4 paušální náhrady hotových výdajů, z toho 3 x po 300 Kč podle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a 1 x 450 Kč podle advokátního tarifu účinného po 1. 1. 2025 podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, cestovné za účelem dostavení se k jednání před soudem prvního stupně na trase [adresa] a zpět (372 km) osobním vozidlem Škoda Sedan s průměrnou spotřebou 4,5 litru/100 km a cenou motorové nafty podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. v ceně 34,70 Kč/litr, paušální náhrada za opotřebení 5,8 Kč/km, náhrada za promeškaný čas v rozsahu 10 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025) a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 8 998 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyně činí 60 385 Kč.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náleží jí tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují náklady za vynaložený soudní poplatek 2 466 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, a to odměna vypočtená z tarifní hodnoty 49 302,40 Kč za dva úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 2, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, za odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, cestovné za účelem dostavení se k jednání před odvolacím soudem na trase [adresa] a zpět (422 km) osobním vozidlem Škoda Sedan s průměrnou spotřebou 4,5 litru/100 km a cenou motorové nafty podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 34,70 Kč/litr a paušální náhrada za opotřebení 5,8 Kč/km, náhrada za promeškaný čas v rozsahu 10 půlhodin po 150 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 60 385 Kč.

22. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení