221 C 106/2025 - 78

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 58 399,46 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 710,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 710,01 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 34 578,13 Kč, co do částky 1 111,32 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 138,43 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 5 měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 3 804,29 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se požalovaném domáhala zaplacení částky 57 288,14 Kč s příslušenstvím a částky 1 111,32 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaný smlouvu uzavřel prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a po prověření ze strany žalobkyně se přihlásil do klientského profilu pomocí dvou faktorového ověření, kdy v profilu klikl na opt-in volbu „Podepisuji“. Na základě této smlouvy byl žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] vyplacen úvěr, a to dne [datum] ve výši 23 000 Kč a dne [datum] ve výši 5 034 Kč. Finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách určených dle obchodních podmínek, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednání úvěru rovněž zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 330 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na jistinu splatil celkem 47,17 Kč (dne [datum] částku 7,18 Kč, dne [datum] částku 19,8 Kč a dne [datum] částku 20,19 Kč). Dostal se tedy do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne [datum] vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala. Žalovaný měl dle žalobkyně nesplacený dluh spočívající v jistině ve výši 27 986,78 Kč, poplatku za tranši úvěru ve výši 538,56 Kč, smluvního úroku ve výši 28 439,70 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 323,10 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 1 111,32 Kč, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení v 90denním období, a sice od [datum] do [datum]. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované doplnila, že žalovaný při vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru na internetové stránce www.[Anonymizováno].cz žalobkyni poskytl osobní údaje, zejména jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresu bydliště, telefonní číslo, e-mailovou adresu, číslo bankovního účtu, údaje o majetkové situaci, číslo dokladu totožnosti apod. Ze strany žalobkyně byla ověřena totožnost žalovaného tím, že žalovaný poskytl fotokopii svého občanského průkazu a dále lustrací v databázi neplatných dokladů [právnická osoba]. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně uvedla, že o žalovaném zjistila následující informace: o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, o počtu členů majících příjem, o pravidelných měsíčních výdajích, o čistých měsíčních příjmech, o ověřených čistých měsíčních příjmech a další. Žalobkyně vycházela z toho, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 13 406 Kč. Tuto částku vyhodnotila tak, že umožňuje žalovanému bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. K ověření majitele účtu použila žalobkyně licenci AISP, kdy banka, u níž byl vedený účet žalovaného, přijmula požadavek o poskytnutí informací o účtu a žalovaný jako majitel účtu byl přesměrován do internetového bankovnictví, aby autorizoval a potvrdil, že banka může informace poskytnout, což provedl. Žalobkyně používá služeb společnosti Kontomatik, která touto licencí pro přístup k osobním bankovním údajům disponuje. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází v následujících registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MV ČR, Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr Starostové), Katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, Registr „sankční seznamy“. Žalobkyně dále sdělila, že po prověření úvěruschopnosti a majitele účtu sdělila žalovanému, že mu bude úvěr poskytnut a tento svůj souhlas s úvěrovou smlouvou a obchodními podmínkami stvrdil pomocí jedinečného SMS kódu, který zněl „[Anonymizováno]“. K požadované výši smluvního úroku žalobkyně uvedla, že ji na částku 28 439,70 Kč vyčíslila po odečtení plateb přijatých od žalovaného. K žalovaným zaplacené částce uvedla, že uhradil částku v celkové výši 5 323,99 Kč, přičemž částka ve výši 47,22 Kč byla započtena na jistinu, částka ve výši 19,24 Kč byla započtena na poplatek za vyplacení tranše úvěru, částka ve výši 6,9 Kč byla započtena na poplatek za službu „Presto“ a částka ve výši 5 250,63 Kč byla započtena na smluvní úrok.

3. Žalovaný se vyjádřil tak, že žalobkyni několikrát žádal o sepsání sdělení, z čeho se skládá dlužná částka, avšak bezvýsledně. Rovněž žalobkyni žádal vytvoření splátkového kalendáře, ale ani v tom mu nebylo vyhověno. Při jednání uvedl, že při žádosti o úvěr elektronicky vyplňoval jednotlivá políčka jejich zaškrtnutím, následně autorizoval a potvrdil, že může banka poskytnout informace žalobkyni tak, jak uvedla žalobkyně. K žádosti dokládal občanský průkaz, nicméně vše se odehrálo elektronicky. Na uvedený úvěr uhradil celkem 5 323,99 Kč. Ke svým majetkovým poměrům žalovaný sdělil, že je aktuálně bez pracovního poměru a nový pracovní poměr s předpokládaným hrubým příjmem 40 000 Kč měsíčně mu začne od [datum]. Pokud bude zavázán k úhradě částky, pak ji bude schopen hradit v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč.

4. Žalobkyně se z jednání omluvila.

5. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Z listiny nazvané „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru“ bylo zjištěno, že na straně věřitele je uvedena žalobkyně. V listině je dále uvedeno, že se jedná o bezúčelový spotřebitelský úvěr a k době trvání úvěru je uvedeno, že smlouva je uzavřená na dobu platnosti kreditního rámce prodlouženou o 29 dní, což je standardně 569 dní. Celková částka k úhradě je specifikována tak, že jde o aktuálně čerpanou jistinu + úrok 0,883 % denně z aktuální dlužné jistiny + poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % + sjednané doplňkové služby.

7. Z listiny nazvané jako „Obecné principy posuzování a filozofie společnosti“ bylo zjištěno, že tímto dokumentem jsou specifikována interní pravidla pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jsou zde specifikovány registry, ze kterých žalobkyně poskytovatel úvěru vychází (Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MV ČR, Registr TelcoScore, [právnická osoba]., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr Starostové), Katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, Registr „sankční seznamy“) a další postupy ohledně prověření příjmů a výdajů spotřebitele.

8. Z listiny nazvané „Informace pro spotřebitele“ bylo zjištěno, že potřebné dokumenty a informace k získání úvěru jsou platný občanský průkaz nebo ověření přes službu BankID; doklad o příjmu; doklad o výdajích; potvrzení o existenci bankovního účtu, pokud není zvolen jiný způsob ověření existence účtu; informace o výdajích žadatele o spotřebitelský úvěr s rozdělením na jednotlivé výdajové položky. Dále listina obsahuje informace o úvěru a modelový příklad splácení, sankce za prodlení s placením splátek a informaci o doplňkových službách.

9. Z listiny nazvané „Souhlas se zpracováním údajů“ bylo zjištěno, že jako správce osobních údajů je označena žalobkyně. V této listině jsou dále uvedeny informace o zpracování osobních údajů s tím, že na konci listiny je uveden údaj o tom, že souhlas je účinný od [datum].

10. Z listiny označené jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval vyjmenované příjmové transakce v období od [datum] do [datum]. Z listiny však není patrný počáteční ani konečný zůstatek na účtu.

11. Z listiny nazvané jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba].“ soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] provedla výpočet úvěruschopnosti žalovaného. Vycházela z toho, že výše jeho pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 1 300 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 22 470 Kč, další nezbytné výdaje činily 1 500 Kč a ostatní zbytné výdaje činily 3 000 Kč. Za ověřený měsíční příjem žalovaného považovala částku 38 284 Kč. Na základě toho došla žalobkyně k závěru, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

12. Z listiny nazvané „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“ ze dne [datum] že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně ([právnická osoba].), na druhé straně žalovaná (klient). V listině je žalovaný označen rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem bankovního účtu, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Je zde uvedeno, že žalobkyně poskytuje žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s pevným úrokem ve výši 0,883 % denně a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a rovněž poplatek za expresní vyplacení každé tranše – službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Na místě předpokládaném pro podpis žalovaného je namísto vlastnoručního podpisu uvedeno „Tímto podepisuji dne 2024-08-28. Klient“.

13. Z listiny nazvané „Všeobecné obchodní podmínky“ a „Příloha_ Předpis denních splátek“ bylo zjištěno, že v uvedených dokumentech je specifikován postup výpočtu denních splátek s tím, že denní splátky jsou v příloze vyčísleny od [datum] do [datum] na částku 206,02 Kč.

14. Ze zprávy od banky [právnická osoba]. soud zjistil, že jediným disponentem a majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaný. Dále bylo zjištěno, že v průběhu měsíce srpna 2024 byla na účtu evidována příchozí platba ve výši 23 000 Kč a v měsíci říjnu 2024 platba ve výši 5 034 Kč, přičemž obě byly zaslány z bankovního účtu č. [č. účtu].

15. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do tří dnů. Výzva byla na adresu žalovanému odeslána dne [datum].

16. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v souhrnné výši 28 034 Kč a žalovaný se zavázal uvedený úvěr splatit v pravidelných splátkách spolu s příslušenstvím, které se skládá z pevného úroku ve výši 0,88 % denně z neplacené části jistiny a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a poplatku za službu „Presto“. První splátka byla splatná dne [datum]. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0, 1 % denně z dlužné částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Následně žalovaný autorizoval a potvrdil, že banka může poskytnout jeho údaje prostřednictvím služby [Anonymizováno]. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, dostal se do prodlení a žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 5323,99 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán, aby zbývající dlužnou částku zaplatil ve stanovené lhůtě 3 dnů.

18. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

19. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Dle judikatury Nejvyššího soudu má věřitel povinnost postupovat s odbornou péčí a nepostačuje, aby vycházel toliko z údajů sdělených mu věřitelem. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 20 Cdo 3436/2024, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

25. Lze tedy shrnout, že by při posuzování schopnosti splácet úvěr měla žalobkyně údaje uvedené žalovaným ověřit. Žalobkyně by tedy měla mít k dispozici objektivně doložitelné podklady, kterými by mohla soudu případně doložit a prokázat, že splnila svoji povinnost dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ačkoli žalobkyně tvrdila, že uvedenou povinnost splnila, nedoložila soudu žádný hmatatelný důkaz o tom, že ověřovala údaje žalovaného v jí uváděných registrech. Žalobkyně nedoložila ani důkaz o jeho výdajích a nákladech (např. úplným výpisem z bankovního účtu). Stran příjmů žalovaného sice žalobkyně soudu doložila bankovní výpis s příjmovými transakcemi nazvaný jako „Identifikované příjmy“, nicméně tento výpis neobsahuje ani počáteční ani konečný zůstatek na účtu žalovaného. Bez ověřených údajů o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, eho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 27 Co 27/2023).

26. S ohledem na výše uvedené proto nelze než konstatovat, že nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.

27. Soud, ačkoli již jednou žalobkyni písemně k doplnění tvrzení a důkazů vyzval, měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

28. Následně se soud zabýval tím, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 28 034 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil, a byl proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Žalovaný však již žalobkyni zaplatil část dlužné částky ve výši 5 323,99 Kč, v tomto rozsahu dluh zanikl.

29. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 21. 5. 2025 a žalovanému stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů. Ode dne 29. 5. 2025 je tak žalovaný v prodlení.

30. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 710,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 710,01 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř, kdy soud s ohledem na aktuální majetkové a příjmové poměry žalovaného stanovil, že žalovaný může plnit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč se splatností do každého 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení co do uplatněné jistiny nároku úspěšná v části 22,23 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 804,29 Kč, přičemž tato částka představuje 22,23 % z jejich celkové výše 17 113,30 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 38,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 61,11 %). Náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 2 920 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 399,46 Kč (tj. jistina bez příslušenství dle § 8 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 3 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 460 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 460 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 730 Kč ve výši 2 463,30 Kč.

32. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě 5 měsíců od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Při vyhlášení rozsudku došlo v důsledku chybného matematického výpočtu výše bezdůvodného obohacení k uvedení nesprávné částky, v jejímž rozsahu se žalobě vyhovuje (výrok I.), v jejímž rozsahu se žaloba zamítá (výrok II.), načež i ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, jakož i z obsahu spisu, žalovaný od žalobkyně prokazatelně čerpal finanční prostředky ve výši 28 034 Kč a na dlužnou částku dosud uhradil celkem 5 323,99 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí 22 710,01 Kč (28 034 Kč – 5 323,99 Kč = 22 710,01 Kč). Zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 710,01 Kč od [datum]. Soud proto žalobě vyhověl ve výši bezdůvodného obohacení v částce 22 710,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 710,01 Kč od [datum] do zaplacení a ve zbytku nároku ve výši 34 578,13 Kč (57 288,14 Kč – 22 710,01 Kč = 34 578,13 Kč) a ve výši 1 111,32 Kč včetně zbylého žalobou uplatněného příslušenství zákonných úroků z prodlení (žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení z částky 28 848,44 Kč, přičemž soud přiznal zákonné úroky z prodlení z částky 22 710,01 Kč) žalobu zamítl. V důsledku nesprávného výpočtu pak byla žalobkyni původně přiznána náhrada nákladů v rozsahu 13,92 % namísto správných 22,23 %. Soud proto postupem podle § 164 o. s. ř. tuto zjevnou nesprávnost opravil opravným usnesením, jehož písemné vyhotovení zapracoval do písemného vyhotovení tohoto rozsudku.

Poučení