221 C 12/2022 - 138

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému:[Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím – o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 37 389 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč z titulu peněžité náhrady nemajetkové újmy za to, že žalovaný dne 13. 7. 2021 odeslal mail (dále jako „sporný mail“) [Anonymizováno] pracoviště žalobce ([Anonymizováno]) [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jako „ředitel“), [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jako „[Anonymizováno]“) a [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jako „[Anonymizováno]“). Ve sporném mailu žalovaný žalobce osočil, že je amorální, chamtivý a cholerik a že páchal trestnou činnost – tedy že žalobce tuneluje státní finance do své firmy, páchá podvody a vydírá své nadřízené [vydírání, zpronevěra (tj. tunelování) i podvod jsou trestnými činy s vysokými sazbami trestu odnětí svobody]. Žalobce uvedl, že výroky žalovaného ve sporném mailu jsou nepravdivé, protiprávně zasáhly do žalobcovy cti, dobré pověsti, důstojnosti a žalovaný porušil princip presumpce neviny (srov. např. str. 2 protokolu o 1. jednání z 24. 3. 2023), a to tím spíše, když orgány činné v trestním řízení došly k závěru, že žalobce trestný čin nespáchal.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl zejména, že jeho výroky ve sporném mailu byly pravdivé a k výzvě soudu uvedl, v čem spočívá dle něj pravdivost sporných výroků (k tomu blíže srov. text níže). Pokud jde o otázku vydírání, dle žalovaného došlo k nepochopení textu jeho mailu, jelikož žalovaný „jen“ nabádal děkana a rektora, aby upustili od spolupráce s žalobcem.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce v mailu z 31. 8. 2004 - poslaném tehdejšímu kolegovi z [jméno FO] ([tituly před jménem] [jméno FO]´ovi, [tituly za jménem]) - o sobě napsal mj., že „roky mam, napriek konfliktným zaujmov ktore sa občas obajivili a mojej choleckej povahe, korektne vztahy a uplnu dověru k mnohym ludom o pomoc ktorych sa mozem opriet a oni zase veria, ze ich nepodvediem.“ (důkaz tímto mailem ve spojení se shodným tvrzením účastníků – při jednání z 9. 6. 2023 - o roku 2004 jako datu sepisu citovaného mailu).

5. Žalobce je zaměstnán – jako profesor (na plný úvazek) - u [Anonymizováno]“), konkrétně působí na [Anonymizováno]“) a byl jím mj. i v roce 2021 (nesporné mezi účastníky). Žalobce obdržel od [Anonymizováno] cenu za dlouhodobé vynikající výsledky ve [Anonymizováno]).

6. Žalobce je jediným společníkem obchodní korporace [právnická osoba]. (dále jako „[Anonymizováno]“), založené 17. 9. 2009, korporaci ovládá a rozhoduje v ní a byla založena za účelem zabezpečování především komercionalizace výstupů [Anonymizováno] - které je organizační součástí [Anonymizováno] (dále jako „[jméno FO]“) - na bázi licencí; pro [Anonymizováno] pracují i některé osoby, které jsou zároveň zaměstnanci [Anonymizováno] (důkaz: usnesení [Anonymizováno] [adresa] z 31. 8. 2022 č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]; výpis z veřejného a živnostenského rejstříku k [Anonymizováno] k 6. 4. 2023). [Anonymizováno] se věnuje vývoji inovativních technologií s přidanou hodnotou pro povrchovou úpravu materiálů používaných v průmyslu pomocí [Anonymizováno] (důkaz: výtisk z webových stránek [Anonymizováno]).

7. Dne 24. 4. 2019 kolegyně žalobce z [Anonymizováno] [jméno FO] (z [Anonymizováno]) zaslala rektorovi stížnost na žalobce (která se týkala jeho dřívějšího působení na pozici ředitele [Anonymizováno]) a na současného ředitele [Anonymizováno] ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]). Stížností se zabýval mj. kontrolní odbor [Anonymizováno] a 30. 10. 2020 dospěl zejména k následujícím závěrům, tj. že stížnost je: „2. vůči znemožňování vedení studentů a jejich vědecké práce částečně důvodná, protože studenti byli omezováni ačkoli byli řádně přijati ke studiu a téma jejich práce i školitele odsouhlasila oborová rada; 3. vůči zamítnutí vedení práce [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] v roce 2017 částečně důvodná, neboť zamítnutí žádosti…nezohlednilo poskytnuté informace svědčící o tom, že podmínky pro danou aktivitu jsou zajištěny; 4. vůči omezování bakalářských prací řádně přihlášených studentů [jméno FO] a [jméno FO] částečně důvodná, neboť nebylo prokázáno, že obdobný požadavek je uplatňován i vůči ostatním zaměstnancům a povinnost ji nebyla transparentně uložena...5. vůči zpoplatňování využití přístrojů studenty [Anonymizováno] nedůvodná, neboť nebylo prokázáno, že by využívání přístroji studenty [tituly před jménem] [jméno FO] mělo být zpoplatněno. 6. vůči bránění ve výkonu vědecké práce na [Anonymizováno] důvodná, protože byla prokázána snaha [Anonymizováno], aby stěžovatelka striktně rozdělovala pedagogickou a vědecko-výzkumní činnost a tuto realizovala výhradně na [Anonymizováno] [jméno FO], což kolidovalo s její pracovní smlouvou a odporovalo i právním a interním předpisům. 7. vůči nucení pracovnice ke změně rozdělení úvazků mezi [Anonymizováno] [jméno FO] a [Anonymizováno] částečně důvodná, neboť fakulta ve své argumentaci nezohlednila veškeré aktivity [tituly před jménem] [jméno FO] na [Anonymizováno]…nicméně ke změně rozložení úvazku nakonec došlo dohodou stran. 8. vůči zákazu vstupu do budovy 07 v areálu [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] opakovaně připomínaného [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] i [tituly před jménem] [Anonymizováno] důvodná, protože nebylo prokázáno, že by byl obdobný zákaz uplatňován vůči dalším zaměstnancům a [Anonymizováno] nedoložila existenci důvodů, pro které by mělo být [tituly před jménem] [jméno FO] uloženo zvláštní omezení…10. vůči odejmutí pověření koordinovat smlouvy [Anonymizováno] ředitelem [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno] v roce 2015 částečně důvodná, neboť toto rozhodnutí nebylo vůči stěžovatelce řádně odůvodněno.“ (důkaz Zprávou o výsledku šetření podání [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] z 30. 10. 2020). Nicméně [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl názoru, že žalobce (ani ředitel) manažersky nepochybili (důkaz: Zápis ze schůze rady [Anonymizováno] z 25. 1. 2021). Podle názoru [Anonymizováno] – vyjádřeného 14. 6. 2021 v [Anonymizováno] senátu [Anonymizováno] [jméno FO] - byla velká část stížnosti zapříčiněna nedorozuměními mezi 2 osobami (mezi stěžovatelkou a žalobcem), je tam přítomna osobní antipatie, napětí mezi určitými „militantními“ skupinami na [Anonymizováno], každá něco tvrdí a chce a byla slyšena jen verze stěžovatelky, přičemž ředitel ani žalobce nedostali prostor se vyjádřit, pročež tým právníků zprávu napadl, že není objektivní a dále ředitel si stěžuje na šikanu podřízenými a situace není černobílá (důkaz: Zápis z 8. zasedání [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] v období 2020 – 2023). Skutečnost, že před vydáním citované Zprávy (o výsledku šetření podání) kontrolním odborem rektora nebyl slyšen ředitel (proti kterému přitom stížnost částečně směřovala), soud zjistil i z výslechu ředitele.

8. Dne 26. 6. 2020 podali - [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] (kolegové žalobce z [Anonymizováno] [jméno FO]) - trestní oznámení ve věci podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku, ke kterému mělo dojít (dle oznamovatelů) tím, že žalobce (jako tehdejší ředitel [Anonymizováno]) umožnil zejména v 2015 svojí společnosti [Anonymizováno] vyrábět a kompletovat její výrobky v prostorách [Anonymizováno] a využívat tyto prostory bez odpovídajícího protiplnění a dále umožnil, aby [jméno FO] zakoupila od [Anonymizováno] na 3 konkrétní zakázky v 2015 komponenty za konkrétní částky, ačkoliv výrobní náklady byly výrazně nižší a že proto (dle oznamovatelů) žalobce porušil povinnost spravovat cizí majetek tím, že umožnil, aby [jméno FO] zakoupila od [Anonymizováno] zboží za vyšší než výrobní náklady, ačkoliv si musel být vědom, že prodejní cena je neúměrně navýšená, čímž měl [jméno FO] způsobit škodu o výši 1 139 407 Kč. 9. [adresa] usnesením z 22. 2. 2021 – tedy ještě před odesláním sporného mailu žalovaného (z 13. 7. 2021) - odložilo (shora uvedenou) věc podezření ze spáchání přečinu, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, a to zejména s následujícím odůvodněním. [Anonymizováno] spolupracovali na bázi spin-off firmy. Spolupráce byla rozdělena tak, že pokud se jednalo o výrobu, tuto prováděl [Anonymizováno], a pokud bylo potřeba výrobu doplnit o výzkum, tak se tím zabývala [jméno FO], přičemž to bylo výhodné pro obě strany. V roce 2019 byla prověřena hospodářská činnost [Anonymizováno] za rok 2015 [Anonymizováno] komisí a kontrola se zabývala zakázkami, které jsou předmětem trestního oznámení. U každé jednotlivé zakázky byl však vypočten hospodářský zisk pro [jméno FO], která ve zprávě z 10. 9. 2019 konstatovala, že nelze prokázat porušení právních předpisů v souvislosti s prověřovanými zakázkami. Pro společnost [Anonymizováno] vykonávali (na základě dohod o provedení práce) činnost zaměstnanci [Anonymizováno], nebylo ale prokázáno, že by tito zaměstnanci k výkonu práce pro [Anonymizováno] využívali zařízení [jméno FO] nebo že by tuto činnost vykonávali ve své běžné pracovní době, jakkoliv někdy mohlo být těžké jednotlivé činnosti rozlišit. Nelze konstatovat, že by se společnost [Anonymizováno] snažila obohatit na úkor [jméno FO] a že by jednáním žalobce byla způsobena škoda [jméno FO]. [jméno FO] uvedla policii, že nedisponuje poznatky, které by nasvědčovaly tomu, že by [jméno FO] prověřovaným jednáním vznikla škoda. Policie vyslechla řadu spolupracovníků žalobce z [Anonymizováno], a to jak dva oznamovatele domnělé trestné činnosti, tak osobu žalobce, žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]´a, [tituly za jménem], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] či [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu usnesením [adresa] z 22. 2. 2021 č. j. [Anonymizováno]. Proti tomuto usnesení policejního orgánu nebyla podána stížnost a nabylo tak právní moci 2. 3. 2021 (viz sdělení [Anonymizováno] [adresa] z 23. 5. 2023 na č. l. 111).

10. Žalovaný o odložení uvedené trestní věci policií (usnesením z 22. 2. 2021) v době sepisu sporného mailu věděl. To plyne i z faktu, že žalovaný ve sporném mailu na toto odložení trestní věci (nesouhlasně) odkazuje („Nespoléhejte na to, že policie odložila s negativním výsledkem šetření podvodů [Anonymizováno].[Anonymizováno]. To nemusí být konec.“) a ostatně to bylo nesporné mezi účastníky.

11. Žalovaný dne 13. 7. 2021 doručil řediteli [Anonymizováno] - a (v kopii) [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [jméno FO] - mail (do jejich pracovní e-mailové schránky) o následujícím textu: „Vážený pane profesore [jméno FO], Jako [Anonymizováno] Vám musí být naprosto jasné, že dodávky zařízení z následujících zakázek [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] si katedra může vyrobit sama a zadávací dokumentace je schválně neúplná. Na základě jednání s mými právními zástupci Vás žádám, abyste výše uvedené zakázky zrušil. Říkám dopředu, že nemám zájem na tom, aby moje bývalá katedra a moji bývalí kolegové byli očerňováni na veřejnosti. Mám zájem, aby se atmosféra na katedře uklidnila. Pokud však nezastavíte jednou pro vždy tunelování státních financí do firmy Prof.[Anonymizováno], tak nepřesvědčím lidi, aby uvěřili tomu, že nekryjete podvody Prof.[Anonymizováno] a neučinili další kroky. Nespoléhejte na to, že policie odložila s negativním výsledkem šetření podvodů Prof.[Anonymizováno]. To nemusí být konec. Věřte, že nemám žádnou radost z toho, že jsem vtahován do Vašich záležitostí a lidé na katedře jsou nuceni vykonávat věci zadané vedením, přestože s tím morálně nesouhlasí – co asi tak mají za možnosti? Bohužel jsem to byl já, kdo doporučil za sebe na místo vedoucího katedry Prof.[Anonymizováno] – i po dvaceti letech není týden, aby se na mě neobrátil někdo z jedné nebo druhé strany barikády vytvořené díky chamtivosti Prof.[Anonymizováno]. To, že Prof.[Anonymizováno] je amorální, chamtivý a cholerik, je veřejně známo. Rovněž mohu nezávisle prokázat, že mě nutil, abych tuneloval finance z projektu katedry do jeho firmy [Anonymizováno] . Toto jsem odmítl a tím se dostal na jeho černou listinu nespolupracujících firem. Kde myslíte, že jsou počátky „jeho“ slavné technologie – to si nechte povykládat od vašich zaměstnanců. Pro zajímavost malou perličku – když jsem dodával poslední zařízení do laboratoře [Anonymizováno], tak mě nechal [Anonymizováno].[Anonymizováno] vykázat, že tam mám zákaz vstupu – přestože jsem byl vedoucím projektu a ředitelem firmy [Anonymizováno], tak jsem v klidu odešel, abych nedostal do stresové situace bývalé kolegy z [Anonymizováno] a i moje zaměstnance. Kdyby se takto zachoval někdo z [právnická osoba] vůči našemu partnerovi, tak okamžitě letí. Dovolím si ještě dvě poznámky – finance pro katedru nejsou vázány na jméno Prof.[Anonymizováno] a není to on, kdo má zásadní podíl na jejich získání, takže se jím nenechte dál vydírat. Máte tam chytřejší a šikovnější lidi. Najděte si čas, pobavte se bez emocí s Vašimi kolegy a nastavte demokratické podmínky pro všechny lidi na katedře a ukončete tuto válku jednou pro vždy. Vědecké výsledky Vám i celé naší společnosti budou odměnou. Pokud budete mít zájem, jsem ochoten se účastnit Vašeho jednání a pomoci uklidnit situaci na Vaší katedře. Věřím, že mám dostatečný nadhled a životní zkušenosti. Jakou cestou se rozhodnete jít, je zcela na Vás a Vašem morálním profilu.“ (podtrženo a zdůrazněno soudem) a žalovaný se podepsal jako [jméno FO] „[Anonymizováno]“ obchodní korporace „[právnická osoba].“. Mail byl označen v předmětu jako „[Anonymizováno] – výběrová řízení – žádost o zrušení a ukončení sporů“. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu sporným mailem.

12. Na tento mail reagoval 15. 7. 2021 jménem děkana [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], [tituly za jménem] [Anonymizováno]. nat., tj. [Anonymizováno], a to následujícím mailem, který poslal žalovanému a v kopii i [Anonymizováno]: „Kategoricky Vás žádám, abyste přestal obtěžovat zaměstnance a orgány [Anonymizováno] [Anonymizováno] svými emaily a zásadně se ohrazuji proti formě, kterou tak činíte. Vaše domněnky a výhružky poškozují pověst [Anonymizováno] a pokud budete v tomto způsobu komunikace pokračovat, budu nucen zvážit právní kroky. S Vaším emailem, ve kterém před vedením [Anonymizováno] i univerzity označujete [tituly před jménem] [Anonymizováno] za chamtivého a amorálního cholerika, a ve kterém naznačujete jeho nemorální jednání, bude [tituly před jménem] [Anonymizováno] seznámen a v případě, že bude chtít ochranu svého dobrého jména řešit právní cestou, poskytne mu [jméno FO] veškerou součinnost…Vaše ničím nedoložené domněnky nebudou kritériem vyhlašování nebo rušení fakultních výběrových řízení. Pokud se domníváte, že veřejná zakázka není vyhlášena v souladu se zákonem, máte možnost využít právních nástrojů, které jsou k dispozici, což považuji za vhodnější způsob, než je vytváření nátlaku na zaměstnance [Anonymizováno]. I přes Vaše výhrady budu rád, pokud se zúčastníte vyhlášeného výběrového řízení a stanete se případně dodavatelem [Anonymizováno]. Odmítám ovšem způsob a formu komunikace, kterých jste v uplynulých dnech použil. Považoval bych za slušnost, kdybyste se za svá tvrzení, která nijak neprokazujete, omluvil.“ (důkaz mailem).

13. Žalovaný na mail [Anonymizováno] [Anonymizováno] 15. 7. 2021 mailem: „Pokud se občan této republiky dostane k informacím, které ukazují s vysokou pravděpodobností na spáchání trestného činu, je jeho povinnost na to upozornit – pokud tak neučiní, tak se sám vystavuje trestnímu postihu nezávisle na tom, zda je z [jméno FO] či nikoliv. Jak jsem již napsal, nemám žádnou radost z toho, že jsem detailně seznámen nejen s tímto výběrovým řízením. Informace jsem předal pouze velice úzkému, nutnému okruhu lidí, abych aktivoval schůzku kolem problémů na mé bývalé katedře a pomohl situaci uklidnit a zamezil eskalaci mimo prostory [jméno FO]. Moje kroky nevedou k poškození dobrého jména [jméno FO], ba naopak mám zájem o jeho dobré jméno. Pokud o setkání se mnou nestojíte, tak to beru na vědomí a nebudu se dále vnucovat. Informace jsem Vám předal a další odpovědnost, nejen z vývoje zakázek, máte v rukou Vy.“ (důkaz mailem). Tento mail žalovaný zaslal proděkanovi a (v kopii) děkanovi i rektorovi a byl s ním seznámen i ředitel [Anonymizováno] (důkaz výslechem ředitele).

14. Třetí den poté (co žalovaný odeslal sporný mail řediteli, děkanovi a rektorovi) obdržel děkan (16. 7. 2021) od [tituly před jménem] [jméno FO]´a, [tituly za jménem] podnět ke zrušení stejných výběrových řízení, které žádal v mailu z 13. 7. 2021 zrušit i žalovaný (veřejné zakázky vyhlášené [Anonymizováno] 2. 7. 2021 – tj. na dodávku komponentů pro [Anonymizováno] zdroj pro plazmové jednotky, [Anonymizováno]). Na tento podnět odpověděla jménem rektora [jméno FO] [Anonymizováno] [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] následovně (důkaz: Vyrozumění o výsledcích šetření podnětu ke zrušení výběrových řízení na dodávku komponentů pro plazmové jednotky z 16. 9. 2021). Všechna výběrová řízení byla vyhlášena v souladu se [Anonymizováno] [jméno FO] č. 10/2015 (Pravidla pro zadávání veřejných zakázek) a zadavatel postupoval v souladu s pr. předpisy i vnitřními předpisy o zadávání veřejných zakázek. [jméno FO] okolnost, že komponenty byly vyvinuty [Anonymizováno] a [Anonymizováno] má know-how na výrobu komponentů, automaticky neimplikuje, že nákup komponentů od externího dodavatele je neúčelný. V daném případě může účelnost nákupu od externího dodavatele odůvodňovat úspora personálních nákladů nutných na výrobu komponentů, záruka a záruční servis dodaných komponentů a dále fakt, že univerzita se má primárně věnovat výzkumu a výuce, nikoliv výrobě komponentů výzkumných zařízení nutných pro výzkum apod.

15. Odůvodnění „žádosti“ žalovaného ze sporného mailu 13. 7. 2021 o zrušení stejných 3 výběrových řízeních - i u podnětu [tituly před jménem] [jméno FO]´a, [tituly za jménem] - bylo obdobné (žalovaný ve sporném mailu namítl, že komponenty si „katedra může vyrobit sama a zadávací dokumentace je schválně neúplná.“; i [tituly před jménem] [jméno FO]´, [tituly za jménem] tvrdil, že komponenty si [Anonymizováno] dokáže vlastními silami vyrobit sama, za základní cenu materiálových nákladů a veřejné zakázky předurčují jediného možného vítěze) [důkaz sporným mailem a Vyrozuměním o výsledcích šetření podnětu ke zrušení výběrových řízení na dodávku komponentů pro plazmové jednotky z 16. 9. 2021].

16. Pokud jde o 3 veřejné zakázky žalovaným navrhované ke zrušení ve sporném mailu, tak do jedné (na dodávku zakřivených plazmových jednotek - [Anonymizováno]) se nikdo nepřihlásil, a proto výběrové řízení bylo zrušeno. Do výběrového řízení na [Anonymizováno] (č. j. [jméno FO]-[Anonymizováno]) a [Anonymizováno] (č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přihlásila jen korporace [Anonymizováno] a 13. 9. 2021 s ní ([Anonymizováno]) podepsala rámcovou smlouvu na dodávku soutěžených komponentů (důkaz: usnesením [datum]).

17. Dne 2. 8. 2021 podal trestní oznámení advokát jménem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] (kolegové žalobce z [Anonymizováno]). Podle oznamovatelů (mj.) žalobce využil veřejné zakázky na [Anonymizováno], do které se přihlásila jeho společnost [Anonymizováno], tato společnost byla pak vybrána jako dodavatel pro [Anonymizováno] a dne 3. 12. 2020 byla uzavřena kupní smlouva za kupní cenu 801 625 Kč (veřejná zakázka zveřejněná 12. 11. 2020 pod č. j. [jméno FO]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]); avšak podle oznamovatelů obdobný plazmový zdroj zhotovila v 2020 skupina [Anonymizováno] pro své potřeby a svými zaměstnanci za cenu daleko nižší. Tímto - podle oznamovatelů - mj. žalobce porušil povinnost spravovat cizí majetek ([Anonymizováno]), čímž měla být dle nich způsobena škoda [jméno FO] v nezjištěné výši. Dále oznamovatelé policii uvedli, že zařízení, které je dodáváno společností [Anonymizováno], může být zhotovováno v prostorách [Anonymizováno], že se může při kompletaci dodaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] využívat majetek zakoupený [Anonymizováno], že na přípravě zadání veř. zakázky se podílel mj. žalobce. Dále tito 2 oznamovatelé poukázali policii na 3 veřejné zakázky, které navrhoval zrušit i žalovaný ve sporném mailu, přičemž se domnívali (obdobně jako žalovaný), že na jejich vyhlášení není žádný racionální a ekonomický důvod, kdy pokud budou uzavřeny následně smlouvy s [Anonymizováno], budou ekonomicky nevýhodné pro [jméno FO]. Tyto skutečnosti soud zjistil z usnesení [Anonymizováno] [adresa] z 31. 8. 2022 č. j. [Anonymizováno].

18. Městské ředitelství policie [adresa] usnesením z 31. 8. 2022 č. j. [Anonymizováno] odložilo (dle § 159a odst. 1 trestného řádu) – z důvodu, že nejde o podezření z trestného činu (a není na místě věc vyřídit jinak) – s následujícím odůvodněním trestní věc podezření ze spáchání přečinů [při správně cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku], kterých se měli dopustit (dle oznamovatelů) mj. žalobce (a dále mj. [Anonymizováno]) v úmyslu obohatit [Anonymizováno]. Policejní orgán ani [jméno FO] nezjistili porušení právních předpisů ani u veřejných zakázek zpochybňovaných oznamovateli (a žalovaným ve sporném mailu), tj. ani u veřejných zakázek na dodávku plazmového zdroje, rovinné plazmové jednotky, napájecího vysokonapěťového zdroje pro plazmové jednotky či zakřivené [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Cena nabídnutá společností [Anonymizováno] v rámci veřejné zakázky zveřejněné 12. 11. 2020 je porovnatelná a přiměřená s cenami jiných dodávek obdobného plazmového zdroje. Pokud oznamovatelé poukázali na [Anonymizováno] [Anonymizováno] nacházející se již v prostorách [Anonymizováno] (který oznamovatelé užili ke srovnání s - ve veřejné zakázce poptávaným - [Anonymizováno]), pak takový jimi odkazovaný [Anonymizováno] je nesrovnatelný; to z důvodu, že mj. nemá revizní zkoušku, certifikaci, nezbytné bezpečnostní prvky a nemůže být využíván kromě řešitelů v jiných projektech. Policejní orgán nezjistil, že by se na [Anonymizováno] běžně vyráběl plazmový zdroj shodný se zdrojem dodávaným společností [Anonymizováno]. Oznamovatelé přehlédli, že v rámci cenotvorby výrobku v tržním prostředí je nutné do ceny zohlednit nejen oznamovateli viděné ceny komponentů [Anonymizováno] (jejich výrobní náklady), ale i další souvislosti podstatné pro komerční dodávky zařízení v podnikatelském prostředí (tj. zejména náklady související s náklady na pořízení systémů, náklady na montáž a kompletaci, odzkoušení, na přepravu odběrateli i na zaškolení obsluhy u odběratele, na pořízení výrobní dokumentace, náklady související se zárukou výrobku a režijní náklady společnosti). Posláním a cílem [jméno FO] je zabezpečení kvality výuky či výzkumu a nikoli následná výroba zařízení, které bylo výstupem ověřování nějaké vědecké teorie; pokud [Anonymizováno] potřebuje nějaké zařízení pro účely výuky, případně jako nástroj pro další vědecké bádání, je lepší zvolit komerční produkt, je-li na trhu k dispozici, protože ten je certifikován, existuje k němu servis apod. Do výběrových řízení malého rozsahu, do kterých se přihlásila [Anonymizováno], se nepřihlásil jiný subjekt. V ČR neexistuje jiný výrobce plazmového zdroje konkrétních parametrů než [Anonymizováno]. Policie oslovila dodavatelské společnosti ve věci doložení dodávek pro společnost [Anonymizováno] i pro [jméno FO], ale porovnáním cen dodávaných zařízení nezjistila výrazné cenové rozdíly proti dodávkám těmto odběratelům. Policie nezjistila, že by zaměstnanci [jméno FO] při provádění prací pro [Anonymizováno] využívali svoji obvyklou pracovní dobu, kdy byli zaměstnanci [jméno FO] a že by v této pracovní době využívali zařízení ve vlastnictví [jméno FO]. Policie ani kontrolní orgány [jméno FO] nezjistili skutečnosti, které by potvrzovaly (nedoloženou) domněnku oznamovatelů o výrobě plazmového zdroje ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) v prostorách [Anonymizováno] a využívání některých komponentů z vlastnictví [jméno FO] při výrobě [Anonymizováno]. V tomto 2. trestním řízení byli vyslechnuti z [jméno FO] dva oznamovatelé a kolegové žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]´, [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a žalobce. Tyto skutečnosti soud zjistil z usnesení [Anonymizováno] [adresa] z 31. 8. 2022 č. j. [Anonymizováno], proti kterému nebyla podána stížnost a nabylo tak právní moci 6. 9. 2022 (viz sdělení Městského ředitelství policie [adresa] z 23. 5. 2023 na č. l. 111). 19. [Anonymizováno] spolupracovali a spolupracují na bázi tzv. spin-off firmy. U tzv. spin-off firmy jde podnikatelský subjekt založený za účelem komercializace duševního vlastnictví vytvořeného ve výzkumné organizaci, např. na univerzitě – zde vytvořeného na [Anonymizováno]. Provázání firmy a univerzity může být (u tzv. spin-off firmy) různě těsné. [Anonymizováno] může přímo vkládat svoje duševní vlastnictví do nově vznikajícího podniku a získává v něm podíl, nebo může vkládat duševní vlastnictví do podniku formou licence, či nový podnik založí zaměstnanci univerzity na svém osobním know-how a vazby na univerzitu jsou jen neformální. U [Anonymizováno] se jedná o tzv. nepravou spin-off firmu, neboť nedošlo ke vstupu [jméno FO] do majetkové struktury [Anonymizováno]. V letech 2015 - 2019 existovalo několik forem spolupráce mezi [jméno FO] a [Anonymizováno], daných např. licenční smlouvou k vynálezu a dále smluvní spolupráce na projektech. Fakticky byla spolupráce rozdělena tak, že výrobu prováděla [Anonymizováno]. Rámcová smlouva o spolupráci (č. 3119/44/19) mezi [jméno FO] a [Anonymizováno] byla uzavřena 11. 9. 2019 a vedle toho spolu uzavřeli několik smluv ve formě objednávek a další vztahy upravili licenčními smlouvami. Tyto skutečnosti soud zjistil z výše citovaných usnesení policie z 22. 2. 2021 a z 31. 8. 2022.

20. In concreto [jméno FO] a [právnická osoba]. spolu uzavřeli následující smlouvy : 1) 4. 5. 2017 – „Dohodu o budoucí spolupráci na projektu“, 2) 13. 3. 2017 – „Smlouvu o spolupráci na projektu – Výzkum a vývoj nových technik ošetření povrchu skla s využitím plazmatu generovaného za atmosférického tlaku“, 3) 29. 11. 2017 – „Smlouvu o upřesnění podmínek spolupráce“, 4) 13. 2. 2019 - Dodatek ke smlouvě o budoucí spolupráci, 5) 25. 10. 2019 - Objednávka plazmového systému, 6) 9. 1. 2020 – „Smlouva o využití výsledků dosažených v projektu výzkumu a vývoje [Anonymizováno]“, 7) 27. 3. 2020 – „Smlouva o využití výsledků – projekt [Anonymizováno]“, 8) 9. 6. 2020 – „Smlouva o účasti na řešení projektu výzkumu a vývoje a o využití výsledků výzkumu a vývoje, projekt [Anonymizováno]“, 9) 3. 12. 2020 – Kupní smlouva – [Anonymizováno], 10) 1. 4. 2021 – Dodatek č. 1 ke Smlouvě o účasti na řešení projektu výzkumu a o využití výsledků výzkumu a vývoje, projekt, 11) 13. 9. 2021 – Rámcová kupní smlouva [Anonymizováno] [Anonymizováno], 12) 13. 9. 2021 – Rámcová kupní smlouva [Anonymizováno] [Anonymizováno], 13) 22. 7. 2022 – „Smlouva o využití výsledků dosažených v projektu výzkumu a vývoje [Anonymizováno] - Optimalizácia generácie plazmou aktivovaného média s [Anonymizováno] [Anonymizováno] při [Anonymizováno]“, 14) 11. 8. 2022 – Objednávka – [Anonymizováno], 15) 4. 11. 2022 – Objednávka – rovinné plazmové jednotky, 16) 24. 2. 2023 - Smlouva o spin-off [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů : 2 excelové tabulky o seznamu smluv uzavřených mezi [Anonymizováno] s [jméno FO] a uzavřených [Anonymizováno] i s jinými subjekty; objednávka [Anonymizováno] [jméno FO] č. 3109/0448/22 z 11. 8. 2022; Dodatek ke smlouvě o účasti na řešení projektu výzkumu a vývoje a o využití výsledků výzkumu a vývoje z 1. 4. 2021; Dodatek k dohodě o budoucí spolupráci z 13. 2. 2019; Dohoda o budoucí spolupráci v souvislosti s řešením projektu Komercializace redukčního plazmatu generovaného při atmosférickém tlaku pro in-line průmyslné aplikace z 4. 5. 2017; Objednávka [Anonymizováno] [jméno FO] [jméno FO]; Rámcová smlouva ohledně veřejné zakázky „Napájecí [Anonymizováno] zdroje [Anonymizováno]“; Rámcová smlouva ohledně veřejné zakázky „[Anonymizováno]“; Smlouva o účasti na řešení projektu výzkumu a vývoje a o využití výsledků výzkumu a vývoje z 9. 6. 2020; Smlouva o využití výsledků z 27. 3. 2020, 9. 1. 2020 a 22. 7. 2022; Smlouva o spolupráci z 13. 3. 2017; Smlouva o upřesnění podmínek spolupráce na realizaci projektu z 29. 11. 2017; kupní smlouva z 3. 12. 2020 („[Anonymizováno]“).

21. V rámci pravidelného hodnocení zaměstnanců [Anonymizováno] (hodnocení osobního, pracovního a sociálního chování zaměstnance - dále jako „[Anonymizováno]“) byl žalobce za rok 2021 ohodnocen - [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] jakožto přímým nadřízeným - tak, že je uznávaným (i mezinárodně) odborníkem v oblasti [Anonymizováno], je mezi svými kolegy známý svojí přátelskou povahou, avšak pracovní podmínky žalobce byly v 2019 až 2021 negativně ovlivněné tíživou atmosférou na [Anonymizováno] vyvolanou některými pracovníky (ze skupiny [Anonymizováno] opakovaně předkládali na děkanát [Anonymizováno] (dále jako „[jméno FO]“) neopodstatněné stížnosti a obvinění na osobu žalobce stran jeho předcházející pozice [Anonymizováno] [Anonymizováno] s datem poslední změny 17. 1. 2022).

22. Žalobce - ve shora uvedeném hodnocení zaměstnanců za rok 2021 ([Anonymizováno]) - uvedl, že již téměř 3 roky se musí vyrovnávat s útoky na jeho osobu a jeho nejbližší spolupracovníky, které jej ruší při výkonu jeho práce a kazí atmosféru na pracovišti a renomé [Anonymizováno] a žalobce tak tráví desítky hodin tím, že musí něco vysvětlovat, vyvracet a bránit se (důkaz: [Anonymizováno]).

23. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno] (kolega žalobce z [Anonymizováno], s přátelským vztahem k žalobci) soud zjistil následující skutečnosti. Informace ze sporného mailu - mj. že dle žalovaného žalobce tuneluje státní peníze, které se týkají projektů žalobcem řízených (a že žalovaný obviňoval žalobce z věcí, které jsou naprosto neslučitelné s funkcí na [Anonymizováno]) - kolovaly na [Anonymizováno], dostaly se do široké obce [Anonymizováno] (tj. pracoviště žalobce) a svědek rovněž slyšel, že tyto údaje uvedl právě žalovaný v mailu. Svědek se o obsahu sporného mailu dozvěděl od nadřízeného žalobce i od některých jiných zaměstnanců [Anonymizováno]. Svědek si již pro odstup času nevzpomíná, které konkrétní osoby mu říkaly o obsahu sporného mailu. Svědek slyšel i o trestním řízení a o trestním oznámení podaném na žalobce a na [Anonymizováno]. Svědek informacím ze sporného mailu nevěřil. [svědek vypověděl, že drtivá většina nevěřila obviněním sneseným žalovaným ve sporném mailu, ale že se jistě našli lidé, kteří poskytli víru spornému mailu; to však bylo spekulací svědka, pročež v tomto smyslu nejde o skutkové zjištění soudu] Žalobci nebyl uložen v souvislosti se sporným mailem žádný postih ze strany [Anonymizováno] či [jméno FO]. Žalobce měl a má v [Anonymizováno] radě [Anonymizováno] – a v obdobných institucích (souvisejících s výzkumnými projekty) - vynikající pověst. Žalobce před sporným mailem získával hodně projektů. Žalobce měl zájem ucházet se (za [Anonymizováno] [jméno FO]) i o dotaci na velký projekt v rámci [Anonymizováno] [Anonymizováno] (Operační program [jméno FO], v rámci kterého část peněz jde z EU). Svědek ví, že několik kolegů ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO]´, [tituly před jménem] [jméno FO]) na žalobce podávalo stížnosti, ale dle svědka šlo o neoprávněné stížnosti.

24. Ze svědeckého výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] (tajemnice [Anonymizováno], s úzkým pracovním kontaktem s žalobcem již 7 let i vztahem přátelským, přičemž s [Anonymizováno] má od 2018 uzavřenou dohodu o provedení práce a příležitostně pro [Anonymizováno] pracuje) soud zjistil následující skutečnosti. Ředitel [Anonymizováno] ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]) svědkyni přibližně před 2 lety ukázal sporný mail a svědkyně si vybavuje mj. verzi žalovaného o tunelování ze strany žalobce. Svědkyně i ředitel byli šokováni ze sporného mailu, byť jeho obsahu svědkyně nevěřila. V době (kdy byl žalovaným odeslán sporný mail) – tj. přibližně před 2 lety (v létě) - svědkyně zaslechla od svých kolegyň na [Anonymizováno] – a od pracovnice na děkanátu [Anonymizováno][Anonymizováno](z personálního oddělení, tj. od p. [Anonymizováno]) - že po děkanátu [Anonymizováno] [jméno FO] se nesou (říkají) slova jako tunelář, tunelování na adresu žalobce. Svědkyně šla pracovnici [Anonymizováno] (p. [Anonymizováno]) sdělit, že takové informace jsou nepravdivé, přičemž kolegyně [Anonymizováno] k tomu nezaujala hodnocení (tj. zda věří či nevěří svědkyni). Vedení [Anonymizováno], včetně osoby žalobce, bylo napadáno 4 roky (stížnosti doručené rektorátu, [Anonymizováno], podávané [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO]´em, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem]) a ÚFE měl audity interní i externí. Svědkyně nezažila, že by na ni byl žalobce zlý, nepůsobil na ni jako chamtivý a má jej za člověka, který by jiného nevydíral. Žalobce byl zklamaný z toho, že se o něm povídá, že je tunelář. Spornému mailu předcházela mailová komunikace žalovaného směrem k [Anonymizováno] požadující zrušit veřejné zakázky z důvodů, že se žalovaný domníval, že jsou nachystané ve prospěch [Anonymizováno] (to svědkyně zjistila z mailové komunikace žalovaného a [Anonymizováno] předcházející spornému mailu, kterou ji předložil kolega [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO]). Všechny audity i kontroly z rektorátu [jméno FO] ohledně veřejných zakázek, kterých se zúčastnila korporace [Anonymizováno] - a ohledně spolupráce [Anonymizováno][Anonymizováno]s [Anonymizováno] - dopadly v pořádku. Sporný mail za děkanát [Anonymizováno] řešil [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], [tituly za jménem] [Anonymizováno]. nat. z důvodu, že má takové věci na starosti. Po sporném mailu si ředitel začal více hlídat věci spojené s [Anonymizováno] a zkontroloval si (interním auditem), zda je vše s [Anonymizováno] v pořádku (mj. zda se dodržuje rámcová smlouva, objednávky, fakturace) a prošlo to větší kontrolou než jiné zakázky.

25. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] sice vypověděla, že nedokáže jednoznačně rozlišit (při výpovědi u soudu), co bylo zdrojem šíření negativních informací o žalobci – zda sporný mail, fakt opakovaného trestního řízení (trestní oznámení podávaná na žalobce) nebo stížnosti na žalobce (z řad kolegů z [Anonymizováno][Anonymizováno]. Nicméně z jejího výslechu soud zjistil, že pojem tunelář (tunelování) v souvislosti s osobou žalobce se začal nést děkanátem [Anonymizováno] právě až v době těsně po sporném mailu 2021 (od srpna či od září 2021). Přitom právě ve sporném mailu žalovaný osočil žalobce z tunelování a tato urážlivá označení osoby žalobce žalovaný doručil právě i děkanovi. Z výslechu této svědkyně soud dále zjistil, že před sporným mailem se negativní informace o žalobci šířily jen na [Anonymizováno] mezi nejbližšími spolupracovníky, zůstávaly v úzkém okruhu osob a nekolovaly mezi zaměstnanci děkanátu. Totiž svědkyně vypověděla, že situace se zhoršila právě po sporném mailu (tj. od začátku semestru, tj. od srpna, resp. září 2021), což vyplynulo z toho, že před sporným mailem se negativní informace o žalobci šířily jen na [Anonymizováno] mezi nejbližšími spolupracovníky, zůstávaly v úzkém okruhu osob; avšak následně po sporném mailu se negativní informace o žalobci dostaly vně [Anonymizováno], když nově kolovaly mezi zaměstnanci děkanátu [Anonymizováno]. Z těchto důvodu soud zhodnotil dokazování tak, že hanlivé označení „tunelář“ („tunelování“) na adresu žalobce kolovalo mezi zaměstnanci děkanátu [Anonymizováno] kvůli spornému mailu žalovaného.

26. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (ředitel [Anonymizováno] a předtím po 4 roky zástupce ředitele [Anonymizováno], tj. zástupce žalobce, s kolegiálním vztahem k žalobci) soud zjistil následující skutečnosti. Svědek neznal žalovaného před sporným mailem, ale věděl o něm, že žalovaný vedl úspěšnou firmu a měl ho za seriózního člověka a člověka, na kterého kolegové svědka dobře vzpomínají (žalovaný totiž rovněž pracoval dříve na [Anonymizováno] [jméno FO], na [Anonymizováno]). Když proto přišel sporný mail svědkovi, tak jej velice zaskočil, šokoval jej, informace tam napsané ho velice překvapily. Sporný mail si svědek vyložil tak, že dle žalovaného žalobce tuneluje státní finance do své firmy, že svědek to má zastavit, že žalobce svědka vydírá a pod tunelováním do firmy žalobce si svědek představil [právnická osoba] možná trestný čin. Sporný mail byl adresován i nadřízeným svědka, informace byly vážné, i proto ho svědek bral vážně. [Anonymizováno] čte maily z mailové adresy, na kterou mu žalovaný poslal sporný mail. Do doby před sporným mailem si svědek o žalobci myslel jen to nejlepší a po sporném mailu reagoval následovně (což nebylo normou v jiných případech). 1) Svědek seznámil žalobce se sporným mailem při oboustranně nepříjemném rozhovoru. 2) Svědek se sešel s právníkem z [Anonymizováno] s mj. dotazem, zda je možné, aby [Anonymizováno] spolupracovala s [Anonymizováno] a právník mu vysvětlil, že je to v pořádku. 3) Svědek navštívil kolegu [tituly před jménem] [jméno FO], který má na [Anonymizováno] na starosti veřejné zakázky a ten mu mj. vysvětlil, že je normální, že se do výběrového řízení přihlásí i někdo z fakulty se svou korporací. 4) Svědek se sešel s [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] (jakožto ředitelkou [Anonymizováno] [jméno FO]), která jej ujistila, že s [Anonymizováno] je vše v pořádku, tato společnost platí licenční poplatky, chová se korektně, duševní vlastnictví je ošetřeno. O tom všem (tedy co udělal po přečtení sporného mailu) řekl svědek děkanovi [Anonymizováno] v následném rozhovoru (o sporném mailu) a děkan jej nepověřil ničím dalším. 5) Sporný mail snížil renomé žalobce v očích svědka, tj. nadřízeného žalobci [tedy v očích ředitele pracoviště ([Anonymizováno]), na kterém žalobce pracoval], a svědek si po sporném mailu začal dávat větší pozor na případy týkající se žalobce a [Anonymizováno]. Obsah sporného mailu prosákl mezi zaměstnance katedry – přitom na katedře pracuje 100 lidí (70 zaměstnanců a 30 doktorandů) – a spustila se „šuškanda“. V rámci této tzv. šeptandy se začalo mluvit o tom, že žalovaný napsal rektorovi, spustí se nové vyšetřování, žalobce bude mít vážné problémy, začne se něco dít, že žalobce tuneluje a že se o tom mluví i na děkanátu. Navíc za svědkem přišlo několik zaměstnanců [Anonymizováno] (svědek si už nevybavuje jejich jména), kteří se jej ptali přímo na sporný mail (svědek jim mail při té příležitosti ukázal), ale na (už tehdy probíhající druhé) trestní řízení se jej neptali, Neproběhla již „šuškanda“ ohledně druhého trestního řízení. Spolupracovníky na katedře sporný mail znepokojil, a to již proto, že žalobce bývá nositelem velkých projektů, ze kterých jsou pracovníci na [Anonymizováno] placeni (cca 12 lidí), takže tito měli obavu o své pracovní pozice. Sice se vědělo o trestním řízením, v rámci kterého byl prověřován žalobce a [Anonymizováno] a probíhala i o něm „šuškanda“; ta však časem slábla, ale po sporném mailu se zvedla nová vlna „šuškandy“, situace se výrazně zhoršila (od září 2021), debaty zesílily (a ohledně druhého trestního řízení již „šuškanda“ neprobíhala). Žalobce si stěžoval svědkovi po sporném mailu, že se necítí dobře. Svědek byl opakovaně na policii ohledně korporace [Anonymizováno] (nedostal na policii dotaz, v rámci kterého by padl výraz tunelování), ale byl si jistý, že vše je v pořádku a i policista mu naznačoval, že je vše v pořádku. Svědek vycházel z domněnky, že trestní řízení se musí konat právě kvůli stejným lidem, kteří na žalobce a svědka podávají neopodstatněné stížnosti na [jméno FO] a na [Anonymizováno] a kteří proti svědkovi neúspěšně (proti)kandidovali. Sporný mail svědek bral vážněji, jelikož šlo o mail bývalého zaměstnance [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) a majitele úspěšné firmy (dávanou dokonce na [Anonymizováno] za příklad studentům), který měl dobrou pověst u kolegů svědka a který nic osobně neměl proti svědkovi (na rozdíl od stěžovatelů zevnitř [Anonymizováno]). Před sporným mailem žalobce vedl malé i velké výzkumné projekty, přičemž vedl tři velké projekty, každý za cca [tel. číslo][Anonymizováno]; žalobce měl pověst, že jím vedené projekty jsou bezproblémové. Ministerstvo školství rozhodlo, že v rámci [Anonymizováno] [Anonymizováno] bude možné získat jen 4 velké výzkumné projekty na celou univerzitu (z [Anonymizováno] [jméno FO] se přihlásila 3 pracoviště) a bylo to v době sporného mailu. Z tohoto důvodu se svědek dohodl s proděkanem pro vědu a výzkum [Anonymizováno], že přesvědčí žalobce, aby se žalobce už neucházel o velký projekt a že se bude o něj ucházet svědek; to z důvodu, že sporný mail byl doručen i rektorovi [jméno FO], který přitom o velkých projektech rozhodoval. Svědek vyšel z úvahy, že pokud by žádost o velký projekt podával žalobce, tak by rektor kvůli spornému mailu takový projekt nevybral (projekt za cca [tel. číslo]Kč). Žalobce tento pokyn svědka - který přitom v té době byl nadřízeným žalobce, jeho ředitelem a postupoval i ve shodě s proděkanem [Anonymizováno] - respektoval, o velký projekt se proto neucházel a o velký projekt se tak ucházel svědek, který žádost o velký projekt napsal po svém (i když dotaci nakonec za [jméno FO] svědek nezískal a získal ji až za jinou univerzitu než [jméno FO]). Nyní se ale již žalobce může ucházet i o velké výzkumné projekty a svědek mu to nerozmlouvá, jelikož vlivem času se situace na pracovišti uklidnila, lidé se o sporném mailu už nebaví. Nyní žalobce vede jeden velký projekt na [Anonymizováno]. Žalobce nikdy svědka nevydíral a žalobce se ke svědkovi choval velice slušně. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) poptávala tu kterou věc ve veřejných zakázkách, i když by si věc mohla vyrobit sama; to z důvodu praxe, že v dílně má svědek 3 pracovníky, kteří dělají nestandardní věci na zakázku, na míru, ale pokud existuje věc na trhu, tak si ji [Anonymizováno] zakoupí, jelikož 3 pracovníci na dílně slouží 100 lidem. Atmosféra na pracovišti žalobce a svědka ([Anonymizováno]) je již lepší.

27. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti. Po sporném mailu velká většina žalobci držela palce a žalobce se nesetkal s tím, že by mu někdo řekl do očí „tunelář“ (ale o tom se doslechla svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]). Ředitel [Anonymizováno] po sporném mailu žalobci vysvětlil, že není v zájmu [Anonymizováno], aby žalobce podával žádost o velký projekt v rámci [Anonymizováno], že by se snížily šance na získání projektu, a proto - ačkoli nerad - se žalobce rozhodl nepodat žádost o velký projekt a po dobu dvou let se kvůli dohodě s ředitelem [Anonymizováno] neucházel o velké projekty. Žalobce po sporném mailu nově občas cítil z dotazů ředitele [Anonymizováno] ohledně korporace [Anonymizováno] podezření, nejistotu. Žalobce to vnímá tak, že po 2 letech se již důvěra v jeho osobu (i ze strany děkanátu [Anonymizováno] a rektorátu) vrátila, může se znovu ucházet i o velké projekty (jako např. [Anonymizováno] [Anonymizováno]).

28. Jeden z bývalých spolupracovníků žalobce (na PřF) [jméno FO]´ poslal dne 22. 2. 2022 dalšímu spolupracovníkovi žalobce ([jméno FO]) mail, v němž uvedl, že mu děkan sdělil, že firma [Anonymizováno] je znovu vyšetřována „kriminálkou“ (důkaz tímto mailem).

29. Žalobce doručil žalovanému výzvu k zaplacení žalobní částky ve lhůtě do 8 dní dne 31. 8. 2021 poštou (důkaz výzvou z 18. 8. 2021 s dodejkou – č. l. 7 až 9).

30. Na základě dokazování soud přijal následující skutkový závěr. Žalovaný dne 13. 7. 2021 doručil nadřízenému žalobci, tj. řediteli pracoviště žalobce [Anonymizováno] na [Anonymizováno] a dále děkanovi [Anonymizováno] i rektorovi [jméno FO] mail, v němž žalobce osočil, že žalobce je amorální, chamtivý a cholerik a že je to o něm veřejně známo a že žalobce páchá trestnou činnost – tedy že žalobce tuneluje státní finance do své firmy, páchá podvody a vydírá svého nadřízeného. Obsah mailu – zejména že žalobce tuneluje státní peníze – se rozšířil mezi spolupracovníky žalobce na jeho pracovišti (na [Anonymizováno]) čítajícím 100 lidí a probíhala tam o něm tzv. šeptanda - že žalovaný napsal rektorovi, spustí se nové vyšetřování, žalobce bude mít vážné problémy, žalobce tuneluje a že se o tom mluví i na děkanátu. Několik kolegů žalobce (z [Anonymizováno]) se dokonce přišlo kvůli spornému mailu (zeptat se na něj) k řediteli [Anonymizováno]. Kvůli spornému mailu kolovalo i na děkanátu [Anonymizováno] na adresu žalobce urážlivé označení „tunelář“ („tunelování“). Sporný mail žalovaného (dočasně) snížil renomé žalobce v očích jeho přímého nadřízeného (ředitele [Anonymizováno]), který si mj. začal dávat větší pozor na případy týkající se žalobce a jeho firmy ([Anonymizováno]). Nadřízený žalobce (ředitel [Anonymizováno]) po dohodě s proděkanem [Anonymizováno] přiměl žalobce, aby se žalobce (oproti minulosti) dočasně neucházel o velký výzkumný projekt za [Anonymizováno] a žalobce tak dočasně ztratil šanci velký projekt (za stovky miliónů korun) získat. V současné době po 2 letech po sporném mailu se však již žalobce může ucházet i o velké výzkumné projekty a negativní následky sporného mailu vymizely, lidé se už o sporném mailu nebaví, zapomněli na něj. Skutkový stav soud právně posoudil následovně.

31. Žalovaný protiprávně zasáhl do osobnosti žalobce – zejména do jeho práva na lidskou důstojnost, na ochranu vážnosti (dobré pověsti) a cti, chráněných v § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“).

32. Takto protiprávně žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobce mj. tím, že - v mailu z 13. 7. 2021 adresovaném řediteli [Anonymizováno], [Anonymizováno] a rektorovi - se vyjádřil o žalobci ve smyslu tunelování státních financí žalobcem do své firmy [Anonymizováno] a ve smyslu podvodů žalobce a že žalobce vydíral ředitele Ústavu. Šlo o jednání žalovaného směřující proti osobní i mravní integritě žalobce, které bylo objektivně způsobilé snížit důstojnost, čest a vážnost žalobce, ohrozit jeho postavení a uplatnění ve společnosti.

33. Je totiž obecně známo, že pod pojmem „tunelování“ bývá označována forma kriminality, tj. trestné činnosti (zejména tzv. bílých límečkům) mající původ v 90. letech 20. století, založený především na neoprávněném odčerpávání majetku společností bez poskytnutí odpovídající protihodnoty; tedy kupříkladu jednání členů orgánů společnosti v rozporu s jejím zájmem vyvádějící z této společnosti majetek do jiného jimi kontrolovaného subjektu pomocí např. nevýhodných obchodů, kdy nakupují zboží či služby za neúměrně vysokou cenu nebo naopak neúměrně levně věci či služby prodávají (viz např. Pelikán, R.: Trestní právo obchodní z pohledu komercialisty, Sborník Karlovarské právnické dny, 20/2012, s. 155; Púry, F.: Možnosti a výhledy trestněprávní ochrany podnikatelských vztahů ustanoveními o trestných činech proti majetku, Právní rozhledy, 9/2000, s. 377; Novák, J.: K pojmu cenný papír jako věc důležitá pro trestní řízení podle § 78 a násl. trestního řádu (k diskusi), Bulletin advokacie, 5/1998, s. 37). Jde o přenos původního významu tunelů. Za jednu z trestněprávních forem tzv. tunelování bývá obvykle označován např. trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 trestního zákoníku („Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu…“, dříve § 255 a 255a trestního zákona), poškození věřitele (§ 222 trestního zákoníku, dříve § 256 trestního zákona – viz např. Kozel, R.: Dokazování některých trestných činů souvisejících s podnikáním, Právní rozhledy, 7/1998, s. 359, bod VIII.), zpronevěra (§ 206 trestního zákoníku, dříve § 248 trestního zákona) či podvod (§ 209 trestního zákoníku, dříve § 250 trestního zákona) [k trestněprávním konotacím pojmu „tunelování“ srov. např.: Herczeg, J.: Trestní postih zneužívání postavení v obchodním styku, Trestněprávní revue, 12/2006, s. 361, bod I.; Kozel, R.: Dokazování některých trestných činů souvisejících s podnikáním, Právní rozhledy, 7/1998, s. 359, bod VIII.; Púry, F., Šámal, P., Solotář, A.: Některá východiska pro právní kvalifikaci finanční kriminality, Právní rozhledy, 12/1998, s. 589; Šámal, P.: K trestnému činu podvodu podle § 250 TRZ a některým souvisejícím rozhodnutím zejména v oblasti finanční kriminality, Bulletin advokacie, 8/2002, s. 51; nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2485/13, bod

64. či I. ÚS 2227/10; usnesení Nejvyššího soudu z 24. 9. 2019 sp. zn. 4 Tdo 1137/2019 či z 26. 2. 2014 sp. zn. [spisová značka]]. Tento druh trestné činnosti (tj. podřaditelný pod “tunelování”) je obecně spojen se zvýšeným společenským a morálním odsouzením (už s ohledem na 90. léta).

34. Pod pojmem “podvod” se rozumí mj. trestný čin, in concreto podvod dle § 209 tr. zákoníku.

35. Žalobce užil výraz „tunelování“ („tuneloval“) a „podvody [tituly před jménem] [Anonymizováno]“ ve spojení s osobou žalobce právě v trestněprávním významu. O tom svědčí nejen to, že tyto výrazy žalovaný spojil výslovně s šetřením policií (je obecně známo, že policie se zabývá zejména vyšetřováním trestné činnosti), a to dokonce se souslovím o „odložení šetření podvodů Prof. [Anonymizováno]“ (je obecně známo, že policie „odkládá“ právě trestní věci). O trestněprávním významu žalovaným užitých výrazů svědčí i jeho následný mail z 15. 7. 2021 zaslaný zástupci děkana a v kopii děkanovi a rektorovi. V něm žalovaný napsal, že se dostal k „informacím, které ukazují s vysokou pravděpodobností na spáchání trestného činu“ a vysvětluje tím svůj předcházející mail z 13.

7. Tudíž samotný žalovaný svým o dva dny pozdějším mailem dává najevo, že svými předchozími výrazy o „tunelování“ a „podvodech“ měl na mysli páchání trestné činnosti žalobcem. Koneckonců skutečnost, že průměrná osoba – ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. (v tomto případě čtenář mailu) - si žalovaným užité výrazy vyloží jako osočení osoby žalobce z páchání trestné činnosti, přiléhavě demonstruje i výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (který vypověděl ve smyslu, že si pod tunelováním do firmy představí [právnická osoba] trestný čin). Ostatně i v průběhu nynějšího civilního řízení žalovaný v podstatě potvrzoval, že sporným mailem měl na mysli upozornění na páchání trestné činnosti žalobcem; na prvním jednání namítl, že skutečnost, že Městské ředitelství policie [adresa] trestní věci odložilo, není pro žalovaného věrohodná.

36. Z uvedeného plyne, že ve sporném mailu žalovaný žalobce osočoval z páchání trestné činnosti. Tato tvrzení žalovaného nadto byla nepravdivá, jelikož nikdy nebyla pravomocným odsuzujícím rozsudkem trestného soudu vyslovena vina žalobce za spáchání trestného činu (srov. obdobně např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 13. 6. 2022 č. j. [spisová značka], zejména bod 14., 15. a 19., mj. o tom, že bylo prokázáno, že výrok - v podobě skutkového tvrzení, že žalobce spáchal trestný čin - je nepravdivý, jelikož vina tehdejšího žalobce nebyla pravomocným rozhodnutím trestního soudu prokázána a že u difamujících skutkových tvrzení je důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu do osobnosti člověka zpravidla skutečnost, že tvrzení jsou pravdivá; citovaný rozsudek krajského soudu – založený na zjištěném skutkovém stavu o nepravdivosti tvrzení o spáchání trestného činu - je dostupný např. na rozhodnuti.justice.cz, přičemž dovolání proti tomuto rozsudku krajského soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu z 26. 1. 2023 sp. zn. [spisová značka]).

37. Na shora uvedeném závěru nic nemění ani následný (v mailu žalovaného z 15. 7. 2021) drobný formulační dovětek žalovaného o spáchání trestného činu (v kontextu zjevně žalovaným myšleno žalobcem) „s vysokou pravděpodobností“. Nejen že v předcházejícím mailu (z 13. 7.) žalovaný píše o tunelování státních financí do firmy žalobce a podvodech žalobce jako o nesporné věci, tedy jako o faktu. Významné rovněž je, že pojem „s vysokou pravděpodobností“ značí obdobně závěr, že se (podle žalovaného) žalobce dopouští trestné činnosti. Dokonce i závěry trestních soudů o spáchání trestného činu se (z logiky věci) pohybují vždy v rovině „jen“ určité míry pravděpodobnosti, tedy nikoli v rovině absolutní, stoprocentní jistoty. „Obdobně trestní nauka vychází z premisy, že absolutní pravdu v řízení zjistit prakticky nelze a určitá nejistota bude vždy přítomna (viz ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. [jméno FO]: [právnická osoba]. Beck, 2013, s. 34). Proto je v oblasti trestního práva konkretizováno, že se nezjišťuje skutečný stav věci, ale skutkový stav musí být zjištěn tak, aby o něm nebyly "důvodné pochybnosti" (viz § 2 odst. 5 trestního řádu)…Žádné skutkové okolnosti, které již odezněly, nelze následně, ex post, prokázat s absolutní jistotou. Vždy půjde o otázku určité míry pravděpodobnosti…“ (viz např. nález Ústavního soudu z 20. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 173/13, bod 29. až 31; nález Ústavního soudu z 28. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 2283/17, bod 28.; rozsudek Nejvyššího správního soudu z 7. 11. 2022 č. j. [spisová značka], bod 58.). V této souvislosti soud poukazuje i např. na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 25. 3. 1983, ve věci Minelli proti Švýcarsku, stížnost č. 8660/79 (zejména bod 37. a 38.), ze kterého lze dovodit, že presumpce neviny bude porušena, pokud bude reflektován pocit, že obviněný je vinen, aniž by byla vina zákonným způsobem zjištěna a že postačí naznačení viny obviněného; v tehdejší věci (švýcarský) soud porušil presumpci neviny, když své rozhodnutí (o povinnosti obviněného uhradit vyšetřovací a procesní výlohy) založil na úvaze, že by bez promlčení trestní řízení “velmi pravděpodobně” (tj. analogické sousloví jako žalovaným užité „s vysokou pravděpodobností“) vedlo k odsouzení obviněného (srov. též např. nález Ústavního soudu z 25. 5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3416/20, bod 31. přiléhavě termín “vysoká míra pravděpodobnosti” přirovnávající k míře pravděpodobnosti “s jistotou hraničící”). Soud poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu z 24. 9. 2019 sp. zn. 4 Tdo 1137/2019:“…šlo o zcela jednoznačné konstatování jako nezměnitelného faktu, že je poškozená zlodějka „tunelující“ jeho majetek apod. Na daný případ proto nedopadá judikatura, na kterou v této souvislosti odkazoval, jelikož se nejednalo o jeho subjektivní úsudek, nýbrž svá tvrzení prezentoval jako faktický údaj…Ničeho na tom nezmění ani skutečnost, že v případě některých svých výroků se vyjadřoval obviněný tak, že se „domnívá“ či používal slovní obrat „s pravděpodobností hraničící s jistotou“, což se může jevit jako vyjadřování jeho pouhých domněnek, když právě z celého kontextu těchto a dalších podání je patrné, že byl o trestné činnosti obviněné přesvědčen, a tak ji také prezentoval… jeho tvrzení, o tom, že…„tuneluje“ jeho majetek atd., by v případě prokázání jejich pravdivosti naplňovala znaky hned několika trestných činů. Je přitom nepochybné, že si byl vědom toho, že tímto údajným jednáním, z něhož poškozenou osočoval, by se dopouštěla trestné činnosti (neboť není třeba zvláštních odborných znalostí k tomu, aby věděl, že se nesmí krást, podvádět apod., naopak se jedná o elementární morální pravidla, jejichž znalost ve společnosti se automaticky předpokládá), když i sám přímo údajnou činnost poškozené za trestnou označoval…obviněný přitom ani nemusel jmenovitě uvést, o které trestné činy se jedná…“.

38. Je-li o některé osobě veřejně řečeno (zde o žalobci), že se dopustil trestné činnosti, má to vždy potenciál zasáhnout do jejího práva na ochranu osobnosti, a to zejména, pokud jde o její právo na osobní čest, pověst, jelikož je tím míněno, že se dopustil protiprávního a společensky škodlivého jednání, které není ze strany většiny společnosti akceptovatelné nebo jí je dokonce považováno za zavrženíhodné; z tohoto důvodu se takovéto tvrzení může s velkou intenzitou negativně promítnout do všech sfér jeho života, včetně toho, jak je vnímán v pracovních či jiných vztazích (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 30. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 4002/14).

39. V ústavním pořádku je zakotvena mj. zásada presumpce neviny. Podle čl. 40 odst. 2 Listiny je každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Obdobně čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jako „Úmluva“) stanoví, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. [adresa] presumpce neviny se ve vztazích mezi subjekty v rovném postavení (tj. i mezi žalobcem a žalovaným) uplatní jako jeden z ústavně aprobovaných důvodů pro omezení svobody projevu (žalovaného) podle čl. 17 odst. 1 Listiny a čl. 10 Úmluvy. Význam zásady presumpce neviny je třeba spatřovat mj. v ochraně osobnostních práv člověka (např. osoby, proti které je vedeno trestní řízení či vůči níž existuje podezření, že se dopustila trestného činu). Tudíž zásada presumpce neviny je obsažena i v čl. 10 odst. 1 Listiny (a čl. 8 Úmluvy).

40. Obecně platí, že presumpce neviny nebrání jakémukoliv informování o trestním řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu. Ze zásady presumpce neviny ovšem plynou určité meze svobody projevu, pokud jde o způsob, jakým má k takovémuto projevu dojít. Jde i o elementární úctu k osobě čelící takovému podezření a jejím právům. Zveřejněné informace (názory) by měly být vždy do té míry objektivní, přesné, korektní a nezavádějící, aby svým obsahem nepředjímaly rozhodnutí soudu o vině osoby, resp. aby takovou osobu neoznačovaly (byť implicitně) za pachatele trestného činu - tj. aby ani nevyvolávaly dojem v tomto směru v očích veřejnosti - ačkoli její vina dosud nebyla vyslovena pravomocným soudním rozhodnutím. Vždy musí být zřejmé, že žádný takto prezentovaný názor, byť sebevíce odůvodněný a skutkově podložený, ještě s jistotou neznamená, že se tato osoba trestného činu skutečně dopustila. Není nezbytné, aby tyto skutečnosti byly obsaženy v každém projevu výslovně; postačí, pokud vyplynou z celkového vyznění či kontextu předmětného projevu.

41. Z ústavní zásady presumpce neviny tudíž plyne, že dokud odsuzující rozhodnutí nenabylo právní moci, nelze o žádné osobě (včetně o té, stran které bylo zahájeno trestní řízení) referovat jako o pachateli trestného činu a je třeba zdržet se formulací, které předjímají rozhodnutí soudu o tom, že určitá fyzická osoba je vinna. Do této doby je nepřípustné označovat ji za zločince, podvodníka a podobně. Uvedené platí tím spíše, není-li ještě trestní řízení ani zahájeno (což byl i případ žalobce v tom smyslu, že žalovaný sporný mail odeslal v době po pravomocném odložení jedné trestní věci a současně před zahájením druhého trestního řízení) či bylo-li již pravomocně skončeno odložením trestní věci (což byl i případ žalobce v podobě odložení první trestní věci a žalovaný to dobře věděl a svůj mail napsal výslovně právě vzdor prvnímu odložení trestní věci).

42. Shora uvedené teze plynou i z ustálené judikatury. Lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu z již 15. 11. 2012 sp. zn. [spisová značka] (publikovaný v Souboru C 13478), který dovodil, že oslovování „kuplíř“ není jen negativně podbarvený výraz, ale označuje osobu, která byla shledána vinnou z trestného činu kuplířství, čímž není respektována presumpce neviny a s tehdejším žalobcem bylo tak zacházeno jako s pachatelem trestného činu v rozporu s právem na ochranu osobnosti. V tomto smyslu lze též odkázat například na: 1) usnesení Nejvyššího soudu z 29. 9. 2020 sp. zn. [spisová značka]; 2) rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 6. 2020 sp. zn. [spisová značka] (publikovaný ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/2021); 3) a 4) usnesení Nejvyššího soudu z 15. 12. 2022 sp. zn. [spisová značka] či z 30. 6. 2022 sp. zn. [spisová značka] (relevance hlediska, zda sporné sdělení označuje osobu za pachatele a nebo navozuje dojem, že se osoba dopustila trestného činu); 5) rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 7. 2021 sp. zn. [spisová značka] [mj.: „…I když vina není formálně konstatována, postačí existence určité úvahy naznačující, že je na obviněného nahlíženo již jako na vinného.“]; 6) usnesení Ústavního soudu z 30. 7. 2015 sp. zn.

I. ÚS 4002/14, bod

20. Správnost uvedených tezí je stvrzena i v odborné nauce (viz např. [jméno FO] a [jméno FO] a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, [jméno FO], a.s. 2004, str. 351 - 352, 354), citované souhlasně již např. v rozsudku Nejvyššího soudu z 15. 11. 2012 sp. zn. [spisová značka].

43. Výše uvedené teze plynou i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Soud odkazuje např. na rozsudek z 28. 10. 2014 ve věci Peltereau-Villeneuve proti Švýcarsku (stížnost č. 60101/09, bod 30., 31., 32., 35. či 38. a tam citovanou judikaturu; na ASPI pod č. JUD324465CZ); mj. o tom, že existuje zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a jednoznačným prohlášením, že dotyčná osoba spáchala trestný čin, aniž by přitom byla pravomocně odsouzena a že k porušení presumpce neviny „postačí“ (byť i „jen“) vyjevení určité úvahy, naznačující pohlížení na osobu jako na vinnou (tehdy vyjádření generálního prokurátora nezanechávalo pochyby o jeho názoru na vinu stěžovatele a neomezovalo se jen na popis stavu podezření). Obdobně lze odkázat na shora uvedený rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Minelli proti Švýcarsku, dále rozsudek z 27. 5. 2014 ve věci [jméno FO] proti Bulharsku (č. stížnosti 16032/07, bod 46.; na ASPI pod č. JUD268090CZ), či rozsudek z 19. 9. 2006 ve věci Matijaševi proti [adresa] (č. stížnosti 23037/04, bod 45. 48.; na ASPI pod č. JUD352789CZ).

44. O tom, zda někdo spáchal trestný čin, nerozhoduje subjektivní náhled jednotlivce, ale výlučně orgány k tomu z Ústavy a ze zákona povolané (čl. 90 Ústavy a čl. 39 Listiny); případný nesouhlas s autoritativním (a pravomocným) rozhodnutím těchto orgánů je nerozhodný a nemůže založit důvod pro vyvinění z odpovědnosti za (neoprávněný) zásah do zákonem chráněných hodnot jiných subjektů (viz např. nález Ústavního soudu z 10. 7. 1997 sp. zn. III. ÚS 359/96).

45. Žalovaný tím, že ve sporném mailu psal o žalobci jako o pachateli trestné činnosti – ačkoli žalobce nebyl pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu (a dokonce v době odeslání sporného mailu jedno trestní řízení bylo již skončeno odložením věci, což žalovaný věděl) – nerespektoval (ústavně) právní zásadu presumpci neviny a protiprávně tím zasáhl do osobnostních práv žalobce, a to do jeho lidské důstojnosti, cti a vážnosti ve společnosti. Je zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a prohlášením že se dotyčný dopustil daného činu, aniž by byl pravomocně odsouzen [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (publikovaný ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/2021) nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 4. 2018 sp. zn. [spisová značka], bod 17. či z 22. 4. 2010 sp. zn. [spisová značka]].

46. Jak dovodila i judikatura, za přípustné skutkové tvrzení ani oprávněný hodnotící úsudek nelze považovat takové výroky, kterými dochází k porušení presumpce neviny, tedy bez ohledu na to, zda mají reálný základ či nikoli (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/2021; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. [spisová značka]; shora i uvedený rozsudek Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], zejména bod 14. až 16., proti kterému bylo dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). U porušení principu presumpce neviny tak zásadně jde o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, tj. bez ohledu na to, zda výroky měly či neměly reálný základ. Mimo jiné (tedy nejen) z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost, nehospodárnost nevyhověl důkazním návrhům žalovaného na výslechy k prokázání jeho tvrzení učiněných v tomto řízení (např. že společnost [Anonymizováno] získala majetkový prospěch, ušetřila náklady spojené s nájmem, stroji a zařízeními, které by musela v případně nevyužívání zdrojů Masarykovy univerzity vynaložit apod.). I kdyby žalovaný prokázal tato svá tvrzení, nic by to nemohlo změnit na závěru, že žalobce nebyl za tato žalovaným (v tomto řízení) tvrzená údajná jednání pravomocně odsouzen u trestního soudu. Hypotetické prokázání tvrzení žalovaného by nic nemohlo změnit na závěru, že žalovaný porušil presumpci neviny, čímž protiprávně zasáhl do osobnosti žalobce.

47. Navíc žalovaný ve sporném mailu svoji konkrétní skutkovou verzi adresátům mailu nepředložil a omezil se jen na paušální tvrzení a kritiku všeobecného rázu žalobce jako podvody žalobce, tunelování státních financí do jeho firmy, vydírání ředitele žalobcem a že žalobce je amorální, cholerik a chamtivý. Jak dovodila judikatura, nestačí, aby kritika vycházela z pravdivých skutkových podkladů, ale nemá-li být kritika neoprávněným zásahem do cti a pověsti kritizovaného, je současně nezbytné, aby podklady, na nichž hodnocení spočívá (pokud nejde o skutečnosti notoricky známé), byly v rámci takovéto evaluace konkrétně uvedeny, aby adresát hodnotového soudu měl možnost takový úsudek přezkoumat a vytvořit si vlastní názor a současně, aby bylo zamezeno případnému vzniku nesprávných představ o skutečnostech, které sloužily hodnotiteli za podklad (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 2. 2012 sp. zn. [spisová značka], 31. 5. 2012 sp. zn. [spisová značka], 31. 5. 2012 sp. zn. [spisová značka], 24. 4. 2013 sp. zn. [spisová značka]; srov. už uvedený rozsudek Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], bod 17., proti kterému bylo dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Ostatně prezentace hodnotícího úsudku je oprávněná jen tehdy, jde-li o kritiku věcnou a mj. konkrétní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 2. 2020 sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 11. 2021 sp. zn. [spisová značka], bod 39., 41., 43.).

48. Nadto i kdyby (hypoteticky) bylo možné (namístě) zkoumat i u porušení principu presumpce neviny pravdivost skutkových tvrzení (pravdivý základ hodnotícího soudu), pak by stejně k tomu v nyní souzené věci nebylo možné přistoupit. Totiž žalovaný neunesl břemeno tvrzení ohledně pravdivosti jeho výroku o tunelování státních financí do firmy žalobce a že se žalobce dopustil podvodů (k tomu blíže srov. text níže tohoto rozsudku v části odůvodňující neprovedení výslechů navrhovaných žalovaným). Žalovaný byl na 1. jednání vyzván k doplnění mj. tvrzení a poučen o následcích nesplnění výzvy dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. str. 5 protokolu o jednání z 24. 3. 2023). Soud žalovaného poučil, že ho tíží povinnost a břemeno tvrzení (a důkazní) o pravdivosti jeho výroků obsažených ve sporném mailu (o pravdivosti tvrzení a pravdivém základu hodnotících soudů) a poučil účastníky, že „nelze nahrazovat povinnost konkrétních tvrzení odkazem na účastnický či svědecký výslech, všechna tvrzení musejí být nejprve konkrétně tvrzena, aby bylo možné je následně prokazovat (viz § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.).“. Přesto žalovaný předložil jen vágní, neurčitá tvrzení a pro bližší okolnosti odkázal na jím navržené budoucí výslechy svědků a na výslech své osoby, což je nepřípustné a žalovaný o tom byl poučen na 1. jednání (srov. blíže text tohoto rozsudku níže).

49. Žalovaný protiprávně zasáhl do osobnostních práv žalobce, a to do jeho práva na ochranu vážnosti a cti (podle § 81 o. z. a čl. 10 odst. 1 Listiny), rovněž svými dalšími (mailovými) výroky o tom, že žalobce je chamtivý a cholerik a že je to o něm veřejně známo, které přitom jsou rovněž objektivně způsobilé negativně zasáhnout čest a vážnost žalobce ve společnosti.

50. Je obecně známo (§ 121 o. s. ř.), že chamtivým je člověk nenasytně toužící po majetku, penězích [např. chamtivost – Slovník současné češtiny | Nechybujte | Lingea s.r.o. či Internetová jazyková příručka – chamtivost (cas.cz)]. Jde o zápornou vlastnost člověka. K objektivizaci lze např. uvést, že obdobný pojem ve smyslu ziskuchtivosti je přitěžující okolností podle § 42 písm. b) zákona č. 90/2009 Sb., trestní zákoník [dokonce pohledem katolického náboženství chamtivost – neboli lakota či lakomství – má značit, že člověk nedosáhne Božího království (srov. např. Bible, List Římanům 1, 28) a papež Řehoř I. v 6. století zařadil chamtivost (tj. lakotu) mezi jeden ze „smrtelných“ hříchů (jakožto hřích přemíry)].

51. Pokud jde o výrok žalovaného o tom, že žalobce je chamtivý a že je to o něm veřejně známo, tak žalovaný neunesl již břemeno tvrzení a důkazní o pravdivém základu tohoto výroku (též o tomto břemeni a o následcích nesplnění výzvy byl žalovaný poučen na 1. jednání).

52. Žalovaný totiž v tomto řízení toliko tvrdil (viz podání z 9. 4. 2023 na č. l. 76 a násl.), že skutečnost, že žalobce je chamtivý, vyplývá z toho, že mimo vědecké činnosti na [Anonymizováno] působí ve společnosti [Anonymizováno], která vstupuje do smluvních vztahů s [jméno FO] a od této dostává finanční prostředky a že z mailové komunikace vyplývá, že žalobce v rámci projektu řešil finance pro sebe.

53. Pokud se ale myšlenka žalovaného dovede do důsledků, pak by každý, kdo vedle zaměstnání podniká a z podnikání přijímá peníze (nad mzdu ze zaměstnání), mohl být hodnocen jako chamtivý v uvedeném negativním smyslu. To však nelze akceptovat. Není zásadně nic (ani morálně) špatného na tom, že člověk chce vedle zaměstnání i podnikat, z té které pohnutky (ať již by to bylo například úsilí o zisk, o snahu o seberealizaci, např. profesní). Tím méně je kritizovatelné úsilí žalobce podnikat právě v korporaci [Anonymizováno], která je totiž tzv. spin – off firmou ve vztahu k [jméno FO], tedy sice podnikatelskou osobou, avšak založenou za účelem komercionalizace duševního vlastnictví vytvořeného na výzkumné organizaci (na [jméno FO]). V tomto smyslu je vysvětlený typ podnikání (typ spin-off firmy) pojmově ve výsledku i ve prospěch [jméno FO] a nejde tak jen o zisk na straně podnikatelského subjektu. Ostatně v tomto smyslu lze poukázat i např. na shora uvedená dvě usnesení policejního orgánu o prospěšnosti spolupráce s [Anonymizováno] i pro [jméno FO], deklarované i přímo ze strany [jméno FO]. Obdobně ani případná skutečnost, že by (in eventum) žalobce v mailu v roce 2004 řešil finance pro sebe, by neznačila nic o jeho chamtivosti. Tím méně, když jde o mail z roku 2004 (a v souzené věci jde o výrok žalovaného z roku 2021) a ostatně tvrzení žalovaného o „řešení financí pro svoji osobu v rámci projektu“ je vágní, pročež i zde žalovaný neunáší již břemeno tvrzení o údajné chamtivosti žalobce.

54. Žalovaný rovněž neunesl břemeno tvrzení a důkazní o pravdivém základu svého výroku, že žalobce je cholerik a že je to o něm veřejně známo (i o tomto břemeni a o následcích nesplnění výzvy byl žalovaný poučen na 1. jednání a byla mu poskytnuta soudem lhůta ke splnění výzvy).

55. Žalovaný předložil jen tvrzení a důkaz o tom, že žalobce v jednom (jediném) mailu napsal o svojí „cholerickej povahe“. Tím však není prokázán ani pravdivý základ výroku žalovaného o „cholerikovi“ nejen proto, že jde o mail z 2004, pročež v době sporného mailu z 2021 šlo o mail již historický. Pokud žalovaný v 2004 sám o sobě subjektivně napsal o cholerické povaze, neplyne z toho, že by shodné o sobě napsal i o 17 let později (člověk se mj. vyvíjí a vůlí sebereguluje) a nadto jde stále o toliko sebehodnocení, tj. postrádající objektivitu. Navíc je třeba vždy vnímat to které slovo v kontextu. V mailu z 2004 žalovaný uvedl, že má roky – navzdory mj. svojí cholerické povaze - korektní vztahy a úplnou důvěru k mnohým lidem, o jejichž pomoc se může opřít a že oni věří, že je nepodvede. V uvedeném kontextu tak žalobce sám o sobě neužil sousloví „cholerická povaha“ v negativním smyslu, nýbrž spíše k označení temperamentu ve smyslu výbušnosti, prudkosti [viz § 121 o. s. ř. – např. Internetová jazyková příručka – cholerik (cas.cz)]. Nicméně žalovaný ve sporném mailu užil označení „cholerik“ ve výrazněji záporném smyslu. Označení „cholerik“ zařadil (vedle sebe) do řady tak výrazně negativních vlastností jako je „amorální“ a „chamtivý“. Ve spojení i s dalšími části mailu (zejména že údajně žalobce nechal žalovaného vykázat z laboratoře) tak je namístě vyložit sporný mail, že označení „cholerik“ žalovaný užil v prejorativním (hanlivém) smyslu jako člověk popudlivý, prchlivý, mnohdy se sklony i k verbální útočnosti (srov. obdobně např. rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne 2. 7. 1997 sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Právních rozhledech č. 11/1997, str. 592 či na ASPI pod č. JUD8694CZ). Už vůbec nelze souhlasit s verzí žalovaného (v podání z 9. 4. 2023, bod II.), že údajně skutečnost, že žalobce je cholerik, je nesporná ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., když tuto skutečnost o sobě (dle žalovaného) uvedl žalobce v mailu z 2004. Žalobce v tomto řízení neučinil jako shodné tvrzení žalovaného o tom, že je žalobce cholerik [žalovaný zaměňuje institut tvrzení účastníka (mj. § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) se skutečnostmi případně soudem zjištěnými z důkazů (§ 101 odst. 1 písm. b/, § 120 odst. 1, § 125 o. s. ř.), na základě hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.)].

56. Žalovaný rovněž neunesl břemeno tvrzení a důkazní o pravdivém základu svého výroku o vydírání žalobcem (i o tomto břemeni a o následcích nesplnění výzvy byl žalovaný poučen).

57. Žalovaný se bránil tím, že došlo k nepochopení mailu a že jen upozorňoval nadřízené žalobce, že by s problémy měli něco dělat (viz str. 2 protokolu o jednání z 24. 3. 2023 na č. l. 68 verte) a že je nabádal k ukončení spolupráce s žalobcem (bod II. podání žalovaného z 9. 4. 2023). Takovému výkladu nelze přisvědčit. Průměrná osoba – ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. (čtenář mailu) - si sousloví „se jím nenechte dál vydírat“ vyloží tak, že ze strany žalobce již v minulosti došlo k vydírání. V opačném případě by nebylo použito slovo „dál“ ve spojení s „vydírat“ (k hledisku průměrné osoby ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. srov. v judikatuře týkající se ochrany osobnosti např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2023 sp. zn. [spisová značka]). Tento (objektivní) výklad ostatně koresponduje s tím, jak si mail vyložil jeho hlavní (přímý) adresát, tj. ředitel [Anonymizováno], který opakovaně vypověděl u soudu, si mail vyložil tak, že žalovaný píše o tom, že žalobce jej vydírá. Navíc mail byl adresován primárně řediteli [Anonymizováno] (viz např. oslovení v mailu „Vážený pane profesore [jméno FO]“), tedy žalovaný ve sporném mailu tvrdil, že žalobce vydíral v minulosti ředitele [Anonymizováno]. Nicméně dokazováním - výslechem svědka ředitele [Anonymizováno] – bylo prokázáno, že žalovaný ředitele [Anonymizováno] nikdy nevydíral. Nejde tak již v této části o rozhodnutí na základě neunesení břemene tvrzení a důkazního (non liquet – skutková nejistota), nýbrž naopak na základě zjištěného skutkového stavu o nepravdivosti nařčení osoby žalobce žalovaným z vydírání ředitele [Anonymizováno].

58. Žalovaný tak svými mailovými výroky neoprávněně zasáhl do práva na ochranu osobnosti žalobce, chráněného v podústavní rovině v § 81 o. z., neboť šlo o jednání žalovaného směřující proti osobní a mravní integritě žalobce, které bylo objektivně způsobilé snížit důstojnost, čest a vážnost žalobce, ohrozit jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Mezi neoprávněným zásahem žalovaného a porušením osobnostní sféry žalobce existuje příčinná souvislost a zavinění z nedbalosti se presumuje [dle § 2910 (první skutkové podstaty) a § 2911 ve spojení s § 2894 odst. 2 (větou druhou) o. z.]. Došlo ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti žalovaného za zaviněný zásah do absolutního práva poškozeného žalobce dle § 2910 o. z. (první skutkové podstaty). Žalovanému proto vznikla ve smyslu § 2956 o. z. povinnost odčinit žalobci nemajetkovou újmu.

59. Žalovaný se bránil, že žalobce nebyl mailem poškozen, když nedůvěra ze strany rektora i děkana vyprchala a může vystupovat ve velkých projektech. Tyto námitky jsou nedůvodné mimo jiné proto, že z hlediska základu existence neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti - jako toliko ohrožovacího civilního deliktu - je nepodstatné, zda ke konkrétnímu negativnímu následku došlo. Postačí, že zásah byl objektivně způsobilý narušit či ohrozit osobnostní práva, objektivně způsobilý vyvolat následky týkající se osobnosti člověka [viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 5. 2002 sp. zn. [spisová značka], 1. 10. 2002 sp. zn. [spisová značka], 28. 2. 2011 sp. zn. [spisová značka], 7. 5. 2002 sp. zn. [spisová značka], 27. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka], 25. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka] (bod 26. až 28.) či z 30. 10. 2018 sp. zn. [spisová značka]; usnesení Ústavního soudu z 9. 1. 1997 sp. zn. II. ÚS 5/96].

60. Byl tak prostor zabývat se tím, jaký způsob a výše přiměřeného zadostiučinění žalobci vůči žalovanému dle § 2951 odst. 1 o. z. a § 2957 o. z. náleží. Žalobce se domáhal přiznání výlučně peněžitého zadostiučinění, tedy nikoli morálního zadostiučinění, např. formou omluvy. Nezbytnou podmínkou pro přiznání peněžitého zadostiučinění podle § 2951 odst. 2 o. z. však je, že se poskytnutí žádné formy morálního zadostiučinění nejeví s ohledem na okolnosti případu postačujícím. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění nemajetkové újmy (§ 2951 odst. 2 o. z.). Soud dospěl k závěru, že morální satisfakce by nezajistila skutečné a dostatečně účinné odčinění nemajetkové újmy.

61. Zásah do cti a vážnosti osoby se projevuje v ohrožení či poškození dobrého jména člověka u jiných osob a v ohrožení jeho postavení a uplatnění ve společnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 1. 2008 sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2008 Sb.). Poškozený pociťuje nepříjemné pocity rozrušení, nelibosti, ponížení či alespoň celkové vnitřní nepohody, a zároveň je dán vliv na smýšlení dalších lidí, tj. ohrožení postavení poškozeného ve společnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2020 sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce pod č. 56/2021). Zásadně proto nemůže být dostatečně účinné odčinění nemajetkové újmy, pokud by nebylo garantováno seznámení s omluvou u všech osob, které by se o difamačním zásahu dozvěděly. Omluva doručená jen poškozenému by proto u difamačních zásahů účinnou satisfakcí zásadně být nemohla.

62. Omluva by zásadně měla být poskytnuta způsobem, jenž bude s protiprávním zásahem srovnatelný i co do účinnosti, tj. i okruhu osob, které se se zásahem seznámily a které se tak i s následnou omluvou seznámí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 10. 2022 sp. zn. [spisová značka]); pokud však nelze určit okruh osob, které se se zásahem seznámily, pak omluva zásadně není objektivně účinnou, resp. tím i přiměřenou satisfakcí. Z výslechů provedených v tomto řízení (zejména [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) vyplynulo, že informace o mailu žalovaného a jeho obsahu se dostaly i mimo okruh 3 adresátů mailu - kolovaly po [Anonymizováno] (mj. „šeptandou“) a dokonce i po děkanátu PřF. Úplný okruh osob, které se o sporném mailu dozvěděly (a které by tak příp. mohly být adresáty omluvy), proto nelze bezpečně určit. Ostatně zjišťování všech osob, které se o sporném mailu dozvěděly, by nebylo přiléhavé; jak dovodila i judikatura, „U práva na ochranu občanské cti, kde následek spočívá ve snížení vážnosti u spoluobčanů a v ohrožení postavení i uplatnění občana ve společnosti, by zjišťování takových okolností mohlo být v rozporu s cílem právní úpravy ochrany osobnosti.“ (viz již stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR z 31. 10. 1967 sp. zn. Prz 33/67, na ASPI pod ID: JUD22462CZ). Jakákoliv omluva by tak nezajistila skutečné a dostatečně účinné odčinění nemajetkové újmy dle § 2951 odst. 2 věta druhá o. z. (zejména z hlediska vážnosti žalobce), jelikož by nemohla ke všem osobám, které se dozvěděly o sporném mailu, vyvrátit jeho nepříznivé účinky (v judikatuře obdobně srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 5. 2001 sp. zn. IV. ÚS 581/99).

63. Dalším významným argumentem je, že k neoprávněnému zásahu do osobnosti žalobce došlo již téměř před dvěma lety. Nadto z výslechu ředitele vyplynulo, že situace už je vlivem času uklidněná, lidé se o tomto tématu již nebaví. [jméno FO] žalobce na věc nahlíží tak, že nedůvěra ze strany děkanátu a rektorátu vyprchala, důvěra v žalobce se vrátila a může se znovu ucházet o velké projekty. Nevhodnost (v té které veřejné formě) morální satisfakce tudíž plyne i z důvodu, že již pro odstup času bylo na sporný mail zapomenuto a na základě (v té které formě zveřejněné) omluvy by reálně hrozilo kontraproduktivní rozpomenutí se třetích osob na neoprávněný zásah, a tím i případné zjitření (znovuobnovení) újmy způsobené v minulosti žalobci. Navíc by reálně hrozilo, že by se o sporných výrocích dozvěděly až z omluvy nově další osoby, což by bylo rovněž kontraproduktivní a rovněž z tohoto důvodu by se nepeněžitý způsob satisfakce míjel účinkem. Ostatně i podle judikatury přiměřeným zadostiučiněním není omluva pronášená za okolností, že teprve z ní se určitá část veřejnosti doví o zásahu do osobnostních práv člověka, o němž by se jinak nedověděla, a jenž by tedy do té doby ani nemohl vážnost postiženého člověka v očích dané části veřejnosti snížit (srov. např. rozsudek Krajského soudu v [adresa] z 15. 4. 1997 sp. zn. 23 [právnická osoba]/97, dostupný na ASPI pod ID: JUD12435CZ či v Soudních rozhledech, 6/1997, str. 147; obdobně srov. Občanský zákoník I, II, 1. vydání, 2008, str. 169 - 203: J. [jméno FO]).

64. Rovněž podle judikatury platí, že pokud primární (morální) způsob zadostiučinění je v době rozhodování soudu již natolik oslaben, že svým způsobem pozbývá své funkce, je povinností soudu újmu kompenzovat právě zadostiučiněním peněžitým (srov. např. nález Ústavního soudu z 18. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 281/03, 31. 5. 2001 sp. zn. IV. ÚS 581/99 či rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 11. 2015 sp. zn. [spisová značka], bod 19.; rozsudek Nevyššího soudu z 28. 2. 2005 sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Právních rozhledech, 11/2005, str. 413; obdobně srov. i komentářovou literaturu, např. Občanský zákoník I, II, 1. vydání, 2008, str. 169 - 203: J. [jméno FO]).

65. S ohledem již na uvedené okolnosti případu tudíž nebylo možné klást k tíži žalobce, že nepožadoval morální satisfakci a žaloval přímo na náhradu újmy v penězích, když bylo zřejmé, že morální satisfakce by žalobci nepřinesla účinnou satisfakci pro odčinění nemajetkové újmy.

66. Při úvaze o nedostatečnosti morální satisfakce - a při úvaze o výši peněžitého zadostiučinění - soud přihlédl (v souladu s § 2957 o. z.) též k tomu, že žalovaný porušil zásadu presumpce neviny úmyslně v tom smyslu, že věděl, že policie první trestní věc odložila, a přesto se o žalobci vyjadřoval jako (ve smyslu) o pachateli trestného činu.

67. Soud přihlédl při úvaze o určení způsobu i výše satisfakce rovněž (k v tomto řízení samotným žalovaným deklarovanému) úmyslu žalovaného poškodit žalobce v jeho profesní sféře, když např. v podání z 9. 4. 2023 se žalovaný přiznal, že nabádal rektora a děkana, aby upustili od spolupráce s žalobcem. Tomu ostatně odpovídá i např. text mailu žalovaného „Máte tam šikovnější lidi.“.

68. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný zasáhl do ochrany osobnosti nikoli v afektu apod., ale plánovitě, s rozmyslem, resp. po předchozím uvážení, jak vyjevil zejména při jednání u soudu dne 9. 6. 2023. Z jeho ústního přednesu vyplynulo, že si je vědom, že ve sporném mailu uvedl očerňující informaci, avšak přiznal, že sporný mail napsal cíleně tak škaredě, „aby se něco stalo“ [což však i přes dotaz soudu při jednání upřesnit (ve smyslu co se mělo stát) odmítl, s odkazem na to, že jde o jeho taktiku a že si to nechá na závěrečný návrh; i v závěrečném návrhu ale uvedl, že o tom nechce mluvit, s odkazem na to, že by odkryl další karty související s jeho záměrem vymáhat mimosoudně a pak případně soudně „ukradené know-how“ po korporaci [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] (viz např. protokol o jednání z 9. 6. 2023, str. 4 či zvukový záznam z jednání, čas kolem 1:37:04 a násl.; dále v závěrečném návrhu, str. 5 protokolu o jednání z 9. 6. 2023 na č. l. 124 a záznam o jednání v čase po 2:19:10]. Přiměřeně lze odkázat i na § 42 písm. a) zákona č. 40/209 Sb., trestní zákoník ve smyslu, že mezi přitěžující okolnosti patří, pokud pachatel spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uvážení.

69. Při úvaze o způsobu a výše satisfakce soud vzal zřetel i skutečnost, že sporný mail negativně zasáhl do profesního života žalobce v tom smyslu, že mu bylo jeho nadřízeným, tj. ředitelem [Anonymizováno] (který přitom postupoval ve shodě s proděkanem [Anonymizováno]) – právě kvůli spornému mailu - nedoporučeno ucházet se o velký výzkumný projekt (za stovky miliónů korun), čemuž se žalobce podvolil a ztratil tak šanci tehdy získat velký výzkumný projekt v rámci [Anonymizováno] [Anonymizováno] za [Anonymizováno] [jméno FO]. Mimo jiné tímto je vyvrácena námitka žalovaného, že žalobce nebyl sporným mailem v životě nijak poškozen.

70. Prvek veřejnosti byl u sporného mailu naplněn v tom smyslu, že výroky žalovaného nezazněly mezi čtyřma očima (tj. v přítomnosti jen žalobce a žalovaného), nýbrž byly dány do dispozice tří jiných osob. Soud tak přihlédl i k judikatuře, podle níž veřejné sdělení nejen navozující dojem, že kritizovaná osoba se dopustila trestného činu, nýbrž ji za pachatele výslovně označující, je natolik významným zásahem do osobnostních práv, k jehož odčinění zpravidla nepostačí jiné formy zadostiučinění než peněžitá náhrada; její výše by přitom zpravidla neměla být jen symbolická (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 7. 2021 sp. zn. [spisová značka] či z 22. 10. 2020 sp. zn. [spisová značka] a z 25. 6. 2020 sp. zn. [spisová značka]). Nepřípadná je námitka žalovaného o mlčenlivosti příjemců sporného mailu; ve skutečnosti taková povinnost mlčenlivosti neexistuje.

71. Soud přihlédl i k nedostatečné sebereflexi žalovaného, projevované v průběhu tohoto civilního řízení. Žalobce předmětem řízení neučinil výrok žalovaného ze sporného mailu, že ředitel na [Anonymizováno] má „chytřejší lidi“ (než žalobce); přesto však žalovaný bez vztahu k předmětu řízení – tj. objektivně zbytečně – pronesl v závěrečném návrhu k žalobci ironicky, provokativně a urážlivě, že „pan profesor vystupuje jako, jako génius, jako vědátor, ale řekl bych, tak jak jsem napsal, ti lidi jsou tam daleko chytřejší než tady nějaký pan profesor“ (viz záznam z jednání z 9. 6. 2023 v čase 2:19:36). Na 1. jednání zásah do osobnosti žalobce (až) prohluboval svým vyjádřením relativizujícím (snižujícím) význam obou pravomocných usnesení [Anonymizováno] [Anonymizováno] policie [adresa], kterými byly odloženy obě trestní věci (vedené na základě trestního oznámení podaného mj. na žalobce). Žalovaný na soudním jednání v přítomnosti žalobce (i tříčlenné veřejnosti) uvedl, že to (ve smyslu složitosti) lidé z [Anonymizováno] nemohou pochopit a že tak skutečnost, že policie trestní věci odložila, není pro něj věrohodná (viz str. 2 protokolu o jednání z 24. 3. 2023 na č. l. 68 verte). Dokonce na posledním jednání u soudu (9. 6. 2023) se žalovaný - obdobně difamačně (jako o žalobci ve sporném mailu) - vyjadřoval na adresu [Anonymizováno] (jejich pracovníků či vedení) tím, že je to „mafie“ (jen kvůli tomu, že údajně [jméno FO] nereagovala na sporný mail žalovaného, což navíc není pravda, jelikož [Anonymizováno] reagoval již 15. 7. 2021 mailem doručeným žalovanému). Dokonce to na stejném jednání žalovaný v principu opakoval („tak jsem si říkal, to není brněnská stoka, to je univerzitní mafie a je potřeba tady něco udělat“) i po výzvě a poučení ze strany soudu, aby se zdržel takových výrazů (srov. záznam z jednání z 9. 6. 2023, čas 32:13 a následující poučení a výzvu ze strany soudu; dále ohledně žalovaným podruhé užitého výrazu „mafie“ na adresu [jméno FO] srov. záznam o jednání z 9. 6. 2023 v čase 2h19 a násl.). Tu se dokonce nabízí úvaha i o případné preventivně – sankční roli satisfakce (které se dovolával dle svého obsahu i žalobce na str. 4 protokolu o jednání z 9. 6. 2023 poslední odstavec), tj. dosáhnout toho, aby žalovaný neopakoval obdobné protiprávní jednání (judikatura dovodila, že vhodnost použití preventivně - sankční funkce zadostiučinění je nezbytné posoudit zvláště tehdy, kdy hrozí opakování podobných zásahů do ochrany osobnosti, a kdy je třeba žalovaného od podobných zásahů odradit - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 12. 2012 sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], 29. 11. 2012 sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu z 29. 4. 2014 sp. zn. [spisová značka], usnesení Ústavního soudu z 28. 1. 2016 sp. zn. I. ÚS 27/15, nález Ústavního soudu z 6. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 1586/09, bod 35.; Ústavní soud v usnesení z 19. 9. 2017 sp. zn. I. ÚS 1041/17, bod 39. a 43. aproboval z ústavně právních hledisek preventivně - sankční funkci zadostiučinění dokonce k umělci). Rovněž v judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu lze nalézt oporu pro relevanci hlediska sebereflexe žalovaného při úvaze o způsobu a výši satisfakce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 6. 2021 sp. zn. [spisová značka], 30. 11. 2022 sp. zn. [spisová značka], 18. 1. 2023 sp. zn. [spisová značka], které aprobovala postup nižších soudů, že se přiléhavě zabývaly i „otázkou sebereflexe žalovaného“). Postoj původce zásahu (např. vstřícné chování, omluva či projevená lítost) může ovlivnit vnímání újmy poškozeným; naopak popírání vlastní odpovědnosti, odmítnutí omluvy, opakování a zintenzivnění zásahu, lhostejnost, arogance či vyjádřená bezcitnost, chování původce i v průběhu soudního sporu může újmu prohloubit a být přitěžující okolností odůvodňující uložení zvýšené náhrady újmy (srov. obdobně např. nález Ústavního soudu z 22. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 2844/14, bod 54., 57. a 66. či nález Ústavního soudu z 6. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 1586/09, bod 38.).

72. Soud přihlédl při úvaze o výši satisfakce i k tomu, že žalobci se dostalo částečné satisfakce mj. tím, že už o dva dny po odeslání sporného mailu se proděkan v odpovědi žalovanému postavil na stranu žalobce, když poukázal mj. na to, že mail žalovaného obsahuje ničím nepodložené domněnky a podněcoval žalovaného, aby se omluvil žalobci. Soud při úvaze o přiměřenosti výše peněžitého zadostiučinění vzal na zřetel i to, že došlo „jen“ k přechodné morální újmě na osobnosti žalobce (když např. samotný žalobce uvádí, že má opět důvěru a může se již ucházet o velké projekty) a že v době již před sporným mailem - a i v době po odeslání sporného mailu - byla už čest a vážnost žalobce ohrožena též z jiných důvodů, nezávisle na sporném mailu žalovaného (kvůli stížnostem na PřF podávaným mj. na osobu žalobce a probíhajícím dvěma trestním řízením vedeným na základě trestního oznámení podaného na mj. osobu žalobce).

73. Soud žalobcem požadovanou výši peněžitého zadostiučiněnou 50 000 Kč - ze všech shora uvedených důvodů - nepovažoval za nepřiměřeně vysokou, a proto žalobě plně vyhověl (výrok I.).

74. Nárok na zaplacení úroků z prodlení je rovněž zcela důvodný a má oporu v § 1970 o. z. a § 1958 odst. 2 o. z. (viz např. nález Ústavního soudu z 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 2149/17, bod 48. a 59.). Žalobce doručil žalovanému výzvu k zaplacení žalobní částky 31. 8. 2021 a stanovil v ní lhůtu k zaplacení do 8 dnů od doručení, tj. do 8. 9. 2021. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil, ocitl se tak v prodlení od 9. 9. 2021. Z těchto důvodů soud vyhověl žalobě i v části požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení v zákonné výši (viz nařízení č. 351/2013 Sb.) – tj. ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

75. Soud pro nadbytečnost nevyhověl důkazním návrhům žalovaného na výslech žalovaného a svědků označených jako [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]´, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]´[Anonymizováno] [Anonymizováno].

76. Výslech [tituly před jménem] [jméno FO]´a a [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaný navrhl k prokázání svého výroku ve sporném mailu o tunelování státních financí do firmy žalobce ([Anonymizováno]). Za prvé, již shora soud vysvětlil, že za přípustné skutkové tvrzení ani oprávněný hodnotící úsudek nelze považovat výroky, kterými dochází k porušení presumpce neviny, tedy bez ohledu na to, zda např. kritika má reálný základ či nikoli (srov. citovanou judikaturu). Druhý (přitom samostatný) důvod neprovedení výslechu těchto svědků tkví v tom, že už ve sporném mailu bylo (v souladu s ustálenou judikaturou) nezbytné, aby podklady, na nichž hodnocení žalovaného spočívalo (nešlo o skutečnosti notoricky známé), byly v rámci sporného mailu konkrétně uvedeny (srov. bod 48. odůvodnění). Tento deficit ve sporném mailu nejde napravit až v soudním řízení, tedy že bz až v soudním řízení žalovaný nově (poprvé) předkládal konkrétní skutkovou verzi, proč ve sporném mailu uvedl, že žalobce tuneloval státní peníze do své firmy a v čem konkrétně má ono tunelování spočívat. Třetí (přitom samostatný) důvod neprovedení výslechu těchto dvou svědků tkví v tom, že žalovaný neunesl již břemeno tvrzení. Soud jej totiž vyzval na 1. jednání, aby uvedl, z jakých konkrétních skutečností plyne, že došlo k tunelování státních financí, co tím měl na mysli žalovaný konkrétně, kdy a kde se to stalo, jakým způsobem, jakou formou a obsahem. Reakce žalovaného (viz podání z 9. 4. 2023) však byla vágní, neurčitá, žalovaný proto neunesl již břemeno tvrzení. Žalovaný odkázal paušálně na seznam uzavřených smluv mezi [Anonymizováno] a [jméno FO] s tím, že v případě dodávek se „zpravidla jedná o komponenty, které si je [Anonymizováno] schopna vyrobit sama“; žalovaný ale neupřesnil, jaké konkrétní korporací [Anonymizováno] dodávané komponenty si byla [jméno FO] schopna vyrobit sama. Žalovaný uvedl, že „dodávané komponenty byly vyrobeny v laboratořích [Anonymizováno], nikoli ve vlastních podnikatelských prostorách a k výrobě jsou využity kapacity [Anonymizováno] jak personální a materiální“; žalovaný ale neupřesnil, jaké konkrétní komponenty - a kdy – byly vyrobeny v jakých laboratořích [jméno FO] a jaké konkrétní kapacity [jméno FO] personální a materiální – a kdy - byly využity společností [Anonymizováno]. Žalovaný uvedl, že [Anonymizováno] „využívala prostory [Anonymizováno], konkrétně prostory [Anonymizováno] k vlastní podnikatelské činnosti“; žalovaný však neupřesnil, kdy konkrétně žalobcova korporace užila jaké konkrétní prostory. Žalovaný uvedl, že „[Anonymizováno] v rámci své podnikatelské činnosti využívá prostředků [Anonymizováno] v podobě zařízení a strojů“; žalovaný však neuvedl kdy konkrétně (před sepisem sporného mailu) korporace [Anonymizováno] užila jaké konkrétní zařízení a stroj [jméno FO].

77. Není splněním výzvy soudu, pokud žalovaný uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO]´ sdělil, že výběrová řízení (přitom žalovaným ani nekonkretizovaná) jsou zadána způsobem předurčujícím jediného vítěze a že [tituly před jménem] [jméno FO]´ „musí mít povědomí o tom, zda výroky vlastními lidmi a z vlastních zdrojů vyjde levněji než dodávka od třetích subjektů“, že se [tituly před jménem] [jméno FO]´ a [tituly před jménem] [jméno FO] při výslechu „mohou vyjádřit k tomu, kde byly jednotlivé komponenty dodávané [Anonymizováno] společností [Anonymizováno] vyrobeny, kdo se na výrobě podílel a z jakého materiálu byly vyrobeny“ a že stejní svědci se mohou vyjádřit „k tomu, jaké prostory, technologie, materiály a know-how využívá společnost [Anonymizováno] v rámci své podnikatelské činnosti a dále k tomu, zda žalobce či společnost [Anonymizováno] využívali ke své činnosti ať už v rámci společnosti či v rámci [Anonymizováno]“.

78. Totiž splněním výzvy (dle § 118a odst. 1 o. s. ř.) k dotvrzení nemůže být toliko odkaz na budoucí svědecký výslechy – tedy na to, co snad v budoucnu bude zjištěno z výslechu svědků, zde z výslechu tj. [tituly před jménem] [jméno FO]´a a [tituly před jménem] [jméno FO]. Řízení sporné je ovládáno zásadou projednací. Účastník má povinnost tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a povinnost důkazní (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má za následek, že skutečnost, kterou účastník (dostatečně, úplně) netvrdil a která nevyšla jinak v řízení najevo, zpravidla nebude předmětem dokazování. Pokud soud dospěje k závěru, že určitá rozhodná skutečnost nebyla do řízení vnesena, rozhodne podle pravidel pro dělení břemene tvrzení, tj. nepříznivě pro účastníka řízení, kterého tíží břemeno (tvrzení, důkazní). Splnění povinnosti důkazní nemá bez předchozího splnění povinnosti tvrzení význam. Tato pravidla plynou i z ustálené judikatury i tzv. komentářové literatury [srov. usnesení Nejvyššího soudu z 4. 5. 2004 sp. zn. [spisová značka] (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2005), rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 7. 2008 sp. zn. [spisová značka] (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 20/2009), usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2003 sp. zn. [spisová značka], 29. 6. 2016 sp. zn. [spisová značka], 25. 8. 2020 sp. zn. [spisová značka], 12. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka], bod 16., 21. a 22.; též srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 6. vydání, [jméno FO], [právnická osoba]. Beck 2003, str. 450-451]. Tudíž z o. s. ř. i ustálené judikatury plyne, že označení svědků nemůže nahradit (povinnost) tvrzení, která jsou pro věc právně významná a neunesení břemene tvrzení znamená i zamítnutí důkazních návrhů účastníka (viz též např. usnesení Ústavního soudu z 14. 11. 2012 sp. zn. III. ÚS 3975/12, 31. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 747/12, 15. 3. 2016 sp. zn. III.ÚS 3356/15, bod 14. či usnesení Nejvyššího soudu z 2. 6. 2014 sp. zn. [spisová značka]). Ostatně o těchto pravidlech (zejména, že nelze nahrazovat povinnost konkrétních tvrzení odkazem na výslech) byl žalovaný poučen již na 1. jednání.

79. Výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaný navrhl k tomu, „zda je společnost [Anonymizováno] skutečně nezávadná“ s tím, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] „v minulosti několikrát oslovily orgány činné v trestním řízení s žádostí o součinnost“, „může se vyjádřit k bezúhonnosti žalobce a jeho působení jako jednoho z vedoucích představitelů [Anonymizováno]“. Stran [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaný uvedl, že pokud v minulosti „byly stížnosti na postup společnosti [Anonymizováno] potažmo žalobce, bude mít tato svědkyně povědomí o tom, zda došlo k nějakému pochybení či nikoli.“, „může se vyjádřit k tomu, jaké prostředky a jakým způsobem získala společnost [Anonymizováno] od [Anonymizováno] a zda se v tomto případě jednalo o standardní postupy, zároveň se může vyjádřit k tomu, jaké licence získala společnost [Anonymizováno] od [Anonymizováno] a za jakých podmínek“. Těmto důkazním návrhům nelze vyhovět ze stejných důvodů jako shora. Žalovaný tu neunesl už břemeno tvrzení (např. v čem konkrétně je [Anonymizováno] „závadnou“ apod.), když z takto koncipovaných důkazních návrhů plyne, že žalovaný by chtěl teprve svědeckými výslechy zjišťovat, zda se vůbec žalobce či jeho korporace dopustila něčeho závadného. Tím však žalovaný nepřípustně nahrazuje břemeno tvrzení břemenem důkazním, v rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, i v rozporu s poučením na 1. jednání. Navíc soud již zjistil skutkový stav ohledně trestních řízení vedených proti žalobci a jeho korporaci [Anonymizováno], pročež je dána nadbytečnost výslechu [tituly před jménem] [Anonymizováno] ke stejné skutečnosti. Předmětem řízení není „bezúhonnost žalobce a jeho působení jako jednoho z vedoucích představitelů [Anonymizováno]“.

80. Výslech [tituly před jménem] [jméno FO]´a, doc [jméno FO] i (účastnický) výslech svůj žalovaný navrhl k prokázání, že žalobce „se dopustil podvodného jednání tím, že po žalovaném vyžadoval, aby prostřednictvím společnosti [Anonymizováno], která je ve vlastnictví žalovaného, finance získané od [Anonymizováno] převáděl do společnosti [Anonymizováno]. Když toto žalovaný odmítl, žalobce zajistil, aby ze společnosti [Anonymizováno] odešel [tituly před jménem] [Anonymizováno], který vynesl know-how týkající se vývoje zdrojů pro generátory ozonu a plazmové zdroje a tuto technologii začal [tituly před jménem] [Anonymizováno] dělat nejprve pro [Anonymizováno] a vzápětí pro společnost [Anonymizováno], která ji následně začala dodávat [Anonymizováno]… Uvedené může potvrdit [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno]…a svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno]…Tito svědci se můžou vyjádřit zejména k tomu, zda technologie pro generátory ozonu a plazmové zdroje pochází od společnosti [Anonymizováno] a zda, jak a kým byly využívány.“. Žalovaný tu však neunesl již břemeno tvrzení a nesplnil výzvu z 1. soudního jednání, aby žalovaný doplnil svá tvrzení o tom, „z jakých konkrétních skutečností plyne, že se žalobce dopustil podvodů, co tím konkrétně měl žalovaný na mysli, zejména kdy a kde se žalobce dopustil jakého podvodného jednání, jakým způsobem, formou, [Anonymizováno]“. Tvrzení žalobce byla vágní, neurčitá. Mimo jiné neupřesnil, kdy po žalovaném žalobce vyžadoval, aby jaké konkrétní finance získané kdy od [jméno FO] převáděl do korporace [Anonymizováno]. Neupřesnil mj., kdy a jak žalobce zajistil, aby z [Anonymizováno] odešel [tituly před jménem] Zemánek. Soud odkazuje na shora uvedené pravidla o nemožnosti nahradit povinnost tvrzení prostým odkazem na budoucí důkaz, což se týká i účastnického výslechu žalovaného („Výslech účastníka řízení má sloužit k tomu, aby jeho provedením byl soud přesvědčen o pravdivosti skutkových tvrzení, které účastník řízení má zájem dokazovat… o výslechu účastníka řízení by měl tedy soud rozhodnout tehdy, kdy bude přesně vědět, které skutečnosti mají být tímto důkazem prokázány. Nemělo by proto přicházet v úvahu, aby teprve výslechem účastníka řízení byla doplňována neúplná či chybějící skutková zjištění.“ - srov. nález Ústavního soudu z 11. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 37/03; z judikatury obecných soudů srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 12. 2000 sp. zn. [spisová značka], rozsudek Vrchního soudu v [jméno FO] z 16. 2. 2012 sp. zn. [spisová značka] dostupný na ASPI pod č. JUD226048CZ; v tzv. komentářové literatuře srov. obdobně např. komentář k § 131 o. s. ř. od [jméno FO] in Občanské soudní řízení.

2. část. Soudcovský komentář. Wolters Kluwer. 2023). Nadto z tvrzení žalovaného dokonce ani neplyne podvodné jednání žalobce. Kumulativní součástí podvodného jednání je uvedené někoho v omyl a z tvrzení žalovaného neplyne, koho by žalobce uvedl v omyl. Pokud by skutečně žalobce vyžadoval po žalovaném, aby finance z firmy žalovaného (získané od [Anonymizováno]) žalovaný převedl do firmy žalobce, pak by šlo o vztah mezi žalovaným ([Anonymizováno]) a žalobcem ([Anonymizováno]) bez uvedení v omyl. Stejně tak není zřejmé, co podvodného (tedy uvedení v omyl) by mělo být na tom, že by případně žalobce zajistil, aby korporaci žalovaného opustil [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Pokud žalovaný tvrdil, že [tituly před jménem] Zemánek vynesl know-how ze společnosti žalovaného, pak zde rovněž absentují znaky podvodného jednání (mj. uvedení v omyl) a ostatně samotný žalovaný tvrdí, že [tituly před jménem] Zemánek (tj. nikoli žalobce) údajné know-how vynesl. Tudíž žalovaného výroky ze sporného mailu o „podvodech“ žalobce nejsou způsobilé být prokázány jím navrhovanými výslechy (zaměřen zejména na zjištění, zda technologie pro generátory ozonu a plazmové zdroje pochází od společnosti [Anonymizováno] a zda, jak a kým byly využívány).

81. Ze stejných důvodů soud neprovedl důkaz výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který by se měl „vyjádřit k tomu, jakým způsobem byla uvedená veřejná zakázka ovlivněna žalobcem a společností [Anonymizováno], která se společností [Anonymizováno] spolupracovala“. Podle žalovaného mělo jít o veřejnou zakázku na přístrojové vybavení pro projekt [Anonymizováno], kterou získal Výzkumný ústav chemických vláken a že subdodavatelem byla společnost [právnická osoba]. Žalovaný neunesl již břemeno tvrzení (žalovaný např. neuvedl, zda, kdy a jakým způsobem byla veřejná zakázka ovlivněna žalobcem, resp. společností [Anonymizováno]). Navíc pokud by firma žalobce se subdodavatelem vítězného subjektu spolupracovala, pak není zřejmé, co je na tom podvodného (viz zejména uvedení v omyl) a co by bylo podvodného na tom, že by případně firma žalobce za případnou spolupráci se subdodavatelem (za tu kterou práci pro subdodavatele) obdržela. Jednak tedy žalovaný neunesl břemeno tvrzení, jednak již z tvrzení žalovaného plyne, že navržené důkazy jsou nezpůsobilé prokázat pravdivost výroku žalovaného ze sporného mailu o podvodech žalobce.

82. Výslech [tituly před jménem] L´udmily Černákové (manželky žalobce) žalovaný navrhl k prokázání tvrzení, že aktivity [Anonymizováno] jsou řízeny nikoli jeho manželkou, nýbrž žalobcem; to však žalobce ani nerozporoval a toto tvrzení bylo prokázáno shora uvedenými usneseními policejního orgánu.

83. Žalovaný navrhl výslech [tituly před jménem] [jméno FO] k prokázání toho, že žalobce ji údajně dlouhodobě šikanoval v práci, s cílem znemožnit jí vědeckou činnost a eliminovat její aktivity na [Anonymizováno] a že obdobným způsobem se choval vůči [tituly před jménem] D. [Anonymizováno] a [tituly před jménem] P. [Anonymizováno] a [tituly před jménem] J. [jméno FO]´[Anonymizováno]. Takto žalovaný reagoval na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (z 1. jednání), nechť žalovaný doplní svá tvrzení “z jakých konkrétních okolností plyne, že žalobce je amorální, chamtivý a cholerik a že je to o něm veřejně známo, co tím měl žalovaný konkrétně na mysli – zejména kdy, kde, jakou formou, s jakým obsahem a vůči komu se žalobce choval amorálně, chamtivě a cholericky.“. Žalovaný uvedl, že takové jednání žalobce „dokazuje, že žalobcovo jednání bylo amorální.“. Výslech této svědkyně však byl nadbytečný již z důvodu, že i kdyby žalovaný prokázal svá tvrzení o „šikaně“ kolegyně žalobce v práci, pak by to nic na důvodnosti žaloby (viz text shora o rozhodovacích důvodech rozsudku) změnit nemohlo. Navíc žalovaný ve sporném mailu neuvedl nic o šikaně [tituly před jménem] [jméno FO], ale vyjádřil se generalizovaně jednak o tom, že je žalovaný „amorální“ a jednak o tom, že je to o žalobci veřejně známo. Tudíž zjevně by prokázání konkrétního „závadného“ chování žalobce k jedné (jediné) osobě v práci (tj. k [tituly před jménem] [jméno FO]) stěží bylo způsobilé pro obhajitelnost paušálního úsudku o amorální osobnosti žalobce a tím méně pro akceptovatelnost výroku žalovaného o tom, že je to veřejně známo. Tím méně, když ze žalovaným předloženého zápisu ze schůze akademického senátu z 14. 6. 2021 plyne, že minimálně část veřejnosti – in concreto [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] – na spory mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] nahlížel nikoli ve smyslu amorálnosti osobnosti žalobce, nýbrž jako na nedorozumění a jako na projev osobní antipatie, napětí mezi určitými „militantními“ skupinami na [Anonymizováno] a že situace není černobílá. Pokud žalovaný uvedl, že se stejného chování žalobce dopouštěl i k dalším 3 spolupracovníkům, pak žalovaný neunesl již břemeno tvrzení (neuvedl mj., kdy se žalovaný dopustil jakého konkrétního nemorálního jednání vůči té které konkrétní osobě).

84. Soud pro nadbytečnost nevyhověl ani důkazním návrhům žalovaného na výslech svědků děkana [Anonymizováno] a rektora [jméno FO]. Tito svědci podle žalovaného měli potvrdit či vyvrátit, zda citovaný mail mohl žalobce poškodit na akademické půdě a jakým konkrétním způsobem. To je však otázkou právního posouzení (objektivní způsobilost zásahu do osobnosti, zde konkrétně do profesního života), tedy věcí soudu (iura novit curia) [k tomu srov. např. bod 38. odůvodnění tohoto rozsudku včetně tam citovaného rozhodnutí Ústavního soudu]. Tito svědci by se dále dle žalovaného „mohli vyjádřit k tomu, co bylo předmětem trestních řízení, která byla v minulosti vedena proti žalobci a společnosti [Anonymizováno], na které žalobce odkazuje v rámci podání ze dne 10.2.2023.“; avšak tyto skutečnosti soud zjistil z jiných důkazů (usnesení policejního orgánu o odložení dvou trestních věcí). Žalovaný tyto dva svědky navrhl i k prokázání skutečnosti, jak bylo se sporným mailem naloženo; avšak i tyto skutečnosti soud zjistil z jiných důkazů, jak bylo vyloženo shora. Tu lze odkázat např. na mail proděkana – zastupujícího právě děkana – z 15. 7. 2021 vůči žalovanému, kterým se proděkan jménem děkana a [Anonymizováno] postavil jednoznačně a důrazně na stranu žalobce, uvedl mj., že [Anonymizováno] žalobci poskytne veškerou součinnost pro ochranu jeho dobrého jména a že ničím nedoložené domněnky žalovaného nebudou kritériem vyhlašování nebo rušení fakultních výběrových řízení (viz zejména bod 12. odůvodnění tohoto rozsudku). Soud odkazuje i na výše uvedená skutková zjištění ohledně postupu ředitele [Anonymizováno] po přečtení sporného mailu, včetně toho, že ředitel o svém postupu - a o svých zjištění získaných od jím dotazovaných (fakultních, univerzitních) odpovědných osob (tato zjištění přitom byla příznivá pro žalobce, tj. že je vše ohledně žalobce i jeho korporace [Anonymizováno] v pořádku) - informoval i děkana a děkan řediteli stran sporného mailu již ničeho neuložil (srov. zejména bod 26. odůvodnění rozsudku). Ostatně žalobce byl vyzván (na 1. jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) k dotvrzení a prokázání toho, jak konkrétně sporný mail zasáhl do jeho života, jak a kdy konkrétně se to v jeho životě nepříznivě projevilo (konkrétní nepříznivé následky) a zda a kdo konkrétně zažalovaným výrokům (ve sporném mailu) uvěřil či neuvěřil (ohledně čehož ho tížilo břemeno tvrzení i důkazní – viz protokol o jednání z 24. 3. 2023, str. 3). Žalobce však netvrdil, že by byla poškozena jeho čest a vážnost (pověst) v očích děkana a rektora (např. že by spornému mailu uvěřili); proto nezbylo než (v důsledku pravidel o břemenu tvrzení a důkazním) vycházet z absence takového poškození (neexistence poškození cti a pověsti žalobce v očích děkana a rektora, přičemž šlo „toliko“ o ohrožení osobnosti žalobce v tomto smyslu; na stranu druhou v případě např. dočasné nemožnosti ucházet se o velký výzkumný projekt za [Anonymizováno] šlo již o poškození osobnosti žalobce, jeho profesního života a rovněž se snížilo renomé žalobce v očích jeho přímého nadřízeného ředitele [Anonymizováno] - srov. text shora, zejména bod 26., 27. a 30. odůvodnění tohoto rozsudku). Tomu odpovídá i reakce žalobce na výzvu soudu dotazující se (na 1. jednání, viz protokol o jednání z 24. 3. 2023), zda žalobce tvrdí i poškození osobnosti či „jen“ ohrožení osobnosti; žalobce reagoval tvrzením právě o ohrožení jeho osobnosti a že sporný mail byl způsobilý snížit jeho čest minimálně u osob, kterým byl adresován, tj. i v očích děkana a rektora (viz poslední odstavec str. 3 podání žalobce z 11. 4. 2023). Do toho ostatně přiléhavě zapadá i výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] o neexistenci postižení žalobce v souvislosti se sporným mailem ze strany děkana či [jméno FO]. Žalobce původně navrhl výslech děkana a rektora i k prokázání toho, zda ve sporném mailu “uvedená tvrzení jsou pravdivá”. Tu ovšem žalovaný neunesl již břemeno tvrzení o pravdivosti sporných výroků (srov. text shora) a ostatně i takto koncipovaný důkazní návrh je neurčitý, když nekonkretizuje, pravdivost jakých konkrétních tvrzení ve sporném mailu měl výslech děkana a rektora prokázat. Koneckonců právě výroky ve sporném mailu byly vágní, a proto není ani zřejmé, co konkrétně by měl výslech děkana a rektora prokazovat (viz ad absurdum hypotetický předmět výslechu k pravdivosti tvrzení z mailu: “je či není žalobce amorální?”, “je či není o žalobci veřejně známo, že je amorální?”). Žalobce původně navrhl tyto svědky i kvůli tomu, že každý z těchto dvou svědků se “může výjádřit jako nadřízený žalobce k jeho pověsti”. Tu však rovněž žalovaný neunesl již břemeno tvrzení (např. jaká konkrétní pověst žalobce má být výslechem svědků prokázána) a míjí se to i s předmětem řízení, který totiž není založen na komplexním vyšetřování (zjišťování) pověsti žalobce, ale týká se výlučně pravdivosti výroků zaznělých ve sporném mailu. Ostatně stejný názor jako soud (tj. o nadbytečnosti výslechu těchto dvou svědků) patrně zastával v pozdějším průběhu řízení i žalovaný, když na jednání dne 9. 6. 2023 výslovně trval na výslechu toliko jiných svědků než děkana a rektora (viz str. 3 protokolu o jednání, č. l. 123).

85. Žalovaný ve sporném mailu uvedl difamační výroky o žalobci a měl proto v civilním řízení uvést všechny konkrétní skutečnosti na podporu jejich pravdivosti. Žalovaný však zásadně pro konkrétnosti odkazoval na budoucí výslechy svědků. Přístup žalovaného se jeví spíše jako zásadně nepřípustný pokus o dodatečné, náhodné „lovení údajů“ prostřednictvím (až) výslechů v tom smyslu, že snad něco z výslechů vyplyne v jeho prospěch. Leč správný postup zásadně je opačný – dokazování se provádí ke konkrétním tvrzením o skutkovém stavu a individualizace žalobních tvrzení je nezbytná i pro vedení procesní obrany žalovaného, tj. pro jeho možnosti účinně se bránit - konkrétní žalobní verzi – vlastními konkrétními proti-tvrzeními a proti-důkazy (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 11. 2009 sp. zn. [spisová značka] či usnesení Nejvyššího soudu z 30. 5. 2018 sp. zn. [spisová značka]).

86. Výrok II. o nákladech řízení odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl v řízení plně úspěšný, má proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobce spočívají v soudním poplatku 2 000 Kč a nákladech právního zastoupení, které tvoří především odměna advokáta za následující úkony právní služby (tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jako „a. t.“): 1) příprava a převzetí zastoupení – odměna 3 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), 2) jednoduchá výzva k plnění – 1 550 Kč (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu), 3) sepis žaloby – 3 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), 4) a 5) účast na jednání soudu 24. 3. 2023 (od 8:30 do 10:33, viz § 11 odst. 1 písm. g). a. t.) – 2 x 3 100 Kč, 6) a 7) účast na jednání soudu 12. 5. 2023 (od 8:30 do 12:00) – 2 x 3 100 Kč, 8) a 9) účast na jednání soudu 9. 6. 2023 (od 8:30 do 11:00) – 2 x 3 100 Kč, 10) účast na jednání dne 16. 6. 2023 při vyhlášení rozsudku (§ 11 odst. 2 písm. f) a. t.) – 1 550 Kč. K nákladům právního zastoupení náleží i paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za úkon, tj. celkem 3 000 Kč (10 x 300 Kč; § 13 odst. 4 a. t.), a náhrada DPH ve výši 21 %, tj. 6 489 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 389 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

87. Soud nepřiznal žalobci (dle § 142 odst. 1 o. s. ř. pro neúčelnost) náklady za podání z 10. 2. 2023 a 11. 4. 2023. Šlo o reakci na výzvy soudu k doplnění neúplných (chybějících) tvrzení a označení důkazů dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. v těchto dvou podáních žalobcem uvedené mohlo být již v žalobě a pokud nebylo, nelze to spravedlivě klást k tíži žalovaného ve smyslu povinnosti hradit žalobci náklady za tato podání (obdobně např. usnesení Ústavního soudu z 11. 2. 2020 II. ÚS 150/20, bod 12.). Soud nepřiznal žalobci ani náklady za účast jeho zástupce při prvním setkání s mediátorem. Účast právního zástupce na jednání s mediátorem byla volbou žalobce a zásadně nelze požadovat po jiném účastníkovi řízení, aby v rámci náhrady nesl náklady takového úkonu (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 3. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3658/17 či z 11. 2. 2020 II. ÚS 150/20, bod 12. a nebo rozsudek Krajského soudu v Brně z 29. 5. 2019 č. j. [spisová značka], bod 20.). Soud tak přiznal žalobci (z jím vyúčtovaných nákladů 50 642 Kč) „jen“ částku 39 389 Kč.

Poučení