221 C 132/2025 - 77

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 12 418 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 24. 6. 2025 do 8. 7. 2025 ve výši 49,32 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 418 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 418 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 24,18 Kč od 21. 6. 2025 do 8. 7. 2025.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 2 086,20 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 17. 1. 2025 úvěrovou smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal řádně a včas splatit včetně poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.[Anonymizováno].cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné pouze na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci. Po vyplnění požadovaných údajů probíhá automatizovaný schvalovací proces a pokud je žádost o úvěr schválena, objeví se text smlouvy a žadateli je na telefonní číslo [tel. číslo] SMS kód, jehož zadáním na webu či v aplikaci je smlouva uzavřena. Totožnost žadatele je ověřována prostřednictvím kopie dokladu totožnosti a při uzavírání první smlouvy je dále ověřováno vlastnictví bankovního účtu žadatele o úvěr. V případě žalovaného byly jeho totožnost a vlastnictví k účtu ověřeny prostřednictvím tzv. bank ID. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zároveň hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když prostřednictvím registrů NRKI a BRKI zkoumala, zda má žalovaný jiné úvěry, dále žalovaného lustrovala prostřednictvím registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Posuzovala jak příjmovou, tak výdajovou stránku. Schválená částka úvěru byla žalovanému odeslána dne 17. 1. 2025 na bankovní účet č. [č. účtu]. Ve smlouvě byly sjednány poplatky a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné jistiny, nejvíce však 0,1 % denně. Žalovaný si splatnost splátky prodloužil o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, celkem zaplatil toliko 1 Kč. S úhradou dlužné částky se dostal do prodlení, načež byl úvěr zesplatněn. Žalovaná částka ve výši 12 418 Kč sestává z dlužné jistiny 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 990 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvních pokut 600 Kč, vedle toho se žalobkyně dále domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 73,49 Kč za období od 21. 6. 2025 do 8. 7. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 418 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran procesu uzavření smlouvy doplnila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím Klientského centra, webového rozhraní žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví. Uzavírání smluv je podmíněno registrací a přístupem do Klientského centra, přičemž s registrací je spojeno rovněž ověření totožnosti klienta. Projev vůle je stvrzen SMS kódem zaslaným na verifikované telefonní číslo. Po přihlášení se žalovanému zobrazil návrh smlouvy, se kterým souhlasil, a na základě toho mu byla 17. 1. 2025 v 10:10 hod. zaslána potvrzovací SMS s kódem [Anonymizováno]. Tímto kódem byla smlouva podepsána. Podpis smlouvy byl proveden žalovaným proveden z IP adresy [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].93.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z listiny nazvané „Úvěrová smlouva, ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno]“ a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníku včetně informačního memoranda bylo zjištěno, že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně, na druhé straně žalovaný. V listině je uvedeno, že celková výše úvěru činí 10 000 Kč, jedná se o hotovostní bezúčelový úvěr, který má být splacen v 1 splátce ve výši 10 330 Kč. Sjednány jsou poplatky, přičemž roční procentní sazba nákladů činí 48,30 %. Dále jsou uvedeny další poplatky, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za službu „Expres výplata“ ve výši 199 Kč, poplatek za podložení doby splatnosti „Korunový odklad“ ve výši 990 Kč. Na místě předpokládaném pro podpis žalovaného je namísto vlastnoručního podpisu uvedeno, že smlouva byla žalovaným podepsána dne 17. 1. 2025 v 10:10 hod. podpisovým kódem [Anonymizováno].

7. Z listiny nazvané „Dohledání informací o činnosti klienta“ bylo zjištěno, že se jedná o interní informace žalobkyně o aktivitě žalovaného na jejím webovém rozhraní. Z listiny je patrné, že k registraci do klientské sekce a k zaslání SMS kódu pro registraci došlo dne 23. 12. 2024 v 11:48 hod. Dále je uveden údaj o elektronickém podpisu s kódem [Anonymizováno] a čas zaslání SMS dne 17. 1. 2025 v 10:10 hod. Dne 17. 1. 2025 v 10:15 hod. byla smlouva schválena.

8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že z bankovního účtu žalobkyně č. byla dne 17. 1. 2025 odeslána částka 10 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu]. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 4. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. [č. účtu], na který byla v lednu 2025 připsána příchozí platba z účtu žalobkyně č. [č. účtu] ve výši 10 000 Kč.

9. Z listiny nazvané „Úvěrová zpráva“ soud zjistil, že žalobce provedl lustraci v nebankovním registru klientských informací s tím, že výstup byl pozitivní, kdy jsou na žalovaného evidovány aktivní kontrakty splátkové, nesplátkové i kreditní karty.

10. Z karty klienta a ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně před procesem uzavírání smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když vyšla z údajů získaných od žalovaného a dále z dostupných registrů a databází. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je bezdětný, příjem má ze zaměstnání ve výši 40 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti činí 0 Kč měsíčně a splátky jiným společnostem činí 8 000 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně prověřovala prostřednictvím tzv. kreditního skóre. Posuzována je při tom spotřebitelova příjmová i výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Z úvěrové zprávy nebyly zjištěny žádné negativní informace o žalovaném.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 6. 2025 a podacího archu bylo zjištěno, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla odeslána na adresu žalovaného dne 9. 6. 2025.

12. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán, aby dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 17. 1. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 1 splátce ve výši 10 330 Kč a sjednanými poplatky, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Úvěrová smlouva, ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno]“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 330 Kč za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

14. Provedeny byly všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci. Jde-li o důkazní návrh žalobkyně, aby soud provedl dotaz na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací ke zjištění uživatele předmětného telefonního čísla a IP adresy, ze které bylo s žalobkyní komunikováno, ke dni 17. 1. 2025, pak nelze než uvést, že ani zjištění skutečnosti, že telefonní číslo [tel. číslo] IP adresa jsou vedeny na jméno žalovaného, není schopné prokázat, že to byl skutečně žalovaný, kdo byl v dané chvíli jejich uživatelem, a že smlouva byla uzavřena právě v tvrzeném rozsahu. Provedení tohoto důkazu by tak bylo nadbytečné. Rovněž bylo nadbytečné provádět důkaz výpisem z účtu žalobkyně, neboť odeslání finančních prostředků bylo prokázáno z opisu výpisu proplacení smlouvy a zprávy [právnická osoba]. ze dne 4. 9. 2025.

15. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Úvěrová smlouva, ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno]“ vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby. Tento požadavek ne naplněn právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na základě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla jeho elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána, neboť je opatřena za stranu úvěrovaného dle připojené doložky jen elektronickým kódem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. [spisová značka]).

27. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

28. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy ani časová razítka (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis ani o tom, že by zde byla označena časový razítkem, ze kterého by bylo patrno, že došlo k žádným změnám textu.

29. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru platně v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

30. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však žalobkyně uvedla obecně, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, provedla lustrace, avšak žádné konkrétní listiny, ze kterých příjmy a výdaje žalovaného ověřovala, neoznačila ani nedoložila. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z interních databází a externích registrů, když doložila toliko úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací.

31. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

32. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání a že řádně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného zkoumala jeho příjmy a výdaje. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

33. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.

34. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 9. 6. 2025 a žalovanému stanovila lhůtu k plnění do 14 dnů, tj. do 23. 6. 2025. Do prodlení se žalovaný dostal až dne 24. 6. 2025. Žalobkyně v návrhu kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 21. 6. 2025 do 8. 7. 2025 na částku 73,49 Kč.

35. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 6. 2025 do 8. 7. 2025 ve výši 49,32 Kč. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 086,20 Kč, přičemž tato částka představuje 61 % (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně v řízení co do jistiny a úspěchem žalovaného) z jejich celkové výše 3 420 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 418 Kč (tj. žalovaná částka bez úroků coby příslušenství ve smyslu § 8 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 400 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a písemné podání ze dne 21. 9. 2025 včetně návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 000 Kč ve výši 420 Kč. Odměna a paušální náhrada výdajů nebyla přiznána za písemné podání ze dne 13. 8. 2025, z důvodu, že se jednalo o doplnění žaloby na výzvu soudu, přičemž obsah tohoto podání měl být již součástí samotné žaloby. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

37. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení