221 C 143/2025 - 74

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 25 425,82 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19,20 Kč, co do částky 228,85 Kč, co do částky 13 503,21 Kč, co do částky 174,56 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 748,05 Kč od 14. 2. 2025 do 27. 6. 2025, z částky 248,05 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 730,55 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 425,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 15. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 44 900 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 14. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 8. 4. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 27 586 Kč. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů potvrdil ve smlouvě. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu] dne 15. 10. 2024 v částce 11 500 Kč. Žalovaný se s úhradou pravidelných denních splátek dostal do prodlení, a proto žalobkyně smlouvu dne 13. 2. 2025 vypověděla. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 19,20 Kč a smluvního úroku ve výši 13 503,21 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 15. 11. 2024 do 13. 2. 2025 v částce 174,56 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 748,05 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“ ze dne 15. 10. 2024 včetně Všeobecných obchodních podmínek a předpisu splátek soud zjistil, že jako věřitel je označena žalobkyně a jako klient je označen žalovaný. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému částku až do výše 44 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavazuje vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 8. 4. 2026. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 0,983 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného.

5. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti a z identifikovaných příjmů žalovaného bylo zjištěno, že v souladu se svým interním předpisem žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady, přičemž doložené příjmy musí být stabilní, pravidelné a musí existovat předpoklad pro jejich udržitelnost po dobu trvání úvěrového vztahu. Výdaje uváděné žadatelem žalobkyně prověřuje a konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji domácnosti. Příjem žalovaného měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.

6. Z autorizace ověření totožnosti včetně BankID výpisu bylo zjištěno, že se jedná o interní listiny žalobkyně, dle kterých měla být totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím služby BankID od společnosti [právnická osoba].

7. Ze zprávy banky včetně přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaný. V říjnu 2024 byla na účtu připsána platba ve výši 11 500 Kč z účtu žalobkyně č. [č. účtu].

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu žalobkyně, ve které eviduje údaje o žalovaném, a to výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 27 586 Kč, výši čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 25 000 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 9 900 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč, dalších nezbytných výdajů 0 Kč a ostatních zbytných výdajů 0 Kč. Rezerva pro výdaje je 600 Kč. Počet členů domácnosti činí 4, členové domácnosti s příjmem jsou 3.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 16. 10. 2023 do 15. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl na účet připsán příjem od [právnická osoba] pouze jednou, a to dne 11. 10. 2024 ve výši 21 093 Kč. Ve zbývajících příchozích platbách od [právnická osoba] bylo v poznámce transakce uvedeno „[jméno FO]“. Žalovaný hradí odchozí platbu ve výši zhruba 17 000 Kč (nikoliv však pravidelně každý měsíc) s poznámkou „nájem“, přičemž na účet žalovaného je pravidelně každý měsíc připisována platba v částce 8 500 Kč, v níž je v poznámce uvedeno „nájem“. Součástí výpisu je pět příchozích plateb společnosti [právnická osoba]., a osm příchozích plateb od společnosti [právnická osoba]. Dále je součástí výpisu jedna příchozí platba od společnosti [právnická osoba]. Výpis obsahuje odchozí platby na účet [IBAN] s poznámkou „splátka [Anonymizováno] [jméno FO]“ a odchozí platby na účet [IBAN] s poznámkou „splátka úvěru“. Počáteční zůstatek činí 0 Kč, konečný zůstatek činí 20 323,48 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.

11. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní informace.

12. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalovaného v říjnu 2024 částku 11 500 Kč. Dne 19. 6. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem dne 15. 10. 2024 úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě, níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvními poplatky. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně žalobkyní vyhotovená a podepsaná listina, která mohla být žalobkyní, jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Elektronické jednání účastníků nebylo soudu doloženo, ani k tomu nebyly navrženy žádné důkazy a pouze na základě tvrzení žalobkyně nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle.

13. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

26. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

27. Právně soud věc zhodnotil tak, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, nedošlo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě ale nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu elektronicky podepsal/případné, avšak neprokázané, přihlášení do uživatelského účtu nesplňuje definici elektronického podpisu dle nařízení, neboť osoba přihlašující se do svého profilu nepřipojuje specifikovaná data (elektronický podpis) k dalším specifikovaným datům (smlouva v elektronické podobě) /. Chybí zde tedy podstatná náležitost právního jednání. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis.

28. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

29. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy bylo prokázáno, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62).

31. Žalobkyně předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti, tedy interní listinu, ve které uvedla, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 27 586 Kč a výše pravidelných měsíčních nákladů na bydlení činí 5 000 Kč. Dále byl žalobkyní předložen výpis z bankovního účtu žalovaného, kterým však bylo prokázáno, že žalovanému za předmětné období jednoho roku byl příjem od společnosti od [právnická osoba] připsán toliko jednou, a to dne 11. 10. 2024 ve výši 21 093 Kč (poslední měsíc období, za které byl výpis předložen). Jiný pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání/podnikatelské činnosti z předloženého výpisu nevyplýval. Tvrzení žalobkyně o výši čistého měsíčního příjmu žalovaného 27 586 Kč tak nebylo prokázáno. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně o pravidelných měsíčních nákladech žalovaného na bydlení v částce 5 000 Kč, když z předloženého výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že žalovaný hradí (nikoliv však pravidelně každý měsíc) platbu ve výši zhruba 17 000 Kč s poznámkou „nájem“, přičemž na účet žalovaného je pravidelně měsíčně připisována platba v částce 8 500 Kč, v níž je v poznámce uvedeno „nájem“ (tedy platba za nájemného, když žalovaný hradí celou částku). Soud vzal za prokázané, že žalovaný vydá na nákladech spojených s nájemným měsíčně částku přibližně 8 500 Kč, kterou nehradí vždy ze svého bankovního účtu. Z obsahu bankovního výpisu je dále zřejmé, že část výdajů žalovaného tvoří sázky, neboť jsou na účet připisovány platby od sázkových společností. Nadto z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že za předmětné období výpisu byla žalovanému poskytnuta nejméně jedna další zápůjčka od nebankovní společnosti, přičemž vedle této zápůjčky minimálně další dvě splácí (odchozí platby na účet [IBAN] s poznámkou „splátka [Anonymizováno] [jméno FO]“ a odchozí platby na účet [IBAN] s poznámkou „splátka úvěru“). Žalobkyně rovněž nedoložila výpisy z tvrzených registrů či evidencí.

32. Za stavu, kdy bylo prokázáno, že žalovaný měl příjem za pouhý jeden měsíc, a to ve výši 21 093 Kč, měsíční náklady na bydlení měl zhruba 8 500 Kč, přičemž žalobkyně nezkoumala ani další výdaje jako jsou náklady na elektřinu/plyn (z výpisu z účtu vyplynulo, že tyto náklady hradí žalovaný nad rámec nájemného), jídlo, ošacení atd., část výdajů žalovaného tvoří sázky a nadto sama žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z měsíčních výdajů žalovaného na půjčky v částce 9 900 Kč, nelze než dospět k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného v dané době s odbornou péčí.

33. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek [adresa] soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

34. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 11 500 Kč, na kterou dosud neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 11 500 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 28. 6. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 19. 6. 2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla žalovanému doručena dne 24. 6. 2025 a třídenní lhůta k plnění uplynula dne 27. 6. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

35. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 730,55 Kč, přičemž tato částka představuje 97 % z jejich celkové výše 2 815 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 98,50 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,50 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (vzniklý přeplatek na soudním poplatku ve výši 272 Kč bude žalobkyni vrácen) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Odměna a paušální náhrada výdajů nenáleží žalobkyni za odpověď na výzvu soudu ze dne 18. 9. 2025, neboť se jednalo o doplnění žaloby, přičemž obsah tohoto podání měl být již součástí samotné žaloby. Náhradu nákladů řízení soud přiznal podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

37. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení