221 C 164/2019

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že je hlavním městem Prahou oprávněna k odstraňování vozidel z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Dne [datum] provedla na pokyn strážníka městské policie odtah motorového vozidla s [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) v souladu s § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silničním provozu“), které bylo tentýž den umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Cena za odtah a parkovné je stanovena nařízením hlavního města Prahy [číslo] 2013. Jde o [částka] za odtah, [částka] za 1. až 3. den parkování (tj. [částka]), [částka] za 4. až 180. den parkování (tj. [částka] za celkem 177 dnů) a [částka] za každý další den parkování (tj. [částka] za celkem 43 dnů). Celkem činí dluh žalovaného [částka]. [příjmení] toho žalobkyně požadovala i úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobkyně se domnívá, že je odpovědností vlastníka vozidla, aby řádně identifikoval osobu, které vozidlo prodává. Povinností žalovaného dále bylo zajistit přepis vozidla v registru silničních vozidel. Nejedná se o časově náročný ani složitý úkon. Žalobkyně též odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018 – 41, podle kterého je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu soukromého práva, nýbrž je podstatné, kdo je jako provozovatel zapsán v registru motorových vozidel. Pasivní věcná legitimace žalovaného je proto dána. Žalobkyně oznámila žalovanému odtah vozidla již dne [datum], výzva se však vrátila jako nedoručená. K úhradě dlužné částky jej vyzvala ještě jednou v dubnu 2019. Obě výzvy žalovaný ignoroval. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1193/2011, dle nějž je možná moderace nároku, považuje žalobkyně za nepřípadný, neboť vozidlo není vrak, žalovaného vyzvala bezodkladně, ten zůstal nečinný a žalobu podala již měsíc po poslední výzvě. Uplatňování cen na základě nařízení hlavního města Prahy dosud nezpochybnil žádný soud. Tyto ceny reflektují skutečné náklady. Nelze je srovnávat s cenami soukromých subjektů, jejichž denní ceny hlídaného parkování jsou nadto i vyšší.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že vozidlo dne [datum] prodal na základě kupní smlouvy, neboť v té době již měl nový vůz. Nabízel je přes inzerát na internetu. Kupující se žalovanému představil jako [jméno] [příjmení]. Domluvili se na schůzce dne [datum], kde již měl žalovaný připravenou kupní smlouvu vytisknutou z internetu. Do ní kupující doplnil své údaje, které žalovaný zkontroloval podle občanského průkazu. Na fotce si kupující byl podobný. Číslo občanského průkazu si žalovaný nezapsal. Poté dopsali datum, čas a kupní cenu a podepsali se. Kupující dostal jeden stejnopis kupní smlouvy. Kupní cenu [částka] zaplatil kupující hotově. Domluvili se, že kupující v pondělí po nejbližším víkendu přijede a půjdou spolu vozidlo přepsat, což mu ještě v neděli telefonicky potvrdil. V pondělí ale nedorazil a nezvedal telefon. Po deseti dnech ([datum]) žalovaný vše ohlásil na Policii ČR ve [obec], kde zjistili, že rodné číslo a adresa kupujícího neexistují a i jméno je pochybné. [příjmení] kupujícího nedohledali. Na radu policistů se žalovaný dostavil k Městskému úřadu Slaný za účelem přepisu vozidla, kde mu však nevyhověli s tím, že nelze přepsat vozidlo na neexistující osobu. Jednání na úřadě probíhalo jen ústně a není o něm žádný doklad. Po roce žalovanému přišla pokuta od Městského úřadu Slaný, neboť dne [datum] jako provozovatel provozoval vozidlo přes jeho technickou nezpůsobilost. [příjmení] toho měl platit další pokutu [částka] Ani jednu z pokut neplatil, pouze na úřadu ukázal kupní smlouvu a vše bylo vyřízeno. Za další dva měsíce žalovanému volala policie z [obec], že s vozidlem měl [jméno] [příjmení] spáchat trestný čin (řídit je přes zákaz řízení). Žalovaný jel na podzim 2018 na adresu této osoby, kterou si zjistil z internetu, ale [jméno] [příjmení] ani jeho schránku tam nenašel. V okolí nebylo ani vozidlo. Totéž zkusil ještě jednou za dva týdny se stejným výsledkem. Žalovaný má za to, že není provozovatelem vozidla, byť tak byl zapsán v registru silničních vozidel. Přes veškerou snahu nemá žádnou možnost, jak docílit změny zápisu. Žalovaný má hlášen trvalý pobyt na adrese obecního úřadu, neboť bydlí s matkou v nájmu a pronajímatel nechce, aby v jeho nemovitosti byl hlášen. Poštu si zde vyzvedává, pokud má avízo. O odtahu vozidla se dozvěděl až z žaloby.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobkyně je podle své zřizovací listiny příspěvkovou organizací zřízenou hlavním městem Prahou. Předmětem její činnosti je zajištění materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, zejména provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie hlavního města Prahy, včetně jejich hlídání, a zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel (dle pravidel schválených radou hlavního města Prahy).

5. Obce mohou nařízením stanovit maximální ceny mj. za nucené odtahy vozidel podle zákona o silničním provozu a jejich střežení na parkovišti (viz Cenový věstník Ministerstva financí [číslo], str. 7). Hlavní město Praha takové ceny s účinností od [datum] stanovilo nařízením [číslo] ze dne [datum]. Podle tohoto nařízení činí maximální cena za úplný nucený odtah vozidla [částka]. Maximální ceny za služby parkovišť určených ke střežení vozidel jsou určeny ve výši [částka] za den od prvního do třetího dne, [částka] za den od čtvrtého do sto osmdesátého dne (ode dne přitažení) a [částka] za den od sto osmdesátého prvního dne. Tyto ceny se vztahují na všechny provozovatele nucených odtahů vozidel (včetně střežení na parkovišti) poskytujících služby na území hlavního města Prahy.

6. Žalovaný byl od [datum] zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla [příjmení] [jméno] s [registrační značka]. Vozidlo mělo platnou technickou prohlídku do [datum] (viz karta vozidla z [datum]). Dne [datum] v 11:20 hodin bylo podle protokolu o odtahu toto vozidlo žalobkyní odtaženo z křižovatky ulic [ulice] a [ulice] v [obec a číslo] na příkaz strážníka městské policie podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu (tj. z důvodu, že bylo překážkou provozu na pozemní komunikaci). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanému oznámila odtah vozidla, včetně toho, že je umístěno na odtahovém parkovišti žalobkyně. Současně jej vyzvala k převzetí vozidla a úhradě ceny za odtah a střežení vozidla na parkovišti (včetně tabulky cen). Dopis byl dle dodejky žalovanému zaslán na adresu [adresa žalovaného], kde si jej nepřevzal. Žádostí ze dne [datum] následně žalobkyně požádala Magistrát hlavního města Prahy o sdělení doručovací adresy žalovaného, neboť na výše uvedené adrese si nepřebírá poštu, na což obdržela odpověď ze dne [datum], že žalovaný má v systému evidence obyvatel evidovánu jen tuto adresu jako adresu trvalého pobytu, která je adresou úřadu. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně opět vyzvala žalovaného k zaplacení ceny za odtah a pakování, která v ten den činila [částka] a příslušenství (jinak bude vymáhána soudní cestou). Výzva byla žalovanému opět zaslána na adresu trvalého pobytu, kde si ji nepřevzal (viz dodejka).

7. Žalovaný se hájil především tím, že ještě před odtahem převedl vlastnické právo k vozidlu na jinou osobu. Již na tomto místě (tj. před vlastním právním hodnocením věci, z nějž však vychází rozsah a relevance zjišťovaných skutečností) je přitom třeba předeslat, že v daném případě není až tak podstatné, komu konkrétně žalovaný vozidlo prodal – tedy totožnost kupujícího – nýbrž toliko skutečnost, zda taková osoba ve fyzickém slova smyslu skutečně existuje. Neznalost totožnosti (tj. vlastně toliko osobních údajů) kupujícího totiž nevylučuje, aby vlastnické právo nabyl (byl jeho subjektem) a žalovaný je tím pádem současně pozbyl. Jinými slovy jde pouze o to, zda již žalovaný v soukromoprávní sféře skutečně není vlastníkem (zda si převod vlastnického práva jen„ nevymyslel“ a např. kupní smlouvu nepodepsal za obě strany), byť třeba nejsou údaje o totožnosti nového vlastníka s jistotou známy.

8. Základním důkazem je v tomto směru kupní smlouva ze dne [datum], jejímž předmětem je prodej vozidla za kupní cenu [částka]. Žalovaný je v ní uveden a podepsán jako prodávající, zatímco jako kupující je zde označen [jméno] [příjmení], bytem [adresa], [rodné číslo]. Podpis kupujícího je také připojen. Kupující vzal ve smlouvě výslovně na vědomí, že je povinen vozidlo přehlásit na svou osobu. Kupní cena byla zaplacena při podpisu smlouvy.

9. Osoba kupujícího s výše uvedenou totožností ([jméno] [anonymizováno], [rodné číslo]) nicméně neexistuje. Kupujícího na základě těchto údajů neztotožnila již krátce po podpisu kupní smlouvy (dne [datum]) Policie ČR, jak plyne z potvrzení o přijatém oznámení. Ani soudu se vyhledáváním v centrální evidenci obyvatel osobu s takovým jménem a datem narození či rodným číslem nepodařilo nalézt. Ze zprávy obce Bašť (ve které jediné se nalézá ulice [ulice a číslo]) rovněž plyne, že tato osoba zde nikdy nebyla hlášena k trvalému pobytu ani není známo nic o tom, že by se zde zdržovala.

10. Je tedy zřejmé, že kupující buď použil při podpisu smlouvy falešnou identitu, anebo vůbec neexistuje. Soud má za to, že se jedná o první možnost. Tomu nasvědčuje již oznámení Policii ČR, podle nějž se žalovaný dne [datum] dostavil na obvodní oddělení [obec], kde nahlásil, že při prodeji vozidla nezkontroloval údaje kupujícího a nyní nemůže ověřit jeho totožnost a splnit svou povinnost vozidlo převést v registru silničních vozidel. Toto oznámení žalovaný učinil ihned po uplynutí desetidenní lhůty k podání návrhu na změnu údajů v registru (byť si zřejmě nesprávně vyhodnotil, že jde o kalendářní namísto pracovních dnů, viz § 8 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o podmínkách provozu“). Jestliže by kupující neexistoval, nedávalo by smysl, aby žalovaný sám sebe„ udával“, že nesplnil svou zákonnou povinnost.

11. Především je ale skutečnost, že kupující opravdu existuje (ač zřejmě pod jinou totožností) dostatečně podpořena i dalšími důkazy. Jedná se předně o dva příkazy Městského úřadu Slaný. Z příkazu ze dne [datum] plyne, že dne [datum] v [obec a číslo] na ulici [ulice] bylo vozidlo zastaveno a kontrolováno policejní hlídkou, neboť nemělo platnou technickou kontrolu (která skončila dne [datum] – viz výše shodně výpis z karty vozidla). Řidič byl policií ztotožněn jako [jméno] [příjmení], [datum narození]. Jelikož však byl podle registru silničních vozidel provozovatelem žalovaný, byla právě jemu správním orgánem uložena pokuta [částka] za přestupek podle § 83 odst. 1 písm. i) zákona o podmínkách provozu. V podstatě k témuž došlo podle dalšího příkazu ze dne [datum] i dne [datum] v [obec a číslo] na křižovatce ulic [ulice] a [ulice]. I zde byl jako řidič policií ztotožněn [jméno] [příjmení], [datum narození], a žalovanému byla uložena pokuta [částka]. Jak plyne ze zprávy Městského úřadu Slaný (ze dne [datum]) a odpovědi na telefonický dotaz, žalovaný tyto pokuty i uhradil, byť ne přímou platbou, ale převedením přeplatku na daních. Oba příkazy vypovídají o tom, že v době po prodeji (srpen 2018) již doopravdy provozoval vozidlo někdo jiný, než žalovaný, a to zřejmě osoba se jménem [jméno] [příjmení].

12. Tuto skutečnost potvrzuje i trestní příkaz Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. Tím byl tentýž [jméno] [příjmení] ([datum narození]) shledán vinným, že dne [datum] a dne [datum] řídil předmětné vozidlo, přestože mu byl uložen správní trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Tato osoba byla posléze na základě příkazu k zatčení dodána soudu (viz protokol o zatčení ze dne [datum]) a na vazebním zasedání jí byl trestní příkaz doručen (viz protokol o vazebním zasedání z téhož dne; obojí je součástí trestního spisu ve věci Okresního soudu Praha – západ, [anonymizováno] [spisová značka]). Tato osoba tedy prokazatelně existovala a i v září 2018 vozidlo fakticky provozovala.

13. Skutečnost, že osoba odlišná od žalovaného vystupující pod jménem [jméno] [příjmení] ([anonymizována dvě slova]), [datum narození], opravdu existuje, plyne dále z výpisů z evidencí pořízených soudem. Vyhledáváním v centrální evidenci obyvatel i centrální evidenci vězněných osob nebyla osoba [jméno] [příjmení] nalezena (viz výpisy), nicméně podle lustrace v informačním systému základních registrů (dále jen„ ISZR“) měla tato osoba od [datum] do [datum] povolena pobyt v České republice na adrese za [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec] (viz výpis). To dokládá i zpráva Ministerstva vnitra (ze dne [datum]), podle které bylo v tomto období vedeno řízení o žádosti [jméno] [příjmení] o přechodný pobyt, které nakonec nebylo vyhověno rozhodnutím, jež dne [datum] nabylo právní moci. Adresa pobytu v ISZR je adresou uvedenou v žádosti o pobytové oprávnění. 14. [příjmení] [jméno] [příjmení] téhož data narození pak nebylo nalezeno v centrální evidenci obyvatel ani v ISZR (viz výpisy), avšak je naopak uvedeno v centrální evidenci vězněných osob, ze které plyne, že byl od [datum] do [datum] vězněn (viz výpis). Konkrétně byl podle zprávy Vězeňské služby ČR (ze dne [datum]) ve vazbě pro přečiny padělání a pozměňování veřejné listiny a legalizace výnosů z trestné činnosti. I to konvenuje závěru, že se jedná o skutečnou osobu, která použila falešnou identitu. Pouze dříve vystupovala pod jménem„ Stoyka“, zatímco později„ [příjmení]“ (zřejmě za účelem, aby jí nebyla přičtena negativní minulost související s trestním stíháním a vazbou).

15. Soud se pokusil [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]) vyslechnout jako svědka, což se nicméně nezdařilo. Přestože byl předvolán z různých adres, předvolání nepřevzal a k jednání se nedostavil. Soud si vyžádal i trestní spis Okresního soudu Praha – západ ve věci [spisová značka] (v níž byl vydán shora zmíněný trestní příkaz). Adresa uvedená v žádosti o vypátrání pobytu [jméno] [příjmení] (z [datum]) i žádosti o zjištění jeho pověsti (z [datum]) však byla adresou Městského úřadu pro [část Prahy] (viz odpověď na žádost o vypátrání z [datum]). Na vazebním zasedání (viz protokol) [jméno] [příjmení] uváděl pouze svou evidovanou adresu pobytu, na které se měl údajně zdržovat (ale na níž si předvolání nepřevzal ani tam nebyl zjištěn jeho aktuální pobyt, viz dále šetření v rámci dožádání). Svědka se opakovaně nepodařilo kontaktovat ani na telefonním čísle zjištěném z trestního spisu (viz protokol o vazebním zasedání a úřední záznam ze [datum]), byť se dle zprávy Policie ČR (ze dne [datum]) jedná o číslo, na kterém byl ještě v únoru 2019 dosažitelný. Soud též s dotazem na aktuální adresu a telefonní číslo obeslal jeho otce, [příjmení] [příjmení], který si přípis rovněž nepřevzal.

16. Poté soud dožádal o výslech [jméno] [příjmení] Obvodní soud pro Prahu 4, v jehož obvodu měl evidovánu poslední adresu pobytu. Ani tomuto soudu se jej však nezdařilo předvolat. Předvolání si nepřebíral a na telefonním čísle nebyl kontaktní. Podle zprávy Policie ČR (z [datum]) na adrese [adresa] (poslední evidovaná adresa pobytu) tato osoba nebydlí a na další adrese v [obec a číslo] známé Policii ČR nebyl nalezen domovní zvonek ani nikdo k zastižení. Žádnou adresu neevidoval Úřad práce ČR (viz zpráva z [datum]) ani [ulice] správa sociálního zabezpečení (viz zpráva z [datum]). Pouze ze zprávy cizinecké policie (z [datum]) vyplynulo, že od [datum] do [datum] byl [jméno] [příjmení] ubytován v hotelu [příjmení].

17. Dotazem na tento hotel byla již opět zdejším soudem zjištěna další možná adresa a adresa jeho spolubydlící [anonymizováno 5 slov] [příjmení]). Ze zpráv Policie ČR (ze dne [datum] a [datum]), kterou soud následně požádal o prověření pobytu, však plyne, že ani na jedné z těchto adres [jméno] [příjmení] nebydlí, resp. na adrese jeho někdejší spolubydlící není domovní zvonek, poštovní schránky a do domu se nelze dostat. Policie ČR navíc sdělila, že tato osoba má od [datum] do [datum] zakázán pobyt na území ČR (viz první ze zpráv). Na telefonním čísle, které měl [jméno] [příjmení] poskytnout Policii ČR v roce 2021 při posledním kontaktu (viz druhá ze zpráv), opakovaně nebyl kontaktní (viz úřední záznam z [datum]).

18. Přestože [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]) nebylo možné vyslechnout k tomu, zda to byl skutečně on (osoba s touto totožností), kdo kupní smlouvu s žalovaným podepsal, soud má z výše uvedených důkazů (zejm. oznámení žalovaného u Policie ČR, příkazů, trestního příkazu a protokolů o zatčení a vazebním zasedání) minimálně za prokázané, že zde byla nějaká existující osoba (ve fyzickém slova smyslu), která kupní smlouvu podepsala a následně vozidlo i fakticky provozovala, byť není jisté, zda to byl skutečně [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]). Jak již bylo shora uvedeno, rozhodná je právě tato skutečnost. Skutečnou totožnost kupujícího není nutné znát.

19. Podle § 45 odst. 1 zákona o silničním provozu kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle odst. 4 je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

20. Z výše citovaného § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu plyne, že povinnost odstranit překážku provozu na pozemní komunikaci stíhá primárně toho, kdo ji způsobil. Pokud tak ale neučiní, je k tomu povinen vlastník komunikace. Je-li touto překážkou vozidlo, odstraní je vlastník komunikace na základě rozhodnutí policisty nebo strážníka obecní policie, a to na náklad provozovatele vozidla (nikoliv tedy nutně toho, kdo překážku způsobil).

21. Judikatura Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, či ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016) v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu (viz nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03) dále dovodila, že náklady je provozovatel vozidla povinen nahradit nejen vlastníku komunikace, ale rovněž osobě, která byla na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace oprávněna odstranit vozidlo tvořící překážku provozu na pozemní komunikaci. Ze soukromoprávního hlediska představují náklady na odstranění vozidla škodu, na jejíž náhradu má vlastník komunikace či tato osoba právo vůči provozovateli odstraněného vozidla (§ 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ občanský zákoník“). Za náklady na odstranění vozidla ve smyslu § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je třeba pokládat jak vlastní náklady na odtah, tak i náklady spojené s jeho umístěním na střeženém parkovišti (byť celkovou výši náhrady může soud moderovat, tj. přiměřeně snížit podle § 2953 občanského zákoníku).

22. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] v 11:20 hodin provedla na příkaz strážníka městské policie (ve smyslu § § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu) odtah vozidla, jehož zapsaným provozovatelem v registru silničních vozidel byl žalovaný, z křižovatky ulic [ulice] a [ulice] v [obec a číslo]. Na to vynaložila náklady za odtah a střežení vozidla ve výši žalované částky, která se odvíjí od maximálních cen stanovených nařízením hlavního města Prahy [číslo] z roku 2013 podle zákona o cenách. Žalobkyně byla současně hlavním městem Prahou na základě své zřizovací listiny oprávněna k odtahům vozidel, včetně jejich hlídání, jakož i ke správě a vymáhání souvisejících pohledávek. Byť tedy sama není vlastníkem žádné pozemní komunikace (tím je u silnic II. a III. třídy a místních komunikací, pokud se nacházejí na jeho území, hlavní město Praha, viz § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů), ve smyslu shora citované judikatury je aktivně legitimována k tomu, aby se domáhala náhrady škody v podobě nákladů, které vynaložila na odtah a střežení vozidla.

23. Mezi účastníky však panuje spor o opačné stránce věci, tedy kdo je pasivně (věcně) legitimován. Žalobkyně argumentuje, že jde o žalovaného, neboť byl v době odtahu a parkování jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel. Žalovaný se naproti tomu brání, že v té době již vozidlo nevlastnil ani reálně neprovozoval.

24. Jak již bylo výše uvedeno, povinnost na náhradu škody spočívající v nákladech odtahu a střežení vozidla stíhá podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu„ provozovatele vozidla“. [příjmení] otázkou je tedy výklad tohoto pojmu. Ten definuje § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, podle nějž je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu. Jinak řečeno rozhodující je (dle systematického výkladu) stav zápisu v registru silničních vozidel. To plyne i z žalobkyní citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018 – 41, s jehož závěry lze – v obecné rovině – souhlasit.

25. Na druhou stranu ovšem nelze pomíjet, že nárok uplatněný žalobkyní má veskrze soukromoprávní povahu (viz judikatura citovaná výše). Výklad § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, jakkoliv se jedná o veřejnoprávní právní předpis, je tudíž nutno činit s ohledem na základní zásady soukromého práva, včetně § 2 odst. 3 občanského zákoníku, tj. tak, aby jeho aplikace v konkrétním případě nebyla v rozporu s dobrými mravy. Ostatně i závěry výše cit. rozsudku Nejvyššího správního soudu byly vysloveny na ryze veřejnoprávním půdorysu přestupku (dříve správního deliktu) podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Zmíněná zásada výkonu práv v souladu s dobrými mravy přitom vyjadřuje požadavek, aby soud nalezl spravedlivé řešení toho kterého případu při zohlednění individuálních skutkových okolností. Institut dobrých mravů tedy v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor k uplatnění spravedlnosti (ekvity) a také slušnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2062/14, zejména bod 22).

26. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný ještě před odtahem vozidla dne [datum] uzavřel kupní smlouvu s neznámou osobou, zřejmě [jméno] [příjmení]. Neznalost (pravé) totožnosti jednající osoby (kupujícího) ovšem není vadou právního jednání, která by zakládala jeho neplatnost. Případný omyl z toho plynoucí by mohl mít za následek pouze relativní neplatnost, kterou by musel namítnout žalovaný, v jehož zájmu je stanovena, (§ 583, § 584 odst. 2 a § 586 odst. 1 občanského zákoníku). Užití cizího (či dokonce neexistujícího) jména totiž jde vždy k tíži jednajícího (viz § 77 odst. 2 občanského zákoníku), a ne druhé strany (žalovaného). To by ostatně bylo i v rozporu se zásadou, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 věta první občanského zákoníku).

27. Podstatné tak je, že tu byla existující fyzická osoba (člověk), která byla způsobilým subjektem práv, včetně práva vlastnického (tzn., měla právní osobnost, § 15 odst. 1 a § 23 občanského zákoníku) a jež právně jednala ve smyslu přijetí nabídky žalovaného na uzavření kupní smlouvy. Tím došlo ke konsenzu o jejím obsahu a uzavření (§ 1725 a § 1745 občanského zákoníku). Na základě této kupní smlouvy bylo vlastnické právo k vozidlu podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku k okamžiku její účinnosti (§ 1099 občanského zákoníku) převedeno na kupujícího.

28. Dále je relevantní, že zákon o podmínkách provozu v případě převodu vlastnického práva k vozidlu toliko umožňuje, aby došlo ke změně zápisu v registru silničních vozidel spočívající ve výmazu dosavadního a zápisu nového vlastníka (viz § 8 i § 8a tohoto zákona). Jak tedy správně poukázal žalovaný, není-li známa totožnost nového vlastníka a z toho důvodu není možný jeho zápis do registru, není tu žádná cesta, kterou by docílil svého výmazu z registru. Důsledkem je, že žalovaný je zde jako vlastník – a tím pádem i jako provozovatel (§ 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu) evidován přesto, že jím ve skutečnosti dávno není a vozidlo fakticky neprovozuje. Žalobkyně namítala, že povinnost zajistit změnu zápisu v registru leží na dosavadním vlastníkovi. To je samozřejmě pravda, avšak i postup podle § 8a zákona o podmínkách provozu (tj. změna zápisu bez součinnosti nového vlastníka) předpokládá, že jsou známy skutečné osobní údaje osoby, která má jako nový vlastník a provozovatel být zapsána.

29. Žalovanému přitom těžko lze vyčítat, že si údaje na kupní smlouvě před podpisem neověřil. Obezřetnost žalovaného je třeba poměřovat standardem průměrně rozumného člověka, tj. měřítkem běžné péče a opatrnosti (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku). Není běžné, aby se na kupní smlouvu, jejímž předmětem je movitá věc o hodnotě v řádu tisícikorun (byť zde šlo o automobil) uvádělo číslo občanského průkazu (ostatně to by žalovanému ani nepomohlo, byly-li ostatní údaje falešné, nehledě na to, že pravost si na místě při podpisu ani nemohl ověřit), anebo aby se strany před uzavřením takové smlouvy navzájem„ lustrovaly“ v informačních systémech. K takovým nástrojům (jako např. centrální evidence obyvatel) ostatně žalovaný ani nemá přístup a těžko by je mohl využít (na rozdíl od Policie ČR či správních orgánů, které posléze zjistili, že„ [jméno] [příjmení]“ je pravděpodobně neexistující totožností). Byl-li tedy žalovanému předložen občanský průkaz, včetně rodného čísla odpovídá standardu běžné opatrnosti a péče, že automaticky nezpochybňoval jeho pravost, ale pouze porovnal podobu na fotografii a opsal do smlouvy důležité identifikační údaje.

30. Vedle toho je třeba zohlednit, že žalovaný ihned poté, co se mu nepodařilo zajistit součinnost nového vlastníka k přepisu v zákonné lhůtě, situaci řešil oznámením na Policii ČR. Zjistit skutečnost totožnost kupujícího navíc bylo téměř nemožné. To se totiž s jistotou nepodařilo ani zdejšímu soudu, přestože má daleko širší možnosti a vynaložil k tomu značné úsilí (viz výše pátrání po [jméno] [příjmení], resp. Stoykovi). Žalovaný dokonce i ze svého hradil pokuty, které mu byly uloženy za to, že vozidlo nemělo platnou technickou kontrolu, ačkoliv je již v té době několik let provozoval někdo jiný.

31. Za těchto specifických okolností by formalistické lpění na systematickém výkladu pojmu provozovatel vozidla jako osoby, která je takto zapsána v registru silničních vozidel, vedlo ke krajně nespravedlivým důsledkům pro žalovaného. Přestože totiž vozidlo nevlastní a fakticky neprovozuje a současně nemůže docílit změny zápisu v registru silničních vozidel, neboť jej nový vlastník de facto podvedl (vydáváním se za neexistující osobu), měl by odpovídat za to, že vytvořilo překážku v provozu na pozemní komunikaci, a v navíc by mu byly až do konce existence vozidla přičítány i veškeré další nepříznivé následky spojené se zápisem. Takový výklad a použití § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu by byly v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Proto je – v tomto konkrétním případě – nutno pojem provozovatele vozidla chápat v obecném významu jako osobu, která vozidlo fakticky provozuje. Tou již žalovaný není: není vlastníkem vozidla (nemá oprávnění s ním v mezích právního řádu libovolně nakládat, § 1012 občanského zákoníku), a především bylo prokázáno, že vozidlo ani fakticky neprovozuje. Žalovaný proto není ve věci pasivně věcně legitimován.

32. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu prvním výrokem zamítl jako nedůvodnou.

33. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, měl by tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Tohoto práva se však výslovně vzdal. Žádný z účastníků řízení proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.