221 C 175/2024 - 68

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] Ph.D. sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 256 091,75 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 156 499,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 156 499,04 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 99 592,71 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 28 244,58 Kč, úroku 24 961,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 167 382 Kč od 8. 11. 2023 do 18. 12. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 882,96 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, úroku 9,56 % ročně z částky 165 882 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 12 558,28 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [Anonymizováno] s.r.o., IČO [IČO], (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 14. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Za tímto účelem žalovaný sdělil informace o svých osobních poměrech a dále o svých příjmech a výdajích a předložil své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje, zejména výpisy z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále vyžádala informace z veřejných registrů, zejm. SOLUS, NRKI, ISIR, CEE. Interní analýzou pak dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečné disponibilní příjmy ke splácení požadovaného úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak byly žalovanému poskytnuty dne 14. 1. 2022 peněžní prostředky ve výši 191 758 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet obchodníka na koupi ve smlouvě sjednaného zboží. Žalovaný se zavázal zaplatit za půjčené peněžní prostředky úroky s pevnou úrokovou sazbou ve výši 9,56 % ročně. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých prostředků, úroků a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 měsíčních splátkách po 4 033 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek, resp. s jednou splátkou po dobu více než 3 měsíce, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 3. 10. 2022, o čemž byl žalovaný písemně informován a vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, úroků a poplatků. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 31 499 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka zahrnuje jistinu ve výši 165 882 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 88 709,75 Kč (0,1 % denně z dlužné částky od 4. 10. 2022), kapitalizované úroky ve výši 24 961,32 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 28 244,58 Kč, úroky ve výši 9,56 % ročně z částky 165 882 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 167 382 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. [právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že před uzavřením smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil výplatní pásky od zaměstnavatele [jméno FO] a.s. za období listopadu a prosince 2021, z nichž byl zjištěn jeho průměrný měsíční příjem ve výši 20 720 Kč. Ohledně výdajů žalovaného bylo z informací od žalovaného zjištěno, že tyto činí celkem 199,40 Kč a zahrnují mj. i splátky půjčky a výživné, částka na bydlení činí 500 Kč měsíčně, což odpovídá regionu [Anonymizováno] za nájem, resp. spolunájem. Dále bylo kalkulováno životní minimum ve výši 3 860 Kč. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého se podává, že pokud spotřebitel v době uzavření smlouvy úvěruschopný byl, smlouva o spotřebitelském úvěru není neplatná, třebaže by poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele řádně neposoudil. K samotnému kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že žalovaný právní předchůdkyni doložil kopii svého občanského a řidičského průkazu. Poté mu byla odeslána ověřovací SMS zpráva na mobilní číslo uvedené v žádosti o úvěr s náhodně vygenerovaným kódem, který následně žalovaný vyplnil do návrhu smlouvy na webovém portálu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovanému byl následně zaslán e-mail s potvrzením o schválení smlouvy a s odkazem pro stažení smlouvy. Záznamy v elektronickém systému jsou prováděny systematicky, posloupně a jsou chráněny proti změnám. Všechny změny jsou důkladně zaznamenány, aby byl zajištěn přehled o historii úprav. Tyto změny jsou zaznamenávány automaticky nebo manuálně a jsou archivovány. Po každé změně jsou všechny zainteresované smluvní strany informovány o provedených úpravách, aby měly aktuální přehled o stavu smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/). Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

4. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

5. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že žalobkyně neuvedla dostatečná tvrzení o skutkových okolnostech, jak bude uvedeno níže.

6. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost, předmětem jejíhož podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena na základě předloženého občanského identifikací na prodejně. Dále je ve zprávě uvedeno, že v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z registru SOLUS, centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru CRIF. Mezi ověřenými příjmy žalovaného je zaškrtnuta mzda ve výši 20 720 Kč měsíčně. Měsíční výdaje jsou vyčísleny v částce 500 Kč na nájemní bydlení a v částce 199,40 Kč na splátky úvěrů. Jiné závazky (např. výživné) uvedeny nejsou. Tyto údaje pak měly být ověřeny z výplatních pásek a z příslušných databází a registrů. Ve výsledku byl měsíční disponibilní příjem žalovaného vyhodnocen jako dostatečný pro splátku požadovaného úvěru.

9. Z kopie výplatních pásek od [právnická osoba]. za měsíce listopad a prosinec 2021 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného v tomto období činila 20 720 Kč měsíčně.

10. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] a sazebníku bylo zjištěno, že na listině je jako jedna strana smlouvy označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako klient je na druhé straně označen žalovaný. V listině je uvedeno, že se strany dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 191 758 Kč za účelem zafinancování automobilu zn. [Anonymizováno] od obchodníka [právnická osoba]., přičemž 2 % z této částky činí poplatek za sjednání úvěru. Úvěr měl být splácen v 60 měsíčních splátkách po 4 033 Kč s úrokovou sazbou 9,56 % ročně. Smluvní pokuta pro případ prodlení byla stanovena dle sazebníku ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením věřitele činila dle sazebníku 500 Kč za první písemnou upomínku, 600 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce. Na místě předpokládaném pro podpis žalovaného je uvedeno „SMS Klient [jméno FO] RČ: [Anonymizováno] Podepsal dne: [datum] [Anonymizováno]:[Anonymizováno]:15“.

11. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými ve smlouvě.

12. Z detailu transakce bylo zjištěno, že dne 14. 1. 2022 byla zúčtována platba ve výši 187 998,04 Kč ve prospěch bankovního účtu [právnická osoba]. č. [č. účtu] z účtu č. [č. účtu].

13. Z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 3. 10. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupila od úvěrové smlouvy s účinností ke dni doručení tohoto oznámení a současně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky.

14. Z přehledu plateb z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 191 758 Kč, na který žalovaný dosud zaplatil tři splátky po 4 033 Kč a dále jednu splátku ve výši 19 400 Kč, tj. celkem 31 499 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 včetně její přílohy č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2023 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován a zároveň byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů po obdržení oznámení. Oznámení bylo na adresu žalovaného odesláno poštou dne 4. 12. 2023.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 6. 2024 spolu s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán, aby dlužnou částku zaplatil ve lhůtě do 19. 6. 2024. Výzva byla na adresu žalované odeslána poštou dne 4. 6. 2024.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Dne 14. 1. 2022 byla právní předchůdkyní žalobkyně provedena platba ve výši 187 998,04 Kč ve prospěch bankovního účtu [právnická osoba]. č. [č. účtu] za účelem financování nákupu osobního automobilu žalovaného. Na tuto částku dosud žalovaný zaplatil 31 499 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a dne 4. 12. 2023 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení oznámení. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně marně upomínán, aby dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 14. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 191 758 Kč za účelem zafinancování automobilu zn. Audi od [právnická osoba]., s tím, že 3 % z této částky činí poplatek za sjednání úvěru, přičemž úvěr měl být splácen v 60 měsíčních splátkách po 4 033Kč s úrokovou sazbou 9,56 % ročně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 191 758 Kč. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

18. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu právního jednání, žalobkyně však toliko odkázala na své podání ze dne 13. 1. 2025.

19. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci, a provádění dalších důkazů shledal nadbytečným. Jde-li o návrhy žalobkyně na provedení dokazování ověřovací sms zprávou odeslanou společností [Anonymizováno] na mobilní číslo žalovaného [tel. číslo] s náhodně vygenerovaným kódem, emailovou zprávou společnosti [Anonymizováno] odeslanou žalovanému obsahující potvrzení o schválení smlouvy a odkazem pro stažení uzavřené elektronicky podepsané smlouvy, otiskem evidence průběhu kontraktačního procesu ke smlouvě č. [hodnota] z elektronického systému společnosti [Anonymizováno], tyto soud zamítl, neboť by jejich provedení v kontextu všech již provedených důkazů bylo nadbytečné. Důkazní návrhy nesměřují k prokázání tvrzeného rozsahu právního jednání.

20. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

21. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

25. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

26. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

27. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem), tedy elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ 31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným vzájemně jednali, že si žalovaná zřídila u žalobkyně klientský účet, že požádala o úvěr, a že jí byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Rovněž soud nemá na základě předložených a provedených důkazů pochybnost o tom, že žalobkyně zaslala žalované SMS kód k potvrzení přijetí návrhu úvěrové smlouvy, avšak nemá již prokázáno, že žalovaný zaslaným SMS kódem potvrdil smlouvu předloženou žalobkyní. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datům umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Soud proto dospěl k závěru, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

32. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně a nesprávně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný by podle textu smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Bylo by tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

33. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného ve váši 20 720 Kč měsíčně ověřila z výplatních pásek, které řádně doložila. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně tvrdila, že tyto zahrnují mj. i splátky půjčky a výživné, částka na bydlení pak činí 500 Kč měsíčně. Navzdory těmto tvrzením žalobkyně je v předložené zprávě o posouzení úvěruschopnosti uvedeno, že další výdaje zahrnující mimo jiné i výživné činí 0 Kč. Rovněž částka 500 Kč měsíčně na nájemní bydlení je zcela neadekvátní v poměru k běžným nákladům na bydlení v daném místě a čase, spolunájem (jak žalobkyně ve svém podání naznačuje) přitom nikdy tvrzen nebyl. Není přitom patrné, zda právní předchůdkyně výši nákladů žalovaného ověřovala např. z nájemní smlouvy, případně z bankovního účtu žalovaného, neboť nebylo doloženo, že by tyto listiny měla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému v dispozici. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, zejm. SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Nadto navzdory tvrzení žalobkyně v žalobě zjevně ani ověřování údajů z registru NRKI dle zprávy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného provedeno nebylo, ačkoliv se právě za této situace nabízelo, neboť žalovaný měl v době poskytování úvěru splácet i jinou půjčku.

34. Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

35. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nemohl by dojít k jinému závěru, než že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr neposoudila s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobkyní prezentované závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 je nutno vykládat v kontextu specifických okolností, za kterých bylo rozhodnutí vydáno, kdy byl úvěr zcela splněn. Nadto jsou tyto závěry již překonány nejnovější judikaturou Soudního dvora Evropské unie, když Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 spis. zn. C-755/22 (jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce) uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, neboť cílem směrnice je nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Na základě shora prezentované judikatury Evropského soudního dvora je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.

36. K námitce žalobkyně, že žalovaný tím, že plnil na smlouvu, uznal svůj závazek dle § 2054 odst. 1 a 2 o. z., soud uvádí, že pokud nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy jako takové, nároky z ní vyplývající je nutné považovat za neexistující a s případným plněním žalovaného tak účinky uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z. nelze spojovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 910/2003, 33 Cdo 1171/2000, 29 Cdo 1584/2000). Nadto ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, platí, že za situace, kdy právní úprava v případě dlužníka v postavení spotřebitele předpokládá vrácení jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), nelze takové plnění dlužníka-spotřebitele bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu.

37. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky na koupi osobního automobilu v částce 187 998,04 Kč, která byla vyplacena za žalovaného přímo na účet obchodníka, přičemž žalovaný dosud na dlužnou částku uhradil 31 499 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 156 499,04 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 19. 12. 2023, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 4. 12. 2023 s lhůtou k plnění 10 dnů ode dne obdržení výzvy. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla dle zákonné domněnky doručena žalovanému dne 7. 12. 2023 a od 8. 12. 2023 běžela desetidenní lhůta k zaplacení dluhu. Splatnost nastala dne 18. 12. 2023 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

38. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 156 499,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 12. 2023 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 558,28 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 244 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 256 091,75 Kč, a to za tři úkony právní služby po 9 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., neboť tyto honorované úkony právní služby byly učiněny před nabytím účinnosti této vyhlášky, a za jeden úkon právní služby v částce 9 340 Kč za účast na jednání dne 21. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, neboť k tomuto úkonu došlo až po nabytí účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 710 Kč ve výši 8 129,10 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za dva úkony právní služby spočívající v podání ve věci samé ze dne 19. 12. 2024 (doručené soudu dne 20. 12. 2024) a ze dne 13. 1. 2025 (doručené soudu dne 14. 1. 2025), neboť se jednalo o opravu a doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 16. 9. 2024 (doručené soudu dne 17. 9. 2024), ve kterém uvádí, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, neboť jde o jednoduché podání procesního charakteru, které se netýká věci samé a svou povahou nelze připodobnit k žádnému úkonu uvedenému v § 11 odst. 1 ani odst. 2 a. t. Ne každé písemné podání jako například jednoduché vyjádření k dalšímu procesnímu postupu soudu je honorovaným úkonem právní služby (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 1855/07).

40. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení