221 C 197/2025 - 66

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zaplacení částky 81 914,49 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 462,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 462,13 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 35 066,69 Kč, částky 2 385,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 998,87 Kč od 18. 4. 2025 do 1. 9. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 1 536,74 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 404,88 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 81 914,49 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 27. 10. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 4. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně od žalovaného nejprve zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalovaného, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu] v jednotlivých částkách v průběhu října a listopadu 2024 v celkové výši 45 000 Kč, konkrétně ve 4 splátkách. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby: služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 267,18 Kč, služba „Presto“ za poplatek ve výši 660 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 70,08 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 537,87 Kč, dostal se do prodlení a proto žalobkyně smlouvu ke dni 17. 4. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného informovala prostřednictvím e-mailu. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 18. 4. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 44 462,12 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 815,58 Kč, smluvního úroku ve výši 33 529,95 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní ve výši 91,5 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 605,67 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 24 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce 2 385,67 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 998,87 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“ s datem 27. 10. 2024 včetně Všeobecných obchodních podmínek a předpisu splátek soud zjistil, že jako věřitel je označena žalobkyně a jako klient je označen žalovaný. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský bezúčelový úvěr, který se žalovaný zavazuje vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 20. 4. 2026 v denních splátkách po 241,85 Kč. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 0,643 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis ve výši 0,96 Kč denně. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro její podpis je pouze uvedeno „Tímto podepisuji dne 2024-10-27. Klient.“ 5. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, informací pro spotřebitele, souhlasu o zpracování osobních údajů a z identifikovaných příjmů žalovaného bylo zjištěno, že v souladu se svým interním předpisem žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady, přičemž doložené příjmy musí být stabilní, pravidelné a musí existovat předpoklad pro jejich udržitelnost po dobu trvání úvěrového vztahu. Výdaje uváděné žadatelem žalobkyně prověřuje a konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji domácnosti. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet evidovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 29 327 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 6 000 Kč a na bydlení ve výši 2 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 1 500 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč. Počet členů ve společné domácnosti činil 3, všichni s příjmem. Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila příjmové transakce žalovaného v měsících prosinec 2023 až říjen 2024.

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 10. 11. 2025 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaný a v období od 27. 10. 2024 do 5. 11. 2024 byly tento účet evidovány platby z účtu žalobkyně v souhrnné výši 45 000 Kč s poznámkou „Váš FlexiFin úvěr“.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 8. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 25. 8. 2025.

8. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní informace.

9. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalovaného v období od 27. 10. 2024 do 5. 11. 2024 celkovou částku ve výši 45 000 Kč. Dne 25. 8. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k vrácení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem dne 27. 10. 2024 úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem a smluvními poplatky. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně žalobkyní vyhotovená a podepsaná listina, která mohla být žalobkyní jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Jednání účastníků v elektronické formě nebylo soudu doloženo, ani k tomu nebyly navrženy žádné důkazy a pouze na základě tvrzení žalobkyně nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle. Žalobkyně soudu doložila výpis identifikovaných příjmů, kde jsou zachyceny toliko příjmové transakce žalovaného. Výdaje žalovaného soudu předloženy nebyly.

10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

14. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

18. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

23. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

24. Právně soud věc zhodnotil tak, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, nedošlo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu elektronicky podepsal (případné, avšak neprokázané, přihlášení do uživatelského účtu nesplňuje definici elektronického podpisu dle nařízení, neboť osoba přihlašující se do svého profilu nepřipojuje specifikovaná data k dalším specifikovaným datům). Chybí zde tedy podstatná náležitost právního jednání. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Nadto nebylo v řízení ani prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám.

25. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

26. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy bylo prokázáno, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. V daném případě žalobkyně uvedla, že nejprve od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalovaného, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalovaného, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek.

28. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného ve výši 29 327 Kč byl ověřen z výpisu z bankovních účtů, případně jiným způsobem, nicméně tento výpis ani jiné listiny nedoložila. Neuvedla ani, o jaký příjem se má jednat (např. z podnikání, ze zaměstnání, zda žalovaná doložila pracovní smlouvu apod.). Co se týče výdajů, nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké bydlení má žalovaný zajištěné (vlastní nebo nájemní) a jaké další výdaje z bankovního účtu žalovaného byly zjištěny. Jediné výdaje byly uvedeny na bydlení ve výši 2 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 1 500 Kč a zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč; nic z toho však nebylo doloženo. Pokud příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně soudu nijak nedoložila, soud není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Žalobkyně toliko doložila jí vytvořený seznam příjmových transakcí (nikoliv však již výdajových transakcí) za období od prosince 2023 do října 2024, aniž by byl uveden jejich titul, což úplný přehled o hospodářské situaci žalované nevytváří. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.

29. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně by tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

30. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 45 000 Kč, na kterou dosud žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil 537,87 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 44 462,12 Kč (tj. tvrzené nesplacení výše jistiny úvěru) bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 9. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 25. 8. 2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí den po odeslání. Výzva byla žalovanému doručena dne 28. 8. 2025 a třídenní lhůta k plnění uplynula dne 1. 9. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 44 462,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 462,13 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 404,88 Kč, přičemž tato částka představuje 8,4 % z jejich celkové výše 4 820 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 54,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,8 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 420 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 384,54 Kč (tj. jistina bez příslušenství ve smyslu § 8 odst. 1 a. t.), sestávající z částky 700 Kč za každý z úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravu zastoupení a výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

33. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.