221 C 27/2025 - 125

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] trvale bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] 273 71 [Anonymizováno] o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 865 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne [datum]. Žalobkyně proto žalovanému zaslala dne [datum] a dne [datum] písemné upomínky, na které však žalovaný nikterak nereagoval. Žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky za dvě zaslané výzvy ve výši 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. [právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že si pro tyto účely vyžádala od žalovaného občanský průkaz, řidičský průkaz, výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce a výplatní pásku. Žalovaného dále lustrovala v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS. Žalobkyně následně vyhodnotila, že žalovaný má příjem ve výši 37 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, na domácnost ve výši 5 000 Kč a finanční závazky ve výši 7 000 Kč měsíčně. Základem interního skóringového systému je algoritmus, který vyhodnocuje údaje spotřebitele. Výsledné skóre určuje, zda je spotřebitel dostatečně bonitní. K samotnému kontraktačnímu procesu doplnila, že totožnost žalovaného ověřila z jeho občanského průkazu, rodného listu a verifikační platbou. Samotná smlouva byla uzavřena elektronicky s autorizační doložkou s datem [datum], časem 8:23 hod. a SMS kódem [Anonymizováno].

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ve věci proběhla dvě jednání, ke kterým se žalovaný, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z listiny nazvané „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]“ bylo zjištěno, že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně jakožto poskytovatel, na druhé straně žalovaný jako spotřebitel. V listině je uvedeno, že žalovanému bude poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu]. Zápůjční úroková sazba činí 25 % měsíčně. V listině se dále uvádí, že poskytovatel spotřebitele vyzve k úhradě dlužné částky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Tato upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč. Spotřebitel je tak povinen vrátit poskytovateli celkovou dlužnou částku ve výši 80 000 Kč do [datum]. Na listině je v úvodu připojena autorizační doložka s uvedením data podpisu [datum], času podpisu 08:23 a SMS kódu [Anonymizováno].

6. Z potvrzení o příchozí platbě („detail pohybu – okamžitá příchozí platba“) bylo zjištěno, že na účtu žalobkyně č. [č. účtu] byla dne [datum] zaúčtována příchozí platba ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu]. Z potvrzení o odchozí platbě („detail pohybu – bezhotovostní platba“) pak bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účtu žalobkyně evidována odchozí platba ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného.

7. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný je jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. [č. účtu], na který byla v srpnu 2024 připsána částka ve výši 20 000 Kč z bankovního účtu žalobkyně č. [č. účtu].

8. Z upomínek ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že jsou adresovány žalovanému a žalovaný je v nich ze strany žalobkyně opakovaně upozorňován na prodlení se splátkami a vyzýván k úhradě dlužných částek. Nebylo však doloženo skutečné odeslání těchto výzev žalovanému.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván, aby dlužnou částku zaplatil nejpozději do [datum]. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána poštou dne [datum].

10. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán, aby dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 25 % p.m. do [datum], pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni načerpanou částku za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat 16. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

19. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]“ vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem), tedy elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu.

24. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

25. Z elektronického dokumentu zaslaného soudu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis. Poukazuje-li žalobkyně na to, že autorizační doložka je neoddělitelně spjata s vyhotovením smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ve formátu PDF, tedy způsobem zásadně neumožňujícím jakékoliv narušení integrity podepsaného dokumentu, pak toto není ze zaslaného dokumentu patrné. Listina, která je součástí spisu, v elektronické podobě po ověření na elektronické podatelně soudu neobsahuje žádný elektronický podpis ani časové razítko, na jehož základě by soud mohl ověřit, že na dokumentu nebyly ex post provedeny žádné změny. Skutečnost, že listina byla zaslána ve formátu PDF, sama o sobě dostatečnou ochranu nezakládá.

26. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

27. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu právního jednání, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

28. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. Z pohledu soudu je nedostatečné, pokud žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, aniž by tyto údaje sama ověřovala. Byť statistický model má svou relevanci a umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat, informace od žalovaného, které slouží jako vstupní data pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet, je však třeba řádně doložit a prokázat. Žalobkyně přitom soudu nepředložila žádný doklad o příjmech žalovaného, byť tvrdila, že jí žalovaný doložil výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce a výplatní pásky, ani o jeho výdajích (zejm. o platbách za bydlení). Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

30. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

31. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný dosud na dlužnou částku neuhradil ničeho, resp. v řízení netvrdil nic jiného. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 20 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne [datum] a žalovanému stanovila lhůtu k plnění do [datum]. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

32. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. Ve zbývající části nároku co do částky 1 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve smyslu výše uvedeném nebylo prokázáno sjednání plateb ve výši 500 Kč za každou upomínku a nebylo prokázáno ani samotné odeslání upomínek žalovanému. Případné paušální částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky by se pak podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. mohly týkat jen podnikatelského, nikoli spotřebitelského vztahu.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a v řízení procesně úspěšnější žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 865 Kč, neboť neúspěch žalobkyně ve věci je v poměru k částce, která byla žalobkyni přiznána, zcela nepatrný. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč (tj. z jistiny bez příslušenství podle § 8 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, spočívajících v převzetí a přípravu zastoupení a výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a.t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

35. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení