223 C 121/2025 - 58

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 142 899,46 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 720 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 92 179,46 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 142 899,46 Kč od 21. 10. 2024 do 12. 4. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 179,46 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 50 720 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 13. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 126 000 Kč, který měl být splacen v 48 pravidelných měsíčních splátkách a konečná splatnost měla nastat dne 15. 9. 2027. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto došlo dne 20. 10. 2024 k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 66,26 % ročně, žalobkyně úrok požaduje toliko za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění v kapitalizované výši 92 179,46 Kč. Spolu se smlouvou o úvěru byl dne 13. 9. 2023 uzavřen Dodatek č. [hodnota], podle kterého došlo k uzavření smlouvy o úvěru a dodatku prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.proficredit.cz a dalších prostředků komunikace na dálku. Žalovanému byla nejprve poskytnuta veškerá smluvní dokumentace, následně žalovaný smlouvu podepsal tak, že žalobkyni zaslal SMS zprávu ve formátu jméno, příjemní a jedinečný číselný kód [Anonymizováno] odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, který byla právní předchůdkyní žalobkyně za tímto účelem zaslána na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Tímto došlo ze strany žalovaného k učinění nabídky na uzavření smlouvy, kterou právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který jí předložil fotokopii osobního dokladu, doklady o příjmu (výplatní listy či výpisy z bankovního účtu). Žalovaný však přesto úvěr nesplatil ve lhůtě splatnosti. Cekem na pohledávku zaplatil toliko 75 280 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 5. 4. 2025, přesto žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny nazvané jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ s datem 13. 9. 2023, oznámení o schválení úvěru ze dne 15. 9. 2023 včetně předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že na listině smlouvy je jako poskytovatel úvěru označena žalobkyně, jako klient pak žalovaný. V listině se uvádí, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 126 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku s úrokem ve výši 66,26 % ročně vrátit ve 48 splátkách po 7 528 Kč. RPSN činila 90,59 %, celková částka k zaplacení činila 361 344 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Ani na jedné z uvedených listin není uveden vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis na listině smlouvy o úvěru a dodatku je pouze číselný kód [Anonymizováno] s datem 13. 9. 2023, 15:13:20 hod.

5. Z kopie občanského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými na shora uvedených listinách.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 7. 11. 2025 bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaný a dne 14. 9. 2023 byla na jeho účet připsána platba 126 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.

7. Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že k žalovanému byly evidovány informace o jeho příjmu ze zaměstnání u společností [právnická osoba]. ve výši 25 600 Kč měsíčně, náklady na životní minimum 4 860 Kč, výdaje na již existující závazky 500 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 3 915 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) 100 Kč. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI nebyly zjištěn žádné závazky po splatnosti. 8. [právnická osoba] transakční historie z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému byla na účet pravidelně vyplácena mzda od [právnická osoba]. ve výši pohybující okolo 20 000 Kč, v září 2023 ve výši 32 459 Kč.

9. Z oznámení ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru, neboť se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátek úvěru. Žalovaný měl být současně vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněn, že v případě, že své závazky neuhradí nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení, přistoupí žalobkyně k vymáhání svých pohledávek v soudním řízení. Odeslání výzvy žalovanému doloženo nebylo.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 včetně příloh a seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025, předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dne 5. 4. 2025 písemně oznámeno. Současně s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta dne 14. 9. 2023 částka ve výši 126 000 Kč. Žalovaný finanční prostředky právní předchůdkyni nevrátil a pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Dne 5. 4. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s uvedeným úrokem. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovená listina, která mohla být jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Jednání účastníků v elektronické formě nebylo soudu relevantně doloženo a pouze na základě tvrzení žalobkyně nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle.

12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí 19. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

23. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

28. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

29. Právně soud věc zhodnotil tak, že uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, prokázáno nebylo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě byl na listině připojen prostý elektronický podpis žalovaného, tedy pouhé uvedení jeho jména a příjmení a číselného kódu. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Pokud měla být smlouva podepsána „jedinečným“ kódem, stejný kód byl použit jak listině návrhu smlouvy, tak dodatku, a to v na vteřinu shodný čas. Nebylo ani prokázáno, že by byla žalovanému zaslána platba 1 Kč s uvedeným kódem ani že by právě žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaslal SMS s tímto kódem. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám.

30. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

31. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy prokázáno bylo, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Co se týče výdajů, ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké bydlení má žalovaný zajištěné (vlastní nebo nájemní) ani jakým způsobem byly tyto výdaje ověřeny. Nelze se spoléhat na posouzení pouze jedné (příjmové) stránky rozpočtu. Pokud výdaje žalovaného žalobkyně soudu nijak nedoložila, soud pak není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně.

33. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně by tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

34. Nad rámec uvedeného lze poukázat rovněž na to, že ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 66,26 % ročně a porovná-li soud takto stanovenou úrokovou sazbu s daty České národní banky z databáze ARAD, podle kterých úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v září 2023 v průměru 10 % ročně, vyplývá z toho, že sjednaná úroková sazba v daném případě je více než šestkrát vyšší než výše obvyklá. Překročení nejvyšší přijatelné výše úroku dle judikatury již samo o sobě zakládá kolizi s dobrými mravy. K posouzení výše úroku a jeho souladu s dobrými mravy je pak potřeba vedle nominální výše úroku posoudit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Je tak třeba rovněž zohlednit skutečnost, že smlouva byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská a možnost žalovaného v procesu uzavírání smlouvy podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu byla značně omezena. Ani skutečnost, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého se vyšší úroková sazba předpokládá, takto vysoký úrok neospravedlňuje. V případě prokázání uzavření smlouvy v tvrzeném obsahu by tak samotný obsah úvěrové smlouvy (výše úroku) a způsob jejího uzavření vedly k závěru, že v dané věci je smlouva o úvěru v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z.). Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z.

35. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 126 000 Kč, na kterou dosud žalovaný dle žalobního tvrzení žalobkyně zaplatil 75 280 Kč, přičemž žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní a netvrdil, že na pohledávku zaplatil více. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, co do částky 50 720 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 13. 4. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 5. 4. 2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání a třídenní lhůta k plnění uplynula dne 12. 4. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

36. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 720 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

Poučení