223 C 126/2025 - 48

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 54 420 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy do 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 24 420 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 26. 4. 2024 do 23. 6. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela v prosinci 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].[Anonymizováno], na které si žalovaný vybral parametry požadovaného úvěru a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy a hesla pro přístup k uživatelskému profilu. Registrace a vstup do účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu. K ověření uvedených údajů doložil žalovaný kopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal zaplatit 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu jako ověřovací platbu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu 3722, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo [tel. číslo] a který následně žalovaný vložil do formuláře. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla ve dnech 22. 12. 2023, 23. 12. 2023, 24. 12. 2023 a 26. 12. 2023 převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a přirostlý úrok se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 21. dni v měsíci, přičemž jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení a ke dni 25. 4. 2024 byl úvěr zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován upomínkou ze dne 22. 4. 2024. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dlužná částka tak sestává z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 420 Kč a kapitalizovaného úroku (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) ve výši 12 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 30. 12. 2025, na které se žalovaný osobně dostavil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že od žalobkyně skutečně finanční prostředky získal, snažil se dohodnout na splátkovém kalendáři, ale žalobkyně požadovala zaplacení příliš vysoké částky, která nebyla v jeho možnostech. Peníze si půjčoval okolo Vánoc 2023, v té době ztratil zaměstnání, žádal o více půjček a už si nevzpomíná, zda žalobkyni dokládal své příjmy a výdaje. Sjednání půjčky bylo jednoduché, proběhlo e-mailem nebo telefonicky a pak mu přišly peníze na účet. Po předložení listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“ k nahlédnutí žalovaný uvedl, že tuto listinu vidí poprvé, není si ani jistý, zda mu žalobkyně nějakou smlouvu vůbec posílala; pouze na internetu vyplnil dotazník. Byl v té době dva roky po insolvenci a nikdo jiný mu půjčit peníze nechtěl. Aktuálně je zaměstnaný v Balíkovně se mzdou ve výši cca 23 – 25 tisíc Kč měsíčně, splácí ještě další své dluhy a byl by schopen žalobkyni hradit měsíční splátky po 1 000 Kč.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z listiny nazvané „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“ s datem 22. 12. 2023 bylo zjištěno, že na listině je na straně úvěrující označena žalobkyně, jako úvěrovaný je na druhé straně označen žalovaný. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavazuje prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % p. m. Žalovaný měl přirostlý úrok splácet měsíčně, a to nejpozději vždy k 21. dni v měsíci, jistinu poskytnutého úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, přičemž smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny úvěru. V rámci smlouvy byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Na smlouvě není připojen vlastnoruční podpis žalovaného, pouze se uvádí, že podpisem se rozumí též potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem [Anonymizováno] v žádosti o úvěr. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které odpovídají údajům uvedeným na listině.

6. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byly přes platební bránu [právnická osoba] ve dnech 22. 12. 2023, 23. 12. 2023, 24. 12. 2023 a 26. 12. 2023 odeslány platby v celkové výši 30 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol]. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 27. 11. 2025 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem uvedeného bankovního účtu byl v rozhodné době žalovaný a na účtu byly v prosinci 2023 evidovány příchozí platby v souhrnné výši 30 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] od odesílatele [právnická osoba]

7. Z listiny o zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru mělo ze strany žalobkyně dojít dne 22. 4. 2024, potvrzení o doručení zesplatňujícího dopisu žalovanému však doloženo nebylo.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní dne 14. 6. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Před poskytnutím prostředků žalobkyně ověřila totožnost žalovaného dle předložené kopie občanského a řidičského průkazu. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě revolvingového úvěru do výše 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč s úrokem a smluvní pokutou. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“ vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, místo něj obsahovala pouze číselný kód, jméno a příjmení žalovaného. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem.

26. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

27. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. [právnická osoba] může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Žalovaný přitom uvedl, že předloženou listinu u soudu vidí poprvé, a nedokázal potvrdit, že by si skutečně za uvedených podmínek úvěr u žalobkyně sjednával. Z dokazování a tvrzení účastníků tak sice plyne, že žalovaný s žalobkyní jednal a finanční prostředky od ní převzal, ale nebylo prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám a ani žalovaný obsah smlouvy nepotvrdil. Soud proto dospěl k závěru, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

28. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

29. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla dostatečná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétně příjmy a výdaje žalovaného posuzovala, a samotný žalovaný nepotvrdil, že by po něm žalobkyně doklady o příjmech a výdajích žádala. Naopak uvedl, že v období, kdy od žalobkyně peníze přijímal, přišel o zaměstnání a o půjčky žádal vícero společností. Za takové situace zjištěné poznatky vyvolávají důvodné pochyby o schopnosti žalovaného splácet.

30. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

31. Porušení této povinnosti je sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

32. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 30 000 Kč, přičemž dosud nezaplatil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 30 000 Kč bezdůvodně obohatil a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 24. 6. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 14. 6. 2025 a stanovila žalovanému k zaplacení dlužné částky lhůtu do tří dnů. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva tak byla dne 18. 6. 2024 doručena žalovanému a posledním (pracovním) dnem k plnění byl den 23. 6. 2025. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení.

33. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 24. 6. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost k plnění byla dle § 160 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. k žádosti žalovaného stanovena ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se k jednání nedostavila, aby se mohla k žádosti žalovaného vyjádřit, soud však má za to, že výše stanovených splátek je adekvátní jak s ohledem na poměry žalovaného, tak na oprávněné zájmy žalobkyně, která je zavedeným poskytovatelem nebankovních úvěrů a splátkový kalendář by ji neměl nijak výrazně poškodit. Pokud žalovaný nezaplatí řádně a včas byť jen jedinou ze splátek, stane se splatnou celá jistina.

34. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť procesní úspěch žalobkyně a žalovaného v řízení je v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

Poučení